Projekty ve veřejné správě 1
Strategické vládnutí, strategické řízení
a využití nástrojů ESIF
Mgr. Bc. David Póč
Katedra veřejné ekonomie
Úvod do předmětu
 Výstupy – prakticky orientovaný kurz
 Hodnocení modelového projektu ze strany týmu
 Povinnosti:
 Test – minimálně 60% (kombinace výběru a
otevřených otázek)
 Projekt – zpracované hodnocení
 Prezentace týmu u kolokvia
2
Problematika vládnutí a kapacity vládnutí
 Evropská unie (a další geopolitické regiony) procházejí stále se
zvyšující dynamikou často zcela nekontrolovatelných civilizačních
změn
 Jejich reflexe představuje často velkou výzvu pro stávající
socioekonomické struktury regionů
 Termín „insufficient capacity of governance“ – zavedené způsoby
vlády selhávají a problémy jsou řešeny spíše „ex post“ s často
dlouhým reakčním časem
 Kapacity k vládnutí neznamená „posilování“ veřejné správy či
zavedené dalších regulatorních nástrojů
 Kapacita k vládnutí není primárně věcí politického systému či
orientace politických stran/vlád
 Problematika jdoucí napříč mezi jednotlivými úrovněmi vládnutí (od
nadnárodní až po místní)
Hlavní problémové body a otázky vládnutí
 Problematika nedostatečné koordinace mezi jednotlivými prvky
vládních, resp. správních struktur – nutnost vícedimenzionálního
pojetí, horizontální propojení, cílování
 Prudký rozvoj různých přístupů k životu a pokračující „sociální
liberalizace“ vede často k otázkám spojeným se sociální či
„environmentální“ soudržností. Otázka v EU tedy často zní „Je a jak
možné naplnit koncept udržitelného rozvoje?“
 Prohlubující se deziluze z neodpovědnosti politické reprezentace a
neschopnosti konstruktivního dialogu na řešení ústředních problémů
X rostoucí dynamika nezájmu a neodpovědnosti občanů vůči
veřejným záležitostem
Potřeba vize?
 „Vize pro určité národní či státní společenství je v
demokratické diskusi kultivovaná představa o jeho vývojových
ohroženích, rozvojových příležitostech a zároveň o
způsobech, které mohou vést k minimalizaci zjištěných
ohrožení a k maximalizaci využití identifikovaných příležitostí v
rámci široce sdílených hodnot.“ (M. Potůček, 2006)
 Vize a co dále???
 Využití vize X „politická proklamace“
 Formulace vize
 Struktura vize a její význam
Využitelnost vize
 Důvody pro „kladný postoj k vizím“:
Možnost vytvořit rámcový nástroj pro předvídání
Možnost nástroje pro formulaci cílů
Hledání způsobů „optimálního dosahování cílů“
Vytváření nástrojů pro reakce na existenční rizika včetně
možnosti využívání rozvojových příležitostí
 Důvody pro „záporný postoj k vizím“:
Narušení přirozeného soupeření (snaha o prosazení tzv.
sociálního inženýrství)
Snaha vnutit svobodné společnosti něco co přesahuje
přirozený chod věcí
Je narušováno soupeření i dílčích zájmů v daných
institucionálních rámcích
Potřebnost a možnosti vzniku vize
 V ČR se 60% občanů a 62% elit domnívá, že vize ČR, kterou by
bylo možné následovat/naplňovat scházela a stále schází (Potůček,
M., 2008 ad.)
 Za většinou významných historických změn stály jasně koncipované
vize bez ohledu na odlišnost či „rozměr“ vizí (např. vznik USA či
ideály humanismu)
 Předpoklady vzniku vize:
Vůle politické elity (nemusí být totožná s mocenskou elitou)
Příhodná institucionální platforma (většina odborníků se shoduje na tom, že
převažující část by měla být ve veřejném sektoru, i když je možné zapojení
sektoru soukromého)
Angažovanost laické i odborné veřejnosti
Dosažení široké shody mezi hlavními aktéry ve věcech základního směrování
země
Institucionální předpoklady tvorby vizí (koncepce Y.
Drora)
 Profesionální poradní útvary – nutnost podpory politiků a
vysokých úředníků ve věcech strategického rozhodování o
směrování země
 Centra pro analýzu a tvorbu politik – nutné na národní i
mezinárodní úrovni včetně existujících propojení
 Odhady globálních důsledků různých politik – schopnosti
predikovat možné následky „dlouhodobých“ či
„krátkodobých“ politik
 Ustavení orgánů schopných se vyjadřovat k relevanci
etického rozměru politických rozhodnutí („Fóra pro etiku“)
Strategické vládnutí
 Ve vazbě na koncipovanou vizi je možné uplatňovat tzv. strategické
vládnutí, které vychází z následujícího (Ochrana, 2011):
• Je definovaná vize a určitý subjekt směruje k jejímu naplňování
• Definuje vývojové trendy s ohledem na sociální podmínky, výzvy a
příležitosti
• Identifikuje klíčové aktéry a jejich role
• Jedná se o dynamický proces tvorby a uplatňování veřejné politiky
• Působí v dlouhodobém horizontu
• Je založeno na realistických kalkulacích lidských, věcných a
finančních zdrojů
• Je realizováno racionálně se chovajícími aktéry
• Je v něm možné identifikovat veřejný zájem
Ad.
Strategické vládnutí (2)
 Nositel strategického vládnutí – jedná se o vlády na všech
úrovní a všechny další aktéry participující na tvorbě a realizaci
vládních politik (především tzv. strategické jednotky v rámci
veřejné správy)
 Strategické vládnutí by v principu mělo být nezávislé na
politické orientaci vlády
 Ve vazbě na dříve uvedené charakteristiky lze poměrně jasně
prokazovat zda vláda „vládne strategicky“ či nikoli (např.
formulovaná vize, realistické kalkulace, dlouhodobý horizont
ad.)
 Strategické vládnutí a Česká republika???
Strategické vládnutí (3)
 Dimenze strategického vládnutí:
 Víceúrovňovost – vládnutí je realizováno paralelně na různých
úrovních, tj. často není jen na úrovni národního státu, ale
kupříkladu v přenesené působnosti i na regionech/krajích či
naopak na nadnárodních celcích
 Pluralita regulátorů – kromě „tradičních“ nástrojů státní moci
jsou využívány i další „regulátory“ jako je trh, občasný sektor
či masmédia
 Existence nehierarchických sítí – strategické vládnutí nemůže
být realizováno pouze ve vazbě na vertikální či horizontální
vazby, jsou zde formální i neformální struktury porušující tyto
hierarchie. Jedná se například o využívání informačních
technologií (existence sociálních sítí ad.)
 Aktéři strategického vládnutí: veřejná správa, nestátní neziskové
organizace, subjekty soukromého sektoru – jejich vzájemná
interakce a uchopení v rámci strategického vládnutí
 Problematika tzv. síťového vládnutí – otázka efektivnosti (velký
potenciál pro flexibilní a proaktivní vládnutí – rychlejší identifikace
problémů, příležitostí či hrozeb v rámci veřejných politik) a
legitimity (konflikty mezi aktéry, jejich vzájemná důvěra ad.) sítí
vládnutí
Strategické řízení
 Ve vazbě na formulovanou vizi a splnění podmínek pro její naplňování lze
následně hovořit o rozpracování vize na jednotlivé cíle a vytváření dílčích
podmínek pro jejich naplňování v jednotlivých časových horizontech, kdy na
koncept strategického vládnutí často navazuje tzv. strategické řízení
 Strategické vládnutí – proces s celou škálou zapojených aktérů X
Strategické řízení – bezprostředně identifikovatelné s některým ze subjektů
(ministerstva, neziskové organizace ad.)
 Strategické řízení – cílem je efektivní řešení výzev, příležitostí či hrozeb v
dané instituci v dlouhodobém horizontu
 Strategické řízení předpokládá:
Komplexní poznání příčin, trendů a možných budoucích scénářů rozvoje
Jasné vymezení cílů a priorit
Implementace procedur, nástrojů a dostupných zdrojů při „překlopení“ cílů a
priorit do praktické politiky
Strategické řízení (2)
 V rámci strategického řízení je možné vysledovat následující
„kauzální řetězec“:
 (Vize – Prognózy) – Strategie – Koncepce – Realizační/Akční
plány – Prováděcí metodiky
 Strategické řízení je dnes s veřejných sektorem asociováno
především s ohledem na tvorbu veřejných politik – zde se jedná o
systémový proces řízení klíčových problémů vládních politik, které
mají dlouhodobý dopad na fungování společnosti
 Klíčovou částí strategického řízení v oblasti veřejných politik je
tzv. strategické plánování – dlouhodobá projekční práce
zapojených aktérů (především vlády):
Sestavení základní směrů rozvoje vládní politiky
Vymezení dlouhodobých cílů vládních politik
Definování prostředků pro dosažení cílů
Vymezení pravomocí aktérů
Ad.
Situace ČR – možnosti uplatnění strategického řízení?
 Pokračující globalizace ekonomiky a nedostatečná rychlost
globalizace veřejné správy
 Vypořádání důsledků transformace
 Členství v EU
 Problematika zkvalitnění veřejné správy
 Legitimita politického systému
 Podpora veřejného sektoru (otázka nestátního neziskového
sektoru)
 Koncept vzdělanostní společnosti
 Vytvoření „zelené ekonomiky“ + zaměstnanost
Zápatí prezentace
Veřejné projekty v ČR a jejich zdroje
 V posledních 15 letech došlo v ČR k výraznému nárůstu „účelově“
vázaných veřejných prostředků přímo alokovaných pomocí
veřejných projektů
 Vytvoření nových pravidel (legislativní změny, otázka přenosu
kompetencí ad.)
 „Fenomén EU“ – relativně nová oblast, alokace z centrálního
rozpočtu EU – především tzv. regionální a kohezní politiky, relativně
vysoké „objemy“ dotačních prostředků
 Otázka efektivity využití finančních prostředků v členských zemích
 Problematika strategického vládnutí, resp. strategického řízení
jednotlivých úrovní/oblastí veřejného sektoru spojená s využitím
finančních prostředků
15
Tvorba veřejných projektů – teorie vers. praxe
Veřejné projekty v ČR a jejich zdroje (2)
 Strukturální fondy EU – ESIF a jejich využití ze strany
veřejného sektoru, resp. veřejné správy
 Možnosti ÚSC (obec, kraj) – spolupráce s dalšími
subjekty (např. NNO)
 Vazba na cílové skupiny
 Ověřování výsledků (benchmark, dlouhodobá
udržitelnost ad.)
 Dlouhodobý výhled???
Definujte zápatí - název prezentace / pracoviště 16
Přehled použitých zdrojů:
 Dror, Y. The Capacity to Govern: A Report to the Club of Rome. ISBN 978-0714683140.
 Joyce, P. Strategic Leadership in the Public Services (Routledge Masters in Public Management). ISBN
978-0415616508.
 Mintzberg, H., Lampel, J.B., Quinn, J.B., Ghoshla, S. The Strategy Process: Concepts, Context, Cases
(4the Edition). ISBN 978-0130479-136.
 Ochrana, F. (editor) Strategické řízení ve veřejné správě a přístupy k tvorbě politiky. ISBN 978-80-7378-
130-9.
 Palán, Z. Strategie rozvoje lidských zdrojů – výkladový slovník. ISBN 80-200-0950-7.
 Póč, D., Šelešovský, J., Fišer, P., Bakoš, E. Strategické řízení krajské samosprávy. V tisku.
 Potůček, M., Musil, J., Mašková, M.(eds) Strategické volby pro českou společnost – teoretická
východiska. ISBN 978-80-86429-86-1.
 Potůček, M. et al. Strategic Governance and the Czech Republic. ISBN 978-80-246-1681-0.
 Přednášky M. Potůček, CESES FSV UK, dostupné na http://www.martinpotucek.cz/
 Veselý, A., Nekola, M. Analýza a tvorba veřejných politik: přístupy, metody a praxe. ISBN 978-80-86429-
75-5.
Děkuji za pozornost!