Venkov, venkovský prostor a možné  způsoby jeho vymezování Venkov  Pokusy o definici narážejí na problém nalezení hranice mezi venkovem a městem. Navzdory  zřetelnému vnímání odlišností neexistuje jasná hranice mezi tím, co je ještě město, a tím, co  je již venkov; neexistuje totiž ani jednoznačná definice těchto dvou pojmů.  Problémy při hledání hranice a definice venkova jsou znásobeny obrovskou variabilitou  venkovského osídlení v území, kde se setkáváme s odlehlými osadami či dokonce samotami,  klasickými vesnicemi či příměstskými obcemi, které jsou značně zasaženy suburbanizačními tendencemi. Samostatnou kategorií jsou malá městečka a městyse, které se často v mnoha  ohledech daleko více podobají venkovu než městu. 2 Venkov  Charakter venkova je rozdílný i na úrovni jednotlivých regionů, kde se z mnoha důvodů  (včetně historických) vyvinula často velmi odlišná venkovská osídlení se svým  nezaměnitelným rázem (např. středočeský venkov je zcela odlišný od venkova slezského či  jihomoravského).  K potížím při vymezování venkova přispívá i překrývání nebo zaměňování pojmu  „venkovský“ region/prostor/území s pojmy, jako jsou:  „periferní“ (okrajový, obvodový),  „marginální“ (okrajový, mezní) nebo  „zemědělský“ 3 Venkov  Obydlený prostor mimo městské lokality tradičně charakterizovaný orientací na  zemědělství a menší hustotou obyvatel, ale i jiným způsobem života, většinou propojeným  s přírodou, a také s jinou sociální strukturou ve srovnání s městem 4 Venkov z územního hlediska  Venkovský prostor  Venkovský region  Venkovské sídlo 5 Venkov z územního hlediska  Venkovský prostor  Území mimo města ‐ souhrn katastrů venkovských obcí  Kontinuálně vymezený prostor zahrnující krajinu a venkovská sídla  Venkovský region  Podíl obyvatel žijící ve vesnicích   např. kritérium hustoty obyvatel  Venkovské sídlo  Seskupení obytných a hospodářských stavení plnících různé funkce, mezi  kterými hraje důležitou roli funkce zemědělská 6 Charakter kritérií vymezování venkova  Subjektivní   (vzhled, dojem, identifikace místní obyvatel atd.)  Objektivní  kvalitativní  kvantitativní 7 Kritéria vymezování venkova8 Kvalitativní (nelze kvantifikovat)  Urbanistické  Architektonické  Sociální  Ekonomické  Krajinářské Kvantitativní (lze jednoznačně  určit/porovnat)  Historické  Administrativní  Statistické Možnosti vymezování venkova  a) urbanistické vymezení venkovské sídlo je vymezeno jako sídlo s: ‐ typickou urbanistickou strukturou nízkopodlažní zástavby s vysokým podílem  rodinných domů ‐ s málo vyvinutou uliční sítí s dominantním prostorem návsi jako společenského a  kulturního centra sídla ‐ vysokým podílem zeleně v sídle. 9 Příklady urbanistického vymezení 10 Možnosti vymezování venkova  b) Architektonické vymezení: venkovské sídlo je vymezeno jako sídlo s: ‐ dominancí nízkopodlažní zástavby v individuálních rodinných domech, které nemají  vybudován parter (přízemí) určený k obchodní činnosti nebo ke službám. Venkovský dům je doplněn rozsáhlejším hospodářským zázemím, které sloužilo původně  pro zemědělskou prvovýrobu (chlévy, stáje) v současnosti slouží k zabezpečení provozu  domu. Pro tradiční venkovský dům je typické vymezení dvora a zahrady s výrazně  oddělenými funkcemi. 11 Architektonické vymezení12 Možnosti vymezování venkova  c) Sociální vymezení: venkovské sídlo je takové sídlo, kde: ‐ existují mnohem užší sociální kontakty mezi jednotlivými obyvateli sídla ‐ existuje dlouhodobá neformální sociální kontrola a participace 13 Sociální vymezení14 Možnosti vymezování venkova  d) Ekonomické vymezení: venkovské sídlo je takové sídlo, kde:  (dominantní/rozhodující) nadprůměrně zastoupenou činností je zemědělství (příp. i  lesnictví a rybolov) a primární výroba potravin a  významný podíl ekonomicky aktivních osob vyjíždí do zaměstnání mimo toto sídlo. 15 Možnosti vymezování venkova  e) Historické vymezení:  sídlo, které v minulosti získalo městské práva je městem,  ostatní sídla jsou vesnicemi.   f) Administrativní vymezení  městy jsou ty obce, které mají městská práva a městský znak,  vše ostatní je venkov 16 Možnosti vymezování venkova  g) Statistické vymezení  dle konvenčně stanovené hranice počtu obyvatel  případně dalších kritérií (obce pod touto hranicí jsou venkov) 17 Možnosti vymezování venkova  h) Krajinářské vymezení – existence rozlehlé krajiny, která je organickou součástí sídla, vzhled krajiny má  venkovský charakter a krajina poskytuje sídlu více funkcí. 18 Nejčastější kritéria vymezování venkova  hustota zalidnění  počet obyvatel  statut sídla  zaměstnanost v sektorech  kombinace 19 Vymezování venkova  Vychází obvykle z definic a potřeb projektů a institucí, např.:  Eurostat.  OECD.  Český statistický úřad.  Ministerstvo pro místní rozvoj (např. v rámci naplňování politik EU).  Ministerstvo zemědělství (např. potřeba definovat příjemce dotací  pro Společnou zem. pol. EU). 20 Místní úroveň  venkovské sídlo je takové, jehož hustota zalidnění je do 100 obyvatel/km2 – vymezení uváděné  Eurostatem  venkovské sídlo je takové, jehož hustota zalidnění je do 150 obyvatel/km2 – vymezení uváděné OECD  podrobnější rozčlenění na místní úrovni (OECD):  extrémní venkovské osídlení do 8 obyv./km2  méně zalidněné venkovské oblasti 8 – 50 obyvatel/km2  venkovské oblasti 50 – 100 obyvatel/km2  smíšené (příměstské) oblasti 100 – 150 obyvatel/km2  městské oblasti 150 – 500 obyvatel/km2  městská jádra nad 500 obyvatel/km2 21 22 Vliv použití územní jednotky na konečné vymezení - obce 23 Vliv použití územní jednotky na konečné vymezení - okresy 24 Vliv použití územní jednotky na konečné vymezení – NUTS 2 a 3 Nové vymezení/typologie Eurostatu  nová metodika – vstupní jednotkou jsou buňky rastrové sítě 1x1 km  seskupení buněk o hustotě > 300 obyv./km2, kde žije > 5000 je klasifikováno jako  městský cluster (pokud hustota > 1500 obyv./km2 a počet obyvatel > 50 000 =  městské centrum)  vše ostatní jsou „venkovské“ buňky 25 Nové vymezení/typologie Eurostatu Pro úroveň regionů NUTS3 (kraje)  převážně městské regiony: podíl obyvatelstva ve venkovských  rastrových buňkách menší než 20 %,  smíšené regiony: mezi 20 a 50 %,  převážně venkovské regiony: podíl obyvatelstva ve venkovských  rastrových buňkách větší než 50 %. 26 Typologie regionů dle Eurostatu 27 Kritéria používaná v ČR  hustota zalidnění (do 100 obyvatel/km2)  počet obyvatel obce (do 2 000)  statut sídla (obec, město, statutární město či hlavní město) 28 Venkov = obce do 2000 obyvatel KRES ESF MU, Brno Venkov = obce do 1000 obyvatel a obce s velikostí do 3 000 obyvatel a hustotou zalidnění  menší než 100 obyvatel/km2 KRES ESF MU, Brno 30 Venkov = obce do 1000 obyvatel a obce s velikostí do 3 000 obyvatel a hustotou zalidnění  menší než 150 obyvatel/km2 31 Venkov = obce bez statutu města 32 Venkov = obce bez POU 33 Venkov = obce do 2 000 obyvatel mimo obcí v zázemí krajských měst 34 Venkov = obce do 5 000 obyvatel na základě 4 kritérií 35 Počet obyvatel na km2 zastavěné plochy Sídlo POU a/nebo statut města Podíl bytů v RD Počet obyvatel 36 Venkov = obce do 5 000 obyvatel na základě 4 kritérií a obce přechodné na základě dalších 4 kritérií37 Nejčastěji jsou venkov a periferní oblasti vymezovány na základě: a) počtu obyvatel obce nebo hustoty osídlení, případně kombinace těchto dvou ukazatelů, b) statutu dané obce, podle právních norem příslušného státu, c) charakteru a hustoty zástavby a architektonického rázu obce, d) podílu přírodních ploch nebo zastavěných ploch na celkové rozloze obce, e) zohlednění infrastruktury, občanské vybavenosti obce a dostupnosti služeb (z nekomerční sféry např.  školství, zdravotnictví, soc. péče, kulturní a sportovní zařízení),  f) institucionálního vybavení obcí (např. matričním či stavebním úřadem, poštou), g) dopravní dostupností nebo vzdáleností od větších center, h) vyjížďky a dojížďky do zaměstnání, i) zaměstnanosti v sektorech a odvětvích, j) intenzity bytové výstavby, k) věkového složení obyvatelstva, l) přirozeného a migračního přírůstku obyvatelstva,  m) vzdělanostní struktury obyvatelstva, n) míry nezaměstnanosti, o) dalších sociálních, ekonomických, demografických a environmetálních indikátorů p) různých kombinací více kritérií. 38 Nejsou vhodné pro vymezení venkova Charakteristiky českých sídel  Průměrný počet obyvatel obce je cca 1 700.  Medián populační velikosti obce je 420 obyvatel.  (tedy více než polovina obcí nedosahuje počtu 420 obyvatel).  Z toho plynou problémy, které musí malé obce řešit.  Podobnou strukturu osídlení v EU má jen Francie a Slovensko.  39 Problémy plynoucí z volby kritérií 1/2  Co zvolit? Hustotu obyvatelstva, počet obyvatel či statut sídla? A jaké hranice (hodnoty) definovat?  Obcí, které mají méně než 2000 obyvatel je v ČR 5615, z toho je 57 měst.  137 měst má v ČR méně než 3000 obyvatel.  76 měst má méně než 3000 obyvatel a zároveň hustotu obyvatelstva nižší než 100 ob/km2. 40  4925 obcí má hustotu nižší než 100 ob/km2, z toho je 113 měst.  Největší obce, bez statutu města (Jesenice, Praha‐západ 8 228 obyvatel, Petrovice u Karviné  5 334 obyvatel) a nejmenší obce se statutem města (Přebuz, okr. Sokolov 75 obyvatel,  Loučná pod Klínovcem, okr. Chomutov 116 obyvatel).   Proto je třeba volit kritéria a jejich hodnoty podle jejich zjistitelnosti a hlavně účelu (a  instituce), pro jaký má vymezené území sloužit. Jinak bude venkovský prostor definovat  občan, urbanista či starosta obce a jinak úředník ministerstva či EU. 41 Problémy plynoucí z volby kritérií 1/2 Venkovská sídla, Typologie venkova Sídlo  Sídlem se rozumí seskupení sídelních jednotek (domů) včetně hospodářských  objektů a dopravních zařízení na určitém vymezeném území.   Základní centrum lidské aktivity.  V sídlech se soustřeďuje většina funkcí spojených s životem člověka.   Sídlo je místem koncentrace hospodářské činnosti a ubytování obyvatelstva.  43 Sídlo  Základní sídelní jednotka  Část území obce s jednoznačnými územně technickými a urbanistickými podmínkami  Spádová území seskupení objektů obytného či rekreačního charakteru  Každé obydlené místo včetně přilehlých (katastrálně příslušných ploch) 44 Sídlo versus obec – rozdíly  Obec  Základní územní samosprávné společenství občanů  Základní jednotka veřejné správy vymezená hranicí území obce  Vystupuje a hospodaří samostatně v mezích samostatné působnosti  Může být složena z jednoho či více  Sídel (základních sídelních jednotek)  Částí obce (místních částí) 45 Struktura sídla vs. sídelní struktura  Struktura sídla  Vnitřní skladba jednotlivého sídla  Vytváří typ sídla a sídelní strukturu  Sídelní struktura  Složení a vlastnosti množiny sídel v určitém regionu – vyšším  územním celku (kraje, státu) 46 Ukazatele charakterizující osídlení  Počet obcí  Průměrná velikost obce  Katastr versus počet obyvatel  Struktura obcí dle velikostních skupin  Počet obyvatel s trvalým pobytem  Podíl obcí jednotlivých velikostních kategorií na celkovém počtu obcí  Podíl bydlícího obyvatelstva v jednotlivých velikostních kategoriích obcí na  celkovém počtu obyvatel 47 Základní typy sídel a jejich vlastnosti Kritérium/sídlo Městské Venkovské Velikost Větší Menší Stáří Mladší Starší Rychlost vývoje Dynamičtější Pomalejší Funkce Převážně nezemědělského charakteru Spíše zemědělské a návazné na zemědělství Homo/heterogenita Heterogenita struktury obyvatel, využití ploch, funkcí, stylů žití Větší homogenita struktury obyvatel, využití ploch, funkcí, stylů žití 48 Jak odlišit sídla?  V rámci sídel se literatura spíše věnuje definicím měst  Znaky města  Vnější  soustředěný půdorys a vytvořené zřetelné, uzavřené jádro,  větší podíl neobývaných budov,  různorodá struktura zastavěné plochy (technická infrastruktura, budovy s  různými funkcemi, dopravní tratě, parky, sportoviště)  funkční diferenciace zastavěné plochy (části obytné, průmyslové, obchodní,  zábavní, atp.).  Vnitřní  vysoký stupeň koncentrace obyvatel,  diferencovaná zaměstnanost dle odvětví,  různorodost hospodářských činností a městských funkcí,  vyvinutá středisková funkce města. 49 Rozlišovací hlediska městských sídel  Velikost  Poloha  Lineární, šachovnicový a další půdorys  Vznik  Spontánní versus cílený  Funkce  Obchodní, průmyslové, správní, univerzitní, lázeňské (oproti obytné a zemědělské na venkově)  Charakter zástavby  Vícepatrové domy a jejich podíl  Struktura ekonomiky  Podíl pracovníků v odvětvích 50 Venkovská sídla  3 velikostní kategorie  Samota  Víska (osada)  Seskupení 4 až 5 usedlostí  V některých zemích až 20  Vesnice (ves)  Vybavenost ‐ škola, kostel, hospoda… 51 Venkovská sídla  Základní typologie dle způsobu hospodaření – rozdělení pozemků na menší či větší části:  Venkovská sídla rozptýlená (samotové osídlení)‐převažuje v Severní Americe, Jižní Americe,  Austrálii. Výjimky: Jihoafrická Republika, Skandinávie, Bretaňský poloostrov.  Venkovská sídla skupinová (skupinové osídlení)‐převaha v Evropě, Africe, Asii. Řada výjimek: např. atlantské pobřeží USA.  52 Urbanizace  Urbanizace (poměšťování) je proces formování a rozvoje městského způsobu života, růst  úlohy měst ve vývoji společnosti, pronikání městských prvků do prostorů celého osídlení.  Nejcharakterističtějším znakem je vysoká koncentrace obyvatelstva do měst a jejich okolí.   Roste příliv obyvatel z venkova do měst, zvyšuje se kyvadlový pohyb obyvatel z venkova a  malých měst do měst velkých za prací, kulturou, vzděláním atd.  53 Fáze urbanizace v Evropě  Klasická urbanizace  Koncentrace pracovních příležitostí a obyvatelstva  1750 – 1900  Růst jádra, růst aglomerace  Suburbanizace  Stěhování z městských center na předměstí nebo příměstí  1900 – (západní Evropa)  Růst okraje města, růst aglomerace 54 Fáze urbanizace v Evropě  Desurbanizace  Stěhování městského obyvatelstva z větších částí celého města  V západní Evropě nebo severní Americe od 70. let  Populační pokles v jádru, pokles aglomerace  Reurbanizace  Návrat do vnitřních měst  Metropolitní města  Podíl populace jádra se zvyšuje, pokles aglomerace 55 Negativní důsledky suburbanizace na příměstský venkov  Růst obyvatel v předměstích a satelitních městech z centra  Úpadek nebo stagnace populace v centru  Transformace okrajového venkovského osídlení  Rozvolňování zástavby města  Rozvoj dopravní infrastruktury  Suburbie (satelity)  Nejsou městem – pouze obytná funkce  Nejsou(?) venkovem – neexistuje venkovní veřejný prostor, postrádají i další znaky  typické pro venkov 56 Vývoj českého venkova od II. světové války Až do období těsně před zahájením II. světové války byl vývoj českého venkova srovnatelný s obdobnými územími v zahraničí ‐ stabilní zemědělská výroba doplněná dalšími ekonomickými činnostmi, bohatý spolkový život, silná role místních autorit a velmi intenzivní společenská participace veřejnosti. Na venkově existoval silný vztah k půdě jako základnímu atributu bohatství (majetku) a jasné sociální rozvrstvení venkovské společnosti a silná sociální sounáležitost mezi všemi skupinami na vesnici.  Odsun Čechů ze Sudet 1938  První výrazný zásah do českého venkova. Tento odsun se týkal pouze malého počtu obyvatelstva (jak měst, tak i venkova, protože v Sudetech žilo většinové německé obyvatelstva), které po předání Sudet v říjnu 1938 muselo opustit svoje domy a statky, které připadly tehdejší Velkoněmecké říši. Poprvé došlo k tomu, že na základě politického rozhodnutí byl venkovským obyvatelům zabaven jejich historický majetek a především zemědělská půda, která tvořila historický a děděný majetek a na kterém se zakládala společenská prestiž jednotlivých rodů. 57 Vývoj českého venkova od II. světové války  Odsun Němců z pohraničí 1946‐1947  Mnohem výraznější zásah do kontinuity a stability venkovského osídlení a celé venkovské krajiny. Také tento odsun byl vyvolán politickým rozhodnutím o nutnosti budování národního státu.  Odsun se týkal asi 1/3 území ČR a podle různých odhadů se dotkl 2,5 mil. – 3.5 mil. obyvatel německé národnosti. Odsun znamenal totální ztrátu kulturní a sociální kontinuity vývoje spolupráce Čechů a Němců, naprostou změnu vlastnických vztahů, dokonalé vysídlení venkova v Sudetech, totální propad zemědělství, velký propad průmyslové výroby a dlouhodobý pokles počtu obyvatel ve srovnání let 1930‐1950.  Tento pokles byl i po dosídlení do roku 1950 v některých oblastech až na 45 % původního počtu obyvatel (např. okresy Cheb, Sokolov, Tachov…), v mnohých oblastech především podél hranice s tehdejší SRN velké množství sídel zcela zaniklo.  Výsledky odsunu se projevily především na venkově. Nejmenší sídla ztratila svoji přirozenou demografickou základnu, snížil se počet obyvatel pod kritickou mez a i později sídla zanikala (60. 70. léta). V mnohých venkovských sídlech se rychle se vyměňovalo obyvatelstvo, což dále narušovalo i malou míru sociální participace a spolupráce jednotlivých rodin. 58 Vývoj českého venkova od II. světové války  Kolektivizace 1948 –1952  Postupně po roce 1948 (s hlavním důrazem na roky 1949 –1952) začala být na celém českém venkově prosazována původní sovětská idea kolektivizace a združstevnění zemědělské výroby. Její uplatňování v ČR však vedlo k obrovským a nevratným ekonomickým, a společenským zásahům do velmi stabilního a konzervativního venkovského způsobu života. Byla prosazována velmi razantními postupy vůči všem, především proti velkým sedlákům a jejich soukromému hospodaření.  Změna sociální struktury na vesnici znamenala zpravidla i naprosté přerušení dosavadní dlouhodobé kontinuity sociálního vývoje a stability. Byly výrazně omezeny nebo redukovány aktivity neformálních sdružení a spolků  Z hlediska čistě ekonomických ukazatelů byla kolektivizace bezpochyby velmi úspěšná = podařilo se zvýšit rozlohy obdělávaných půdy a díky masivně uplatněné technice i velmi rychle zvýšit produktivitu práce na venkově.  V tradičních vnitrozemských venkovských lokalitách jsou zakládána zemědělská družstva, v Sudetských oblastech a v okolí velkých měst existovaly Státní statky jako zemědělské závody vlastněné státem (noví sotva usazení obyvatelé sudetského venkova, kteří dosídlili tyto oblasti po roce 1947, tak znovu přišli o svoji právě zahájenou zemědělskou činnost). 59 Vývoj českého venkova od II. světové války  Socializace venkova 1953 – 1970  Poměrně stabilní období ve vývoji venkova ‐ družstva postupně stabilizují svoji zemědělskou činnost a postupně zvyšují pomocí modernější techniky produktivitu práce.  Mladší obyvatelstvo je tak z této činnosti uvolněno a odchází do měst ‐ nábor především do odvětví těžkého průmyslu. Pokles počtu obyvatel ve venkovských oblastech se týkal především území mimo hlavní produkční oblasti.  Při velmi rychlé industrializaci venkova se začíná prosazovat heslo: „Přiblížení venkova městu“, které vychází z naprosto mylné úvahy o nutnosti unifikace životního stylu na venkově a ve městě a s jakési nadřazenosti životního stylu nebo životních podmínek ve městech  Tato politika se v obměněné podobě prosazuje až do počátku 90. let a přinesla na venkov řadu nevhodných změn chování, nevhodné architektonické vzory a stavební nebo architektonické a urbanistické postupy ‐ důsledkem je odklon od tradičního venkovského domu k městské vile s balkonem, prosazení kulturních domů a později nákupních středisek, postupná výstavba panelových bytovek apod. 60 Vývoj českého venkova od II. světové války  Kolektivizace a rekreace 1970 – 1989 V 70. a 80. letech se na českém venkově začínají prosazovat dva protichůdně působící trendy: I. koncentrace jednotlivých aktivit do velmi omezené skupiny větších sídel II. v nejmenších sídlech a dokonce i v nových sídelních lokalitách intenzivnější využití rekreačních objektů.  Koncentrace se projevuje postupně ve vzniku velkých zemědělských závodů, které jednak zvyšují celkovou rozlohu spravované zemědělské půdy a jednak již naprosto ztratily všechny i formální znaky družstev vlastníků. Kromě zemědělské výroby jsou dále koncentrovány i další obchody a služby.  Ve větších obcích vznikají velmi rychle kromě kulturních domů (KD) z 60. let i nákupní střediska (NS) 70. a 80. let, přičemž NS ani KD nerespektují původní architektonický a urbanistický ráz a často jsou budovány na místech původních zemědělských statků. Současně s tím mizí drobné provozovny obchodů a restaurace z malých vesnic a tím dochází k další ztrátě ekonomického, ale hlavně sociálního významu vesnice. 61 Vývoj českého venkova od II. světové války  Kolektivizace a rekreace 1970 – 1989  Ve velkých (střediskových) vesnicích jsou koncentrovány jednotlivé investiční akce jako je výstavba vodovodů a kanalizací, výstavba bytových domů, rekonstrukce škol apod.  V malých vesnicích mimo tato dominující centra je naopak jakákoliv investiční aktivita utlumována nebo byrokraticky omezována, dokonce i individuální výstavba rodinných domů jednotlivými stavebníky je převážně orientována do větších sídel.  V administrativní struktuře je vyjádřením těchto procesů postupný pokles počtu obcí (integrace) a především zavedení Střediskové soustavy osídlení. 62 Vývoj českého venkova od II. světové války  Kolektivizace a rekreace 1970 – 1989  Středisková soustava osídlení na českém venkově vymezila tyto kategorie středisek:  1. Středisko osídlení místního významu (SOMV) středisko s významným postavením v sídelní soustavě, velké sídlo s plně rozvinutou  základní obchodní infrastrukturou, těchto sídel bylo vymezeno cca 600 v celé ČR  2. Nestřediskové sídlo trvalého významu (NSTV)  menší sídlo s dominantní obytnou funkcí, které ovšem nemá další výrobní nebo obslužné  funkce, často je i sídlem obecního úřadu.  3. Nestředisková sídla ostatní (NSO) ostatní menší sídla, zpravidla bez administrativní funkce. 63 Vývoj českého venkova od II. světové války  Kolektivizace a rekreace 1970 – 1989  Vlastní vymezení střediskové soustavy je v sídelní struktuře oprávněné a mohlo být funkční, ovšem jeho pojetí v byrokratickém a centralistickém systému národních výborů v letech 1970–1989 se soustředilo především na umělé potlačování rozvoje nejmenších sídel a nikoliv na stimulaci možné podpory větších nebo významnějších sídel.  Právě z těchto důvodů byla středisková soustava po roce 1990 razantně odmítnuta jak představiteli obcí, tak částečně i odbornou sférou.  Kromě ekonomických aktivit byly postupně koncentrovány i dosud existující spolky a spolková činnost. Činnost spolků se ovšem stala pouze formální nebo úzce zaměřená na odbornou nebo zájmovou bázi, jejich společenské nebo širší sociální vazby byly již zcela odbourány. Až na ojedinělé výjimky církev již zcela ztratila vliv na celospolečenský vývoj. 64 Vývoj českého venkova od II. světové války  Kolektivizace a rekreace 1970 – 1989  Na rozdíl od koncentrace veškerých aktivit do střediskových obcí se v tomto období prosazuje fenomén rekreace a to formou chalupaření a chataření. (v období normalizace v podstatě jediné „povolené“ aktivity, kde obyvatelé mohli individuálně uskutečňovat svoje vlastní plány a zájmy. Víkendovou rekreaci lze rozdělit do dvou oddělených typů:  Chataření se koncentruje do turisticky atraktivních oblastí v blízkosti velkých měst a do lokalit soustředěné nové výstavby chat – chatových osad.  Chalupaření využívá postupně uvolňovaný bytový fond v nejmenších vesnicích.. Původní venkovské domy jsou využívány jako chalupy jednak původními majiteli nebo také dalšími obyvateli měst, kteří původně neměli žádný vztah k této lokalitě.  Chalupaření a chataření se v této době stává jedním z hlavních společenských fenoménů a především chalupáři se však zasloužili o více či méně úspěšnou záchranu celé řady starších venkovských objektů, které by nenávratně zanikly nebo neopravitelně chátraly (na druhou stranu celá řada přestaveb rekreačních chalup byla provedena velmi nešetrně).  Především chalupaření a později i dlouhodobé sezónní trávení volného času na chalupách se postupně stává velmi omezeným zdrojem pro mírný růst počtu obyvatel v rekreačních oblastech. 65 Vývoj českého venkova od II. světové války  Vývoj situace na venkově po roce 1990  Celospolečenské změny po roce 1990 jako je návrat k tradičním vlastnickým vztahům obnova demokratické formy vlády, postupná liberalizace ekonomického a společenského života a obnova právního řádu se dotkla i venkovských sídel. Samospráva  Obnovení demokratické formy vlády se projevilo v znovuzavedení obecní samosprávy ‐ nový zákon (č. 367/1990 Sb.) nově a relativně rozsáhle vymezil samosprávné kompetence obcí. Reakcí na nové právní vymezení „svobodných“ obcí a současně reakcí na bývalé centralistické uplatňování střediskové soustavy a direktivního řízení investiční činnosti byla masivní desintegrace obcí.  V období roku 1990 a počátku roku 1991 vzniklo téměř 2000 nových obcí a počet obcí se zvýšil o 1/3 z původních 4000 obcí na nových více než 6200 obcí. Tato dezintegrace se týkala pochopitelně především nejmenších venkovských obcí, kdy jednak vznikaly nové malé obce do 500 obyvatel a současně oddělením jednotlivých sídel, původní velké obce se propadly do menších kategorii. Zvýšil se počet obcí v kategorii do 500 i do 200 obyvatel a poklesl počet obcí v kategorii nad 500 obyvatel. 66 Vývoj českého venkova od II. světové války  Vývoj situace na venkově po roce 1990 Samospráva  Nové obce ve velké míře přepokládaly, že dosavadní dotační a tedy v podstatě přídělový systém hospodaření bude i nadále pokračovat a tedy, že budou moci dovybavit svoji technickou infrastrukturou, kterou v minulém období nebyly schopny nebo nemohly postavit.  Změnu však přinesl nový daňový systém ‐ příjmy obcí byly tvořeny především přepočtenému výnosu daně z příjmu a byly tedy závislé především na počtu obyvatel obce a na množství podnikatelů v obci nebo později i v celém okresu. Příjmy malých obcí tak byly absolutně i relativně velmi malé a neumožňovaly a dosud neumožňují bez pomoci státních dotačních účelových titulů výraznější investiční činnost. 67 Vývoj českého venkova od II. světové války  Vývoj situace na venkově po roce 1990 Zemědělská půda  Zemědělské pozemky, které byly sloučeny v družstvech nebyly nikdy formálně jednotlivým majitelům zabaveny (znárodněny). Po jejich navrácení se tedy vlastnická struktura zemědělské (ale i lesní) půdy vrátila do stavu před rokem 1949 (zůstala tedy velmi rozdrobená).  Současně však původní majitelé – zemědělci již zemřeli a zemědělskou půdu získali jejich dědici často až v druhé generaci, kteří často žijí ve městech, ve velké vzdálenosti od vrácených pozemků a nemají možnost a ani zájem se aktivně starat o svůj majetek. Proto svoje pozemky často pronajali do užívání pokračovateli zemědělského družstva nebo dalším zemědělcům v místě a za svoji půdu pobírají relativně malé renty. Skutečnou správu pozemku tak vykonávají ti, kteří si tuto půdu pronajímají.  Transformace zemědělské výroby se projevila i snížení intenzity využívání zemědělských pozemků. Pozemky, které byly využívány jako orná půda, ale nebyly pro rostlinou výrobu vhodné třeba z důvodu sklonitosti terénu nebo z důvodu kvality zemědělského půdního fondu, byly postupně opouštěny. Stát připravil některé dotační tituly, které umožňovaly zemědělcům tyto pozemky zatravnit případně zalesnit. Bohužel tyto dotační tituly byly buď málo přístupné nebo nebyly zcela výhodné a tak se uplatnily pouze v omezené míře. 68 Vývoj českého venkova od II. světové války  Vývoj situace na venkově po roce 1990 Zemědělská půda  Ve větší míře došlo k tomu, že ať již rozpadem (bankrotem) zemědělského závodu nebo na základě jiných důvodů došlo k tomu, že některé zemědělské pozemky nebyly dále využívány jako orná půda a byly ponechány ladem bez jakékoliv údržby (kosení). Tento proces vedl mimo jiné i k postupnému zvyšování zaplevelení zemědělských pozemků.  Silnější tlak na nové využití zemědělské půdy se projevuje především v okolí velkých měst, kde se velmi rychle rozvíjí suburbánní výstavba a to jak rodinných domů, tak i nových podnikatelských areálů, velkých marketů a skladů. V některých lokalitách v zázemí velkých měst dochází i ke spekulaci s zemědělskou půdou a snahou o ovlivňování jejího využití např. v podobě účelově zpracovaných územních plánů. 69 Vývoj českého venkova od II. světové války  Vývoj situace na venkově po roce 1990 Transformace  Změna vlastnických vztahů se projevila především ve dvou na sobě relativně nezávislých procesech:  Transformace původních zemědělských družstev = vypořádání zákonných nároků původních členů družstev a jasné vymezení vlastnických podílů jednotlivých současných členů družstev.  Postup transformace vedl k tomu, že většina zemědělských podniků – (pokračovatelů velkých zemědělských družstev) byla zachována a jsou (byť ve velmi proměnlivé právní formě) dominující. Vyšší podíl soukromě hospodařících zemědělců nebo obnova pro západní Evropu typických rodinných farem se prakticky příliš neprosadila. Velké rozlohy zemědělských podniků a zachovalé velké provozy živočišné výroby však umožnily jednotlivým podnikům ve srovnání s obdobnými podniky západní Evropy relativně vyšší produktivitu. 70 Současná sídelní struktura ČR  Hustá síť sídel  Regionální rozdíly v hustotě sídel (nevýznamné)  Diferenciace venkov vs. město  Slabé zastoupení velkých měst  Nejvíce urbanizované regiony (Ústecký, Moravskoslezský, Praha)  Podprůměrně urbanizované (pás od vých. Čech přes Vysočinu, střední, jižní a západní Čechy) 71 72 Současná sídelní struktura ČR Rok Počet obcí Počet obcí (1921 = 100 %) Změna proti předchozímu období 1921 11 417 100,0 ‐ 1930 11 768 103,1 351 1950 11 459 100,4 ‐309 1961 8 726 76,4 ‐2 733 1970 7 511 65,8 ‐1 215 1980 4 778 41,8 ‐2 733 1990 4 100 35,9 ‐678 1991 5 768 50,5 1 668 2001 6 258 54,8 490 2011 6 251 54,8 ‐7 2019 6 258 54,8 7 73 Vývoj počtu obcí v letech SLDB  počet obcí se ustálil  ve srovnání s evropskými státy velmi nízký průměrný počet obyvatel na  jednu obec (cca 1 700) Zásadní trendy malých obcí 1/2  postupné stárnutí obyvatelstva, rychlejší než u celkové populace,   úbytek schopností poskytovat služby obecně i služby na určité úrovni   rostoucí převaha obytné a rekreační funkce nad funkcemi ekonomickými a  obslužnými,   rychlý úbytek pracovních míst a následné zvyšování vyjížďky obyvatel za prací,  rostoucí závislost na mikroregionálních a regionálních střediscích,   malá diverzifikace pracovních míst, nízké příjmy a vyšší míra dlouhodobé  nezaměstnanosti, omezená dostupnost a kvalita služeb podporujících  podnikání 74 Zásadní trendy malých obcí 2/2  snižování úrovně dopravní obslužnosti veřejnou dopravou,   obecný nedostatek finančních prostředků k zajištění základních funkcí a  rozvojových záměrů (obtížný přístup k úvěrům i nedostatek vlastních  finančních zdrojů na spolufinancování projektů dotovaných státem). Především nedostatek finančních prostředků způsobuje také menší  úspěšnost malých obcí při čerpání dotací z různých státních podpůrných  programů a strukturálních fondů,   ztížené podmínky pro výkon státní správy a samosprávy,   omezená soběstačnost v plnění potřebného rozsahu uložených funkcí.  75 76 Typologie venkova v ČR (Perlín, 1998) 77 Typologie venkova v ČR (1998)  Suburbánní zóna  Obytná zóna  Nákupní zóny  Venkov v bohatých zemědělských oblastech  Polabí, dolní Poohří, Moravské úvaly, JV Morava  Stabilní zemědělská výroba 78 Typologie venkova v ČR (1998)  Vnitřní periferie  Tradiční český venkov  Velké množství malých sídel  Moravsko‐slovenské pomezí  Postupný pomalý přechod k periferii 79 Typologie venkova v ČR (1998)  Bohaté sudety  SZ a SV Čech, vyjma Podkrušnohoří  Industrializace – lehký průmysl  Chudé Sudety  JZ a JV Čech a Jižní Morava Typologie venkova podle rozvojového potenciálu  (Perlín a kol., 2010) Na základě 16 charakteristik osídlení, obyvatelstva a hospodářství 80 Typologie venkova podle rozvojového potenciálu  (Perlín a kol., 2010) Na základě 16 charakteristik osídlení, obyvatelstva a hospodářství 81 Ukazatel Zdroj Celkový počet obyvatel k 1. 1. 2005 ČSÚ Migrační saldo k roku 2005 na 100 obyvatelk roku 2005 ČSÚ Procentuální podíl trvale obydlených domů postavených mezi roky 1991 a 2001 z celkovéhopočtu trvale obydlených domů v roce 2001 ČSÚ Procentuální podíl trvale obydlených domůz celkového počtu domů ČSÚ Turisticko‐rekreační funkce = počet lůžekv ubytovacích zařízeních na 100 obyvatel Interní  databáze Celkový počet odjezdů spojů ve středu 3. 10. 2007 IDOS Registrovaná míra nezaměstnanosti v roce2005 MPSV Procentuální podíl obyvatel žijících v bytech sezavedeným plynem z celkového počtu obyvatel(     2001) SLBD 2001 Procentuální podíl rodáků z celkového počtuobyvatel k 1. 3. 2001 SLBD 2001 Počet kandidátů na počet mandátů ve volbáchv roce 2006 ČSÚ Procentuální účast ve volbách v roce 2006 ČSÚ Počet obyvatel ve věku 65 a více let na 100trvale bydlících obyvatel k roku 2005 ČSÚ Procentuální podíl vyjíždějících za pracíz celkové počtu ekonomicky aktivních k 1. 3. 2001 SLBD 2001 Celkový objem dotací právním subjektůmna celkový počet příjemců mezi roky 1998 a 2005 MF Podíl dotací směřujících obci z celkového objemu dotací právním subjektůmmezi roky 1998 a 2005 MF Index vzdělanosti k 1. 3. 2001 SLBD 2001 Typologie venkova (Perlín a kol., 2010)  Rozvojový venkov  suburbánní zázemí velkých měst  nejvyšší migrační saldo, nejvyšší podíl nově postavených domů a  další faktory, které jsou typické pro zázemí velkých měst 82 Typologie venkova (Perlín a kol., 2010)  Nerozvojový sousedský venkov  hospodářsky slabé venkovské mikroregiony, které jsou také označovány  jako vnitřní periferie 83 Typologie venkova (Perlín a kol., 2010)  Moravské periferie  charakteristické záporným migračním saldem, vyšší mírou  nezaměstnanosti a nižšími hodnotami indexu vzdělanosti 84 Typologie venkova (Perlín a kol., 2010)  Vybavený moravský venkov  vykazuje vysokou míru vybavenosti obcí, je zde velmi vysoká intenzita  veřejné dopravy a s tím spojená vysoká míra vyjížďky do zaměstnání 85 Typologie venkova (Perlín a kol., 2010)  Problémový rekreační venkov  turisticky atraktivní venkovská oblast s vysokým zastoupením objektů  druhého bydlení 86 Typologie venkova (Perlín a kol., 2010)  Intenzivní rekreační oblasti  vysoká míra intenzity rekreace měřené prostřednictvím turisticko‐ rekreační funkce ‐ s intenzitou rekreace souvisí nízký podíl trvale  obydlených domů 87 Typologie venkova (Perlín a kol., 2010)  Strukturálně postižený průmyslový venkov  rozvojový potenciál je zde spojován s relativně dobrou polohou v blízkosti  velkých měst 88 Typologie venkova (Perlín a kol., 2010)  Neprofilovaný venkov  převážně nerůstové, populačně malé obce s podprůměrnou občanskou  vybaveností 89