Nezaměstnaní ve společnosti, ztráta statusu, stigmatizace, underclass Radka Matějková, Jana Hrašková 2004 Obsah: Obsah: 2 1. Úvod. 3 2. Nezaměstnanost a důsledky. 3 2.1. Nezaměstnanost a společnost 3 2.2. Vývoj a struktura nezaměstnanosti v ČR.. 4 2.3. Dlouhodobá nezaměstnanost -- fenomén současnosti 5 2.4. Rizikové skupiny nezaměstnaných. 5 3. Člověk a nezaměstnanost 6 3.1. Význam práce pro člověka. 6 3.2. Stigma. 8 3.3. Underclass. 8 4. Nezaměstnanost a veřejnost 9 5. Nezaměstnaní na trhu práce. 10 6. Literatura. 12 Přílohy. 13 1. Úvod Když chceš poznat člověka, podívej se na jeho práci J.CH.F.Schiller Všichni se shodneme na tom, že práce je pro každého důležitá. Ať už pracujeme z nutnosti výdělku peněz nebo nás práce baví a dělá nám radost. Je samozřejmě nutné oddělit práci a zaměstnání. Každý jsme někdy pracovali. Umývání nádobí je také práce. Ale právě docházení do zaměstnání a pobírání odměny za práci rozděluje lidi zjednodušeně do dvou skupin. Jsou to zaměstnaní a nezaměstnaní. Tématem naší seminární práce jsou nezaměstnaní ve společnosti, ztráta statusu, stigmatizace a underclass. V první části práce bychom rády uvedly toto téma do kontextu s teoretickým rámcem dlouhodobé nezaměstnanosti a vývojem nezaměstnanosti v historii České republiky. V další části se budeme věnovat jednotlivým bodům, jak jsou uvedeny v názvu seminární práce a na závěr bychom chtěly čtenáře seznámit se některými zajímavostmi z výzkumu na téma: Nezaměstnaní na trhu práce, provedeným VÚPSV Praha, výzkumným centrem Brno. 2. Nezaměstnanost a důsledky 2.1. Nezaměstnanost a společnost Problém nezaměstnanosti je spojen s otázkou občanských práv a participace na životě společnosti. Zdůrazňuje, že být nezaměstnaný neznamená jen nemít zaměstnání, ale i životní prostředky, vyloučení z profesionálního společenství, přisouzení nevýhodného sociálního statusu charakteru stigmatu, vyloučení z aktivní účasti v odborech, vyloučení z plného občanství aj. Nezaměstnaní jsou vzhledem k svému statusu tlačeni do pasivní role příjemce sociálních dávek. Jedinou aktivitou, která je nezaměstnanému dovolena je hledání nového pracovního místa. Nezaměstnaní jsou vyloučení z jakékoliv reálné participace v hlavním proudu společenského života. Získat zaměstnaní pro ně znamená začít znovu žít, což je zesíleno negativním postojem liberalistické části společnosti, pro které nezaměstnanost znamená selhání nezaměstnaného jedince. 2.2. Vývoj a struktura nezaměstnanosti v ČR Ve vývoji trhu práce a nezaměstnanosti prošla Česká republika třemi prolínajícími se vlnami[1]. § První vlna (po roce 1990) - etapa částečné a kontrolované deregulace (regulace zejména mzdového vývoje). Lze ji charakterizovat spíše jako opouštění původních pracovních pozic pracovníky než propouštění pracovníků. Vedle vytlačení pracujících důchodců z trhu práce šlo z větší práce o odchod aktivnějších a flexibilnějších osob do nově rozvíjejících se sektorů (soukromé podniky a šedá ekonomika). Zejména rostl do té doby nerozvinutý sektor služeb § Druhá vlna (1993 -- 1997) - deregulace strany nabídky trhu práce celkovou flexibilizací pracovní síly důsledku tlaků zaměstnavatelů na omezení růstu mezd, jejich zvyšujících se nároků na pracovní výkon a požadavků na přizpůsobení se pracovníků pracovnímu režimu a pracovním podmínkám, jež zaměstnavatelům lépe vyhovovaly, a eliminací vyjednávací síly odborů (v roce 1996 byla z podnětů vlády přerušená jednání v tripartitě). V Tomto období byla využita také mnohá opatření nejen na ochranu, např.: poskytnutím snadných úvěrů na velkou privatizaci a následným tolerováním zadlužování podniků vůči bankám a obchodním partnerům. § Třetí vlna (od roku1998) -- deregulace strany poptávky pracovního trhu, respektive za etapu postupného odstraňování ochranných opatření státu ve vztahu k zaměstnavatelům. Lze také hovořit o druhé vlny marketizace. Zaměstnavatelé omezují výhodu flexibilizace pracovní síly a ochranu pozice státem. Od roku 1997 dopadaly ve větší míře na všechny segmenty pracovního trhu tržní tlaky a požadavky soutěživosti. Recese v letech 1997 -- 1999 odstartovala další vlnu strukturální změny a trh práce se kvalitativně změnil a nezaměstnanost narostla více, než by se dalo z mírného zpomalení růstu předpokládat. Rizika nezaměstnanosti se diferencovala, a na konci období se projevily efekty strnulosti trhu práce a narostl výrazně podíl dlouhodobě nezaměstnaných. 2.3. Dlouhodobá nezaměstnanost -- fenomén současnosti Značným problémem je v současné době dlouhodobá nezaměstnanost . V poválečném období byla dlouhodobá nezaměstnanost zanedbatelná, dnes postihuje asi 50 % z celku zaměstnaných. Čím jsou lidé déle bez zaměstnání, tím mají menší naději získat opět pracovní uplatnění. Dlouhodobá nezaměstnanost v zemích ES postihuje zejména mládež a dělníky s nízkou kvalifikací či nekvalifikované, příslušníky etnických minorit, lidé s handicapy, nekvalifikované ženy apod. Dlouhodobá nezaměstnanost má nepříznivé důsledky pro společnost i pro nezaměstnané. Sociální následky dlouhodobé nezaměstnanosti se projevují ve snížení životní úrovně, růstu napětí v rodině i v personálních vztazích, depresí, ztrátou motivace a pocitem bezmocnosti. Z hlediska společnosti se dlouhodobá nezaměstnanost negativně projevuje zvýšenými nároky na státní rozpočet (dávky v nezaměstnanosti a další podpory), na sociální služby, ztráty na neodvedených daních, nárůstem sociálně patologických jevů, nestabilitou společnosti. 2.4. Rizikové skupiny nezaměstnaných Uplatnění člověka na trhu práce je podmíněné řadou charakteristik (věk, zdravotní stav, vzdělání, pohlaví, příslušnost k etnické skupině), které vyčleňují skupiny lidí s větším rizikem ztráty práce a předurčují je pro dlouhodobou nezaměstnanost. Tyto skupiny jsou také vystaveny riziku opakované nezaměstnanosti. Jejich příslušníci nacházejí uplatnění na sekundárním trhu práce na méně placených pracích s nejistou budoucností. Nezaměstnanost tak více ohrožuje určité skupiny populace, což potvrzuje zkušenost téměř ze všech průmyslově vyspělých zemí. Je zřejmé, že právě na tyto skupiny musí být zaměřena politika zaměstnanosti. Některé z tzv. cílových skupin potřebují také zvýšenou pomoc pracovně profesního a psychologického poradenství. Všeobecné tlaky dlouhodobé nezaměstnanosti mohou sice sdílet s ostatními nezaměstnanými, ale s odlišnými psychologickými, sociálními a zdravotními následky. Důsledky ztráty mohou být pro některé jedince enormně bolestivé, protože v prvé řadě nesouvisejí s jejich pracovním zařazením. Dlouhodobá nezaměstnanost představuje nebezpečí především pro: o málo flexibilní a dlouhodobě zaměstnanou pracovní síly (čím stabilnější místo měli lidé před ztrátou práce, tím hůře se na pracovním trhu uplatňují neboť jsou hůře adaptabilní na nové pracovní podmínky), o nekvalifikovanou pracovní sílu, osoby s nízkým vzděláním (zejména nekvalifikované ženy), o osoby s kumulovanými osobními a sociálními handicapy, o příslušníky etnických minorit a pro emigranty (zejména ve spojení s dalšími handicapy, primárně vzdělanostním a kvalifikačním), o obyvatele ze zaostávajících a venkovských oblastí, o zdravotně postižené, o mladistvé, zejména mladé problémové jedince. 3. Člověk a nezaměstnanost 3.1. Význam práce pro člověka Práce zaujímá v životě člověka nezastupitelné postavení. Je důležitou podmínkou jeho důstojné existence, přináší mu nejen materiální prospěch, ale současně mu dává pocit seberealizace a společenské užitečnosti. Vřazuje člověka do řádu sociálních vztahů, uspokojuje jeho potřeby ctižádosti, sebeuplatnění a sebeúcty. Práce tedy neslouží pouze k výrobě statků nebo k vykonávaní služeb, ale vytváří sociální pole strukturovaných kontaktů s možností vést rozhovory, potkávat jiné lidi a uzavírat přátelství. Při zvládání svých pracovních úkolů může jednotlivec objektivizovat své schopnosti a získat pocit odborné kompetence. Skupinová práce nabízí sociální prostředí, ve kterém se člověk hodnotí a srovnává s ostatními lidmi. V konkrétní práci, k níž jsou nezbytně znalosti, schopnosti a dovednosti, se rozvíjí lidská osobní identita. V kontextu životní dráhy člověka práce určuje začátek i konec ekonomické aktivity. Prací ukazujeme dětem, které teprve vychováváme, platné hodnoty. Nabízíme ji možnost ztotožnění, nápodoby a osobního příkladu. Děti sice v dnešní době nevidí tak často rodiče pracovat, ale spoluprožívají jejich pracovní úspěchy i nezdary. Naprostá většina lidí nebere práci jen jako nutný životní úděl, s níž je potřebné se smířit, ale pracuje s jistou samozřejmostí, která přináší radost a uspokojení. Skutečnou hodnotu práce člověk obvykle poznává, až když ji ztratí. Nedobrovolné vyřazení práce z osobního života člověka má totiž podle našich i zahraničních poznatků průkazné negativní sociální, psychologické, ale i zdravotní důsledky. Ztráta zaměstnání neznamená jen ztráta statusu spojeného s obecně faktem "mít zaměstnání" a konkrétní s "povahou tohoto zaměstnání". Znamená také přijmout nový status (nezaměstnaného), status podřadný. Společnost vnímá nezaměstnanost jako preferenci zahálky před úsilím potvrdit svou hodnotu dobrého pracovníka. Tváří v tvář této konzumní společnosti se nezaměstnaní snaží o udržování určité úrovně spotřeby a určitého životního standardu. Konzum zboží je chápán jako vyjádření osobní identity, potvrzení a vytváření sociálních vztahů, ritualizace času, což nezaměstnanost blokuje. Např. nemohou zaplatit "rundu v hospodě", omezení v jídelníčku, neschopnost zajistit v rodině pravidelnou obměnu šatstva a bytového zařízení apod. Ve vnímání situace, ve které se nezaměstnaní ocitají, a ve vyrovnání se s novým statusem se lidé různí. Rotter rozlišuje dva typy lidí podle přesvědčení o míře své svobody: a) lidé, kteří věří,že jejich osud je ve vlastních rukou -- činnosti závisí na vlastních rozhodnutí, úspěšnější v získávání a udržení nového zaměstnání, b) lidé, kteří se cítí ve vleku vnějších sil a události, které nemohou ovlivnit -- tento typ se častěji vyskytuje mezi dlouhodobě nezaměstnanými. Toto přesvědčení jim pomáhá v obtížné situaci udržet sebevědomí, často se snaží vyhnout se stresu tím, že nehledají práci vůbec a uchovávají si tak vnitřní psychickou rovnováhu a sebevědomí. Specifické problémy mají mladí nezaměstnaní, protože zaměstnání a konzumní standard jsou i znakem dospělosti -- manifestace standardního konzumu, možnost založit rodinu. 3.2. Stigma Stigma je společností je vnímáno jako viditelné znamení selhání nezaměstnaného. Goffman definuje stigmatizaci jako rozpor mezi tím, čím by jedinec měl být a tím, čím skutečně je. Rozlišuje dva druhy stigmatu: 1. stigma, které je zjevné, a proto diskredituje 2. stigma, které je na první pohled skryto, ale mohlo by diskreditovat po svém odhalení. Problém je pro stigmatizovanou osob v první případě vyrovnat se se skutečností, že ostatním lidem je její stigma známo. V Druhém případě se stigmatizovaná osoba snaží své stigma skrýt. 3.3. Underclass Masová nezaměstnanost vyvolává otázku, zda nezaměstnaní vytvářejí zvláštní společenskou třídu. Nemůžeme však o mluvit jako o skupině jako takové. Je to skupina heterogenní, diverzifikovaná svými sociálními charakteristikami, ale také zkušeností s nezaměstnaností. Skupina underclass není ucelenou třídou, ale její lokální ohniska jsou charakteristické vlastními životními hodnotami a strategickými i specifickým vztahem k majoritní populaci a k jejím institucím.. Podle typickými jevy jsou: kriminalita, drogy, těhotenství mladistvých, nestabilní rodinné vztahy, generačně předávaná chudoba a marginalizace. Již v urbanizace 18. a 19. století byla chudoba vytlačovaná z centra měst a segregována v určitých městských částech. Je to důsledek obav "bohatších vrstev" z porušování životních podmínek (hlučnost, alkohol, impulsivnost, epidemie aj.). Sociologové ve svých pracích rozlišují širší a užší pojetí underclass[2]: + Širší pojetí: Podle Giddense je tvořena osobami, které se koncentrují mezi nízkoplacenými povoláními a jsou chronicky nezaměstnanými nebo polozaměstnanými. Podle Wilsona jde o jednotlivce s nedostatkem kvalifikace a dovednosti a se zkušeností dlouhodobé nezaměstnanosti nebo žijící mimo pracovní trh, jedince s asociálním chováním a rodiny se zkušeností dlouhodobé chudoby a závislosti na systému podpor. + Užší pojetí: Podle Runcimana jsou underclass ti, kdo trvale pobírají podporu sociálního sátu, nejsou schopni participovat na trhu práce a ocitají se, v důsledku své neúspěšnosti v soutěží o práci, v situaci reziduální třídy. V 80. letech 20. stol. Autletta odhadl, že v USA je 9 miliónů občanů "underclass" a rozdělil je do 4 skupin: 1. pasivní chudí (dlouhodobí příjemci podpor 2. kriminální živly pouličních gangů, terorizující města 3. podnikavci (nemusí být chudí, ale výdělek získávají nelegálním způsobem) 4. traumatizovaní pijáci, lidé bez domova a mentálně nemocné osoby Velká část populace se stává závislou na státních institucích a pravidlech a normách, vymezujících nejen podmínky pro získání příjmu, ale regulují i způsob života příjemců dávek -- jako důsledek se spoléhání na podpory (kultura závislosti). Protipólem je kultura podnikavosti, kdy ostatní populace se snaží vytvářet bohatství a příležitosti. Podle Dahrendorfa hrozí, že ve vyspělých zemích bude asi třetina lidí klasifikovaná jako underclass, jestliže společnost nezačne objevovat nové užitečné pracovní příležitosti pro nekvalifikované dělníky a dělníky s nižšími schopnostmi (zejména Evropa do 10 let). 4. Nezaměstnanost a veřejnost Nezaměstnanému je ve společnosti přiřazován určitý podřadný status, se kterým je svázána řada povinností a očekávání, jak ze strany státní moci, tak ze strany společnosti. Nezaměstnaný není osvobozen ze sociálních závazků. Předpokládá se, že svoji nezaměstnanost bude považovat za nežádoucí a bude se snažit v co nejširší míře aktivně hledat nové zaměstnání. Z pohledu veřejného mínění má nezaměstnaný přijmou jakoukoliv práci, i za horších platových podmínek, čímž by dal přednost práci před sociálními dávkami, které jsou vypláceny na úkor zaměstnané populace. V opačném případě je považován je za líného a neschopného. Ze strany nezaměstnaného vede nenalezení nového pracovního místa k pocitu viny a depresím. Zaměstnaní si nepřipouští , že je může nezaměstnanost také postihnout. Jsou toho názoru, že nezaměstnanost obvykle postihuje lidi, kteří se svými charakteristikami od nich samotných odlišují. Centrum pro výzkum veřejného mínění uvádí, že v lednu 2003 soudilo 27 % dotázaných, že většina nezaměstnaných nepracuje, protože pracovat nechce, 49 % lidí zastávalo názor, že v řadách nezaměstnaných převládají ti, kteří nemohou sehnat odpovídající práci, respektive práci, která by jim vyhovovala, a 18 % vidělo hlavní příčinu nezaměstnanosti v tom, že lidé bez práce nemohou sehnat žádné zaměstnání. Občané ČR jsou převážně přesvědčeni o tom, že najít jak libovolné zaměstnání v regionu, ve kterém žijí, tak práci ve svém oboru bez ohledu na region je obtížné. Získat práci ve svém oboru v regionu, kde žije, považuje za snadné pouze 17 % respondentů, zatímco opačného mínění je 67 % dotázaných.[3] 5. Nezaměstnaní na trhu práce Brněnskou pobočkou Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí v Praze a Fakultou sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně[4] v letech 200 - 2002 byl realizován dlouhodobý výzkum zaměřený na nezaměstnanost v České republice. Výzkum byl podporován i Grantovou agenturou České republiky a díky tomu se v jeho rámci podařilo realizovat: - šetření "Lidé na trhu práce" na výběrovém souboru reprezentativním pro ekonomicky aktivní populaci České republiky (sběr dat STEM Praha), - Panel domácností postižených nezaměstnaností, šetření proběhlo ve třech vlnách o 1. vlna (rok 2000): Dotazníkové šetření v souboru osob, které v se průběhu šetření registrovaly na úřadu práce (kvótní výběr), o 2. vlna (rok 2001): Dotazníkové šetření mezi těmi osobami, které v první vlně souhlasily se svou účastí ve výzkumu a byly v době sběru dat pro druhou vlnu zastiženy. Dotazovány byly 6 -- 9 měsíců od prvního kontaktu, bez ohledu na to, zda zůstaly stále nezaměstnanými či si našly nové zaměstnání o 3. vlna (rok 2002): Hloubkové kvalitativní rozbory a vybranými osobami, jež prošly oběma vlnami (teoretický výběr) Cílovou otázkou výzkumu bylo: "Je nárůst dlouhodobé nezaměstnanosti provázen etablováním se marginalizované pracovní síly na trhu práce v České republice?" Jestliže ano, jaké má sociální charakteristiky, jak ji její marginalizace ovlivňuje, jaké strategie volí na trhu práce a jak jsou tyto strategie úspěšné? Z výsledků jejich šetření jsme pro ilustraci vybraly několik tabulek poskytujících informace k tématu naší seminární práce. Tabulky jsme rozdělily do dvou skupin. I. skupina zahrnuje informace z 1. vlny šetření. Poznatky se týkají zkušeností s nezaměstnaností, pocitů ze ztráty zaměstnání, očekávaná výše platů po návratu do zaměstnání (podle pohlaví, podle vzdělanosti), důvody, proč si nezaměstnaní nehledají zaměstnání a pokud hledají, tak jakým způsobem. Informace jsou vyjádřeny v % v závislosti na velikosti vzorku respondentů. II. skupina tabulek se týká 2. vlny šetření -- Strategie nezaměstnaných. Poznatky se týkají subjektivní míry chudoby, průměrných příjmů nezaměstnaných, vyhodnocení změny, (psychických i vnějších dopadů) v době nezaměstnanosti, naléhavosti potřeby získání nového zaměstnání (podle vzdělání), četnosti odmítnutí ze strany zaměstnavatelů (podle vzdělání, podle pohlaví a věku). Poslední tabulky vyjadřují důvody proč respondenti nezískali nové zaměstnání (z pohledu nezaměstnaných) a důvody odmítnutí nabízených zaměstnání. Jednotlivé tabulky jsou uvedeny v příloze na konci seminární práce. 6. Literatura + Mayerová, Marie a Růžička Jiří: Sociologie v ekonomické praxi, Západočeská univerzita, Plzeň 1998, ISBN 80-7082-408-580-5 + Buchtová, B. a kolektiv: Nezaměstnanost. Psychologický, ekonomický a sociální problém: GRADA publishing, Praha 2002, 240 s., ISBN 80-247-9006-8 + Mareš, Petr: Nezaměstnanost jako sociální problém, Sociologické nakladatelství,, Praha 1994, ISBN 80-901424-9-4 + www.vupsv.cz -- Mareš P., Vyhlídal J., Sirovátka T.: Ztráta zaměstnání: reakce, plány a flexibilita nezaměstnaných, VÚPSV Praha, výzkumné centrum Brno, únor 2002 -- Mareš P., Vyhlídal J., Sirovátka T.: Strategie nezaměstnaných, VÚPSV Praha, výzkumné centrum Brno, listopad 2002 -- Mareš P., Vyhlídal J., Sirovátka T.: Nezaměstnaní na trhu práce, VÚPSV Praha, výzkumné centrum Brno, prosinec 2002 + www.mpsv.cz + www.cvvm.cz Přílohy I. skupina Zkušenost s nezaměstnaností četnost % validní % kumulativní% ano, více než jednou 416 31,5 31,8 31,8 jednou 382 28,9 29,2 61,0 ne 474 35,9 36,2 97,2 nehodí se 36 2,7 2,8 100 neuvedeno 13 1,0 - - celkem 1321,00 100,00 100 - Pocit ze ztráty zaměstnání četnost % validní % kumulativní % jako by se zhroutil dosavadní svět 66 5,0 5,4 5,4 velmi mne to sebralo 493 37,3 40,2 45,6 dotklo se mne to málo 410 31,0 33,4 79,0 neznamenalo to pro mne nic zvláštního 257 19,5 21,0 100 neuvedeno 95 7,2 - - celkem 1321 100 100 - Průměrné mzdové předpoklady návratu na trh práce pro jednotlivá pohlaví pohlaví reálně očekávaná nejnižší mzda v posledním mzda přijatelná mzda zaměstnání muž 10664,4 10337,83 10301,4 žena 7916,03 7679,32 7363,24 celkem 9283,18 8950,3 8761,38 Průměrné mzdové předpoklady návratu na trh práce pro jednotlivé vzdělanostní kategorie nejvyšší dokončené vzdělání reálně očekávaná nejnižší přijatelná mzda v posledním mzda mzda zaměstnání základní, nevyučen/a 7690,99 7904,86 7482,93 základní, vyučen/a 9168,47 8785,87 8303,57 středoškolské 9869,56 9616,44 9698,91 VŠ 12567,16 11328,38 13613,91 celkem 9283,18 8950,30 8761,38 Důvody proč si aktivně nehledá zaměstnání důvody ano ne počet 184 211 čekám na vyřízení žádosti o zaměstnání, mám příslib % 46,6 53,4 počet 41 354 Jsem v programu aktivní politiky ÚP a mám málo času % 10,4 89,6 důvody nehledání zaměstnání - řeším situaci jinak: důchod, MD, počet 73 322 denní studium apod. % 18,5 81,5 počet 101 292 Nevěřím v možnost získání místa (zaměstnavatelé mě odmítají) % 25,7 74,3 počet 27 368 nemám na to čas, starám se o děti, domácnost apod. % 6,8 93,2 počet 92 303 nemám možnost vyjíždět z bydliště, nemám dost prostředků % 23,3 76,7 počet 58 337 nestojí za to hledat zaměstnání, špatné nabídky % 14,7 85,3 Způsob hledání zaměstnání způsob hledání zaměstnání ano ne počet 1127 192 prostřednictvím ÚP (návštěva z vlastní iniciativy) % 85,4 14,6 počet 160 1159 prostřednictvím soukromých zprostředkovatelen práce % 12,1 87,9 počet 892 427 sledováním inzerátů a odpověďmi na ně % 67,6 32,4 počet 162 1157 podáváním inzerátů a dopisy firmám % 12,3 87,7 počet 817 501 osobními návštěvami podniků a firem % 62,0 38,0 počet 999 320 prostřednictvím příbuzných, přátel, známých, sousedů % 75,7 24,3 zajišťuji podmínky pro podnikání (finance, prostory počet 70 1249 apod.) % 5,3 94,7 II. skupina Subjektivní míra chudoby nezaměstnaných respondentů v první a druhé vlně šetření (v procentech) (Otázka v první vlně: "Než jste ztratil/a zaměstnání, kam byste se v té době zařadil/a na této stupnici?" Otázka v druhé vlně šetření :"Kam byste se dnes zařadil/a na této stupnici). základní, základní, středoškolské vysokoškolské nevyučen vyučen 1. vlna 2. vlna 1. vlna 2. vlna 1. vlna 2.vlna 1. vlna 2. vlna nízká (1-3) 9 - 10 - 4 - střední (4-6) 64 38 70 60 70 44 nehodnoceno vysoká (7-9) 27 62 20 40 26 56 celkem 100 100 100 100 100 100 Pozn.: Subjektivní míra chudoby byla v obou vlnách šetření měřena na devítistupňové škále. Jako nízkou míru subjektivní chudoby jsme kódovali první tři body stupnice, jako střední následující tři body a jako vysokou její poslední tři body. Průměrné příjmy domácnosti nezaměstnaných podle jednotlivých sociodemografických charakteristik (v Kč) celkový čistý celkový čistý příjem domácnosti příjem v příjem v (před vstupem do domácnosti (v pokles příjmu v nezaměstnanosti k nezaměstnanosti) v době procentech ŽM domácnosti Kč nezaměstnanosti) v Kč průměrný příjem v 15 585 11 708 25,0 1,31 Kč N 691 667 667 666,00 pohlaví: muž 16 631 12 188 26,7 1,39 žena 14 744 11 327 23,2 1,25 věk: do 25 let 18 411 16 099 12,6 1,69 25 až 45 14 905 10 773 28,0 1,18 nad 45 14 684 9 920 32,4 1,24 živitel: šlo o hlavní 14 360 9 425 34,4 1,11 příjem příjem byl asi stejný jako příjem 16 194 11 591 28,4 1,32 partnerky příjem byl jen 17 212 13 853 21,9 1,43 doplňkový nehodí se - není 15 313 12 621 17,8 1,48 partner vzdělání: základní 14 169 11 085 21,8 1,15 vyučen, střední 14 631 10 518 28,1 1,23 bez maturity střední s 17 175 12 608 26,2 1,44 maturitou vysokoškolské 19 455 16 107 17,2 1,86 typ domácnosti (bez těch, kteří žijí u rodičů) jednotlivec bez 11 248 7 624 32,2 1,30 dětí partneři bez dětí 17 746 12 230 31,1 1,55 úplná rodina 14 977 11 079 26,0 1,09 neúplná rodina 11 758 8 352 29,0 0,94 žije u rodičů: žije s rodiči 18 713 15 538 17,0 1,55 nežije s rodiči 14 510 10 346 28,7 1,23 doba trvání nezaměstnanosti: do jednoho měsíce 16 328 13 021 20,3 1,53 jeden až tři 15 533 12 235 21,2 1,47 měsíce tři až šest měsíců 16 168 12 027 25,6 1,29 více než šest 15 030 10 885 27,6 1,19 měsíců Hodnocení změn v době nezaměstnanosti ve druhé vlně šetření (v procentech) (Otázka: "Co se pro vás v době nezaměstnanosti změnilo (zlepšilo - zhoršilo)?). výrazně lepší stejná horší výrazně celkem lepší horší finanční situace 0,7 3,2 13,8 40,5 41,7 100 psychika (pocit životní pohody) 1,4 3,8 41,7 38,9 14,2 100 zdravotní stav 1,6 4,8 79,7 11,7 2,2 100 vztahy s partnerem 1,7 3,6 81,4 11,4 1,9 100 vztahy k jiným lidem v okolí 0,7 3,2 86,1 8,7 1,2 100 čas pro sebe a pro rodinu 29,5 46,5 17,9 5,1 1,0 100 Naléhavost potřeby získání nového zaměstnání u nezaměstnaných respondentů v jednotlivých vlnách podle vzdělání (v procentech) (Otázka v první vlně šetření: "Které z uvedených možností byste dal/a přednost?". Otázka v druhé vlně šetření: "Které z uvedených možností byste dal/a přednost ( v době kdy jste nebo jste byl/a nezaměstnaný/á)?"). základní, základní, středoškolské vysokoškolské nevyučen vyučen 1. vlna 2. 1. vlna 2. 1. vlna 2. 1. vlna 2. vlna vlna vlna vlna chce získat zaměstnání co 24 46 16 35 14 24 19 19 nejdříve, za (27) (19) (16) (16) každou cenu počká, zda nenajde 58 67 stejně dobré 62 (57) 30 (59) 34 (66) 46 37 (59) 44 jako předcházející počká, dokud nenajde 7 18 9 25 stejně dobré (9) 10 (15) 17 (10) 17 (16) 19 jako předcházející může situaci řešit i na 8 10 19 delší dobu (7) 14 8 (6) 13 (7) 13 (9) 19 jinak než zaměstnáním celkem (N 100 100 100 100 100 100 100 100 =344) Pozn.: Čísla za 1. vlnu představují příslušné podíly mezi osobami které v době 2. vlny zůstaly bez zaměstnání, v závorkách jsou uvedena čísla za celý soubor vstupujících do nezaměstnanosti (N=806). Četnost odmítnutí ze strany zaměstnavatelů v souvislosti s pozicí na trhu práce a vzděláním (v procentech) (Otázka: "Jak často jste se setkal/a s tím, že vás zaměstnavatelé odmítali, ačkoli tam mělo být volné pracovní místo a vy byste ho mohl/a zastávat?"). frekvence odmítání (téměř) ve ve více jen celkem vzdělávání vždy většině případech výjimečně případů (vůbec) neúplné, 2,9 10,3 14,7 72,1 100 nevyučen/a placené vyučen/a 9,3 10,5 18,6 61,6 100 zaměstnání střední i bez 10,0 14,4 11,9 63,7 100 maturity VŠ 7,9 2,6 31,6 57,9 100 neúplné, 6,8 19,3 20,5 53,4 100 nevyučen/a bez vyučen/a 14,9 13,4 13,4 58,2 100 zaměstnání střední i bez 8,1 15,6 22,0 54,3 100 maturity VŠ 18,8 12,5 12,5 56,3 100 Četnost odmítnutí ze strany zaměstnavatelů v souvislosti s pozicí na trhu práce, pohlavím a věkem respondentů (v procentech) (Otázka: "Jak často jste se setkal/a s tím, že vás zaměstnavatelé odmítali, ačkoli tam mělo být volné pracovní místa a vy byste ho mohl/a zastávat?"). frekvence odmítání typologie dle (téměř) ve ve více jen celkem pohlaví a věku vždy většině případech výjimečně případů (vůbec) muži 15 až 26 let 3,2 7,9 25,4 63,5 100 muži 27 až 35 let 4,2 10,4 10,4 75,0 100 muži 36 až 50 let 5,5 10,9 16,4 67,3 100 placené muži 51 let a více 18,8 25,0 25,0 31,3 100 zaměstnání ženy 15 až 26 let 16,4 8,2 14,8 60,7 100 ženy 27 až 35 let 12,0 12,0 12,0 64,0 100 ženy 36 až 50 let 5,0 15,0 15,0 65,0 100 ženy 51 let a více 15,8 10,5 5,3 68,4 100 muži 15 až 26 let 16,7 14,6 25,0 43,8 100 muži 27 až 35 let 3,0 15,2 27,3 54,5 100 muži 36 až 50 let 10,0 25,0 12,5 52,5 100 bez muži 51 let a více 15,8 26,3 10,5 47,4 100 zaměstnání ženy 15 až 26 let 3,8 13,2 15,1 67,9 100 ženy 27 až 35 let 11,4 6,8 18,2 63,6 100 ženy 36 až 50 let 10,7 16,7 22,6 50,0 100 ženy 51 let a více 4,3 17,4 17,4 60,9 100 Reflexe důvodů, proč respondenti dosud nezískali nové zaměstnání (v procentech) (Otázka: "Proč myslíte, že jste dosud nenašel/a zaměstnání?") základní, základní, středoškolské vysokoškolské nevyučen vyučen/a a) zaměstnavatelé nepřijímali lidi 41,3 39,7 27,7 25,0 jako jsem já b) v bydlišti nejsou pro mne vhodné 69,6 68,5 69,5 75,0 pracovní příležitosti c) nechci či nemohu pracovat na směny 33,3 24,3 28,9 20,0 d) nabízená zaměstnání jsou špatně 43,0 60,8 56,7 25,0 placená e) nabízená zaměstnání jsou pod mou 8,6 26,0 28,7 45,0 kvalifikační úroveň f) žádá se příliš vysoká kvalifikace 57,0 47,3 27,7 25,0 nebo jiná kvalifikace g) nabízená zaměstnání nemají 37,4 38,7 30,3 35,0 perspektivu, jsou nejistá h) nehledal/a jsem zaměstnání příliš 25,8 17,6 21,6 20,0 intenzivně i) zatím práci nepotřebuji a 17,2 20,5 25,3 35,0 nehledám, řeším situaci jinak j) zdravotní důvody 24,7 36,5 26,7 10,0 k) nabízená zaměstnání jsou pro mne 24,7 26,0 16,2 5,0 namáhavá l) nevyhovuje mi dojíždění respektive 45,0 38,4 42,6 20,0 nemohu dojíždět Důvody odmítnutí nabízených zaměstnání ze strany respondentů v souvislosti s pozicí na trhu práce (v procentech) (Otázka: "Pokud se tak stávalo (odmítnutí ze strany respondenta), odmítl/a jste je alespoň jednou z některého uvedeného důvodu?") pozice na základní, základní, středoškolské vysokoškolské trhu práce nevyučen/a vyučen/a nízká mzda zaměstnaní 48,1 60,6 52,4 42,9 nezaměstnaní 48,8 34,8 53,2 30,0 nezajímavá práce zaměstnaní 33,3 15,2 30,1 46,4 nezaměstnaní 14,6 21,7 24,5 50,0 namáhavá práce, zaměstnaní 40,7 9,1 17,5 - zdravotně nevhodná nezaměstnaní 24,4 21,7 24,5 50,0 nedůvěra k zaměstnaní 18,5 27,3 28,2 28,6 zaměstnavateli nezaměstnaní 24,4 30,4 30,9 60,0 obtížné dojíždění zaměstnaní 37,0 30,3 26,2 25,0 nezaměstnaní 34,1 39,1 33,0 20,0 nevhodný pracovní zaměstnaní 48,1 24,2 34,0 14,3 režim nezaměstnaní 29,3 30,4 36,2 30,0 špatný přístup k zaměstnaní 29,6 27,3 22,3 7,1 lidem nezaměstnaní 26,8 17,4 16,0 40,0 obavy z nejistoty zaměstnaní 18,5 18,2 21,3 7,4 místa nezaměstnaní 22,0 17,4 14,9 20,0 nevíra ve zaměstnaní 3,7 6,1 8,7 0,1 zvládnutí práce nezaměstnaní 9,8 8,7 13,8 30,0 problémy s péčí o zaměstnaní 11,1 12,1 14,6 3,6 rodinu či děti nezaměstnaní 17,1 13,0 13,8 - * ------------------------------- [1] Zdroj: Mareš, P., Vyhlídal, J., Sirovátka, T.: Nezaměstnaní na trhu práce [2] Zdroj: Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém [3] Zdroj: http://www.cvvm.cz/index.php?lang=0&disp=zpravy&r=1&shw=100160 [4] Výzkum zpracovali: Petr Mareš, Jiří Vyhlídal a Tomáš Sirovátka