Vybrané aktuální problémy
uplatňování minimální mzdy v ČR
dílčí analýzy
Ivo Baštýř
VÚPSV Praha
2005
2
Obsah
Úvod 3
I. Základy fungování a utváření minimálních mezd 4
Podstata a funkce minimální mzdy 4
1. Charakteristika minimální mzdy 4
2. Funkce minimální mzdy vůči zaměstnancům 4
3. Funkce minimální mzdy vůči zaměstnavatelům 5
4. Optimalizace fungování minimální mzdy 6
Mechanismy utváření minimálních mezd 6
5. Skupiny mechanismů minimálních mezd 6
6. Stanovení minimálních mezd zákonem (statutární utváření minimálních mezd) 7
7. Stanovení minimálních mezd prostřednictvím kolektivních smluv 10
II. Diferenciace úrovně minimální mzdy podle krajů v ČR 12
1. Zaměření analýzy 12
2. Základy utváření úrovně mezd 12
3. Systém všeobecné statutární minimální mzdy v ČR 12
4. Vývoj uplatňování minimální mzdy v ČR 13
5. Základní faktor krajské úrovně mezd - odvětvová struktura 15
6. Analýzy krajských rozložení mezd, testování faktorů působících na úroveň
nízkých mezd v krajích (míra nezaměstnanosti, životní náklady, subjekty s malým
počtem zaměstnaných, odvětví s vysokou vnitřní diferenciací mezd, zaměstnávání
cizinců) 16
7. Závěry a doporučení 25
III. Základy optimalizace úrovně a dynamiky 26
minimální mzdy v ČR od roku 2005
1. Kritéria sociálně-ekonomického optima úrovně a dynamiky minimální mzdy 26
2. Priority státní politiky v oblasti minimální mzdy 26
v letech 1998 až 2004
3. Minimální mzdy a náklady práce zaměstnavatelů v letech 1998 až 2004 27
4. Zásady vymezení úrovně a dynamiky statutární minimální mzdy v ČR od roku
2005 30
Literatura 33
3
Úvod
Předkládané dílčí analýzy jsou zaměřeny na praktické uplatňování minimálních mezd
v ČR. Byly zpracovány v průběhu roku 2004 a předány MPSV jako podklad pro řešení
aktuálních problémů politiky v této oblasti. Studie o základech fungování a utváření
minimálních mezd stručně shrnuje poznatky o funkcích a mechanismech utváření
minimálních mezd jak je lze vysledovat z praxe států EU a OECD. Analýza diferenciace
úrovně minimální mzdy podle krajů se snaží odpovědět na otázku, zda by se odstupňování
statutárního mzdového minima podle regionů mohlo stát nosným prvkem jeho postavení a
fungování v příjmových vztazích. Třetí studie shrnuje podmínky pro úroveň a dynamiku
statutární minimální mzdy v ČR počínaje rokem 2005.
4
I. Základy fungování a utváření minimálních mezd
Podstata a funkce minimální mzdy
1. Minimální mzda je nejnižší úroveň mzdy, kterou je zaměstnavatel povinen
podle právního předpisu (majícího sílu zákona) nebo na základě smlouvy (zpravidla
kolektivní mezi ním a zaměstnanci obvykle zastupovanými odbory) poskytnout za
vykonanou práci nebo jako plnění vyplývající z pracovního poměru.1
V obecné rovině (s řadou zjednodušení) plní ve všech státech minimální mzda
ochranné a kriteriální funkce jak ve vztahu k zaměstnancům, tak k zaměstnavatelům.
2. Sociálně-ochranná funkce minimálních mezd vůči zaměstnancům spočívá ve
vymezení a garantování takové úrovně disponibilního příjmu (tj. čisté minimální
mzdy2
), která svého příjemce ochraňuje před chudobou a umožňuje žití v pásmu
přijatelné skromné hmotné spotřeby a sociálních kontaktů.
Minimální mzda je historicky nejstarším typem garantované minimální příjmové
veličiny;3
její ochranná úloha vůči zaměstnancům je trvale prvotní. ,,Monopolní" postavení
minimální mzdy v oblasti příjmových garancí, které trvalo prakticky až do šedesátých let 20.
století,4
vedlo k tomu, že jednak byla úroveň minimálních mezd bezprostředně odvozována i
od rozsahu životních potřeb (tak či onak definovaného), jednak nemohly existovat žádné
vztahy k obecně, resp. široce uplatňovaným a garantovaným minimálním sociálním
příjmovým veličinám (takové veličiny neexistovaly).
Kriteriální funkce minimální mzdy ve vztahu k zaměstnancům se rozvíjí ve vazbě na
širší uplatňování minimálních sociálních příjmů poskytovaných příjemcům nezávisle na jejich
pracovní činnosti (a z ní plynoucích příjmů) a garantovaných klientům při existenci určitých
negativních sociálních situací (handicapů) a/nebo podmínek.5
Kriteriální fungování
minimální mzdy spočívá ve vytvoření příjmové motivace k vyhledávání, převzetí a
vykonávání legální zaměstnanecké pracovní činnosti placené touto mzdou, tj. její
výhodnosti vůči statutárnímu (garantovanému) minimálnímu sociálnímu příjmu (resp.
vůči příjmovému kritériu, které vymezuje nebo k němuž se přihlíží při stanovení dávek
podmíněných sociální potřebností).
Existence garantovaných sociálních příjmů vede k tomu, že v příjmové motivaci
vzniká konkurence mezi minimálními pracovními a sociálními příjmy. Z hlediska motivace
k legální pracovní činnosti je určující vztah mezi úrovní minimální mzdy jako nejnižšího
garantovaného příjmu z legální zaměstnanecké pracovní činnosti a minimálního
garantovaného sociálního příjmu, tj. příjmu, který je plně nebo z významné části na pracovní
činnosti příjemce nezávislý.
1
Tato charakteristika se orientuje na vyjádření obecných - podstatných - rysů minimální mzdy odpovídajících
jejímu evropskému pojetí. V jednotlivých státech se konkrétní pojetí a úprava v rámci této obecné
charakteristiky odlišuje; to platí i o ČR. Např. v ČR je minimální mzda ve shodě s obecným pojetím mzdy
pojímána jako odměna za práci a je stanovena zákonem. Smluvní stanovení minimální mzdy jako plnění
vyplývajícího z pracovního poměru je uplatňováno např. v SRN; existují i další kombinace.
2
Čistou minimální mzdou se rozumí hrubá minimální mzda snížená o souhrnnou daňovou sazbu placenou
zaměstnancem, tj. o souhrn procentní sazby daně z příjmů a odvodů do sociálně-ochranných fondů.
3
Viz např. Tomeš [1], str. 1 a následující, Barošová [2], str. 8 a násl. Sporadicky se různé typy úprav
minimálních mezd objevují od poslední třetiny 19. století v souvislosti jak s rozvojem sociálního zákonodárství,
tak kolektivního vyjednávání. Širší rozvoj systémů minimálních mezd nastal po přijetí první Úmluvy
Mezinárodní organizace práce (Úmluva o zavedení metod stanovení minimálních mezd č. 26 z roku 1928).
4
Do doby širšího uplatňování systémů minimálních sociálních příjmů (minimální garantované příjmy, životní
minimum apod.).
5
Nejobvyklejšími situacemi a podmínkami jsou - neexistence, resp. nedostatečnost vlastních příjmů a
neschopnost vlastním přičiněním dostatečné příjmy získat.
5
Čím větší je odstup mezi čistou minimální mzdou a minimálním garantovaným
(statutárním) sociálním příjmem,6
tím intenzivnější je motivace k vyhledávání, převzetí a
vykonávání legální zaměstnanecké pracovní činnosti, a to i v bloku nízkoplacených (zpravidla
nízkokvalifikovaných) zaměstnání; rozsah životních potřeb, které umožňuje krýt čistá
minimální mzda, je za této situace vyšší, než je tomu u minimálního sociálního příjmu.
Existuje kritický práh odstupu (převýšení) čisté minimální mzdy od minimálního
garantovaného sociálního příjmu, který představuje dolní mez účinné motivace k práci. Při
jeho nedosahování sílí podněty k žití z minimálního sociálního příjmu (sociálních dávek na
úrovni životního minima, resp. doplňujících vlastní příjmy příjemce na úroveň životního
minima); sílí tedy tendence k sociálnímu parazitismu.
3. Vůči zaměstnavatelům spočívá kriteriální funkce minimální mzdy ve
vymezení nejnižší, nepodkročitelné úrovně nákladů na mzdy zaměstnanců. Mzdové
náklady tvoří a to, ve všech členských státech EU, převažující část úplných nákladů práce;7
jejich další podstatnou složkou jsou povinné příspěvky zaměstnavatelů na sociální a zdravotní
pojištění (odvozované procentně od úrovně mzdy). Pokud příjmy (výnosy) podnikatelského
subjektu neumožňují krýt alespoň minimální úroveň nákladů práce (odvozených od úrovně
minimální mzdy) musí, za jinak shodných podmínek, (legální) činnost ukončit.
Působení minimálních mezd na nákladové podmínky podnikání má různou intenzitu
a účinky především v závislosti na relativní úrovni minimálních mezd ve vztahu k obvyklé
hladině mezd (úroveň mezd běžných, početných povolání, v dolní větvi mzdového rozložení)
a na podílu zaměstnanců odměňovaných minimální mzdou na celkovém jejich počtu
v jednotlivých podnikatelských subjektech, oborech a v souhrnu národní ekonomiky.
Vzhledem k tomu, že informace o rozložení zaměstnanců podle výše jimi
dosahované mzdy v různých průřezech a strukturách jsou obvykle k dispozic jen na podkladě
občasných speciálních šetření, používá se jako relativně snadno a široce dostupná
charakteristika relativní úrovně minimálních mezd, jejich podíl na střední (mediánové) nebo,
ještě častěji, na průměrné úrovni mezd za souhrn národní ekonomiky nebo různých dílčích
celků.8
Přibližování úrovně minimální mzdy střední (průměrné) mzdové hladině9
má řadu
závažných sociálních a ekonomických souvislostí.
Bezprostředním efektem je zpravidla růst počtu a podílu zaměstnanců
odměňovaných minimální mzdou. Podstatnou skutečností je rostoucí náročnost zajištění
minimální úrovně nákladů práce podnikatelskými subjekty. Jde jednak o přímý růst úrovně
6
Motivačně bezprostředně působí na vztahy čisté minimální mzdy a sociálních příjmů vzhledem k tomu, že
minimální sociální příjmy jsou (prakticky vždy) poskytovány jako čisté příjmy, tj. příjmy nezatížené daňovými a
dalšími srážkami.
7
Úplné náklady práce zahrnují všechny výdaje vynakládané zaměstnavatelem na nábor a výchovu zaměstnanců,
jejich mzdy (platy) a na zákonem stanovené a fakultativně poskytované nebo smluvně dohodnuté sociálních a
personálních potřeb. Ve státech EU-25 se podíl mezd a platů v celkových nákladech práce pohybuje v současné
době (2000) od 66,5 % (Švédsko) do 87,7 % (Dánsko); v ČR činil podíl 72,0%. Viz pramen [8].
8
Vzhledem k charakteristické pravostranné asymetrii rozložení zaměstnanců, kteří odpracovali plný (prakticky
plný) fond pracovní doby, podle výše jimi dosahované mzdy (dále jen ,,mzdové rozložení") je nejvýhodnějším
indikátorem střední úrovně mediánová mzda (tj. mzda zaměstnance, který zaujímá prostřední pořadí na
vzestupně seřazené škále mezd všech zaměstnanců analyzovaného souboru). Protože informace o mediánové
mzdě nejsou běžně k dispozici, užívá se častěji průměrná mzda, která je ve mzdovém rozložení méně vhodnou
charakteristikou střední (obvyklé, běžné) úrovně. Je tomu tak proto, že v tomto typu rozložení hodnot je
aritmeticky průměr vždy vyšší než medián (aritmetický průměr je podíl objemu vyplacených mezd a počtu
zaměstnanců v analyzovaném souboru; protože objem mezd zaměstnanců v jejich dolní [nižší] polovině je nižší
než v jejich horní polovině, musí být při pravostranné asymetrii rozložení vždy medián menší než aritmetický
průměr).
9
To znamená, že podíl minimální mzdy na průměrné mzdě, resp. mzdovém mediánu vyjádřený procentně
(koeficientně) se zvyšuje.
6
minimálních nákladů práce a dále o obvyklý růst nákladů práce u zaměstnanců, jimž jsou
poskytovány vyšší než minimální mzdy a u nichž vede růst minimálních mezd k určitému
růstu mezd k vyrovnání (udržení) mzdové diferenciace (struktury). Růst nákladů práce a
zvýšení počtu (podílu) zaměstnanců spojených s růstem minimální mzdy může vést
k racionalizačním postupům zaměstnavatelů směřujících ke snižování zaměstnanosti zejména
zaměstnanců pobírajících minimální (nebo jim blízké) nízké mzdy; může rovněž znamenat
růst počtu podnikatelských subjektů, které pro neschopnost hradit z výnosů alespoň minimální
náklady práce skončí svou legální činnost.10
Souhrnně může tedy vysoká relativní úroveň
minimální mzdy vést k omezení zaměstnanosti, a to zejména u činností s minimálními a
nízkými mzdami a rovněž u malých a středních podnikatelských subjektů vzhledem k jejich
všeobecně vyšší zranitelnosti náročnějšími podmínkami pro podnikání.
Uvedené negativní důsledky pro podnikání a zaměstnanost se začínají projevovat až
od určité relativní úrovně minimální mzdy ve vztahu k průměrné mzdové hladině
analyzovaného souboru; závislost je přitom značně mírná. Existuje poměrně široké rozmezí
relativní úrovně minimální mzdy, v němž negativní důsledky jsou značně nevýrazné.
Vůči zaměstnavatelům má minimální mzda rovněž ochrannou funkci. Její
podstatou je zajištění elementárních rovných podmínek konkurence mezi
podnikatelskými subjekty, popř. veřejnými institucemi v úrovni mezd jako podstatném
faktoru trhu práce. Stanovení minimální mzdy brání mzdovému podbízení ze strany
zaměstnanců (mzdovému dumpingu jak ze strany domácích, tak zahraničních pracovních sil) i
nabízení ,,hladových" mezd zaměstnavateli (tj. mezd, jejichž úroveň neochraňuje před
chudobou).
4. Je zřejmé, že jednotlivé funkce minimální mzdy a s nimi spojené zájmy sociálních
aktérů (zaměstnavatelů, zaměstnanců, státu, popř. samosprávných orgánů jako
,,vyrovnávacích" subjektů) jsou vzájemně protikladné. Sociálně-ekonomické optimum přitom
spočívá ve vyváženém uplatňování všech uvedených základních funkcí.
Dosažení optimální vyváženosti působení minimální mzdy (resp. přiblížení se
tomuto optimu) lze dosáhnout kombinací hodnotících analýz jejího působení (pozice)
v sociálních a ekonomických vztazích a jednání (dohod, stanovisek) sociálních partnerů
(svazu zaměstnavatelů a odborů, popř. zástupců států).11
Mechanismy utváření minimálních mezd
5. V členských státech EU (a rovněž v ostatních členských státech OECD i dalších
zemích, kde je institut minimálních mezd systémově uplatňován) jsou používány
institucionálně a metodicky rozmanité mechanismy jejich utváření. Lze je rozdělit na dvě
hlavní skupiny. První spočívá ve stanovení mzdového mimina zákonem (obecně závazným
předpisem s právní silou zákona, tj. státní autoritou). Druhá je založena na závaznosti
kolektivních smluv, které stanoví jednu minimální mzdu nebo více jejích úrovní (v
členění podle odvětví, oborů, kvalifikačních, popř. profesních struktur, tj. dohodou sociálních
partnerů). V každém typu utváření minimálních mezd se v jednotlivých státech uplatňuje řada
10
Vysoká úroveň mzdového minima může mít dvojaké důsledky z hlediska legality podnikání: Vyšší úroveň
minimální mzdy může na jedné straně omezit poskytování nezdaňovaných (,,černých") mezd nad úroveň
oficiálně poskytované minimální mzdy. Na druhé straně mohou vysoké (rychle) zvyšované minimální mzdy vést
ke hledání cest, jak se nákladovým důsledkům vyhnout (přechod na zaměstnání bez placení příspěvků na
pojištění nebo ,,zaměstnanecké" využívání živnostníků - tzv. ,,švarcsystém").
11
Konkrétní ,,mix" analýz a jednání partnerů se liší v jednotlivých státech. Např. ve Velké Británii existuje již
několik let odborná komise, která velmi podrobně hodnotí různé aspekty fungování zákonem stanovené
minimální mzdy, v SRN vyúsťuje jednání sociálních partnerů v odvětvové kolektivní smlouvy stanovící
diferencované úrovně minimálních mezd (tarifů) včetně odstupňování podle kvalifikační úrovně pracovních
činností (povolání apod.)
7
modifikací a jejich vzájemných kombinací. Schematicky lze základní systém mechanismů
utváření minimálních mezd znázornit tímto přehledem:
1)
Tzv. ,,statutární utváření minimální mzdy", 2)
smluvní utváření minimální mzdy
6. V členských státech EU (,,staré" i ,,nové" státy) převažuje stanovení minimálních
mezd formou zákona (předpisu obdobné právní síly), kterým se mzdové minimum uplatňuje
buď u všech zaměstnanců všech subjektů podnikatelské a nepodnikatelské (neziskové,
veřejné12
) sféry nebo jejich převážné části (činnosti, profese nebo obory, na které se zákonná
úprava nevztahuje, jsou v takovém případě v zákoně taxativně vymezeny).13
12
V ČR se tyto subjekty označují též jako ,,rozpočtová a příspěvková sféra".
13
Tento mechanismus stanovení minimálních mezd se používá v devíti státech býv. EU-15 (Belgie, Francie,
Irsko, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Řecko, Španělsko, V. Británie) a 9 státech nově přistoupivších
(ČR, Estonsko, Maďarsko, Malta, Litva, Lotyšsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko). Systém stanovení minimální
mzdy zákonem je používán mj. rovněž v USA, kde existuje (od r. 1938) federální zákon stanovující úroveň
minimální mzdy; jednotlivé státy Unie mohou svým zákonem stanovit vyšší minimální mzdu, než je úroveň
stanovená federálně. Zákonem stanovené minimum existuje dále např. v Kanadě a Japonsku.
mechanismy
(prostředky )
utváření minimálních mezd
zákon1)
(právní předpis státu)
kolektivní smlouva2)
(dohoda sociálních
partnerů)
všeodvětvový
obecně platný
selektivní
podniková
odvětvová,
oborová
profesní
nadpodniková
8
Základní rysy zákonem stanovené široce uplatňované (všeodvětvové) minimální
mzdy lze charakterizovat takto:
Za prvé. Jde o systém založený na jednotných právně upravených pravidlech,
kterými se vymezuje
- okruh a podmínky uplatnění minimální mzdy (např. vymezením druhů pracovních
vztahů, okruhu zaměstnavatelů a zaměstnanců aj.). V členských státech EU se okruh (rozsah)
uplatnění zákonné úpravy minimální mzdy zcela převážně stanoví jako co nejširší. V ČR se
úprava vztahuje na všechny zaměstnance, kteří konají práci v pracovním poměru nebo
obdobném pracovním vztahu u všech zaměstnavatelů; nevztahuje se na zaměstnance pracující
na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr,
- základní úroveň (sazba) minimální mzdy a podmínky jejího uplatnění. Ve všech
státech EU je tato sazba stanovena jako jednotná (,,národní"), tj. uplatňovaná na celém
území státu. Vztahuje se na převážnou většinu zaměstnanců, rozsah a podmínky jejího
uplatnění jsou vymezeny kogentně. Převážně se pro vznik nároku na základní sazbu používá
kritérium věku zaměstnance (mezi státy EU kolísá od 18 do 24 let), v některých státech se
aplikuje kritérium minimální délky pracovní praxe nebo absence prokazatelného zdravotního
handicapu. Existují i systémy kombinující tato kritéria; tak je založen i systém minimální
mzdy v ČR,
- úroveň a podmínky uplatnění snížených úrovní (sazeb) minimální mzdy. Smyslem
aplikace takových sazeb je oboustranná zvýšená ochrana specifických skupin zaměstnanců a
jejich zaměstnavatelů; nižší sazby se používají u zaměstnanců, kteří dosahují - v průměru -
objektivně nižší výkonnost (produktivitu), což ztěžuje jejich zaměstnávání a zvyšuje
jednotkové náklady práce. Ve státech EU se jako kritéria pro snížené sazby používají nižší
věk, než je v daném státě hranice stanovená pro uplatnění základní sazby, kratší doba
pracovní praxe než stanovený limit, vymezený stupeň zdravotních handicapů, popř.
kombinace těchto kritérií (též ČR); ojediněle se (Nizozemsko, Irsko) na základě zvláštního
posouzení umožňuje časově omezené snížení minimální mzdy pro odvětví, podniky a
povolání, která jsou v ekonomických potížích (hrozí jim zvláštní režim, vyrovnání, konkurz
aj.).
V žádném ze států EU nebyla dosud použita právní úprava, která by jednotnou
,,národní" základní sazbu snižovala nebo diferencovala podle vnitrostátních regionů,14
- v řadě států způsob a podmínky přizpůsobování (zvyšování, valorizace) úrovně
minimální mzdy vývoji hospodářských veličin. Ve státech EU se jako kritéria zvyšování
úrovně mzdového minima používá - růst (index) spotřebitelských cen, růst nominálních nebo
reálných mezd, růst výkonnosti národní ekonomiky. Míra kogentnosti stanovených přístupů je
značně diferencovaná; uplatňují se velmi podrobně propracované vazby (vazba růstu
minimální mzdy na přísně stanovený růst spotřebitelských cen nebo růstu mezd) i jen
rámcově stanovené směrnice pro postup exekutivy (takový postup existuje v ČR; zákonné
zmocnění umožňuje vládě upravit výši minimální mzdy zpravidla od počátku roku
s přihlédnutím k indexu spotřebitelských cen),
- výslovně nebo implicitně možnost stanovení minimální mzdy převyšující úroveň
stanovenou zákonem v kolektivní smlouvě (podnikové nebo nadpodnikové).
Kromě těchto základních věcných úprav obsahují právní úpravy v jednotlivých
státech různé více či méně technická ustanovení (přesné vymezení obsahu - složek -
minimální mzdy, způsob poskytování a výplaty jednotlivým zaměstnancům, časový úsek
stanovení minima aj.)
14
Ve federalisticky (spolkově) uspořádaných státech existují úpravy, v nichž zákonodárné orgány jednotlivých
zemí mohou stanovit svým právním aktem minimální mzdu vyšší než je stanovena federálním zákonem;
stanovení nižší úrovně mzdy je vyloučeno. Vzniká ,,kaskáda" úrovní minimálních mezd, což má další
konsekvence; to je např. úprava USA.
9
Za druhé. Přednost široce uplatňovaného, právními pravidly jednotně vymezeného
systému minimální mzdy spočívá v tom, že vytváří relativně příznivé podmínky pro
realizaci ochranných a kriteriálních funkcí mzdového minima jak vůči zaměstnancům,
tak zaměstnavatelům. Uplatnění tohoto systému je zvláště vhodné (a prakticky jedině
možné) v podmínkách, kdy existuje malý rozsah zejména nadpodnikového kolektivního
vyjednávání o mzdách, a tedy odvětvových, resp. oborových nebo profesních kolektivních
smluv umožňujících stanovení minimálních mezd touto cestou; to je situace v ČR (a zřejmě i
dalších postkomunistických států). Vymezení minimální mzdy autoritou státu tak nahrazuje
nerozvinutost dialogu sociálních partnerů zejména na nadpodnikové úrovni.
Systém vytváří relativně pevný ,,skelet" minimálních mzdových úrovní,
jednoznačnými a vynutitelnými limity a kritérii umožňuje sociálně-pracovní ochranu zejména
zaměstnanců ohrožovaných subminimálními (,,hladovými") mzdami (ženy, mladí a starší
pracovníci) vzhledem k jejich obvykle slabšímu postavení na pracovním trhu; umožňuje
rovněž regulovat intenzitu (míru) příjmové motivace k legální zaměstnanecké pracovní
činnosti stanovením relací k minimálním sociálním příjmům. Vyváženě vůči zaměstnancům i
zaměstnavatelům působí snížení sazeb minimální mzdy u osob s nižší výkonností pro nižší
výkonnost s ohledem na menší pracovní zkušenost, fyzická a zdravotní omezení.
Předností systému je dále možnost relativně jednoznačně a jednoduše udržovat
přiměřené relace k pohybu hospodářských veličin, zejména růstu hladiny spotřebitelských cen
a nominálních a reálných mezd.
Za třetí. Systém všeobecné právní úpravy vykazuje relativně malou flexibilitu
zejména ve dvou směrech. Je především zcela nebo dlouhodobě nepružný vůči snižování
(deflačnímu pohybu) hladiny spotřebitelských cen, vůči poklesu reálné kupní síly mezd
(předstihu pohybu hladiny spotřebitelských cen před pohybem nominální hladiny, resp.
průměrné úrovně mezd), resp. vůči poklesu celkové výkonnosti ekonomiky. Systémy
přizpůsobování úrovně minimální mzdy na pohyb hospodářských veličin neobsahují
mechanismy reagující na trendy deflace a hospodářského poklesu. To má za následek, že
pozice (relace) minimálních mezd se vůči průměrné (střední) mzdové hladině může zvýšit
(zlepšit) a vést k sevření diferenciace mezd;15
může rovněž dojít k výraznějšímu odstupu
úrovně od minimálních sociálních příjmů.16
Druhým typem nepružnosti všeodvětvového statutárního mzdového minima
s podstatnými sociálními a ekonomickými souvislostmi je její rigidita vůči odvětvové a
profesní mzdové úrovni (hladině). Zatímco úroveň minimální mzdy je dána jednou hodnotou
(nebo nejvýše několika dalšími, nižšími hodnotami pro zaměstnance s objektivně nižší
pracovní výkonností; viz předchozí text)) a její pohyb - mající jednostranný charakter
zvyšování (růstu)úrovně - sleduje růst hladiny spotřebitelských cen a/nebo průměrů reálných
nebo nominálních mezd za úhrn národní ekonomiky, utvářejí se odvětvové a profesní úrovně
mezd a jejich pohyb diferencovaně pod vlivem velké množiny faktorů.
15
K tomu může dojít za situace, při níž podle přizpůsobovací (valorizační) klauzule se úroveň mzdového minima
zvyšuje podle předpokládaného (prognózovaného, anticipovaného) zvýšení indexu spotřebitelských cen a vývoj
mzdové hladiny, resp. průměrné (střední, nominální) mzdové úrovně bude ve skutečném vývoji nižší než tento
index.
16
Jde o situaci, kdy valorizace úrovně minimální mzdy se realizuje podle dynamiky mezd, tj. buď podle růstu
reálné kupní síly průměrných mezd nebo dynamiky průměrných nominálních mezd (popř. podle obdobné
zvláštní klauzule) a tato dynamika převyšuje pohyb úrovně minimálních sociálních příjmů (tj. jsou převážně
valorizovány podle indexu spotřebitelských cen).
10
Bází diferencované úrovně a pohybu mezd odvětví a profesí jsou faktory obvykle
charakterizované jako hlediska ,,hodnoty práce", kterými se rozumí složitost, odpovědnost a
namáhavost práce a obtížnost pracovních podmínek.17
Na odvětvovou a profesní úroveň a pohyb mezd dále výrazně působí konjunkturální
faktory - fáze hospodářského cyklu národní ekonomiky a konjunkturálně-tržní pozice odvětví
a profesí, která je odrazem převládajícího trendu tržních pozic jednotlivých hospodářských
subjektů v rámci odvětví (oborů) nebo profesní komodity. Rozdílné faktory ovlivňující
úroveň a pohyb (dynamiku) statutární minimální mzdy na jedné, a odvětvové, resp. profesní
průměrné mzdové úrovně na druhé straně, vedou k výraznému odstupňování a měnlivosti
mezi mzdovým minimem a úrovní odvětvově-profesních průměrů a hladin. Působení
statutární všeodvětvové (jednotné) minimální mzdy na různá odvětví a v jejich rámci
působících subjektů (firem, institucí) a různé profese je velmi rozdílné (různě intenzivní) a
v čase měnlivé. Bezprostředně se to projevuje ve značných rozdílech podílu (počtu) subjektů,
které jsou placeny statutární všeodvětvovou minimální mzdou a jí blízkými nízkými mzdami.
Subjekty s vysokým podílem zaměstnanců, kterým jsou poskytovány minimální a úrovní jim
blízké mzdy (a tedy obvykle vykonávají z hlediska složitosti, odpovědnosti a dalších faktorů
jednoduché ,,hodnoty práce", nenáročné pracovní činnosti), se často zabývají relativně
jednoduchými, málo sofistikovanými výrobami nebo službami a jejich postavení na
komoditním a prostorovém trhu je rovněž často nejisté, charakterizované nízkou konkurenční
schopností a existenčním ohrožením. Značná část těchto činností se koncentruje v odvětvích
zemědělství, tzv. ,,lehkého" zpracovatelského průmyslu (např. oděvnictví, textilu,
potravinářství), v jednoduchých obchodních, dodavatelských a osobních službách. Při
vysokém podílu minimálních mezd na celkovém objemu mezd a úhrnných nákladech práce je
úroveň a pohyb všeodvětvové statutární minimální mzdy pro tyto subjekty podstatným
faktorem ovlivňujícím ekonomickou rovnováhu (efektivnost, prosperitu). Zejména každá
výraznější a časově rychle se opakující (časově koncentrovaná) změna úrovně statutární
minimální mzdy může znamenat podstatné zvýšení úhrnných nákladů práce. To bývá
impulzem k reakci vedoucí k nákladovým úsporám, které mohou mít různý charakter. Např.
zaměstnávání osob v jiných než zaměstnaneckých vztazích, na které se povinnost poskytování
minimální mzdy nevztahuje - např. prostřednictvím dohod o provedení práce, používání osob
samostatně výdělečně činných na základě mandatorní smlouvy, snižování počtu zaměstnanců.
Z uvedených souvislostí vyplývají tyto poznatky:
- vyvážené stanovení všeodvětvové statutární minimální mzdy vyžaduje přihlížet k úrovní a
diferenciaci odvětvových (resp. oborových) a profesních mzdových hladin a průměrů a
analyzovat podíl zaměstnanců odměňovaných v jednotlivých odvětvích a v nich působících
subjektech mzdovým minimem a důsledků zvýšení úrovně minima na náklady práce. Pro
vyvážené fungování všeodvětvové statutární minimální mzdy jsou ze mzdových vztahů zcela
prioritní (a určující) vztahy ke mzdové hladině a průměrné (střední) hodnotě mezd za souhrn
národní ekonomiky a za ty odvětvové (popř. oborové nebo profesní) souhrny, v nichž se
soustředí velký počet a podíl zaměstnanců placených minimální mzdou a mzdami blízkými
této úrovni,
- územní, regionální agregace mzdových úrovní jsou z hlediska optimálního fungování
statutární mzdy sekundární. Jsou především výslednicí odvětvové hospodářské struktury.
7. Druhým hlavním systémem utváření minimálních mezd je jejich stanovení
prostřednictvím kolektivních smluv. Z členských států EU se tento systém uplatňuje
v Dánsku, Finsku, Itálii, Rakousku, SRN, Švédsku a na Kypru.
17
Rozdíly v pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledcích, které působí jako významné faktory
diferenciace v úrovni a pohybu mezd jednotlivců a dílčích kolektivů uvnitř podnikatelských a dalších subjektů se
na úrovni odvětvových a profesních souhrnů navzájem vyrovnávají.
11
I když v jednotlivých státech existují dílčí odlišnosti, lze hlavní (určující) společné
rysy postupu charakterizovat takto:
Za prvé. Základním předpokladem uplatnění systému stanovení minimálních mezd
prostřednictvím kolektivních smluv je rozvinutost kolektivního jednání sociálních
partnerů (především na nadpodnikové úrovni). To znamená zejména existenci fungujících
svazů zaměstnavatelů a svazů zaměstnanců (odborových svazů), které soustřeďují dostatečný
(pokud možno převažující) podíl podnikatelských subjektů (fyzických i právnických osob) i
zaměstnanců, aby mohly reprezentativně jednat o uzavření nadpodnikových kolektivních
smluv. Ustanovení těchto smluv uzavřených na úrovni odvětví, popř. oborů tvoří základní
strukturu minimálních mezd v každé národní ekonomice.
Za druhé. Systém stanovení minimálních mezd prostřednictvím kolektivních smluv
vykazuje značnou flexibilitu ve vztahu k ,,minimální hodnotě práce", tj. nejnižší úrovni
složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce a obtížnosti pracovních podmínek v jednotlivých
odvětvích a oborech (k převládající situaci u jednotlivých podnikatelských subjektů v nich
působících). V protikladu k systému všeodvětvového statutárního mzdového minima,
založeného na základní úrovni a několika nižších sazbách, vytváří se v tomto systému
rozsáhlá množina minimálních mezd (často fungujících a nazývaných jako minimální mzdové
tarify). Minimální mzdy jsou odstupňovány jak podle odvětví (oborů), popř. profesí, tak
uvnitř těchto struktur podle kvalifikační náročnosti prací (např. podle prací vyžadujících
zaučení, vyučení, popř. speciální přípravu).
Za třetí. Přizpůsobování (valorizace) minimálních mezd vývoji hospodářských
veličin (zejména spotřebitelských cen a/nebo národohospodářskému nominálnímu nebo
reálnému vývoji mezd) se nerealizuje podle jednotného (obecně uplatňovaného) schématu.
Určující jsou pravidla a vyjednávací pozice zaměstnavatelů a zaměstnanců
v jednotlivých odvětvích (oborech), resp. u jednotlivých profesí; tato pravidla významně
odrážejí konjunkturálně-tržní pozici odvětví, resp. oboru, profese. Větší variabilita a pružnost
přizpůsobovacích pravidel umožňuje i snížení nominální a reálné úrovně minimálních mezd;
realizace takového systému je však reálně zcela sporadická.
Za čtvrté. Diferencovaná úroveň a pohyb podle odvětví, oborů, resp. profesí značně
modifikuje pojetí a realizaci základních funkcí mzdového minima.
Diferencované úrovně čistých mezd samozřejmě zajišťují rozdílnou úroveň
disponibilního příjmu a tedy rozdílnou míru ochrany před chudobou; obecně platí, že i
nejnižší minimální mzda by měla zajišťovat žití v pásmu přijatelné skromné hmotné spotřeby
a sociálních kontaktů (ostatní úrovně mzdového minima zajišťují poněkud vyšší úroveň.
Rovněž vytvoření příjmové výhodnosti čisté minimální mzdy ve vztahu ke
statutárnímu (garantovanému) minimálnímu sociálnímu příjmu se vztahuje k nejnižší úrovni
v kolektivních smlouvách dohodnutého mzdového minima. To tedy znamená, že vyšší úrovně
minimálních mezd vytvářejí vyšší (intenzivnější) příjmovou motivaci, a tedy z tohoto -
vyššího - hlediska vyšší zájem o tyto pracovní činnosti.18
Pokud jde o ochranu a kriteriální funkci vůči zaměstnavatelům, vymezuje se nejnižší
úroveň mzdových nákladů na mzdy zaměstnanců a rovněž elementární rovnost konkurenčních
podmínek mezi zaměstnavateli jako nejnižší mzdové minimum stanovené kolektivní smlouvou
pro dané odvětví, obor nebo profesi; ochranné a kriteriální působení je tedy diferencované.
Za páté. Stanovení minimálních mezd prostřednictvím kolektivních smluv
pokrývá ve státech, kde je uplatňována, u zhruba 90 až 95 % zaměstnanců. Pro
zbývajících 5 až 10 % a jejich zaměstnavatelů se ochranné a kriteriální působení minimálních
mezd realizuje státní regulací. Okruh zaměstnanců, na které se žádná kolektivní smlouva
18
Proti tomu může působit skutečnost, že vyšší minimální mzda je dohodnuta u pracovních činností, které
kladou na zaměstnance vyšší nároky z hlediska složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce a obtížnosti
pracovních podmínek.
12
nevztahuje, se soustředí na oblast pomocných nízkokvalifikovaných roztříštěných činností, u
nichž neexistuje nebo je velmi nízká odborová organizovanost; jde např. o pomocné práce
v zemědělství a příbuzných oborech, práce v domácnosti (uklízení, hlídání dětí, ostraha
objektů), domovnické práce. Státní regulace spočívá buď v rozšíření platnosti určité (blízké)
kolektivní smlouvy na tyto zaměstnance rozhodnutím oprávněného státního orgánu nebo
právním předpisem selektivního charakteru vztaženého jen na uvedené skupiny
zaměstnanců.19
II. Diferenciace úrovně minimální mzdy podle krajů v ČR
1. Analýza má odpovědět na otázku zda je vhodné a z hlediska faktorů ovlivňujících
výši a diferenciaci mezd obecně a nízkých a minimálních mezd speciálně prioritní
odstupňovat všeodvětvovou statutární minimální mzdu podle krajského průřezu.
2. Shrnutí obecně působících faktorů a souvislostí ovlivňujících utváření úrovně
mezd na všech jejich hladinách, tj. v celém průběhu mzdového rozložení vyúsťuje v poznání,
že primárně se úroveň mezd jednotlivců utváří v jednotlivých podnikatelských a
nepodnikatelských (neziskových, veřejných) subjektech. Na úroveň mezd (výdělků)
rozhodujícím způsobem působí
- intenzita faktorů ,,hodnoty práce", kterými se v České republice pro jednotlivé
podnikatelské subjekty rozumí složitost, odpovědnost a namáhavost práce, obtížnost
pracovních podmínek a rovněž pracovní výkonnost a dosahované pracovní výsledky
jednotlivců a dílčích, vnitropodnikových kolektivů. Rovněž systém utváření platů
v nepodnikatelské sféře stanovený zákonným právním předpisem je založen na jejich
odstupňování podle uvedených kritérií,
- ekonomická a konjunkturálně-tržní pozice jednotlivých podnikatelských subjektů.
Příznivá podnikatelská pozice obvykle znamená vyšší úroveň mezd, problémy vedou k nižší
úrovni. V nepodnikatelské sféře je hlavním faktorem situace ve finančních zdrojích
(rozpočtech) veřejných a obdobných financujících institucí.
Působení těchto v zásadě objektivních faktorů ovlivňujících mzdovou úroveň se
prolíná s faktory subjektivními. V podnikatelské sféře, kde se mzdy utvářejí na základě
dohody (smlouvy) sociálních partnerů, závisí na vyjednávací pozici a schopnostech jednak
zaměstnavatelů a jednak zaměstnanců, a to ať již jde o individuální smlouvu20
- při níž
obvykle převládá silnější pozice zaměstnavatelů, nebo o kolektivní smlouvu, kterou se pozice
sociálních partnerů vyrovnává. V nepodnikatelských institucích je působení subjektivních
faktorů omezené; prosazují se v rámci využívání předpisů o platových náležitostech.
Mzdové úrovně (hladiny) v jednotlivých subjektech (a rovněž další sociálně-
ekonomické charakteristiky) se primárně agregují do oborových a odvětvových celků, které
nejsou jen formálně statistickými souhrny, ale vyjadřují souhrnnější (podstatnější) společné
komoditní (,,branžové") zájmy a souvislosti a odrážejí i převládající ekonomickou a
konjunkturálně - tržní pozici těchto oborových a odvětvových agregací (a to přes a proti
vnitroodborové a odvětvové konkurenci jednotlivých subjektů). To nachází svůj výraz ve
vytváření různých oborových a odvětvových institucí (sdružení, svazy, komory) jak na straně
zaměstnavatelů, tak zaměstnanců (odborové svazy).
19
Takovým selektivním předpisům o minimální mzdě (uplatňovaným např. v Rakousku) jsou v ČR blízká
zákonná ustanovení o minimálních mzdových tarifech představující soustavu minimálních mzdových úrovní pro
pracovní činnosti odstupňované podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce. Specifickým rysem této
úpravy je, že má obecnou platnost v podnikatelských subjektech, v nichž není uzavřena nebo na které není
rozšířena kolektivní smlouva upravující mzdové podmínky, a že nejnižší úroveň minimálního mzdového tarifu je
shodná s úrovní statutární všeodvětvové minimální mzdy.
20
V České republice je často podkladem pro uzavření takové smlouvy akceptace nabídky zaměstnavatele
zaměstnancem
13
3. Uplatnění minimální mzdy od počátku devadesátých let v ČR vyplynulo
z potřeby zajistit od počátku sociálně-ekonomické transformace uplatňování ochranných i
kriteriálních funkcí mzdového minima.
Vzhledem k nerozvinutosti kolektivního jednání mezi sociálními partnery a pro
nedostatky v organizační struktuře zejména nadpodnikových, oborových a odvětvových
struktur zejména na straně zaměstnavatelů (a rovněž pro nízkou kultivovanost kontaktů)
nepřicházelo v úvahu uplatnění systému utváření minimálních mezd prostřednictvím
kolektivních smluv jako jediné metody.
Jedinou možností bylo uplatnění systému všeodvětvové statutární minimální
mzdy jako základního mechanizmu utváření mzdového minima doplňovaného v podnikatelské
sféře možností stanovení vyššího mzdového minima v kolektivních smlouvách a garancí
všeodvětvového statutárního systému minimálních mzdových tarifů odstupňovaných podle
složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce při neexistenci kolektivní smlouvy nebo absenci
vyjednávání o mzdách v kolektivní smlouvě. Státní autorita stanovení minimální mzdy měla
být rovněž garancí stanovení všeobecně přijatelné úrovně minimální mzdy i jejího dodržování
v hospodářské praxi.
4. Zhodnocení obsahového a časového vývoje systému všeodvětvové statutární
minimální mzdy v průběhu let 1991 až 2004 vede k těmto základním poznatkům:
4.1 Počáteční stanovení všeodvětvové minimální mzdy v roce 199121
bylo
realizováno bez hlubších analýz vztahů tohoto minima k převládající mzdové hladině (úroveň
průměrné mzdy, průběh mzdového rozložení zaměstnanců zejména jeho dolní části aj.) i bez
přihlédnutí ke statutárním minimálním sociálním příjmovým veličinám. Statutární hranice
životního minima neexistovala, příprava jejího stanovení (která probíhala souběžně) nebyla
s vymezením minimální mzdy propojena,22
rovněž vývoj minimálního starobního důchodu
probíhal v té době bez vazby na minimální mzdu.
Výsledkem bylo stanovení relativně vysoké všeodvětvové minimální mzdy (2 000
Kč měsíčně představovalo téměř 53 % průměrné hrubé měsíční mzdy dosažené v roce 1991
v národním hospodářství České republiky). Rovněž vztah čisté minimální mzdy a částky
životního minima jednotlivce (stanoveného od listopadu 1991) byl velmi těsný (1 738:1 700
Kč měsíčně); bylo to důsledkem oddělené konstrukce obou minimálních veličin,
nedostatečných zkušeností, převažujícího jednostranného sociálního přístupu. Podstatný byl,
tehdy i v dalších bezprostředně následujících letech převládající názor, že pracovní a sociální
minimální příjmové veličiny nejsou vzájemně propojeny a ovlivňují sociálně-ekonomické
procesy nezávisle na sobě.
4.2 Etapa 1992 až 1998 byla obdobím postupného utlumování ochranných a
kriteriálních funkcí statutární minimální mzdy. V prvních letech (1992-1993) bylo její
nominální zpomalení vůči růstu průměrné nominální mzdy korekcí přílišně vysoké počáteční
úrovně (její podíl poklesl v roce 1993 na přijatelných 38 %). V dalších letech (1994-1998)
dosáhlo nominální i reálné zaostávání minimální mzdy vůči průměrné mzdové úrovni
životního minima jednotlivce takového rozsahu, že byly narušeny všechny nezbytné vztahy;
sociální i ekonomická úloha všeodvětvové statutární minimální mzdy byla prakticky plně
utlumena.
Průměrná hrubá měsíční mzda v národním hospodářství (civilní sektor) vzrostla mezi
rokem 1993 až 1998 nominálně o 101 % (z 5 817 na 11 693 Kč měsíčně) růst statutární
21
Nařízení vlády č.99/1991 Sb. ze dne 25.února 1991 s účinností ode dne vyhlášení
22
Statutární hranice životního minima byla v té době teprve předmětem analýzy, která vyústila v přijetí zákona
o životním minimu na podzim 1991. Představa o nezávislosti vývoje úrovně statutární minimální mzdy a
životního minima přetrvala až do počátku druhé poloviny 90 let.
14
minimální mzdy činil jen 20,5 % (z 2200 na 2 650 Kč); její podíl na průměrné mzdě klesl na
necelých 23 %.
Vzhledem k růstu indexu spotřebitelských cen v tomto období o cca 57 % se snížila
reálná kupní síla statutární minimální mzdy téměř o čtvrtinu.
Sociální dávky na úrovni životního minima jednotlivce úroveň čisté minimální mzdy
výrazně převýšily (v roce 1998 o 1 111 Kč). Zesilovala se tak rizika pasti chudoby, existovaly
tendence k sociální nezaměstnanosti a parazitizmu; sociální dávky se de facto staly
subvencemi zaměstnavatelům na nízké mzdy narůstal tlak na dovoz zahraniční pracovní síly
ochotné nízké mzdy akceptovat, to znamenalo vznik mzdové diskriminace cizinců a mzdově-
sociálního dumpingu.
4.3 Revitalizace minimální mzdy uplatňovaná v posledních letech (1999-2004) je
podstatnou složkou politiky směřující ke zvýšení motivace k legální zaměstnanecké
výdělečné činnosti a k tlumení orientace na zneužívání podpor a sociálních dávek.
Vývoj a pozice statutární minimální mzdy v tomto období lze stručně charakterizovat takto:
a) Dynamika statutární minimální mzdy nominálně i reálně výrazně překračuje růst
průměrné mzdy v národním hospodářství (civilní sektor):
1998 2003 index 03/98
statutární minim.mzda (MM)
Kč/měsíčně 2 650 6 200 2,34
průměrná mzda v nár. hosp. (PM)
Kč/měsíčně 11 693 16 766 1,43
index spotřeb. cen (ISP)
reálná kupní síla 100,0 113,2 x
MM 100,0 206,7 x
PM 100,0 126,323
x
b) Zásadní obrat dynamiky statutární minimální mzdy vedl k podstatné změně relace
k oficiálně vykazované průměrné mzdě; zatímco v roce 1998 byl poměr MM:PM 2 650:
11 693 Kč, tj. 22,7 %, dosahuje v roce 2003 hodnoty 37,0 % (6 200: 16 766).
c) Rychlá dynamika a vzestup úrovně statutární znamenala podstatnou změnu pozice
čisté minimální mzdy vůči úrovni životního minima (částce pro jednotlivce - dospělou osobu).
V roce 1998 dosahovala čistá minimální mzda jen 67,6 % úrovně životního minima
jednotlivce (ŽM1; 2 319:3 410 Kč měsíčně); v roce 2003 se poměr kvalitativně změnil - čistá
statutární minimální mzda (ČMM) převyšuje životní minimum jednotlivce o 24,1 % (5 087:
4 100 Kč). Tím se realizuje záměr revitalizace funkcí všeodvětvové statutární minimální
mzdy (resp. alespoň jeho první fáze). Vytváří se, i když dosud nepříliš intenzivní, motivace
k vyhledávání, převzetí a vykonávání legální zaměstnanecké činnosti odměňované minimální
mzdou.
Přitom pozitivnímu vývoji relace čisté statutární minimální mzdy a částek životního
minima napomáhal v letech 2002 a 2003 značně pomalý vzestup hladiny (indexu)
spotřebitelských cen (ISC 2002 měl hodnotu 1,018 a v roce 1993 1,001). Částky životního
minima se neměnily od 1.10.2001 do současnosti (červen 2004); převýšení ČMM vůči ŽM1,
tedy v roce 2004 dosahuje téměř 33 % (při hrubé měsíční statutární minimální mzdě 6 700 Kč
činí čistá MM 5 459 Kč, přesah nad úrovní částky ŽM jednotlivce 1 359 Kč, tj. 33,1 %).
d) V současné době (2003 - 2004) existují (a postupně sílí) významné signály, že
politiku realizovanou v posledních 5 až 6 letech založenou na výrazném předstihu růstu
statutární minimální mzdy před průměrnou (střední) mzdovou hladinou a rychlém
23
Úroveň statutární minimální mzdy stanovené pro rok 2004 (6 700 Kč měsíčně) představující proti
předchozímu roku zvýšení o 8,1 % bude s velkou pravděpodobností znamenat další předstih růstu minimální
mzdy oproti průměrné mzdě.
15
převyšování částek životního minima jednotlivce nelze bez korektivů neomezeně prodlužovat.
Heslovitě vyjádřeno jde o tyto skutečnosti:
- vysoký podíl statutární minimální mzdy na průměrné (střední) mzdové úrovni v celých
významných odvětvích; např. v odvětví výroby oděvů, zpracování a barvení kožešin (přes 30
tis. zaměstnanců) představuje minimální mzda v roce 2003 cca 2/3 mzdového průměru
(6 200:9 357 Kč měsíčně),
- vztahy úrovně statutární minimální mzdy a mzdové hladiny v rozsáhlém sektoru
podnikatelských subjektů s méně než 20 zaměstnanými osobami (jde o sektor, v němž podle
odborných odhadů pracuje okolo 700 tis. osob). Mzdy poskytované těmito subjekty se
statisticky pravidelně nesledují; dílčí informace naznačují, že mzdová hladina v těchto
subjektech se pohybuje okolo 75 % hladiny oficiálně sledované části národního hospodářství
(průměrná mzda souhrnu podnikatelských subjektů s méně než 20 zaměstnanými osobami se
v roce 2003 podle odborného odhadu pohybuje okolo 12 tis. Kč měsíčně; podíl statutární
minimální mzdy na tomto průměru přesahuje 50 %),
- převýšení statutární minimální mzdy nad tarify v oborových kolektivních smlouvách.
V roce 2003 byla úroveň všeodvětvové statutární minimální mzdy překročena až v 5. tarifním
stupni oborové kolektivní smlouvy textilního, oděvního a kožedělného průmyslu; v roce 2002
v 11 z 19 sledovaných oborových kolektivních smluv byl nejnižší mzdový tarif nižší než
statutární minimální mzda,
- obdobné převýšení statutární minimální mzdou existuje u platových tarifů v prvních
stupních počátečních platových tříd rozpočtové sféry.
Souhrnně tak vznikají rizika nevyváženého fungování minimální mzdy. Roste počet
podniků, které s obtížemi uhrazují náklady práce spojené s rychle rostoucí minimální mzdou;
zvyšuje se tak podíl zaměstnaných osob ve vztazích, na které se minimální mzda nevztahuje
(práce na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, dlouhodobá pracovní činnost na
základě mandatorní smlouvy osob se živnostenským oprávněním aj.), snižuje se podnikatelská
aktivita atd. V některých firmách roste podíl osob odměňovaných statutární minimální mzdou,
mzdy se nedostatečně diferencují podle kritérií hodnoty práce aj.
V důsledku těchto symptomů se problémy okolo úrovně a dynamiky růstu minimální
mzdy stávají závažným tématem sociálního dialogu. Zřejmě nazrála situace pro vymezení
takové politiky, která by optimalizovala působení mzdového minima v jeho všech funkcích.
Celým komplexem analýz k této problematice se bude zabývat studie ,,Optimalizace
postavení, vývoje a relací minimální mzdy v ČR", která bude ukončena v září 2004. V další
části této dílčí studie se analyzuje možnost a vhodnost diferenciace všeodvětvové statutární
minimální mzdy podle krajů ČR.
5. Faktorem, který určujícím způsobem ovlivňuje průměrnou úroveň mezd a
specifickým způsobem i celkové rozložení mezd (hladinu mezd) jednotlivých krajů a
vzájemné vztahy těchto úrovní mezi kraji je struktura odvětví (oborů) v krajských
ekonomikách; souvislost mzdové úrovně regionů a odvětvové struktury potvrzuje primárnost
utváření souhrnnějších mzdových vztahů podle odvětvové (oborové) příslušnosti jednotlivých
podnikatelských a nepodnikatelských subjektů (viz předchozí text).
Názorně (i když s určitým zjednodušením) naznačuje vazbu mezi odvětvovou
strukturou krajských ekonomik a krajských mzdových úrovní koeficient korelace pořadových
čísel krajů podle úrovně průměrných mezd za krajské celky a podílů osob zaměstnaných
v odvětvích, jejichž odvětvová průměrná mzda převyšuje průměrnou mzdu v národním
hospodářství ČR;24
základní postup a výsledky výpočtu korelačního koeficientu jsou uvedeny
v tabulce 1.
24
Shrnutí postupu výpočtu:
a) základem jsou údaje ČSÚ o počtu zaměstnaných v jednotlivých krajích podle odvětví KZAM a úrovní mezd
v těchto odvětvích a v národním hospodářství za rok 1992
16
Poměrně vysoká kladná míra korelace (koeficient vykazuje hodnotu cca 0,7)
naznačuje značný soulad obou faktorů. Výraznější odchylky mezi pořadími (Plzeňský,
Liberecký, Zlínský kraj) ve prospěch mzdové úrovně naznačující vliv relativně vyšší
konjekturálně - tržní pozice krajské ekonomiky; opačné výraznější odchylky (Karlovarský,
Olomoucký kraj) svědčí pro hypotézu, že krajská ekonomika má výkonnostní problémy.25
T a b u l k a 1 Koeficient korelace pořadových čísel krajské úrovně průměrných mezd
(xi) a podílu zaměstnaných v odvětvích s průměrnou mzdou převyšující průměrnou
mzdu v národním hospodářství v jednotlivých krajských ekonomikách (%); údaje za
rok 2002
průměrná mzda
podíl odvětví s nad-
průměrnou mzdou2) dílčí výpočty
ř kraj
Kč/měs. pořadí xi % pořadí yi xi- yi (xi-yi)2
a b c d e f g
1 Praha 19 866 1 52,98 1 0 0
2 Středočeský 15 537 2 40,72 4 -2 4
3 Moravskoslezský 14 919 3 45,05 3 0 0
4 Plzeňský 14 835 4 35,21 8 -4 16
5 Ústecký 14 269 5 42,20 2 3 9
6 Liberecký 14 079 6 32,2 11 -5 25
7 Jihomoravský 14 052 7 38,1 5 2 4
8 Jihočeský 14 024 8 33,04 10 -2 4
9 Zlínský 13 846 9 29,53 13 -4 16
10 Královehradecký 13 751 10 35,37 7 3 9
11 Karlovarský 13 534 11 36,28 6 5 25
12 Pardubický 13 525 12 31,38 12 0 0
13 Vysočina 13 441 13 29,10 14 -1 1
14 Olomoucký 13 364 14 34,60 9 5 25
15 součet,průměr 15 7071)
x 38,20 x x 138
Koeficient korelace:
( )
6967,0
2730
828
1
119614
138*6
1 =-=
-
-=yxiir
b) odvětví OKEČ, u nichž odvětvová průměrná mzda je vyšší než průměrná mzda v národním hospodářství jsou
(velká písmena dle OKEČ, názvy zkráceny)
C Dobývání surovin J Peněžnictví
E Výroba a rozvod energie K Služby podnikům
G Obchod L Veřejná správa
I Doprava
c) těsnost závislosti se měří Spearmanovým koeficientem korelace pořadových čísel, který je dán vzorcem:
( )
( )1
6
1 2
2
-
-
-=

nn
ii
r
yx
ii yx
, kde
rix iy - koeficient korelace
ix - číslo pořadí prvního znaku x (průměrné mzdy krajů)
iy - číslo pořadí druhého znaku y (podíl zaměstnaných v kraji v odvětvích se mzdovou úrovní vyšší než
průměrná mzda v národním hospodářství
n - počet stupně volnosti (počet krajů)
Podrobnosti viz příloha 1, část 1.1
25
Vzhledem k poměrné vyrovnanosti absolutních údajů obou veličin (viz sl. c a e) mají uvedené hypotézy jen
orientační charakter.
17
Prameny: MPSV: Vývoj vybraných ukazatelů životní úrovně v České republice v letech 1993-2002; ČSÚ: Trh
práce v České republice 1993-2003
Poznámky a vysvětlivky: 1) Předběžné údaje 2) Podíl zaměstnaných v odvětvích (KZAM): dobývání surovin,
výroba a rozvod energie, obchod, doprava , peněžnictví, služby podnikům, veřejná správa (názvy zkráceny)
6. Hlubší hodnocení souvislostí mezi mzdovou úrovní a diferenciací a krajskými
výřezy ekonomiky s cílem posoudit možnost a vhodnost mezikrajského odstupňování
všeodvětvové strukturální minimální mzdy vyžaduje analýzu těchto okruhů:
- jaký charakter mají krajská rozložení zaměstnanců podle výše mzdy (krajská mzdová
rozložení), zejména v jeho dolní větvi. Jde především o to, zda tato krajská rozložení mají
shodný (vzájemně blízký) průběh nebo se vzájemně liší,
- které faktory ovlivňují míru (úroveň, rozsah) diferenciace mezd, a to zejména v dolní části
mzdového rozložení.26
6.1 Pro krajská mzdová rozložení je především charakteristické, že vzájemné
relace krajských úrovní na různých hladinách (bodech) mzdového rozložení jsou
rozdílné; míry mzdové variace se rovněž odlišují. Prokazují to údaje tabulky 2, která
obsahuje informace o vybraných percentilech krajských mzdových rozložení se zaměřením
na jejich dolní větve (tj. - v souladu s hlavním tématem této studie - na charakteristiky
rozložení nízkých mezd).
Je především zřejmé, že mezikrajské relace nejnižších mzdových poloh (v tabulce 2,
sl. 1 a 2) se výrazně odlišují od relací střední mzdové úrovně (hodnoty 50. percentilu-
medianu, viz sloupce 7,8,11 a 12 tabulky).
Z toho plyne, že pro diferenciaci všeodvětvové statutární minimální mzdy není
vhodný jednoduchý empirický přístup spočívající v tom, že by se krajská minimální mzda
odvodila buď od úrovně nejnižších vykázaných mezd (např. na hladině P2), nebo od úrovně
střední mzdy, např. jako 40 % krajské mediánové mzdy. Rozdíly těchto přístupů jsou
relativně značné, v některých případech až protikladné:
možná krajská minimální mzda odvozená z hodnot
P2 0,4 * Me
informativní hodnoty Kč2)
kraj
Kč procent1)
Kč procent P2 Me
Jihočeský 7 200 116,1 5 900 95,2 7 107 14 599
Praha 6 100 98,4 7 300 117,7 6 059 18 234
Poznámky: 1) Procento celostátní všeodvětvové statutární minimální mzdy platné v roce 2002 tj. 6 200 Kč měs.;
2) Hodnoty z tabulky 2
26
Analýza se opírá o údaje o úrovni výdělků cca 189 tis.zaměstnanců za rok 2002 náhodně vybraných ze
souboru zaměstnanců podnikatelské sféry zahrnutých do statistického šetření MPSV (Informační systém o
průměrných výdělcích - ISPV).
Základem analýzy jsou měsíční hrubé mzdy za rok 2002, zjišťované za zaměstnance, kteří za rok
odpracovali více než 1 592 hodin, aby nedošlo ke zkreslení výše mzdy zaměstnanců, kteří neodpracovali plný
fond pracovní doby. Hrubá mzda zahrnuje základní mzdu včetně odměn a prémií, které náleží zaměstnanci za
dané období. Metodika odpovídá zákonné definici obsahu minimální mzdy. Do mzdy se zahrnují všechny složky
mzdy, s výjimkou mzdy (vč. zvýšení) za práci přesčas, přípatku za práci ve svátek. Do mzdy se nezahrnují
plnění poskytovaná podle zvláštních předpisů v souvislosti se zaměstnáním, zejména náhrady mzdy, odstupné,
cestovní náhrady, odměna za pracovní pohotovost, která se nepovažují za mzdu.
Do souboru jsou zařazeny všechny ekonomické subjekty s více než 1000 zaměstnanci, kvótním
způsobem (tak, aby podíl zaměstnanců v určitých odvětvích odpovídal jejich podílu na celkové zaměstnanosti)
vybrané organizace s 10-999 zaměstnanci, organizace s méně než 10 zaměstnanci ISPV do šetření nezahrnuje.
Vybrané subjekty zůstávají v souboru stále, struktura souboru je tedy stejná (příp. minimálně změněná) jako
v předchozím roce, organizace předávají údaje o všech svých zaměstnancích. Ekonomické subjekty jsou členěny
na organizační jednotky podle okresů, kde skutečně působí (tzv. pracovištní metoda).
18
T a b u l k a 2 Vybrané polohové ukazatele (percentily) rozložení zaměstnaců podle výše měsíční hrubé mzdy v krajích za rok 2002;
kraje řazeny podle sestupné úrovně druhého percentilu (P2)
zaměstnanci s úvazkem nad 37,5 hod.týdně,
kteří odpracovali za rok minimálně 1 572 hod.
p e r c e n t i l y
druhý (P2) pátý (P5)
dvacátý pátý
(P25, Q1)
padesátý
(P50, Me)
devadesátý pátý
(P95)
aritmetický průměr
(Ar)ř. kraj zkratka
Kč/měs ČR=100,0 Kč/měs ČR=100,0 Kč/měs ČR=100,0 Kč/měs ČR=100,0 Kč/měs ČR=100,0 Kč/měs ČR=100,0
počet za-
městnanců
v šetření
v tis.
a b c 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13
1 Jihočeský JČ 7 107 112,2 8 123 106,8 11 320 93,7 14 599 93,4 32 595 85,9 17 366 98,9 12 612
2 Středočeský SČ 6 667 105,3 7 715 101,5 12 744 105,5 15 164 103,4 30 146 79,4 17 689 101 24 547
3 Olomoucký OL 6 667 105,3 7 689 101,1 9 964 82,5 12 080 77,3 26 662 70,3 14 272 81,2 7 268
4 Královéhradecký KH 6 628 104,7 7 776 102,2 10 626 87,9 13 095 83,8 30 156 79,5 15 426 87,8 5 338
5 Plzeňský PZ 6 570 103,7 7 630 100,3 10 623 87,9 13 068 87 28 476 75,1 15 503 88,3 10 390
6 Karlovarský KV 6 449 101,8 7 686 101,1 10 227 84,6 12 015 76,9 26 824 70,7 14 408 82,0 7 690
7 Moravskoslezský MS 6 403 101,1 7 268 95,6 10 546 87,3 13 879 88,8 29 903 78,9 16 231 92,4 11 041
8 Ústecký ÚS 6 401 101,1 7 513 98,8 10 980 90,9 13 890 88,8 29 399 77,5 16 291 92,7 15 045
9 Zlínský ZL 6 108 96,4 7 102 93,4 10 272 85,0 12 914 82,6 26 285 69,3 14 538 82,8 17 151
10 Pardubický PA 6 075 95,9 6 812 89,6 8 561 70,9 10 642 68,1 24 561 64,8 12 652 72,0 6 748
11 Praha PH 6 059 95,7 7 812 102,7 13 784 114,1 18 238 116,6 52 726 138,9 23 640 134,6 46 737
12 Vysočina VY 6 020 95,0 6 982 91,1 9 330 77,2 11 521 73,7 24 322 64,1 13 319 75,8 7 006
13 Liberecký LB 6 010 94,9 6 862 90,2 9 186 70,0 11 859 75,6 25 708 67,8 14 703 83,7 4 985
14 Jihomoravský JM 5 959 94,1 6 852 90,1 9 374 77,6 11 774 75,3 28 497 75,1 14 277 81,2 12 250
15 ČR-průměr, součet CZ 6 333 100,0 7 606 100,0 12 082 100,0 15 634 100,0 37 947 100,0 17 566 100,0 188 808
Pramen: Výběrové šetření ze systému ISPV - 2002
19
6.2 Základní otázky, které lze formulovat na základě zjištění o měnlivosti a
rozdílnosti odstupňování výdělků v dolní větvi krajských mzdových rozložení, jsou - zda lze
vysledovat faktory, které s dostatečnou mírou pravděpodobnosti tyto rozdíly vysvětlují a
které z těchto faktorů jsou natolik závažné a mají takový charakter, aby se mohly stát
základem pro odstupňování všeodvětvové statutární minimální mzdy podle krajů.
6.2.1 Z konjunkturálně - tržních a sociálních faktorů, které vedle odvětvové struktury
vystupují jako výrazné odlišnosti krajských ekonomik, zaujímá přední místo míra
zaměstnanosti.
Vazba mezi charakteristikami dolních větví krajských mzdových rozložení (absolutní
úrovně P2 a Me, relativní míra rozmezí dolní větve) a míry nezaměstnanosti byla testována
prostřednictvím koeficientů korelace pořadových čísel; výpočet je uveden v tabulce 3.
Z hodnot korelačních koeficientů plyne, že jak nepřímá závislost (čím větší hodnota
míry nezaměstnanosti, tím menší hodnoty nejnižších a středních mezd), tak přímá závislost
(vztah mezi mírou nezaměstnanosti a relativním rozmezím dolní větve mzdového rozložení)
prokazují (viz řádek 15, sloupce 10,12,14 tab.3) nízkou míru těsnosti vztahů zkoumaných
veličin (koeficienty korelace dosahují zhruba hodnot: -0,10; -0,21; 0,13). Nelze odvodit
mechanismus odstupňování všeodvětvové statutární mzdy podle úrovně nezaměstnanosti
v jednotlivých krajích.
Často akcentovaná přímá závislost mezi regionální mírou nezaměstnanosti a
mzdou (zejména nejnižších mzdových úrovní) se analýzou uvedených údajů nepotvrdily.
20
T a b u l k a 3 Koeficient korelace pořadových čísel krajské úrovně nejnižších mezd (druhého percentilu ), středních mezd (medianu) relativního rozmezí mezd
(
Me
PMe 2-
) a míry nezaměstnanosti (metodika VŠPS)1)
za rok 2002
druhý percentil
P2
(pramen a)
medián
Me
(pramen a)
relativní rozmezí
mezd
Me
PMe 2-
míra
nezaměstnanosti
(metodika VŠPS
pramen b)
výpočty
ř kraj
Kč/měs.
pořadí
A3) Kč/měs.
pořadí
B3) %
pořadí
C4) %
pořadí
D4) A-D (A-D)2
B-D (B-D)2
C-D (C-D)2
A B 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14
1 Jihočeský 7 107 14 14 599 12 51,3 7 5,0 6 8 64 6 36 1 1
2 Středočeský 6 667 13 16 164 13 58,8 2 4,9 5 8 64 8 64 -3 9
3 Olomoucký 6 667 12 12 080 6 44,8 13 9,6 12 6 36 6 36 1 1
4 Královehradecký 6 628 11 13 095 9 49,4 8-9 4,2 2 9 81 7 49 6,5 42,25
5 Plzeňský 6 570 10 13 068 8 51,7 6 4,7 3-4 6,5 42,25 4,5 20,25 2,5 6,25
6 Karlovarský 6 449 9 12 015 5 46,3 11 7,5 9 0 0 -4 16 2 4
7
Moravskoslezský 6 403 8 13 879 10 53,9 3-4 13,3 14 -6 36 -4 16 10,5 110,25
8 Ústecký 6 401 7 13 890 11 53,9 3-4 12,7 13 -6 36 -2 4 9,5 90,25
9 Zlínský 6 108 6 12 914 7 52,7 5 7,9 11 -5 25 -4 16 6 36
10 Pardubický 6 075 5 10 642 1 42,7 14 7,2 8 -3 9 -7 49 6 36
11 Praha 6 059 4 18 239 14 66,8 1 3,6 1 3 9 13 169 0 0
12 Vysočina 6 020 3 11 521 2 47,7 11 5,1 7 -4 16 -5 25 4 16
13 Liberecký 6 010 2 11 859 4 49,3 10 4,7 3-4 -1,5 2,25 0,5 0,25 6,5 42,25
14 Jihomoravský 5 959 1 11 774 3 49,4 8-9 7,6 10 -9 81 7 49 1,5 2,25
15 ČR-součet,průměr 6 333 x 15 634 x 59,5 x 7,3 X x 501,5 x 549,50 x 396,5
16 koef.korelace2)
x x x x X x x x x -0,1022 x -0,2077 x 0,1286
Prameny: a) MPSV: Informační systém o průměrných výdělcích (ISPV)-výběrový soubor; b)ČSÚ:Trh práce v České republice 1993-2003
Poznámky a vysvětlivky : 1) Mezinárodně srovnatelná metodika; 2) Výpočet podle vzorce:
( )
( )1
6
1 2
2
-
-
-

nn
ii yx
, (podrobnosti viz poznámka 23 na str. 14); hodnoty A,B,C
jsou postupně veličinami ix, hodnoty D jsou veličinami yi 3) Pořadí krajů od nejvyšší k nejnižší hodnotě, 4) Pořadí krajů od nejnižší k nejvyšší hodnotě
21
Nedostatkem hodnocených údajů je skutečnost, že neobsahují údaje o mzdách
v nejmenších podnikatelských subjektech (do 10 zaměstnanců); vztahy mezi úrovní nejnižších
mezd v těchto subjektech mohou těsněji odrážet situaci v míře nezaměstnanosti, a to
především místních pracovních trzích, které pro většinu těchto subjektů představují ,,modus
operandi" a které svým souhrnným trendem ovlivňují krajské míry nezaměstnanosti. Speciální
test vztahů mezi mzdovou úrovní všech subjektů - včetně nejmenších z hlediska zaměstnanosti
vychází ze speciálního šetření ČSÚ.27
Test je konkrétně založen na zjištění korelačních vztahů
mezi podíly zaměstnanců, kteří jsou v souhrnu jednotlivých krajů odměňováni minimální
mzdou a krajskými měrami nezaměstnanosti; korelační vztahy jsou uvedeny v tabulce 4.
Hodnota korelačního koeficientu (cca 0,34) naznačuje mírně vyšší úroveň
souvztažnosti analyzovaných veličin než v předchozím rozboru; vysoká míra pravděpodobnosti
kladné korelace vztahů však není zdaleka potvrzena. Lze předpokládat, že na rozsah
zaměstnanců odměňovaných v jednotlivých krajích mzdovým minimem působí podstatnou
měrou jiné faktory, než je míra nezaměstnanosti.
T a b u l k a 4 Koeficient korelace pořadových čísel krajských podílů zaměstnanců
odměňovaných minimální mzdou a míry nezaměstnanosti (metodika VŠPS)
podíl zaměstnanců
odměňovaných minimální
mzdou (pramen a)
míra nezaměstnanosti
(metodika VŠPS
pramen b)
výpočty
ř kraj
% E % F E-F (E-F)2
a b 1 2 3 4 5 6
1 Pardubický 2,1 1 7,2 8 -7 49
2 Jihočeský 2,8 2 5,0 6 -4 16
3 Královéhradecký 3,0 3 4,2 2 1 1
4 Karlovarský 3,3 4 7,5 9 -5 25
5 Vysočina 3,4 5 5,1 7 -2 4
6 Praha 3,7 6-7 3,6 1 5,5 30,25
7 Plzeňský 3,7 6-7 4,7 3-4 3,0 9,0
8 Zlínský 3,8 8 7,9 11 -3,0 9,0
9 Olomoucký 4,4 9 9,6 12 -3,0 9,0
10 Jihomoravský 4,8 10 7,6 10 0 0
11 Středočeský 4,9 11 4,9 5 6 36
12 Moravskoslezský 7,1 12 13,3 14 -2 4
13 Ústecký 7,8 13 12,7 13 0 0
14 Liberecký 9,0 14 4,7 3-4 10,5 110,25
15 ČR-průměr,součet 4,5 x 7,3 x x 302,5
16 koef.korelace x x x x x 0,3352
Prameny: a) ČSÚ: Speciální šetření, březen 2003, b) ČSÚ: Trh práce v České republice 1993-2003
6.2.2 Dalším faktorem, o němž lze předpokládat výrazné působení na
úroveňminimální mzdy, jsou životní náklady.
Pro konkrétní hodnocení vztahů mezi všeodvětvovou statutární mzdou a životními
náklady nejsou na krajské úrovni statistické informace. Lze vycházet jen z rámcových a
neúplných informací studií, jejichž hlavní zaměření mělo jiných charakter.28
Bezprostřednost
vztahu minimální mzdy a životních nákladů ovlivňuje uplatňování životního (popř.
27
Šetření bylo uskutečněno v březnu 2003. Zúčastnilo se 2 470 organizací v ČR, v nichž je odměňování
realizováno podle zákona č.1/1992 Sb.,; pracovalo v nich cca 871 tis. zaměstnanců.
28
Např.studie VÚPSV o životním minimu
22
existenčního) minima jako obecného statutárního kritéria ještě přijatelné chudoby a nejnižší
úrovně sociálních příjmů při prokázané potřebnosti bezprostřednosti vztahu minimální mzdy a
životních nákladů. Krytí minimálně nezbytných životních nákladů je bezprostředně
realizováno konstrukcí životního minima; motivační odstup minimální mzdy od životního
minima je zvláštní, samostatná úloha, a to zejména při nedostatečnosti tohoto odstupu, což je
aktuální situace v ČR.
Rámcové aktuální poznatky lze shrnout takto:
- životní náklady na výživu, průmyslové výrobky a podstatnou část služeb (doprava,
telekomunikace, kultura, volný čas) nevykazují v regionálním měřítku na úrovni krajů
zásadnější rozdíly,
- rozdíly většího rozsahu existují v nákladech na bydlení; mezikrajské rozdíly nejsou však
souhrnně statisticky zjišťovány. Dílčí studie naznačují, že diferenciačně působící faktory
nemají jednoznačně vyhraněný charakter na úrovni krajů. Významně působí další faktory
zejména podíly bytového fondu jednak podle vlastnictví a forem užívání (byty v osobním
vlastnictví a užívání, nájemní byty v soukromém nebo obecním vlastnictví, byty družstevní),
jednak podle míry regulace nákladů na bydlení; působí v různé intenzitě v jednotlivých
místech (v městech, venkovských sídlech apod.).
Souhrn těchto skutečností vede k závěru, že krajská diferenciace všeodvětvové
statutární mzdy podle životních nákladů by vedla ke schematickému řešení. Rozdíly životních
nákladů, dané především rozdíly v nákladech na bydlení, by v jednotlivých místech měly být
vyjádřeny v dohodách obsažených v kolektivních smlouvách o vyšších minimálních mzdách
v jednotlivých podnikatelských subjektech. To by znamenalo, že všeodvětvová statutární
mzda zůstává ve smyslu její základní charakteristiky a funkcí - všeobecnou bází mzdové
úrovně; pokud by životní náklady nebo diferencované úrovně životního minima byly pro
některá místa sníženy, zvětšil by se odstup od celostátně jednotlivé statutární minimální
mzdy. Na straně zájemců o práci a zaměstnanců by se tak v těchto místech zvýšila motivace
k vyhledávání, přijetí a výkonu práce a to i odměňovaných minimální mzdou.29
6.2.3 Dále byly analyzovány souvislosti mezi krajskými parametry dolní větve
mzdového rozložení a krajskými podíly:
- rozsahu zaměstnavatelských subjektů s malým počtem zaměstnanců (subjekty do 19
zaměstnaných),
- rozsahu odvětví s vysokou vnitřní diferenciací mezd,
- rozsahu zaměstnaných cizinců.
Zaměstnanecké subjekty s malým počtem zaměstnanců (subjekty do 19
zaměstnaných vykazují nejvyšší podíl zaměstnanců odměňovaných minimální mzdou:
počet podniků zaměstnanci s MM
velikostní typ podniku zaměstnanci celkem
abs. % abs. %
1-9 pracovníků 1 057 252 10,2 84 7,9
10-19 pracovníků 1 535 109 4,4 91 5,9
20-99 pracovníků 45 481 802 32,5 2 729 6,0
100-249 pracovníků 85 826 544 22,0 2 746 3,2
250-499 pracovníků 108 479 316 12,8 4 122 3,8
500-999 pracovníků 175 896 265 10,7 2 814 1,6
nad 1 000 pracovníků 452 656 182 7,4 10 864 2,4
celkem 870 930 2 470 100,0 39 192 4,5
Pramen: ČSÚ: Speciální šetření, březen 2003
29
Tento závěr neznamená, že není účelné analyzovat podmínky uplatňování všeodvětvové minimální mzdy u
subjektů s různou platební schopností.
23
Vzhledem k zjištění, že podíly zaměstnavatelských subjektů s počtem zaměstnaných
osob do 19 se ve 12 krajích (Praha, Středočeský, Jihočeský, Karlovarský, Ústecký, Liberecký,
Pardubický, Vysočina, Jihomoravský, Olomoucký, Zlínský, Moravskoslezský)30
pohybují
v značně úzkém rozmezí 10,1 až 11,9 % všech subjektů a pouze ve dvou (Plzeňský a
Královehradecký) jsou tu vykázány podíly podstatně vyšší (21,2 %), nelze tuto
charakteristiku zvolit jako znak pro krajské odstupňování statutární minimální mzdy.
Pokud jde o krajské podíly odvětví s vysokou vnitřní diferenciací mezd31
a podíl
zaměstnávaných cizinců,32
jsou jejich korelační vazby s relativním rozmezím mezd
(
Me
PMe 2-
) uvedeny na tabulce 6. Údaje naznačují, že míra souvztažnosti obou charakteristik
s diferenciačním mzdovým rozmezím je relativně vysoká. To platí zejména o hodnotách
podílu odvětví s vysokou mírou vnitroodvětvové diferenciace mezd (koeficient pořadové
korelace má hodnotu zhruba 0,59), přičemž vyšší odchylka pořadí se prokazuje u
Karlovarského a Zlínského kraje; nižší míra relativního rozmezí diferenciace mezd při
relativně vyšším pořadí odvětví s vyšší mzdovou diferenciací v Karlovarském kraji má
pravděpodobně souvislost s vysokým podílem lázeňství, které zvyšuje podíl odvětví
pohostinství a ubytování při koncentraci do větších subjektů s vyšší úrovní složitosti práce;
opačný trend pořadových pozic Zlínského kraje by vyžadoval speciální analýzu.
30
ČSÚ: Okresy České republiky v roce 2002
31
Na základě odborného odhadu byla do tohoto komplexu zařazena odvětví (podle členění OKEČ, názvy
zkráceny): G - obchod, H - ubytování a stravování, I - doprava a ostatní služby. Kritériem začlenění odvětví je
předpokládaný rozsah jednoduchých prací z hlediska složitosti, odpovědnosti a namáhavosti a podíl subjektů
s nízkým počtem zaměstnanců. Údaje z publikace ČSÚ, Trh práce v České republice 1993-2003 za rok 2002
32)
VÚPSV: Mezinárodní pracovní migrace v ČR; bulletin č. 12
24
T a b u l k a 6 Koeficienty pořadové korelace mezi realitním rozmezím dolního pásma
mzdového rozložení (
Me
PMe 2-
) a podílem odvětví s vysokou vnitřní diferenciací mezd a
podílem zaměstnaných cizinců v krajích ČR; údaje za rok 2002
relativní rozmezí
mezd1)
Me
PMe 2-
(pramen c)
odvětví s vysokou
vnitřní
diferenciací
mezd
(pramen a)
podíl
zaměstnaných
cizinců
(pramen b)
výpočty
ř kraj
%
pořadí
H
%
pořadí
J
%
pořadí
K
H-J (H-J)2
(H-K) (H-K)2
a b 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
1 Jihočeský 51,3 7 25,0 11 2,0 10-11 -4 16 -3,5 12,25
2 Středočeský 58,5 2 29,5 3 3,9 3 -1 1 -1 1
3 Olomoucký 44,8 13 25,7 9 1,2 14 4 16 -1 1
4 Královéhradecký 49,4 8-9 26,2 7-8 2,3 8 1 1 0,5 0,25
5 Plzeňský 51,7 6 26,5 6 2,5 7 0 0 -1 1
6 Karlovarský 46,3 12 29,2 4 4,5 2 8 64 10 100
7 Moravskoslezský 53,9 3-4 26,2 7-8 2,9 5 -4 16 -1,5 2,25
8 Ústecký 53,9 3-4 30,1 2 2,0 10-11 1,5 2,25 -7 49
9 Zlínský 52,7 5 24,5 12 2,2 9 -7 49 -7 49
10 Pardubický 42,7 14 23,7 13 1,7 13 1 1 1 1
11 Praha 66,8 1 37,6 1 8,9 1 0 0 0 0
12 Vysočina 47,7 11 20,2 14 1,8 12 -3 9 -1 1
13 Liberecký 49,3 10 25,2 10 3,0 4 0 0 6 36
14 Jihomoravský 49,4 8-9 28,6 5 2,6 6 3,5 12,25 2,5 6,25
15 ČR-součet, průměr 59,5 x 28,1 x 3,4 x x 187,5 x 260,1
16 koef. korelace x x x x X x x 0,5879 x 0,4284
Prameny: a) ČSÚ: Trh práce v České republice 1993-2003; b) VÚPSV: Mezinárodní pracovní migrace v ČR,
bulletin č.12; c) MPSV: ISPV, výběrový soubor
Souhrnně lze korelační analýzu mezi podílem odvětví s vysokou vnitřní diferenciací
mezd a rozmezím mezd pokládat za sondu do souvislostí diferenciace mezd v jednotlivých
krajích,33
položit ji na základ mezi krajské diferenciace všeodvětvové diferenciace mezd
by nebylo vhodné pro pravděpodobnou měnivost ukazatele v čase. Vhodnější je zřejmě
hledat případné řešení analýzou odvětvových struktur.
Podíl zaměstnaných cizinců v krajských ekonomikách má pravděpodobně určitý vliv
na charakter rozmezí dolní větve mzdového rozložení; míra pořadí je v 9 ze 14 krajů u obou
charakteristik značně blízká (viz sloupce H a K tab.6) a v Karlovarském kraji působí na
odchylku vedle vlivu lázeňství rozdílná struktura zaměstnaných cizinců - značný podíl osob
pracujících na živnostenské oprávnění.34
Zvolení ukazatele podílu zaměstnaných cizinců na
zaměstnanosti za hlavním kritérium krajského odstupňování všeodvětvové statutární mzdy
není vhodné. Základní důvody jsou:
Za prvé: rozsah zaměstnanosti cizinců je regionálně značně měnlivý v závislosti na
řadě faktorů, zejména územní koncentraci stavebně-investiční činnosti, na které je vázána
významná část cizinců a dosavadní ,,neusazenosti" pracovní imigrace cizinců po vstupu ČR
33
Vysoký podíl odvětví s vysokou vnitřní diferenciací mezd např. naznačuje příčiny největšího relativního
rozmezí dolní větve mzdového rozložení v Praze.
34
Procentní podíl zaměstnaných cizinců je v tab. 6 vypočten jako podíl součtu cizinců s platným povolením
k zaměstnání, občanů SR registrovaných na úřadech práce a cizinců s živnostenským oprávněním k 31.12.2002.
Zahrnutí poslední skupiny vychází z toho, že část těchto cizinců fakticky pracuje ve vztazích blízkých
pracovnímu poměru a jejich příjmy ovlivňují nejnižší mzdy; to není správný předpoklad v Karlovarském kraji
vzhledem k obchodní činnosti zejména vietnamských migrantů v rozsáhlých tržištích
25
do EU (může se měnit jak rozsah, tak odvětvová, regionální i národnostní struktura pracovní
migrace, např. poměr cizinců ze států EU a ,,třetích" zemích).
Za druhé: skutečnost, že rozsah pracovní migrace cizinců zaměstnaneckého
charakteru z ,,třetích" zemí je závislá na rozhodnutí územních (okresních) úřadů práce a tedy,
že existuje rozdílnost místních politik (zejména napětí mezi zaměstnáváním cizinců a
zaměstnáváním tuzemských nezaměstnaných).
Za třetí: fakt, že mzdová motivace cizinců se řídí jinými kritérii než mzdová
motivace tuzemských uchazečů o práci. Převážná část pracujících cizinců (dočasní imigranti)
nemá nárok na dávky sociální potřebnosti (při jejichž výši se bere v úvahu úroveň statutárního
životního minima) a rozhodují se podle výhodnosti dosahované mzdy (výdělku) v relaci
k nominální a reálné úrovni pracovních (mzdových) příjmů v mateřské zemi, a to včetně
minimální mzdové úrovně a rovněž k dostupnosti práce v této zemi. Tyto souvislosti ,,tlačí"
na snížení statutární minimální mzdy, a tedy k pracovní demotivaci tuzemských uchazečů o
zaměstnání i zaměstnanců; jde o jeden z projevů ,,mzdového dumpingu", který by neměl
ovlivňovat úpravy minimální mzdy v ČR.
7. Analýza vhodnosti a prioritnosti odstupňování statutární všeodvětvové minimální
mzdy podle krajů ČR dospívá k těmto poznatkům a závěrům:
Za prvé. Mechanismus utváření mezd na všech hladinách výdělkového rozložení je
založen na primární úloze jednotlivých zaměstnavatelských (podnikatelských i
nepodnikatelských) subjektů a postupném shrnování takto utvářených mezd jednotlivých
zaměstnanců do oborových, odvětvových, popř. profesních souhrnů. Regionální mzdové
aglomerace mají z hlediska prvotních procesů utváření mezd druhotný, statisticko formální
charakter.
Za druhé. Výběrovým šetřením zjištěná empirická rozložení mezd (měsíčních
výdělků) v jednotlivých krajích naznačují,35
že mzdová pozice krajů se na různých
výdělkových hladinách významně mění. Mzdové relace nízkých mezd jsou relativně
sevřenější než mezd střední úrovně.36
Pozice řady krajů se z nadprůměrné mění v hluboce
podprůměrnou; pozice Prahy má zcela protikladnou tendenci. Je vyloučeno jednoduché
odvození krajské všeodvětvové statutární minimální mzdy od empiricky zjišťované nejnižší
mzdové úrovně nebo odvozením jednotným koeficientem od střední empirické úrovně.
Za třetí. Podrobnější hodnocení vztahů mezi relativním rozmezím a faktory
(charakteristikami, kritérii), o nichž lze hypoteticky předpokládat silnou korelaci k uvedeným
mzdovým kritériím se týkalo krajských charakteristik - míra zaměstnanosti, životní náklady,
podíl malých zaměstnavatelských subjektů, podíl odvětví s výraznou vnitřní diferenciací
mezd (výdělků), podíl zaměstnaných cizinců. U žádné z těchto charakteristik se neprokázala
dominantní (jednoznačná) korelace s hodnotami nízké úrovně mezd. Z věcných souvislostí
není proto vhodné odstupňovat všeodvětvovou statutární mzdu podle krajů.
Za čtvrté. K uvedeným věcným důvodům přistupují i souvislosti právní regulace.
Větší počet krajských úrovní všeodvětvové statutární mzdy by zřejmě vyžadoval analogické
odstupňování škály minimálních mzdových tarifů. Tím by se systém právní (statutární)
úpravy minimálních mzdových úrovní stal značně složitým.
Za páté. Z provedených analýz vyplývá doporučení, aby se optimalizace úrovně a
vývoje (změn) minimální mzdy v ČR orientovala na analýzu odvětvových souvislostí a
kritérií.
35
Vypovídací schopnost výběrového souboru lze pokládat za uspokojivou, i když krajské a odvětvové kvóty
nejsou zcela zachovány.
36
Rozmezí relací od celostátního průměru se pohybuje na hladině P2 mezi zhruba +12 p.b. do -6 p.b. a na
hladině P50 mezi cca +17 p.b. do -25 p.b.
26
III. Základy optimalizace úrovně a dynamiky minimální mzdy v ČR od
roku 2005
1. Úroveň a dynamika všeodvětvové statutární minimální mzdy by se měly
pohybovat v hranicích, které jsou vymezeny ochrannými a kriteriálními funkcemi ve
vztahu k zaměstnancům i zaměstnavatelům. Reálně jde o prostory úrovně a dynamiky,
které se vytvářejí určitým kompromisem mezi požadavky dílčích funkcí mzdového minima.
Při určité vyváženosti lze pokládat tento kompromis za sociálně-ekonomické optimum úrovně
a dynamiky minimální mzdy v jejím fungování.
Ochranná funkce všeodvětvové statutární minimální mzdy vůči zaměstnancům
spočívá v zajištění takové úrovně čistého příjmu, která chrání příjemce před chudobou; vůči
zaměstnavatelům plyne její ochranné působení v zajištění elementárních (minimálních)
rovných podmínek mzdové (pracovně nákladové) konkurence mezi podnikatelskými
subjekty, resp. veřejnými institucemi. Kriteriální fungování mzdového minima vůči
zaměstnancům je spojeno s vytvořením příjmové motivace k legální zaměstnanecké pracovní
činnosti oproti minimálnímu sociálnímu příjmu získávanému bezpracně; vůči
zaměstnavatelům vystupuje minimální mzda jako kritérium vymezující nejnižší,
nepodkročitelnou úroveň nákladů na mzdy zaměstnanců.
Dílčí oblasti fungování mezd (spojení se zájmy zaměstnavatelů, zaměstnanců a
státu) působí na úroveň a dynamiku minimální mzdy protikladně. Nalézt sociálně-
ekonomické optimum úrovně a dynamiky minimální mzdy znamená vyvážit
v hospodářské a sociální politice konkrétního období tyto dílčí oblasti.
2. V období let 1998 až 2004 bylo v ČR prioritou státní hospodářské a sociální
politiky vytvoření základních podmínek pro uplatnění (obnovu a upevnění) ochranné a
kriteriální funkce všeodvětvové statutární minimální mzdy vůči zaměstnancům.
Úroveň mzdového minima v tomto období vzrostla natolik, že zajišťuje již citelně
vyšší čistý příjem než dávky sociální potřebnosti na úrovni statutárního životního minima
jednotlivce; tento příjmový odstup se postupně zvyšoval (převýšení v roce 2004 činí 1 359 Kč
měsíčně, tj. 33 %).
index
1998 2002 2003 2004 03/98 04/03
1. minimální mzda hrubá 2 650 5 700 6 200 6 700 2,340 1,081
2. čistá 2 319 4 715 5 087 5 459 2,194 1,073
3. životní minimum jednotlivce 3 4301)
4 100 4 100 4 100 1,195 1,000
4. vztahy čisté MM a ŽM jednotlivce
4.1 rozdíl Kč (MM-ŽM) - 1 111 615 987 1 359
4 2 podíl (index MM/ŽM) 0,676 1,150 1,241 1,331
1)
Úroveň platná od 1. 4. 1998
Základní podmínky pro ochranné a kriteriální (motivační) fungování
všeodvětvové statutární minimální mzdy vůči zaměstnancům byly vytvořeny.
Převýšení statutárních minimálních dávek sociální potřebnosti (sociální pomoci,
resp. kriteriálního životního minima) všeodvětvovou statutární minimální mzdou dosahuje
v ČR zatím podstatně nižších hodnot, než jsou obvyklé ve státech EU-15;37
převýšení v těchto
státech se obvykle pohybuje mezi 50 až 100 procenty minimálních sociálních dávek
(životního minima jednotlivce).
37
Všeodvětvovou statutární minimální mzdu uplatňují Belgie, Francie, Irsko, Lucembursko, Nizozemsko,
Portugalsko, Řecko, Španělsko, V. Británie.
27
3. V předchozích letech byla v ČR fungování minimální mzdy ve vztahu
k zaměstnavatelům věnována ve státní hospodářské a sociální politice malá (druhořadá,
okrajová) pozornost.
Do roku 1998 byla pozice mzdového minima při ovlivňování nákladů práce
vzhledem k jeho absolutní i relativní úrovni nevýznamná (a postupně se snižovala38
); od
tohoto roku se prioritně sledovalo vytvoření podmínek pro jeho působení k motivaci k práci
(viz odst. 2).
Z hlediska působení všeodvětvové statutární minimální mzdy na mzdové náklady
(náklady práce) byla a dosud je sledována jen úroveň a vývoj relací mzdového minima a
oficiálně sledované a zveřejňované průměrné mzdy v národním hospodářství.39
Jde o
informaci značně orientační, nepřesnou a zkreslující.
Informace
- neobsahuje údaje o vztahu mzdového minima a výdělkové úrovně jak na různých mzdových
hladinách (zejména nízkých), tak v dílčích strukturálních průřezech (odvětví, velikostních
skupin subjektů aj.). Ty jsou pro intenzitu ovlivňování mzdových nákladů v některých
hospodářských segmentech mzdovým minimem podstatné,
- srovnává vztahy veličin, které mají rozdílný obsah. Statutární minimální mzda vyjadřuje
mzdu za plně odpracovaný (resp. placený) fond pracovní doby, průměrná mzda fyzického
stavu zaměstnanců je ovlivněna rozsahem zkrácených úvazků i neplacené pracovní doby
Od roku 1998 se podíl (relace) minimální mzdy na národohospodářské průměrné
mzdě podstatně zvýšil. Růst mzdového minima v tomto období výrazně převýšil dynamiku
průměrné mzdy; to je v krátkodobém pohledu nejvýznamnější faktor nákladového působení
mzdového minima. Vzhledem k trvajícímu (i když podstatně se zpomalujícímu)
prodiferenciačnímu vývoji mezd (rychlejší růst vyšších než nižších mezd) je přitom předstih
růstu minimální mzdy v odvětvích a dalších strukturách s nižší výdělkovou úrovní zpravidla
ještě výraznější.
V současné době (2003 - 2004) existují (a postupně sílí) významné signály, že
politiku realizovanou v posledních 5 až 6 letech založenou na výrazném předstihu růstu
statutární minimální mzdy před průměrnou (střední) mzdovou hladinou (a rychlém
převyšování částek životního minima jednotlivce) nelze bez korekce dále prodlužovat.
Naznačují to zejména základní charakteristiky postavení, úrovně a dynamiky
všeodvětvové statutární minimální mzdy ve vztahu k významným parametrům mzdového
vývoje uvedené v přehledu v tab. 7.
38
To jednoznačně platí pro období od vzniku České republiky (1993).
39
Do roku 2003 byla oficiálně dlouhodobě (od roku 1948) sledována a zveřejňována průměrná měsíční mzda za
ty objekty civilního sektoru národního hospodářství, které podléhají výkazové povinnosti; od roku 2004 se do
oficiální průměrné mzdy zahrnují navíc i údaje za ozbrojené složky (údaje jsou zveřejňovány od roku 1993).
28
T a b u l k a 7 Základní charakteristiky postavení, úrovně a dynamiky všeodvětvové
statutární mzdy a podstatných parametrů mzdového vývoje v letech 1998, 2002, 2003
číselné hodnoty index orient.počet
ř. charakteristiky
pra-
men absolutní (Kč) relace min.mzdy (%) abs. hodnot zaměstnanců
1998 2002 2003 1998 2002 2003 02/98 03/98 tis.os. rok
a b c d e f g h i j k l m
I.údaje výkaznictví1)
oficiální PM 11 693 15 711 16 766 22,7 36,3 37,0 1,34 1,43
1
civilní sektor2)
A
oficiální PM
2
národní hosp.2)
A 11 801 15 857 16 917 22,5 35,9 36,6 1,34 1,43 3 185 02
3 PM přepočtený stav3)
B 12 061 16 335 17 447 22,0 34,9 35,5 1,35 1,45 3 127 03
II. údaje o rozložení
mezd4)
4 PM na plný plac.fond 5)
C 12 761 17 201 . 20,8 33,1 . 1,35 . 2 045 02
5 mzda 5. percentilu D 5 559 7 557 . 47,7 75,4 . 1,36 . 10,2 02
6 mzda 1. decilu D 6 493 8 757 . 40,8 65,1 . 1,35 . 240 02
7 mediánová mzda D 11 257 14 676 . 23,5 38,8 . 1,30 . 1 023 02
III. údaje odhadované
8 PM malých organizací7)
B 9 630 11 164 11 595 27,5 51,1 53,5 1,16 1,20 820 03
IV. údaje za vybraná
odvětví
zemědělství,
9
myslivost aj. H 9 146 11 508 11 762 29,0 49,5 52,7 1,26 1,29 114,4 03
výroba oděvů,
10
kožešnictví H 7 406 8 974 9 337 35,8 63,5 66,4 1,21 1,26 31,6 03
V. minimální mzda
všeodvětvová
11
statutární min. mzda G 2 650 5 700 6 200 100,0 100,0 100,0 2,15 2,34 x x
index spotřebitelských
12
cen A 1,000 1,131 1,132 x x x 1,13 1,13 x x
Prameny: A-ČSÚ: Statistická ročenka 2003; B-ČSÚ: Pracovníci a mzdy za IV. Čtvrtletí 1998,2002,2003; C-
ČSÚ: Časové řady základních ukazatelů statistiky práce; D-VÚPSV: Vlastní výpočty dle údajů pramene C; E-
ČSÚ: Mzdová diferenciace zaměstnanců v roce 2002; F-VÚPSV: Vlastní výpočty dle údajů pramene B; G-
VÚPSV: Vývoj hlavních ekonomických a sociálních ukazatelů České republiky 1990-2003, bulletin No19; H-
MPSV: Vývoj vybraných ukazatelů životní úrovně v České republice v letech 1993-2003.
Poznámky a vysvětlivky: 1) Výkazy o mzdách (statisticky sledované ekonomické subjekty) poskytují všechny
organizace s výjimkou podnikatelských subjektů, které zaměstnávají méně než 20 osob; 2) Průměrná hrubá
měsíční mzda je podíl mezd zúčtovaných k výplatě na jednoho zaměstnance fyzického evidenčního počtu za
subjekty mimo ozbrojené složky; 3) Údaj jako v pozn. 2 včetně ozbrojených složek; 4) Přepočtený stav
zaměstnanců je jejich počet po přepočtení na zaměstnance s plným stanoveným pracovním úvazkem; 5) Údaje
výběrového šetření o mzdách zaměstnanců s plným pracovním úvazkem, kteří skutečně odpracovali alespoň 95%
tohoto fondu; 6) Průměrná mzda zaměstnance podle pozn. 5 řádky5-7 obsahuje vybrané základní charakteristiky
mezd na různých místech rozložení zaměstnanců podle výše mezd; 7) Průměrná mzda (metodika viz pozn.
2)"malé organizace").
Rostoucí tlak všeodvětvové statutární minimální mzdy na úroveň mzdových (a tedy i
úplných pracovních40
) nákladů obecně plyne z jejího zvyšujícího se podílu na mzdových
hladinách ve všech strukturách uvedených v přehledu; jde o samozřejmý důsledek
progresivního (předstihového) růstu mzdového minima (srovnej údaje sl. j a k).
Podíl mzdového minima na průměrné mzdě obsahově s minimem srovnatelné
(průměrná mzda přepočtená na plný placený časový fond41
) za souhrn subjektů podléhajících
povinnému výkaznictví o mzdách,42
který činil v roce 2002 cca 33 % (viz řádek 4, sl. h
40
Mzdové náklady jsou převažující složkou úplných nákladů práce; hrubé mzdy představují v ČR v průměru 70
% těchto nákladů a přímo ovlivňují rovněž úroveň povinných příspěvků zaměstnavatelů na sociální a zdravotní
pojištění (ty činí dalších zhruba 26 % úplných nákladů práce).
41
Přepočtem se vylučují zkrácené pracovní úvazky a neplacený časový fond (absence pro nemoc aj.).
42
Výkaznictví nepodléhají podnikatelské subjekty (firmy) s méně než 20 zaměstnanými osobami.
29
tabulky 7) a v roce 2004 pravděpodobně nepřekročí 35 %, neodráží diferenciaci
v nákladovém působení mzdového minima.
Zhruba u 800 tis. zaměstnanců43
(tj. zhruba pětiny jejich celkového fyzického stavu
v národním hospodářství ČR) převyšuje v roce 2003 oficiální minimální mzda 50 % odhadu
průměrné mzdy na fyzické počty zaměstnanců souhrnu této části hospodářství (,,malých
organizací", viz řádek 844
tabulky); odhady průměrné mzdy přepočtené na plný placený
časový fond naznačují, že podíl statutárního mzdového minima dosáhne zhruba poloviny této
(obsahově srovnatelné) průměrné mzdové úrovně v roce 2004.45
Orientační propočty46
naznačují, že nákladová zátěž plynoucí ze statutární minimální mzdy je v souboru ,,malých
organizací" několikanásobně (zhruba 5x) vyšší než v souboru ,,velkých organizací". Podíl
zaměstnanců odměňovaných v souhrnu ,,malých organizací" všeodvětvovou minimální
mzdou lze pro rok 2002 odhadnout zhruba na 7 %, ve ,,velkých organizacích" činí tento podíl
průměrně cca 1,5 %. V důsledku nižší úrovně a dynamiky výdělků (a tedy vyšší míry
předstihu statutární minimální mzdy před zvyšováním průměrné i celkové mzdové hladiny)
lze odhadnout podíl zaměstnanců se mzdou odpovídající minimální mzdě v souboru ,,malých
organizací" v roce 2004 na zhruba 10 %; ve ,,velkých organizacích" se tento podíl zvýšil jen
v desetinách procenta a nepřesáhl 2 % (v souhrnu se může pohybovat rozsah zaměstnanců
odměňovaných minimální mzdou mezi 2 až 3 %).
Je nesporné, že v hospodářských subjektech s nižší úrovní mezd (a obvykle -
v důsledku slabšího postavení na trhu - s nižší mzdovou dynamikou) jsou náklady práce i
celkové náklady minimální mzdou zatěžovány výrazně intenzivněji než v ostatních subjektech
(jejichž výdělková úroveň byla dosud jediným kritériem úvah o úrovni a dynamice statutární
minimální mzdy). Rozsah zaměstnanců v hospodářských subjektech s nižší úrovní mezd lze
odhadnout na cca 1 milión, tj. zhruba čtvrtinu celkového počtu zaměstnanců v ČR.47
Za předpokladu, že by od roku 2005 nadále pokračoval předstih zvyšování úrovně
všeodvětvové statutární minimální mzdy v intenzitě posledních let a že rovněž mzdová
úroveň se zvyšovala zhruba v dosavadních dimenzích, lez odhadnout, že v roce 2005 by se
podíl statutárního mzdového minima na průměrné mzdě podnikatelských subjektů s méně než
20 zaměstnanci (,,malé organizace") pohyboval v rozmezí 57 až 58 %48
a podíl zaměstnanců
mezi 12 až 13 %. Orientační odhady naznačují, že za nezměněných podmínek by se v období
let 2006 a 2010 v těchto subjektech zvyšoval ročně podíl statutární minimální mzdy na
průměrné mzdě o cca 2 proc. body (v roce 2010 by dosahoval cca 65 až 70 %, resp. při
přepočtu na plný placený časový fond 60 až 65 %); podíl zaměstnanců odměňovaných
minimem by v těchto organizacích ročně vzrůstal o 2 až 3 proc. body a dosáhl zhruba pětiny
až čtvrtiny zaměstnanců.49
Z naznačených charakteristik lze dovodit, že působení úrovně a dynamiky
všeodvětvové statutární minimální mzdy na mzdové náklady může - při nezměněných
43
Jde o souhrn zaměstnanců podnikatelských subjektů (kromě pojišťovnictví a penzijního financování), které
zaměstnávají méně než 20 osob a neposkytují výkazy o mzdách; pracovně je lze označit jako ,,malé organizace".
44
Průměrná mzda fyzického stavu zaměstnanců tohoto souboru ,,malých organizací" se odhaduje na základě
výběrového zjišťování realizovaného u cca 1 % subjektů. Průměrnou mzdu přepočtenou na plný placený časový
fond ČSÚ neodhaduje.
45
Vysoký podíl statutárního mzdového minima na průměrné výdělkové úrovni existuje i v některých
odvětvových souhrnech ,,velkých organizací" (viz řádky 9 a 10 tabulky) - zemědělství, oděvnictví.
46
Odhady a další v textu uvedené parametry jsou výsledkem propočtů a úvah založených na analogii mezi
mzdovými charakteristikami souboru ,,velkých organizací" a souboru ,,malých organizací". Základní propočty a
úvahy jsou uvedeny v příloze; mají aproximativní charakter a s dostatečnou vypovídací přesností naznačují
možná rizika a směry řešení.
47
Vedle podnikatelských subjektů zaměstnávajících méně než 20 osob - ,,malé organizace" jde např. o odvětví
zemědělství a oděvnictví (viz řádky 9 a 10 tabulky).
48
Při přepočtu na plný placený časový fond 52 až 53 %.
49
Podrobnější charakteristiky možného vývoje jsou číselně ilustrovány v příloze.
30
vývojových parametrech - ve významném výseku hospodářských subjektů ohrožovat rozsah a
rozvoj legálních podnikatelských aktivit.
Prakticky může intenzivní nákladové působení mzdového minima vést k přechodu
podnikatelských subjektů do šedé ekonomiky, resp. využívání jejích prvků (nebo jim
blízkých), jako jsou - zaměstnání na černo, na krátkodobé úvazky, ,,švarcsystém". Může být
omezován rozsah zaměstnanosti a vzhledem k obvykle malému potenciálu růstu produktivity
práce i k omezování celkového rozsahu podnikání.
4. Vymezení úrovně a dynamiky všeodvětvové statutární minimální mzdy od
roku 2005 vyžaduje brát v úvahu širší okruh funkcí mzdového minima. Vedle
dlouhodobého zvyšování jeho působení k motivaci k práce je vysoce aktuální přihlížet
k nákladovému působení minima v souboru podnikatelských subjektů zaměstnávajících méně
než 20 osob.
Základní parametry přibližující vývoj úrovně a dynamiky statutárního mzdového
minima sociálně-ekonomickému optimu lze vymezit takto:
Za prvé. Růst statutárního mzdového minima musí trvale (dlouhodobě)
převyšovat růst životního minima jednotlivce (resp. růst minimální úrovně dávek
sociální potřebnosti pro dospělou osobu).
Operativně lze tuto podmínku zajistit tím, že růst čisté minimální mzdy převýší
očekávaný růst hladiny spotřebitelských cen (životní minimum se, za obvyklých podmínek,
valorizuje v míře růstu hladiny spotřebitelských cen).
Za druhé. Růst hrubé statutární mzdy obvykle nepřekračuje očekávaný
oficiálně vykazovaný růst minimální průměrné mzdy v národním hospodářství.
Za třetí. Růst hrubé statutární minimální mzdy přihlíží (blíží se) k
očekávanému růstu odhadované minimální průměrné mzdy podnikatelských subjektů
zaměstnávajících méně než 20 osob.
Tyto základní parametry vycházejí z předpokladu, že obvyklé vztahy očekávané
dynamiky (indexy růstu) jsou tyto:
ISC < IČMM < IHPM1 > IHPM2
IHMM = IHPM2,
kde
ISC = index růstu spotřebitelských cen,
IČMM = index růstu čisté všeodvětvové statutární minimální mzdy,
IHMM = index růstu hrubé všeodvětvové statutární minimální mzdy,
IHPM1 = index růstu oficiálně vykazované hrubé nominální mzdy,
IHPM2 = index růstu odhadované průměrné mzdy v podnikatelských subjektech
zaměstnávajících méně než 20 osob.
Pro rok 2005 lze odvodit pohyb statutárního mzdového minima z těchto parametrů
očekávaného (odhadovaného) cenového a mzdového vývoje:
- index spotřebitelských cen (ISC) minimálně 1,035
- index růstu oficiálně zveřejňované průměrné mzdy (IHPM1
50
,,velké organizace"); odhad
se pohybuje od 1,060 do 1,075
- index růstu průměrné mzdy podnikatelských subjektů zaměstnávajících méně než 20 osob
(IHPM2 ,,malé organizace");50
odhad se pohybuje v rozmezí 1,040 až 1,055.
Index růstu čisté statutární minimální mzdy (IČMM) musí v relaci k růstu
spotřebitelských cen (ISC) být minimálně 1,040. V relaci k IHPM1 by neměl převyšovat
hodnotu 1,075 (vhodnější je nepřevýšení indexu 1,060); ve vztahu k dynamice mezd tzv.
50
Vychází se ze značně oprávněného předpokladu, že míra růstu průměrné mzdy fyzického stavu zaměstnanců
je prakticky shodná s dynamikou růstu průměrné mzdy přepočtené na plně placený fond zaměstnanců.
31
,,malých organizací" lze za nejvhodnější dynamiku pokládat růst indexem 1,055. Souhrnně
lze dynamiku statutární minimální mzdy blížící se optimu vymezit pásmem růstových indexů
1,055 až 1,060. Absolutní úroveň hrubé měsíční statutární minimální mzdy by měla v roce
2005 činit (při zaokrouhlení na desítky Kč) 7 070 Kč až 7 100 Kč; čistá minimální mzda by
orientačně (za nezměněných podmínek) meziročně vzrostla o 5 až 5,4 % a odstup od částky
životního minima jednotlivce by se (za předpokladu valorizace této částky růstem ISC) zvýšil
o 130 až 150 Kč; podíl minima na oficiální minimální mzdě (průměrná mzda ,,velkých
organizací") by se pravděpodobně snížila (nebo stagnovala), podíl na odhadu průměrné mzdy
podnikatelských subjektů (,,malých organizací") by stagnoval nebo mírně vzrostl, na odhadu
celkové průměrné mzdy v národním hospodářství by podíl mzdového minima pravděpodobně
stagnoval.
V období střednědobého výhledu (do roku 2010) by bylo nejvhodnější postupovat
pro každý rok na základě očekávaného vývoje cenových a mzdových parametrů s přihlédnutím
k vývoji předcházejícího roku (a k tomu realizovat konkrétní analýzy).
Současně by bylo účelné pro toto období posoudit v širších souvislostech přístupy,
které by umožnily vytvářet co nejoptimálnější podmínky pro vyvážené fungování
všeodvětvové statutární minimální mzdy. Jde o tyto náměty:
Za prvé: Zvýšit motivační působení mzdového minima tím, že se sníží souhrnné
daňové zatížení (příjmové zdanění, povinné příspěvky do sociálních fondů) zaměstnanců
v pásmu minimálních mezd; při neměnné úrovni hrubé minimální mzdy se zvýší odstup
čistého minima od minimálních dávek sociální potřebnosti.
Za druhé: Tlumit tlak na růst mzdových, pracovních i celkových nákladů snížením
sazby povinných odvodů zaměstnavatelů na sociální a zdravotní pojištění vázané na statutární
mzdové minimum; zvýšení mzdového minima by bylo v oblasti nákladů práce tlumeno.
Náměty by bylo nutné posuzovat v širších vazbách (zejména analýzy a koncepce
utváření úplných nákladů práce).
32
Příloha
Základní charakteristiky úrovně, vývoje a vztahů minimální mzdy, průměrné mzdy a mzdového rozložení v období 2002 až 20101)
absolutní hodnoty, vývoj relace minimální mzdy
2005 2005 2010
2003 odhad odhad odhad 2002 2004
ř. charakteristiky
2002
2004
1.pol.
2004
předpokl.
min. max. min.
2010
odhad
2005
min.
2010
max.
a b c d e f g h i j k l m n
I. organizace s výkazy (,,velké
organizace")
1 PM nár. hosp. 15 857 16 917 17 267 (18 000) (19 080) (19 350) ( 25 529) (27 787) 35,9 (37,2) (37,9) (41,9)
2 meziroční růst, index4)
. 1,067 1,064 (1,064) (1,060) (1,075) (1,338) 1,436
3 PM na plný placený časový fond 17 201 (18 353) . (19 528) (20 700) (20 993) (27 696) (30 146) 33,1 (34,3) (35,0) (38,6)
4 2.percentil 6 501 (6 937) . (7 380) (7 823) (7 934) (10 467) (11 393) 87,7 (90,8) (92,5) (102,2)
5 5.percentil 7 557 (8 063) . (8 579) (9 094) (9 222) (12 168) (13 243) 75,4 (78,1) (79,6) (87,9)
6 1.decil 8 757 (9 344) . (9 942) (10 539) (10 688) (14 101) (15 348) 65,1 (67,4) (68,7) (75,9)
7 podíl zaměst.odměň. MM v % (1) (1,5) . (1,5) (<2) (<2) (2+
) (2)
II. podnik. organizace s méně
než 20 zaměst. (,,malé organiza-
ce"); odhad dle výběr. šetření
8 PM nár. hosp. 11 164 11 595 11 671 (12 070) (12 553) (12 734) (15 277) (16 643) 51,1 (55,5) (57,7) (70,0)
9 meziroční růst, index4)
. 1,039 1,041 (1,041) (1,040) (1,055) (1,0217) (1,307)
10 PM na plný plac. časový fond2)
(12 110) (12 583) . (13 099) (13 623) (13 819) (16 579) (18 061) (47,1) (51,1) (53,1) (64,5)
11 5.percentil (5 320) (5 528) . (5 755) (5 985) (6 072) (7 284) (7 936) (107,1) (1,164) (121,0) (146,9)
12 1.decil (6 165) (6 406) . (6 668) (6 935) (7 035) (8 439) (9 195) (92,5) (1,005) (104,4) (126,8)
13 medián . (10 736) . (11 176) (11 634) (11 791) (14 159) (15 410)
14 podíl zaměst.odměň. MM v % (7,3) (8,9) . (10) (12,5) (12) (28) (21)
III. ostatní charakteristiky
15 minimální mzda hrubá (MM) 5 700 6 200 6 700 6 700 (7 240)3)
(7 240) (10 700) (10 700) 100,0 100,0 100,0 100,0
16 minimální mzda čistá (MMČ) 4 715 5 087 5 459 5 459 (5 860) (5 860) (8 475) (8 475)
17 životní min. jednotlivce (ŽMJ) 4 100 4 100 4 100 4 100 (4 244) (4 244) (5 042) (5 042)
18 předstih MMČxŽMJ, index 1,15 1,24 1,33 1,33 (1,38) (1,38) (1,68) (1,68)
19 rozdíl 615 987 1 359 1 359 (1 616) (1 616) (3 433) (3 433)
20 index spotř. cen 1,018 1,001 1,028 1,028 1,035 1,035 1,088 1,188
Poznámky a vysvětlivky: 1) hodnoty v závorkách jsou odhady; 2) Vztahy ve mzdovém rozložení (řádek 10 až 13) jsou odvozeny analogicky z údajů v části I.; 3) Předpokládaný růst o 8,1 % ročně
(vzestup jako mezi rokem 2003 a 2004); 4) Ve sloupcích i a g, ř. 2 a í jsou indexy za pětileté období.
Prameny: ČSÚ, VÚPSV
33
Literatura
TOMEŠ, Igor: Úprava minimálních mezd, Výskumný ústav práce a sociálnych vecí,
Bratislava, 1991
BAROŠOVÁ, Margita: Východiská a funkcie minimálnej mzdy a prístupy k jej valorizácii,
Výskumný ústav práce, sociálnych vecí a rodiny, Bratislava, 1999
BAŠTÝŘ, Ivo a kol.: Životní minimum v zahraničí a v České republice, srovnávací studie,
Praha, MPSV 1997
Mutual Information System on Social Protection in the EU Member States and the EEA;
MISSOC, EU, 2001
Zaručení dostatečných prostředků; MISSOC, interní materiál VÚPSV, 2003
OECD: The Tax /Benefit Position of Employees 1995-1996, 1997. Paříž 1997,1998
OECD: Taxing Wages 1998-1999, 1999-2000, 2000-2001, 2001-2002, Paříž ročně 2000 až
2003
EUROSTAT: Labour Costs in the EU, Eurostat - News Release, březen 2003
European Communities: Minimum Wages, Brusel 1997
MPSV: Vývoj vybraných ukazatelů životní úrovně v České republice v letech 1993-2003;
Praha, 2004
VÚPSV: Vývoj hlavních ekonomických a sociálních ukazatelů České republiky 1990-2003
(bulletin No. 19)
ČSÚ: Statistická ročenka České republiky 2003
ČSÚ: Časové řady základních ukazatelů statistiky práce 1948-2002, 2003
ČSÚ: Trh práce v České republice 1993-2003
CHOMÁTOVÁ, Ludmila: Optimalizace úrovně a relací minimální mzdy v ČR, VÚPSV,
2003
Úmluvy MOP
Právní předpisy ČR