REGIONÁLNÍ POJETÍ KONKURENCESCHOPNOSTI Regionální ekonomie a politika II Prof. RNDr. Milan Viturka, CSc. Hodnocení regionální konkurenceschopnosti •vnější pojetí – hodnocení na základě exportní výkonnosti (indikátory typu objemu dovozu a vývozu, výkonové bilance, indexů komparativních výhod atd.) •agregátní pojetí – komparativní hodnocení na základě produktivity ekonomiky (indikátory růstu HDP či životní úrovně, zaměstnanosti atd.) •širší pojetí – komplexní postižení vztahů mezi jednotlivými determinantami ekonomického rozvoje (včetně faktorů kvalitu života) příp. zdůrazňující celkovou udržitelnost ekonomického rozvoje Regionální konkurenceschopnost •Definice Evropské komise •dlouhodobá schopnost vytvářet relativně vysoký příjem a úroveň zaměstnanosti při vystavení mezinárodní konkurenci •Typy hodnocení •úroveň meta - rozvojová orientace společnosti •úroveň makro - stabilní rámec ekonomického rozvoje •úroveň mezo - jednotlivé politiky a podpůrné instituce orientované na posilování konkurenceschopnosti •úroveň mikro - firmy a jejich seskupení • Regionální konkurenceschopnost versus konkurenceschopnost firem •dlouhodobé snižování konkurenceschopnosti států nebo jejich regionů nevede k jejich „vytlačení z trhu“ ale „pouze“ k adekvátnímu snížení životní úrovně jejich obyvatelstva, spojenému s následným poklesem jejich všeobecné politicko-ekonomické pozice •existence protichůdných zájmů - např. snižování počtu pracovních míst firmami v zájmu udržení konkurenceschopnosti s návaznými negativními dopady na životní úroveň obyvatel regionu •→Konkurenceschopnost regionů a zemí tedy nelze chápat jen jako prostou agregaci konkurenceschopnosti odpovídajících podnikatelských subjektů. WEF – hodnocení konkurenceschopnosti – metodika • • • • • • • • • • • •Zdroj: Global Competitiveness Report, 2016 v Užitá metodika hodnocení regionální konkurenceschopnosti Hlavní pilíře konkurenceschopnosti: 1. Instituce 2. Infrastruktura 3. Makroekonomické prostředí 4. Zdraví a primární vzdělání 5. Vyšší vzdělání, celoživotní vzdělávání 6. Efektivnost trhu zboží a služeb 7. Efektivnost pracovního trhu 8. Rozvoj finančního trhu 9. Technologická připravenost 10. Velikost trhu 11. Kultivovanost podnikání 12. Inovace The Global Competitiveness Index WEF 2015 - 2016 • • • • • • • • • • • • • • • • • • •Zdroj: Global Competitiveness Report, 2016 • IMD – World Competitiveness Scoreboard – metodika • • • • • • • • • • • • • • • • •Zdroj: IMD, 2016 • • • • • • • • • • • • • • • • • •Zdroj: IMD, 2016 • Pořadí zemí světa podle HDP v PKS na obyvatele (2020) 1 Luxemburg 122,740 2 Singapore 102,742 3 Ireland 99,239 4 Qatar 97,262 5 Switzerland 75,880 6 Norway 69,171 7 United States. 68,309 8 Brunei 64,405 9 San Marino 61,508 10 Denmark 61,478 11 Netherlands 60,461 12 United Arab Emirates 59,844 13 Taiwan 59,398 14 Iceland 58,151 15 Austria 57,891 16 Germany 56,956 17 Sweden 55,566 18 Australia 54,891 19 Belgium 53,973 20 Finland 51,867 21 Canada 51,713 22 Bahrain 50,284 23 France 49,492 24 Saudi Arabia 48,099 25 United Kingdom 47,089 26 South Korea 47,027 27 Malta 45,042 28 Japan 44,585 29 New Zealand 44,226 30 Italy 43,376 31 Czech Republic 42,956 European Union 46,888 30 Nástroje podpory konkurenceschopnosti ze strany státu i regionů •rozvoj systémů vzdělávání, vědy a výzkumu •tvorba a transfer inovací •výstavba podnikatelské a technické infrastruktury (včetně podpory ICT) •optimalizace systémů daní a regulace (včetně daňových pobídek pro soukromé investice do vědy a výzkumu) Podpora konkurenceschopnosti v EU •Lisabonská strategie (2000) •hlavním cílem bylo dosažení pozice EU jako „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiky“ v časovém horizontu do roku 2010 •Znalostní ekonomika: ekonomika založená na tvorbě a transferu znalostí a inovací (v interakci s rozvojem vědy a výzkumu) a růstu vzdělanosti obyvatelstva, které jsou pokládány za klíčové faktory udržení resp. posílení její dlouhodobé konkurenceschopnosti • Podpora konkurenceschopnosti v EU •Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace •největší a nejvýznamnější program financující na evropské úrovni vědu, výzkum a inovace v letech 2014-2020 •navazuje na na 7. rámcový program pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007-2013) •důraz kladen na vědeckou excelenci, na inovace, na účast malých a středních podniků, na společenský dopad a na spolupráci mezi týmy v rámci EU i mimo ni •cílová skupina: výzkumní pracovníci, firmy, nevládní a neziskové organizace, občanská sdružení, různé asociace sdružující zájmové skupiny v oblastech výzkumu a průmyslu •Prioritní oblasti: Personalizované zdravotnictví a péče, Zabezpečení potravin, Modrý růst: zpřístupnění potenciálu moří a oceánů, Chytrá města, Konkurenceschopná nízkouhlíková energetika, Energetická účinnost, Mobilita pro růst, Odpady: zdroj k recyklaci, opětovnému využití a nahrazení surovin, Inovace v oblasti vody, Překonání krize: nové strategie, myšlenky a vládnoucí struktury Evropy, Odolnost vůči katastrofám: ochrana společnosti včetně adaptací na změnu klimatu, Digitální bezpečnost • Tvorba znalostí versus tvorba dovedností •Znalosti (akumulované v teorii) jsou považovány za základní předpoklad pro získávání dovedností (akumulované v praxi) vztahujících se k plnění konkrétních činností. •procesy vzniku a šíření znalostí - univerzální charakter, globální dimenze •procesy vzniku a šíření dovedností - odvětvově specifický charakter, mikroekonomická dimenze Inovační politika •Tvorba regionálních inovačních strategií – cíle •finanční podpora inovačních projektů MSP •podpora společného výzkumu a vývoje •rozvoj inovační infrastruktury •přenos výsledků výzkumu a vývoje do komerční (podnikatelské) praxe •Nástroje zaměřené na podporu inovačních aktivit •podpora zakládání společných výzkumných center •vytváření sítí/klastrů firem •Nástroje zaměřené na vytváření proinovačního prostředí •výstavba inovačních center (vědeckotechnické parky resp. centra transferu technologií nebo podnikatelské inkubátory) • • Národní inovační strategie ČR 2012-2020 1. Excelentní výzkum 1.1 Efektivní využívání veřejných prostředků na výzkum a vývoj 1.2 Špičkové výzkumné infrastruktury 1.3 Evropský výzkumný prostor – cesta k excelenci ve výzkumu 2. Rozvoj spolupráce pro transfer znalostí mezi podnikovým a akademickým sektorem 2.1 Zlepšení vnitřních podmínek a celkové připravenosti akademických institucí na spolupráci s podniky a komercializaci výsledků výzkumu 2.2 Podpora spolupráce podniků a VaV institucí 2.3 Zvýšení kvality a rozvoj nových služeb podpůrné inovační infrastruktury 3. Inovační podnikání 3.1 Služby pro inovační podnikání 3.2 Finanční nástroje a rozvoj trhu rizikového kapitálu 3.3 Investiční pobídky, péče o investory a cílený marketing 3.4 Internacionalizace 3.5 Kvalitní prognózy: zdroj strategických informací pro podnikání a inovace 3.6 Veřejný sektor: zdroj inovační poptávky a tvůrce regulace 4. Lidé: hlavní nositelé nových nápadů a iniciátoři změn 4.1 Reforma vysokého školství 4.2 Rozvoj systému celoživotního učení 4.3 Změny obsahu vzdělávání: kreativita, podnikavost a klíčové kompetence 4.4 Rozvoj kvalifikovaných pracovníků na národní úrovni a usnadnění vstupu, pobytu a zaměstnávání kvalifikovaných zahraničních pracovníků Hlavní komponenty integrační teorie udržitelného regionálního rozvoje . KPP HDP IPF VLZ Odchylky od KPP Zdroj: vlastní výzkum. KSP Hodnocení regionální konkurenceschopnosti v ČR E:\RE2\Faktory JPEG 600dpi- 29 barev. mapek\20 Nezaměstanost+KPP.jpg