Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 1 Kvantitativní a kvalitativní metody Ing. Markéta Chaloupková (Jaro 2020) Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 2 Obecné způsoby poznání Dříve, než budeme procházet jednotlivými kapitolami problematiky sociálních výzkumů, jejich přípravou, realizací, vyhodnocováním a vybranými metodami výzkumu, je třeba ozřejmit si několik souvislostí a pojmů, které lze považovat za základní nejen pro tento konkrétní segment zkoumání, ale pro sféru výzkumu vůbec. Řada publikací zaměřených na otázky výzkumu začíná svůj výklad připomínkou čtyř obecných způsobů poznání: Jedním ze způsobů poznání je metoda tradice, kdy je za pravdu považováno to, co dlouhou dobu jako pravda platí, to, co lidé odjakživa jako pravdu znají, v co celý život jako v pravdivé věří. Tato pravda bývá průběžně opakována, posléze považována za jakýsi axiom a případně z ní vyvozovány či na ni navazovány další a další pravdy. Jinou podobou poznání je metoda autority: Jde o přijetí pevně stanoveného názoru nějaké významné vědecké, případně jiné významné autority, například též ideologické nebo náboženské. Třetí variantou je metoda apriori: Představuje situace, kdy nám intuice říká, že naše poznání je správné, kdy určité tvrzení pokládáme za samozřejmé, kdy poznané je ve shodě s naším rozumem (ale ne nutně se zkušeností), kdy konečná úvaha zní, že je to prostě tak. Tato metoda být označována i jako metoda intuice. Čtvrtou cestou poznání je metoda vědy. Jejím prostřednictvím je možné určitý poznatek ověřit něčím, co nejde individuálně ovlivnit, něčím nezávislým, takže tímto způsobem potom každý může dospět k témuž závěru. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 3 Co je to věda? ̶Podrobněji viz. Průcha (1995), Janoušek a kol (1986), Petrusek (1993), Pelikán (1998), Giddens (1999), Ferjenčík (2000), Hendl (2005), Miovský (2006). Pokud bychom se otázkami vědy a jejích metod zabývali obecně, bylo by nyní namístě analyzovat, co věda vlastně je. To by ovšem vydalo na samostatnou a objemnou prezentaci nehledě na to, že předmětem našeho výkladu má být pouze nevelký díl celé problematiky, totiž vybrané metody výzkumu. Proto se teorii a metodologii vědy v obecné rovině budeme věnovat jen ve stručnosti. V literatuře lze nicméně najít bohatou paletu konceptů a definic vědy a jejích metod, jak z obecného pohledu, tak v pojetí konkrétních vědních oborů. Zájemce o tuto oblast mohu odkázat na vcelku rozsáhlé bibliografie, které obsahují české i cizojazyčné publikace. Příklady publikací vidíte na slidu: např. Průcha (1995), Janoušek a kol (1986), Petrusek (1993), Pelikán (1998), Giddens (1999), Ferjenčík (2000), Hendl (2005), Miovský (2006). Rámcově se dá říci, že se v mnoha definicích objevují především dva významy tohoto pojmu, totiž věda jako soubor utříděných poznatků o určité tematické oblasti a současně jako proces vytváření těchto poznatků podle určitých pravidel. S tím, že u daného vědního oboru se též zajímáme o jeho společenské, duchovní a kulturní kořeny, jednotlivé vědní obory považujeme vždy za součást širších souvislostí a vědu jako takovou za jeden z typů sociální instituce. Jinde bývá věda charakterizována jako základní lidská potřeba uspořádanosti rozdílných a mnohostranných jevů, jejímž cílem je popsat a vysvětlit všeobecné rysy a zákonité vztahy těchto jevů. Přitom v současné době se stále více prosazuje pojetí vědy coby sociálního systému orientovaného na tvorbu vědění. Souhrnně lze říci, že je věda považována za nedílnou součást sociokulturní skutečnosti. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 4 Co je to paradigma? ̶označení toho, jak vědci pracují v rámci přijatých a málo zpochybňovaných způsobů definic, teoretizovaní a metod v daném oboru a v dané době Zdroj: Petrusek (1993, s. 22) Paradigma se používá k označení toho, jak vědci pracují v rámci přijatých a málo zpochybňovaných způsobů definic, teoretizovaní a metod v daném oboru a v dané době. Různá údobí vědy jsou charakterizována určitým pohledem na svět, který určuje standardní formu řešení problémů, vysvětlování jevů a provádění výzkumu. Předpokládá se, že posun paradigmat nebo jejich výměna se děje, jestliže dominantní paradigma je úspěšně překonáno jiným paradigmatem, jež je schopno obsáhnout původní paradigma a navíc poskytuje širší vysvětlující sílu. Složkami paradigmatu se věnuje například sociolog Petrusek. Na slidu můžete vidět jeho schéma složek paradigmatu. Především pohled na předmět oné vědy (optika) a jeho výklad (teorie) prostřednictvím specifické terminologie (jazyk). Dále užívání a/nebo vývoj relevantních postupů zkoumání (metodologie) pro řešení určitého souboru otázek (problematika), kterými se zabývá okruh vědců, jejichž přístup slouží za příklad provozování této vědy (autority). V konkrétních paradigmatech pak mohou být tyto složky přítomny s rozdílnou intenzitou. V současnosti převažuje pojetí, že věda metodologicky nemá jednotný charakter. Používá více paradigmat a je určována komplexními sociálními procesy. Věda je sociálně daným jevem odvislým od kontextu dané kultury, jejích hodnot a zájmu vědců. Kritéria rozlišující to, co je a co není věda, se utvářejí uvnitř jednotlivých společenství vědců. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 5 Co je to teorie? ̶„základní cíle vědy“ ̶ „Teorie je soubor vzájemně souvisejících konstruktů (pojmů), definicí a výroků, který představuje systematický pohled na jevy tím, že specifikuje vztahy mezi proměnnými, s cílem vysvětlit a předpovědět tyto jevy." (Kerlinger, 1972, s. 25) Věda vždy disponuje určitou množinou informací, z nichž nejvýznamnějšími jsou teorie, které lze chápat jako "základní cíle vědy". Na slidu můžete vidět definici teorie, kterou používá Kerlinger. Jinými slovy, vědecká teorie je systémem pojmů a tvrzení, který obsahuje abstrahující vysvětlení vybraných fenoménů. Teorie umožňuje fenoménům světa porozumět, vysvětlit je, kritizovat nebo předpovídat. Jedná se o koncentrovanou množinu znalostí, vyjádřenou nějakým symbolickým způsobem. Uznání vědeckosti a kvality teorie se provádí na základě kritérií, jež závisí na oblasti výzkumu. Ve společenskovědním výzkumu se při posuzování teorie nejčastěji ptáme na kritéria uvedená na následujícím slidu. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 6 Kritéria kvality teorie ve společenskovědním výzkumu ̶Je logicky sestavena? ̶Je jasně a úsporně popsána? ̶Odpovídá dostupným datům? ̶Obsahuje tvrzení, která lze testovat pomocí dat? ̶Byly predikce teorie testovány? ̶Vyjadřuje uvažované vztahy lépe než jiné konkurující teorie? ̶Je obecná natolik, že ji lze použít na více místech, pro různé skupiny jedinců nebo v různých časových okamžicích? ̶ Vedle obecných vědeckých postupů při nakládání s poznatky a informacemi, jako jsou analýza- syntéza, dedukce-indukce atd, o kterých se můžete blíže dozvědět například v publikaci od Hendla z roku 2005, slouží vědě k získávání nových poznatků především výzkum. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 7 Co je to výzkum? ̶„Vědecký výzkum je systematické, kontrolované, empirické a kritické zkoumání hypotetických výroků o předpokládaných vztazích mezi přirozenými jevy." (Kerlinger, 1972, s. 27) ̶ ̶proces vytváření nových poznatků ̶systematická a pečlivě naplánovaná činnost, která je vedena snahou zodpovědět kladené výzkumné otázky a přispět k rozvoji daného oboru Co je to tedy výzkum? Jedná se o plánovitou činnost, jejímž kolem je rámcově řečeno prověřovat platnost jisté části teorie, jisté teoretické předpoklady v praxi a tím rozvíjet poznání oblasti, na kterou je příslušná vědní disciplína zaměřena. Za velmi příhodnou a patrně též proto poměrně často užívanou lze považovat definici Kerlingerovu, kterou vidíte na slidu. Ještě jinými slovy řečeno, výzkum znamená proces vytváření nových poznatků. Jedná se o systematickou a pečlivě naplánovanou činnost, která je vedena snahou zodpovědět kladené výzkumné otázky a přispět k rozvoji daného oboru. Přírodní a sociální vědy pří získávání poznatků kladou velkou váhu na empirická data. V užším pojetí se v těchto dvou oblastech považuje za vědu zkoumání přírodních a sociálních jevů za použití pozorování a experimentu, kvantifikace a hledání univerzálních zákonů a vysvětlení. Diskuse v akademických kruzích se vede o tom, zda toto užší pojetí vědy, převzaté z přírodních věd, je vhodné pro vědy sociální. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 8 Vztah mezi teorií a empirií ve výzkumu Zdroj: Reichel (2009, s. 18) Z předchozího osvěžení teorie plyne, že výzkum patří mezi nástroje metody vědy. Je poznávacím procesem, který vychází z nějakého systému poznatků (teorie), v jejich intencích prozkoumává skutečnost (tzv. empirické zkoumání), aby na základě zjištěného (tj. empirických údajů a dat) bylo dosavadní poznání pozměněno (resp. došlo k rozšíření teorie). To se ale vzápětí stává zdrojem teoretických úvah o dalších souvislostech a problémech, čímž se objevují nároky na další zkoumání, a tak se teorie s metodami zkoumání vzájemně podněcují, teorie se obohacuje a metody zkoumání zdokonalují. Schéma tohoto cyklu lze vidět na slidu. O vztahu teorie a empirie se můžete dočíst podrobněji v publikaci od Havlíka z roku 1992 nebo Hendla z roku 2004 či 2005. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 9 Typy výzkumů (teoretický, empirický) Následující defilé různých názvů výzkumů má důvod podobný předchozí části - pro další studium literatury či kvalifikovanou konverzaci s odborníky je účelné poznat některé základní, vesměs běžně užívané názvy. Předně je to obecné rozlišení výzkumu na teoretický a empirický, jejichž rozdíly můžeme odvodit z již objasněných vztahů mezi teorií a empirií ve výzkumu. Teoretický výzkum je založen převážně na dedukci a používá metody analýzy a komparace pojmů, výroků, kategorií, různých konstruktů apod. S empirickými údaji většinou nepracuje. Pokud se i přesto zabývá konkrétními jevy a fenomény, nahlíží na ně z teoretického hlediska a dochází k teoretickým závěrům. Empirický výzkum naopak operuje s konkrétními údaji o jevech a procesech sociální skutečnosti, s informacemi získanými prostřednictvím určitých metod výzkumu a technik sběru dat. Je součástí induktivní cesty poznání, je založený na zkušenosti a je vlastně neopakovatelný, neboť v sociálním výzkumu nelze dodržet přesně tytéž výzkumné podmínky. Mezi oběma typy existuje úzké spojení a oboustranná provázanost. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 10 Typy výzkumů (základní, aplikovaný) Další dělení výzkumů vychází z toho, jaký je jejich hlavní cíl, a podle něj se pak většinou rozlišuje výzkum základní a aplikovaný. Základní výzkum je takový, jehož výsledky přispívají k rozvoji samotné vědy (nebo několika příbuzných věd), ať už k rozšíření jejich metodologické výbavy či stavu teoretického poznání. Bývá též někdy označován jako primární, případně akademický. Aplikovaný výzkum se naopak zabývá řešením otázek, které mají spíše praktický význam, zkoumá konkrétní problémy, či získává informace o problémových jevech. Uskutečňují jej často různé specializované instituce a pracoviště (agentury) a je zaměřen na oblasti, jako jsou například výrobní organizace, vzdělávání, masmédia, politické preference, veřejné mínění, chováni spotřebitelů apod. Řada takovýchto výzkumných úkolů je prováděna na zakázku (státních, správních, soukromých ad. druhů zadavatelů). Takovéto výzkumy bývají pak někdy také označovány jako komerční. Ve výzkumné praxi je ale mnohdy velmi těžké oba typy výzkumů od sebe zcela jednoznačně a přesně oddělit. Nelze vyloučit, že některé aplikované výzkumy mohou svými postupy obohatit také sféru výzkumné metodologie či svými výsledky posunout teoretické poznání. Jde tedy o diferenciaci do jisté míry umělou. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 11 Další typy výzkumů Výzkumy jsou rozlišovány i dle očekávaného přínosu, resp. dle účelu či povahy poznatků, které zprostředkovávají. V literatuře lze najít různá dělení, v řadě momentů rozdílná, asi nejčastěji jsou uváděny orientační, diagnostický, explorační, explanační a prognostický. Explorace. Jestliže prozkoumáváme nové téma, abychom se o něm co nejvíce dozvěděli, provádíme explorační neboli průzkumový výzkum. Úkolem výzkumníka je navrhnout formulace otázek, jež je nutné zodpovědět v budoucnu v rámci rozsáhlejšího a systematického výzkumu. Explorační výzkum má být kreativní, flexibilní a zohledňovat všechny neočekávané jevy. Jde v něm také o první pokusy navrhnout nové koncepty a základy teorie. K určení, zda daný výzkum je explorační, potřebujeme zodpovědět následující 3 otázky: 1. Zkoumal výzkumník fenomén, který byl málo známý? 2. Vyhnul se výzkumník použití nějaké dosavadní teorie, aby mohl k problému přistoupit bez zátěže známých pohledů na daný problém? 3. Snažil se výzkumník odhalit důležité faktory a navrhnout nové koncepty a vztahy pro další výzkum? Explanace. Jestliže se setkáme s jevem, jenž je již dobře popsán, chceme vědět, proč se věci dějí daným způsobem. Naše hlavní otázka je tedy „proč". Právě snaha poznat „proč", vysvětlit nějaký proces, je cílem explanačního výzkumu. Ten staví na exploračním a popisném výzkumu. Většina výzkumníků směřuje za explorační a popisný výzkum. K určení, zda daný výzkum je explanační, potřebujeme zodpovědět následující dvě otázky: 1. Snažil se výzkumník vytvořit teorii, aby vysvětlil daný fenomén? 2. Pokusil se výzkumník popsat vztahy, které osvětlují fungování určitého systému, a změny zkoumaného fenoménu? Identifikoval příčinné vazby? Popis. Popisný výzkum dává obraz specifických podrobností situace, jevu nebo vztahů. Popisný a průzkumový výzkum mají mnohé znaky společné a mnohdy splývají. Popisný výzkum popisuje jevy a soustředí se na otázky: kdo, jak a kolik. Používá techniky jako statistické šetření, terénní pozorování a případová studie. K určení, zda je daný výzkum popisný, potřebujeme zodpovědět následující otázky: 1. Popisoval výzkumník zvolený fenomén? 2. Dokumentoval výzkumník vlastnosti daného fenoménu? Výzkum se dá dále dělit například podle způsobu zkoumání na extenzivní a intenzivní, dle délky trvání na krátkodobý, střednědobý či dlouhodobý, dle frekvence na jednorázový, opakovaný a kontinuální či dle funkce na praxeologický, expertní, vědecký, humanizující či edukační. Více informací o těchto typech výzkumů se můžete dočíst v publikaci od Reichela z roku 2009. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 12 Kvantitativní, kvalitativní a smíšený výzkum ̶Petrusek (1993), ale také Břicháček (1981), Disman (1993), Ferjenčík (2000) nebo Miovský (2005) a mnoho zahraničních autorů (např. Bryman 1988). V následující části prezentace se naučíme rozlišovat mezi kvalitativním a kvantitativním výzkumem. Probereme základní vlastnosti obou typů výzkumů a vztahy mezi nimi. Poznání rozdílů mezi oběma přístupy přispívá k lepšímu pochopení povahy každého z nich. Tomuto tématu se věnuje důkladně Petrusek (1993), ale také Břicháček (1981), Disman (1993), Ferjenčík (2000) nebo Miovský (2005) a mnoho zahraničních autorů (např. Bryman 1988). Výzkumníci stále častěji kombinují metody kvalitativního a kvantitativního výzkumu v jedné výzkumné akci. Snaží se tak využít výhody obou přístupů při řešení výzkumného problému. Mluvíme pak o používání tzv. smíšeného plánu výzkumu nebo o smíšené výzkumné strategii (Tashakkori, Teddlie 1998, Creswell 2003, Johnson, Onwuegbuzi 2004). V závěru této části proto objasníme základy tohoto přístupu. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 13 Kvantitativní výzkum ̶Využívá náhodné výběry, experimenty a silně strukturovaný sběr dat pomocí testů, dotazníků nebo pozorování. ̶Konstruované koncepty zjišťujeme pomocí měření, v dalším kroku získaná data analyzujeme statistickými metodami s cílem je explorovat, popisovat, případně ověřovat pravdivost našich představ o vztahu sledovaných proměnných. ̶Spojován s hypoteticko-deduktivním modelem vědy, který sestává z těchto základních komponent: teorie,hypotéza, operacionalizovaná definice, měření, testování hypotézy, verifikace ̶ Vzorem kvantitativního přístupu k výzkumu v sociálních vědách jsou metody přírodních věd. Předpokládá se, že lidské chování můžeme do jisté míry měřit a předpovídat. Kvantitativní výzkum využívá náhodné výběry, experimenty a silně strukturovaný sběr dat pomocí testů, dotazníků nebo pozorování. Konstruované koncepty zjišťujeme pomocí měření, v dalším kroku získaná data analyzujeme statistickými metodami s cílem je explorovat, popisovat, případně ověřovat pravdivost našich představ o vztahu sledovaných proměnných. Kvantitativní výzkum bývá spojován s hypoteticko-deduktivním modelem vědy, který sestává z těchto základních komponent: 1. Formálně se vyjádří určité obecné tvrzení, které má potenciál vysvětlit vztahy v reálném světě - teorie. 2. Provede se dedukce. Za předpokladu, že teorie platí, budeme očekávat, že nalezneme vztah mezi minimálně dvěma proměnnými X a Y - hypotéza. 3. Uvažujeme definici, co potřebujeme zjistit, abychom pozorovali X a Y - operační (operacionalizovaná) definice. 4. Provedeme pozorování - měření. 5. Provedeme závěry o platnosti hypotézy - testování hypotézy. 6. Vztáhneme výsledek testování zpět k teorii - verifikace. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 14 Kvantitativní výzkum ̶Požadavek: ̶validita - měří skutečně to, co se má měřit) ̶spolehlivost - jestliže se bude měřit stejná věc, pak pokud se nezměnila, dostaneme stejný výsledek ̶verifikace se považuje vždy za provizorní v tom smyslu, že v empirických vědách můžeme sice získat podpůrné argumenty pro platnost teorie pomocí shromážděných empirických dat, ale nikdy nelze její platnost dokázat ̶Tradiční kvantitativně zaměřený výzkum může mít jednu ze dvou hlavních podob: experimentální a neexperimentální Metody založené na těchto principech jsou v rámci metodologie kvantitativního výzkumu podrobně zpracovány tak, aby odpovídaly co nejvíce předmětu zkoumání. Požaduje se, aby měření bylo validní, to znamená, že se měří skutečně to, co se má měřit. Musí také být spolehlivé - tedy jestliže se bude měřit stejná věc, pak pokud se nezměnila, dostaneme stejný výsledek. Poslední krok, verifikace, se považuje vždy za provizorní v tom smyslu, že v empirických vědách můžeme sice získat podpůrné argumenty pro platnost teorie pomocí shromážděných empirických dat, ale nikdy nelze její platnost dokázat (blíže Hendl 2004, s. 27). V tomto aspektu se liší empirické vědy od formálních věd (logika, matematika). Tradiční kvantitativně zaměřený výzkum může mít jednu ze dvou hlavních podob: experimentální a neexperimentální. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 15 Kvantitativní výzkum: Experimentální výzkum Základní vlastností experimentu je to, že výzkumník aktivně a úmyslně přivodí určitou změnu situace, okolností nebo zkušenosti sledovaných jedinců a pak sleduje změnu jedinců. Vyjádřeno v jazyce kvantitativního výzkumu výzkumník manipuluje nezávisle proměnnými X a měří změnu zvolených závisle proměnných Y. Experiment musí být připraven do všech podrobností před započetím sběru dat. Cílem je zamezit tomu, aby závěry byly ovlivněny jinými (rušivými) proměnnými. Typické vlastnosti jsou uvedeny v přehledu na slidu. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 16 Kvantitativní výzkum: Neexperimentální výzkum Neexperimentální výzkum vypadá podobně; rozdíl spočívá v tom, že výzkumník neuplatňuje změnu situace, podmínek nebo zkušenosti jedinců. Také v tomto případě je postup velmi podrobně naplánován. Obvykle se uskuteční pilotní studie, aby bylo možné některé parametry výzkumu lépe určit. Typické vlastnosti jsou uvedeny v přehledu na slidu. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 17 Základní metody kvantitativního přístupu Metoda Vlastnosti Výhody Statistické šetření Náhodný výběr Měření proměnných Reprezentativa Testování hypotéz Experiment Určení hodnot nezávisle proměnné Kontrolní skupina bez expozice Přesné měření Testování hypotéz Oficiální statistiky Analýza dat získaných v minulosti Velké datové soubory Strukturované pozorování Pozorování prováděné podle přesně určeného protokolu Spolehlivost pozorování Obsahová analýza Podle předem určeného kódovacího schématu se zjišťují instance kategorie a provádí se analýza četností Spolehlivost měření Tabulka na slidu charakterizuje základní metody kvantitativního přístupu. Vy si dále ukážeme kvantitativní formu výzkumu pomocí strukturovaného dotazníku. O ostatních formách se můžete dočíst více například v publikaci Hendl (2005) či Hendl, Remr (2017) nebo Reichel (2009). Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 18 Kvantitativní výzkum: modelový příklad VO: „Jaké faktory ovlivňují vzorce pohybových aktivit mladého člověka?" ̶ Přibližme si kvantitativní přístup na stručném popisu výzkumu zaměřeného na význam pohybových aktivit pro mladého člověka. Základní otázkou pro výzkumníka může být: „Jaké faktory ovlivňují vzorce pohybových aktivit mladého člověka?" Výzkumník bude např. postupovat tak, že navrhne dotazník, který by měl napomoci rozlišovat mezi mladými lidmi, kteří se intenzívně věnují pohybovým aktivitám, a těmi, kdo se jim věnují méně. Současně se snaží do dotazníku zapracovat faktory a proměnné, jež pravděpodobně ovlivňují intenzitu sportování. Navržené otázky mají u dotazovaného vyvolat odpověď, která bude klasifikovatelná podle daného kategorizačního schématu, jež měl výzkumník na mysli při návrhu dotazníku. V procesu sestavování dotazníku se výzkumník opírá o své zkušenosti, o dostupnou literaturu a teorie i o celkový přehled, který mu umožňuje formulovat faktory, jež budou pravděpodobně ovlivňovat vzorce pohybových aktivit (např. příjem rodičů, počet sourozenců, dostupnost sportovišť). Dotazník bude pravděpodobně velmi strukturovaný, aby ho bylo možné předložit v jednotné podobě velkému počtu respondentů (ideálně všem členům populace). Kvůli velkému počtu vyplněných dotazníků je žádoucí, aby formulář dotazníku byl navržen tak, že odpovědi bude možné snadno kvantifikovat a přenést do počítačové databáze zvoleného statistického systému (SPSS, NCSS, STATISTICA, SAS atd.). V průběhu analýzy dat se vypočítávají různé popisné statistické charakteristiky a sestrojují grafy, které vizuálně přibližují kvantitativní informace. Všechny tyto operace mají vést k získání statistického popisu dat a k verifikaci předem formulovaných hypotéz. Výzkumník testuje určité vztahy, jež modeluje např. pomocí regresních rovnic nebo zkoumá pomocí analýzy rozptylu. Pro analýzu kategoriálních dat využije např. techniky kontingenčních tabulek. Výzkumník pomocí analýzy zjistí, které jeho představy se potvrdily a které ne. Explorační analýza navrhne nové hypotézy o sledovaných vztazích. Statistická analýza může např. indikovat silný vztah mezi pohybovou aktivitou a příjmem rodičů a naopak slabý vztah mezi pohybovou aktivitou a počtem sourozenců. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 19 Přednosti a nevýhody kvantitativního výzkumu Zdroj: Hendl (2005, s. 45) Předtím, než si objasníme, v čem spočívá kvalitativní výzkum a jak se liší od kvantitativního, je třeba si stručně shrnout jeho přednosti a slabiny. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 20 Kvalitativní výzkum „Kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách.“ (Creswell, 1998) - Doplněk ke kvantitativním strategiím? Protipól? Vyhraněná výzkumná pozice? Rovnocenné postavení? Někteří metodologové chápou kvalitativní výzkum jako pouhý doplněk tradičních kvantitativních výzkumných strategií, jiní zase jako protipól nebo vyhraněnou výzkumnou pozici ve vztahu k jednotné, na přírodovědných základech postavené vědě. Postupně získal kvalitativní výzkum v sociálních vědách rovnocenné postavení s ostatními formami výzkumu. Neexistuje jediný obecně uznávaný způsob jak vymezit nebo dělat kvalitativní výzkum. Negativní definici podali metodologové Glaser a Corbinová (1989), kteří za něj považují jakýkoli výzkum, jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických metod nebo jiných způsobů kvantifikace. Mnoho autorů nesouhlasí s tímto vymezením, protože podle nich jedinečnost kvalitativního výzkumu nespočívá pouze v absenci čísel. Potíž je v tom, že kvalitativní výzkum je široké označení pro rozdílné přístupy. Kvalitativní výzkum definoval například významný metodolog Creswell (1998). Definici můžete vidět na slidu. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 21 Kvalitativní výzkum -Otázky může modifikovat nebo doplňovat v průběhu výzkumu, během sběru i analýzy dat. -Emergentní nebo pružný typ výzkumu. -V průběhu nevznikají pouze výzkumné otázky, ale také hypotézy i nová rozhodnutí, jak modifikovat zvolený výzkumný plán a pokračovat při sběru dat i jejich analýze. -Výzkumník vyhledává a analyzuje jakékoliv informace, které přispívají k osvětlení výzkumných otázek, provádí deduktivní a induktivní závěry. -Sběr dat a jejich analýza probíhají v delším časovém intervalu a současně. -Výzkumník vybírá na základě svých úvah místa pozorování nebo jedince, které dále sleduje v různých časových okamžicích. -Ověřuje popisnou, interpretační nebo teoretickou validitu výsledků. -Výzkumník může navrhnout teorii o fenoménu, který pozoroval. V typickém případě kvalitativní výzkumník vybírá na začátku výzkumu téma a určí základní výzkumné otázky. Otázky může modifikovat nebo doplňovat v průběhu výzkumu, během sběru a analýzy dat. Z tohoto důvodu se někdy kvalitativní výzkum považuje za emergentní nebo pružný typ výzkumu. V jeho průběhu nevznikají pouze výzkumné otázky, ale také hypotézy i nová rozhodnutí, jak modifikovat zvolený výzkumný plán a pokračovat při sběru dat i jejich analýze. Práce kvalitativního výzkumníka je přirovnávána k činnosti detektiva. Výzkumník vyhledává a analyzuje jakékoliv informace, které přispívají k osvětlení výzkumných otázek, provádí deduktivní a induktivní závěry. Seznamuje se s novými lidmi a pracuje přímo v terénu, kde se něco děje. Sběr dat a jejich analýza v kvalitativním výzkumu probíhají v delším časovém intervalu, výzkumný proces má longitudinální charakter. Výzkumník vybírá na základě svých úvah místa pozorování nebo jedince, které dále sleduje v různých časových okamžicích. Analýza dat a jejich sběr probíhají současně - výzkumník sbírá data, provede jejich analýzu a podle výsledků se rozhodne, která data potřebuje, a začne znovu se sběrem dat a jejich analýzou. Během těchto cyklů výzkumník své domněnky a závěry přezkoumává. Ověřuje popisnou, interpretační nebo teoretickou validitu výsledků. Výzkumník může navrhnout teorii o fenoménu, který pozoroval. Často se stává, že svoje závěry probírá se sledovanými jedinci (účastníky výzkumu) a jejich názory zohledňuje nebo přidává do výsledné zprávy. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 22 Základní metody kvalitativního přístupu Metoda Vlastnost Výhoda Pozorování Delší období kontaktu Pochopení subkultury Texty a dokumenty Rozvor významu, organizace a použití Teoretické porozumění Interview Relativně nestrukturované Porozumění zkušeností Audio a videozáznamy Přesná transkripce přirozených interakcí Porozumění průběhu interakcí Tabulka na slidu stručně charakterizuje hlavní kvalitativní metody. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 23 Kvalitativní výzkum: modelový příklad Modelový příklad nám přibližuje, jak se postupuje v kvalitativním výzkumu. Vracíme se k problému vztahu mladých lidí ke sportu. Kvalitativní výzkumník si klade otázku následujícím způsobem: „Co znamená pohybová aktivita pro mladého člověka a jak mladý člověk dospívá ke svému názoru na sport, případně jak tento názor modifikuje v konkrétních podmínkách?" Výzkumná otázka se zaměřuje na zájmy a záměry mladých lidí a intencionalitu jednaní. Výzkumník se snaží popsat svět z jejich hlediska a přitom se chce pokusit porozumět tomu, jak si vytvářejí a mění své představy o stylu života v závislosti na svých zájmech. Aby to dokázal, výzkumník bude muset jít do terénu a strávit delší čas v prostředí, kde žijí mladí lidé. Bude např. pozorovat malou skupinu mladých lidí v jejich přirozeném prostředí, které zahrnuje školu, sportovní centrum, kluby, bary, domov atd. Bude si všímat všech míst, kde se mladí lidé shromažďují a tráví volný čas. V průběhu výzkumu se pokusí s některými z nich navázat přátelský vztah. Někdy se stane přímo členem skupiny a bude se podílet na všech jejích běžných aktivitách. Zajímavé informace získá také tak, že s celou skupinou uspořádá diskusi na téma sport. Po celou dobu si vše zaznamenává a zpracovává. Vytváří si na počítači databázi textů. Ta může obsahovat i fotografie nebo videozáznamy ze života skupiny. Do terénu se vrací, aby si ověřil získané poznatky a závěry a pokračoval v pozorování, jehož zaměření na detaily se mění na základě provedené analýzy shromážděných dat. Také hovoří se členy místní samosprávy, učiteli ve škole a se správcem hřiště, seznamuje se s opatřeními na podporu sportu v místě pozorování. Dlouhodobé pozorování a poznatky z interakcí se členy skupiny mu umožní vidět život skupiny očima jejích členů, z hlediska jejich perspektiv a popsat ho pomocí jejich pojmů a výrazů. Tyto zkušenosti v následném hodnocení dává do souvislostí s širším socioekonomickým kontextem. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 24 Přednosti a nevýhody kvantitativního výzkumu Zdroj: Hendl (2005, s. 48) Podobně jako kvantitativní výzkum má i kvalitativní řadu výhod a nevýhod. Nejzákladnější shrnuje tabulka na slidu. Kvalitativnímu výzkumu se vytýká, že jeho výsledky představují sbírku subjektivních dojmů. Pro jeho pružný a nestrukturovaný charakter ho lze - na rozdíl kvantitativního výzkumu - těžko replikovat. Protože pracuje s omezeným počtem jedinců a obvykle na jednom místě, vznikají také obtíže se zobecňováním výsledků. Někdy se také kvalitativnímu výzkumu vytýká jeho neprůhlednost, malá transparentnost. Například někdy z výzkumné zprávy není zřetelné, jak se vybírali jedinci pro rozhovor nebo pozorování. Také často nerozpoznáme, jak se provedla analýza. Podrobný popis jednotlivých kroků většinou přesahuje možnosti omezeného rozsahu časopiseckého článku. Ve srovnání se statistickou analýzou se kvalitativní analýza nedá formalizovat. Výhrady proti kvalitativnímu výzkumu jsou vyváženy jeho jinými vlastnostmi. Navíc to, co kvantitativní výzkumníci kritizují, je vlastně v mnoha případech přednost. Výzkumný proces je vždy kompromisem a vyvažováním nedostatků a výhod. Výhodou kvalitativního přistupuje získání hloubkového popisu případů. Nezůstáváme na jejich povrchu, provádíme podrobnou komparaci případů, sledujeme jejich vývoj a zkoumáme příslušné procesy. Citlivě zohledňujeme působení kontextu, lokální situaci a podmínky. Kvalitativní výzkum poskytuje podrobné informace, proč se daný fenomén objevil. Velkým přínosem kvalitativní metodologie jsou přístupy, pomocí nichž navrhujeme teorii nějakého sledovaného fenoménu. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 25 Vztah mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem ̶Case study: Etnografie v ústavu pro duševně nemocné ̶ Case study: Etnografie v ústavu pro duševně nemocné Postupně se prosazuje mínění, že kvalitativní i kvantitativní výzkum přispívají každý po svém k rozšiřování našich znalostí o člověku a sociálním světě. Podle tohoto názoru se nelze dívat na oba přístupy jako na kontradiktorní. Výsledky získané oběma strategiemi výzkumu se doplňují. Tento názor na vztah kvalitativního a kvantitativního výzkumu již zastávali významní metodologové Glaser a Strauss (1967), kteří při obhajobě svého kvalitativního postupu tvrdí, že neexistuje základní konflikt mezi kvalitativními a kvantitativními metodami nebo daty. Uvedené myšlenky jsou dobře ilustrovány v práci Faulknera a Sparkese (1999), kteří provedli případovou etnografickou studii, jež měla prozkoumat, jak může pravidelné tělesné cvičení ovlivnit mentální stav pacientů se schizofrenií. Výzkumníci Faulkner a Sparkes (1999) pracovali po dobu studie jako ošetřovatelé v domově pro duševně nemocné pacienty. Nejdříve se šest týdnů seznamovali s prostředím a chodem penzionu. Během této doby byly připraveny podmínky pro kondiční cvičení pacientů. Několik pacientů se do kurzu přihlásilo. Kurz trval deset týdnů a lekce se uskutečňovaly dvakrát týdně. Výzkumníci se věnovali podrobně pouze třem pacientům. Přitom prováděli pozorování (po celou dobu kurzu) a rozhovory (na konci a na začátku kurzu) s pacienty a jejich ošetřovateli. Výzkumníci uvádějí několik důvodů, proč s tímto druhem pacientů nelze provádět standardní psychologický experiment: -četné absence a opuštění skupiny (drop-out) těchto pacientů; -heterogenita pacientů vzhledem k medikaci a zdravotnímu stavu, kdy není možné zajistit stejnou výchozí úroveň měřených parametrů; -celkově malý počet pacientů, kteří jsou přístupní pro pozorování v daném čase a místě; a nespolehlivost zpráv z individuálně vedených deníků pacientů. Výzkumníci dovodili, že kvůli těmto a ještě dalším faktorům existují skupiny marginalizovaných jedinců, které nikdo vědecky nesleduje. Proto doporučili sledovat zvláštní populace pomocí etnografických případových studií. Je zřejmé, že podobnou úvahu lze aplikovat v mnoha dalších souvislostech. Nálezy výzkumníků naznačily, že tělesná cvičení mohou redukovat u pacientů se schizofrenií halucinační jevy, zvýšit jejich sebedůvěru a zlepšit spánek a celkové chování. Upozorňují, že těchto efektů se dosahuje spíše zvýšenou a příjemnou sociální interakcí během cvičení než samým cvičením. Tento závěr dokumentují např. následujícím úryvkem z rozhovoru s jedním pacientem: „Potřebuji někoho, kdo by mne postrčil. Nevěřím si, že bych to dělal sám od sebe. Potřebuji někoho, kdo by mi dal malý impulz, aby bylo jasné, že se do toho pustím, víte... Jde o to mít nějakého člověka, např. někoho z personálu nebo někoho jiného, který ti řekne: Jdi si zacvičit, děláš to pro sebe." Výzkumníci doporučují zavést cvičení jako doplněk psychiatrické rehabilitace. Upozorňují, že jejich závěry nelze jednoduše zobecnit, ale jsou přesvědčeni, že je nutné se poučit z jednoho případu co nejvíce: „Síla kvalitativních dat však nespočívá v množství sledovaných lidí, ale ve schopnosti výzkumníka dobře poznat několik lidí v jejich kulturním kontextu. Testem kvalitativního výzkumu není odhalit zdánlivě nekonečnou rozmanitost jedinečných lidských bytostí, ale osvětlit život několika dobře vybraných lidí. Idiografika přináší často větší vhled než nomotetika." Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 26 Rozdíly mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem Zdroj: Bryman (1988), Mohr (1982), Hendl (2005) Tabulka na slidu nám přibližuje rozdíly obou přístupů zdůrazněním jejich odlišnosti tím, že situuje oba přístupy na opačných koncích několika dimenzí. Ne ve všech případech reálného výzkumu se setkáme s takovými vyhraněnými diferencemi. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 27 Smíšený výzkum -definován jako obecný přístup, v němž se míchají kvantitativní a kvalitativní metody, techniky nebo paradigmata v rámci jedné studie - -Dva typy: -výzkum pomocí míchání metod -výzkum na základě smíšeného modelu - -Více viz Newman, Benz (1998) či Tashakkori, Teddlie (1998) - S tím, jak se upevnila pozice kvalitativního výzkumu a zároveň se uznala komplementarita obou přístupů, se začali metodologové také více věnovat otázce jejich kombinování. V praxi používali výzkumníci smíšené přístupy odedávna. Ale teprve v novějších učebnicích se jejich metodologii věnuje patřičná pozornost. Existují celé knihy zaměřené pouze na tento typ výzkumu (Newman, Benz 1998, Tashakkori, Teddlie 1998). Smíšený výzkum je definován jako obecný přístup, v němž se míchají kvantitativní a kvalitativní metody, techniky nebo paradigmata v rámci jedné studie. V některých typech smíšeného výzkumu se používají na úvod kvalitativní metody sběru dat, po jejich shromáždění a analýze následuje dotazování pomocí strukturovaného dotazníku v rámci statistického šeření a potom se provede dodatečné hloubkové dotazování vybraných účastníků šetření. Tomuto postupu se říká výzkum pomocí míchání metod. Druhý typ smíšeného výzkumu představuje výzkum na základě smíšeného modelu. V tomto typu výzkumník využívá jak kvalitativní, tak kvantitativní výzkum uvnitř jednotlivých fází výzkumného procesu. V zjednodušeném třífázovém modelu výzkumného procesu se nejdříve určují výzkumné otázky, pak se shromažďují data a nakonec se analyzují. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 28 Přednosti smíšeného výzkumu ̶Slova, obrazy a vyprávění se využívají pro zesílení významu čísel. ̶Čísla slouží ke zvýšení přesnosti slov, obrazů a vyprávění. ̶Uplatňujeme výhody kvalitativního i kvantitativního přístupu. ̶Výzkumník může generovat a testovat zakotvenou teorii. ̶Může odpovídat na širší a komplexnější výzkumné otázky. ̶Specifické smíšení výzkumné metody mohou zodpovědět specifické otázky. ̶Může poskytnout silnější evidenci pro závěry konvergencí výsledků. ̶Může vnést pohledy opomíjené při použití jedné metody. ̶Vede ke zvýšení obecnosti výsledků. ̶Kvalitativní a kvantitativní výzkum přináší úplnější znalosti potřebné pro podporu teorie a praxe. Použití smíšených metod se vyznačuje několika přednostmi, které můžete vidět na slidu v přehledové tabulce. Na předchozích slidech jsme upozornili, že kvalitativní a kvantitativní přístupy se mohou vzájemně doplňovat. Této okolnosti můžeme tedy využít v jedné výzkumné akci. Držíme se fundamentálního principu smíšeného výzkumu, který říká, že je rozumné sbírat a analyzovat data pomocí několika metod takovým způsobem, že vzniklá směs nebo kombinace dat a výsledků využívá síly a komplementarity jednotlivých přístupů. Metaforicky tento princip vyjádřili Lincoln a Guba (1985) na příkladu rybářských sítí. Jestliže má rybář k dispozici několik sítí a v každé z nich je několik velkých děr, pak je lepší, když rybář poškozené sítě navzájem překryje a použije tak jednu síť, kterou získá lepší úlovek než použitím jednotlivých sítí odděleně. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 29 Nevýhody smíšeného výzkumu ̶Jsou těžko proveditelné jedním výzkumníkem vzhledem k větším nákladům (čas, peníze) ̶Výzkumník musí zvládnout více metod. ̶Metodologičtí puristé odmítají míšení metod a postupů. ̶Některé metodologické stránky vyžadují důkladnější zpracování. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 30 Charakteristiky kvantitativního, kvalitativního a smíšeného výzkumu Zdroj: Hendl (2005, s. 272) Pro přehledné shrnutí nejdůležitějších charakteristik kvantitativního, kvalitativního a smíšeného výzkumu může posloužit tabulka na slidu, kterou podrobněji rozebírá Hendl (2005) ve své publikaci Kvalitativní výzkum: Základní teorie, metody a aplikace. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 31 Rozdíly mezi kvantitativním a kvalitativním přístupem Zdroj: Reichel (2009 s. 24) Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 32 Základní přístupy kvalitativního výzkumu S kvalitativním výzkumem spojujeme několik přístupů, které mají v této oblasti pevné místo a považují se za základní. V následující části si objasníme hlavní z nich. Budeme se věnovat zejména výzkumu pomocí případové studie. Nastíníme také etnografický výzkum, zakotvenou teorii a fenomenologický výzkum. Nejdříve si stručně uvedeme základní charakteristiky těchto přístupů. Výzkum pomocí případové studie se zaměřuje na podrobný popis a rozbor jednoho nebo několika málo případů. Základní výzkumnou otázkou je, jaké jsou charakteristiky daného případu nebo skupiny porovnávaných případů. Například nás zajímá třída, která používá novou metodu výuky určitého předmětu. Při výzkumu pomocí etnografického přístupu jde o popis kultury nějaké skupiny lidí. Kultura zde znamená společně sdílené postoje, hodnoty, normy a jazyk. Základní výzkumná otázka: Jaké jsou kulturní charakteristiky dané skupiny lidí nebo dané kulturní scény? Výzkum zakotvené teorie výzkum směřuje k návrhu teorie pomocí dat, jež výzkumník shromažďuje pomocí různých metod. Základní výzkumná otázka: Jakou teorii nebo vysvětlení lze odvodit analýzou nashromážděných dat o daném fenoménu? Fenomenologický výzkum klade důraz na porozumění, jak jedinci vnímají určitou zkušenost. Například můžeme organizovat rozhovory s dvaceti vdovci a zkoumat jejich prožívání tohoto stavu. Základní výzkumná otázka: Jaké jsou významy, struktury a esence prožívané zkušenosti jedince nebo skupiny s daným fenoménem? V odborné literatuře se jednotlivé přístupy někdy vyskytují pod odlišnými názvy nebo se jejich obsah překrývá. Nejobecnější charakter má z tohoto hlediska případová studie. Můžeme v ní uplatnit různým způsobem prvky etnografického nebo biografického výzkumu, případně směs nejrůznějších metod kvantitativního a kvalitativního charakteru. Dále se tedy budeme věnovat zejména případové studii. Adobe Systems Případová studie ̶Detailní studium jednoho případu nebo několika málo případů ̶Sbíráme velké množství dat od jednoho nebo několika málo jedinců ̶Zachycení složitosti případu a popis vztahů v jejich celistvosti ̶Předpokládá se, že důkladným prozkoumáním jednoho případu lépe porozumíme jiným podobným případům ̶Na konci studie se zkoumaný případ vřazuje do širších souvislostí ̶Může následovat srovnání s jinými příklady MKR_PRAN Prostorová analýza 33 V případové studii jde o detailní studium jednoho případu nebo několika málo případů. Zatímco ve statistickém šetření shromažďujeme relativně omezené množství dat od mnoha jedinců (nebo případů), v případové studii sbíráme velké množství dat od jednoho nebo několika málo jedinců. V případové studii jde o zachycení složitosti případu, o popis vztahů v jejich celistvosti. Případová studie v sociálně-vědním výzkumu je podobná mikroskopu: její hodnota závisí na tom, jak dobře je zaostřená. Předpokládá se, že důkladným prozkoumáním jednoho případu lépe porozumíme jiným podobným případům. Na konci studie se zkoumaný případ vřazuje do širších souvislostí. Může se srovnat s jinými případy, provádí se také posouzení validity výsledků. Případová studie: case study Příkladem případové studie je výzkum, který prováděl Placek (1984). Jeho mnohonásobná případová studie se zabývala dvěma otázkami: a) Jak učitel tělocviku plánuje výuku? b) Které faktory ovlivňují způsob plánování? V rámci studie Placek postupně pozoroval čtyři učitele vždy po 14 dnech. Jeho data sestávala z poznámek o pozorování, z rozhovorů a z výňatků písemné přípravy učitelů. Výzkumník sledoval zvoleného učitele po celý den. Každý učitel působil na škole jiného typu. Výzkumník zaznamenával z toho pramenící rozdíly v práci učitelů. Studii autor zdůvodnil nedostatkem znalostí o způsobech plánování výuky učitelem. V dostupné literatuře nenašel žádný pramen, který by uváděl informace o podobném výzkumu s učiteli tělocviku. V závěru své práce Placek porovnává své výsledky s několika podobnými studiemi, které se zabývaly učiteli jiného zaměření. Adobe Systems Typy případových studií podle sledovaného případu MKR_PRAN Prostorová analýza 34 1.Osobní případová studie. Jde o podrobný výzkum určitého aspektu u jedné osoby. Pozornost se věnuje např. minulosti, kontextovým faktorům a postojům, které předcházely určité události (užívání drog, rozvod). Zkoumají se možné příčiny, determinanty, faktory, procesy a zkušenosti, jež k ní měly vztah. Může jít také o zachycení celého života. Pak mluvíme o historiích života. Avšak i takové historie kladou důraz na určitý aspekt života jedince. 2. Studie komunity. Zkoumá se jedna nebo více komunit ve městě nebo celé město. Pro takové studie se někdy používá označení sociografie. Popisují se a analyzují vzorce hlavních aspektů života komunity (politické aspekty, práce, volný čas, rodinný život atd.) a provádí se jejich komparace. 3. Studium sociálních skupin. Jde o zkoumání jak malých přímo komunikujících skupin (rodina), tak větších difuzních skupin (zaměstnanecká skupina). Tyto studie popisují a analyzují vztahy a aktivity ve skupině. 4. Studium organizací a institucí. Zkoumají se firmy, školy, odborové organizace, implementace programů a intervencí, kultura organizací, procesy změn a adaptací. Cíle jsou různorodé - hledání nejlepšího vzorce chování, zavedení určitého typu řízení, evaluace, zkoumání procesů změn a adaptace. 5. Zkoumání událostí, rolí a vztahů. Studie se zaměřují na určitou událost (překrývání s 3 a 4). Zahrnují např. analýzu interakce učitele a žáka, konfliktu rolí, stereotypů, adaptace. Adobe Systems Typy případových studií dle Stake (1995) MKR_PRAN Prostorová analýza 35 U jednotlivých autorů existují odchylky v pojímání případové studie. Stake (1995) například rozlišuje tři typy případových studií: intrinsitní, instrumentální a kolektivní. Intrinsitní případová studie se věnuje případu jenom kvůli němu samému. Výzkumník chce poznat právě tento případ, vztah k obecnější problematice nehraje roli. Nejde přitom o testování hypotéz nebo návrh teorie, ale o poznání vnitřních aspektů určitého případu dítěte, pacienta nebo organizace. Výzkumník popisuje do hloubky vybrané stránky případu. Například chce porozumět případu žáka, který má potíže ve třídě, nebo chce porozumět fungování určité části zvolené instituce. Cílem je holistické porozumění případu i pochopení propojení jeho jednotlivých částí. Tato studie se používá také při studiu málo známých fenoménů. Výhodou studie je také okolnost, že výzkumník se může věnovat pouze jedinému případu a poznat ho do velké hloubky. Instrumentální případy jsou považovány za příklady obecnějšího jevu. Výzkumník volí jev (např. stres), pak vyhledá případ nebo několik případů, které tento jev reprezentují, a podrobně je zkoumá. Případem může být jedinec, ale také skupina. Například případová studie spočívá ve zkoumání úspěšně malé počítačové firmy a jejího systému řízení. Získané informace se porovnávají s fungováním větší obchodní společnosti. Cílem instrumentální případové studie je porozumět externím teoretickým otázkám. Případ se považuje za důležitý pouze jako prostředek pro určitý cíl. Výzkumník se v tomto případě nezajímá tolik o specifické závěry o případu, ale chce udělat závěry, které jdou za daný případ. V tomto typu studie se výzkumník obvykle zajímá, jak a proč fenomén funguje v jeho současné podobě. Kolektivní případová studie znamená hloubkové zkoumání více instrumentálních případů. Přitom jde o teoretizovaní v širším kontextu. Výzkumník věří, že sledováním více případů získá větší vhled do dané problematiky. Takové studie se používají v komparativních výzkumech, při testování nějaké teorie nebo při její modifikaci, rozvoji nebo původním navrhování. Například výzkumník zkoumá několik případů zařazení mentálně retardovaných dětí do tříd s běžnou dětskou populací. Adobe Systems Typy případových studií dle Yina (1994) MKR_PRAN Prostorová analýza 36 Yin (1994) rozlišuje případové studie na exploratorní, explanatorní, deskriptívni a evaluační. Exploratorní studie mají za cíl prozkoumat neznámou strukturu případu a působící vztahy, definovat hypotézy, otázky, nebo dokonce navrhnout teorii a připravit tak půdu pro další výzkum (v těchto situacích mluvíme o zobecnění případu k teorii nebo o analytickém zobecnění). Explanatorní studie podává vysvětlení případu tím, že rozvádí jednotlivé příčinné řetězce, které lze u případu identifikovat. Přitom obvykle využívá nějakou teorii. Deskriptívni případová studie má dodat kompletní popis jevu. Evaluační studie provádí rovněž popis, exploraci nebo explanaci, ale jde v ní především o hodnocení nějakého programu nebo intervence na základě určitých hodnotových kritérií. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 37 Přehled rozdílů v pojetí případové studie dle Yina (1194) a Stake (1995) V tabulce na slidu můžete vidět shrnutí rozdílných přístupů Yina a Stakea k případové studii pomocí vybraných charakteristik. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 38 Postup případové studie Výzkum pomocí případové studie se skládá z následujících kroků, které jsou ve vzájemné interakci. 1.Určení výzkumné otázky. Volí se nějaký jev, k němuž se bude výzkumník vztahovat v průběhu výzkumu. Zaměření výzkumník specifikuje určením účelu studie a pomocí výzkumných otázek. 2. Výběr případu, určení metod sběru a analýzy dat. Během fáze plánování výzkumník určí, jak vybere případ, jaké použije techniky sběru a analýzy dat. Jestliže bude pracovat s více případy, každým případem se zabývá samostatně. Musí určit, zda určité případy budou mít zvláštní vlastnosti (extrémní případ). Plánuje, jaká data potřebuje, aby zodpověděl výzkumné otázky. Většinou využije kvalitativní metody sběru dat, ale výjimkou není ani použití metod kvantitativních. Zajišťuje, aby sběrem získal kvalitní nezkreslující data. Rozvažuje také základní postup analýzy dat. 3. Příprava sběru dat. Protože se v případové studii generuje mnoho dat, je zapotřebí připravit jejich organizaci v nějaké databázi. K tomu se využívá vhodný počítačový program. Zajišťuje se procvičení a vyzkoušení jednotlivých technik. Plán výzkumu by měl obsahovat protokol postupu sběru dat, termíny a místa. Je nutné předjímat problémy při sběru dat a připravit opatření pro jejich řešení. 4. Sběr dat. Sběr dat provádí výzkumník systematicky a pomocí mnoha zdrojů. Stále udržuje vztah mezi daty a případem. Zaznamenává a dokumentuje jednotlivé fáze sběru dat. Provádí přepis dat do počítače, označuje a indexuje data tak, aby je mohl vyhledávat. 5. Analýza a interpretace dat. Výzkumník zkoumá data a hledá propojení mezi nimi a výzkumnými otázkami. Zůstává otevřený nečekaným aspektům dat. Používá grafy a tabelace. Hledá v datech konfigurace. Provádí analýzu uvnitř jednotlivých případů a porovnává data mezi případy. Tato fáze se prolíná se sběrem dat. 6. Příprava zprávy. Cílem je vykreslit a přiblížit případ v jeho komplexnosti a umožnit čtenáři kriticky posoudit průběh studie. Složitost případu výzkumník zobrazuje tak, aby jí bylo možné lépe porozumět. Případová studie má být pružná, co se týká množství a typu dat. Data pro případovou studii mohou poskytovat rozhovory, záznamy pozorování nebo dokumenty. Není neobvyklé, že se použijí všechny tři typy. Případová studie dítěte může zahrnout rozhovory s dítětem, s rodiči a s učiteli. Výzkumník také může dítě určitou dobu pozorovat. Jako dokumenty mohou sloužit lékařské zprávy, deník, zápisky učitele apod. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 39 Charakteristiky výborné případové studie Název Projevy významnost významnost objevnost nebo neobvyklost pro běžného čtenáře; význam pro teorii (falzifikace nebo dokumentace teorie) úplnost explicitní vyznačení hranic případu a jejich empirické potvrzení, získání dostatečně bohatých dat, dovedení výzkumu do jeho přirozeného závěru, vyčerpání problematiky alternativní pohledy poukázání na různá řešení, perspektivy, diskuse jejich oprávněnosti, poukázání na omezení studie; anticipace různých pohledů čtenáře na problém dostatek dat dostatečné přiblížení případu čtenáři, dostatek relevantních a kritických dat, prokázání validity dat a hodnověrnosti zdroje, vynechání nedůležitých údajů čtivost zprávy přitažlivost, nápadité a přiléhavé vyjadřování, zajímavá struktura Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 40 Námitky proti případové studii a její obrana Příklad kritiky Obrana případové studie Teoretická znalost je důležitější než situovaná, praktická, konkrétní znalost. Při zkoumání společenských a behaviorálních jevů nelze nalézt fungující teorie. Hledat prediktivní teorie je marné, užitečnější je konkrétní kontextově závislá znalost. Nelze zobecnit na základě znalosti případu. Lze zobecnit i pomocí jednoho případu, případ je často výchozím bodem teorie. Je přeceňováno užití velkých výběrů a podceňován význam případů. Případová studie je významná v první kroku generování hypotéz, ostatní metody jsou užitečné při testování a vyvíjení teorie. Případové studie jsou užitečné v obou případech, ale nejsou jedinou metodou. Případová studie se vyznačuje tendencí potvrdit předem danou představu výzkumníka. Případová studie neobsahuje více systematického zkreslení než ostatní metody. Naopak, právě podrobné zkoumání jednotlivých případů vede k narušení teoretické představy. Často je těžké shrnout výsledky případové studie a navrhnout teorii. Potíže leží spíše v komplexitě reality než metody. Někdy ani není vhodné přecházet k teoretickému zobecnění. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 41 Návrh plánu výzkumu Obr: Model vztahu prvků výzkumného projektu Návrh plánu výzkumu je významnou částí výzkumné akce. Zásadou má být, že výzkumná strategie a použité metody musí být vhodné pro zodpovězení výzkumné otázky. Při navrhování plánu výzkumu si všímáme několika věcí. Jednotliví autoři navrhli různé přístupy, jak postupovat. Většina odborníků však považuje za základní prvky plánu výzkumu: účel výzkumu, teoretický a konceptuální rámec, výzkumnou otázku, metody, validitu a výběr. Tyto prvky podle nich nejpodstatněji vymezují plán výzkumu. - Účel. Rozhodujeme se, čeho chceme dosáhnout a p proč je toho zapotřebí. Plámě se, zda chceme něco popsat nebo vysvětlit, či něčemu porozumět. Můžeme chtít provést vyhodnocení nějakého programu či intervence. Také nám může jít o změnu. - Konceptuální rámec. Uvažujeme, jaký zvolíme Konceptuální rámec pro naši práci, o jaké typy poznatků se budeme opírat. Konceptuální rámec je teorie předmětu, který chceme zkoumat. Při jeho určování zohledňujeme vlastní zkušenosti, výsledky dosavadního výzkumu a často také již existující teorie. -Výzkumná otázka. Klademe si ústřední otázku a další specifické otázky. Co je zapotřebí zodpovědět, abychom dosáhli cíle? Přitom uvažujeme o omezení našich zdrojů. Čím jsou zdroje menší, tím skromněji by měly znít naše otázky. - Metody. Podle otázky volíme příslušné techniky výzkumu. Určujeme, jakým způsobem budeme shromažďovat data a následně je zpracovávat. Do této kategorie také zařazujeme roli výzkumníka ve výzkumu. Především uvažujeme sběr dat, tedy to, jakým způsobem budeme data získávat (můžeme použít metodu pozorování, rozhovorů a shromažďování dokumentů) a analýzu dat, tedy co všechno budeme dělat se získanými daty, abychom jim porozuměli. - Strategie výběru. Rozlišujeme dva hlavní přístupy. V kvantitativním výzkumu používáme přednostně náhodný výběr, který má zajistit zobecnitelnost našich výsledků na populaci a umožnit použití statistických metod. V kvalitativním výzkumu používáme speciální přístupy. - Validita. Řešíme úkoly se zajištěním aspektů ovlivňujících kvalitu naší studie. Musíme vyloučit alternativní vysvětlení našich výsledků nebo možnosti narušení validity studie. Rozlišujeme různé typy validity. S kvalitou projektu souvisí úzce požadavek tzv. triangulace, což znamená, že pro ověření poznatků používáme více přípustných metod sběru dat nebo více pozorovatelů. Na obrázku jsou znázorněny vztahy mezi jednotlivými aktivitami, které provádíme, když upřesňujeme plán výzkumu. Tučné šipky ukazují vazby v posloupnosti, která je typická pro kvantitativně založené výzkumné plány. V kvalitativní studii probíhají obvykle jednotlivé aktivity, jako jsou formulace výzkumných otázek, sběr dat a jejich analýza, navrhování a modifikace teorie, paralelně a vzájemně se ovlivňují. Výzkumník musí reagovat na průběžné výsledky a okolnosti a podle toho plán výzkumu přizpůsobovat. Jedná se o nelineární a interaktivní proces, který se odlišuje od běžných představ o kvantitativním výzkumu. Tuto okolnost naznačují čárkované šipky, jež zobrazují zpětné vazby a další vztahy základních aktivit ve výzkumném procesu. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 42 Metody sběru dat: pravidla pro výběr metody ̶Při zkoumání toho, co lidé dělají na veřejných místech, použijeme pozorování. ̶Když zjišťujeme, co lidé dělají v soukromí, použijeme interview, dotazník nebo techniku deníku. ̶Pokud nás zajímá, co si lidé myslí, jak cítí, čemu věří atd., použijeme interview, dotazník nebo postojové škály. ̶Abychom určili schopnosti lidí (např. změřili jejich inteligenci) nebo zjistili osobnostní rysy, použijeme standardizované testy. Výběr metody pro sběr dat se zakládá na požadovaném typu informace i na tom, od koho jí budeme získávat a za jakých okolností se tak bude dít. Jestliže postupujeme podle fixního výzkumného plánu, lze rozhodnutí pro určitou metodu sběru dat později těžko změnit. Pro pružné plány výzkumu to neplatí tak silně. Volba metody se má řídit výzkumným problémem. Někdy se však „hledá" pro metodu problém (třeba proto, že metodu dobře známe). Takový přístup ovšem není efektivní. Proto je důležité získat přehled o nejrůznějších výzkumných technikách, včetně technik sběru dat (kvalitativních i kvantitativních). Volbu samozřejmě ovlivňují možnosti výzkumníka. Pokud máme měsíc na vyřešení problému, nemůžeme plánovat zúčastněné pozorování, které vyžaduje více času. Shrňme pravidla pro výběr metody, která však nesmíme uplatňovat příliš rigidně: - Při zkoumání toho, co lidé dělají na veřejných místech, použijeme pozorování. - Když zjišťujeme, co lidé dělají v soukromí, použijeme interview, dotazník nebo techniku deníku. - Pokud nás zajímá, co si lidé myslí, jak cítí, čemu věří atd., použijeme interview, dotazník nebo postojové škály. - Abychom určili schopnosti lidí (např. změřili jejich inteligenci) nebo zjistili osobnostní rysy, použijeme standardizované testy. My si podrobněji popíšeme způsoby shromažďování kvalitativních dat pomocí dotazování a pozorování. Tyto postupy se používají ve všech plánech kvalitativního výzkumu. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 43 Pozorování „Vědecké pozorování je definováno jako technika sběru informací založená na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímatelných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., které jsou objektem zkoumání.“ Typy pozorování: -Skryté – otevřené pozorování -Zúčastněné (participantní) - nezúčastněné (neparticipantní) pozorování -Strukturované - nestrukturované pozorování -Pozorování v umělé situaci - v přirozené situaci -Pozorování sebe samého - někoho jiného - - Všichni každodenně něco pozorujeme a vždy se pochopitelně musí jednat o to, co se vůbec pozorovat dá. Někdy při tom můžeme používat i různé pomůcky a přístroje, popř, také výsledky svého pozorování zaznamenávat. Přesto je možné označit i takováto pozorování za běžná (též laická, naivní). Vědecké pozorování, velmi rozšířený způsob získávání empirických údajů v řadě vědních oborů, nejen na poli sociálních výzkumů. Od toho běžného se ovšem liší navíc tím, že jde o součást, jistou etapu konkrétního výzkumného plánu či úkolu. Vědecké pozorování je definováno jako technika sběru informací založená na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímatelných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., které jsou objektem zkoumání. Vědecké nebo též výzkumné pozorování lze klasifikovat podle následujících dimenzí: Skryté - otevřené pozorování: informuje pozorovatel o své činnosti účastníky děje? Zúčastněné (participantní) - nezúčastněné (neparticipantní) pozorování: do jaké míry pozorovatel participuje na dění? Strukturované - nestrukturované pozorování: provádí se pozorování na základě předem daného předpisu? Pozorování v umělé situaci - v přirozené situaci Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 44 Role pozorovatele -Obvykle se forma interakce nebo role pozorovatele v kvalitativním pozorování situuje na kontinuu: - Ačkoli jedna role může být hlavní, v různých fázích výzkumu nebo jeho situacích přijímá výzkumník různé role podle potřeby. Úplný účastník se stává rovnoprávným členem skupiny a tráví se skupinou většinu času. Členy skupiny neinformuje o své pravé totožnosti. Například pracuje ve škole, kterou zkoumá, jako učitel. Účastník jako pozorovatel přijímá roli rovnoprávného člena skupiny, ale účastnící si jsou vědomi jeho totožnosti. V předchozím příkladu by to znamenalo, že učitel informuje ostatní, že provádí výzkum na dané téma. Pozorovatel jako účastník funguje spíše jako tazatel. Provádí pozorování, ale málo se zúčastňuje dění ve skupině. Jako v předchozím případě si jsou ostatní vědomi jeho totožnosti. Například výzkumník si domluví přístup na nějakou schůzi školy nebo do určité třídy a krátkou dobu provádí pozorování nebo uskuteční několik rozhovorů. Ve srovnání s předchozími rolemi má výzkumník menší šanci hlouběji proniknout ke zkušenostem jedinců ve skupině. Úplný pozorovatel přijímá roli vnějšího pozorovatele. Lidé obvykle při tomto způsobu nevědí, že jsou pozorování. Výhoda tohoto způsobu spočívá v tom, že neovlivňuje chování členů skupiny. Na druhé straně roli úplného pozorovatele lze převzít pouze na veřejných místech, ne v uzavřených komunitách. V kvalitativním výzkumu se nejčastěji využívá role pozorovatel jako účastník a účastník jako pozorovatel. Dále popíšeme zúčastněné pozorování (odpovídá prvním třem rolím na kontinuu) a nezúčastněné a strukturovaného pozorování. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 45 Zúčastněné pozorování ̶možné popsat, co se děje, kdo nebo co se účastní dění, kdy a kde se věci dějí, jak se objevují a proč ̶používá v etnografickém výzkumu nebo v případových studiích, které se soustřeďují na hloubkový popis a analýzu nějakého jevu. ̶vhodné, jestliže: ̶jev, který se bude zkoumat, je málo prozkoumaný; ̶existují velké rozdíly mezi pohledy členů a nečlenů sledované skupiny; ̶jev není přístupný pohledu osob mimo skupinu. - Zúčastněné (participantní) pozorování patří mezi nejdůležitější metody kvalitativního výzkumu (Jorgensen 1989). Zúčastněným pozorováním je možné popsat, co se děje, kdo nebo co se účastní dění, kdy a kde se věci dějí, jak se objevují a proč. Tato strategie se používá v etnografickém výzkumu nebo v případových studiích, které se soustřeďují na hloubkový popis a analýzu nějakého jevu. Zúčastněné pozorování je zvláště vhodné, jestliže: - jev, který se bude zkoumat, je málo prozkoumaný; - existují velké rozdíly mezi pohledy členů a nečlenů sledované skupiny; -jev není přístupný pohledu osob mimo skupinu. Pozorovatel nefunguje jako pasivní registrátor dat, který stojí mimo předmětovou oblast, nýbrž se sám účastní dění v sociální situaci, v níž se předmět výzkumu projevuje. Je v osobním vztahu s pozorovanými, sbírá data, zatímco se účastní přirozeně se vyvíjejících životních situací. To vede k těsnějšímu přiblížení k předmětu a k možnosti odhalit vnitřní perspektivy účastníků. Mnoho otázek se ozřejmí pouze tímto přístupem. Výzkumník přistupuje k pozorování s vědomím toho, že sociální svět je spoluvytvářen subjektivními významy a zkušeností konstruovanou účastníky sociální situace. V průběhu zúčastněného pozorování používáme podle potřeby a možností všechny dostupné prostředky pro získání dat: různé typy rozhovorů, deníky členů skupiny, audio- a videonahrávky atd. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 46 Postup pro zúčastněné pozorování V procesu zúčastněného pozorování musíme vykonat čtyři základní kroky. 1.Navázání kontaktu: Při zúčastněném pozorování musíme získat přístup do terénu a vytvořit kontakt s účastníky situace. V mnoha případech je získání přístupu časově náročný úkol. Proto je vhodné se jím zabývat delší dobu před počátkem akce. Seznámení s prostředím a účastníky také vyžaduje specifické dovednosti. Někdy jde také o radikální změnu vlastního životního stylu výzkumníka. Kritickým bodem je otázka, jak se stát členem určité skupiny a zároveň ji neovlivnit. Zde je nutná přesná příprava a opatrný postup. Často je lepší sdělit účastníkům pravdu o poslání výzkumníka s tím, že ho nezajímají jednotlivosti, nýbrž obecné sociální prostředí. Výzkumník se chce něco naučit od členů skupiny jako expertů v daném prostředí. Teprve po dosažení určité integrace do skupiny může začít pozorování. 2. Pozorování: Pozorování má zpočátku zachytit co největší spektrum situací v dané skupině. Úkolem je zvolit situace, v nichž se budou nacházet relevantní aktéři a probíhat zajímavé aktivity. Spradley (1989) uvažuje tři typy pozorování: popisné, fokusované a selektivní. Začíná se popisným pozorováním. Základním cílem je podrobně popsat prostředí, lidi a události. Vytváříme podrobný portrét. Ve zprávě získá tento typ pozorování tvar vyprávění nebo narativní zprávy. Vycházíme z událostí, jež se během pobytu přihodily. Je zde podobnost mezi tímto způsobem popisu a investigativní zprávou novináře. Rozdíl je však v tom, že výzkumník se musí dostat za tuto rovinu. Fokusované pozorování se zaměřuje na zvláště relevantní procesy a problémy. Postupně vytváříme množinu konceptů, teoretický rámec, který je zakotven v datech a dovolí nám porozumět tomu, co se v terénu vlastně děje, a vysvětlit to čtenářům. Určité dimenze dat se stávají postupně více nebo méně důležitými. Selektivní pozorování se uskutečňuje na konci výzkumu. Hledáme další příklady a doklady pro typy chování a procesů nalezené v druhé fázi. Snažíme se nalézt negativní případy a verifikovat naše hypotézy. V této fázi se opíráme o princip analytické indukce. 3. Záznam dat: Záznam informací má zahrnout všechny detaily. Každá zkušenost může být důležitá. Doporučuje se pro organizaci záznamů používat počítač. Hlavním prostředkem záznamu při zúčastněných pozorováních jsou terénní poznámky. Kvalita výzkumné akce závisí na pečlivosti a úplnosti terénních poznámek, na jejich smysluplné organizaci. Terénní poznámky obsahují, co výzkumník slyšel, viděl, prožil, o čem uvažoval v průběhu shromažďování a reflektování dat. Terénní poznámky rozdělujeme na dva hlavní druhy: popisné a reflektující poznámky. 4. Závěr pozorování: Po shromáždění potřebných dat nastane okamžik odpoutání od zkoumané skupiny. Jak se to provede, závisí na mnoha faktorech. Považuje se za vhodné, aby se pozorovatel rozloučil přirozenou, přátelskou formou, která nenaruší vztahy v dané skupině ani vztah mezi pozorovanými a výzkumníkem. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 47 Nezúčastněné a strukturované pozorování ̶Charakteristiky kvalitativního nezúčastněného pozorování: ̶Postupuje se tak, aby pozorovatel byl v minimální interakci. Usiluje se o odstup a neutrální přístup. ̶Umístění a chování pozorovatele by mělo být tak málo rušivé, jak jen to terén dovoluje. ̶Tento přístup následuje často po zúčastněném pozorování, kdy se zjistilo, co se má přesně pozorovat. ̶Tato metoda je obvykle cíleněji zaměřená na určité způsoby chování než ostatní metody kvalitativního výzkumu. ̶ Nezúčastněný pozorovatel minimalizuje interakci s pozorovanými subjekty a snaží se získat záznam chování jedince nebo jedinců ve skupině. Hlavní výhodou takového přístupu je, že není tak obtruzivní (vtíravý a nápadný) jako zúčastněné pozorování a není tak ovlivněný citovou angažovaností pozorovatele. Na druhé straně se o některých aspektech, jako jsou postoje účastníků a jejich vnímání, získávají informace obtížněji. V kvalitativním nezúčastněném pozorování se snažíme pomocí protokolu získat nejširší záznam toho, co lidé dělají a říkají. Vzhledem k omezením této metody se doporučuje validovat získanou informaci pomocí interaktivních metod jako zúčastněné pozorování a interview s klíčovým informátorem. Charakteristiky kvalitativního nezúčastněného pozorování: - Postupuje se tak, aby pozorovatel byl v minimální interakci. Usiluje se o odstup a neutrální přístup. - Umístění a chování pozorovatele by mělo být tak málo rušivé, jak jen to terén dovoluje. - Tento přístup následuje často po zúčastněném pozorování, kdy se zjistilo, co se má přesně pozorovat. - Tato metoda je obvykle cíleněji zaměřená na určité způsoby chování než ostatní metody kvalitativního výzkumu. Strukturované pozorování znamená strukturované zachycení chování nebo dění v situaci a posléze kvantifikaci sledovaných projevů. K tomu používá nějaký typ kódovacího schématu. Jednotlivé způsoby kódování jsou dány předem určenými kategoriemi pro zaznamenávání toho, co se pozoruje. Sahají od jednoduchého označení, zda se vyskytl určitý jev, až po komplexní více kategoriální systémy. Pozorovatel se musí daný kódovací systém naučit používat. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 48 Etické otázky výzkumu Aplikace pozorování je většinou spojena s několika problémy, z nichž nejvíce závažným je etický problém, proto si zde představíme i základy v této oblasti. Etické otázky hrají ve společenskovědním výzkumu podstatnou roli. Existují různé standardy a doporučení, které vymezují etická pravidla aplikovatelná ve výzkumu (např. APA standardy). Uvedeme nejdříve základní pravidla a pak si všimneme zvláštností vznikajících v kvalitativním výzkumu. Důležité zásady etického jednání při výzkumu: Potřeba získat poučený (informovaný) souhlas. To znamená, že osoba se zúčastní studie, pouze pokud s tím souhlasí. Předtím musí být plně informovaná o průběhu a okolnostech výzkumu. Přístup k nezletilým. Nezletilí nemohou dát informovaný souhlas, pokud však jsou schopni, musí se takové prohlášení získat. Pasivní nebo aktivní souhlas. Aktivní souhlas znamená podepsání příslušného dokumentu. Pasivní souhlas tento podpis nevyžaduje, formulář s podpisem vrací jen ten, kdo nesouhlasí s účastí ve výzkumu. Zatajení informací účastníkům. Na konci studie, pokud došlo k nevyhnutelnému zatajení informací, musí být účastnící úplně obeznámeni s okolnostmi výzkumu. Svoboda odmítnutí. Účastníkům musí být řečeno, že mohou kdykoli ukončit svoji účast v projektu. Musí se respektovat i požadavek nezletilého. Anonymita. V ideálním případě identita účastníků není výzkumníkům známa. Pokud není možné zajistit anonymitu, identita nesmí být odhalena nikomu dalšímu. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 49 Dotazování ̶Zásady tvorby otázek: ̶srozumitelnost otázky ̶jednoznačnost otázky ̶psychologická přijatelnost otázky. ̶formulace dotazu také nesmí působit jakkoli sugestivně ̶prohřeškem je dovolávání se autorit ̶pozor na doprovodné neverbální projevy ̶použití dotazu typu "proč" Další cestou získávání výzkumných informací je dotazování, způsob specifický pro výzkum sociální. Navíc jde o kontaktní zkoumání výhradně živých osob (nelze se tázat výtvorů či jiných výsledků jejich činnosti). Podstatou dotazování je kladení otázek, ať už ve formě mluvené (rozhovor), nebo písemné (dotazník). Před výkladem obou technik se tedy budu věnovat problematice otázek. Zásady tvorby otázek: Zásadou číslo jedna je srozumitelnost otázky. Neptáme-Ii se odborníků na sféru, v níž se pohybují, ale souboru heterogenního z řady hledisek (věku, vzdělání aj.), musí být otázka srozumitelná všem. Neměla by obsahovat cizí slova, odborné termíny a formulace jasné jen hrstce zasvěcenců. (Např. pojmy jako logistika, OSVČ, penologie apod. musí být vyjádřeny tak, aby jim rozuměl každý dotazovaný.) Také pozor na odbornické, profesní slangy, které se tvůrcům mylně zdají běžné, např. vize, filozofie rozvoje, portfolio, potenciál, respondent apod. Další úskalí spočívá v rozdílu mezi konotací a denotací pojmu. U výrazů jako láska, spravedlnost, blahobyt aj. tedy můžeme očekávat, že každý bude odpovídat na to, co si pod pojmem představuje. Třetí aspekt srozumitelnosti závisí na formulační obratnosti tvůrce. Nepovedená je otázka vyslovená v jedné tak dlouhé větě, že na konci už je začátek zapomenut, i otázka tak kostrbatá, že působí jako neohrabaný překlad starověkého poselství. Dalším pravidlem je jednoznačnost otázky. Není vzácné setkat se s otázkou, z níž není zcela jasné, na co se vůbec ptá, nebo která se ptá na více aspektů najednou (pozn. Disman, 1993 jim hezky říká „dvouhlavňové"). Jsou to dotazy typu „Jaké jsou vaše plány?“ (tzn. osobní? Pracovní? Letošní? Celoživotní?) či například "Máte ráda mléko a mléčné výrobky?“ (mléko zásadně nepiju, jogurty jím pravidelně, sýry miluju, tvaroh nemusím, šlehačku nesmím….tak co odpovědět?) Třetí zásadou je psychologická přijatelnost otázky. K ní obvykle přispívá užití eufemismů a taktních formulací. Nepříznivé, znepokojující události nezastíní-li to smysl dotazu, se různě opisují (nikoli tedy „umřela", „zabil se", „zbankrotoval" ani „propadl", „manželka utekla" atp.). Empaticky je třeba pohlížet i na domácí zvířata. Též se třeba nemluví o „bití dětí“ ale o „tvrdších trestech“, nikoli o „zatčení a odsouzení“ ale o „potížích se zákonem“, ne o „ignorování“ partnera, ale o „rezervovaném vztahu“ apod. Formulace dotazu také nesmí působit jakkoli sugestivně. Je pravděpodobné, že zjevné sugesce se nikdo nedopustí (např. "Souhlasíte s trestem smrti, že ano?"), ale určitý sugestivní náboj má i formulace jednostranná (např. „Souhlasíte s trestem smrti?"). Proto je vhodnější hledat podoby skutečně neutrální (např. "Jaký je váš názor na trest smrti?"). Jiným prohřeškem je dovolávání se autorit, kterou může být celebrita (např. "Souhlasíte s názorem pana prezidenta, že nedochází k ... ") ale i většina (např. "Máte názor jako většina lidí, že se dnes.. . "). Také nejsou, vhodné apriorní hodnocení. (Než "Máte pocit, že tato prezentace je skvělá?“, raději "Jak byste hodnotila tuto prezentaci?“). Dalším významným aspektem jsou doprovodné neverbální projevy při rozhovoru se zkoumanými osobami. Pro tyto případy je nezbytné se vycvičit k přísné sebekontrole a při rozsáhlejších akcích, tzn. s využitím tazatelů, také pro ně před započetím terénních prací pořádat v tomto směru opakovaná a důkladná školení. Konečně je třeba pečlivě zvažovat oprávněnost použití dotazu typu "proč". Jde o otázku velmi ošidnou, přinášející nepřesné i zavádějící odpovědi, neboť' respondenty nutí odhalovat něco (například vlastní motivaci) nad čím možná dosud ani nepřemýšleli. Je nutné rozlišit, zda pravě ono "proč" máme zkoumat (např. proč lidé souhlasí s trestem smrti, užívají drogy, chtějí se rekvalifikovat), a pak se takto přímo rozhodně ptát nemůžeme, protože nic nezjistíme. Nebo zdaje naším cílem dobrat se určitého souboru představ respondentů o motivaci těch druhých, a částečně i vlastní – pak by byl takovýto dotaz oprávněný (např. "Co myslíte, proč lidé souhlasí s trestem smrti", " ... se chtějí rekvalifikovat" atp.). Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 50 Typy a druhy otázek Mezi publikacemi můžeme někdy najít určité terminologické diference, v našem případě typ otázky bude vyjadřovat její konkrétní podobu a druh otázky představuje její funkci v rámci dotazování. (V některých pramenech bývají tyto pojmy zaměněny, nebo jsou užívány jiné.) V typologii otázek lze rozeznat dvojí základní dělení. První nahlíží do jaké míry je otázka standardizovaná. Rozlišují se otázky volné (též otevřené, nestandardizované), otázky uzavřené (standardizované) a otázky polouzavřené (někdy též polootevřené, polostandardizované). Mám dojem, že vzhledem k tomu, co už o zkoumání něco víme, tady není třeba rozsáhlého komentáře. Volné otázky respondentovi nenabízejí žádnou variantu odpovědi a nechávají mu tak pro vyjádření zcela volný prostor. V tom spočívá jejich velká výhoda, neboť se každý může vyslovit, jak uzná za vhodné. Ovšem i obrovská nevýhoda, jelikož takovéto neparametrizované odpovědi jsou velice náročné na zpracování. Tento typ otázek se tak užívá především v kvalitativním zkoumání. Výjimečně je možné (ale rozhodně vždycky velmi pracné) zařadit několik volných otázek do předvýzkumu, a to hlavně do sondáže, která má zřetelně kvalitativní rysy. Uzavřená otázka respondenta vede k odpovědi formou výběru z nabízených variant. To umožňuje jejich poměrně dobré zpracování, avšak nesou v sobě také určitý prvek zkreslení, protože dotázaný mnohdy volí některou z variant jen jako kompromis. Charakteristickou doménou použití tohoto typu je pochopitelně kvantitativní výzkum. (Tím ale není řečeno, že se v kvalitativním dotazování nemůže žádná uzavřená otázka vyskytnout. Naopak tomu často bývá u základních sociodemografických parametrů jako pohlaví, vzdělání, velikost místa bydliště, věková kategorie apod.) Není-li si tvůrce otázky zcela jist, zda kromě nabízených variant neexistuje/í ještě nějaká/é další, použije polozavřenou otázku. Ta obsahuje soubor nabízených odpovědí a kromě toho ještě možnost odpovědět vlastní variantou (v závěru palety odpovědí ono typické „jiné, uveďte jaké“). Tento typ v sobě tak zahrnuje výhody i nevýhody obou předchozích. Polouzavřené otázky se běžně vyskytují v kvalitativním i kvantitativním zkoumání. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 51 Typy a druhy otázek ̶Dělení dle rozsahu, resp. počtu variant, a způsobu práce s nimi: ̶Dichotomické ̶Polytomické (dále: výběrové a výčtové) ̶Dělení podle druhů, tj. podle funkcí, které v dotazování mají: ̶Otázky výzkumné, meritorní ̶Otázky filtrační ̶Grafické otázky ̶Kontrolní otázky Druhé dělení v typologii otázek se týká jejich rozsahu, resp. počtu variant, a způsobu práce s nimi. Předně se u otázek rozlišuje; zda mají dvě a více variant. Těm s dvěma variantami se říká dichotomické (např. muž/žena, ano/ne, znám/neznám) a těm s více variantami polytomické. Jednou z podob polytomické otázky je výběrová, u níž je dána instrukce vybrat pouze jednu variantu. Druhou podobou jsou otázky výčtové, u nichž je respondent vyzván, aby z nabídky vybral varianty, které považuje za adekvátní. Speciální podobou předchozí otázky je výčtová s pořadím, kde se mají vybrat varianty dle kritéria (např. důležitost, spokojenost, obliba). Při rozlišování otázek podle druhů, tj. podle funkcí, které v dotazování mají, se většinou uvádějí následující: Předně otázky výzkumné, meritorní, jejichž prostřednictvím získáváme potřebné informace a údaje. Důležitou roli v dotazování mají otázky filtrační. Rozčleňují dotazované osoby podle toho, zda a jak dalece se mohou ke zkoumanému problému vyjádřit. Jestliže se ptáme například na znalosti o Babičce B. Němcové bud první otázkou "četl/a I nečetl/a" či nějak podobně. Jestliže další otázka jde v tom smyslu: „Co dělala Viktorka u splavu?“, ti, kteří knihu nečetli, nás budou oprávněně považovat za tupce. Také můžeme narazit na grafické otázky, které mají zpestřit dotazování. Hodně se užívají při postojových vyjádření, kde respondent svůj názor označí na úsečce, určí na stupnici teploměru, zaškrtne smějící se nebo mračící obličej. V dotazování se někdy objevují kontrolní otázky. U obzvláště důležitých znaků (proměnných, charakteristik) může být dotaz jednou i víckrát opakován jinou formulací a odpovědi se pak porovnávají. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 52 Řazení otázek ̶ve standardizovaném dotazování se otázky pokládají i v předem pevně stanoveném pořadí ̶řazení otázek označované jako dramaturgie dotazování ̶Na začátku: otázky úvodní ̶První čtvrtina: otázky snadné a pro respondenta současně zajímavé, neproblémové a nekonfliktní ̶Druhá čtvrtina: otázky náročné a nejtěžší, pro výzkum klíčové ̶Třetí čtvrtina: otázky o něco lehčí, nicméně z hlediska zkoumání stále významné ̶Do poslední čtvrtiny je vhodné zařadit otázky relativně lehčí a méně důležité + socio-demografickými znaky V úvodu jsme si řekli, že se neptáme zbytečně. Nejen to, ve standardizovaném dotazování se otázky pokládají i v předem pevně stanoveném pořadí. Konkrétní řazení otázek, někdy elegantně označované jako dramaturgie dotazování, se pochopitelně liší případ od případu (např. dle výzkumného tématu, podoby dotazovaného souboru atp.), avšak obvykle se řídí několika základními, obecnými pravidly. Na začátku se obvykle objevují otázky úvodní, které navazují kontakt s dotazovaným. Dále asi zhruba první čtvrtinu by měly vyplňovat otázky snadné a pro respondenta současně zajímavé, neproblémové a nekonfliktní . Po teto zahřívací části mohou druhou čtvrtinu tvořit otázky náročné a nejtěžší, pro výzkum klíčové. Ve třetí čtvrtině nastupují otázky o něco lehčí, nicméně z hlediska zkoumání stále významné. Zde už se třeba nasazují otázky grafické. Do poslední čtvrtiny je vhodné zařadit otázky relativně lehčí a méně důležité. V závěru bývají otázky následované socio-demografickými znaky (např. pohlaví, věk). Doporučené řazení má samozřejmě pro rozhovor či dotazník svá specifika, která si můžete nastudovat podrobněji v publikaci Reichel (2009). Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 53 Rozhovor ̶Hojně využívaná na výzkumné půdě řady oborů ̶Aplikace jak v kvantitativních tak kvalitativních přístupech. To pochopitelně určuje konkrétní podoby rozhovorů, které se pak liší především mírou své standardizace (tj. formalizace) ̶V kvalitativní zkoumání provádí většinou jedna jediná osoba ̶V kvantitativních šetřeních skupina tazatelů ̶Dotazovaným osobám se říká respondenti, informátoři či informanti ̶Typy rozhovorů: ̶Volný (též neformální, nestrukturovaný) ̶Specifickou podobou volného interview je tzv. narativní rozhovor ̶Polostrukturovaný (též rozhovor pomocí návodu, částečně řízený ̶Strukturovaný (též řízený, strukturovaný s otevřenými otázkami) ̶V kvantitativních přístupech se nejčastěji užívá rozhovor standardizovaný. ̶Specifickou variantou rozhovoru je skupinová diskuse. ̶Technickou modifikaci standardizovaného rozhovoru (či dotazníku) ̶Nemusí být realizován tváří v tvář ale též po telefonu nebo přes počítač. Rozhovor neboli interview je technika poměrně hojně využívaná na výzkumné půdě řady oborů (i např. v psychologii, antropologii, pedagogice, sociologii, etnografii atd.). Rozhovor se v nich aplikuje jak v kvantitativních tak kvalitativních přístupech. To pochopitelně určuje konkrétní podoby rozhovorů, které se pak liší především mírou své standardizace (tj. formalizace). Další rozdíl je v tom, že rozhovory v kvalitativním zkoumání provádí většinou jedna jediná osoba, zatímco při kvantitativních šetřeních, které pracují s předepsanými (formalizovanými) podobami interview, se do sběru dat běžně zapojuje skupina tazatelů (samozřejmě adekvátně vyškolených). Jak asi víte, dotazovaným osobám se říká respondenti, nebo také často v kvalitativním zkoumání, informátoři či informanti. Aplikačních variant interview existuje, hlavně v kvalitativních přístupech, dost bohatá paleta. My si zmíníme jen základní podoby, které se liší podle toho, do jaké míry je v nich závazný jak soubor pokládaných otázek, tak jejich pořadí. V kvalitativním zkoumání se můžeme nejčastěji setkat s těmito podobami (typy rozhovorů): Volný rozhovor (též neformální, nestrukturovaný), který prezentuje relativně nejvyšší stupeň volnosti při dotazování. Otázky nejsou předem dány, vznikají během přirozené komunikace i informantem, takže někdy ani nemusí vědět, že je objektem výzkumného zájmu. Rozhovor reflektuje osobnost i aktuální situaci informanta a nespornou výhodou je tu míra spontaneity výpovědi, přinášející dosti konkrétní a často „hlubinné" údaje. Na druhé straně klade značné nároky na schopnosti tazatele tuto zcela nestandardizovanou situaci optimálně zvládat. Velkým problémem taktéž bývá záznam: informace (zvláště pokud by mělo jít o skrytý rozhovor, tj. neinzerovaný jako výzkumný) a ještě větším problémem je jejich vyhodnocování. Obsah i rozsah takovýchto rozhovorů se liší případ od případu a není tedy jednoduché v nich jednotlivé údaje najít a jejich základní podoby alespoň rámcově utřídit. Specifickou podobou volného interview je tzv. narativní rozhovor. V přístupu kvalitativním se užívá často. V jeho rámci je jedinec vybídnut k volnému vyprávění na nějaké téma, o nějaké životní události, zážitku, příběhu apod. Vychází se tu z empiricky potvrzených předpokladů, že takováto sdělení o běžném osobním životě (případně o vývojových procesech v rámci něj) mají určité konstantní, obecné struktury. Každý totiž své vyprávění (tzv. naraci) staví, buduje z řady informačních segmentů, které na sebe jistým, pro autora logickým a smysluplným způsobem navazují, například chronologicky, obsahově atp. existence těchto konstrukcí, tj. struktur výstavby historek a událostí, tak umožňuje vzájemně srovnávat a zobecňovat vyprávění různých osob. Potom je možné například nacházet body určitých životních zlomů, situace, v nichž se rozhodlo o další životní dráze, mechanismy vývoje směřujícího do nějakého krizového stavu aj. Tyto události mohou být také analyzovány v širším, například historickém a politicko-kulturním kontextu. Popř. informantovi slouží jako zpětná vazba při náhledu na autobiografický vývoj až k aktuální osobní situaci. (Tento způsob využití výsledků však není typický pro sociální výzkum jako spíše pro oblast individuálních psychoterapií.) Ne že by každá narace byla vystavěna po vzoru klasického antického dramatu (expozice - kolize - krize - peripetie - katastrofa), ale přesto lze ve většině vyprávění vystopovat jistou strukturu klíčových bodů, uzlových momentů. A právě podle nich, popř. přímo v nich, je možné nalézt jakési základní prvky interindividuální porovnatelnosti. Polostrukturovaný rozhovor (též rozhovor pomocí návodu, částečně řízený atd.) se vyznačuje tím, že má připraven soubor témat/otázek, který bude jeho předmětem, aniž by bylo předem striktně stanoveno jejich pořadí. Mnohdy může tazatel formulace pokládaných otázek částečně modifikovat, nezbytné ale je, aby byly probrány všechny. Jiné aplikační varianty zase umožňují, aby tazatel případně pokládal doplňující dotazy. Nebo bývají některé tematické okruhy předepsány poměrně přesně (formulace i pořadí) a v dalších je tazateli ponecháno více volnosti. Polostrukturovaná varianta interview v zásadě kombinuje výhody a minimalizuje nevýhod obou krajních forem rozhovoru, tj. volného, nestrukturovaného a strukturovaného. Rámcově řečeno, jistá volnost se jeví jako vhodná k vytvoření přirozenějšího kontaktu tazatele s informantem, do jisté míry se dají akceptovat jeho osobnostní specifika, komunikace může lehčeji plynout atp. Na druhé straně přece jen jistá míra formalizace ulehčuje utřídění údajů a jejich případné vzájemné porovnávání, zobecňování ad. V tomto ohledu je tedy varianta polostrukturovaná vcelku optimálním způsobem získávaní dat a bývá v podobě různých drobných modifikací v kvalitativním zkoumání hojně využívána. Nutno poznamenat, že u polostrukturované formy, na rozdíl od volné, se často již jako určitý aspekt standardizace objevuje předpis prostředí, v němž by měl rozhovor probíhat (v pracovně tazatele, v kavárně atp.). Třetím aplikačním typem interview, stojícím na opačném pólu strukturovanosti je rozhovor strukturovaný (též řízený, strukturovaný s otevřenými otázkami atd.). Jeho podobu nejlépe vystihuje poslední pojmenování, neboť jde o podobu rozhovoru, v níž jsou již určeny jak otázky, které je třeba položit, tak jejich pořadí. Jsou to většinou otázky volné, často ovšem v předem určené a tedy závazné formulaci. Jak plyne z předchozího, jistou nevýhodou zde je, že tento stupeň formalizace brání, aby rozhovor proběhl v přirozené komunikační atmosféře, byly akceptovány zvláštnosti informanta a případně také získaná bohatší paleta údajů. Oproti tomu se samozřejmě takto pořízená data lépe vyhodnocují, jelikož mají vzájemně srovnatelnou tematickou strukturu i rozsah. Někdy též bývá trvání rozhovoru časově limitováno a přesné určení místa jeho konání už není výjimkou. V ještě více formalizovaných formách bývají odpovědi vyžadovány v co nejstručnější podobě a u některých otázek dokonce částečně předepsány. V kvantitativních přístupech se nejčastěji užívá rozhovor standardizovaný. Třeba poznamenat že různé podoby rozhovorů, od těch nestrukturovaných až po zcela standardizované, bývají nezřídka spojeny s další technikou - s pozorováním. Specifickou variantou rozhovoru je skupinová diskuse, v níž je dotazováno více jedinců najednou (jejich počet literatura uvádí nejednotně a pohybuje se v rozmezí od 3 do 15 osob). Další podoba, kterou si ještě později uvedeme, se týká především standardizovaného rozhovoru (ale i dotazníku). V podstatě jde o jakousi technickou modifikaci standardizovaného rozhovoru (či dotazníku). Ten totiž nemusí být realizován vždy jako přímý, tváří v tvář ale též po telefonu nebo přes počítač. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 54 Typy rozhovorů Typ rozhovoru Charakteristika Přednosti Slabá místa Neformální rozhovor Otázky vznikají podle kontextu a rozhovor bez předchozího určení. Vysoká relevance odpovědí, které se vážou na zkoumaného jedince a okolnosti. Různé informace od různých jedinců. Analýza je složitější. Rozhovor s návodem Jsou předem stanovená témata. Tazatel určuje jejich pořadí. Určení témat zvyšuje získanou jednotu informací. Logické nesrovnalosti lze během rozhovoru napravit. Možnost vynechání důležitých témat. Různé perspektivy respondentů zhoršují srovnatelnost. Standardizovaný otevřený rozhovor Otázky jsou předem dány. Otázky mají otevřený charakter. Respondenti odpovídají na stejné otázky. Redukuje se vliv tazatele. Zlepšuje se možnost analýzy. Menší pružnost rozhovoru u určitých jedinců. Standardizace formulací otázek snižuje přirozenost a relevanci. Kvantitativní strukturovaný rozhovor Pevně určené otázky i odpovědi. Respondenti si volní z předem daných kategorií u každé otázky. Jednoduchá analýza dat. Odpovědi je možné hned porovnat. Respondenti se musí přizpůsobit otázkám. Dotazování se jeví jako neosobní a mechanické. Může se zkreslit skutečný názor respondenta. Na slidu můžete vidět přehledovou tabulku s typy rozhovorů, která shrnuje předchozí výklad a doplňuje jej o přednosti a slabá místa jednotlivých typů rozhovorů. Výčet to není komplexní, obsahuje pouze nejdůležitější zjištění. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 55 Dotazník ̶Tento způsob sběru dat je technikou velice rozšířenou. ̶Písemný způsob dotazování, což přináší určitá aplikační omezení. ̶Používá jak v kvantitativních, tak kvalitativních akcích. ̶Různé aplikační varianty jsou analogické jako u rozhovoru. ̶Strukturovaný dotazník ̶Polostrukturovaný dotazník ̶Vyplňování přímo na papíře, elektronicky na počítači nebo pomocí mobilu ̶Vyplňování se může rovněž odehrát v různém prostředí. ̶Způsoby realizace obsahově stejného dotazováním mohou u různých skupin respondentů lišit Tento způsob sběru dat je, stejně jako rozhovor technikou v sociálních výzkumech velice rozšířenou a v některých vědních oborech přímo tradiční. Například, když se svého času řeklo sociologický výzkum, většinou se každému hned vybavil právě dotazník. Dotazník je písemný způsob dotazování, což přináší určitá aplikační omezení – nelze jej užít při výzkumu osob, pro které je čtení a psaní z některých důvodů obtížné (např. malé děti, osoby nevidomé, mentálně či jinak postižené, noví migranti, kteří neovládají plynně jazyk atd.) Jinak se dotazník používá jak v kvantitativních, tak kvalitativních akcích, tj. s nulovou nebo částečnou standardizací, i plně standardizovaný. Různé aplikační varianty jsou analogické jako u rozhovoru. Strukturovaný dotazník obsahuje standardizované otázky, celé baterie otázek, testy nebo škály. Dotazník je prezentován všem respondentům víceméně stejně, přičemž možné odpovědi jsou předem určené. Polostrukturovaný dotazník obsahuje pevně určené otázky, možné odpovědi nejsou tak pevně určeny. To se týká i pořadí otázek. Různé dotazníkové metody využívají vyplňování přímo na papíře, elektronicky na počítači nebo pomocí mobilu. Vyplňování se může rovněž odehrát v různém prostředí (např. doma, v práci, v nemocnici). Způsoby realizace obsahově stejného dotazováním mohou u různých skupin respondentů lišit. Dále si popíšeme nejobvyklejší metody administrace dotazníku v šetření – poštou na papíře, osobním dotazováním, telefonním dotazováním, online dotazníkem a dotazníkem doručeným e-mailem. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 56 Poštovní dotazování dotazníkem na papíře ̶Běžná metoda, jejíž pomocí oslovíme ekonomicky a relativně rychle členy velké a demograficky rozsáhlé populace ̶Dotazník se doručuje se běžnou poštou, vyplňuje se doma a odesílá se zpět v předplacené poštovní obálce ̶Omezuje zkreslení tazatelem a míru vyplňování na základě sociální vhodnosti. ̶Dobře použitelný při zkoumání citlivých témat, protože se vyznačuje větší anonymitou. ̶Méně vhodné, jestliže téma a otázky nejsou jednoduché a přímočaré či pokud je populace méně gramotná, a pro komplexní témata a dlouhé dotazníky. ̶Nemůžeme ovlivnit úplnost vyplnění a vliv jiných lidí. ̶Respondenti mohou vyplnit odpovědi v jakémkoli pořadí. Jedná se o běžnou metodu, jejíž pomocí oslovíme ekonomicky a relativně rychle členy velké a demograficky rozsáhlé populace. V tom má výhody proti osobnímu dotazování. Dotazník se doručuje běžnou poštou a vyplňuje se doma a odesílá se zpět v předplacené poštovní obálce. Variace spočívá v tom, že dotazník doručí osobně asistent s prosbou o vyplnění a navrácení v předplacené poštovní obálce. Tento způsob omezuje zkreslení tazatelem a míru vyplňování na základě sociální vhodnosti. Je dobře použitelný při zkoumání citlivých témat, protože se vyznačuje větší anonymitou. Metoda je však méně vhodná, jestliže téma a otázky nejsou jednoduché a přímočaré či pokud je populace méně gramotná. Je také méně vhodná pro komplexní témata a dlouhé dotazníky a v případě, kdy jsou naším cílem spontánní odpovědi. Odpovědi na papíře se považují za konečné, nemůžeme ovlivnit úplnost vyplnění a vliv jiných lidí. Respondenti si mohou také předem přečíst všechny otázky a vyplnit odpovědi na ně v jakémkoli pořadí. To může být naopak určeno za přítomnosti tazatele. Informace v dotazníku nemohou být doplněny o data z pozorování tazatelem. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 57 Poštovní dotazování dotazníkem na papíře: osvědčené opatření pro zvýšení návratnosti ̶Dopis předem upozorňuje, že respondent má očekávat doručení dotazníku. ̶Neodpovídajícím respondentům je doručen nový dotazník s předplacenou obálkou. ̶Použijeme odměny (dárkové poukazy, peníze). Nabídneme konečnou zprávu s výsledky šetření. ̶Zajistíme, aby bylo možné dotazník zaspat zpět s minimem obtíží a nákladů. ̶Dotazník má být krátký a jednoduchý. ̶Dotazník posíláme lidem, kteří jsou pro šetření relevantní. ̶Dotazník je vhodně upraven a je k němu přiložený dopis s prosbou od uznávané osobnosti. Návratnost je obecně menší než u dotazování provedeného tazatelem. Návratnost však můžeme zvýšit provedením osvědčených opatření, které můžete vidět na slidu. -Dopis předem upozorňuje, že respondent má očekávat doručení dotazníku. -Neodpovídajícím respondentům je doručen nový dotazník s předplacenou obálkou. -Použijeme odměny (dárkové poukazy, peníze). Nabídneme konečnou zprávu s výsledky šetření. -Zajistíme, aby bylo možné dotazník zaspat zpět s minimem obtíží a nákladů. -Dotazník má být krátký a jednoduchý. -Dotazník posíláme lidem, kteří jsou pro šetření relevantní. -Dotazník je vhodně upraven a je k němu přiložený dopis s prosbou od uznávané osobnosti. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 58 Poštovní dotazování dotazníkem na papíře: osvědčené opatření pro zvýšení návratnosti Výhody Nevýhody Šetření je levné k administraci. Náklady jsou spojené s návrhem, tiskem a poštovním doručením. Dotazníky mají být kratší a jednodušší, protože není možnost doptávání. Umožňují větší geografický rozsah bez dalších nákladů. Vhodné pro populaci řídce osídleného území. Není kontrola, kdo vyplňuje dotazník. Snižuje se zkreslení tazatele v důsledku jeho různých schopností. Vyžaduje gramotnost. Výhoda větší anonymity. Větší návratnost u citlivějších a více soukromých otázek. Spíše nižší návratnost, neznáme charakteristiky těch, kteří nevyplnili, a tedy jak by jejich odpovědi ovlivnily výsledky šetření. V závěru k této variantě je dobré shrnout největší klady a zápory vyplňování dotazníku respondentem (viz slide). Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 59 Osobní dotazování ̶Dotazování a vyplňování probíhá za přítomnosti tazatele ̶Může se týkat strukturovaného dotazování s předem danými možnostmi odpovědí nebo polostrukturovaného dotazování (s otevřenými otázkami, neznáme předem kategorie k zařazení odpovědí) ̶Lze realizovat jako kombinaci obou způsobů ̶Výhody: tazatel může objasňovat otázku a vyžadovat relevantní odpověď, může klást komplexnější otázky, může získat hlubší informace, zkontrolovat nekonzistence a neporozumění, není po respondentovi vyžadována gramotnost, zkreslení se minimalizuje řazením otázek, může klást otevřené otázky, návratnost obecně větší ̶Nevýhody: finančně a časově náročnější, odpovědi mohou být zkreslené tazatel choval přirozeně a nezúčastněně Dotazování a vyplňování probíhá za přítomnosti tazatele (F2F - z očí do očí) a může se týkat strukturovaného dotazování s předem danými možnostmi odpovědí nebo polostrukturovaného dotazování (s otevřenými otázkami, neznáme předem kategorie k zařazení odpovědí). Dotazování lze realizovat jako kombinaci obou způsobů. Část dotazníku může vyplnit respondent samostatně (např. měření na škálách), aby se snížilo zkreslení sociální vhodnosti. Výhoda osobního dotazování je dána tím, že tazatel může objasňovat otázku a vyžadovat relevantní odpověď, můžeme klást komplexnější otázky, můžeme získat hlubší informace, zkontrolovat nekonzistence a neporozumění, není po respondentovi vyžadována gramotnost, zkreslení se minimalizuje řazením otázek. Proškolený tazatel může klást otevřené otázky. Ty se používají pro méně známé a komplexní témata. Dotazování pomocí tazatele je finančně a časově náročnější. Odpovědi mohou být zkreslené jeho přítomností. Techniky zmenšení tohoto zkreslení zahrnují dobré procvičení metody, aby se tazatel choval přirozeně a nezúčastněně. Také dobrý návrh dotazníku může vést ke kvalitnějším datům. Návratnost u tohoto typu dotazování je obecně větší než u dotazníku vyplňovaného samostatně respondentem nebo u dotazování po telefonu. Metody ke zvýšení návratnosti zahrnují dobré vzezření tazatele a zastřešení důvěryhodnou a oblíbenou organizací, případně osobní autoritou. Rovněž je důležitý význam tématu pro respondenta. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 60 Souhrn výhod a nevýhod dotazování vedeného tazatelem Výhody Nevýhody Přítomnost tazatele umožňuje klást složitější otázky a vysvětlit je. Náklady jsou vyšší. Interview může být delší, protože tazatel ho předčasně neukončí. Je větší prostor pro kladení otevřených otázek, neboť je respondenti nemusí psát, a tazatel může zohlednit neverbální informace. Tazatel může způsobit, že odpovědi jsou zkreslené způsobem kladení otázek nebo osobními charakteristikami tazatele. Mohou být využity vizuální prostředky. Tazatel může kontrolovat kontext a prostředí pro interview. Například jde o pořadí otázek a skutečné odpovídání na určité otázky. Respondent také dává sociálně požadované odpovědi. Například je zvýšena četnost dobrovolných aktivit. Zdroj: Hendl, Remr (2017, s. 149) Souhrn výhod a nevýhod dotazování vedeného tazatelem můžete vidět v tabulce na slidu. Nejedná se o komplexní seznam, ale o nejvýznamnější aspekty zmíněné výše. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 61 Dotazování po telefonu ̶ekonomičnost v čase a ostatních zdrojích provedení ̶obvykle je nutné více zavolání kvůli minimalizaci výběrového vychýlení ̶relativně jednoduché docílit požadovaného rozsahu výběru ̶vyžaduje delší seznam potenciálních respondentů ̶mluvit zřetelně a jasně, dobře naslouchat a dokázat odpovědi vpravit do počítače během rozhovoru ̶vhodné ve zvláštním rozhovoru nebo emailu respondenta upozornit na to, že bude dotazován telefonem Dotazováním telefonem má u mnoha témat podobnou přesnost jako osobní dotazování. Ovšem musíme se dostat ke správnému respondentovi (problém domácnosti s více členy). Hlavní předností je ekonomičnost v čase a ostatních zdrojích provedení. Obvykle je nutné více zavolání. Opakované volání je nutné kvůli minimalizaci výběrového vychýlení. Je relativně jednoduché docílit požadovaného rozsahu výběru i při odmítnutí rozhovoru některými respondenty. Telefonní interview vyžaduje delší seznam potenciálních respondentů. Ne každý má telefon, bere cizí čísla nebo je dostupný, což může vést ke zkreslenému výběru. Tazatel musí mluvit zřetelně a jasně, dobře naslouchat a dokázat odpovědi vpravit do počítače během rozhovoru. Někdy je vhodné ve zvláštním rozhovoru nebo emailu respondenta upozornit na to, že bude dotazován telefonem. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 62 Souhrn výhod a nevýhod dotazování po telefonu Výhody Nevýhody Protože tazatel nemusí cestovat, může šetření pokrýt rozsáhlejší geografickou oblast. Otázky i rozhovor mají být kratší. Rozhovor je jinak častěji přerušen. Projevuje se méně efekt tazatele – jeho charakteristiky nehrají takovou roli jako u rozhovoru F2F. Je obtížnější klást po telefonu citlivé otázky. Není problém bezpečnostní aspekt tazatele. Je obtížnější používat vizuální pomůcky a reagovat na neverbální reakce. Telefonní hovory mohou být lépe kontrolovány, Dohled nad tazatelem má zajistit, že rozhovor proběhne korektně. V telefonním dotazování nejsou dobře respektovány některé skupiny (starší lidé, nemocní a chudí). Zdroj: Hendl, Remr (2017, s. 150) Telefonní dotazování má své výhody a nevýhody. Souhrnný přehled můžete vidět na slidu. Například lze v hlasu snadno odečíst pohlaví, není však vhodné klást otázky s mnoha volitelnými odpověďmi. Také hraje velkou roli pořadí otázek, otázkám na začátku dotazování je věnována větší pozornost. Někdy se proto doporučuje v tomto typu rozhovoru klást obecné otázky na začátku. Častěji se setkáváme s přitakávajícími a s extrémními odpověďmi. Není vhodné používat škálu s více body. Při takovém dotazování se častěji setkáváme se sociálně vhodnými odpověďmi. Při citlivých otázek je také jednoduché zavěsit. Dotazování by také nemělo trvat delší dobu (cca 15 min max). Při přípravě telefonního interview se musí vyjasnit aspekty provedení, je nutné se připravit na problémy podobné těm, které vznikají při získávání odpovědí tazatelem. •Jak dlouho se nechá telefon zvonit? •Jak uvést tazatele a projekt? •Jak uvést položky a provést dotazování? •Jak zjistit, kdo je volaným (vhodnost respondenta)? •Zda zanechat zprávu v hlasové schránce a jakou? •Jak se vypořádat se žádostí o pozdější zavolání? •Jak se vypořádat s malou schopností tázaného odpovídat. •Jak se vypořádat s reakcemi tázaného (odmítnutí, nezájem, spěch, atd.)? •Jak klást otevřené/uzavřené/citlivé otázky? •Jak zaznamenávat odpovědi? •Jak zakončit rozhovor? Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 63 Dotazování online dotazníkem ̶V poslední době se stává převažujícím způsobem získávání dat ̶Dvě možnosti: ̶zaslat dokument k vyplnění elektronickou poštou ̶dotazník přístupný na www stránce ̶Výběr založený na dobrovolnosti spíše než na náhodném výběru ̶Výběrová chyba je určitým úskalím validity některých online šetření ̶Některé skupiny nejsou dobře reprezentovány ̶Online šetření se dává přednost, jestliže chceme zmenšit finanční náklady a nezáleží nám tolik na zkreslení výběrovou chybou. V poslední době se stává převažujícím způsobem získávání dat ve statistickém šetření využití internetu a webových stránek. Existují dvě možnosti, jak je možné dotazník doručit respondentovi. Je možné zaslat dokument k vyplnění elektronickou poštou (což je ale dnes překonaná forma) nebo je dotazník přístupný na www stránce. V případě užití emailu musí znát výzkumní emailovou adresu respondenta, což nemusí být zrovna snadné získat. U šetření založeného na www stránce nemáme vždy kontrolu, kdo dotazník vyplní. Musíme počítat s výběrem založeným na dobrovolnosti spíše než s náhodným výběrem. Také lze postupovat tak, že je www stránka chráněná heslem a respondentovi zašleme emailem heslo a odkaz na internetovou adresu dotazníku. Zadávání hesla může některé respondenty odradit a snižuje tak návratnost. Problém zabezpečení nehraje roli, pokud se výzkumník zajímá o určitou organizaci, kde je k dispozici intranet. Návratnost je určitě lepší u skupin, u kterých lze předpokládat přístup k internetu. Výběrová chyba je určitým úskalím validity některých online šetření pomocí dotazníku, protože některé skupiny nejsou dobře reprezentovány (např. starší lidé). Domácnosti, které nemají přístup k internetu, se pravděpodobně liší v socio-ekonomickém statusu od uživatelů internetu. Online šetření se dává přednost, jestliže chceme zmenšit finanční náklady a nezáleží nám tolik na zkreslení výběrovou chybou. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 64 Výhody a nevýhody šetření pomocí webových stránek Výhody Nevýhody Webová rozhraní jsou velmi rychlá. Dosažení po internetu nemusí být k dispozici. Jestliže stránka je navržena, nezvyšují se dále náklady. Nemáme kontrolu, kdo odpověděl a kolikrát, pokud není dotazník chráněn určitým heslem. Můžeme zařadit obrázky, video a audio. Lidé mohou přestat v polovině vyplňovat dotazník. Webové stránky můžou obsahovat podmíněné odskoky. Výběr je založen na dobrovolnosti než na náhodném výběru. Webové dotazníky mohou používat různé barvy, fonty a další formátovací volby, které není možné využít u šetření pomocí emailů. Nezamezíme tomu, aby některé otázky nebyly vynechány. Větší část odpovědí bude nezkreslená. Vyžaduje počítačovou gramotnost, čímž můžeme nechtěně vyloučit některé skupiny respondentů. Odpovědi na webové šetření mohou být někdy kombinovány s existujícími informacemi o respondentovi. Nezamezíme problémům s připojením k internetu a možným „neuloženým“ dotazníkům. Hendl, Remr (2017, s. 151) Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 65 Výhody a nevýhody emailového šetření Výhody Nevýhody Rychlost: emailové šetření lze realizovat pro tisíce respondentů během několika dnů. Musíme mít k dispozici seznam poštovních adres. Po navržení dotazníku nejsou další náklady v souvislosti s kontaktováním respondenta. Můžeme dostat odpovědi od jednoho respondenta vícekrát, návod může být ignorován. Můžeme připojit obrázky a různé přílohy. Někteří lidé nemají rádi nevyžádané emaily. Možná je i obava respondentů o anonymitu. Respondent na nás získá kontakt, může nás kontaktovat pro doplňující informace o výzkumu. Musíme počítat s přístupem k emailu a internetu. Zdroj: Hendl, Remr (2017, s. 152) Podrobnější informace k jednotlivým typům dotazování prostřednictvím dotazníku, k návrhu dotazníku (např. tvorbě otázek, řazení), způsobu distribuce, analýze, vyhodnocení atd. si můžete podrobně nastudovat v knize od Hendla Remra z roku 2017 s názvem Metody výzkumu a evaluace. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 66 Závěrečné poznámky k tvorbě dotazníku ̶Tvorba dotazníku je dlouhý proces, který vyžaduje značnou pozornost. ̶Dotazník je silný nástroj sběru dat. ̶Na začátku jeho tvorby stojí snaha o porozumění jeho možnostem a tomu, jak může pomoci s výzkumem. ̶Největší péče věnována vymezení výzkumných cílů. ̶Třeba navrhnout hypotézu a experiment, který ji pomůže potvrdit, nebo vyvrátit. ̶Dotazníky jsou tvárné a umožňují sběr subjektivních i objektivních údajů prostřednictvím otevřených a uzavřených otázek. ̶Dotazník je ale jen tak dobrý, jako jsou dobré jeho otázky ̶ Tvorba dotazníku je dlouhý proces, který vyžaduje značnou pozornost. Dotazník je silný nástroj sběru dat. Na začátku jeho tvorby stojí snaha o porozumění jeho možnostem a tomu, jak může pomoci s výzkumem. Je-li o jeho využití rozhodnuto, musí být největší péče věnována vymezení výzkumných cílů. Dotazníky jsou na tom podobně jako jiné vědecké postupy. Nelze sbírat data a hledat, zda se z nich vynoří něco zajímavého. Namísto toho je třeba navrhnout hypotézu a experiment, který ji pomůže potvrdit, nebo vyvrátit. Dotazníky jsou tvárné a umožňují sběr subjektivních i objektivních údajů prostřednictvím otevřených a uzavřených otázek. Moderní počítače sbírání a vyhodnocování cenného materiálu jen zefektivnily. Dotazník je ale jen tak dobrý, jako jsou dobré jeho otázky, které obsahuje. Je třeba jej pečlivě přezkoumávat a testovat, abychom se zbavili malých chyb, které mohou silně ovlivnit následnou interpretaci (viz Sedláková, 2014). Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 67 Shrnutí požadavků při tvorbě dotazníku Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 68 Shrnutí úpravy dotazníku Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 69 Shrnující srovnání standardizovaného dotazníku a rozhovoru Srovnávací kategorie Standardizovaný rozhovor (F2F) Standardizovaný dotazník poštou nebo emailem Finanční náročnost Zřetelně vyšší než u dotazníku Zřetelně nižší než u rozhovoru Návratnost Obvykle plná Relativně nízká Reprezentativa Většinou dosahuje požadované úrovně Může být vážně ohrožena nízkou návratností Délka dotazování Může být o něco delší než u dotazníku Měla by být o něco kratší než u rozhovoru Náročnost pro tazatele Je nezbytné jejich průběžné proškolování Obvykle jich není třeba Aplikace u osob čtoucích a píšících s obtížemi Vhodná Nevhodná Náročnost pro respondenta Obvykle nižší než u dotazníku Obvykle vyšší než u rozhovoru Zajímavost pro respondenta Obvykle vyšší než u dotazníku Obvykle nižší než u rozhovoru Respondentův pocit anonymity Zpravidla menší než u dotazníku Zpravidla větší než u rozhovoru Šetření citlivých témat Méně vhodný způsob Vcelku vhodný způsob Možnost položení iritujícího dotazu Existuje Nedoporučuje se Bezchybnost a úplnost odpovědí Obvykle častější než u dotazníku Obvykle méně častá než u rozhovoru Záruka, že skutečně odpovídal původně vybraný respondent Naprostá (nebo alespoň vysoká) Nízká (u emailu drobně vyšší než u pošty) Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 70 Vyhodnocení a interpretace dat ̶Cílem zachytit smysluplně komplexitu zkoumaných jevů a případů sociálního světa. ̶Míra smysluplnosti je určena účelem studie a výzkumnou otázkou. ̶Systematické nenumerické organizování dat s cílem odhalit témata, pravidelnosti, datové konfigurace, formy, kvality a vztahy. ̶Všechny kroky tohoto procesu se mají dokumentovat, čímž se zajišťuje průhlednost a kontrola kvality celého procesu (role počítačových programů) ̶Kvalitativní data nemají strukturovanou podobu dat v kvantitativním výzkumu, což komplikuje jejich vyhodnocení. ̶S organizováním dat a jejich analýzou se začíná většinou již ve fázi sběru dat. V tom se liší kvalitativní postup od běžné strategie kvantitativního výzkumu. ̶V mnoha případech analýza směruje výzkumníka k novým zdrojům dat Kvalitativní materiál ve formě transkripcí rozhovorů, protokolů pozorování, textových a audiovizuálních materiálů a dalších druhů dokumentů se transformuje a interpretuje s cílem zachytit smysluplně komplexitu zkoumaných jevů a případů sociálního světa. Míra smysluplnosti je určena účelem studie a výzkumnou otázkou, která zaměřuje cíle zpracování dat. Při kvalitativní analýze a interpretaci jde o systematické nenumerické organizování dat s cílem odhalit témata, pravidelnosti, datové konfigurace, formy, kvality a vztahy. Všechny kroky tohoto procesu se mají dokumentovat, čímž se zajišťuje průhlednost a kontrola kvality celého procesu. V tom mohou sehrát významnou roli počítačové programy. Kvalitativní data nemají strukturovanou podobu dat v kvantitativním výzkumu, což komplikuje jejich vyhodnocení. Například v kvantitativní analýze výsledků dotazníkového šetření analýzu i diskusi výsledků jistým způsobem určují definované proměnné, četnosti odpovědí a korelace mezi nimi. Naproti tomu kvalitativní data se vyznačují svojí kontextuálností a vzpírají se provedení redukce. To se projevuje i ve zprávě o jejich analýze. Interpretace dat je doplňována plnými citacemi částí interview, výňatky z terénních zápisků nebo poznámkami z provedených skupinových diskusí. S organizováním dat a jejich analýzou se začíná většinou již ve fázi sběru dat. V tom se liší kvalitativní postup od běžné strategie kvantitativního výzkumu. Tuto okolnost zdůrazňuje obrázek na slidu. V mnoha případech analýza směruje výzkumníka k novým zdrojům dat. Proto je analýza částí sběru dat. Proces sběru dat a analýzy pokračuje iterativně až do okamžiku, kdy výzkumník rozhodne, že bylo dosaženo výzkumného cíle. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 71 Faktory ovlivňující negativně analytický proces ̶Přetížení daty. Člověk je omezen při přijímání, zpracování a zapamatování dat. ̶První dojem. První datové vstupy dělají větší dojem než pozdější. ̶Informační nedostupnost. Informacím, které jsou dostupnější, věnujeme větší pozornost. ̶Pozitivní instance. Existuje tendence ignorovat informace, které jsou v konfliktu s dosud zastávanými názory, a naopak přeceňovat informace, které je podporují. ̶Interní konzistence. Existuje tendence ignorovat překvapivou informaci. ̶Nestejná spolehlivost. Nevěnuje se pozornost okolnosti, že jednotlivé informační zdroje jsou různě spolehlivé. ̶Scházející informace. Tomu, k čemu schází informace, se věnuje menší pozornost. ̶Revize hypotéz. Dalším informacím se věnuje buď přehnaně velká, nebo přehnaně malá pozornost. ̶Přehnaná sebedůvěra. Pokud se udělá rozhodnutí, považuje se dále za přehnaně spolehlivé. ̶Příčinnost současných jevů. Pokud se jev vyskytuje současně s jiným, považují se oba za příčinně propojené. ̶Fiktivní základ. Pokud nejsou k dispozici data, provádí se srovnání s průměrem nebo libovolně zvoleným základem. ̶Výsledky opakované analýzy se často liší od původních ̶ Kvalitativní analýza je uměním zpracovat data smysluplným a užitečným způsobem a nalézt odpověď na položenou výzkumnou otázku. Pouze výjimečně používáme ve větší míře mechanické operace, jež jsou tak typické pro statistické metody. Výzkumník „jako prostředek sběru dat a analýzy" se může dopustit při analýze přehlédnutí, systematických chyb a omylů. V tabulce na slidu jsou uvedeny vybrané subjektivní faktory, které mohou negativně ovlivnit provedení analýzy výzkumníkem. Při analýze bychom si měli uvědomovat omezenost naší analtické kapacity, což je způsobeno těmito okolnostmi: •Přetížení daty. Člověk je omezen při přijímání, zpracování a zapamatování dat. •První dojem. První datové vstupy dělají větší dojem než pozdější. •Informační nedostupnost. Informacím, které jsou dostupnější, věnujeme větší pozornost. •Pozitivní instance. Existuje tendence ignorovat informace, které jsou v konfliktu s dosud zastávanými názory, a naopak přeceňovat informace, které je podporují. •Interní konzistence. Existuje tendence ignorovat překvapivou informaci. •Nestejná spolehlivost. Nevěnuje se pozornost okolnosti, že jednotlivé informační zdroje jsou různě spolehlivé. •Scházející informace. Tomu, k čemu schází informace, se věnuje menší pozornost. •Revize hypotéz. Dalším informacím se věnuje buď přehnaně velká, nebo přehnaně malá pozornost. •Přehnaná sebedůvěra. Pokud se udělá rozhodnutí, považuje se dále za přehnaně spolehlivé. •Příčinnost současných jevů. Pokud se jev vyskytuje současně s jiným, považují se oba za příčinně propojené. •Fiktivní základ. Pokud nejsou k dispozici data, provádí se srovnání s průměrem nebo libovolně zvoleným základem. •Výsledky opakované analýzy se často liší od původních. Pozn: Analytické taktiky pro případové studie i analytické postupy zakotvené teorie a etnografického průzkumu si můžete podrobněji nastudovat v publikacích: Miles a Huberman (1994), Stake (1995), Yin (1989), Hendl (2005), Glaser a Strauss (1967), Hendl a Remr (2017). Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 72 Shrnutí aneb deset analytických principů ̶1. Analýz a není poslední fází výzkumu. Probíhá paralelně se sběrem dat. ̶2. Analýz a je proces systematického přezkoumávání materiálu, ale není rigidní. ̶3. Přístup k datům zahrnuje reflexi, jež ústí do provádění analytických a metodologických poznámek, které řídí celý proces. ̶4. Data jsou segmentována, tj. rozčleněna do relevantních a smysluplných jednotek. ̶5. Datové segmenty se kategorizují podle nějakého organizačního schématu. Ten je obvykle zakotven v samotných datech. ̶ Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 73 Shrnutí aneb deset analytických principů ̶6. Hlavní roli hraje intelektuální proces porovnávání segmentů dat. Tento proces se uplatňuje při tvorbě kategorií, při definici jejich hranic, při klasifikaci dat i při shrnování dat v kategoriích a hledání negativní evidence. ̶7. Kategorie pro třídění dat mají prozatímní charakter, kategorizaci u systém se může stále upravovat. ̶8. Manipulace s daty v průběhu analýzy je eklektická aktivita, neexistuje jediná správná cesta. Výzkumníci se vyhýbají přílišné standardizaci používaných metod. ̶9. Postupy nemají vědecký charakter ve smyslu přírodovědy, nejsou mechanistické. Kvalitativní analýza je intelektuálním řemeslem. ̶10. Výsledkem analýzy má být nějaký typ syntézy vyššího řádu, integrovaný obraz, který může být určitým souhrnem složité problematiky, popisem pravidelností a témat, identifikací fundamentální struktury, vyslovením podložených hypotéz, vymezením nového konceptu nebo zobrazením substantivní teorie. ̶ Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 74 Závěrečné vyhodnocení, závěrečná zpráva o výzkumu ̶Ve způsobech podání výsledků kvalitativně zaměřeného výzkumu existuje značná variabilita. ̶Minimální požadavky na zprávu o výzkumu: ̶1. vysvětlit, čím se výzkum zabýval; ̶2. informovat jasným způsobem o sociálním a historickém kontextu prostředí ̶3. sdělit přirozenou historii výzkumu, aby se vědělo, co se dělalo, kdo to dělal a jak ̶4. obsahovat základní data ̶5. formulovat závěry ̶Standardní forma vědeckého článku (úvod, metody, výsledky a závěry) je kompromisem ̶ Ve způsobech podání výsledků kvalitativně zaměřeného výzkumu existuje značná variabilita. Proto zde uvedeme pouze některé zásady, resp. minimální požadavky, které by měla zpráva o výzkumu (vyhodnocení) splňovat: 1. vysvětlit, čím se výzkum zabýval; 2. informovat jasným způsobem o sociálním a historickém kontextu prostředí, kde se výzkum prováděl; 3. sdělit přirozenou historii výzkumu, aby se vědělo, co se dělalo, kdo to dělal a jak (popisujeme, jak se nalezly klíčové koncepty, které proměnné se objevily nebo se postupně ztratily, jaké kódy vedly k důležitému poznání); 4. obsahovat základní data (ve formě krátkých vyprávění, organizovaných úryvků z interview, grafů, fotografií, atd.), aby si čtenář mohl sám vyvodit závěry paralelně s autorem; 5. formulovat závěry a popsat jejich širší význam pro vědu nebo v souvislosti s efekty, které mohou mít. Některé formy zpráv se podstatně liší od ustáleného způsobu prezentování výsledků kvantitativních studií. Stále častěji se setkáváme s tím, že se různé formy sdělení o kvalitativním výzkumu objevují nejenom v časopisech se zaměřením na kvalitativní výzkum, ale i v běžných odborných časopisech. Lze přijmout názor, že standardní forma vědeckého článku (úvod, metody, výsledky a závěry) je kompromisem, jenž dovoluje v mnoha případech kvalitativnímu výzkumníkovi sdělit to podstatné o provedeném výzkumu. Větší volnost využíváme při přípravě monografie nebo jiných možností publikování (včetně internetu). V kvantitativním výzkumu „Výsledky výzkumu“ obvykle obsahují tabulky a grafy se zpracovanými numerickými výsledky a textové popisy. Rozlišujeme mezi shrnutím dat a výsledky analýzy. V kvalitativním výzkumu za metodologickým odstavcem následuje popis a shrnutí dat nebo popis dat současně s jejich analýzou a interpretací. Výzkumník vysvětluje data prostřednictvím analýzy. Můžeme uvádět události v jejich chronologii, podrobně popisovat jednotlivá témata s názvy převzatými z procesu kódování (spolu s podtématy, specifickými ilustracemi, dokumentací různých perspektiv účastníků a popisem vztahu témat). Z analýzy přebíráme vybraná zobrazení dat a výsledků. Podle potřeby uvádíme četnostní tabulky výskytů témat nebo kódů a grafické znázornění. Tato sekce zprávy může být pojata velice různorodě. Na tomto místě zmíníme některé zvyklosti: Používáme různě dlouhé a upravené úryvky z rozhovorů a zápisků i celé úseky dialogů (tyto části graficky odlišujeme od ostatního textu). Zachováváme slovník používaný účastníky. Mezi výňatky z rozhovorů zařazujeme naše interpretace. Používáme narativní přístup používaný v kvalitativním výzkumu (detailní popis a vyprávění). Vyprávění doplňujeme porovnáváním s dostupnými teoriemi. Při psaní výsledkové části máme na paměti, že popis dat (vyprávění o datech) by měl být propojen s analýzou a interpretací, aby se osvětlily konstantní, ovlivňující a určující faktory, jež mají vztah k událostem. Vytvoření zprávy o výzkumu je jeho organickou částí. Příprava zprávy se liší podle toho, zda provedeme kvalitativní nebo kvantitativní výzkum. V kvantitativních studiích popisujeme kvantitativní údaje pomocí statistiky. Kvalitativní studie jsou obvykle více explorační a pokrývají různé přístupy od etnografie až po zakotvenou teorii. Proto existuje mnoho forem, jak informovat o výsledcích kvalitativního výzkumu. Existují netradiční formy a kreativnější styly (vyprávění, básně, esej, kresby a série fotografií). Roste počet výzkumníků, kteří věří, že jistá struktura je vhodná, protože usnadňuje vyhledání určitých informací na místech, kde to čtenář obvykle předpokládá. Proto si podrobně popíšeme standardní podání výsledků výzkumu v podobě zprávy o případové studii. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 75 Příklad závěrečné zprávy: Zpráva o případové studii ̶1. Vstupní realistická momentka nebo příběh pro upoutání čtenáře. Čtenář má okamžitě získat živou zkušenost, cit pro místo a čas. ̶2. Identifikace problému, popis účelu studie a metod. Výzkumník má také prozradit něco o sobě a o tom, co si myslí, že může pomoci čtenáři porozumět případu. ̶3. Extenzivní narativní popis pro hlubší definici případu a jeho kontextu. Prezentují se i kontroverzní data. Místy lze uvést i interpretace. ̶4. Rozvinutí linie klíčových problémových okruhů s možnými odkazy na jiné podobné práce a autory (zatím bez zobecnění, ale pro porozumění složitosti případu). ̶5. Některé zvláště důležité aspekty potřebují hlubší výklad. Následují tedy další popisné detaily, dokumenty, citace, triangulace dat (uvedení snah autora o potvrzení i vyvrácení vlastních pozorování a závěrů). ̶6. Zobecnění a tvrzení autora. Čtenář si již udělal svůj názor na případ. Nyní je na řadě autor s jeho závěry a pokusy o zobecnění jednotlivých informací podaných dříve s uvedením jejich validity. ̶7. Závěrečné postřehy, které vyzdvihují subjektivitu zprávy o složitém případu. ̶ Metodolog a výzkumník Stake (1995, s. 123) organizuje své zprávy o případové studii do částí v tomto pořadí (viz slide). Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 76 5 typů schémat při návrhu struktury výzkumné zprávy o případové studii dle Yina (1994) Yin (1994) rozlišuje celkem pět schémat, které je možné uplatnit při návrhu struktury výzkumné zprávy o případové studii a mnohonásobné případové studii: lineárně analytickou (narativní) strukturu, komparativní, chronologickou inverzní strukturu a strukturu pro návrh teorie. 1. Narativní struktura. Standardní zpráva o případové studii má podobu přímočaré zprávy, která je prokládána tabulkami, obrázky a grafy. Styl se drží plynulého vyprávění bez speciálního dělení. Jestliže se analyzovalo více případů, každému se věnuje zvláštní sekce, pak následuje sekce s přehledem a porovnáním všech případů. Jedna varianta tohoto přístupu nahrazuje vyprávění sérií otázek a odpovědí, které odrážejí výsledky výzkumu. Jednotlivé části jsou doplněny krátkým vyprávěním. Referujeme-li o více případech, u každého jednoduše opakujeme otázky; anebo se proberou všechny otázky tak, že se u každé otázky proberou odpovědi vztahující se ke všem případům (tento způsob může být doplněn shrnujícím popisem jednotlivých případu) 2. Komparativní struktura. Struktura musí zohlednit, že ve studii se zkoumá několik případů, které se srovnávají v rámci mnohopřípadové studie. Proto struktura obsahuje několik podobných částí, které rozebírají postupně jednotlivé případy. Tuto strukturu je však možné uplatnit i u jednoduché případové studie, kdy se případ postupně osvětluje z různých stran. 3. Chronologická struktura. Případové studie často analyzují průběhy nějakých dějů v čase. Pořadí kapitol nebo odstavců pak může být dáno chronologickými vývojovými fázemi. Tento přístup je vhodné použít v explanačních studiích, v nichž se ozřejmují příčinné vztahy, které dodržují časovou návaznost. Při takovém zobrazení materiálu je důležité zachovat správnou proporcionalitu podání jednotlivých částí (často se věnuje největší pozornost prvním částem, podrobnost výkladu pak klesá). 4. Inverzní struktura. Tato struktura úmyslně obrací analytickou strukturu a odpověď na problém se prezentuje hned na začátku práce. V dalších částech se rozvíjí vysvětlování předloženého výsledku a zároveň se uvádějí i alternativními možnosti vysvětlení. 5. Struktura pro navrhování teorie. V tomto podání je pořadí kapitol dáno logikou tvorby teorie. Tato logika závisí na předmětu a teorii. Je však nutné se držet zásady, že každá kapitola má odhalit novou část nebo nový aspekt teorie. Jednotlivé způsoby je možné kombinovat. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 77 Diskuze výsledků ̶Obsah sekce „Diskuze výsledků“ závisí na tom, zda výzkumník prezentoval v předchozí sekci pouze data nebo zda prováděl i jejich analýzu a interpretaci ̶V druhém případě se autor vrací k základním poznatkům a uvádí je do kontextu současné literatury. ̶V prvním případě přistupuje výzkumník k hlubší interpretaci výsledku. ̶Sekce s diskusí poskytuje výzkumníkovi příležitost sdělit jeho osobní dojmy o získaných poznatcích. ̶Obvykle dává v této fázi na vědomí, že výzkum dané problematiky je teprve na začátku a je nutné v něm pokračovat. ̶Uvádí nejdůležitější otázky, které je nutné řešit. Výzkumník také sebekriticky posuzuje získané poznatky a celý průběh výzkumu. Adobe Systems MKR_PRAN Prostorová analýza 78 Použitá literatura ̶Hendl, Jan (2005): Kvalitativní výzkum. Základní teorie, metody a aplikace ̶Reichel, Jiří (2009): Kapitoly metodologie sociálních výzkumů ̶Hendl, Remr (2017): Metody výzkumu a evaluace ̶Hay,Iain (2010): Qualitative research methods in human geography ̶Walter, Isard a kol. (1998): Methody os interregional and regional analysis Adobe Systems Definujte zápatí - název prezentace / pracoviště 79