KONCERNOVÉ PRÁVO Mgr. Ing. Martin Štěrba Právo pro manažery ​VEŘEJNÉ​ https://www.linkedin.com/in/martinsterba/ Risk Fraud Manager ​VEŘEJNÉ​ MARTIN ŠTĚRBA •Ing. – podniková ekonomika a management – 2016 •Mgr. – právo a právní věda – 2017 • •Výuka od 2016 •Pracovní právo, obchodní právo, živnostenské právo, Právo pro manažery, Finanční analýza • •DSLeasing – underwriting •Home Credit International – sanction screening, compliance, internal controls •Trinity Bank ​VEŘEJNÉ​ OSNOVA •Proč se koncerny řeší? •Co je to koncern? •Typy koncernu •Fungování koncernu •Vznik koncernu •Řízení koncernu – corporate governance • ​VEŘEJNÉ​ PROČ SE BUDEME BAVIT O KONCERNU? •Spolupráce mezi společnostmi. •Jaké formy spolupráce vás napadají? ​VEŘEJNÉ​ ZÁKLADY •Co je to Koncern? • sdružení podniků z různých odvětví, koncernový podnik zastřešuje různé aktivity a produkuje různé výrobky. • •Co je to Holding? • jedna společnost řídí ty ostatní, skrze majetkové podíly. ​VEŘEJNÉ​ DRUHY KONCERNU ​VEŘEJNÉ​ 1.Koncerny vzniklé fúzí: Tyto koncerny jsou vytvořeny spojením dvou nebo více společností, které se sloučí do jedné společnosti. 2. Koncerny vzniklé akvizicí: Tyto koncerny jsou vytvořeny akvizicí jedné společnosti druhou společností. 3. Koncerny vzniklé holdingem: Tyto koncerny jsou vytvořeny skupinou společností, které jsou vlastněny jednou společností, vlastníkem holdingu. 4. Koncerny vzniklé vnitřním dělením: Tyto koncerny jsou vytvořeny dělením jedné společnosti na několik menších společností. 5. Koncerny vzniklé založením společnosti: Tyto koncerny jsou vytvořeny založením nové společnosti, která se stane členem koncernu. Podřízený koncern je obchodní struktura, ve které jeden koncern ovládá většinový podíl v jiném koncernu. Tento druhý koncern se nazývá podřízený koncern a jeho akcie jsou vlastněny mateřskou společností. Podřízený koncern má obvykle svou vlastní vedení a jeho výsledky se zahrnují do výsledků mateřské společnosti. KONCERNOVÉ PRÁVO •upraveno v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech •upraveno v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník • •Zákon o obchodních korporacích rozlišuje tři stupně podnikatelských seskupení: 1)ovlivnění, 2)ovládání, 3)řízení (koncern). • • ​VEŘEJNÉ​ Právo pro manažery úprava zákona o obchodních korporacích vychází z trojúrovňové koncepce regulace podnikatelských seskupení, když rozlišuje tzv. ovlivnění, ovládání a koncern, který je zvláštní skupinou ovládání. Zákon stanovuje pro každý z těchto stupňů pravidla, jež je třeba respektovat. Ovlivnění je pojem, který se používá k vyjádření přímého nebo nepřímého vlivu jedné osoby nebo skupiny na druhou osobu nebo skupinu. Ovládání je proces, který se používá k usměrňování nebo ovládání činností, akcí nebo procesů. Řízení je proces, který se používá k gestování, plánování, organizování, koordinování a kontrole činností, akcí nebo procesů, které jsou potřebné k dosažení konkrétního cíle. třístupňová regulace podnikatelského seskupení – prosté ovlivnění, ovládání a koncern. S každým stupněm se přitom pojí částečně odlišný soubor pravidel. V českém právu užíváme označení „Podnikatelská seskupení“. Podnikatelská seskupení lze považovat za projev ekonomické koncentrace v oblasti práva, pro nějž je charakteristické propojování jednotlivých, právně samostatných subjektů do větších celků. Podnikatelská seskupení jsou „seskupení, v němž jeden subjekt ovládá, kontroluje a usměrňuje jiný subjekt pomocí svého podílu na ovládaném subjektu, přičemž oba subjekty jsou z hlediska vlastního právního postavení zcela samostatnými osobami“ KONCERN FAKTICKÝ •vzniká na základě ovládnutí, •jedna společnost ovládá druhou, • •jednoduchý x kvalifikovaný ​VEŘEJNÉ​ Právo pro manažery Dřívější základní rozdělení koncernů bylo na koncerny faktické a koncerny smluvní, toto rozdělení vycházelo ze způsobu jejich vzniku. Smluvní ovládání byla situace, kdy společnosti mezi sebou uzavřely smlouvu o ovládání. Ale zrušením tzv. ovládacích smluv, prostřednictvím nichž bylo možno dle dosavadní úpravy podrobit osoby jednotnému řízení, zanikl i koncern smluvní. Zákon o obchodních korporacích nejenom nepočítá s možností ovládací smlouvy nadále uzavírat, ale rovněž ruší účinnost ovládacích smluv již uzavřených, a to k poslednímu dni účetního období, které skončilo po 1. červenci 2014. Koncern faktický vzniká převážně na základě ovládnutí. Jedna společnost reálně ovládá druhou, například proto, že je většinovým společníkem a může v ovládané společnosti prosazovat svou moc a vůli. Faktický koncern lze přeměnit na smluvní v případě uzavření ovládací smlouvy mezi společnostmi. Z toho plyne, že ovládací smlouva může být uzavřena jak mezi osobami, které tvoří faktický koncern, tak i mezi osobami, které ještě nevytvořily žádná podnikatelská seskupení. Faktický koncern můžeme dále rozčlenit na jednoduchý a kvalifikovaný, vychází se z počtu jednotlivých zásahů ovládající osoby. Jednoduchý faktický koncern spočívá v tom, že zásahy ovládající osoby jsou spíše sporadické, ojedinělé. V současné době se tento druh faktického koncernu objevuje spíše sporadicky. Častým jevem se stává situace, kdy ovládající osoba zasahuje do chodu ovládané společnosti tak často a v takové koncentraci, že tyto zásahy se již nedají izolovat a to označujeme jako kvalifikovaný faktický koncern. KONCERN VERTIKÁLNÍ A HORIZONTÁLNÍ •vertikální: jedna nebo více ovládaných společností pod jednotným řízením ovládající společnosti • •horizontální: seskupení společností ve stejném odvětví, či pokud mají stejné stupně výroby ​VEŘEJNÉ​ Právo pro manažery Toto členění koncernů souvisí s vnitřní strukturou podniku a s postavením jednotlivých společností a tudíž může vzniknout integrace jak horizontální, tak i vertikální. Vertikální koncern je typickým koncernem, nastává, pokud je jedna nebo více ovládaných společností pod jednotným řízením ovládající společnosti. A dále pokud podnik zajišťuje řízení a chod jednotlivých stupňů výroby. Oproti tomu pro horizontální koncern je typické, pokud se seskupí společnosti ve stejném odvětví, či pokud mají stejné stupně výroby. Dále tyto společnosti pracují pod jednotným řízením bez jakékoliv existence závislosti. KONCERN NÁRODNÍ A MEZINÁRODNÍ •národní: řídí se národním právem daného státu •mezinárodní: -sdružují společnosti z různých zemí Evropského společenství, -sdružují společnosti z různých zemí mimo ES, -sdružují společností jak ze zemí ES, tak ze zemí mimo ES. ​VEŘEJNÉ​ Právo pro manažery Dále můžeme koncerny dělit na ryze národní, tedy ty, které se přímo řídí národním právem daného státu a na koncerny s mezinárodním prvkem. Pro koncerny s mezinárodním prvkem má zcela zásadní vliv dílčí členění. Mezinárodní koncerny můžeme dále členit na koncerny: -sdružující společnosti z různých zemí Evropského společenství (dále jen „ES“), -sdružující společnosti z různých zemí mimo ES, -a sdružující společnosti jak ze zemí ES, tak ze zemí mimo ES. Koncerny se dle tohoto rozdělení musí řídit daným právním řádem. JEDNOTNÉ ŘÍZENÍ V KONCERNU •závisí na mnoha faktorech: -charakter výroby, -krátkodobé a dlouhodobé finanční situace (centralizace, decentralizace), -závažnost a dlouhodobost opatření (investice, modernizace, specializace, marketing), -přístup managementu k řízení, -chování konkurence. - ​VEŘEJNÉ​ Právo pro manažery Jednotné řízení je blíže definováno v Zákoně o obchodních korporacích. „Jednotné řízení je vliv řídící osoby na činnost řízené osoby sledující za účelem dlouhodobého prosazování koncernových zájmů v rámci jednotné politiky koncernu koordinaci a koncepční řízení alespoň jedné z významných složek nebo činností v rámci podnikání koncernu“ (§ 79 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích). S tímto tvrzením nesouhlasí paní J. Logesová, která se domnívá, že pokud jde o definici pouze mezi ovládající a ovládanou osobou, nemuseli by zákonodárci vytvářet nový pojem „jednotné řízení“, ale stačil by pojem „rozhodující vliv“. Rozhodujícím vlivem se tvrdí, že řízení vykonává řídící osoba na osobě řízené. Jednotné řízení závisí na mnoha faktorech: -charakter výroby, -krátkodobé a dlouhodobé finanční situace (centralizace, decentralizace), -závažnost a dlouhodobost opatření (investice, modernizace, specializace, marketing aj.) -přístup managementu k řízení, -chování konkurence. Jak již bylo řečeno, tak ovládající osoby a ovládané osoby spolu tvoří koncern. A abychom mohli využít jednotné řízení u právně samostatných členů koncernu, musíme jim umožnit ovládání. Ovládání jako takové umožňuje ovládající osobě koordinovat a odpovídajícím způsobem ovlivňovat nejdůležitější otázky podnikatelské politiky a podnikového řízení a jednotným způsobem je tak řídit. Vymezení jednotného řízení koncernu je velice užitečné, ale aby ho bylo možné efektivně využívat, musíme zvolit: -vhodnou strukturu majetku a vlastníků (reinvestování zisku, rozvoj koncernu), -vhodnou organizační strukturu, -vhodnou řídící strukturu (vysoce kvalifikovaní manažeři), -zajistit vysokou a efektivní spolupráci mezi zaměstnanci, -a zajistit co největší zájem pracovníku na úspěchu (podíl na zisku, zaměstnanecké akcie, účast na řízení). KONCERNOVÉ CÍLE •Udržet a zlepšit postavení na trzích, dále mít dobré teritoriální rozmístění. •Usilovat o co největší konkurenceschopnost. Jak v cenách, nákladech, produktivitě, v platebních a dodacích podmínkách, v servisu a dalších oblastech. •Co největší kapitálové využití, které podnik zadržuje ve svém hmotném a nehmotném majetku, zásobách a především v pohledávkách. A tím snížit jak potřebu nového kapitálu, tak i snížit vážené průměrné náklady na kapitál (WACC). •Dosahovat vysokého zisku, být rentabilní, likvidní a mít pozitivní cash-flow, s vynikajícími dopady na tržní cenu akcií. • ​VEŘEJNÉ​ Právo pro manažery Cíle jsou projevem zájmů příslušných subjektů. Subjekty mohou být vlastníci (akcionáři), pracovníci, odbory, stát, věřitelé a další. Proto koncernové cíle jsou shodné s cíli mateřské společnosti. Dceřiné společnosti musí plnit koncernové cíle i své stanovené cíle. Koncernových cílů je velké množství s různým časovým horizontem. Stanovené cíle musí podnikatelská seskupení neustále porovnávat s cíli konkurence. Jde především o investice, odbytovou a marketingovou strategii či o výzkum a vývoj. Klíčové cíle v koncernech: -Udržet a zlepšit postavení na trzích, dále mít dobré teritoriální rozmístění. -Usilovat o co největší konkurenceschopnost. Jak v cenách, nákladech, produktivitě, v platebních a dodacích podmínkách, v servisu a dalších oblastech. -Co největší kapitálové využití, které podnik zadržuje ve svém hmotném a nehmotném majetku, zásobách a především v pohledávkách. A tím snížit jak potřebu nového kapitálu, tak i snížit vážené průměrné náklady na kapitál (WACC). -Dosahovat vysokého zisku, být rentabilní, likvidní a mít pozitivní cash-flow, s vynikajícími dopady na tržní cenu akcií. S koncernovými cíli postupně vznikly a v poslední době nabývají na popularitě dva zcela odlišné přístupy. Jde o teorii Shareholder (Stockholder) Value a Stakeholder Theory. HOLDINGOVÉ CÍLE •Mitigace rizik •Optimalizace (daňových) nákladů •Optimalizace finančního řízení •Zlepšení image skupiny •Zlepšení bonity skupiny •Využití přeshraniční regulace •Optimalizace kapitálového řízení •Kontinuita řízení aktiv ​VEŘEJNÉ​ . Snížení celkových rizik To znamená je identifikovat, stanovit jejich pravděpodobnost a výši škody, eliminovat, monitorovat skutečný vývoj a průběžně upravovat celý systém řízení rizik. Zvláštní kapitolou jsou rizika skutečných vlastníků (fyzických osob), kde je patrný přístup, kdy bohatý člověk nerealizuje riskantní věci přímo na fyzickou osobu a vůbec se snaží minimalizovat potenciální odpovědnost své osoby vůči třetím stranám. 2. Optimalizace celkových daňových nákladů Mezinárodní struktura zpravidla alokuje jednotlivé činnosti na ty společnosti, které jsou schopny poskytnout některé daňové úlevy. V rámci skupiny poté dochází k vzájemným plněním a poskytování služeb křížově z těchto specializovaných společností. 3. Rychlá finanční reakce na příležitosti i hrozby Správně nastavená holdingová struktura umožňuje rychlé reakce na nenadálé hrozby i příležitosti. Je nutné mít likvidní finanční prostředky na místě, kde mohou být právně nezávadným způsobem okamžitě použity. Jasným požadavkem při budování struktury by měl být vznik jednotlivých větví holdingu podle typu a oboru činnosti, čímž je umožněno rychlé provedení akvizic a obdobně v případě potřeby prodej celých oblastí podnikání jako jednoho celku. 4. Zlepšení image skupiny (včetně finanční) Image lze chápat hned ve vícero rovinách. Je to jednak sídlo či stát registrace společnosti (Nizozemsko či Švýcarsko na jedné straně oproti společnosti ze země s problémovým právním režimem na straně druhé), ale hlavně image finanční síly. Prezentace finanční situace holdingu může mít díky konsolidaci a reportování skupinových výsledků významně silnější efekt. Na druhou stranu existují i případy, kdy je z různých speciálních motivací vhodné zvolit opačný přístup a regulovat míru informovanosti o nadprůměrných příjmech a majetku. 5. Ochrana kontinuity majetku Majetek je třeba chránit nejen před špatnými rozhodnutími samotného vlastníka či managementů, ale také před externími vlivy, a před dopady mezigeneračních výměn. 6. Vymanění se z lokálních regulatorních požadavků Právní úprava v ČR může vytvářet náročnější regulatorní podmínky pro některé činnosti, než jaké by byly v zahraničí a také informační povinnosti a veřejná dostupnost těchto informací je v ČR poměrně značná oproti jiným právním úpravám. 7. Pružnost při kapitálových změnách Specifické operace jako méně obvyklé formy navyšování kapitálu holdingu nelze při přímém vlastnictví fyzickými osobami vůbec bezpečně realizovat (z daňového pohledu). PODNIKATELSKÁ SESKUPENÍ •Společnosti, které mají mezi sebou vzájemné vztahy. •Seskupení, v němž jeden subjekt ovládá, kontroluje a usměrňuje jiný subjekt pomocí svého podílu na ovládaném subjektu, přičemž oba subjekty jsou z hlediska vlastního právního postavení zcela samostatnými osobami. •Podnikatelské seskupení je bráno jako legitimní nástroj podnikatelské struktury, který by měl sloužit k lepší efektivnosti (řízení) podnikání skupiny a také ke snižování jejích nákladů. • ​VEŘEJNÉ​ Právo pro manažery Zákon rozděluje podnikatelská seskupení na tři typy. Prvním z nich je ovlivnění. Potenciálně ovlivnitelnou osobou musí být vždy obchodní korporace. Ovlivnit ji může jakákoliv fyzická i právnická osoba, v krajním případě i stát nebo veřejnoprávní instituce. Tento vztah vzniká, pokud někdo rozhodujícím významným způsobem ovlivní chování druhé korporace. K ovlivnění musí skutečně dojít a nestačí jen možnost, že by se tak mohlo stát. 1)Vlivnou osobou může být jak osoba fyzická, tak právnická. Za vlivnou osobu považoval soud dokonce i banku, která byla v postavení věřitele v konkurzu oděvní firmy OP Prostějov, ačkoliv Ústavní soud pak jeho závěry zpochybnil. "Technicky může k ovlivnění docházet jakýmikoliv prostředky, a to na základě telefonátů, osobních schůzek, přes média a podobně. 2)Druhým stupněm vzájemných vztahů mezi společnostmi je ovládání. Osobou ovládající je v obchodní korporaci každý, kdo může přímo nebo nepřímo uplatňovat rozhodující vliv. Důležité je, že stačí pouze možnost rozhodujícího vlivu, k jeho uplatnění nemusí ve výsledku dojít. Typicky to bude například mateřská společnost, která může, ale nemusí uplatňovat rozhodující vliv u své dceřiné společnosti. Ovládání je například taková situace, kdy dceřiná společnost jedná na popud svého společníka v zájmu mateřské společnosti na úkor zájmu vlastního. Nejde ale o to, aby mezi těmi společnostmi vzniklo jednotné řízení. 3)Právě v situaci, kdy firmy podléhají jednotnému řízení od jedné nebo více osob, vzniká koncern. Mateřská společnost v koncernu nemusí dceřinou ovlivňovat úplně ve všech oblastech její činnosti, stačí mít jednotné řízení například ve společných nákupech nebo v marketingu, pokud jeho koordinace slouží k prosazování koncernových zájmů. Důvod, proč vznikají podnikatelská seskupení, je především ekonomický s cílem snížit náklady. Vznikají také z důvodu expanzí na nové trhy, či z hlediska rozložení, minimalizace podnikatelského rizika, které rozděluje na své jednotlivé členy. A aby mohli čelit konkurenci, je důležité vytvářet velké ekonomické struktury, které jsou pružné, adaptabilní a jejich činnost je vysoce efektivní. Dalším důvodem vzniku podnikatelských seskupení je možnost využívání výhod poskytovaných právním a ekonomickým prostředím jiných států, či při čerpání daňových výhod. Každopádně se nemůže tvrdit, že se vznikem a procesy podnikatelského seskupení shledáváme pouze pozitiva. Je třeba zmínit také nevýhody a nebezpečí, která jsou spojena se seskupováním podniků. Reálné nebezpečí tkví v hospodářské síle těchto seskupení, jelikož se snižuje svoboda hospodářské soutěže a tím klesá počet konkurentů, neboli se snižuje počet soutěžitelů na trhu, a tímto se narušuje konkurenční prostředí. Vznik podnikatelských seskupení prolomuje rovnost právního postavení účastníků. Charakterizující znaky podnikatelského seskupení: -Utvrzení hospodářského postavení podnikatelského seskupení, tudíž celé skupiny, ačkoliv nevzniká žádná nová právnická osoba, seskupení nemá tzv. právní subjektivitu, což znamená, že není subjektem právních vztahů. -Právní samostatnost mají jednotliví účastníci seskupení. Jednotliví účastníci mají všechny znaky právnických osob, tudíž mají způsobilost k právům a povinnostem a také mají právo na sebe práva a povinnosti brát, to znamená, že jednotliví účastníci mají právní subjektivitu. -Spolupráce vně seskupení je založena na vztahu závislosti účastníků propojení na ovládající osobě, nikoliv na rovnosti a autonomii vůle účastníků. Ovládaní účastníci jsou povinni se přizpůsobit ovládající osobě, čímž podléhají zájmům celého seskupení. Jednotliví účastníci tímto ztrácejí vlastní samostatnost při rozhodování o své vlastní podnikatelské činnosti Právní samostatnost je základním kamenem podnikatelských seskupení, které jsou spojené s majetkovou autonomií členů. Jedná se o jednotný ekonomický celek, který se řídí dle subjektu, který stojí v čele seskupení. Takovéto jednotné seskupení je v praxi velmi časté a označuje se jako koncern. K dosažení koncernových cílů je zapotřebí jednotné řízení, chování a ovládání seskupení včetně všech jejich členů. OVLIVNĚNÍ •Může se jednat o jednorázové ovlivnění. •Každý, kdo pomocí svého vlivu v obchodní korporaci, bez zřetele k tomu, jaký vztah k ní má, ovlivní její chování nebo chování jejích společníků, odpovídá za újmu, která v souvislosti s jeho jednáním této obchodní korporaci nebo jejím společníkům vznikla. •Vlivná osoba ručí věřitelům ovlivněné osoby za splnění těch jejich pohledávek, které ovlivněná osoba nemůže v důsledku ovlivnění zcela nebo zčásti splnit. ​VEŘEJNÉ​ Právo pro manažery Každý, kdo pomocí svého vlivu (může jít o vliv přímý i nepřímý) v obchodní korporaci (tedy tzv. vlivná osoba) rozhodujícím významným způsobem ovlivní chování obchodní korporace (ovlivněné osoby) k její újmě, je povinen obchodní korporaci tuto újmu nahradit. Vlivná osoba není povinna k náhradě škody, pokud prokáže, že mohla při svém ovlivnění v dobré míře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu ovlivněné osoby. V zákoně o obchodních korporacích jsou vymezeny důsledky, které zákon s ovlivněním spojuje. Zákon zde nespecifikuje, jak může k ovlivnění dojít. Může se zde jednat i o jednorázové ovlivnění. Zákon o obchodních korporacích v § 88 odst. 1 stanovuje, že každý, kdo pomocí svého vlivu v obchodní korporaci, bez zřetele k tomu, jaký vztah k ní má, ovlivní její chování nebo chování jejích společníků, odpovídá za újmu, která v souvislosti s jeho jednáním této obchodní korporaci nebo jejím společníkům vznikla. Toho, kdo takto ovlivní chování obchodní korporace nebo jejích společníků označuje zákon jako „vlivnou osobu“ a toho, kdo je takto ovlivněnou obchodní korporací nebo jejím společníkem „ovlivněnou osobou“. Dále zákon v odstavci druhém stanoví, že vlivná osoba ručí věřitelům ovlivněné osoby za splnění těch jejich pohledávek, které ovlivněná osoba nemůže v důsledku ovlivnění zcela nebo zčásti splnit. Tím dochází ke kombinaci ochrany samotné společnosti a jejích věřitelů. Dochází tak k prolomení odpovědnosti přímého dlužníka a přenesením odpovědnosti na jinou osobu. Institutem ovlivnění chce navrhovatel zákona podchytit ty jevy, kdy k ovlivnění dochází, bez toho aniž by ovlivňovatel měl k tomu titul. Jedná se o situace, ke kterým v praxi dochází a které zatím regulaci unikaly. Podstatou pravidla o ovlivnění je náhrada vzniklé újmy. Zákon ukládá, aby vlivná osoba nahradila způsobenou újmu nejpozději do konce účetního období, v němž újma vznikla, nebo v jiné přiměřené lhůtě. Pokud v této lhůtě vlivná osoba újmu neuhradí, vzniká jí povinnost nahradit i újmu, která v této souvislosti vznikla společníkům ovlivněné osoby. Vlivná osoba současně vždy ručí věřitelům ovlivněné osoby za splnění těch dluhů, které jim ovlivněná osoba nemůže v důsledku ovlivnění zcela nebo zčásti splnit. OVLÁDÁNÍ •umožňuje z právně samostatných subjektů vytvořit řízený celek ​VEŘEJNÉ​ Právo pro manažery ovládání bez vzniku koncernu se vznikem koncernu faktické koncerny smluvní koncerny ovládací smlouva uzavřena ve faktickém koncernu ovládací smlouva uzavřena mezi samostatnými subjekty Jedna z hlavních a základních vazeb podnikatelského seskupení je ovládání. Ovládání umožňuje z právně samostatných subjektů, neboli ze subjektů, které nemají právní subjektivitu, vytvořit jednotně řízený celek. Stavebním kamenem koncernu je ovládání. Ovládání je jednou z hlavních podmínek vzniku koncernu a to v tom smyslu, že nezávislí, jednotliví účastníci seskupení by nepřipustili ovládání či řízení jinou, ovládající osobou. Koncern lze také vyložit jako kvalifikované ovládání, resp. ovládání dovedené na vyšší úroveň. Ovládání se dělí do několika částí. Ovládat můžeme dle rozhodujícího vlivu, dle vlivu faktického a právního a dle intenzity. Z toho vyplývá, že všechna podnikatelská seskupení jsou založena na ovládání. Jejich intenzita je různá a liší se také právní skutečností. Na tomto základě lze rozlišit tři typy podnikatelských seskupení: -Podnikatelské seskupení, které není spojeno se vznikem koncernu, neboť chybí prvek jednotného řízení. -Koncern, který má podobu faktického či smluvního koncernu. -Smluvní koncern vzniklý na základně ovládací smlouvy v již existujícím faktickém koncernu. Nebo mezi samostatnými subjekty. Rozhodující vliv lze chápat jako přímé působení na určitou právně samostatnou osobu tak, aby své rozhodnutí ohledně řízení či provozování svého podniku neformoval její statutární orgán či člen statutárního orgánu, nýbrž jiný subjekt. To znamená, že rozhodující vliv opravňuje ovládající osobu ovlivňovat zcela či do převážné míry chování ovládané osoby. Především tak ovládající osoba může určovat přijímání opatření, uzavírání smluv a směřovat působení osoby směrem, který ovládající osoba upřednostňuje. Rozhodující vliv působí buď přímo nebo nepřímo. Přímý vliv vykonává ovládající osoba bezprostředně, především pomocí většinových společníků, či prostřednictvím společníků s rozhodujícím hlasovacím podílem, či s osobou, se kterou uzavřela ovládací smlouvu. Nepřímý vliv vykonává ovládající osoba prostřednictvím jiných osob. Nepřímý vliv může být i několikastupňový. Především se jedná o vykonávaný vliv mateřské společnosti na vnukovskou společnost a to prostřednictvím dceřiné společnosti Vliv můžeme také rozdělit na vliv faktický a vliv právní. Právní vliv je především založen na ovládací smlouvě, která uděluje ovládající osobě právo dávat pokyny statutárnímu orgánu jiné, ovládané osobě. Současně tím ukládá i povinnost se těmito stanovenými podmínkami řídit. Dále se může právní vliv zakládat na účasti ve společnosti či na smlouvě umožňující disponovat s hlasovacími právy. Faktický vliv je založen na dlouhodobé možnosti působit na řízení ovládaných společnostech jinými způsoby než u právního vlivu. Mezi jiné způsoby můžeme zařadit osobní vztah mezi členy statutárního orgánu, společníkem a jinou osobou. Příklad: Společnost A, s.r.o. je společníkem ve společnosti B, s.r.o. a drží v ní podíl, s nímž je spojeno celkem 35 % hlasů. Společníkem společnosti B, s.r.o. je také společnost G, s.r.o., která je dceřinou společností společnosti A, s.r.o. Společnost G, s.r.o. přitom drží ve společnosti B, s.r.o. obchodní podíl, s nímž je spojeno celkem 20 % hlasů. Společnost A, s.r.o. a společnost G, s.r.o. jsou osoby jednající ve shodě, které disponují většinou hlasovacích práv ve společnosti B, s.r.o. a jsou tak vůči ní v postavení ovládající osoby. Ten, kdo sám nebo společně s osobami jednajícími s ním ve shodě získá podíl na hlasovacích právech představující alespoň 30 % všech hlasů v obchodní korporaci a tento podíl představoval na posledních třech po sobě jdoucích jednáních nejvyššího orgánu této osoby více než polovinu hlasovacích práv přítomných osob. OVLÁDAJÍCÍ A OVLÁDANÉ OSOBY •zákon o obchodních korporacích definuje: „Ovládající osobou je osoba, která může v obchodní korporaci přímo či nepřímo uplatňovat rozhodující vliv. Ovládanou osobou je obchodní korporace ovládaná ovládající osobou.“ • •Odpovědnost má ovládající osoba, která významným způsobem ovlivní chování ovládané osoby a to takovým způsobem, že ji způsobí újmu. • ​VEŘEJNÉ​ Právo pro manažery Pokud je ovládající osoba obchodní korporací, nazýváme tuto ovládající osobu mateřskou obchodní korporací (společností). Dceřinou obchodní korporací nazýváme takové obchodní korporace, které jsou mateřskými obchodními korporacemi ovládány (řízeny), neboli jde o ovládané (řídící) osoby. Jiné definice uvádí, že: „Obchodní korporaci podrobenou jednotnému řízení zákon označuje jako řízenou osobu. Ten, kdo jednotně řídí podnikatelská seskupení, je řídící osobou. Řídící osobou může být obchodní korporace či jiná právnická osoba, ale i člověk. Řízenou osobou může být jen obchodní korporace.“ Ovládající osobou je taková osoba, která má právo prosadit, jmenovat nebo naopak odvolat osoby, které jsou členy statutárního orgánu nebo v obdobném postavení nebo členy kontrolního orgánu obchodní korporace, jejímž je ovládající osoba společníkem. Dále takové osoby, které nakládají s minimálním podílem 40 % na hlasovacích právech všech hlasů. Nebo jde o osoby vve shodě a tyto osoby disponují podílem na hlasovacích právech alespoň 40 % všech hlasů. Pokud se zaměříme na koncern jako takový, tak v tomto případě jsou řídící osoby vždy považovány za ovládající osoby – mateřské obchodní korporace. A řízené osoby jsou vždy v koncernu považovány za ovládané osoby neboli za dceřiné společnosti. V § 89 návrhu ZOK zákon definuje, kdo je většinovým společníkem. Je jím společník, který má většinu hlasů plynoucích z účasti v obchodní korporaci. Obchodní korporace, ve které tuto většinu má, je pak obchodní korporace s většinovým společníkem. Dále zákon uvádí pravidla pro výpočet podílu hlasů plynoucích z účasti v obchodní korporaci. Tak do celkového počtu hlasů plynoucích z účasti v obchodní korporaci se nezapočítávají hlasy z vlastních podílů ve vlastnictví obchodní korporace nebo jí ovládané osoby, ani z podílů, které na účet obchodní korporace nabyla jiná osoba jednající vlastním jménem, nebo jménem osoby touto obchodní korporací ovládané. Odpovědnost má ovládající osoba, která významným způsobem ovlivní chování ovládané osoby a to takovým způsobem, že ji způsobí újmu. Za takovou újmu ovládající osoba nejenom odpovídá, ale rovněž ručí věřitelům ovládané osoby za splnění dluhu. Za takové dluhy, které jim ovládaná osoba nemůže v důsledku jednotného řízení zcela nebo z části splnit. V případě způsobené újmy se jedná u ovládající osoby o objektivní odpovědnost. Nová úprava podnikatelských seskupení, tzv. koncernů v zákoně o obchodních korporacích začala akceptovat vliv liberálnějšího francouzského pojetí oproti striktnímu německému modelu. Francouzský model se projevuje tak, že se řídící osoba může zprostit povinnosti hradit újmu. A to tehdy, prokáže-li, že újma vznikla v zájmu koncernu jako celku a že byla nebo bude v rámci tohoto koncernu v přiměřené době a s přiměřenými výhodami plynoucími z koncernu vyrovnána. Pokud neuhradí ovládající osoba způsobenou újmu nejpozději do konce účetního období, ve kterém újma vznikla, nebo v jiné dohodnuté přiměřené lhůtě, je dále ovládající osoba povinna uhradit újmu, jež vznikla společníkům ovlivněné osoby v době prodlení. JEDNÁNÍ VE SHODĚ •je jednání dvou nebo více osob nakládajících s hlasovacími právy za účelem ovlivnění, ovládání nebo jednotného řízení obchodní korporace. •Osoby jednající ve shodě jsou vždy: -ovládající osoba a jí ovládané osoby, -právnické osoby a členové jejího statutárního orgánu, -vlivné a ovlivněné osoby, -korporace jako s. r. o., v. o. s. a jejich společníci dále k. s. a její komplementáři, -osoby, které uzavřely dohodu o výkonu hlasovacích práv, -osoby blízké dle občanského zákoníku. • ​VEŘEJNÉ​ Právo pro manažery Jednání ve shodě je jednání dvou nebo více osob uskutečněné ve vzájemném srozumění s cílem nabýt nebo postoupit nebo vykonávat hlasovací práva v určité osobě nebo disponovat jimi za účelem prosazování společného vlivu na řízení nebo provozování jejího závodu nebo volby většiny členů statutárního nebo obdobného orgánu nebo většiny kontrolního orgánu anebo jiného jejího ovlivňování. Osoby jednající ve shodě plní své povinnosti z toho vyplývající společně a nerozdílně. Následují domněnky jednání ve shodě. Má se za to, že osobami jednajícími ve shodě jsou zejména: a)právnická osoba a člen jejího statutárního orgánu, osoby v jeho přímé působnosti, člen kontrolního orgánu, likvidátor, insolvenční správce a další správci podle jiného právního předpisu, nucený správce anebo jakýkoliv okruh těchto osob, b)ovládající osoba a jí ovládané osoby, c)osoby ovládané stejnou ovládající osobou, d)vlivné a ovlivněné osoby, e)osoby tvořící koncern, f)společnost s ručením omezeným a její společníci nebo pouze její společníci, České a evropské koncernové právo g)veřejná obchodní společnost a její společníci nebo pouze její společníci, h)komanditní společnost a její komplementáři nebo pouze její komplementáři, i)osoby blízké podle občanského zákoníku, j)investiční společnost a jí obhospodařovaný investiční fond či penzijní fond nebo pouze jí obhospodařované fondy, k)osoby, které uzavřely dohodu o výkonu hlasovacích práv. SHAREHOLDER VALUE •hodnota je součtem všech strategických rozhodnutí, které ovlivňují schopnost podniku efektivně zvyšovat množství svého volného cash flow v průběhu roku. • •Praktické vyjádření konzervativního monetarismu s jeho zbožňováním peněz, volného tržního mechanismu bez zásahu států, individuálního vlastnictví a celkového individualismu ve společnosti. ​VEŘEJNÉ​ Právo pro manažery Tento přístup je založen na tom, že hodnota je součtem všech strategických rozhodnutí, které ovlivňují schopnost podniku efektivně zvyšovat množství svého volného cash flow v průběhu roku. Při tomto přístupu musí management v první řadě sledovat zájmy vlastníků, kterým jde zejména o růst zisků, dividend a tržní hodnoty akcií. Americký ekonom A. Rappaport je jedním z nejvýznamnějších představitelů Shareholder Value. K tomuto tématu publikoval knihu, která je ve světě a především představiteli amerického kapitálu vysoce propagována. Dalším významným propagátorem je M. Friedman, který vyzdvihuje vlastníka a dále vlastníkovu zainteresovanost na zisku či dividendách. V české literatuře se Shareholder Value definuje jako „praktické vyjádření konzervativního monetarismu s jeho zbožňováním peněz, volného tržního mechanismu bez zásahů státu, individuálního vlastnictví a celkového individualismu ve společnosti“. STAKEHOLDER THEORY •Podnik nemůže plnit pouze cíle a zájmy vlastníků jako u předchozí teorie, ale musí zainteresovat cíle a zájmy jak investorů, tak i zaměstnanců, odborů, věřitelů, vlády, zákazníků, dodavatelů a odběratelů. •koncepce symbiózy nebo kooperační žití • ​VEŘEJNÉ​ Právo pro manažery Dle této teorie nemůže podnik primárně plnit pouze cíle a zájmy vlastníků jako u předchozí teorie, ale musí zainteresovat cíle a zájmy jak investorů, tak i zaměstnanců, odborů, věřitelů, vlády, zákazníků, dodavatelů a odběratelů. Nicméně moderní teorie jde nad rámec tohoto konvenčního pojetí a chce, aby přijali i další zúčastněné strany, jako jsou komunity, vládní a obchodní sdružení. Nejvýznamnější američtí a japonští ekonomové a manažeři považují tento princip za základní princip řízení pro 21. století. Nazývají ho také někdy jako koncepci symbiózy nebo kooperační žití. L. Machoň ve své publikaci říká: „Podnikatelská činnost se mění takovými směry, že se řízení fyzického majetku stává méně důležitým. Úloha lidí a vztahů uvnitř a vně podniku nabývá na důležitosti pro 21. století. Budoucí úspěch bude záviset na vhodném řízení vztahů se zaměstnanci, dodavateli, investory a společností“ VÝHODY A NEVÝHODY KONCERNU •Povinnost uveřejnit existenci koncernu na internetových stránkách všech členů koncernu. •Výjimka z přímé povinnosti úhrady újmy, jak ji vyžaduje § 71 ZOK. •Zákon nestanoví pevnou dobu pro vyrovnání újmy, jak je tomu v § 71 ZOK. •Újma může být vyrovnána i formou přiměřeného protiplnění nebo jinými prokazatelnými výhodami, které řízené osobě plynou z členství v koncernu, tj. není nutné hradit újmu uvedením do předešlého stavu, případně v penězích. • ​VEŘEJNÉ​ Právo pro manažery V případě existence koncernu je podstatné, zda se koncern k existenci přizná. Zákon členům koncernu ukládá povinnost uveřejnit existenci koncernu na internetových stránkách všech členů koncernu. Jde pouze o deklaraci ex post, která nemá žádný vliv na vznik koncernu, ale pouze na skutečnost, zda členové v rámci koncernu budou moci v případě vyrovnání vzniklé újmy aplikovat výjimku upravenou v § 72 zákona o obchodních korporacích. Jinou sankci za nepřiznání koncernu ZOK nestanoví. V případě, že nebude naplněna definice koncernu (tj. nebude realizováno jednotné řízení řízených osob ze strany řídící osoby), pak i kdyby došlo v rámci podnikatelského seskupení k uveřejnění existence koncernu na internetových stránkách, pak tato skutečnost existenci koncernu nezaloží a členové podnikatelského seskupení nebudou moci postupovat dle § 72 zákona o obchodních korporacích, ale budou se na ně aplikovat pravidla pro ovlivnění, jak jsou upravena v § 71 zákona o obchodních korporacích. Současně v případě nepravdivé deklarace koncernu nelze vyloučit vznik povinnosti nahradit újmu (jak ve formě škody, tak ve formě nehmotné újmy) ve vztahu k osobám, které spoléhaly na správnost tohoto prohlášení. Významnou výhodou přiznané existence koncernu je, že zákon stanoví výjimku z přímé povinnosti úhrady újmy, jak ji vyžaduje § 71 zákona o obchodních korporacích. V případě, že v důsledku vlivu řídící osoby vznikne řízené osobě újma, pak pokud řídící osoba prokáže, že tato újma vznikla v zájmu řídící osoby nebo jiné osoby, se kterou tvoří koncern, a současně újma bude v rámci koncernu vyrovnána, pak se nepoužije ustanovení § 71 odst. 1 až 3 zákona o obchodních korporacích. To znamená: -Újma může být vyrovnána i formou přiměřeného protiplnění nebo jinými prokazatelnými výhodami, které řízené osobě plynou z členství v koncernu, tj. není nutné hradit újmu uvedením do předešlého stavu, případně v penězích. Újmu tedy lze nahradit i tím, že řízené osobě např. klesnou výdaje spojené s marketingem, neboť bude využívat služeb koncernu, určitou výhodou může být i využívání dobré pověsti řídící osoby v rámci koncernu. Musí jít ale o prokazatelné protiplnění nebo o prokazatelné výhody, které budou hodnotově přiměřené újmě, která byla vlivem řídící osoby způsobena. Újmu nemusí nutně reparovat řídící osoba, byť je k tomu povinná, ale může jít o kteréhokoliv člena koncernu, případně i společně více členů. -V případě, že je újma sanována, nevzniká ručení ve vztahu k věřitelům řízené osoby za splnění těch dluhů, které řízená osoba v důsledku ovlivnění ze strany řídící osoby nemůže v důsledku ovlivnění zcela či částečně splnit. -Zákon současně nestanoví pevnou dobu pro vyrovnání újmy, jak je tomu v případě § 71 odst. 2 ZOK, tedy nejpozději do konce účetního období, v němž újma vznikla (nebo v jiné přiměřené dohodnuté lhůtě), ale musí být vyrovnána v přiměřené době. Bude záležet na okolnostech, co se považuje za přiměřenou dobu k vyrovnání újmy (u újmy menšího rozsahu bude jistě lhůta kratší než u rozsáhlé újmy). V případě, že by se řídící osoba dostala do prodlení s vyrovnáním újmy, pak marným uplynutím přiměřené doby k vyrovnání újmy přechází úhrada způsobené újmy do režimu § 71 ZOK. UDÍLENÍ POKYNŮ V RÁMCI KONCERNU •řídící orgán může udělovat orgánům řízení osoby pokyny týkající se obchodního vedení, jsou-li v zájmu řídící osoby nebo jiné osoby, se kterou tvoří řídící osoba koncern, •pokyn nemusí být pásemný, •řídící osoba má právo a nikoli povinnost udělovat řízené osobě pokyny a je jen na jejím podnikatelském uvážení, zda této možnosti využije či nikoliv, •orgán řízené osoby nemá právo udělení pokynů vyžadovat. • ​VEŘEJNÉ​ Právo pro manažery V souladu s § 81 ZOK může orgán řídící osoby udělovat orgánům řízené osoby pokyny týkající se obchodního vedení, jsou-li v zájmu řídící osoby nebo jiné osoby, se kterou tvoří řídící osoba koncern. Pokynem orgánu řídící osoby je možné rozumět takové jednostranné jednání, které obsahuje návod chovat se určitým způsobem v oblasti obchodního vedení (typicky něco konat či naopak se něčeho zdržet). Pokyn nemusí být písemný, lze jej udělit i ústně a musí z něj být patrné, co má orgán řízené osoby učinit, případně neučinit (např. pokyn k tomu, aby byla uzavřena či naopak nebyla uzavřena určitá smlouva). Obchodní vedení přísluší statutárnímu orgánu, proto bude zásadně adresátem pokynů statutární orgán řízené osoby, bez ohledu na to, že ZOK hovoří obecně o orgánu řízené osoby. Oprávněným k udělení pokynu je orgán řídící osoby, resp. tento orgán bude činit pokyny v zastoupení řídící osoby. Při udělení pokynu není statutární orgán řízené osoby zbaven své povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Členové statutárního orgánu řízené osoby tedy vždy budou muset posuzovat, zda byl pokyn udělen v koncernovém zájmu, zda může být v důsledku pokynu způsobena řízené osobě újma a zda lze rozumně předpokládat, že taková újma bude vyrovnána postupem dle § 72 odst. 1 ZOK. Řídící osoba má právo a nikoli povinnost udělovat řízené osobě pokyny a je jen na jejím podnikatelském uvážení, zda této možnosti využije či nikoliv. Pokud by řídící osoba nedávala řízené osobě žádné pokyny, ani nenastavila jiné ovlivňující nástroje jednotného řízení, pak nelze vyloučit, že by mohlo dojít k zániku existence koncernu. Orgán řízené osoby nemá právo udělení pokynů vyžadovat. V případě, že od řídící osoby žádné pokyny neobdrží, pak je povinen vykonávat svoji působnost v zájmu řízené osoby a podle vlastního uvážení. KONCERN DLE REGULACE EU •není jednotná regulace koncernu, •EU disponuje řadou dílčích norem, •záměr posílení práv společníků a třetích osob. • • ​VEŘEJNÉ​ Právo pro manažery Ačkoliv právo EU postrádá jakoukoliv ucelenou úpravu koncernu, přesto EU s koncernem počítá. Právo EU bohužel postrádá jak jednotné pojetí regulace koncernu, tak i ucelenou regulaci práva koncernového. Nicméně právo EU disponuje řadou dílčích norem, které se zabývají alespoň některými aspekty koncernu. Dílčí normy v některých případech spadají i mimo rámec práva obchodních společností. Jakékoliv právní otázky související s existencí koncernu se řídí "ad hoc". V nynější době a do budoucna se počítá především s dílčími opatřeními, které se vztahují k regulaci koncernu, spíše pouze na úrovni fragmentární. V nynější době jsou nové tendence ve vývoji práva EU, které vyvstávají z judikatury Evropského soudního dvora. V oblasti koncernového práva se odklání od úplné harmonizace práva a přiklání se k hledání správné míry právní regulace moderního práva a vhodných metod. V dnešní době si zaslouží pozornost analýza, kterou vypracovali přední evropští odborníci a nese název Forum Europaeum pro koncernové právo (Forum Europaeum Konzernrecht - Konzernrechfür Europa). Dalším pozoruhodným dílem je zpráva High Level Group of Company Law Experts neboli Skupiny na vysoké úrovni, složené z odborníků na právo obchodních společností. Odborníci se v této zprávě zamýšleli nad tím, jaké metody by mohly harmonizovat koncernové právo, čímž rozhodně nedoporučují komplexní harmonizaci. Dále uvádějí, že by měly být regulovány pouze základní otázky, ostatní otázky by měly regulovat členské státy, a to takovým způsobem, kterým by respektovaly princip soutěže právních řádů. V koncernovém právu bylo cílem představit takové standardy, které by byly co nejoptimálnější a minimální. Standardy by se měly týkat vedení podnikatelského seskupení, ochrany investorů, menšinových společníků a věřitelů dceřiných společností. Účelem má být zejména legalizace celoevropského jednotného řízení koncernu Zpráva Skupiny na vysoké úrovni odborníků na právo obchodních společností uváděla, že by moderní obchodní právo mělo být transparentní. S tímto záměrem souvisí posílení práv společníků a třetích osob. Dále zpráva uváděla aby bylo dosaženo efektivního a konkurenceschopného podnikatelského prostředí. ZPRÁVA O VZTAZÍCH MEZI ČLENY PODNIKATELSKÉHO SESKUPENÍ •správní orgán je povinen do 6 měsíců od skončení účetního období vypracovat písemnou zprávu o vztazích mezi členy podnikatelského seskupení za uplynulé účetní období. •ve zprávě se uvede: -organizační struktura, -role ovlivněné nebo řízení osoby, -způsob a prostředky ovlivňování nebo jednotného řízení, -přehled jednání učiněných v posledním účetním období, která měla za následek vznik újmy a která byla učiněna na popud vlivné nebo řídící osoby, a významné skutečnosti rozhodné pro posouzení této újmy, případně jejího vyrovnání. ​VEŘEJNÉ​ Právo pro manažery Zákon zachovává institut zprávy o vztazích mezi členy podnikatelského seskupení. Statutární orgán ovlivněné nebo řízené osoby do 6 měsíců od skončení účetního období vypracuje písemnou zprávu o vztazích mezi členy podnikatelského seskupení za uplynulé účetní období. Zpráva o vztazích mezi členy podnikatelského seskupení se tedy vypracovává nejen v případě koncernu, ale i v případě ovlivnění. Návrh se také snaží o upřesnění informací, které se ve zprávě o vztazích mezi členy podnikatelského seskupení uvádějí. Ve zprávě o vztazích mezi členy podnikatelského seskupení se uvede jeho organizační struktura, role (úloha) ovlivněné nebo řízené osoby v něm, způsob a prostředky ovlivňování nebo jednotného řízení, přehled jednání učiněných v posledním účetním období, která měla za následek vznik újmy a která byla učiněna na popud vlivné nebo řídící osoby, a významné skutečnosti rozhodné pro posouzení této újmy, případně jejího vyrovnání. Nebude-li mít statutární orgán potřebné informace pro vypracování zprávy, tuto skutečnost ve zprávě s vysvětlením uvede. Statutární orgán ve zprávě o vztazích mezi členy podnikatelského seskupení zároveň zhodnotí výhody a nevýhody plynoucí z členství v podnikatelském seskupení a uvede, zda převládají výhody nebo nevýhody a jaká z toho pro ovlivněnou nebo řízenou osobu plynou rizika. Současně uvede, zda, jakým způsobem a v jakém období byla nebo bude vyrovnána újma. Neurčí-li stanovy nebo smlouva jinak anebo není-li tak určeno při vzniku koncernu, zpráva o vztazích mezi členy podnikatelského seskupení a její přezkum se nevyžadují, je-li vlivnou nebo řídící osobou jediný společník ovlivněné nebo řízené osoby, nebo jsou-li všichni společníci ovlivněné nebo řízené osoby osobami jednajícími ve shodě s ovlivněnou nebo řídící osobou. Zpráva o vztazích mezi členy podnikatelského seskupení je totiž především nástrojem ochrany menšinových společníků. Je-li tudíž vlivnou nebo řídící osobou jediný společník ovlivněné nebo řízené osoby, nebo jsou-li všichni společníci ovlivněné nebo řízené osoby osobami jednajícími ve shodě s ovlivněnou nebo řídící osobou, není takové ochrany zapotřebí. Má-li ovlivněná nebo řízená osoba kontrolní orgán, přezkoumá zprávu o vztazích mezi členy podnikatelského seskupení. O výsledcích přezkumu informuje její nevyšší orgán a sdělí mu své stanovisko, které obsahuje také názor na vyrovnání újmy, tj. jsou-li nevýhody, které řízené osobě z členství v koncernu vznikly, byly nebo s přihlédnutím ke všem okolnostem budou v přiměřené době přiměřeně vyváženy výhodami vyplývajícími z tohoto členství. Zjistí-li kontrolní orgán v rámci ověřování zprávy o vztazích mezi členy podnikatelského seskupení, že zpráva obsahuje odstranitelné vady, vyzve statutární orgán k jejich nápravě. Společníci ovlivněné nebo řízené osoby mají právo se se zprávou o vztazích mezi členy podnikatelského seskupení a stanoviskem kontrolního orgánu, je-li, seznámit ve stejné lhůtě a za stejných podmínek jako s účetní závěrkou. Se závěry těchto zpráv společníky seznámí statutární orgán na nejbližším jednání nejvyššího orgánu ovlivněné nebo řízené osoby. Zpráva o vztazích mezi členy podnikatelského seskupení se připojí k výroční zprávě. Každý kvalifikovaný společník ovlivněné nebo řízené osoby, který se domnívá, že zpráva o vztazích mezi členy podnikatelského seskupení nebyla vypracována řádně, má právo požádat soud, aby pro účely jejího přezkumu jmenoval znalce. Kvalifikovanými společníky jsou ti, jejichž vklad dosahuje alespoň 10% základního kapitálu. Kvalifikovanými společníky jsou akcionář nebo akcionáři společnosti, jejíž základní kapitál je vyšší než 100 000 000,- Kč, kteří mají akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota přesahuje 3% základního kapitálu. Ve společnosti, jejíž základní kapitál je 100 000 000,- Kč nebo nižší, ten akcionář, nebo akcionáři, kteří mají akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota přesáhne 5% základního kapitálu. Právo požádat soud, aby pro účely přezkumu zprávy o vztazích mezi členy podnikatelského seskupení jmenoval znalce. Musí být uplatněno do jednoho roku ode dne, kdy se kvalifikovaný společník (akcionář) o obsahu zprávy dozvěděl nebo mohl dozvědět Vyjde-li podle znaleckého posudku najevo, že zpráva o vztazích mezi členy podnikatelského seskupení byla vypracována řádně, může ovlivněná nebo řízená osoba po navrhovateli požadovat úhradu nákladů, ledaže soud rozhodne, že takovouto úhradu nelze spravedlivě požadovat. Právo navrhnout jmenování znalce má také každý společník ovlivněné nebo řízené osoby pokud: a) jsou ve zprávě statutárního orgánu řízené osoby uvedeny informace o tom, že jí vznikla újma, která nebyla nebo nebude vyrovnána, nebo b) jsou ve stanovisku kontrolního orgánu uvedeny výhrady ke zprávě o vztazích mezi členy podnikatelského seskupení, ledaže se jedná o výhrady, které mohly být odstraněny a jejichž povaha není z hlediska věrohodnosti a správnosti zprávy o vztazích mezi členy podnikatelského seskupení rozhodná. V případě, že vlivná nebo řídící osoba využívá svého vlivu v ovlivněné nebo řízené osobě způsobem, v jehož důsledku dojde k podstatnému zhoršení postavení společníků ovlivněné nebo řízené osoby nebo k jinému poškození jejich oprávněných zájmu, a není proto možné po nich spravedlivě požadovat, aby v ní setrvali, je každý společník oprávněn požadovat, aby od něj vlivná nebo řídící osoba jeho podíly odkoupila. Stejné právo má společník i tehdy, jsou-li ve zprávě statutárního orgánu řízené osoby uvedeny informace o tom, že jí vznikla újma, která nebyla nebo nebude vyrovnána a znalecký posudek stanovisko statutárního orgánu řízené osoby potvrdí. Zde Návrh akcentuje to, co vyjádřil mj. i český Ústavní soud, totiž, že účastí v obchodní společnosti na sebe její společník bere rizika tkvící mj. v omezení či zasahování do jeho vlastnického práva s tím, že právo „vystoupení z korporace“ dává Návrh jen tomu, po kom není možné spravedlivě požadovat další setrvání v seskupení. Při posuzování, zda došlo k podstatnému zhoršení postavení společníku nebo k jinému poškození jejich oprávněných zájmu nese důkazní břemeno vlivná nebo řídící osoba, ledaže soud rozhodne, že to po ní nelze spravedlivě požadovat. Soud muže také rozhodnout, že vlivná nebo řídící osoba sdělí a doloží soudu všechny informace a listiny, které se k případu vztahují. Má se za to, že dostane-li se ovlivněná nebo řízená osoba v důsledku vlivu podle do úpadku podle jiného právního předpisu, postavení jejích společníku se vždy podstatně zhoršilo. V tomto případě jde o nevyvratitelnou domněnku. Výše podílu se pak určí na základě posudku znalce z průměrné hodnoty čistého obchodního majetku ovlivněné nebo řízené osoby v posledních dvanácti měsících než došlo k podstatnému zhoršení postavení. Náklady určení ceny podílu nese vlivná nebo řídící osoba. Pro potřeby tohoto postupu se stávají neúčinnými omezení převoditelnosti podílu plynoucí z tohoto zákona nebo společenské smlouvy. STRATEGICKÉ ALIANCE •Trust •Joint-venture •Zájmové sdružení právnických osob •Koncern •Holding •Syndikát •Kartel •Konsorcium ​VEŘEJNÉ​ Právo pro manažery Trust – subjekty z nejrůznějších odvětví – settlors – chtějí lépe zhodnotit svůj majetek a drží se hesla, že čím více peněz najednou profesionální investor – trustee – tím více vydělají, protože dohromady mají na trhu větší sílu a vliv. Joint-venture – dva subjekty ze stejného odvětví chtějí dosáhnout synergických efektů a vydělat víc, než by mohl každý sám, takže dočasně vytvoří společný podnik, přičemž oba původní samostatné subjekty v daném oboru fakticky zaniknou. Zájmové sdružení právnických osob – dva a více subjektů obvykle ze stejného či příbuzného odvětví chce získat lepší pozici na trhu při prosazování svých zájmů, případně spolu i podnikat jako v případě joint-venture. Koncern – více subjektů v jednom oboru či dokonce podoboru se spojí, aby dosáhly úspory z rozsahu při vývoji, výrobě i obsluze zákazníků a aby získaly lepší vyjednávací podmínky vůči dodavatelům i třeba bankám. Holding – koncern s mateřskou – holdingovou – firmou, která má majetkové účasti v jeho členech. Syndikát – více subjektů z jednoho oboru se sdruží v syndikátu za účelem získání lepší vyjednávací pozice a případně samoregulace. Kartel – volné spojení více významných subjektů v jednom oboru, jehož účelem je narušování hospodářské soutěže prostřednictvím přímého ovlivňování trhu za účelem zvýšení zisku jeho členů. Konsorcium – volné spojení více subjektů z různých oborů za účelem realizace projektu obvykle velkého rozsahu, který by žádný ze subjektů nebyl schopen realizovat sám, ale ve kterém každý ze subjektů vidí zajímavý potenciál pro zvýšení svého zisku. JAK SE STAVÍ HOLDING 1.Rozdělit společnosti v holdingu podle typu činnosti – diverzifikace rizik a efektivita řízení 2.Vhodná vlastnická struktura – daňová optimalizace, přístup k veřejným zakázkám, zastření skutečných vlastníků, ochrana majetku 3.Využití holdingové „supermatky“ – daňová optimalizace, volba sídla a jurisdikce 4.Tvorba holdingové strategie – pro celek i jeho části 5.Finanční rezervy – existence dostatečně velkých finanční rezerv na případné obrany při napadení supermatky, nebo významného finančního zdroje – pro případ pokusů o převzetí skupiny 6.Vhodné rozdělení pravomocí, informací a kontroly – výběr vhodné právní formy jednotlivých částí holdingu 7.Výběr vhodných manažerů – loajalita a kompetence 8.Práce s kapitálem a nastavení finančních toků – optimalizace finančního řízení - Struktura musí být postavena tak, aby kapitál mohl rychle a levně proudit na místa aktuální potřeby, ať už z důvodu rychlé obrany nebo nové příležitosti. 9.Výběr a využití ochranných prvků - Každá struktura podléhá rizikům a pro jejich snížení lze využít celou řadu ochranných prvků (předkupní práva, zajištění, opční smlouvy atd.), které umožní „znehodnotit“ (snížit atraktivitu) majetek pro případného útočníka. 10.Flexibilita důležitých prvků - Dlouhodobá životaschopnost a obranyschopnost 11.Nastavení vnitřních sebekontrolních pravidel– pravidelné vyhodnocování výkonnosti jednotlivých částí skupiny, dodržování strategie a přijímání nových prvků. Zároveň vyhodnocování vnějších prvků, a úprava struktury i skupiny i právních forem. ​VEŘEJNÉ​ JAK SE ŘÍDÍ KONCERN? •Corporate Governance •Corporate governance je soubor norem a principů, které ovládají způsob řízení firem. Jde o proces, kterým se vedení společnosti řídí, aby bylo zajištěno, že budou dodržovat zákony a regulace, že budou plnit své úkoly a cíle, že budou mít dostatečnou transparentnost a že budou dodržovat principy správného hospodářského řízení. Výsledkem tohoto procesu je, že společnost bude účinně řízena, bude to mít pozitivní dopad na výsledky hospodaření a zvýší se důvěra, kterou v ní mají akcionáři a veřejnost. ​VEŘEJNÉ​ JAK SE ŘÍDÍ KONCERN? •Corporate Governance •Pojďme si to nakreslit ​VEŘEJNÉ​