Cestovní náhrady jsou rovněž podstatou součástí života OSVČ, ale obecně i všech zaměstnavatelů i zaměstnanců. Legislativní úprava dává zaměstnancům jakousi ochranu v podobě minimálního nároku na plnění ze strany zaměstnavatele v případě pracovních cest. Přestože se cestovní náhrady mohou zdát jako triviální a intuitivní téma, soubor českých legislativních předpisů ukazuje, že existuje řada případů, které zákon upravuje a jejichž řešení nemusí být na první pohled zcela patrné. 

V této části se budeme věnovat teoretickým podkladům, zejména interpretaci základních pravidel. Následně vybereme i méně častá pravidla a zákonná ustanovení. Ve druhé části si na pár příkladech (od nejjednodušší podoby pracovní cesty až po vícedenní zahraniční pracovní cesty) vyzkoušíme získané poznatky aplikovat. Kromě toho se budeme zabývat otákou, zda (a do jaké výše) jsou cestovní náhrady daňově uznatelným nákladem.