Sortimentní politika, nákup a cenotvorba

Sortimentní politika a sourcing

Nedílnou součástí nákupní strategie je i zásadní volba zdrojů nákupu - jde o tzv.  sourcingové strategie, pro nadnárodní maloobchodní řetězce velmi důležité pro zvažování - zdroj souvisí jak s cenou a časem dodání, tak i s image krajiny původu zboží.

 Sourcing = podnikový proces, jehož cílem je:
  • rozhodnutí o tom, které produkty, služby, procesy a zdroje má podnik zajišťovat sám a které přenechat externím poskytovatelům
  • výběr nejvhodnějších dodavatelů produktů a poskytovatelů služeb
  • rozhodování mezi single a multiple-sourcing apod.
  • uzavírání smluv s dodavateli a poskytovateli o obsahu a úrovni poskytovaných služeb
  • kontrola dodávaných produktů a poskytovaných služeb
  • řízení vztahů s externími dodavateli a poskytovateli.

Dle geografického rozložení rozeznáváme (Vávrová, Tomek, 2007): 

  • Global sourcing – tedy systematické rozšiřování nákupní politiky na mezinárodní, resp. celosvětové zdroje, 
  • Local sourcing – zaměření na lokální, geograficky blízké zdroje. 

Dle počtu dodavatelů lze definovat čtyři základní sourcingové struktury (Cousins, Lamming, Lawson, Squire, 2008): 

  • Single sourcing – jeden zdroj - dodavatel;
  • Multiple sourcing – zapojení nejméně dvou a více dodavatelských zdrojů, tj. diverzifikace dodavatelského portfolia; 
  • Delegated sourcing – koncept přenesení odpovědnosti za subdodávku tvořenou několika individuálními částmi z odběratele na klíčového dodavatele;
  • Parallel sourcing – výběr zpravidla dvou až tří dodavatelů pro skupinu příbuzných nákupních položek.   (zdroj: https://aak.slu.cz/pdfs/aak/2012/02/05.pdf)

Předchozí
Následující