METODY ROZPOČTOVÁNÍ Systémy územních rozpočtů 9. 4. 2018 Ing. Jiří Velinský Katedra regionální ekonomie a správy jiri.velinsky@econ.muni.cz Rozpočtování •Základní otázka: „Jak co nejlépe využít zdroje, které má organizace k dispozici?“ ▫alokuje zdroje na veřejné služby a projekty ▫může pomoci stanovit cíle ▫může pomoci zlepšit výkon organizace ▫otázka odpovědnosti vůči veřejnosti ▫ Rozdíly v rozpočtování vlády a soukromého sektoru Rozpočtování vlády Rozpočtování soukromého sektoru chrání zájmy občanů a podporuje obchody (businesses) je založeno na soukromém zájmu: cílem je maximalizovat čistý příjem, bez zájmu o usnadnění ekonomické aktivity ostatních je závislé na nalezení dohody mezi „rozhodovateli“ o existenci a důležitosti společenských problémů závisí na tržních úvahách, které provázejí rozhodování o rozpočtu vyžaduje, aby rozhodnutí o rozpočtu byla učiněna na veřejném fóru otevřeném pro daňové poplatníky a pro média je prováděno na základě vzorců profesionálů pracujících v soukromí (důvěrné informace) začleňuje rozsáhlé finanční kontroly, vytvořené pro prevenci proti korupci, nadměrnému půjčování, nadměrně vysokým daňovým sazbám a proti schodkovým výdajům je prováděno v souladu s finančními praktikami, které jsou kontrolovány trhem a účetními předpisy v souvislosti s odpovědností občanům sleduje cíle efektivnosti a hospodárnosti tím, že vyrovnává krátkodobé a dlouhodobé společenské zájmy je izolováno od veřejnosti a je odpovědné jenom podílníkům; cílem je maximalizovat zisk v krátkém období Nabídkový systém veřejné správy •nedostatečné zohlednění potřeby občana jako „zákazníka“ veřejné správy, jako plátce a uživatele veřejných statků a veřejných služeb • •veřejná správa jako „relativně autonomní“ systém bez ohledu na prověření skutečného účelu svých činností ve vztahu ke skutečným potřebám občanů. • • V nedostatečné míře zohledňuje potřeby občana jako „zákazníka“ veřejné správy, jako plátce a uživatele veřejných statků a veřejných služeb. Veřejná správa působí jako „relativně autonomní“ systém bez ohledu na prověření skutečného účelu svých činností ve vztahu ke skutečným potřebám občanů. Veřejná správa produkuje činnosti, o nichž nelze jednoznačně určit, nakolik zohledňují skutečné potřeby veřejnosti a jim odpovídající priority. Neexistuje totiž sytém, který by v rámci veřejné volby prioritně vycházel z potřeb (poptávky) občanů po produktech veřejné správy. Ideovým základem tohoto systému je teorie veřejné volby a role politiky jako realizačního nástroje a „transformačního“ systému veřejných zájmů do cílů veřejných politik a v konečném důsledku do poptávky po veřejných službách. Poptávkový systém veřejné správy (1) •identifikace aktuálních potřeb společnosti ▫přímé vyjádření ▫nepřímé vyjádření ▫ •zohlednění potřeby těch, co ještě nevstupují do pole veřejné volby (příští generace) popř. jsou z tohoto pole vyloučeni (marginalizovaní jedinci a skupiny obyvatel) • • • Orientuje se na identifikaci aktuálních potřeb společnosti a umožňuje jejich vyjádření jak přímo (konkrétní uživatelské volby poskytovatele, druhu služby a jejího rozsahu apod.), tak nepřímo (prostřednictvím volených zástupců, participace při rozhodovacích procesech apod. ovlivňující především rámec a obecné fungování veřejných služeb). Zároveň zohledňuje potřeby těch, kteří ještě nevstupují do pole veřejné volby (příští generace) popř. jsou z tohoto pole vyloučeni (marginalizovaní jedinci a skupiny obyvatel). Poptávkový systém veřejné správy (2) •indikátory a mechanismy - identifikace dílčích zájmů + transformace v zájmy veřejné • •strategické myšlení a plánování • •výkonnostní audity • •promítnutí definovaných veřejných zájmů do cílů jednotlivých veřejných politik Je třeba zvolit takové indikátory a mechanismy v rámci sytému veřejné správy, které umožní správně identifikovat dílčí individuální a skupinové zájmy a jejich transformaci v zájmy veřejné. Proto je velmi důležité strategické myšlení a plánování umožňující předvídat vývoj poptávky a reagovat tak na měnící se potřeby společnosti především prostřednictvím veřejných politik. Výstupy realizovaných politických a správních rozhodnutí jsou zpětnou vazbou monitorovány z hlediska naplnění svých cílů a naplnění očekávání a potřeb veřejnosti. Je vhodné zpracovat systém ukazatelů účinnosti veřejné politiky a správy – výkonnostní audity. Definované veřejné zájmy se pak promítnou do cílů jednotlivých veřejných politik ( = definované (předjímané) konečné stavy. Jsou směrnicemi pro implementaci politiky.) Nabídkový a poptávkový přístup k tvorbě veřejného rozpočtu • Nabídkový přístup Poptávkový přístup Metody rozpočtování Převládá přírůstkové rozpočtování ZBB, programové rozpočty,.. Časový horizont Krátkodobý (jednoroční) Střednědobý (3-5tiletý) Volnost v příjmové oblasti Přetrvává „brutto –rozpočetnictví“ „Netto-rozpočetnictví“ Management rozpočtů v organizacích Centralizovaný, sledují se vstupy Decentralizovaný, sledují se výstupy a výsledky Alokace zdrojů Subjektivní a netransparentní Transparentní, formulované financování (kalkulační vzorce) Audit/kontrola Kontrola shody, následná kontrola Kontrola výsledků ex-ante, předběžná kontrola Nabídkový přístup k tvorbě rozpočtu Při tvorbě návrhu rozpočtu v rámci tohoto přístupu mají významnou roli správci kapitol. Jsou vlastně „iniciačními nabíziteli“ rozpočtu, aniž by předem prověřovali veřejné potřeby, požadavky (poptávku po dané struktuře a objemu rozpočtu). Neexistuje tedy mechanismus zohledňující, zda veřejný rozpočet je skutečně rozpočtem veřejným ve smyslu poptávky veřejnosti po veřejném rozpočtu. Návrh rozpočtu je založen na institucionálním financování, což představuje základní systémovou chybu tohoto přístupu. Základním kritériem pro požadavky na zdroje je pouhá existence dané instituce, a nikoliv její ověřený přínos a potřebnost z hlediska veřejných potřeb. Absentuje propojení příjmové a výdajové stránky rozpočtu ve smyslu zainteresovanosti správců rozpočtových kapitol na efektivním nakládání se zdroji. Také neexistuje systémová provázanost mezi jednotlivými rozpočtovými prioritami v návaznosti na politické rozhodování o alokaci veřejných zdrojů. Poptávkový přístup k tvorbě rozpočtu Jedná se o systém založený na objektivizovaném přístupu, jehož podstatou je respektování tzv. veřejného zájmu. Ten je vždy orientován k určitému společenskému cíli, tyto cíle jsou pak konkretizovány ve vládních politikách. Na základě veřejné volby je těmto cílům přiřazena určitá důležitost. Dle této důležitosti jsou pak k naplnění těchto cílů alokovány veřejné zdroje. Následně pak dochází k posouzení, nakolik daná program naplňuje společenské cíle. Přechod k poptávkovému přístupu ke tvorbě rozpočtu je potřebné propojit se změnami v oblasti rozpočtových metod. Vybrány by měly být takové metody, které jsou schopny napomáhat v naplňování cílů v oblasti řízení veřejných výdajů. • V současné praxi převažuje nabídkový přístup k tvorbě rozpočtu. • • Dominující metodou tvorby rozpočtu je přírůstková metoda. Metody rozpočtování • TRADIČNÍ ZPŮSOBY TVORBY ROZPOČTŮ ▫přírůstkový způsob ▫limitovaný rozpočet ▫ • ALTERNATIVNÍ ZPŮSOBY TVORBY ROZPOČTŮ ▫Změna formátu rozpočtu ▫metoda performance budgeting – rozpočtování zaměřené na výkon ▫metoda programového rozpočtování (Planned Programmed Budgeting System – PPBS) ▫Změna struktury rozpočtového procesu ▫metoda nulové základny (Zero-Based Budgeting, ZBB) ▫management na základě řízení cílů (Managemet by Objectives) ▫cílované rozpočtování (Target based budgeting) I na úrovni obcí a regionů se začaly používat postupy a techniky finančního plánování, kontroly a auditu běžně užívané v soukromém sektoru. Nejdříve aplikovaly tyto metody začátkem 70. let města ve Spojených státech amerických, později v 80. letech se na tyto techniky klade stále větší důraz i v Evropských zemích. Moderní metody a způsoby tvorby rozpočtů se již neorientují tolik na kontrolní funkci rozpočtů, ale spíše na jeho funkci řídící a plánovací. Pokouší se proces finančního řízení a rozpočtování propojit se všemi okolnostmi, které mají vliv na financování územní samosprávy a to i v delším časovém horizontu než pouhý jeden rok. Prosazují se tendence k sestavování méně detailních ročních běžných rozpočtů, které jsou více upravovány k vyjádření cílů, záměrů a priorit definovaných ve střednědobém plánu, k jejichž zpracování lze využít dále popisované metody. Na jedné straně tak zohledňují veškeré vlivy, které mohou mít dopad na poptávku po službách, na druhé straně se orientují i na jejich efektivní poskytování, na jejich kvalitu a zlepšení. Tradičním způsobem sestavování rozpočtu je tzv. přírůstkový způsob (indexový, continuation budgeting, incremental budgeting). Obce či kraje při plánování svých výdajů zpravidla vycházejí z existující lokální politiky a standardů poskytovaných statků a služeb. Základem uvedeného přístupu je odhad a stanovení meziročních změn, o které se přizpůsobí současný rozpočet, který je považován za základ rozpočtu budoucího. Jde zejména o zohlednění: celoročních dopadů a efektů – je nutné vzít v úvahu změny v činnostech, které byly v daném roce realizovány jen částečně; jednorázových změn a dopadů na všechny položky příjmů a výdajů v daném roce; částky odrážející inflaci – odhadovaný růst cenové úrovně, úrokových měr; demografických trendů – očekávané změny počtu uživatelů, např. počet žáků; požadavků daných novou legislativou, která může znamenat nutnost dodatečných výdajů či jejich redukci; případných dopadů na příjmy a výdaje dané realizací investičních projektů – např. dodatečné běžné výdaje, stejně jako kapitálové výdaje. Jiným běžně užívaným přístupem je fixně stanovený limitovaný rozpočet. Je využíván zejména ústřední vládou k řízení vlastních odborů a ministerstev a také ke snaze ovlivňovat výdaje municipalit prostřednictvím systému dotací. Rozpočet pro následující rok pro danou oblast služeb je co do objemu fixní (stanoven může být jakoukoli metodou a zpravidla je navýšen o určitý přírůstek pro očekávanou inflaci). V rámci celkového limitovaného rozpočtu je pak nutno poskytovat daný soubor služeb. Na úrovni obcí a krajů lze tento způsob využít v případě, že zajišťují poskytování veřejných statků či služeb prostřednictvím jiných organizací. Obec či kraj může poskytovat organizaci zajišťující službu paušální finanční částku, kterou si organizace rozdělí mezi jednotlivé nákladové položky podle vlastního uvážení. Obecné poznatky potvrzují, že uvedený způsob zvyšuje efektivnost (oproti liniové – položkové tvorbě rozpočtu, kdy obec kontroluje výdaje organizací po jednotlivých položkách – mzdy, doprava, energie, vybavení atd.). Částečně je to dáno tím, že organizace může kompenzovat nevyhnutelné překročení rozpočtu v určité konkrétní položce úsporami v položce jiné. I tento způsob lze doplnit určitou kontrolou jednotlivostí např. v podobě nutného souhlasu obce se zvýšením počtu zaměstnanců nebo vyplácením prémií nebo povinností organizace předložit položkový rozpis odhadovaných nákladů pro ověření celkové částky. Z pohledu managementu, který je zodpovědný za poskytování statků a služeb je však náročnější než zavedený položkový způsob. Položkové inkrementální rozpočtování • • • Změny vnějšího prostředí • •Rozpočet (t – 1) +/- Rozpočet v roce (t) • • Změny vnitřního prostředí Tradičním způsobem sestavování rozpočtu je tzv. přírůstkový způsob (indexový, continuation budgeting, incremental budgeting). Obce či kraje při plánování svých výdajů zpravidla vycházejí z existující lokální politiky a standardů poskytovaných statků a služeb. Základem uvedeného přístupu je odhad a stanovení meziročních změn, o které se přizpůsobí současný rozpočet, který je považován za základ rozpočtu budoucího. Jde zejména o zohlednění: celoročních dopadů a efektů – je nutné vzít v úvahu změny v činnostech, které byly v daném roce realizovány jen částečně; jednorázových změn a dopadů na všechny položky příjmů a výdajů v daném roce; částky odrážející inflaci – odhadovaný růst cenové úrovně, úrokových měr; demografických trendů – očekávané změny počtu uživatelů, např. počet žáků; požadavků daných novou legislativou, která může znamenat nutnost dodatečných výdajů či jejich redukci; případných dopadů na příjmy a výdaje dané realizací investičních projektů – např. dodatečné běžné výdaje, stejně jako kapitálové výdaje. Jiným běžně užívaným přístupem je fixně stanovený limitovaný rozpočet. Je využíván zejména ústřední vládou k řízení vlastních odborů a ministerstev a také ke snaze ovlivňovat výdaje municipalit prostřednictvím systému dotací. Rozpočet pro následující rok pro danou oblast služeb je co do objemu fixní (stanoven může být jakoukoli metodou a zpravidla je navýšen o určitý přírůstek pro očekávanou inflaci). V rámci celkového limitovaného rozpočtu je pak nutno poskytovat daný soubor služeb. Na úrovni obcí a krajů lze tento způsob využít v případě, že zajišťují poskytování veřejných statků či služeb prostřednictvím jiných organizací. Obec či kraj může poskytovat organizaci zajišťující službu paušální finanční částku, kterou si organizace rozdělí mezi jednotlivé nákladové položky podle vlastního uvážení. Obecné poznatky potvrzují, že uvedený způsob zvyšuje efektivnost (oproti liniové – položkové tvorbě rozpočtu, kdy obec kontroluje výdaje organizací po jednotlivých položkách – mzdy, doprava, energie, vybavení atd.). Částečně je to dáno tím, že organizace může kompenzovat nevyhnutelné překročení rozpočtu v určité konkrétní položce úsporami v položce jiné. I tento způsob lze doplnit určitou kontrolou jednotlivostí např. v podobě nutného souhlasu obce se zvýšením počtu zaměstnanců nebo vyplácením prémií nebo povinností organizace předložit položkový rozpis odhadovaných nákladů pro ověření celkové částky. Z pohledu managementu, který je zodpovědný za poskytování statků a služeb je však náročnější než zavedený položkový způsob. Výhody a nevýhody tradičního rozpočtování •Jednoduchost •Rychlost •Výhody •Nevýhody •Pozornost zaměřená na vstupy •nevypovídá o tom, čeho mělo být vynaložením výdajů dosaženo ve vztahu k zabezpečovaným službám. •Roztříštěnost •Vychází z minulých rozhodnutí •Krátkodobá orientace •Neschopnost reakce na změny •Motivuje k utrácení •Nepostihuje priority Výhody tradičního způsobu rozpočtování spočívají zejména v jeho jednoduchosti a rychlosti, kdy se vychází z loňského rozpočtu. Podmínkou je, že se organizace nachází ve stabilním prostředí, ve kterém neprobíhají významné změny a vývoj rozpočtu v následujícím roce je tedy dobře odhadnutelný na základě znalosti vývoje minulého. Naopak nevýhody tohoto přístupu k rozpočtování je možné vidět zejména v roztříštěnosti rozhodování o jednotlivých položkách, bez chápání jejich vzájemné provázanosti. Pozornost je zaměřená na sledování vstupů, nikoli na výstupy – co za vynaložené prostředky organizace zrealizuje. Z rozpočtu tedy není zřejmé, např. kolik občanů při daných výdajích čerpá službu sociální pomoci? Kolik dětí navštěvuje mateřské školky? Kolik km silnic bylo za dané prostředky opraveno? Většina rozpočtu je výsledkem minulých rozhodnutí. Ta nejsou nijak přehodnocována ve vztahu k současným prioritám, k současným požadavkům a potřebám veřejnosti. Dochází tedy k zakonzervování důsledků těchto minulých rozhodnutí a možnosti historické chyby. Tradiční rozpočtování nemotivuje ke změnám ve struktuře výdajů. Je obtížné na změny v tomto případě reagovat. Protože nesleduje účinnost a hospodárnost vynakládaných prostředků motivuje k utrácení. Vnitřním cílem organizace pak je zabezpečit si co nevětší rozpočet. Struktura tradičního rozpočtu nepostihuje priority organizace a tudíž se neodráží v sestavování rozpočtu na další rok. Rozpočet nevypovídá o tom, čeho by mělo být dosaženo ve vztahu k zabezpečovaným službám. Nezabývá se oprávněností dané služby – její prioritou. Důsledky tradičního rozpočtování •Požaduj víc, než potřebuješ. Tvůj požadavek bude určitě krácen. • •Utrať všechny zdroje, které máš k dispozici. Když ušetříš riskuješ snížení limitu v následujícím období. • •Lobuj za přidělení dodatečných zdrojů celé rozpočtové období. • Juraj Nemec a Glen Wright ve své knize Management veřejné správy – teorie a praxe uvádí následující důsledky tradičního rozpočtování pro finanční managery ve veřejných organizacích: Požaduj víc, než potřebuješ. Tvůj požadavek bude určitě krácen. Utrať všechny zdroje, které máš k dispozici. Když ušetříš riskuješ snížení limitu v následujícím období. Lobuj za přidělení dodatečných zdrojů celé rozpočtové období. Proč je to v ČR téměř jediný způsob rozpočtování? • •Změna finančního řízení nebyla při reformách prioritou • •Byrokracie a politické špičky neměly zájem na přejímání a modifikování zahraničních přístupů • •Nedostatek místních zkušeností • Tradiční způsob rozpočtování je stále téměř jediný uplatňovaný na úrovni obcí v České republice. Důvody je možné spatřovat v následujících skutečnostech: Při reformách společnosti prováděných na počátku devadesátých let nebyla změna finančního řízení prioritou. Koncem devadesátých let však začal být problém neefektivního využívání zdrojů velmi významný a připravované reformy modernizace veřejné správy na něj reagovaly. Na úrovni státu tak bylo zavedeno např. programové financování a rozpočtové výdajové rámce pro lepší řízení veřejných výdajů. Na místní úrovni se pak např. jednalo o vytvoření institutu rozpočtového výhledu, který však byl zaveden jako plošně povinný, což místo k rozhodování o veřejných zdrojích v dlouhodobém kontextu vedlo k tomu, že je tento dokument připravován jen formálně a stejně není v praxi využíván. S finanční krizí v roce 2008 se však pozornost zaměřila jinam a v reformách se dále nepokračovalo. Otázkou ale zůstává, jestli právě rozpočtové inovace nepodporují hledání řešení na otázky související s měnící se, těžko předvídatelnou situací, ve které se právě nacházíme. I v kontextu hledání možných úspor ve veřejných rozpočtech. Využití zahraničních zkušeností v oblasti finančního řízení rozpočtování s sebou nese zpravidla i delegaci rozhodování, decentralizaci a kontrolu dosahovaných výsledků. Realizace těchto změn ve veřejné správě České republiky byla brzděna i jejími politickými a byrokratickými šičkami, které nemají na uskutečnění změn v rozpočtování zájem. Došlo by ke snížení osobního vlivu a postavení a změně v rovnováze moci. Provedení těchto změn tedy chyběla politická vůle. V české republice je také nedostatek odborníků, kteří by se tématu rozpočtových změn věnovali a nedostatek místních zkušeností s touto problematikou. Např. zavádění rozpočtových výhledů nedoprovázelo žádné vysvětlení smysluplnosti využití tohoto nástroje, neexistují metodiky pro jeho sestavován a využívání, školení v této oblasti. Chybí zde profesní organizace, která by tyto změny podporovala a odborně doprovázela. (k pozornosti doporučuji stránky GFOA – Government Financial Officers Assotiation - http://gfoa.com/) Rozpočtové inovace • •Změna struktury rozpočtového procesu • (ZBB, TBB) • •Změna formátu rozpočtu • (Performance B, Programme B (či PPBS)) • •Zdůrazněna je řídící a plánovací funkce rozpočtu. Jedná se o metody, které reagují na nedostatky tradičního inkrementálního položkového rozpočtování. Řada z nich vznikla v druhé polovině minulého století v USA a vychází z poptávkové strany při sestavování rozpočtu. Jejich dalším cílem bylo také povzbudit účastníky rozpočtového procesu (volené zástupce, manažery, zaměstnance, občany, zástupce zájmových skupin), aby využili své schopnosti k tomu, aby veřejné zdroje byly využívány racionálněji, účelněji, hospodárněji. Rozpočtové inovace se zaměřují buď na změnu struktury rozpočtového procesu (Zero Based Budgeting, Target Based Budgeting, Priority Budgeting) nebo na změnu formátu rozpočtu (změnu vnitřní logiky dokumentu - Programme Budgeting, Performance Budgeting). Tyto přístupy pak využívají metody řízení a kontroly převzaté z dobré praxe soukromého sektoru. V USA se začaly uplatňovat zejména v 70. letech minulého století. V Evropě pak v letech 80. Neorientují se tolik na kontrolní funkci rozpočtu ve smyslu dodržení podrobných plánů výdajů, ale spíš na funkci řídící a plánovací. To znamená: - dlouhodobější horizont rozpočtování - méně detailní běžné roční rozpočty - snaha o vyjádření cílů, záměrů, priorit (definovaných ve střednědobém plánu) - snaha o poznání vlivů, které ovlivňují poptávku po službách a usilování o efektivnost v zabezpečování služeb. Sledování kvality dosažené vynaloženým množstvím prostředků. Co je třeba si uvědomit: Rozlišovat mezi teoretickým vymezení daného přístupu k rozpočtování a mezi reálným uplatněním v rozpočtové praxi konkrétního města. Tyto přístupy k rozpočtování jsou na místní úrovni uplatňovány různým způsobem v různých zemích, ale i v různých městech. Často jsou tyto přístupy kombinovány, využívány částečně – přizpůsobeny místním podmínkám. Zkušenosti s jejich uplatněním jsou různé. Pozn. V americké literatuře není hranice mezi výkonově orientovaným rozpočtováním a programovým rozpočtováním jasná – někdy jsou tyto pojmy používány jako synonyma. Co je možná odlišuje, že programové rozpočtování umožňuje rozhodnout o tom, zda je daný program potřebný nebo ne. (Více viz Sedmihradská) Řídící a plánovací funkce rozpočtu • •Dlouhodobější horizont rozpočtování • •Snaha o vyjádření cílů – záměrů – priorit • •Důraz na kvalitu poskytovaných služeb Výkonově orientované rozpočtování •posun od rozpočtování zaměřeného na kontrolu výdajů k rozpočtování založenému na řízení výsledků • •snaží se reagovat na základní omezení položkového rozpočtování • ð •tlak na kvalitu fungování organizace • •dva základní úkoly rozpočtu ▫zabezpečit zdroje ▫definovat cíle a ukazatele jejich hodnocení ▫ •rozpočtový proces, v němž jsou zdroje přímo spojeny s konkrétními, měřitelnými výstupy ▫ Výkonově orientované rozpočtování Výkonově orientované rozpočtování může přinést odpovědi na otázky: •Co chceme, aby naše organizace zabezpečovala? Co chceme, aby bylo učiněno v dané oblasti? • •Jaké jsou základní podmínky, za kterých mohou být tato naše očekávání splněna? • •Co je třeba učinit, aby byly tyto základní podmínky vytvořeny? • •Jak zjistíme, že jsme je vytvořili? • •Kolik a jak bude třeba vydat prostředků k tomu, aby byly naše cíle naplněny? Manažerská odpovědnost •S manažery je sjednána kvalita výkonu a jsou definovány zdroje • •Prostředky rozpočtu jsou potom vynakládány tak, aby bylo stanovených cílů dosaženo • •Hodnocení dosahování ukazatelů výkonu slouží k realizaci zodpovědnosti manažerů. Cíle výkonově orientovaného rozpočtování •vytvořit plán činnosti organizace, který zajistí dodržení celkových částek rozpočtu příjmů a výdajů • •zajišťovat prostředí pro srovnávání nákladů a kvality poskytovaných služeb • •zajistit průběžné hodnocení, zda cíle, kterých se snaží organizace dosahovat, jsou naplňovány Obsah výkonově orientovaného rozpočtu •vstupy • •výstupy (výkony) • •výsledky Vstupy •průměrné náklady na jednotku výkonu při dané kvalitě • •analýza marginálních nákladů Výstupy (výkony) •přímé výsledky jednotlivých politik obce Výsledky •přímé efekty toho, že se daná služba realizuje • •cíl při zabezpečování veřejných služeb • • •Někdy se též rozlišují dopady realizace politik Ukazatel výkonu •měřítko, pro které máme dostupná data a které nám podává informace o tom, zda je našich cílů při zabezpečování veřejných služeb dosahováno a do jaké míry •1. Výkonové ukazatele mohou být seskupeny podle linie • • - poptávka • – pracovní činnosti • – výstupy • – výsledky • – dopady Typ ukazatele Příklad Poptávka -Počet oznámených krádeží, za posledních pět let -Počet telefonních hovorů oznamujících probíhající vloupání, za posledních pět let -Ocenění ukradeného majetku Průběh činností -Počet hovorů, které odpovídaly na vloupání a krádež -Počet vyšetřených vloupání a krádeží -Počet hodin strávených vyšetřováním -Počet sepsaných hlášení -Počet vloupání a krádeží, které řešil soud Výstup -Počet zatčených pro krádež a vloupání -Počet odsouzených pro vloupání a krádež -Ocenění navráceného majetku -Procento z hodnoty celkového majetku, které bylo navráceno Výsledek -Snížení počtu hlášených krádeží a vloupání -Nárůst podílu obyvatel a obchodníků, které odpověděli, že se cítí bezpečněji -Snížení počtu občanů, kteří drží zbraň -Snížení pojistných nákladů obyvatel Dopady -Vyšší hodnocení práce policie -Vyšší základně pro daň z prodeje (rozvoj obchodu v oblasti) -Stabilnější střední třída 2. Rozpočet v ukazatelích kvantity a kvality Kvantita Kvalita Vstupy -Kolik studentů studovalo tento rok -Počet studentů na jednoho učitele -Podíl učitelů, kteří mají další stupeň vzdělání -Počet kursů zajišťovaných mimo základní plán studia Výsledky -Počet studentů, kteří ukončí školu -Počet studentů, kteří museli opakovat ročník -Podíl studentů, kteří ukončí vzdělání v běžném čase -Podíl studentů, kteří po absolvování školy nastoupí do práce -Podíl studentů, kteří jsou po absolvování školy přijati na univerzitu -Výše průměrného platu absolventa po dvou a pěti letech •třetí možností je sledování produktivity, tedy nákladů na jednotku výkonu • •organizace může využívat i kombinace těchto tří přístupů Definované ukazatele by měly být: •Zvládnutelné • •Logicky provázané • •S dostatečnou vypovídací schopností • •Stabilní • •Politicky věrohodné Zavádění výkonového rozpočtování v organizaci •Hlavní fáze: ▫definování ukazatelů výkonu, ▫vytvoření provázanosti mezi ukazateli výkonu a alokací rozpočtových prostředků, ▫vytvoření systému zpráv o dosahování stanovených výkonů, ▫ustanovení celého procesu. • METODY STŘEDNĚDOBÉHO PROGNÓZOVÁNÍ Metody ovlivňující kvalitu zpracování RV •metody střednědobého prognózování • •rozpočtové postupy podporující víceleté rozpočtování • •výkonově orientované rozpočtování Metody střednědobého prognózování 1.expertní metoda 2.techniky časových řad 3.deterministické techniky 4.ekonometrické prognózování • Metody se liší : •komplexnost, •nákladnost, •kvalita a přesnost informací. Expertní metoda •Odhady příjmů a výdajů tvoří expert, popř. tým expertů ▫Jeden expert ▫Skupina expertů při panelové diskusi ▫ Expertní metoda •Výhoda: ▫relativně nízká nákladnost a získané odhady mohou být stejně přesné jako při užití více komplexních modelů ▫ ▫volení zástupci obce vidí takovou projekci jako více reálnou a místní podnikatelé získají představu o ekonomických problémech, které obec řeší ▫ • Expertní metoda •Nevýhoda: ▫může být problematické určit, z jaké příčiny byly předpovědi přesné, či proč se experti ve svých odhadech mýlili ▫ ▫je problematické předvídat důsledky změn zapříčiněných vnějšími faktory ▫ ▫tato metoda je zpravidla méně přesná v dlouhodobějším časovém horizontu • Techniky časových řad •Vychází z minulých hodnot P či V jako základny pro tvorbu odhadů. ▫Na základě analýzy minulého vývoje, se vytváří budoucí trend vývoje vybraných položek rozpočtu obce. • •Jednotlivé metody se liší ve své komplexitě a požadavcích na používaná data. • •Při jejich využívání jsou zpravidla ignorovány jiné faktory než faktor času. Techniky časových řad •Výhoda: ▫þ relativně snadno uchopitelné pro uživatele, mohou pomoci rychle vytvořit krátkodobé předpovědi. ▫ý nepředpoví však změnu trendu Ø neberou v úvahu změny v místní ekonomice. •Komplexnější metody jsou často značně náročné na používaná data (např. ARIMA model). •Nevýhoda: ▫neschopnost zohlednit účinky ekonomických a politických změn. Deterministické techniky •Vychází ze znalosti vztahů mezi jevy, které ovlivňují výši P či V obce ▫předpovědi vývoje a odhad dopadů na P a V rozpočtu ▫i několik proměnných ▫ •Předpoklad úrovně zabezpečované služby a předpoklad kombinace zdrojů k zabezpečení jednotky služby ▫někdy je namístě se nezabývat průměrnými hodnotami, ale hodnotami mezními. ▫ •Vhodné zejména pro předpovědi výše výdajů • •Tvůrci předpovědí by měli důkladně zkoumat předpoklady, z kterých předpověď vychází. Ekonometrické prognózování •Model je založen na projekcích vztahů mezi chováním různých veličin. • •Pracuje s proměnnými, které ovlivňují výši P a V a vyjadřuje dopady jejich změn. • •Odvozuje se z teoretických předpokladů, a proto je možné při předpovědi hodnotit jejich vhodnost či selhání a poznat jejich příčiny. • Ekonometrické prognózování •Metoda regresní analýzy - kroky: ▫Určit pro danou položku příjmů či výdajů, které proměnné jsou vhodné proto, aby byly zvoleny za nezávislou (příčinnou) proměnnou. ▫Získat historická data. ▫Odhadnout statistický vztah mezi závisle proměnnou a nezávisle proměnnou. ▫Získat předpověď vývoje nezávisle proměnné. ▫Vložit tyto předpokládané hodnoty do regresní analýzy a pomocí ní získat odhady požadovaných položek příjmů či výdajů. ▫ •Metoda je vhodná zejména pro předpovědi výše příjmů. Ekonometrické prognózování •Výhoda: ▫umožňuje definovat několik nezávisle proměnných, které predikci ovlivňují, a odhady provádět např. za předpokladu, že se mění pouze jedna z nich a ostatní zůstávají konstantní. ▫umožňuje určit, zda je pozorovaná závislost mezi proměnnými ve skutečnosti statisticky významná. ▫umožňuje rozhodnout, zda je vazba mezi proměnnými dostatečně stabilní, aby bylo možné provést odhady místních příjmů. ▫ Ekonometrické prognózování •Je třeba zvažovat řadu faktorů, které mohou mít vliv na výsledky analýzy. Při práci s daty je třeba zhodnotit podmínky, ze kterých hodnoty vychází a neměnit metodiku jejich sběru. • •Nevýhoda: ▫Problematické předvídání budoucího vývoje nezávislé proměnné. Chyba v tomto kroku ovlivní výsledek celého procesu. ▫Nákladnost. • DĚKUJI ZA POZORNOST.