Projekty ve veřejné správě 1 Tvorba veřejných projektů – teorie vers. praxe Mgr. Bc. David Póč Katedra veřejné ekonomie 2 Veřejný projekt Realizace projektů – možnost vyšší efektivity při vynakládání veřejných prostředků? Veřejný projekt Ochrana (1999) – projekty jsou považovány za systémový návrh na alokaci veřejných zdrojů (především investiční akce) Možnost rozšíření pojetí – i na neinvestiční aktivity Široké pojetí - veřejné projekty lze chápat jako jakékoli aktivity plněné v rámci veřejného sektoru při kterých dochází k alokaci veřejných prostředků (problematika specificky vázaných „Výhody“ využití projektového přístupu Možnost jasně vázat předpokládané finální „efekty“ k nákladům Uplatnění možnosti posuzovat jednotlivé varianty řešení – tj. hodnocení veřejných projektů!!! Monitoring postupu a možnosti uplatnění široké spektra kontrolních nástrojů Tvorba veřejných projektů – teorie vers. praxe 3 Veřejný projekt (2) Znaky veřejného projektu (splnění alespoň jedné podmínky): Významná část zdrojů pro realizaci pochází z přímého či nepřímého veřejného financování (např. daňové úlevy) Realizace je založena na dalších nástrojích hospodářské politiky (např. různé nařízené regulace) Jsou s ním spojeny významné externality (např. dopady na trh v důsledku realizace projektu) Problémy – vymezení užitků a jejich porovnání (např. nehmotné), možnosti porovnání projektů (např. různé dotační tituly s odlišnými pravidly), nutnost co nejpřesnějšího stanovení cílů projektu Stanovení cílů – při stanovení cílů je nutné zodpovědět velké množství otázek (komu projekt slouží?, lze je identifikovat?, proč je nutné projekt řešit?, jaký stav napravujeme/vylepšujeme?...) a následně kontrolovat plnění cílů (nebyly podceněny zdroje?, neobjevují se nové skutečnosti ovlivňující realizaci – dosažení cílů?...) Tvorba veřejných projektů – teorie vers. praxe Projektový cyklus V případě, že dojde k rozhodnutí o řešení určitého problému formou projektu, tak se dnes často uplatňuje fenomén tzv. projektového cyklu – definování jednotlivých částí projektu Příkladem – Dočkal, 2007 definuje 8 etap: 1. Existence problému – stanovení řešení (cílů) ve vazbě na možnosti 2. Identifikace zdrojů/dotačních podmínek při konsenzu tzv. stakeholders - možné získání účelových prostředků 3. Vyhledání dotačního titulu/zdroje a zajištění přijatelnosti projektu – shoda cílů s účelově vázanými prostředky 4. Zpracování žádosti – administrativní a další procesy 5. Předrealizační příprava – doložení dalších dokumentů/podkladů, vypořádání připomínek/změn 6. Realizace projektu – dodržení podmínek, sledování cílů 7. Ukončení projektu a udržitelnost – využití výsledků 8. Identifikace potencionálních nových problémů/rizik – změna situace a nutnost reakce 4 Tvorba veřejných projektů – teorie vers. praxe aktivity projektu realizační tým výstupy a výsledky rozpočet Do jakého detailu popsat projektový záměr ? Projektový záměr – první krok na cestě k získání dotace Tvorba veřejných projektů – teorie vers. praxe 5 Příklady postupu při sestavování v programech věnovaných lidským zdrojům Cíle Výstupy a výsledky Činnosti Cílové skupiny Rozvoj vzdělávací nabídky dalšího profesního vzdělávání Počet inovovaných vzdělávacích programů Rozvoj distančních forem dalšího profesního vzdělávání Vzdělávací a poradenské instituce Tvorba veřejných projektů – teorie vers. praxe 6 Nápad je hotov a co dále? Připravený projekt Žádost Části projektu Přílohy Tvorba veřejných projektů – teorie vers. praxe 7 Veřejné projekty s využitím ESIF Nutnost reflexe legislativního systému Zákon o finanční kontrole Zákon o veřejných zakázkách Zákon o účetnictví Kombinace s dalšími nástroji veřejných financí Udržitelnost výstupů projektů – princip rozvojových projektů ad. Struktura ESIF – www.strukturalni-fondy.cz 8Tvorba veřejných projektů – teorie vers. praxe Děkuji za pozornost! Použité zdroje: Dočkal, V: Strukturální fondy EU – projektový cyklus a projektové řízení. Brno: Masarykova univerzita, 2007. ISBN 978-80-210-4390-9 Materiály Národního vzdělávacího fondu ČR Údaje z www.struktralni-fondy.cz 9 Tvorba veřejných projektů – teorie vers. praxe