MPV_EZTI Marie Pojezdná
Ekonomika životního prostředí a technické infrastruktury UČO: 461931
1
Odpadové hospodářství: Recyklace odpadů v ČR
Recyklace odpadů je pouze jednou z možností, jak nakládat s odpady, které jako lidstvo ve stále se zvyšující
míře produkujeme. Ideálním případem jak redukovat dopad odpadů na životní prostředí je redukce objemu
námi vyprodukovaného odpadu. To se však ne vždy daří. Další možností v pořadí by bylo opakované použití
materiálů. Recyklace je z hlediska dopadů na ŽP až třetí nejžádanější možností. Ještě hůře na tom je energetické
zpracování odpadů (např. spalování). Vůbec nejhorší alternativou je stále ještě hojně rozšířené skládkování.
Takto popsaná hierarchie se někdy (především ve své grafické podobě) nazývá pyramida nakládání s odpady.
Jak vidíme, recyklace rozhodně není ideálním řešením, ale nabízí alespoň nějaké využití odpadových materiálů.
Největším přínosem recyklace odpadů to, že snižuje nutnost těžby nebo výroby nových surovin. Ostatní
dopady na životní prostředí (emise, energie, spotřeba vody, vznik odpadů) zůstává bohužel i při aplikaci
recyklace přibližně na stejné úrovni.
Krátce k historii recyklace: tu můžeme zaznamenávat už od antického Řecka (400-500 př.n.l.), kdy se
v archeologických nálezech z určitého období se v odpadcích najednou přestaly objevovat zbytky nástrojů apod.
a musely nutně být nějakým způsobem znovu využívány. První dochovaná zmínka o recyklaci papíru pochází
z Japonska z roku 1031 n.l. V předindustriálním období byla recyklace materiálů celkem běžnou záležitostí.
Opětovné zpracování např. kovů nebo skla bylo levnější alternativou než nákup nových surovin. Obrat nastal až
v období industrializace, kdy začínalo být výhodnější vyhodit použité materiály (nové materiály se stávaly
relativně levnějšími). Pouze v období všeobecného nedostatku (války, Velká deprese) se lidé vraceli
k znovuvyužívání materiálů. Moderní éra (druhá polovina 20. století) se nese v duchu inovací a použití nových
materiálů (plasty apod.). Levné materiály kombinaci s nízkou životností výrobků snižovaly motivaci k jejich
znovupoužívání a tento efekt vedl k jejich masivnímu vyhazování. Až později nastal obrat ve způsobu myšlení
(období rozvoje environmentalistu), symbol recyklace (trojúhelník ze šipek) byl představen na přelomu 60. a 70.
let.
Hned z kraje je potřeba si správně definovat pojem recyklace – o co se vlastně jedná. Recyklace je
technologický proces, kterým se přeměňují odpadové materiály zpět v surovinu, ze kterého byl původně
vyroben. Existují 2 přístupy k tomuto pojmu: v širším (obecnějším) pojetí znamená recyklace přeměnu
v původní surovinu bez ohledu na její výslednou kvalitu, v užším pojetí recyklace znamená přeměnu zpět na
základní surovinu stejné kvality. V této „přednášce“ bych chtěla pracovat právě s užším vymezením tohoto
pojmu. Dále bych chtěla zdůraznit, že veřejnost má často tendenci zaměňovat pojem recyklace s pojmem
třídění odpadů. Tyto pojmy spolu sice úzce souvisí (dalo by se říci, že se částečně překrývají), ale rozhodně
neznamenají totéž. Třídění odpadů je vlastně pouze jednou z fází recyklace (hned tou první).
Samotný proces recyklace se skládá z několika fází:
1) Třídění podle materiálu: Prvotní třídění odpadu podle materiálu (např. plast, sklo, papír,…) probíhá již
v domácnostech, respektive u producentů odpadu – u těch, kteří daný materiál vyhazují. Ti mají na
výběr hned z několika možností, kam takto roztříděný odpad ukládat: do speciálních kontejnerů,
sběrnách dvorů, apod.
2) Svoz: Odpad, který byl v předchozí fázi roztříděn, sbírají a odvážejí svozové firmy ke zpracovatelům
tohoto odpadu.
3) Dotřiďování: Svezený odpad je potřeba dále roztřídit podle kvality a druhu, aby se pomocí recyklace
získal co nejčistší materiál (ve smyslu např. druhů plastu, druhů skla,…). Toto dotřiďování probíhá
ručně, kdy pracovníci firmy vybírají z jedoucího pásu kýžené druhy materiálu.
4) Přeměna v surovinu: Již roztříděný se následně zpracovává tak, aby mohl být použit k výrobě nových
výrobků. Technologie tohoto zpracování závisí především na druhu materiálu, který se zpracovává.
MPV_EZTI Marie Pojezdná
Ekonomika životního prostředí a technické infrastruktury UČO: 461931
2
Většinou se jedná o zpracování na malé kousky, které se lépe hodí pro výrobu nových výrobků.
Technologii zpracování u nás nejčastěji recyklovaných materiálů (plasty, papír, sklo, bioodpad,
nápojové kartony) popisuji níže. Tímto způsobem zpracovanou surovinu nazýváme druhotná surovina.
5) Nový výrobek: Druhotnou surovinu od zpracovatelů odpadu nakupují výrobci, kteří z ní následně
vyrábějí vlastní výrobky.
Z výše popsaného postupu je patrné, že na procesu recyklace se podílí celá řada subjektů (firem). Systém
recyklace je v ČR postaven na tržním principu, je tedy doménou soukromého sektoru. Zároveň je toto odvětví
zpracovávání tříděného odpadu výnosným byznysem: Na jedné straně soukromé firmy platí poplatky za výrobu
obalových materiálů (= potenciálního odpadu), čímž v konečném důsledku pomáhají financovat sběr a svoz
odpadů. Jiné firmy se specializují na zpracovávání („nakoupí odpady“) a přeměnu odpadu v suroviny. Tyto
suroviny pak prodávají na trhu výrobcům, kteří své výrobky prodávají spotřebitelům, a tím je pak celý kruh
uzavřen. Zároveň zde ale působí jako prostředník a koordinátor nezisková firma EKO-KOM (viz dále), která má
ve zdejších podmínkách monopolní postavení. Zůstává otázkou, jestli by takovýto systém mohl fungovat i
v případě, že by byl řízen státem (názory na tuto otázku se různí).
Metody zpracování vybraných druhů materiálu:
V současné době existují u nás technologie jak recyklovat různé druhy materiálu. V podmínkách ČR se zatím
recyklují kovy (železo, hliník, měď), papír, nápojové kartony, textilie, plasty, sklo, bioodpad, stavební odpad,
rozpouštědla, oleje a vysloužilé světelné zdroje (zářivky lineální i kompaktní, LED světelné zdroje). V této sekci
bych se chtěla blíže podívat na technologii recyklace u nejčastějších materiálů z hlediska recyklace. Graf 1
znázorňuje strukturu odpadů u nás.
Graf 1: Struktura odpadových materiálů
Plasty
V podmínkách ČR se zpracovávají jen některé druhy plastu. Jsou jimi výrobky z PET, duté obaly z tvrdého plastu,
pěnový polystyren a plastové fólie. Ostatní druhy plastů se u nás nerecyklují, přestože technologie existují (např
PVC, který u nás může být dokonce klasifikován jako nebezpečný odpad). Ve skutečnosti se zrecykluje zhruba
30 % objemu plastů, které se vytřídí. Zbytek plastových materiálů se buďto zpracuje s nižší výslednou kvalitou
(downcylicling), nebo se používá na výrobu energie (TAP = tuhé alternativní palivo).
 PET (polyethylentereftalát) je nejrozšířenějším zároveň zpracovateli nejžádanějším druhem plastu, a to
především díky snadné technologii recyklace. Nicméně i tento fakt s sebou nese některá omezení.
Především ochota výrobců plastů používat recyklovaný PET závisí na kolísání jeho cen. V současné
době je trh přesycen zpracovateli plastových odpadů a tím pádem i druhotným materiálem (recykláty).
Dalším úskalím je kolísání cen ropy, díky kterému se může stát použití prvotního levnějším. Pro
MPV_EZTI Marie Pojezdná
Ekonomika životního prostředí a technické infrastruktury UČO: 461931
3
zpracování PET plastu existuje celá řada metod. Nejrozšířenější technologií je metoda drcení. Při ní po
dotřídění PET od ostatních plastů a podle barev následuje jeho drcení. Výsledná drť se zbavuje nečistot
a organických zbytků, aby se následně mohla roztavit a vylisovat v polotovary, které se již mohou
prodat výrobcům. Druhou metodou je tzv. metoda zvlákňování. Při této metodě po fázi tavení
následuje fáze zvlákňování, při které se z taveniny vyrábějí umělá vlákna. Ta se používají při výrobě
textilií (např. fleece). Velkou nevýhodou takto vyrobených materiálů je jejich nerecyklovatelnost. Dnes
již na ústupu je zpracování plastů Bottle-To-Bottle metodou. Tato metoda se používá pouze pro
zpracování PET lahví a je velmi náročná na čistotu materiálu. Roztavený plast se pod vysokým tlakem
filtruje přes keramický filtr, aby se odstranily nečistoty, poté se zchladí. Tímto procesem vznikne
materiál, který se nazývá regranulát, který se používá k výrobě nových lahví. Poslední alternativou je
recyklace PET pomocí mikrovln. Tato metoda je patentem vědců AV ČR, jejím principem je štěpení
PET na jednotlivé složky pomocí mikrovln (na kyselinu tereftalovou a etylenglykol). Výhodou této
metody je nenáročnost na čistotu materiálu, plast není potřeba třídit podle barev, dají se tak
zpracovávat všechny materiály vyrobené z PET (tkaniny, koberce,…). Dosud však nebyla v praxi
zavedena.
 Polystyren v čisté podobě bez příměsí se velmi snadno zpracovává: pouze rozdrtí a může se použít pro
výrobu nových výrobků. Následné využití závisí na čistotě získaného materiálu. Čistý materiál se
použije na výrobu obalů či izolací, znečištěný polystyren na výrobu lehčeného betonu a izolačních
omítek. Problematický je ovšem polystyren ze stavebnictví, který obsahuje různá aditiva a
zpomalovače hoření, a lze likvidovat pouze předepsanými způsoby (nelze recyklovat).
Papír
Technologie zpracování papíru je velmi náročná na spotřebu energie a vody, tím pádem i velmi neekologická
(přestože výroba z recyklátu je jistě lepší alternativou než výroba ze dřeva). Není tedy pravdou, že by z hlediska
recyklace byl papír ekologičtější materiál než třeba plasty. Po dotřídění papírů podle druhu následuje fáze
rozvlákňování, kdy se rozdrcením papíru a jeho máčením ve vodě získávají celulózová vlákna. Vznikne papírová
kaše, ze které se musí odstranit nečistoty a barvy. Tato kaše je již přímým polotovarem pro výrobu nového
papíru. Recyklace papíru produkuje velké množství odpadního materiálu, navíc se k jeho bělení se používá celá
řada chemických látek. Z recyklovaného papíru se vyrábí například lepenky nebo toaletní papír.
Sklo
Sklo je velmi snadno recyklovatelný materiál. Navíc pro výrobce skla je mnohdy jednodušší používat
recyklované sklo než klasické suroviny (křemenný písek), protože spoří energii. Každá skleněná lahev je
vyrobena z 50-80% z recyklovaného materiálu. Pokud je sklo bez příměsí, dá se recyklovat opakovaně (prakticky
do nekonečna). Klíčová je pro recyklaci separace skla podle druhu (barev). Skleněný odpad se proto nejprve
třídí, zbavuje se nečistot a poté následuje drcení na drobné střepy. Tyto střepy se vrací do výroby jako základní
surovina pro výrobu nového skla. Nicméně je potřeba pamatovat na to, že hlavní předností skleněných obalů
není to, že je sklo recyklovatelné. Ale to, že je možné skleněné obaly opakovaně používat!
Bioodpad
V případě bioodpadu se nejedná se o recyklaci v pravém slova smyslu, protože ho nelze recyklovat opakovaně.
Bioodpad podle různých zdrojů tvoří 30-40 % komunálního odpadu. Vyhláška ministerstva životního prostředí
ukládá obcím povinnost zajistit třídění bioodpadu, skrze sběrné dvory, sběrné nádoby, svoz do bioplynových
stanic, pytlový sběr, nebo kompostárny. V zásadě existují 2 způsoby jak bioodpad zpracovávat. První možností
je kompostování. Touto metodou získáváme z bioodpadu kompost, který se následně může používat jako
přírodní hnojivo. Druhou alternativou je zpracování v bioplynových stanicích na bioplyn. Jedná se o plyn, který
je možné dále využít pro výroba elektřiny a tepla nebo v dopravě (složení bioplynu: 55 – 75 obj. % metan, 23 –
43 % CO2,cca 2 % vodíku). Jeho nevýhodou je zápach.
MPV_EZTI Marie Pojezdná
Ekonomika životního prostředí a technické infrastruktury UČO: 461931
4
Nápojové kartony
V současné době se vyrábějí 2 druhy nápojových kartonů: aseptické (pro trvanlivé výrobky, skládá se z 6 vrstev:
1 papír, 4 polyetylen, 1 hliník) a neaseptické (pro pasterizované výrobky, 4 vrstvy: 1 papír a 3 polyetylen). Tento
druh obalů je jednorázovým obalem, což je jeho velkou nevýhodou. Všechny používané vrstvy jsou
recyklovatelné, nicméně úplná recyklace tohoto materiálu je možná jen na speciálních linkách. Proto se ve
většině případů získávají pouze papírová vlákna. Pro recyklaci se používá jednak tzv. mokrá metoda, kterou
jednotlivé složky, především právě celulózní vlákna. Ostatní složky se také dají využít, často se ale pálí. Tato
metoda je opět velmi citlivá na čistotu materiálu. Další možností je suchá metoda, při které se materiál drtí
dohromady a tato drť se používá například pro výrobu izolačních desek.
Nakládání s odpady v ČR
Na úvod bych se chtěla nejprve zmínit o několika možnostech třídění odpadu, které máme u nás jako
spotřebitelé na výběr.
 Kontejnery na tříděný odpad: Všichni jsme asi viděli barevné kontejnery, které slouží ke sběru
separovaného odpadu. V České republice se do kontejnerů nejčastěji separují plasty (žluté kontejnery),
papír (modré), bílé sklo (bílé), barevné sklo (zelené), nápojové kartony (oranžové). V některých
obcích/oblastech existuje dokonce možnost separovat také bioodpad (hnědé), drobnou elektroniku
(červené) nebo textil. Pozor! V případě textilu existují jednak kontejnery pro recyklaci, jednak
kontejnery pro charitu
 Pytlový sběr odpadů: Ve zkratce to funguje tak, že sběrné vozy sbírají v určený den vyseparovaný
odpad v barevně rozlišených pytlích přímo od domácností (je to vlastně alternativa klasických
popelnic). Závisí pak na každé obci, jaké druhy odpadu tímto způsobem sbírá (nejčastěji se jedná o
plasty, papír a bioodpad).
 Sběrné dvory: Do sběrných surovin lze odvézt veškerý odpad (vytříděný zdarma, směsný za poplatek),
z recyklovatelných to jsou kromě výše zmíněných také kovy, kovy (železo, hliník, měď), textilie,
bioodpad, stavební odpad, rozpouštědla, oleje, vysloužilé světelné zdroje (zářivky lineální i kompaktní,
LED světelné zdroje).
Graf 2: Objem odpadů v ČR Graf 3: Nakládání s odpady v ČR
Z uvedených grafů (grafy 2 a 3) můžeme vyčíst, že objem komunálního odpadu v ČR je v čase celkem stabilní –
okolo 5 milionů tun, zatímco celkový objem odpadů v čase kolísá a v posledních letech dokonce mírně roste.
Podíl komunálního odpadu na celkové produkci odpadů byl v roce 2015 14 %. Celkový objem odpadů v roce
2015 činil celkových 37,3 milionů tun (z toho 1,5 mil. tun nebezpečné odpady; 35,8 mil. tun ostatní odpady).
Tento objem odpovídá v přepočtu 3 542 kg/obyv. (143 kg nebezpečných/obyv.; 3 399 kg ostatních/obyv.).
Z tohoto objemu bylo 86 % odpadu využito (83 % materiálově = recyklace, 3 % energeticky = spalování), na
Zdroj: MŽP Zdroj: MŽP
MPV_EZTI Marie Pojezdná
Ekonomika životního prostředí a technické infrastruktury UČO: 461931
5
skládkách skončilo 9 % všech odpadů. Využití odpadu podle uvedených dat (Ministerstvo životního prostředí)
vypadá z hlediska recyklace velmi optimisticky. Je třeba ovšem pamatovat na fakt, že téměř 59 % tvoří stavební
a demoliční odpady, které byly téměř kompletně znovu využity (97 %). Naopak většina komunálního odpadu u
nás stále ještě končí na skládkách. V roce 2015 bylo u nás vyprodukováno celkem 5,3 milionu tun komunálního
odpadu (což odpovídá 500 kg/obyv.). Míra využití komunálního odpadu pak činila 47 % (36 % bylo
zrecyklováno, 11 % bylo využito energeticky). Na skládkách bylo v roce neuvěřitelných uloženo 47 %
komunálního odpadu (v roce 2014 to bylo 48 %).
Česká republika stále zaostává za zeměmi EU, které v roce 2014 recyklovaly v průměru 43 % svých komunálních
odpadů. Úspěšné evropské státy, jako jsou Německo, Nizozemsko, Belgie a další přitom už recyklují víc než 60
%. Vláda si stanovila za cíl dohnat tyto země ve svém programovém prohlášení. Plán odpadového hospodářství,
který loni přijala, však takový cíl neobsahuje. Vzájemné srovnání států Evropské unie z hlediska nakládání
s odpady uvádím v grafu 4.
Graf 4: Srovnání v rámci EU
Efektivita třídění obalových materiálů
Jak již bylo naznačeno. V České republice funguje kolektivní systém recyklace, v rámci kterého má společnost
EKO-KOM jako prostředník monopolní postavení. V případě ČR se výrobci obalů podílejí na financování
recyklace ze 100 %. Systém třídění a recyklace odpadu u nás patří k nejúčinnějším a současně nejefektivnějším
v Evropě. EKO-KOM uvádí, že celková míra recyklace obalových odpadů díky její činnosti v ČR dosahuje 76 % (viz
graf č.5). Z hlediska nákladové efektivnosti se systém v ČR pohybuje na předních příčkách v EU. Roční náklady
recyklace obalových odpadů domácností dosahují zhruba 5 € (asi 140 Kč) na obyvatele. Srovnání s vybranými
zeměmi zobrazuje graf č. 6 Také míra participace domácností na systému třídění odpadů je u nás vysoká.
Celkově je podle CETA ČR z hlediska třídění obalových odpadů z domácností ze zemí evropské osmadvacítky na
šestém místě.
MPV_EZTI Marie Pojezdná
Ekonomika životního prostředí a technické infrastruktury UČO: 461931
6
Zdroj: EKO-KOM
Graf 5: Dosažená míra recyklace a využití odpadů z obalů 2015 Graf 6: Nákladová efektivita třídění obalových materiálů
Systém EKO-KOM
Jedná se o systém recyklace obalových odpadů, který organizuje právě EKO-KOM. Společnost EKO-KOM je
nezisková organizace, která působí především jako prostředník mezi jednotlivými aktéry na trhu. Její funkce,
pravomoci a povinnosti jsou odvozeny ze zákona (zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech ukládá povinnost
zpětného odběru a využití obalových odpadů). Firma především vybírá poplatky od distributorů baleného
zboží, poskytuje poradenství v odpadové problematice. Dále spolupracuje s Ministerstvem životního prostředí,
pro které vede evidenci obalů, odpadů a jejich využití. Svým fungováním navíc systém napomáhá plnit cíle a
požadavky politiky životního prostředí. Spolupracuje také s obcemi, kterým například poskytuje bezplatný
pronájem sběrných nádob, příspěvky na svoz tříděného odpadu, nebo zprostředkovává osvětovou činnost.
V neposlední řadě koordinuje spolupráci mezi zpracovateli a recyklátory odpadů. Podstatu fungování
společnosti EKO-KOM shrnuje následující schéma:
Limity recyklace a možné alternativy
Systém recyklace není samospasitelný a má několik závažných omezení, která zvyšují jeho náklady nebo bez
kterých dokonce nemůže fungovat vůbec. Uvedeme si 3 nejdůležitější. Zásadním z těchto klíčových omezení je
finanční rentabilita systému. Náklady na recyklaci nesmí převýšit cenu výsledného recyklátu. Zároveň nově
vyrobený materiál nesmí být cenově výhodnější než recyklát (v takovém případě by výrobci nebyli ochotni
kupovat druhotný materiál a celý systém by postrádal smysl). Druhým limitem jsou dostupné technologie a
materiály. Může se například stát, že materiálu (odpadu) je málo a nevyplatí se investovat do jeho recyklace.
Zdroj: EKO-KOM Zdroj: CETA
MPV_EZTI Marie Pojezdná
Ekonomika životního prostředí a technické infrastruktury UČO: 461931
7
Dále existují materiály, které ani při současných technologiích nejsme schopni jakkoli smysluplně recyklovat.
V neposlední řadě musíme zmínit limit zátěže pro životní prostředí. Systém recyklace je ve své podstatě
odvětvím průmyslu, proto je potřeba pamatovat na to, že zátěž způsobená recyklací by neměla být větší, než je
u použití původních materiálů.
Na tomto místě musím znovu připomenout, že recyklace odpadů není primárně ekologická činnost. Ve
skutečnosti se jedná o snahu zmírnit dopady lidské činnosti na životní prostředí tím, že se snažíme
vyprodukovaný odpad nějakým způsobem zpracovat. Přesto ji považuji za v zásadě pozitivní činnost: díky
recyklaci existuje potenciál snížení celkového objemu odpadů, který produkujme. Právě tohoto faktu se snaží
využít některé firmy, které se snaží zacílit na zákazníky tak, že deklarují recyklovatelnost nebo ekologickou
šetrnost vlastních výrobků. Tato marketingová strategie se nazývá greenwashing. Jejím cílem ovšem zpravidla
není ochrana životního prostředí, nýbrž zvýšený prodej daného výrobku. Cílem společnosti by mělo naopak být
snížení produkce odpadů, ne zneužívat recyklovatelnost některých materiálů jako alibi pro plýtvání touto
surovinou.
Kromě recyklace existují další možnosti, jak odpady využít. Jako první bych chtěla zmínit zálohové obaly. Jedná
se o opětovné využití obalových materiálů. Jelikož se v tomto případě nemusí materiál nijak zpracovávat (obal
se pouze znovu naplní), považuji to za výhodnější variantu, než je recyklace. V ČR se tento způsob používá pro
vratné sklo. V zahraničí (např. Švédsko, Německo) se využívají zálohy i na další obaly, jako jsou například PET
lahve a hliníkové plechovky. V tomto případě už jde ovšem o recyklaci v prvém slova smyslu. Jde jen o jiný
způsob financování. V předchozím textu jsem zmínila pojem downcyklace. Jedná se o zpracování odpadového
materiálu, kdy dojde ke snížení kvality suroviny (typické pro nápojové kartony). Jako třetí alternativu k recyklaci
bych chtěla uvést tzv. upcyklaci, která je opakem downcyklace. Odpadové materiály se přímo využijí pro výrobu
nových výrobků, obvykle zcela jiného účelu a využití než původní odpad. Jedná se o nový, moderní způsob
zpracování odpadu, který se rozvíjí zejména v rámci designu (příkladem budiž nábytek vyrobený ze starých
palet apod.). Poslední z alternativ jak „zpracovávat“ odpad je remanufacturing. V tomto případě jde pouze o
nové pojmenování toho, co všichni dobře známe – v podstatě se jedná o opravu výrobků, které v opačném
případě skončily na skládce. Problémem moderní doby je to, že vyhazujeme i ty rozbité výrobky, které je možné
opravit. Argumentem většinou bývá vyšší cena opravy než nového produktu, nicméně v porovnání se škodou,
kterou tímto jednáním způsobujeme našemu prostředí, jsou podle mého názoru tyto náklady marginální.
Zdroje:
 MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Produkce a nakládání s odpady v roce 2015 [online]. 2016 [cit.
2017-03-27]. Dostupné z:
http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/produkce_nakladni_odpady_2015/$FILE/OODP-
Produkce_a_nakladani_2015-20161005.pdf
 MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Souhrnná data o odpadovém hospodářství ČR v letech 2009 - 2015
[online]. 2016 [cit. 2017-03-27]. Dostupné z:
http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/odpadove_hospodarstv%C3%AD_data_2015/$FILE/OODP-
Souhrnna_data_2009_2015-20160930.pdf
 CETA. Efektivita českého systému třídění odpadu v kontextu Evropské unie [online]. [cit. 2017-03-27].
Dostupné z: http://eceta.cz/wp-content/uploads/2016/04/Studie-CETA-042016.pdf
 ČESKÉ EKOLOGICKÉ MANAŽERSKÉ CENTRUM. BIOODPAD – BIOPLYN – ENERGIE [online]. 2009 [cit. 2017-03-
27]. Dostupné z: http://biom.cz/upload/9982d8381d3da848a8072e06cf96ec87/Bioplyn_EFEKT_1.pdf
 HNUTÍ DUHA. Pytlový sběr odpadů [online]. 2005 [cit. 2017-03-27]. Dostupné z:
http://www.hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/typo3/Pytlovy_sber_odpadu.pdf
 EKO-KOM. Značení obalů [online]. [cit. 2017-03-27]. Dostupné z:
http://www.ekokom.cz/uploads/attachments/Klienti/znaceni_obalu_14-01a.pdf
MPV_EZTI Marie Pojezdná
Ekonomika životního prostředí a technické infrastruktury UČO: 461931
8
 TŘÍDĚNÍ ODPADU.CZ [online]. [cit. 2017-03-27]. Dostupné z: http://www.trideniodpadu.cz/
 EKO-KOM [online]. [cit. 2017-03-27]. Dostupné z: http://www.ekokom.cz/cz
 What Can I Recycle. Waste Management [online]. [cit. 2017-03-27]. Dostupné z:
http://www.wm.com/thinkgreen/what-can-i-recycle.jsp
 History of Recycling. All Recycling Facts [online]. [cit. 2017-03-27]. Dostupné z: http://www.all-recycling-
facts.com/history-of-recycling.html
 Recyklace odpadů. Vítejte na zemi… [online]. [cit. 2017-03-27]. Dostupné z:
http://vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=recyklace_odpadu&site=odpady
 Bioodpad na skládky nepatří, nařizuje od ledna nová vyhláška. Kompostuj.cz [online]. 2004 [cit. 2017-03-
27]. Dostupné z: http://www.kompostuj.cz/aktuality/?tx_wecdiscussion[single]=168
 Produkce a nakládání s odpady v ČR a EU. Vítejte na zemi… [online]. [cit. 2017-03-27]. Dostupné z:
http://www.vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=porovnani_odpadoveho_hospodarstvi_v_cr_a_eu&site=
odpady
 Členové ČAOH. Česká asociace odpadového hospodářství [online]. [cit. 2017-03-08]. Dostupné z:
http://www.caoh.cz/clenove.html
 Třídění odpadů v České republice patří k nejefektivnějším v EU, vyplývá ze studie. Český rozhlas [online].
[cit. 2017-03-27]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/domaciekonomika/_zprava/trideni-odpadu-v-
ceske-republice-patri-k-nejefektivnejsim-v-eu-vyplyva-ze-studie--1558065
 UPCYKLACE [online]. [cit. 2017-03-27]. Dostupné z: http://www.upcyklace.cz/
 Zpětný odběr některých výrobků a Zpětný odběr elektrozařízení a oddělený sběr elektroodpadu. CENIA
[online]. [cit. 2017-03-27]. Dostupné z: http://www1.cenia.cz/www/odpady/zpetny-odber
 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. [cit. 2017-03-08]. Dostupné z:
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-185
 KOUŘIL, Vít a Jan MEISSLER. Čerstvě natřeno. Zn.: na zeleno [online]. 2008 [cit. 2017-03-27]. Dostupné z:
http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/cerstve-natreno-zn-na-zeleno