44
VLIV BEHAVIORÁLNÍ EKONOMIE NA ROZVOJ
LIDSKÉHO KAPITÁLU
INFLUENCE OF BEHAVIORAL ECONOMICS ON THE
DEVELOPMENT OF HUMAN CAPITAL
Michal Blahout – Arnošt Klesla
Abstract
The human mind is set to make decisions with the smallest cognitive effort and therefore
decide in speedy manner. Such decision-making has been beneficial for most of the human
existence, where the decision-making dilemma stood mostly between "run away" or "fight",
and it was essential to decide as quickly as possible. That's why the human brain is set to
make your decision as simple as possible. However, we currently still need to make quick
decisions, not as important as in the past thought, but it more depends on the quality of our
decisions. Nevertheless, achieving a good understanding of people is preventing certain
characteristics of our thinking, which behavioral economics calls behavioral prejudices.
The aim of this paper is to introduce individual behavioral prejudices and to describe
their influence on human thinking and decision making. If human capital is to develop across
societies, we can not rely only on knowledge acquisition, but also on the development of our
ability to understand the acquired knowledge and to derive qualified decisions from them.
Thus, in the development of human capital, there is a substantial distinction between
acquiring knowledge and skills or competencies. Competent person is the one who has not
only knowledge but can apply the knowledge to solve a particular problem. A competent
person can identify mistakes, learn from them, and prevent repeating these errors in the future.
At the same time, the competent person is able to pass on this knowledge, which will increase
intergenerational connections.
Key words: Behavioral Economics, Dunning–Kruger effect, social norms.
JEL Code: I21, M50
Úvod
Lidský kapitál je v současnosti nejvýznamnějším faktorem hospodářského růstu a lze se
domnívat, že jeho význam bude stoupat i v budoucnu. S tímto vývojem je spojena jedna
45
zásadní skutečnost a to nutnost soustavného vzdělávání i během výkonu povolání. Díky
vývoji telekomunikační a informačních technologií a globalizaci, se nové myšlenky a
poznatky šíří takovou rychlostí, že získaný lidský kapitál velmi rychle zastarává. Zároveň se
lze setkat s přeinformovaností, kdy díky internetu lze velmi snadno získat velké množství
informací, které ovšem mají různou relevanci a validitu, což způsobuje velkou kognitivní a
časovou náročnost na jejich vyhodnocení. Přístup a získání informací je velmi snadný, proto
by rozvoj lidského kapitálu neměl směřovat primárně na získávání znalostí, ale spíše na
rozvoj schopností tyto poznatky vyhodnotit a implementovat na řešení konkrétních problémů.
Lidské vnímání a uvažování totiž může být velmi snadno ovlivnitelné celou řadou
psychologických a kognitivních jevů, díky nimž může člověk realizovat špatná rozhodnutí, i
když má relevantní a kvalitní informace.
Cílem tohoto textu je představit jednotlivé behaviorální předsudky a popsat jejich vliv
na lidské myšlení a rozhodování. Pokud má docházet k rozvoji lidského kapitálu napříč
společností, tak se nelze spoléhat pouze na získávání znalostí, ale i na rozvoj schopnosti tyto
získané znalosti pochopit a umět z nich vyvozovat kvalifikovaná rozhodnutí. Při rozvoji
lidského kapitálu je tedy podstatné rozlišovat mezi nabýváním znalostí a schopností či
kompetencí. Kompetentní člověk je ten, který nejenže disponuje znalostmi, ale dokáže
znalosti aplikovat na řešení konkrétního problému. Dokáže identifikovat své chyby, poučit se
z nich a tyto chyby dále neopakovat. Zároveň je schopen tyto poznatky předávat dalším, což
zvýší mezigenerační provázanost.
Teoretická východiska tohoto textu budou vycházet z odborné literatury věnující se
problematice behaviorální ekonomie a behaviorálních financí. Využívat bude poznatky
zejména z prací Daniela Kahnemana, J. Neumanna, O. Morgenstrena, D. Arielyho a J.
Heymanem. Dále pak práci psychologů Davida Dunninga a Justina Krugera, kteří přišli
s teorií Dunning–Krugerova efektu, vysvětlující proč lidé s malými schopnostmi nejsou
schopni rozvoje svého lidského kapitálu v dané oblasti.
1 Behaviorální ekonomie
Behaviorální ekonomie je jedním z nově se rozvíjejících ekonomických směrů, který se na
rozdíl od klasické ekonomie, která se zaměřuje zejména na externí faktory ovlivňující lidské
jednání, zaměřuje na interní motivy mající vliv na rozhodování ekonomických subjektů.
Přičemž za ekonomické subjekty mohou být v tomto případě považovány i právnické osoby,
jelikož jejich jednání je determinováno jednáním lidí, tvořících tyto organizace. Za interní
46
faktory, ovlivňující lidské jednání, lze považovat kognitivní a emoční faktory, dále pak
sociálně-kulturní aspekty lidského života.
I když je behaviorální ekonomie považována v rámci ekonomie za poměrně novou
disciplínu, tak její přítomnost lze v klasické ekonomii zaznamenat již od jejího vzniku. Za
zakladatele ekonomie, jako vědy, se všeobecně považuje Adam Smith, který v roce 1776
publikoval své nejznámější dílo Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Pár let před
publikováním svého nejznámějšího díla vydal v roce 1759 knihu Teorie mravních citů, v níž
se zamýšlí nad morálními a psychologickými aspekty lidského jednání. Jeho současník,
Jeremy Bentham, který se věnoval teorii užitku a byl tak jedním ze zakladatelů neoklasické
ekonomie, kladl velký důraz na psychologické vlivy při vnímání užitku.
S postupným rozvojem ekonomie, byly psychologické a emoční aspekty lidského
jednání posunuty do pozadí a to zejména kvůli jejich velké volatilitě a špatné empirické
dokazatelnosti. Hlavní ekonomický proud začal používat předpoklad racionálního člověka,
který byl jistou formou zjednodušení reality a jednalo se tak o snahu přiblížení se přírodním
vědám a položení většího důrazu na empiričnost.
Předpoklad racionálního jednání člověka, tedy takového jednání, při kterém se člověk
snaží o maximalizaci svého užitku, byl často dáván do rozporu s kognitivními vlivy na lidské
chování. Například nositel Nobelovy ceny Herbert A. Simon označoval behaviorální aspekty
lidského jednání za projev omezené racionality. „Všechny tyto formy iracionality hrají
důležitou roli v životě každého z nás, myslím si však, že je zavádějící nazývat je iracionalitou.
Je lepší je vidět, jako podoby omezené racionality,“ „Abychom pochopili a mohli předvídat
lidské chování, musíme se vypořádat s omezenou racionalitou. Tato omezení přitom nejsou
ani v nejmenším zřejmá, ani dopředu nemůžeme vědět, kde leží.“ [H. Simon: Human Nature
in Politics, 1985]. Na základě tohoto předpokladu pak byli kritici racionality člověka řazeni
k zastáncům behaviorální ekonomie. Nejznámějším kritikem teorie racionální volby je právě
zmíněný Herbert Simon, který přišel s konceptem omezené racionality, tedy tvrzení, že lidský
mozek má své kognitivní limity, které mu ve většině případů brání v dosažení optimálního
rozhodnutí. Do této skupiny lze řadit i Johna Maynarda Keynese za jeho kritiku stádových
efektů na akciových trzích a jeho důraz na iracionalitu tržního jednání.
Máme za to, že behaviorální ekonomie není v rozporu s teorií racionální volby.
Behaviorální ekonomie pouze rozšiřuje faktory, které je nutno brát v potaz, při hodnocení
maximálního užitku. Člověk se vždy snaží o maximalizaci svého užitku, tedy lze konstatovat,
47
že vždy jedná racionálně. Ovšem ne vždy se mu daří dosáhnout maximálního užitku, i když se
o to snaží.
Za zakladatele behaviorální ekonomie, jako samostatného ekonomického proudu lze
považovat izraelské psychology Daniela Kahnemana a Amose Tverského, kteří v roce 1979
publikovali článek Prospektová Teorie: Analýza rozhodnutí za rizika. [D. Kahneman, A.
Tversky, 1979]. Za tento článek obdržel Daniel Kahneman v roce 2002 Nobelovu cenu za
ekonomii. To pomohlo behaviorální ekonomii k tomu, aby byla zařazena do hlavního
ekonomického proudu.
Ovšem Tverský a Kahnemann nebyli první, kteří zpochybňovali teorii očekávaného
užitku. Již v roce 1953 na pařížské konferenci vystoupil francouzský matematik Maurice
Allais [Allais, M.; 1953], který na základě svého experimentu prokázal, že se lidé podle teorie
očekávaného užitku nechovají. Na tento experiment navázali další, kteří potvrdili neplatnost
axiomu nezávislosti na rozhodování.[Morrison,D.; 1967][Raiffa, H.; 1968][Allais, M.; Hagen,
O.; 1979]
2 Behaviorální předsudky
Behaviorální předsudky lze charakterizovat jako jistou formu zkreslení při vnímání
reality a chyby v lidském myšlení. Tyto chyby mají pak výrazný vliv na lidské rozhodování a
vysvětlují tak, proč lidé, i když se chovají dle zásady racionality, ne vždy učiní volby vedoucí
k maximalizaci jejich užitku. Přestože mají významný vliv na lidské rozhodování, je pro
konkrétního člověka velice obtížné si tyto chyby při svém jednání uvědomit. Tento jev
podrobněji vysvětluje Dunning-krugerův efekt.
Je třeba si uvědomit, že behaviorálních předsudků je celá řada a i když do jisté míry
působí na každého člověka, tak míra působení je u každého člověka jiná a liší se i u každého
behaviorálního předsudku. Respektive u každého jedince mají výraznější vliv jiné
behaviorální předsudky. Zároveň lze konstatovat, že čím jsou lidé inteligentnější a
vzdělanější, tím méně daným chybám podléhají.
2.1 Afektivní heuristika
Afektivní heuristika je chyba v lidském myšlení, kdy člověk jedná pod vlivem emocí. Emoce
jsou nedílnou součástí lidské psychiky a vždy budou lidské jednání do nějaké míry
ovlivňovat. Důležité ovšem je, aby toto ovlivnění nebylo fatální.
Nepochybně každý člověk v životě zažil situaci, kdy jeho jednání a vnímání bylo
ovlivněno momentálním emočním rozpoložením. Kupříkladu euforie způsobuje podceňování
48
rizika, kdežto deprese naopak jeho přeceňování. Míru dopadu afektivní heuristiky se pokusil
dokázat Dan Ariely [D. Ariely 2006] na behaviorálním experimentu. Vzal skupinu studentů a
dal jim dotazník, kde byly otázky týkající se sexuálních preferencí, bezpečnosti při sexu a
morálního jednání ve vztahu k sexu. Studenti na tyto otázky odpovídali ve dvou situacích.
Jednak ve škole a jednak doma, kdy měli za úkol se sexuálně vzrušit a pak odpovídat.
Ukázalo se, že při vzrušení byli studenti v průměru o 72 % ochotnější přistoupit na různé
sexuální praktiky. O 135,8 %1
by byli ochotnější dopustit se nemorálního jednání a o 25 %
ochotnější riskovat co se týče bezpečnosti. Tento příklad se týká sexuálního vzrušení, ale dá
se předpokládat, že i ostatní emoce mají na lidské jednání podobný dopad.
Afektivní heuristika je velmi často používána při manipulaci, kdy se jedna strana snaží o
prosazení svého názoru. Lze to vidět kupříkladu při současné migrační situaci, místo apelu na
rozum je apelována na city lidí. Všichni jsme viděli fotku utonulého chlapečka, vyvolávající
v analogii představu o vlastním mrtvém dítěti, nebo dítěti z vlastní rodiny. Přesto, že
pravděpodobnost, že by se dostalo naše dítě do podobné situace, je prakticky nulová.
2.2 Kognitivní snadnost
Kognitivní snadnost je jeden z nejvýznamnějších behaviorálních předsudků, který svým
smyslem zaštituje mnohé další. Celá řada behaviorálních předsudků se dala zařadit do skupiny
chyby kognitivní snadnosti. Podstata toho jevu vychází z faktu, že každé rozhodování nese
určitou míru kognitivní náročnosti, vědomého úsilí a vyžaduje čas. To můžeme nazvat
náklady na dosažení rozhodnutí či zpracování informace a myšlenky. Na některá rozhodnutí
vynakládáme malé náklady. Kupříkladu rozhodnout se, zda si dámě čaj nebo kávu, ale některá
rozhodnutí stojí více nákladů, kupříkladu rozhodnout se, zda se stát zaměstnancem nebo začít
podnikat. Jaký obor studovat. Zde člověk pracuje s pojmy, které si lze velmi těžko představit.
U rozhodnutí mezi kávou a čajem je volba jednoduchá, člověk ví, jak který nápoj chutná a tak
může učinit kvalifikované rozhodnutí, které nevyžaduje příliš velké náklady. Ale při
rozhodování, jaký obor studovat, je to mnohem složitější, protože nemůže vědět, jaký obor
mu lépe půjde, co vše studium jednotlivých oborů obnáší a musí umět i odhadnout, jaký obor
mu v budoucnu přinese to nejlepší uplatnění. Náklady na toto rozhodnutí jsou poměrně
vysoké a užitek z něj plynoucí je nejistý a v hodně vzdálené budoucnosti. Lidská mysl je
proto nastavena tak, aby si svá rozhodnutí co nejvíce zjednodušovala. Snaží se být co
nejefektivnější a dospět s co nejmenšími náklady k co nejlepším rozhodnutím.
1
Tato vysoká hodnota je do jisté míry nahodnocena odpověďmi na extrémnější otázky, kdy odpověď ano volilo
málo lidí a tak zvýšení o 1 vyvolalo velkou změnu.
49
Z evolučního pohledu byl tento přístup úspěšný, protože po většinu lidské existence se
lidé dostávali do poměrně jednoduchých rozhodovacích situací, které spočívaly v rozhodnutí
„uteč nebo bojuj“ a ve velké části případů ani nezáleželo na zvoleném rozhodnutí, ale na jeho
rychlosti. Lidský mozek se tedy snaží jakékoliv rozhodnutí co nejvíce zjednodušit na
nejzákladnější dilemata. V přírodě a boji o přežití to bylo efektivní jednání, na rozdíl od
současného světa, který je mnohem komplexnější a na naše rozhodnutí má vliv mnohem více
faktorů a důsledky některých rozhodnutí mohou sahat daleko do budoucnosti.
2.3 Krátkodobé myšlení
Tato chyba je propojena s chybou předešlou. Přemýšlet dlouhodobě bývá kognitivně
náročné, a proto lidé nepřemýšlí a neplánují příliš dlouhodobě. Klíčem k úspěchu je právě
dlouhodobé myšlení. Absence dlouhodobého myšlení a tedy i směřování byla příčinou zániku
všech civilizací. Můžeme namítnout, že budoucnost je nejistá, což je naprostá pravda, ale
drtivá většina lidí se jí dožije. Je tedy otázka, zda je racionálnější dávat přednost současnému
užitku před budoucím.
Dalším projevem krátkodobého myšlení je snaha o přenesení budoucího užitku do
současnosti. Aneb skvělé zítřky už dnes! Skutečné řešení, které by odstranilo příčinu
problému, by trvalo desetiletí možná i staletí. Lidé ale chtějí řešení, které hned odstraní to, co
jim vadí a tak si přijme řešení, které jen odstraní symptomy, ale problém zůstane. Lidé chtějí
okamžité řešení problému a když není možné, tak přichází řešení, která jen odstraní projevy,
ale problém přenesou do budoucnosti, kde bude pravděpodobně ještě větší.
2.4 Kognitivní nesoulad
Poznání může být nejen kognitivně náročné, ale také do jisté míry nepříjemné. Existuje české
pořekadlo, že nevědomost je sladká. Některá zjištění mohou u lidí vyvolat tak zvaný
kognitivní nesoulad, což je pocit vnitřního napětí či rozporu z nově zjištěných informací. Lidé
často mají o nějakém jevu svoji představu, která se nemusí neshodovat se skutečností. Když
jsou pak s danou skutečností konfrontováni, tak to v jejich mozku vyvolává kognitivní
nesoulad. Tento pocit je tak nepříjemný, že se ho lidé snaží nějakým způsobem zbavit,
například ignorováním nepříjemné informace, či přijetí lživé nebo zavádějící informace, která
má daný nepříjemný pocit zmírnit. Kupříkladu pokud člověk zažil nějakou výrazně
traumatizující situaci, byl obětí násilí či zneužívání v dětství, tak se stává, že člověk danou
událost z paměti úplně vytěsní. Jedná se o zcela přirozený obranný mechanismus lidského
vědomí. Ovšem podobný mechanismus se neprojevuje jenom u krizových situací, pro které se
50
vyvinul, ale lze s jeho projevy setkat i při běžných situacích. Klasickým příkladem mohou být
studenti a jejich příprava na zkoušky. Najdou se tací, kteří si myslí, že jsou na zkoušku dobře
připraveni. V realitě tomu tak není, buď nevyvinuli dostatečné úsilí, nebo na to nemají
kognitivní kapacity. Když pak u zkoušky neuspějí, jejich mozek se musí vypořádat se dvěma
protichůdnými informacemi, což vyvolává v mozku daný nesoulad. Na jednu stranu si myslí,
že jsou chytří a látku umí a na druhou stranu neuspěli u zkoušky. Tyto dvě informace se
zároveň vylučují. Přičemž pro člověka je nepříjemné přiznat si, že není tak chytrý, jak si
myslí a tak bude hledat jiné vysvětlení, které by jeho nesoulad vyřešilo, kupříkladu, že si na
něj pedagog zasedl.
Nejčastěji se tato chyba projevuje právě při sebehodnocení, kdy lidé, kteří mají malé
schopnosti v nějaké oblasti, je vnímají jako větší, než ve skutečnosti jsou. Když se pak dostaví
selhání, popřípadě je někdo upozorní na jejich neschopnost, tak to u nich vyvolá kognitivní
nesoulad. Tomuto jevu se podrobněji věnuje dunningův-krugerův efekt.
2.5 Potvrzení
Tento jev vychází z jevu předešlého. Jedná se o selektivní vnímání reality, kdy lidé
upřednostňují informace potvrzující jejich současný postoj. V ideálním případě by si měl
člověk utvořit názor a následně se rozhodnout na základě získaných informací. Leč ne vždy se
tak děje. Většina lidí si dělá názor na základě prvotního dojmu a až následně hledá informace,
které by ho měly potvrzovat. Pak při vyhledávání informací postupují selektivně. Hledají
informace, které jejich postoj potvrzují, ale již nezjišťují informace, které ho vyvracejí. Pokud
se s takovou informací přeci jen setkají, mají tendenci podceňovat relevanci těchto informací.
Jinými slovy když se člověk setká se dvěma informace, které budou stejně relevantní, přičemž
jedna bude potvrzovat jeho současný názor a druhá tento názor budou rozporovat, tak bude
vnímat jako relevantnější tu, která jeho postoj potvrzuje a umenšovat relevanci té druhé.
Lidé trpící touto chybou mají tendence vytvářet sociální bubliny, kdy se obklopují lidmi
s podobnými názory a vzájemně se utvrzují ve svém přesvědčení a zároveň pak mají pocit, že
jejich pohled na svět je ve společnosti převažující. Problém je to třeba u politiků nebo ve
vedení firem, kdy se politici a vysocí manažeři obklopí poradci, kteří mají podobné názory a
souhlasí s nimi a tím se často připraví o opačný pohled na jakoukoliv problematiku. Kritické
myšlení je zdrojem pokroku, ale k tomu je právě třeba komparace různých pohledů na věc.
51
Problém při rozvoji lidského kapitálu je pak ten, že lidé nemají všeobecný rozhled a
jsou zaměřeni jen na jednu stránku problematiky, přičemž ignorují nehodící se fakta.
Nemohou pak informace vnímat kontextuálně.
2.6 Extrémní myšlení
Extrémní myšlení a extrémismus z něj plynoucí je v poslední době velmi diskutovaným
tématem. Tento jev také spadá do kategorie kognitivního nesouladu. Projevem extrémního
myšlení bývá nekritický pohled na určité jevy jako je v současné době třeba migrace, kdy
jedni migraci vnímají jako naprosto špatnou a jiní jako naprosto dobrou. Takoví lidé pak
chtějí i extrémní řešení, kdy jedni by nejraději úplně uzavřeli hranice a jiní by zase přes
hranice pustili každého, kdo bude chtít. Jedni jsou nekritičtí zastánci Evropské unie, jiní zase
nepřiznají Evropské unii jedinou zásluhu.
Když se člověk v nějakém extrému zklame, tak se často místo revize chyb uchýlí
k druhému extrému. Přičemž každý extrém je špatný. Před první světovou válkou ve
společnosti převládala touha po válce, která vyústila v první světovou válku. Tento extrém
vedl k ničivé válce a účastníci jí byli tak otřeseni, že se uchýlili k druhému extrému, zabránit
válce za jakoukoliv cenu, (politika appeasementu) což opět vedlo k válce. Kdyby se mocnosti
nebály rozpoutání další války a rázně zakročily, nemuselo k druhé světové válce dojít. Stejně
tak období po první světové válce bylo charakteristické výrazným, až extrémním
nacionalismem, což mělo vliv na rozpoutání druhé světové války. Poválečné období až do
současnosti je zase charakteristické druhým extrémem a to je potírání vlastenectví, ba snaha
postavit ho mimo zákon a to povede zase k válce. Přičemž rozumný způsob je použít
vlastenectví k asertivnímu sebeprosazení a obraně, ale ne k ospravedlnění útlaku jiných.
Každý extrém je špatný.
Tyto extrémní postoje mají dopady na vnímání reality. Například když se dva lidé
koukají na stejný zápas, přičemž každý je zarytým fanouškem jiného klubu. Pokud dojde ke
sporné situaci, tak i když oba sledovali stejný zápas a viděli to samé, tak jeden bude
přesvědčený, že došlo k porušení pravidel a druhý, že nikoliv. Nejde o to, že by jeden lhal, ale
o to, že oba vnímají tu samou věc rozdílně díky jejich postojům.
To se pak přenáší do vyšších rovin, třebas do hledání schody na úrovni politiky či
mezinárodní vztahů, kdy lidé jednu a tu samou věc vnímají rozdílně. Pak lze jen těžko najít
shodu. Například ústupek území bude jedna strana vnímat jako přehnaný a druhá jako
nedostateční.
52
Extrémní myšlení také projevuje předpokladem extrémního vyznění myšlenek. Pokud
člověk prohlásí, že by cizinci neměli mít stejná práva jako občané nebo že bychom si měli
více hájit své zájmy, tak je hned považován za rasistu a nejradši by všem ostatním udělal to,
co Fašisté Židům. Na druhou stanu když někdo řekne, že bychom měli více pomáhat je hned
považován za podporovatele migrace. Tedy když někdo přijde se střízlivým pohledem na
problematiku, která bude mít něco z obou extrémů, bude považován zastánci každého
extrému za zastánce extrému opačného.
Projevem extrémního myšlení může být i tak zvaná past stoprocentnosti. Lidé mají
tendenci některé jevy vnímat jako stoprocentní. Jenže nic není stoprocentní, dokonce i jedna
plus jedna nemusí být vždy dvě.2
Někdy ale lidé mají pocit, že když na tento fakt poukáží,
případně uvedou příklad, kdy dané tvrzení v jednom ze sta případů neplatilo, tak ho vyvrátili,
což není správný úsudek. Při rozhodování není podstatná stoprocentní platnost daného
tvrzení, protože pak bychom nemohli tvrdit nic, ale to, že platí ve většině případů.
3 Dunning –Krugerův efekt
Jedná se o poměrně novou studii, kterou publikovali v roce 1999 David Dunning a Justin
Kruger. Tato studie zkoumá rozpor v lidských schopnostech a způsobu, jak je lidé vnímají.
Dunning a Kruger provedli experiment, při němž vzali škálu dobrovolníků s rozdílnými
schopnostmi. Požádali je, aby si udělali řadu testů zaměřených na různé schopnosti, logiku,
znalosti, gramatiku atd… Poté rozřadili dobrovolníky od nejhoršího po nejlepší podle toho,
jakých výsledků dosáhli. Následně byli účastníci testu požádáni, aby sami zhodnotili svůj
výkon v daném testu ve vztahu k ostatním účastníkům, tedy zda se domnívají, jestli jejich
výsledky budou spadat do kategorie těch podprůměrných, průměrných, či nadprůměrných.
Výsledek byl následující:
2
Viz Bannarch-tarského paradox.
53
Graf 1 a 2: Reálné výsledky testu spolu se sebehodnocením účastníků testu před a po revidaci
Zdroj: Kruger, Justin, and David Dunning. "Unskilled and unaware of it: how difficulties in recognizing one's
own incompetence lead to inflated self-assessments.
V grafu 1 lze vidět, jaký byl výsledek. Na vodorovné ose jsou účastníci seřazeni od
nejméně schopných po ty nejschopnější. Na svislé ose hodnoty dosažených výsledků.
Světlejší křivka ukazuje, jakých skutečných výsledků účastníci testu dosáhli. Plná křivka
ukazuje, jak účastníci sami ohodnotili své výsledky. Už z prvního pohledu je patrný velký
nepoměr mezi skutečnými a domnělými výsledky těch nejméně schopných účastníků. Ovšem
čím lepší výsledky, tím se rozdíl mezi skutečnými a domnělými výsledky zmenšuje. U těch
nejvíce schopných jedinců jsou skutečné výsledky dokonce lepší, než ty domnělé. Můžeme
tedy z toho vyvodit, že schopnější lidé jsou i lépe schopni ohodnotit své schopnosti. Tento
efekt lze pozorovat ve všech oborech i napříč věkovými a národnostními skupinami.
Zajímavé zjištění je i fakt, že ti nejschopnější své schopnosti podceňují. Ovšem není to
proto, že by nedokázali své schopnosti relevantně zhodnotit, ale díky tomu, že podle sebe
hodnotí ostatní účastníky a tím je přeceňují. Každý, kdo někdy něco vysvětloval a posléze
testoval znalosti posluchače, tak se setkal s tím, že od ostatních očekával lepší výsledky.
Člověk schopný v dané oblasti má dostatečné dovednosti a znalosti, díky kterým je pro něj
řešení případných problémů, či úkolů velmi snadné a věří, že ostatní jsou podobně schopní,
jako on. Dunning s Krugerem udělali ještě jeden sub experiment, který je znárodněn na grafu
číslo 2. Požádali účastníky z nejnižšího a nejvyšší kvartilu, aby se seznámili s výsledky
ostatních účastníků experimentu. Tím získali povědomí o tom, jak si na tom stojí ostatní. Poté
požádali, aby revidovali své rozhodnutí o vlastních schopnostech. Výsledek je vidět ve
druhém grafu. Zatímco ti nejschopnější upravili své sebehodnocení tak, že se více blížilo
realitě, ti nejméně schopní své sebehodnocení téměř nerevidovali.
54
Neschopní lidé v daném oboru trpí následujícími chybami:
1. Jejich neschopnost jim brání dosáhnout dobrých výsledků.
2. Díky své neschopnosti nejsou schopni rozpoznat svojí neschopnost.
3. Kvůli tomu, že si nejsou vědomi své neschopnosti a svých chyb, nemohou se z nich poučit
a tím jsou nuceni k jejich opakování.
4. Jelikož nejsou schopni poznat svoji chybu a žijí v iluzi o svých schopnostech, tak když jsou
konfrontováni se svými špatnými výsledky, mají tendenci svádět svá špatná rozhodnutí na
externí faktory.
5. Pokud nemají dostatečné schopnosti pro kvalitní rozhodování, tak jsou ve svém jednání
velmi snadno ovlivnitelní.
Záměrně se v textu mluví o schopnostech, nikoliv o inteligenci3
. Inteligentní člověk
může mít vysoké IQ4
a mít výrazné schopnosti v různých vědních oborech, ale tito lidé mívají
malé EQ a díky tomu bývají neschopní například v sociálních interakcích. Tedy nezáleží na
celkové inteligenci člověka, ale na jeho konkrétních schopnostech v daném oboru.
Méně úspěšní, kteří si nejsou vědomi pravé příčiny své neúspěšnosti, stále trpí iluzí, že
si vlastně počínají dobře a mají tendenci si své špatné výsledky vysvětlovat vnějšími faktory.
Jako například můžeme uvést: „Vytáhl jsem si špatnou otázku. Šéf si na mne zasedl v práci.“
Je důležité říci, že někdy tyto vnější faktory mohou sehrát roli. Je ovšem důležité rozlišit, kdy
je to relevantní a kdy nikoliv. Pokud jsou tyto faktory stálé, nebo časté, je nasnadě si
uvědomit, že se jedná pouze o výmluvu. Pokud si člověk jednou vytáhne špatnou otázku a
díky tomu dosáhne špatných výsledků u zkoušky, jedná se o náhodu, kterou nelze ovlivnit.
Ovšem, pokud si ji podle svého zdání vytáhne pokaždé, tak to může brát jako indikátor, že je
pod vlivem Dunnin-Krugerova efektu.
Závěr
Smysl rozvoje lidského kapitálu již nespočívá pouze v získávání znalostí a informací, ty jsou
díky moderním technologiím velmi snadno dostupné, ale hlavně rozvoj člověka. Jeho
duševních a mentálních schopností. Již není potřeba učit se zpaměti spousty dat a informací,
jako to bylo ještě před pár desetiletími. Před vynálezem internetu a chytrých telefonů bylo
získávání potřebných informací velmi náročné a spojeno s výraznými náklady obětované
příležitosti. Člověk musel jít do knihovny a tam pracně hledat potřebnou informaci. Dneska
3
I když nízká inteligence vede k větší míře neschopnosti.
4
IQ: Inteligenční kvocient. EQ: Emoční kvocient.
55
toho jsme schopni za zlomek času. Stačí vyndat mobilní zařízení a zadat do vyhledávače
potřebné slovo. Tedy již není důvod učit se některé věci zpaměti, ale zaměřit se na schopnost
informaci zpracovat a použít na řešení konkrétních problémů. Rozlišit nedůvěryhodné od
důvěryhodných a snížit tak možnost manipulace.
Hlavním přínosem tohoto textu je poukázání na význam rozvoje kognitivních
schopností člověka při nabývání a rozšiřování lidského kapitálu. V současnosti je pozornost
zaměřena hlavně zpřístupnění znalostí, ale již nikoliv na jejich pochopení a implementaci do
vědomí člověka. Nestačí informaci pouze znát, ale je třeba, aby se plně integrovala do vědomí
člověka a ze znalosti se stala schopnost. Například z hlediska zaměření humanitního a
technického vzdělání na osvojení efektivních metod správného rozhodování. Technici obecně
trpí soustředěností na detaily technických problémů, které řeší a ve společenských
problémech a otázkách jim unikají souvislosti a uchylují se proto často k rychlému,
nepřesnému myšlení, podléhají anomáliím racionality.
Je tedy třeba zaměřit pozornost na rozvoj lidské osobnosti. K tomu právě pomáhá
představení jednotlivých kognitivních biasů, včetně vysvětlení jejich příčiny a popsání jejich
projevů při lidském uvažování a rozhodování. Jelikož prvním krokem k odstranění chyby je
schopnost si chybu uvědomit.
References
Allais, Maurice. "L'extension des théories de l'équilibre économique général et du rendement
social au cas du risque." Econometrica, Journal of the Econometric Society (1953): 269-290.
Allais, Maurice, and Ole Hagen. "Expected utility and the Allais paradox." Reidel,
Dordrecht (1979).
Ariely, Dan, and George Loewenstein. "The heat of the moment: The effect of sexual arousal
on sexual decision making." Journal of Behavioral Decision Making 19.2 (2006): 87-98.
Feld, Jan, Jan Sauermann, and Andries De Grip. "Estimating the relationship between skill
and overconfidence." Journal of Behavioral and Experimental Economics 68 (2017): 18-24.
Fink, Bernhard, and Robert Trivers. "Cognitive simplicity and self-deception are crucial in
martyrdom and suicide terrorism." Behavioral and brain sciences 37.4 (2014): 366-367.
Frimer, Jeremy A., Linda J. Skitka, and Matt Motyl. "Liberals and conservatives are similarly
motivated to avoid exposure to one another's opinions." Journal of Experimental Social
Psychology 72 (2017): 1-12.
56
Gibbs, Shirley, et al. "The Dunning-Kruger Effect in a workplace computing
setting." Computers in Human Behavior 72 (2017): 589-595.
Kahneman, Daniel, and Amos Tversky. "Prospect theory: An analysis of decision under
risk." Econometrica: Journal of the econometric society (1979): 263-291.
Kruger, Justin, and David Dunning. "Unskilled and unaware of it: how difficulties in
recognizing one's own incompetence lead to inflated self-assessments." Journal of personality
and social psychology 77.6 (1999): 1121.
Meketa, Irina. "A critique of the principle of cognitive simplicity in comparative
cognition." Biology & Philosophy 29.5 (2014): 731-745.
Raiffa, Howard. Decision Analysis: Introductory Lectures on Choices Under Undertainty.
Addison-Wesley, 1968.
Sauvayre, Romy. "The rationality of belief change and the unexpected effects of a conflict of
values." Rationality and Society29.3 (2017): 298-321.
Simon, Herbert A. "Rationality in psychology and economics." Journal of Business (1986):
S209-S224.
Smith, Adam, et al. Teorie mravních citů. Liberální Institut, 2005.
Contact
Ing. Michal Blahout
Vysoká škola finanční a správní a.s.
MichalBlahout@gmail.com
Ing. Arnošt Klesla Ph.D.
Vysoká škola finanční a správní a.s.
arnost.klesla@vsfs.cz