Sídla, Typologie venkova 2 Struktura přednášky  Sídla  Typologie sídel  Urbanizace  Středisková soustava sídel  Typologie venkova 3 Sídlo  Sídlem se rozumí seskupení sídelních jednotek (domů) včetně hospodářských objektů a dopravních zařízení na určitém vymezeném území.  Základní centrum lidské aktivity.  V sídlech se soustřeďuje většina funkcí spojených s životem člověka.  Sídlo je místem koncentrace hospodářské činnosti a ubytování obyvatelstva. 4 Sídlo  Základní sídelní jednotka – Část území obce s jednoznačnými územně technickými a urbanistickými podmínkami – Spádová území seskupení objektů obytného či rekreačního charakteru  Každé obydlené místo včetně přilehlých (katastrálně příslušných ploch) 5 Sídlo versus obec – je zde rozdíl?  Obec – Základní územní samosprávné společenství občanů – Základní jednotka veřejné správy vymezená hranicí území obce – Vystupuje a hospodaří samostatně v mezích samostatné působnosti – Může být složena z jednoho či více  Sídel (základních sídelních jednotek)  Částí obce (místních částí) 6 Struktura sídla vs. sídelní struktura  Struktura sídla – Vnitřní skladba jednotlivého sídla – Vytváří typ sídla a sídelní strukturu  Sídelní struktura – Složení vyššího územního celku (kraje, státu)  Územní struktura – rozložení obyvatelstva do jednotlivých územních jednotek (oblastí) vymezených z určitého hlediska  Osídlení – Konverguje k pojmu sídelní struktura – Zdůrazňuje dynamický (procesuální) aspekt 7 Proces tvorby sídelní struktury  Demografické pohyby – Vylidňování – Vysídlování – Dosídlování – Koncentrace obyvatel v důsledku migračních pohybů – Přirozená mobilita obyvatel  Natalita  Mortalita 8 Ukazatele charakterizující osídlení  Počet obcí  Průměrná velikost obce – Katastr versus počet obyvatel  Struktura obcí dle velikostních skupin – Počet obyvatel s trvalým pobytem  Podíl obcí jednotlivých velikostních kategorií na celkovém počtu obcí  Podíl bydlícího obyvatelstva v jednotlivých velikostních kategoriích obcí na celkovém počtu obyvatel 9 Kritérium/sídlo Městské Venkovské Velikost Větší Menší Stáří Mladší Starší Rychlost vývoje Dynamičtější Pomalejší Funkce Převážně nezemědělského charakteru Spíše zemědělské a návazné na zemědělství Homo/heterogenita Heterogenita struktury obyvatel, využití ploch, funkcí, stylů žití Větší homogenita struktury obyvatel, využití ploch, funkcí, stylů žití Základní typy sídel 10 Vnější versus vnitřní znaky sídla  Vnější znaky – Obsahují spíše přírodní, geografické, a dále urbanisticko-technické parametry  Vnitřní znaky – Demografické, ekonomické, sociální, kulturní, politické faktory 11 Jak odlišit sídla?  Mezi sídly se literatura spíše věnuje definicím měst.  Znaky města – Vnější  soustředěný půdorys a vytvořené zřetelné, uzavřené jádro,  větší podíl neobývaných budov,  různorodá struktura zastavěné plochy (technická infrastruktura, budovy s různými funkcemi, dopravní tratě, parky, sportoviště)  funkční diferenciace zastavěné plochy (části obytné, průmyslové, obchodní, zábavní, atp.). – Vnitřní  vysoký stupeň koncentrace obyvatel,  diferencovaná zaměstnanost dle odvětví,  různorodost hospodářských činností a městských funkcí,  vyvinutá středisková funkce města. 12 Rozlišovací hlediska městských sídel  Velikost  Poloha – Lineární, šachovnicový a další půdorys  Vznik – Spontánní versus cílený  Funkce – Obchodní, průmyslové, správní, univerzitní, lázeňské (oproti obytné a zemědělské na venkově)  Charakter zástavby – Vícepatrové domy a jejich podíl  Struktura ekonomiky – Podíl pracovníků v odvětvích 13 Venkovská sídla  3 velikostní kategorie – Samota – Víska (osada)  Seskupení 4 až 5 usedlostí  V některých zemích až 20 – Vesnice (ves)  Škola, kostel, hospoda… 14 Venkovská sídla  Základní typologie dle způsobu hospodaření – rozdělení pozemků na menší či větší části: – Venkovská sídla rozptýlená (samotové osídlení)převažuje v Severní Americe, Jižní Americe, Austrálii. Výjimky: Jihoafrická Republika, Skandinávie, Bretaňský poloostrov. – Venkovská sídla skupinová (skupinové osídlení)převaha v Evropě, Africe, Asii. Řada výjímek: např. atlantské pobřeží USA. 15 Urbanizace  Urbanizace (nebo-li poměšťování) je proces formování a rozvoje městského způsobu života, růst úlohy měst ve vývoji společnosti, pronikání městských prvků do prostorů celého osídlení.  Nejcharakterističtějším znakem je vysoká koncentrace obyvatelstva do měst a jejich okolí.  Roste příliv obyvatel z venkova do měst, zvyšuje se kyvadlový pohyb obyvatel z venkova a malých měst do měst velkých za prací, kulturou, vzděláním atd. 16 Ukazatel urbanizace  Podíl obyvatel žijících ve městech  Svět – 47,5 %  ČR – 74,6 % 17 Fáze urbanizace v Evropě  Klasická urbanizace – Koncentrace pracovních příležitostí a obyvatelstva – 1750 – 1900 – Růst jádra, růst aglomerace  Suburbanizace – Stěhování z městských center na předměstí nebo příměstí – 1900 – (západní Evropa) – Růst okraje města, růst aglomerace 18 Fáze urbanizace v Evropě  Desurbanizace – Stěhování městského obyvatelstva z větších částí celého města – Od 1970 – Populační pokles v jádru, pokles aglomerace  Reurbanizace – Návrat do vnitřních měst – Metropolitní města – Podíl populace jádra se zvyšuje, pokles aglomerace 19 Negativní důsledky suburbanizace  Růst obyvatel v předměstích a satelitních městech z centra  Úpadek nebo stagnace populace v centru  Transformace okrajového venkovského osídlení  Rozvolňování zástavby města  Rozvoj dopravní infrastruktury  Suburbie (satelity) – Nejsou městem – pouze obytná funkce – Nejsou venkovem – neexistuje venkovní veřejný prostor 20 Historie a vývoj osídlení v Českých zemích  13. století – Přemyslovská kolonizace a zakládání měst  17. století – Třicetiletá válka  zánik třetiny sídel  18. století – Intenzivní stavební činnost a zakládání nových vesnic  19. století – Industrializace a urbanizace 21 Vývoj osídlení - 20. století  1. pol. 20. století – Koncentrace obyvatel – města nad 20 tis. obyv. – Preference kolektivních domů – Přesun části průmyslových kapacit na Slovensko  Rané poválečné období – Přesuny obyvatel – pohraničí – Vysídlení mnoha oblasti (i po dosídlení pokles o 55 %) – Zvýšená migrace obyvatel – Zvýšená kriminalita  50. léta – Kolektivizace venkovských sídel 22 Vývoj osídlení - 20. století  60. léta – Přiblížení venkova městu – Architektonické a urbanistické postupy  Kulturní domy, nákupní střediska, panelové bytovky  Rozvoj individuální rekreace (chataření, chalupaření)  70. - 80. léta – Zpomalení růstu velkoměst – Prosazení intenzivnějšího využití rekreačních objektů – Střediskové uspořádání (zánik mnoha obcí)  90. léta a později – Suburbanizace - tlak developerů – Zhoršení veřejné dopravy – především dopravní obslužnosti malých obcí. Střediskovost a suburbanizace 23 24 25 26 Současná sídelní struktura ČR  Hustá síť sídel  Regionální rozdíly v hustotě sídel (nevýznamné)  Diferenciace venkov vs. město  Slabé zastoupení velkých měst  Nejvíce urbanizované regiony (Severočeský, Moravskoslezský, Praha)  Podprůměrně urbanizované (Východočeský, Jihočeský, Střední Čechy) 27 Poměr malých obcí v ČR Tabulka č. 3/1: Struktura sídlení soustavy podle velikostních kategorií Počet obcí Počet obyvatel Velikostní kategorie v % v % do 199 1 661 26,54 205 095 2,00 200 - 499 2 041 32,61 663 416 6,48 500 - 999 1 280 20,45 893 592 8,73 1 000 - 1 499 436 6,97 530 982 5,19 1 500 - 1 999 216 3,45 372 775 3,64 celkem venkov 5 634 90,03 2 665 860 26,06 2 000 - 4 999 363 5,80 1 118 510 10,93 5 000 - 9 999 130 2,08 898 301 8,78 10 000 - 19 999 68 1,09 965 102 9,43 20 000 - 49 999 41 0,66 1 220 039 11,93 50 000 - 99 999 17 0,27 1 232 360 12,05 100 000 a více 4 0,06 960 782 9,39 Praha 1 0,02 1 169 106 11,43 celkem "města" 624 9,97 7 564 200 73,94 Celkem ČR 6 258 100,00 10 230 060 100,00 ZDROJ: SLBD 2001 (ČSÚ), VLASTNÍ VÝPOČTY 28 Současné osídlení ČR  počet obcí se ustálil  ve srovnání s Evropou velmi nízký průměrný počet obyvatel na jednu obec (cca 1 700) 29 30 Typologie venkova ve světě  Velkostatkářské evropské zemědělství – Maďarsko, Velká Británie, jižní Itálie, Španělsko  Malovýrobní evropský venkov – Západní a střední Evropa  Intenzivní malovýrobní venkov – JV Asie  Venkov v nově kolonizovaných zemích – USA  Tradiční venkov tropů a subtropů – Latinská Amerika, Afrika, Blízký východ  Venkov řídce osídlených oblastí – Asie, Kanada, severní Austrálie, severní Afrika 31 Typologie venkova v ČR (1998)  Suburbánní zóna – Obytná zóna – Nákupní zóny  Venkov v bohatých zemědělských oblastech – Polabí, dolní Poohří, Moravské úvaly, JV Morava – Stabilní zemědělská výroba  Bohaté sudety – SZ a SV Čech, vyjma Podkrušnohoří – Industrializace – lehký průmysl 32 Typologie venkova v ČR (1998)  Chudé Sudety – JZ a JV Čech a Jižní Morava  Vnitřní periferie – Tradiční český venkov – Velké množství malých sídel  Moravsko-slovenské pomezí – Postupný pomalý přechod k periferii 33 Typologie venkova v ČR (1998) 34 Typologie venkova podle rozvojového potenciálu (Perlín a kol., 2010)  Rozvojový venkov – suburbánní zázemí velkých měst – nejvyšší migrační saldo, nejvyšší podíl nově postavených domů a další faktory, které jsou typické pro zázemí velkých měst  Nerozvojový sousedský venkov – hospodářsky slabé venkovské mikroregiony, které jsou také označovány jako vnitřní periferie  Moravské periferie – charakteristický záporným migračním saldem, vysokou míru nezaměstnanosti a nižšími hodnotami indexu vzdělanosti  Vybavený moravský venkov – vykazuje vysokou míru vybavenosti obcí, je zde velmi vysoká intenzita veřejné dopravy a s tím spojená vysoká míra vyjížďky do zaměstnání 35 Typologie venkova podle rozvojového potenciálu (Perlín a kol., 2010)  Problémový rekreační venkov – turisticky atraktivní venkovskou oblast s vysokým zastoupením objektů druhého bydlení  Intenzivní rekreační oblasti – vysoká míra intenzity rekreace měřené prostřednictvím turistickorekreační funkce.,s intenzitou rekreace souvisí nízký podíl trvale obydlených domů  Strukturálně postižený průmyslový venkov – rozvojový potenciál je zde spojován s relativně dobrou polohou v blízkosti velkých měst  Neprofilovaný venkov – převážně nerůstové, populačně malé obce s podprůměrnou občanskou vybaveností 36 Typologie venkova podle rozvojového potenciálu (Perlín a kol., 2010)