Početní základy finanční matematiky
sylabus 3. přednášky
(5.7)
12. 10. 2005
3.4.1 Spoření
3.4.1.1 Nyní odvodíme jedinný vzorec, který v sobě zahrne předlhůtní i polhútní spúoření i všechna možná mezilhůtní
spoření, splácení dluhů a vypúlácení důchodů. Pro neužitečnou úplnost odvodíme tento vzorec i pro jednoduché
úročení.
3.4.2 Spoření při složeném úročení a ekvidistantních úložkách
3.4.2.1 Předpokládejme, že ukládáme v ekvidistantních okamžicích, které jsou od sebe v čase vzdáleny τ, že první úložka
se děje v okamžiku ε, druhá v okamžiku ε + τ, třetí v okamžiku ε + 2 · τ. . . a poslední v okamžiku ε + T.
3.4.2.2 Ukládáme v čase n · τ + ε, n = 0. . . T
3.4.2.3 Kolik je úložek v čase t < T + ε?
pocetA := CelaCast t − ε
τ
+ 1
a v čase T + ε < t je uloženo
pocetB := T
τ
+ 1
úložek, což je celé číslo. Tedy obecně, ukládáme-li v čase n · τ + ε, n = 0..T máme v čase t
pocet := min(pocetA, pocetB) = min CelaCast t − ε
τ
+ 1,
T
τ
+ 1
úložek.
3.4.2.4 Ve kterém okamžiku se ukládá i-tá úložkla?
okamzik := i → i · τ + ε
3.4.2.5 Jak dlouho se do okamžiku túročí i-tá úložka je-li okamzik(i) ≤ t tj. i · τ + ε ≤ t ?
doba := i → t − okamzik(i) = t − i · τ − ε
3.4.2.6 Jaká je současná hodnota (tj. původní nominální hodnota a úroky z ní) i-té úložky v čase tpří úrokové míře
ξ, je-li okamzik(i) ≤ ta pokud byla v okamžiku ukládání její nominální hodnota z? hodnota := i →
z (1 + ξ)doba(i) ; hodnota(i)je tedy za předpokladu
i τ + ε ≤ t
rovna
hodnota(i) = z (1 + ξ)(t−i τ−ε)
3.4.2.7 Chceme-li sečíst současné hodnoty všech úložek provedených v čase předcházejícím nobo rovném okamžiku t.
Dostáváme řadu
pocet−1
i=0
hodnota(i)
3.4.2.8 Podíl i-tého a i + 1-ního členu této řady nezávisí na i, můžeme jej označit kvocient, a je roven
kvocient := hodnota(i + 1)
hodnota(i) = (1 + ξ)(−τ)
Jedná se tedy o geometrickou řadu.
20
3.4.2.9 Počet členů této řady je
PocetClenu = min CelaCast t − ε
τ
+ 1,
T
τ
+ 1
nultý člen je
NultyClen := hodnota(0) = z (1 + ξ)(t−ε)
tedy součet je:
z (1 + ξ)(t−ε) (1 + ξ)(−τ) min(CelaCast(t−ε
τ )+1, T
τ +1)
− 1
(1 + ξ)(−τ) − 1
Definujme funkci
ψ:(τ, ǫ, ξ, z, T, t) →
z (1 + ξ)(t−ε) (1 + ξ)(−τ) min(CelaCast(t−ε
τ )+1, T
τ +1)
− 1
(1 + ξ)(−τ) − 1
Graf této funkce v závislosti na čase je na obrázku
!"
#$%&'()*+,-./0jednak pro hopdnoty parametrů τ = 1/3, ǫ = 1/6, ξ = 3/4, z = 5, T = 2− 1/3, jednak pro spoření, které skončí
o chvíli dříve a kolečky (body) je namalován součet nominálních výší úložek.
3.4.2.10 Příklad: Předpokládejme, že ukládáme 10. den každého měsíce 250Kč. Začneme v březnu a skočíme v květnu o
tři roky později. Jaký bude stav účtu na konci onoho května, je-li úroková míra stále 2/50 p. a.?
• vzdálenost sousedních dvou v čase je jeden měsíc, to je 1
12roku (někdy je to 30 dní, někdy 31 dní, někdy
28 dní).
3.4.2.10.1 • První (přibližné) řešení:
• za počátek vezmeme 1. březen.
• za jednotku času bereme rok a tedy T = 3 + 3
12, t = 3 + 2/12
• počítáme všechny měsíce třicetidenní a tedy ε = 1
3
• měsíců je 12 za rok
pak jde o mezilhůtní spoření a podle vzorce:
ψ
1
12,
(1/12)
3 ,
2
50, 250, 3+ 2
12, 3 + 3
12 = 10404.3298
3.4.2.10.2 • Druhé (přibližné) řešení:
21
• za počátek vezmeme 10. 3. Pak je ε = 0a
• t = 12+ 3
12 − 1
12·3
ψ
1
12, 0,
2
50, 250, 3+ 2
12, 3 + 3
12 −
1
36 = 10404.3298
3.4.2.10.3 • Třetí (přibližné) řešení:
• Spočítáme efektivní úrok za měsíc.
• Za jednotku času bereme měsíc
ξmesic := −1+ 1
25 26 112 251112 = 0.003273740
ψ 1,
1
3, ξmesic, 250, 3· 12+ 2, 3 · 12 + 3 = 10404.3298
3.4.2.10.4 • Přesné řešení záleží na tom, je-li rok přestupný, předpokládejme,že není, nebo není a po jakou dobu zůstávájí
úrokykonstantní, předpokládejme,že po jeden den. Pak doby,po kteroujsou úložkyúročenyjsou posupně:. . .
3.4.2.11 Poznámka: Uvedené úvahy múžeme zobecnit a pak vždy vystačíme se vzorcem 3.4.0.8 tedy bez ε, (zejména tedy
není rozdíl mezi předlhůtním a polhůtním spoření).
3.4.2.12 Pokud navíc předpokládáme, že v čase ǫ0 byla uložena částka z0 je stav účtu v čase t
z0 · (1 + xi)t−ǫ0 +
z (1 + ξ)(t−ε) (1+ ξ)(−τ) min(CelaCast(t−ε
τ )+1, T
τ +1)
− 1
(1 + ξ)(−τ) − 1
3.4.2.13 Poznámka: poznamenejme ještě, že pokud označíme
ψ:t → z0 · (1 + xi)t−ǫ0 +
z (1 + ξ)(t−ε) (1 + ξ)(−τ) min(CelaCast(t−ε
τ )+1, T
τ +1)
− 1
(1 + ξ)(−τ) − 1
φ1:t → z0 (1 + ξ)(t−ε0) +
z (1 + ξ)(t−ε) (1 + ξ)(ε−t−τ) − 1
(1 + ξ)(−τ) − 1
φ2:t → z0 (1 + ξ)(t−ε0) +
z (1 + ξ)(t−ε) (1 + ξ)(ε−t) − 1
(1 + ξ)(−τ) − 1
pak platí pro všechna 0 < t < T + ε
φ2 (t) < ψ (t) < φ1 (t)
ψ (nτε) = φ1 (nτε)
lim
t→(nτε)−
φ2 (t) =ψ (nτε)
Což nám například umožňuje po dobu spoření v okmžicích ukládání úložek počítat stav účtu funkcí phi1, která je
jednodužší (zejména je analytická), než funkce ψ, která je v okamžicích ukládání úložek nespojitá. Graf všech tří
22
funkcí je na následujícím obrázku:
!"
#$%&'()*+,-./0hodnoty jsou: τ = 1/3, ǫ = 1/6, ξ = 3/4, z = 5, T = 5/3.
3.4.3 Spoření při jednoduchém úročení a ekvidistantních úložkách
3.4.3.1 Předpokládejme, že ukládáme v ekvidistantních okamžicích, které jsou od sebe v čase vzdáleny τ, že první úložka
se děje v okamžiku εa poslední v čase T + epsilon
3.4.3.2 V čase t < T +ε máme pocetA := CelaCast t−ε
τ +1 a v čase T +ε < tmáme pocetB := T
τ +1úložek, tedy
v čase 0 < t máme pocet := min(pocetA, pocetB)úložek, i-tá úložka se ukládá v okamžiku okamzik := i →
i τ + ε
okamzik := i → i τ + ε
A do okamžiku t se úročí po dobu
doba := i → t − okamzik(i) ; doba(i) = t − i τ − ε
3.4.3.3 Její hodnota v okamžiku t je
hodnota := i → z (1+ ξ doba(i)) ; hodnota(i) = z (1 + ξ (t − i τ − ε))
3.4.3.4 Máme sečíst současné hodnoty (jejích původní hodnoty a úroky) všech úložek až do okamžiku t. Rozdíl hodnoty
i-té a i + 1-ní úložky je
diference := (hodnota(i + 1) − hodnota(i)) = −z · ξ · τ
A tedy nezávisí na t a tedy řada je aritmetická. Nultý člen má v čase t hodnotu
hodnota(0) = z · (1 + ξ · (t − ε))
a poslední úložka má v čase t už hodnotu hodnotu
hodnota(pocet − 1) = z · 1 + ξ t − min CelaCast t − ε
τ
+ 1, ·
T
τ
+ 1 − 1 τ − ε
tedy součet je:
1
2 (hodnota(0) + hodnota(pocet − 1)) · pocet =
−
1
2z · −2 − 2 · ξ · t + 2 · ξ · ε + ξ · τ min T
τ
+ 1, CelaCast −
−t + ε
τ
+ 1 − ξ τ ·
·min T
τ
+ 1, CelaCast −
−t + ε
τ
+ 1
23
3.4.3.5 Pokud navíc předpokládáme, že v čase ǫ0 byla uložena částka z0 je stav účtu v čase t
x0 · (1 + ξ · (t − εo))−
1
2z · 2 · ((ε − t) · ξ − 1) + ξ · τ · min T
τ
+ 1, CelaCast −
−t + ε
τ
+ 1 − ξ τ ·
·min T
τ
+ 1, CelaCast −
−t + ε
τ
+ 1
3.4.3.6 Poznámka: Nyní ještě uvažujme smíšené úročení: rozdělíme čas t na t] + (t − t]). Po dobu t] se uročí podle
3.4.2.12. Naspořená částka je pak hodnotou x0 v čase t = t] v , kterým se spori po dobu t − t]
3.4.3.7 Poznámka: Je-li ǫ = 0 jde o spoření předlhůtní, je-li ǫ = 1
k jde o spoření polhůtní Je-li t < 1 říká se spoření
krátkodobé, Je-li t > 1 říká se spoření dlouhodobé.
3.4.4 Důchod
3.4.4.1 Důchod je spoření se zápornými úložkami (a většinou s nenulovou počáteční úložkou a nezáporným zůstatkem).
3.4.4.2 Volíme, bez újmy na obecnosti k = 1 (tj. budeme uvažovat efektivní úrok pro odobí, v němž dochází k výplatám).
3.4.4.3 Důchod bezprostřední, polhůtní (na konci každého úrokového období jsou vypláceny konstantní platby (anuity)):
V 3.4.2.12volíme ǫ = 1
k , ǫ0 = 0. Zápornéúložky z představujívyplácenéčástky −z. Stav konta se určí vzorečkem
3.4.2.12. Pro vyorečky, které následují byl použit ovšem pomocný vztah 3.4.2.13.
• Počáteční úložka, kterou je potřeba v čase ε0 učinit, aby mohl být důchod o nominální výši −z vyplácen
v okamžicích nτ + ε po dobu t při úrokové míře ξ;
• Okamžik, ve kterém je potřeba uložit počáteční úložku z0, aby mohl být důchod o nominální výši −z
vyplácen v okamžicích nτ + ε po dobu t při úrokové míře ξ;
• doba, mezi dvěma výplatami důchodu a
• nominální výše jednotlivých výplat (předpokládáme, že jsou všechny stejhné) po dobu t při úrokové
míře ξ. . .
jsou řešením rovnice φ = 0:
3.4.4.4
z0 =
z (1 + ξ)(τ+ε0−ε) (1 + ξ)(−τ) (t−ε+τ
τ )
− 1
−1 + (1 + ξ)τ
ε0 =
t ln(1 + ξ) − ln

−
z −1+ (1 + ξ)(t−ε+τ)
z0 (−1 + (1 + ξ)τ
)


ln(1 + ξ)
τ = −
ln z0 (1 + ξ)t
+ (1 + ξ)(ε0+t−ε) z
z0 (1 + ξ)t
+ z (1 + ξ)ε0
ln(1 + ξ)
−z =
z0 − (1 + ξ)(ε−ε0−τ) + (1 + ξ)(ε−ε0)
1 − (1 + ξ)(−τ) (t−ε+τ
τ )
3.4.4.5 Jaká je doba, po kterou bude celá počáteční úložka z0 vyplacena jako důchod? Pro jednoduchost opředpokládejme,
že τ = 1, tj. že úroková míra ξ je spočítána pro dobu, která je vzdáleností dvou po sobě jdoucích výplat důchodu
v čase. Potom
t =
ln( z
z0 ξ + z ξ (1 + ξ)(−ε+ε0) + z (1 + ξ)(−ε+ε0) ) + ln(1 + ξ)ε0
ln(1 + ξ)
3.4.4.6 Důchod odložený, je důchod s ε0 < 0.
3.4.4.7 Důchod věčný je důchod při kterém je vyplácená částka −z0 rovna úroku.
3.4.4.8 Za splnění vhodných předpokladů budou vzorečky jednodužší. Tak tedy, předokládejme, že známe uložený kapitál
v okamžiku t = 0 a že se z něj začne vyplácet od tohoto okamžiku pravidelný důchod až do úplného vyčerpání
24
účtu v čase T částkami −z v okamžicích n · τ, N0 a že efektivní úrok, jímž se úročí zústatek na účtu má za dobu
τ míru ξ. Pak tyto veličiny musí podle 3.4.2.12 splňovat rovnici:
0 = z0 (1 + ξ)T
+
z (1 + ξ)T 1
1 + ξ
(T+1)
− 1
1
1 + ξ
− 1
ze které plyne:
T =
ln z
z0 ξ + z ξ + z
ln(1 + ξ)
z0 = −
ξ −
1
1 + ξ
T
+ 1 z
ξ
−z = z0 ξ
ξ −
1
1 + ξ
T
+ 1
3.4.5 Splácení úvěru Splácení úvěru je spoření, při záporné počáteční úložce, při kterém chceme naspořit čásrku 0,
z0 < 0, z > 0.
3.4.5.1 Anuita (=splátka) = úmor + úrok
3.4.5.2 Příklad: Předpokládejme, že na ůčet ukládáme v okamžicích (ti)i=1...t částky (zi)i=1...t a v okamžicích (τ)j=1...t
vybíráme částky (wj)j=1...t. Pokud nás zajímá stav účtu v čase T > ti, τi musíme sečíst budoucí hodnotu všech
těchto částek, příčemž vybírané částky jsou v součtu záporné:
i
(zi)(1 + ξ)ti
−
j
|wj|(1 + ξ)τj
3.4.5.3 Příklad: Předpokládejme, že se během spoření změní úroková míra. Stav účtu spočítáme tak, že sečteme budoucí
hodnotu všech últožek, které se děly za první úrokové míry v okamžiku, kdy se úroková míra mění. Pak k budoucí
hodnotě této částky v okamžiku, ve kterém počítáme stav účtu — jde o složené úročení — přičteme budoucí
hodnotu všech úložek, které se dějí za druhé úrokové míry od změny úrokové míry až po okamžik, ve kterém
počítáme stav účtu.
(1 + ξ2)T
i
(zi)(1 + ξ1)ti
+
j
(zj)(1 + ξ2)tj
,
T je doba, po kterou probíhá druhá část spoření.
3.4.5.4 Příklad: 12. den každého měsíce ukládáme 100zlatých. 24. den 6. a 12. měsíc vybíráme 600zlatých. Jaký je stav
našeho ůčtu 1. 1. 2010, pokud prvních 5 let byla úroková míra 0.06 p. a. a zbylých 5 let 0.04 p. a. a pokud byl
založen 1. 1. 2000? Pro jednoduchost uvažujte každý měsíc 30denní a každý rok 12 měsíční.
3.4.5.5 Řešení: Všimněme si, že po 6 měsících vybereme vždy všechno, co jsme na účet vložili a zbydou nám jenom
úroky. Stav účtu po deseti létech je
(1 + ξ2)PocetLetB
12PocetLetA
i=1
z1 (1 + ξ1)PocetLetA−i/12+1/20 −
2PocetLetA
i=1
z−1 (1 + ξ1)PocetLetA−i/2+ 1
60
+
12PocetLetB
i=1
z1 (1 + ξ2)PocetLetB−i/12+1/20 −
2PocetLetB
i=1
z−1 (1 + ξ2)PocetLetB−i/2+ 1
60
kde xi1 = 3/50, xi2 = 1/25, z1 = 100, z−1 = 60, PocetLetA = 5 a PocetLetB = 5. Všechny čtyři řady jsou
geometrické, takže je snadné je sečíst. Součtem zjistíme, že na účtu budeme mít 193,375167 zlatých.
3.4.5.6 Příklad: Kdy vznikl dluh. 1000 zlatých, který splatíme 20 měsíčními splátkami o velikosti 100 zlatých pří úrokové
míře 1/3 p. a.?
25
3.4.5.7 Řešení: Budoucí hodnota dluhu a budoucí hodnota splátek za 20 měsíců bude stejná. Tedy
z0 (1 + ξ)t+1912 =
20
i=1
z (1 + ξ)i/121/12 ,
neboli
z0 (1 + ξ)t+1912 = z + z (1 + ξ)1/12 + z6 1 + ξ + z4 1 + ξ + z3 1 + ξ + z (1 + ξ)
512 + z 1 + ξ+
+z (1 + ξ)
712 + z (1+ ξ)2/3 + z (1 + ξ)3/4 + z (1 + ξ)5/6 + z (1 + ξ)
1112 + z (1 + ξ) + z (1 + ξ)
1312 +
+z (1 + ξ)7/6 + z (1 + ξ)5/4 + z (1 + ξ)4/3 + z (1 + ξ)
1712 + z (1 + ξ)3/2 + z (1 + ξ)
1912 ,
kde z0 = 1000, z = 100, ξ := 1/3 a t je neznámé. Po dosazení dostaneme exponenciální rovnici
1000· 1,333333333t+1,583333333 = 2535,604510,
kterou vyřešíme logaritmováním řešením rovnice ABC+x
= D je x = −ln(B)C−ln(D)+ln(A)
ln(B) . Zjistíme, že dluh
vznikl před 1,6509 roky t. j. před 19,81 měsíci.
3.4.5.8 Příklad: Splácíte dluh 12345 chechtáků při úrokovémíře 12,3/100(za splátkové odobí) splátkami 2345 chechtáků.
Jak velká bude poslední splátka.
3.4.5.9 Řešení: Počítáme v jakém okamžiku by byl rozdíl budoucí hodnoty dluhu a splátek
Z (1 + ξ)t
−
t−1
i=0
z (1 + ξ)i
,
kde Z = 12345, ξ := 123/1000a z := 2345, nulový, tedy řešíme rovnici
12345 1123
1000
t
−
t−1
i=0
2345 1123
1000
i
= −
826565
123
1123
1000
t
+ 2345000
123 = 0
Její řešení je
t =
ln(469000
165313)
ln(1123
1000)
což není celé číslo. Dosadíme tedy do prvního výrazu njbližší menší celé číslo (to je 8) a spočítáme rozdíl. Ten
pak jedno úrokové období úročíme a tak dostaneme částku, kterou v devátém splátkovém období splatíme dluh.
Dluh bude splacen 9. splátkami. Poslední splátka bude mít hodnotu 2320,753691 chechtáků což je o 24,246309
chechtáků méně, než ostatní splátky.
3.4.5.10 Příklad: Kolik byste naspořili, kdybyste během svého života při konstantní úrokové míře 0.04p. a. uložili v
ekvidistantních okamžicích (poprvé v den svého narození, naposledy dnes)
3.4.5.10.1 • 5 krát 1/5 z 106 korun a kolik byste uspořili, kdybyste uložili ekvidistantních okamžicích
3.4.5.10.2 • 108 krát 1/108 z 106 korun?
3.4.5.11 Jaká je limita současné hodnoty tohoto spoření, je-li velikost úložek 1/n a počet úložek n pro n → ∞? Dosadíme
hodnoty:
Dnes := 7, 12, 2003
DatNar := 6, 11, 1982
ξ := 1
25
a definujeme funkce
z := n →
1000000
n
doba := n →
DOBA
n
,
kde DOBA je vzdálenost mezi dneškem a datem narození. V našem případě
DOBA := 7701
26
Řešení prvních dvou příkladů je
z(n) ·
n
i=0
((1 + ξ)i∗doba(n)/365
což je pro n = 5
250000
27
107
i=0
26
25
256713140 i
= 1550052.583
a pro n = 108
200000
4
i=0
26
25
77011825 i
= 1430796.087
Dále platí
limn→∞
z(n) · ((1 + ξ)i∗doba(n)/365 =
= limn→∞
64
363797880709171295166015625·
· 51813187127544463796084513177626 36365 25329365 − 5684341886080801486968994140625 ·
· limn→∞
n−1 267701365 n−1
25− 7701365 n−1
− 1
−1
=
= 2257874.470
3.4.5.12 Příklad: Je výhodnější zaplatit teï 1/20 ceny a pak každý z následujících 11 měsíců 1/10 ceny, nebo zaplatit teï
1/10 ceny a pak každý z následujících 20 měsíců 1/20 ceny?
3.4.5.13 Řešení: Vybíráme projekt s menší současnou hodnotou. (Peníze máme zaplatit a tak chceme zaplatit co nejméně).
Řešení je závislé na úrokové míře: Hodnota první projektu v okamžiku první splátky je:
P1 = 1/20+
11
i=1
1/10 (1 + ξ)−i
Hodnota druhého projektu v okamžiku první splátky je:
P2 = 1/10+
20
i=1
1/20 (1 + ξ)−i
Hledáme nejprve úrokovou míru ξ, pro kterou se současné hodnoty rovnají P1 = P2. Tato úroková míra je
kořenem algebraické rovnice stupně 20. Polynom 20 stupně je spojitá funkce a tak na intervalech jejichž krajní
body jsou jeho po sobě jdoucí kořeny nemění znaménko. Zajímají nás jen kladné kořeny. Takový je jedinný a je
to ξ0 = 0,01130441950Nyní dosazením do projektů za úrokovou míru zjistíme, který je výhodnější na intervalu
0, ξ0) a který je výhodnější na intervalu (ξ0, ∞) (v bodě ξ0 jsou oba projekty stejně výhodné). Pokud dosadíme
body: 0 a 0,1 dostaneme
0 0.1
P1 1.05 0.6644567105
P2 1.1 0.5256781862
V prvnímsloupečkutabulkymáme čísla, která si zákaznícivětšinou spočítají. Zjistí z nich o kolik zaplatí nominálně
víc, než byla původní cena. A přitom neberou v potaz úrokovou míru a fakt, že peníze, které zaplatí později mají
menší hodnotu. Ještě primitivnější lidé, jak je patrné z formulací reklam, které jsou pro ně psány, si všímají
pouze velikosti jednptlivých splátek splátek a nebo pouze velikosti první splátky (Odneste si novou pračku hned
a zaplaŅte jen desetinu její ceny!). Z Našeho, čistě obchodního, způsobu nazíráni se jeví, že při úrokové míře
menší než 0,01130441950, je výhodnější první splátkový kalendář, při větší úrokové míře druhý. Sokrates by se
asi smál a řekl by že novou pračku nepotřebuje. Možná by ale kladl dosti hloupé otázky, které by obchodníky
kolem popuzovali.
27
3.4.5.14 Příklad: Jaká je reálná hodnota kapitálu úročeného konstantní úrokovou mírou 0.04, po dobu jednoho roku, když
index cen byl postupně ve dvanácti měsících tohoto roku 100, 101.3, 102.5, 103, 103, 104.7, 104.5, 105.1, 106.7,
106.6, 106.7, 108?
3.4.5.15 Řešení: Míra inflace za onen rok je:
ι = 108
100 − 1 = 2
25,
úroková míra je
ξ = 1
25
a reálná hodnota kapitálu je
1 + ξ
1 + ι
= 26
27
násobek původní hodnoty.
3.4.5.16 Příklad: Předpokládaná roční míra inflace byla 0.02, skutečná míra inflace byla 0.04. O kolik by se musela snížit
daň, aby zústal čistý reálný výnos z úroků stejný jako byl ten, který jsme původně očekávali?
3.4.5.17 Řešení: Rovnice
x (1 + ξ (1 − δ))
1 + ι1
= x (1 + ξ (1 − δ + h))
1 + ι2
má pro
ι1 = 1
50, ι2 = 1/25
tvar
50
51 + 50
51 ξ (1 − δ) = 25
26 + 25
26 ξ (1 − δ + h)
a řešení v závislosti na hodnotách úrokové míry a daňové sazbě:
h = 1
51
1 + ξ − ξ δ
ξ
tj.: Pokud byla původní daňová sazba δ musela by se zmenšit, při úrokové míře ξ o h = 1/51· (1 + ξ + ξ · δ)/ξ.
Tedy například při úrokové míře
ξ = 1
52· δ − 1
je k udržení reálné hodnoty potřeba snížit daňovou sazbu δ na nulu.
3.4.5.18 Příklad: Pan Akihito si nechává vyplácet od svých šedesáti let důchod, 150chechtáků ročně z účtu, na němž měl
v den svých 60. narozenin a tedy v den první výplaty nahromaděno 1000chcechtáků. Až bude účet vyčerpán, pan
Akihito vykoná sepuku (rituální sebevraždu). Pohřeb měl naplánovaný na své 73 narozeniny kdz utratí poslední
vyplacený důchod. O kolik let se jeho život zkrátí, pokud úroková míra klesne na polovinu?
Hledáme čas T, ve kterém bude hodnota všech výpklat stejná jako hodnota počátečního stavu účtu Z0
Z0 (1 + ξ)T
=
T
i=0
z (1 + ξ)i
=
z (1 + ξ)T+1 − 1
ξ
kde Z0 := 1000 a z := 150. tedy řešíme rovnici
1000 (1 + ξ)T
= 150 (1 + ξ)T+1 − 1
ξ
Pan Akihito zřejmě předpokládal, že poslední výplacený důchod dostane o svých 72. narozeninách, tedy, že mu
bude důchod vyplácešn po dobu T = 12 let. Pro tuto dobu má rovnice řešení
ξ = 0,1397434523
pokud je úroková míra poloviční, je
ξ = 0,06987172615
28
a pro tuto hodnutu ξ má rovnice tvar
Z0 e0.06753875904T
= 2146.791107e0.06753875904T+0.06753875904 − 2146.791107
a řešení
T = 7.463586747
což je o 4.536413253let méně, než původní plánovaná doba. Tedy poslední výplatu důchodu dostane pan Akihito
při svých 68 narozeninách, ale bude už menší, než byly původní. Takže sepuku vykoná nejpozději při svých 69
narozeninách.
3.4.5.19 Příklad: Jedne ze tří klasických motivů poptávkypo penězích podle Johna Maynarda Keynese je spekulační motiv.
Keynes se zabýval otázkou, proč suběkty drží (poptávají) větší množství peněz, než je objem peněz poptávaný z
transakčního a opatrnostního motivu. Soudil, že tyto peníze jsou drženy v důsledku nejistoty o pohybu budoucích
úrokovýchsazeb a v důsledkuvztahumezi úrokovousazboua tržnímicenami obligací.Důsledkemrůstu úrokových
sazeb jsou kapitálové ztráty z držení obligací.
Uvažujme perpetuitu, tj. obligaci, která není nikdy dospělá (zralá) — její jistina nebude nikdy splacena ale přináší
svému držiteli pevnou roční kupónovou platbu. NechŅ je investorem koupena tato obligace za tržní cenu 1000Kč,
a nechŅ jsou výnosy z kupónů 100Kč ročně. Jakou hodnotu má tato obligace pokud běžná tržní úroková sazba
klesla na polovinu?
Držení obligace odpovídávěčnémudůchoduo pravidelnýchvýplatách100Kč ročně při uloženémkapitálu 1000Kč.
Roční úroková míra, odpovídající ročnímu uroku 100Kč z 1000Kč v okamžiku, kdy investor obligaci koupil je
1000ξ0 = 100
ξ0 = 1/10
nynyní je ale úroková míra poloviční
ξ1 = 1/20
a při ní je hodnota obligace
z · ξ1 = 100
z = 2000
Tedy kapitálový zisk je 1000Kč
3.4.5.20 Příklad: Kurs jen-min-piao (juan) je 36:37 k rupii je. Očekávaný kurs v následujícím období je 34:39. Jakou z
těchto dvou měn je výhodnější podržet. vyjádřete tuto výhodu kvantitativně.
κ0 = 36
37, κ1 = 34
39
κt je hodnota rupie v jenech v čase t. Hodnota jenu v rupiích je převrácená hodnota κt
Je-li κ0 > κ1 pak kurs rupie klesá v opačném případě kurs rupie stoupá. tedy v našem případě kurs rupie klesá.
Měřme zisk v této míře: podržíme-li rupie, nic nezískáme, ani neztratíme. Podržíme-li místo rupií jeny, bude náš
(relativní) zisk v rupiích roven:
x ·
κ0
κ1
rupií = x ·
702
629 rupií
x rupií investujeme, x · κ0/κ1 rupií získáme zpátky. Míra zisku je
κ0
κ1
− 1 = 73
629
Pokud bychom ctěli měřit zisk v jenech, zisk bychom přeškálovali tak, že držení jenu by pro nás znamenalo zisk
0 znamenalo by držení rupií ztrátu, kterou vyčíslíme takto: pokud investujeme do rupii x jenů, budeme mít v
následujícím období už jen
x · κ−1
0 κ1jenů = 629
702 jenů
a míra zisku by byla
κ−1
0 κ1 − 1 = −73
102
29
Jak to, že nám nevyšlo číslo s toutéž absolutní hodnotou, jako v předchozím případě? Protože jsme zvolili jinou
(větší) jednotku (přijít o jen je větší ztrátam než přijít o rupii). Vhodné by tedy bylo pro podobné výpočty zvolit
nějakou pevnou měnu.
3.4.5.21 Cvičení: Kurz měn (1) jen-min-piao (2) ngultrum (bhůtán) a (3) kyata (Barma) je k Dánská koruně v čase
κ(i, t) = 9i−1 + |sin(1/6itπ)|
(tj. součet absolutni hodnoty sinu šestiny součinu pořadového čísla měny času a čísla π s číslem devět děleno
pořadové číslo měny je cena v dánských korunách). Máte k dispozici 100 dánských korun a přesnou znalost všech
kurzů předem. Směäovat můžete měny v aktualních kurzech v časech i = 1, 2, 3, 4, 5bez poplatků. Jakou největší
částku můžete vyobchodovat?
3.4.5.22 Příklad: Podmínka nekryté úrokové parity (uncovered interest parity condition), mezinárodní úroková
arbitráž:
Uvažujme dvě měny, třeba CZK a USD, jejich kurzy v čase 0 a (skutečný) a v čase 1 (předpokládaný) E(0) a
E(1) (tj. E(i) je cena dolaru v korunách v čase i)dvě úrokové sazby ξCZK a xiUSD. Pokud investujeme v čase 0
koruny (o objemu x CZK) do dolarových depozit, bude náš zisk v čase 1 roven
VynosUS = x · E(0)−1 · (1 + ξUSD) · E(1) − x = x (1 + ξUSD)E(1)
E(0) − x
Při jaké úrokové míře ξCZK by tento výnos byl stejný, jako výnos z Českých depozit?
VynosCZ = x · ξCZK
Řešíme rovnici
VynosUS = VynosCZ
x (1 + ξUSD)E(1)
E(0) − x = x · ξCZK
ξCZK = −
−E(1) − E(1)ξUSD + E(0)
E(0)
Upravíme. Označme očekávanou míru depreciace koruny proti dolaru Q:
Q = E(1) − E(0)
E(0)
Vydělíme ξCZK Q, upravíme a zase Q vynásobíme. Dostaneme:
ξCZK
Q
= E(1)ξUSD
E(1) − E(0) + E(1)
E(1) − E(0) −
E(0)
E(1) − E(0)
a tedy podmínka rovnováhy je
ξCZK = ξUSD + (E(1) − E(0))ξUSD
E(0) −
−E(1) + E(0)
E(0)
Můžeeme shrnout: v rovnovážném stavu je rozdíl úrokových měr roven zúročené očekávane míře depreciace:
ξCZK = ξUSD −
(1 + ξUSD)(−E(1) + E(0))
E(0)
3.4.5.23 Poznámka: Výraz
(E(1) − E(0))ξUSD
E(0)
Je velmi malý (pokud je ξUSD i míra očekávané depreciace malá, neboŅ jej jejich součinem).
30
3.5 Je to moc nebo málo
3.5.1 Rozdíly v úrokových sazbách
3.5.1.1 Příklad: na trhu jsou dvě banky, jedna nabízí hypotéční úrok s pevnou úrokovou mírou 4.1% a s komplikovanou
administrativou. Druhá s úrokovou mírou 4.4% a se snadno dostupným úvěrem. Vypúlatí se nám podstupovat
administrativní těžkosti, spojené s přiznáním úvěru v první bance? jaá by byla cena obejití těchto těžkostí ve druhé
bance.
Poku sme požádání o radu, máme říkat, že ve druhé bance je úroková míra o „0.3%nižší“ nebo „jen o 0.3%“ nižší?
Jak vhodně kvantifikovat dopad změny úrokové sazby?
3.5.1.2 Relativní rozdíl budoucích hodnot.
3.5.1.3 Relativní rozdíl současných hodnot.
3.5.2 Durace a konvexita Buï PV (CF, ξ) současná hodnota závislá na toku peněz a úrokové míře. Zkoumáme
relativní změnu PV v závislosti na změně úrokové míry, tedy výraz
PV(CF, ξ + ξ) − PV(CF, ξ)
PV(CF, ξ)
funkci
→
PV(CF, ξ + ) − PV(CF, ξ)
PV(CF, ξ)
Rozvineme do taylorovy řady:
0 + D2(PV)(CF, ξ)
PV(CF, ξ) + 1/2 (D2,2)(PV)(CF, ξ)
PV(CF, ξ)
2+
+1/6 (D2,2,2)(PV)(CF, ξ)
PV(CF, ξ)
3 + 1/24 (D2,2,2,2)(PV)(CF, ξ)
PV(CF, ξ)
4+
+ 1
120
(D2,2,2,2,2)(PV)(CF, ξ)
PV(CF, ξ)
5 + O 6
A definujeme:
3.5.2.1 Definice: Durace (v literatuře se tak nazývají i různé jiné modifikace tohoto výrazu) † je druhý člen výše uvedené
taylorovy řady:
D2(PV)(CF, ξ)
PV(CF, ξ)
3.5.2.2 Definice: Konvexita‡ je až na numerický koeficient třetí člen výše uvedené taylorovy řady:
(D2,2)(PV)(CF, ξ)
PV(CF, ξ)
3.5.2.3 Příklad: Uvažujme pět projektů:
CF1 := (−1000, 300, 500, 200, 100)
CF2 := (−1000, 47, 47, 47, 1047)
CF3 := (−851.18586, 281.0005, 170.39716, 300, 200)
CF4 := (−600, −500, −300, 400, 500, 600)
CF5 := (1200, −400, −300, −200, −400)
† Duration =discount mean term of the cash flow = elasticity of the net present value. Je vyjádřena v jednotkách
času.
‡ konvexnost(?) konvexity of a cash flow. Je vyjádřena ve čtvercích jednotek času.
31
3.5.2.4 Projekty 1,2,3,4 jsou prvního druhu, projekt 5 je druhého druhu. Projekt 2 přčedstavuje kupónový dluhopis.
Současná hodnota závisí na úrokové míře:
1 = 0,04706344221
2 = 0,04700000000
3 = 0,04723874435
4 = 0,02082688008
5 = 0,03338619090
Tedy akceptujeme 1., 2., 3., 4., projekt je-li ξ < 0.02082688008 akceptujeme 1., 2., a 3., projekt je-li ξ ∈
(0.02082688008, 0.047)a akceptujrma pouze 5., je-li 0.04723874435< ξ
3.5.2.5 Porovnáme nyní pouze 1. a 3. projekt. Rozdíl současné hodnoty v okolí úrokové míry 0.02 je zanedbatelný. I
durace jsou přibližně stejné, ale rozdíl konvexností je v okolí bodu 0.02 kladný, 3. projekt má konexnost větší než
druhý, to znamená, že při změně rokové mírz poroste rychleji, proto dáme přednost 3. projektu.
32