1. Význam zachování, presentace, možnosti zhodnocení a nového využití kulturního
dědictví
Teze přednášky
1.1 Ochrana a regenerace kulturních hodnot v území
1.1.1 Úvod
Současná společnost je progresivní, rychlý vývoj společnosti ovládá technika, výsledky technického
pokroku nutí k rychlosti, ženou nás hekticky kupředu, zanechávaje za sebou humanitně zaměřené
obory jakoby překážející a zbytečné. Bezděky se tomu občas poddáváme, dokud nezjistíme, že se
musíme zastavit, ohlédnout se, doplnit svůj život vnímáním přírody, kultury, prostředí jehož jsme
součástí, kde máme svoje kořeny, svoje předky, kulturu z které čerpáme e kterou jsme povinni rozvíjet.
Chápání kulturního dědictví není projevem staromilství ve smyslu bezmezného obdivu artefaktů
minulosti. Je to proces komunikace, kontinuálního vnímání a dialogu minulosti, přítomnosti a
budoucnosti, vytváření vztahu k našim předkům, kultuře kterou vytvořili a pro nás zanechali. Nebudeme
li ji vnímat a chránit, nebude mít pokračování ani naše úsilí něco vytvořit a předat příštím generacím.
Protože by to bylo jen torzo bez návaznosti a kontinuity.
Jedná se o proces ve kterém je zřejmá jakási bezradnost, nevyrovnaný mezigenerační boj,
podporovaný již zmíněným rychlým vývoj techniky, globalizačními tendencemi, vývojem civilizace se
znaky konzumní společnosti. Jaké místo v tomto vývoji mají kulturní hodnoty, historické kulturní
dědictví, vztah k minulosti a kultuře, jejíž jsme součástí?
Naše země je přirozenou součástí Evropy, jsme součástí evropských struktur a procesů, které nelze
zastavit. Evropa se vydala na cestu trvale udržitelného rozvoje, cestou vyváženého rozvoje všech
složek podílejících se vývoji naší civilizace. Zapojme se do této cesty s vědomím sounáležitosti
s kulturou našich předků, chraňme svoji historii i naše kulturní dědictví, usilujme aby se stalo součástí
našeho současného života, aby nám sloužilo, dodávalo sílu a energii pro novou tvorbu.
Jsem generace, která chtěla a byla zvyklá přijímat informace od moudrého profesora, člověka, který se
znalostí problematiky předával studentům i kus svého ,,Já". Dnes se žádá komprimovaná informace
prostřednictvím nejlépe neverbální komunikace. I v tom se odráží stav společnosti, která si to tak žádá.
Česká republika je zemí s vysokým výskytem historicky cenných dokladů minulosti, byla vždy
vnímána a mnohdy označována, trochu nadneseně ,,pokladnicí kulturních hodnot". Péče o zachování a
zhodnocení kulturního dědictví je úkolem každého z nás. Výuka předmětu ,,Kulturní hodnoty v území"
zařazená do nabídky předmětů denního i kombinovaného studia ESF MU není náhodná. Studenti
prakticky všech oborů fakulty se budou v praxi s kulturním dědictvím setkávat na různých úrovních
působnosti orgánů státní správy nebo v jiných subjektech veřejných institucí a organizací ekonomicko ­
správní povahy. Zastoupení mohou být i v subjektech samostatně působících firem a v sektoru typu
soukromých podnikatelských aktivit. Budou se podílet na zajišťování programů a prostředků týkajících
se přímo i nepřímo investic spojených s obnovou historicky cenných objektů, struktur měst, obcí, lokalit
v krajině.
1.1.2 Cíl předmětu
V semestrálním cyklu přednášek se budeme zabývat poznáním, zásadami pro ochranu a regeneraci
kulturních hodnot, legislativním základem památkové péče v ČR a mezinárodními organizacemi a
úmluvami k záchraně kulturního dědictví tak, abychom si osvojili postupy a mechanismy vedoucí
k regeneraci kulturních hodnot, ochraně a péči o historicky cenné objekty a prostředí ve kterém se
nachází.
Našim hlavním úkolem bude:
- hledat vztah ke kulturním hodnotám, k architektuře
/Jsou země a nejsou od nás příliš vzdálené, kde každý zná jméno architekta, který navrhl dům ve
kterém bydlí, ať je to bytový dům, bývalý nájemní dům. Zná významné stavby města ve kterém
bydlí a žije. Vlivem politického vývoje v naší zemi a ztrátou soukromého vlastnictví se
architektonický tvorba dostala do anonymity, autorství nebylo žádoucí. Pomalu se učíme znát
architektonická díla, spojovat je s jejich autory./
- hledat vztah k historii, k historicky cenným architektonickým dílům
/ Historie naší země a tradice taktéž nebyly příliš populární, hrady a zámky byly symbolem šlechty,
kostely byly symbolem církve a náboženství, což také nebylo v době budování socialistické vlasti
žádoucí./
- formulovat vztah mezi historií a současnou architekturou
/ A tak se stalo, že těžko hledáme vztah mezi historií a dneškem, došlo k porušení přirozených
kontinuálních vazeb, které se jen těžko narovnávají./
- objevovat prostor, kulturní prostředí, vnímat autenticitu prostředí.
/ To nám také chybí. Ctít kulturní hodnoty, kulturní prostředí, podílet se na jeho vnímání, užívání,
tvorbě./
Je jistě mnoho dalších témat spojených s problematikou kulturních hodnot. Snažme se s nimi
seznamovat, reagovat na ně, prosazovat názory související s ochranou a rehabilitací kulturních hodnot.
1.2 Význam zachování kulturního dědictví
1.2.1 V čem spočívá hodnota historického kulturního dědictví:
/jehož součástí jsou architektonické a urbanistické hodnoty vnímané pod velmi zúženým pojmem
památky/
/výčet hodnot historického kulturního dědictví je uváděn v každé odborné literatuře a studijních
materiálech a není třeba tento výčet zásadně měnit/
- hodnota historicko - dokumentární
doklad, svědectví a soustava informací o jednotlivých etapách vývoje minulosti, architektury,
stavitelství a řemeslech s aktivním vztahem k současnosti
- hodnota vědecká
zkoumání historického vývoje minulosti, souvislostí a vazeb na ostatní filosofické discipliny a
vědní obory
- hodnota filosofická
reflexe světonázorových postojů a filosofických myšlenek
- umělecká a estetická hodnota díla
působení estetické hodnoty památek a tvůrčího projevu autora, reflexe kulturní úrovně
společnosti, estetické cítění, potřeba vnímání kulturních hodnot, kulturního prostředí, kultivace
společnosti
- jedinečnost díla
individuálnost tvůrčího projevu, stylovost, originálnost, nenapodobitelnost, hluboký emociální
zážitek
- společensko ­ ekonomická a užitková hodnota
vychází z možností funkčního využití objektu, areálu, prostředí v kterém se nachází. Tyto
možnosti jsou odvislé od historické hodnoty, konkrétního stavu památky, souvisí s vlastnictvím
a možnostmi odpovídajícího využití v současnosti.
K tomuto výčtu víceméně ekzaktních hodnot, možná postačujících pro výběr, zařazení nebo
ohodnocení vlastní podstaty kulturního dědictví je třeba přičíst pocitovou složku vjemů, které vnímáme
jsme ­ li v přímém kontaktu s historickým uměleckým dílem, historickou architekturou, historickým
prostředím. Vnímání historické stopy, sounáležitost s historií a její vazba k současnosti. Ne všichni mají
schopnost takto historické dědictví chápat. V tom případě mohou alespoň naslouchat odborníkům,
historikům a architektům. Jsou oblasti a časová údobí, jejichž díla jsou automaticky chápána jalo doklad
vývoje dějin architektury, dějinných událostí. Stále více se však setkáváme s ohrožením kulturních
hodnot z období 20.století, které nejsou chápány jako historicky cenné doklady minulosti a je s nimi
zacházeno nevhodným způsobem. Jedná se například o objekty bytových domů, vilovou městskou
zástavbu, výrobní objekty a technické stavby dosud nepodléhající ochraně a nemající statut památkově
2
chráněné stavby. Právě tyto stavby jsou ohroženy zanedbanou údržbou, nevhodnými úpravami
vnějšího vzhledu, neodpovídajícím využitím.
1.2.2 Základní pojmy
Pro správnou komunikaci je třeba pochopení a osvojení základních pojmů, které se používají
v legislativě a praxi:
Kulturní hodnoty lze charakterizovat jako komplex hmotných a nehmotných prvků vzniklých
postupným vývojem osídlení, tradic plynoucích z charakteru místa a na místo vázaných. Je to
trvalá hodnota, která se vyvíjí a doplňuje novými prvky, jejichž účinek může být obohacující, neutrální,
nebo znehodnocující. Soubor kulturních hodnot spoluvytváří jedinečný, neopakovatelný a
nenahraditelný obraz území, sídla se kterým se obyvatelstvo více či méně identifikuje. Je nositelem
kulturních tradic a zdrojem inspirace současné i budoucích generací. Kulturní úroveň zpětně ovlivňuje
/kladně či záporně/ přitažlivost místa pro každodenní život, společenské soužití obyvatel a podílí se na
rozvoji jednotlivých funkcí. Zvyšuje atraktivitu funkčního využití a ekonomický potenciál území.
Také se dá říct, že kulturní hodnoty jsou obsaženy ve všem co nás obklopuje, ovlivňuje naše vnímání,
myšlení a tvorbu, naše skutky. Většinu kulturních hodnot vnímáme automaticky a podvědomě, zejména
ve svém okolí. Kulturní hodnoty vnímáme jako součást životního stylu a prostředí které nás obklopuje,
jako dědictví generací, které jsme povinni uchovat pro příští generace.
Výčet kulturních hodnot zahrnuje nejvýznamnější památky architektonického a urbanistického díla,
archeologické lokality, které jsou historickou stopou minulosti a dokladem vývoje struktury osídlení na
našem území.
Kulturní památky /definice dle zákona č.20/1987Sb., o státní památkové péči , ve znění pozdějších
změn obsažených v zákonech č. 242/1992 Sb., č.361/1997 Sb., a č.61/2001 Sb., č.122/2000 Sb.,
č. 132/2000 Sb., č.146/2001Sb.,a č.320/2002 Sb./
jsou: 1/ nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory,
a/ které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí
společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce
člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké,
vědecké a technické,
b/ které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem;
2/ soubory věcí podle odstavce 1/, i když některé věci z nich nejsou kulturními památkami.
Kulturní památky prohlašuje MK ČR.
Zákon rozlišuje:
Národní kulturní památky /NKP/, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního dědictví národa,
prohlašuje vláda ČR.
Památkové rezervace /PR/ je území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních
památek, popřípadě archeologických nálezů. Podle typu sídla se rozlišují městské památkové
rezervace /MPR/ a vesnické památkové rezervace /VPR/, mimoto existují technické památkové
rezervace /TPR/ a archeologické památkové rezervace /APR/.
Památková zóna /PZ/ je území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek,
historické prostředí nebo část krajinného celku, které prokazují významné kulturní hodnoty. Kromě
sídelních ­ městských a vesnických památkových zón /MPZ, VPZ/ jsou vyhlašovány i krajinné
památkové zóny KPZ/, chránící rozsáhlejší úseky kulturní krajiny.
V současné době je v ČR 40 MPR a 209 MPZ v samostatných souvislých hranicích. Pražská
památková rezervace, MPR Český Krumlov, Telč a Kutná Hora a části MPR Litomyšl a Kroměříže a
bývalé židovské ghetto v Třebíči jsou chráněny i jako součást Seznamu světového přírodního a
kulturního bohatství UNESCO.
Kulturními hodnotami nesou jenom památky a historicky cenné stavby. Je to komplex hodnot,
které, jak již bylo zmíněno, vytváří charakter prostředí, obraz místa, jeho neopakovatelný ráz.
Mezi kulturní hodnoty patří i schopnost vytvářet kulturní prostředí a tvorba nových hodnot.
3
S tím souvisí proces koncepce rozvoje území, navrhování a povolování staveb a jejich realizace, která
je v našem státě řízena Ministerstvem pro místní rozvoj prostřednictvím složek státní správy
s legislativními pravomocemi, které vyplývají z krajského uspořádání v našem státě.
Základním dokumentem v této oblasti jsou ustanovení zákona č.50/1976 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění zákona č. 103/1990 Sb., zákona České
národní rady č. 425/1990 Sb., zákona č. 262/1992 Sb., zákona č. 43/1994 Sb., zákona č. 19/1997 Sb. a
zákona č. 83/1998 Sb., a pozdějších předpisů, zejména nálezy Ústavního soudu č.320/2002 Sb.,
č.405/2002 Sb., a č.422/2002 Sb.
Podle tohoto zákona podléhají veškeré stavby procesu povolování staveb.
Základní pojmy týkající se staveb a stavebních úprav, používané stavebním zákonem /zákon č. 50/
1976 Sb.
Za stavbu se považují:
ˇ veškerá stavební díla , která vznikají stavební či montážní technologií na staveništi, bez zřetele
na jejich stavebně technické provedení, použité materiály a konstrukce , účel a dobu trvání
ˇ výrobky, které plní funkci stavby
ˇ nástavba, kterou se stavba zvyšuje
ˇ přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně propojena s dosavadní
stavbou
ˇ stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby.
Údržbou stavby se rozumějí práce, jimiž se zabezpečuje dobrý stavebně technický stav stavby
v souladu s vydaným stavebním povolením tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce
se prodloužila uživatelnost stavby.
Změnou stavby před jejím dokončením se rozumí změna v provádění stavby oproti stavebnímu
povolení nebo dokumentaci ověřené stavebním úřadem.
Veškerá stavební činnost na území našeho státu podléhá jasným pravidlům a nemělo by v tomto směru
docházet k závadám a pochybením týkajícím se oblasti kulturních hodnot.
Stavební zákon v současné době prochází novou právní úpravou, která je v připomínkovém řízení a
měla by být obecně platná od 1.1.2006.
1.3 Péče o kulturní dědictví
Péče o kulturní dědictví byla a je měřítkem kultury a vzdělanosti národa a ve svých důsledcích
představuje významný potenciál, který je možno zhodnotit v řadě odvětví našeho národního
hospodářství. Památky v období socialistického vývoje ČR prošly složitým obdobím souvisejícím
s politickou orientací našeho státu v poválečném období. Řada památek změnila v té době majitele a
ztratila svoje původní využití, neztratila však svoji identitu. Prostředky ze státní pokladny stačily jen na
opravy vybraných objektů. Řada významných historických objektů neměla žádné, nebo měla
neadekvátní využití. Církevní památky na byly z ideologických důvodů na okraji zájmu. Přes porušení
kontinuity hodnotového nazírání na kulturní hodnoty se podařilo navázat na kulturní tradice v našem
státě a kulturní dědictví zachránit pro budoucnost.
Koncentrace kulturních památek zvyšuje významně atraktivitu lokality pro cestovní ruch, ale i
pro bydlení a pro potencionální investory, kteří hledají lokality pro podnikatelskou činnost, nebo
zhodnocení kapitálových zisků. Dá se říct že naše kulturní dědictví je náš kapitál a je na nás a tedy také
na Vás, jak sním naložíte a jak ho dokážete zhodnotit.
Co do počtu, je v ČR v současné době registrováno 43 000 nemovitých kulturních památek,
197 má statut národní kulturní památky. Na území ČR je registrováno dále 40 městských památkových
rezervací, 61 vesnických památkových rezervací, 209 městských památkových zón, 164 vesnických
památkových zón, 10 archeologických lokalit a 17 krajinných památkových zón. Od roku 1990 bylo
postupně 12 nejvýznamnějších kulturních památek zapsáno do Seznamu světového kulturního a
přírodního bohatství UNESCO.
4
1.3.1 Zajištění a organizace památkové péče v ČR
Péče o kulturní dědictví má v ČR dlouholetou tradici. Legislativní základ je zajištěn zákonem
č.20/1987Sb., o státní památkové péči , ve znění pozdějších změn obsažených v zákonech č.
242/1992 Sb., č.361/1997 Sb., a č.61/2001 Sb., č.122/2000 Sb., č. 132/2000 Sb., č.146/2001Sb., a
č.320/2002 Sb./
Podle tohoto zákona náš stát chrání kulturní památky jako nedílnou součást kulturního dědictví
lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životního prostředí a nenahraditelné bohatství našeho
státu.
Významné kulturní hodnoty jsou ze všech slohových období a v celém spektru druhové skladby. Mezi
nejvýznamnější patří sakrální stavby a komplexy klášterů, objekty hradů a zámecké architektury,
městská architektura, technické památky a lidové stavby.
Státní památková péče je v našem státě řízená ministerstvem kultury, které je ústředním orgánem státní
správy pro kulturní památky v ČR. Výkonnými orgány jsou: Ministerstvo kultury, krajské úřady a obecní
úřady obcí s rozšířenou působností. Ministerstvu kultury je podřízena odborná organizace státní
památkové péče, kterou je Národní památkový ústav.
Péče o kulturní dědictví vyplývá rovněž ze zákona č. 50/1976 Sb. o územním plánování a
stavebním řádu /stavební zákon/, ve znění pozdějších předpisů, zejména je tato potřeba obsažena
v návrhu novely stavebního zákona, procházejícího v současné době připomínkovým řízením
s předpokladem platnosti od 1.1.2006.
Mezi cíle a úkoly územního plánování patří zajištění ochrany přírodního a kulturního dědictví a
civilizačních hodnot území, včetně ochrany urbanistického, architektonického a
archeologického dědictví. Při rozhodování o rozvoji aktivit, funkčním využití území a jeho změnách
jsou orgány územního plánování povinny koordinovat a konkretizovat veřejné zájmy s ohledem na tuto
ochranu.
Další významná ochrana kulturních hodnot vyplývá ze zákona č. 360/1992 Sb. o výkonu povolání
autorizovaných architektů a výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.
Z tohoto zákona vyplývá povinnost respektovat přírodní a kulturní hodnoty, usilovat o vytváření
kvalitních stavebních a architektonických děl, ctít zájmy klientů i zájmy veřejné.
1.3.2 Programy pro záchranu a regeneraci kulturního dědictví
Vláda ČR na popud MK ČR vyhlašuje programy týkající se zachování významných kulturních
architektonických památek, sídel a jejich částí, lidové architektury, technických památek a umění,
propojených se systémem dotací pro podporu programů.
ˇ Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón
České republiky, jeho smyslem je nejen rehabilitace kulturních hodnot a ozdravění životního
prostředí měst, ale také vytvoření atraktivních ohnisek rozvoje podnikatelských aktivit.
Program schválen vládou ČR dne 25.3. 1992
ˇ Program záchrany architektonického dědictví, ve kterém stanovila zásady a cíle programu takto:
a) záchrana ohrožených nemovitých kulturních památek efektivní a rychlá obnova,
b) využití těchto památek ke zvýšení celkové kvality životního prostředí a pro kulturní,
společenské, veřejně prospěšné a ekonomické účely,
c) získání všech zdrojů přicházejících v úvahu a snižování potřeby příspěvku na obnovu kulturních
památek ze státního rozpočtu,
d) zvýšení efektivnosti správy a provozu kulturních památek;
Program vyhlášen dne 22.2. 1995
ˇ Havarijní program, jehož cílem je záchrana nejohroženějších historicky cenných objektů
v havarijním stavu s možností získání části prostředků na opravu. V souladu s podmínkami
programu. Program je zaměřen na opravu krovů, výměnu střešní krytiny ve velmi špatném až
havarijním stavu, statické zabezpečení nosných konstrukcí a kleneb hrozících zřícením.
Program byl vyhlášen Ministerstvem kultury ČR 2.1. 2003
5
ˇ Programu péče o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny. Zaměřuje se
na podporu obnovy a zachování kulturních památek, zejména památek lidové architektury, jako jsou
například zemědělské usedlosti, chalupy, kapličky a boží muka, které se nacházejí v uvedených
památkově chráněných územích.
Pokyn MK pro užití a alokaci státní finanční podpory programu byl vydán 9.4.2003.
Společně s tímto programem byl vyhlášen
ˇ Program restaurování movitých kulturních památek. Z tohoto programu jsou poskytovány
finanční příspěvky na náklady spojené s obnovou (restaurováním) movitých kulturních památek,
zejména takových, které jsou významnými díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými
pracemi a jsou umístěny v budovách zpřístupněných veřejnosti pro kulturní, výchovně-vzdělávací
nebo náboženské účely.
Tyto programy jsou koncipovány tak, aby poskytováním finančních prostředků na péči o kulturné
památky bylo dosaženo dlouhodobých cílů památkové péče. Sleduje se při tom financování z více
zdrojů, od vlastníků památek, obcí, zahraničních veřejných, nebo soukromoprávních subjektů.
Kromě toho jsou odborem památkové péče MK každoročně prováděny další tři programy, které mají jiný
charakter:
ˇ Program podpory záchranných archeologických výzkumů
ˇ Program výzkumu vědeckého zhodnocení kulturních hodnot prostředí, identifikace, ochrany,
zachování a presentace památkového fondu
ˇ Program podpory občanských sdružení v památkové péči
1.3.4 Zkvalitnění péče o kulturní hodnoty
Dne 7.4.2003 přijala vláda České republiky v souvislosti se v stupem ČR do EU ,,Prohlášení vlády o
podpoře kultury", ve kterém se uvádí:
za největší bohatství naší země považuje schopnosti a nadání občanů. Ve stále silnější konkurenci
států se zřejmou výhodou stává tvořivost jejich obyvatel. Proto vláda klade vysoký důraz na vzdělání a
to nejen dětí a mládeže. Kulturní aktivity všech druhů, jak aktivní tvorba kulturních statků a podíl na
jejich uchování, stejně jako uchování kulturního dědictví, tak zážitky diváků a posluchačů nepochybně
patří k podnětům, jež podporují kreativitu nás všech a mají své nezastupitelné místo v procesu
celoživotního vzdělávání občanů.
Vláda si proto váží kultury jako významného faktoru rozvoje České republiky.
Vláda rovněž uznává, že národní kultury jsou základem tvůrčí myšlenkové diverzity Evropy a že je
v tomto směru naše svébytná kultura vkladem do společného bohatství Evropské Unie.
O naše kulturní dědictví je třeba pečovat a rozvíjet tento odkaz, kterým se odlišujeme od jiných
států planety, neboť naše kultura je nejhlubší součástí naší občanské identity.
Z programového prohlášení dále vyplývá, že vláda bude postupně realizovat cíle Strategie účinnější
státní podpory kultury, přijaté v širokém konsensu zástupců občanských iniciativ, samosprávy a
kulturních institucí. /kulturní politika/
Vláda hodlá na podporu každoročně vyčleňovat prostředky ve výši obvyklé ve státech EU. Záměrem
vlády je trvale udržitelné užívání neztenčovaného národního kulturního pokladu a jeho zachování pro
budoucnost. Záměrem vlády je i nadále zvyšovat péči státu o kulturní dědictví, bude prosazovat
opatření k zamezení nekontrolovaného pohybu kulturního dědictví, tj. vývozu a dovozu starožitností a
dalších cenných předmětů.
Tímto prohlášením se ministerstvo kultury obrací na hejtmany, starosta a primátory s žádostí, aby
podporovaly rozvíjení rozmanitých kulturních aktivit, kreativitu občanů a vše co přispívá k e kvalitě
života a životního stylu.
Péče o památky a památkový fond v naší republice je procesem, který je průběžně zkvalitňován.
Ministerstvo kultury přijalo ve smyslu usnesení vlády materiál ke koncepci účinnější péče o
památkový fond do roku 2005, který stanovil rámcově úkoly v jednotlivých oblastech činnosti
památkové péče:
6
ˇ provést aktualizaci evidence památkového fondu,
ˇ diferenciaci památkové ochrany v památkových územích,
ˇ posílení jistoty vlastníků památek
ˇ decentralizaci a zjednodušení výkonu státní správy
ˇ metodické řízení a odborná úroveň oboru památkové péče
ˇ finanční podporu vlastníků památek
ˇ zapojení občanských iniciativ do péče o památkový fond
ˇ památky a cestovní ruch
ˇ ochrana movitých kulturních památek
ˇ nová právní úprava ochrany památek.
Dne 10.9. 2004 vydala vláda Programové prohlášení MK ČR na období let 2004 ­ 2006, ve kterém
hodnotí dlouhodobou kontinuitu řízení ministerstva kultury ČR a přibližuje cíle na budoucí období.
Z oddílu ­ Kultura vyjímám:
,, Za největší bohatství naší země považuje vláda schopnosti a nadání občanů a tudíž chápe kulturu a
národní kulturní poklad jako významný faktor rozvoje ČR.
Vláda podpoří existenci a činnost základní kulturní infrastruktury a bude dále podporovat nevládní
kulturní organizace a jednotlivce s cílem rozvíjet bohaté strukturované multikulturní společenství a
s důrazem na podporu soudržné a tvořivé občanské společnosti.
Vláda vypracuje a předloží ke schválení návrh zákona o veřejné podpoře kultury, připraví systém
více zdrojového financování. Vláda je si vědoma své povinnosti pečovat o památníky, muzea a instituce
související s tradicí české státnosti a v této souvislosti vnímá a potvrzuje také svou odpovědnost za
jejich stav"
Další text se týká veřejnoprávních médií, kinematografie, řešení majetkoprávních vztahů mezi státem a
majetkem církví.
Součástí programového prohlášení je seznam konkrétních úkolů MK pro uvedené období a závěr,
komentující potřebu podpory naší kultury, která nás obohacuje a činí nás sebou samými a zároveň je
však charakteristická a zvláštní.
Památková péče je sice oborem se samostatnou legislativní působností, jehož činnost je řízena
Ministerstvem kultury. Působnost památkové péče však zahrnuje spolupráci s dalšími obory a činnostmi
z ostatních oborů a činností. Základní vazba je v oblasti historie a archeologie, geografie a urbanismu
v oblasti územního plánování. Pracovník památkové péče, ale i projektant musí sledovat současný
vývoj názorů na uplatnění a nové využití historického kulturního dědictví, stejně jako vývoj materiálů,
technologií ve stavebnictví a jejich vhodnost pro použití v právě řešeném objektu nebo historickém
celku. Památková péče je oborem zasahujícím a spolupracujícím s restaurátory, architekty a umělci.
Často sledujeme boj o záchranu památky proti komerčnímu působení trhu a často je tento boj
neúspěšný, převáží ­li pravidla ekonomie a komerce nad tvůrčím přístupem, obsahem a formou.
Snažme se o to, aby k takovým případům docházelo co nejméně, abychom za svoje činění nesli
odpovědnost, nemuseli se omlouvat příštím generacím. Nedělejme kompromisy, nejednejme ukvapeně,
nepřetvářejme co je vytvořeno. Naslouchejme historii, vnímejme atmosféru místa, objektu, díla.
1.4 Presentace kulturních hodnot
1.4.1 Jak vlastně kulturní hodnoty vnímáme
Kulturní hodnoty našich sídel i krajiny lze vnímat z několika pohledů a podle toho je třeba zvolit i
odpovídající přístup k ochraně, využití a zhodnocení kulturního dědictví. Pokud je naše vnímání
oslabeno, musíme se naučit kulturní hodnoty správně vnímat, využívat hodnotu poznání a zhodnocovat
podněty ve své práci i každodenním životě.
Ne každý a ne vždy je připraven vnímat a přijímat signály, které nám hmotné i nehmotné kulturní
hodnoty vysílají. Pokud chceme, aby byly přijímány, je třeba informace vhodně zpracovat, vhodně je
předkládat a využívat je v oblastech, které přináší zhodnocení.
7
Cestovní ruch je samostatnou významnou oblastí zhodnocení K.H., která významně zhodnocuje
zejména lokality s vysokou koncentrací památek, například hlavní město Praha, Pražský hrad, památky
UNESCO a významné solitérní objekty zejména hradů a zámků, každoročně navštěvovaných zejména
skupinami zahraničních návštěvníků. V těchto případech je zajištěna ochrana i komerční zhodnocení
objektů i odpovídající části území a nemělo by docházet k výrazné devastaci vlivem komerčního využití.
Kategorie pohledů z nichž vnímáme kulturní hodnoty.
ˇ Turista ­ je jednou z nejčastějších a nejpříjemnějších pozic vnímání kulturních hodnot. Návštěvník
historických měst a objektů je ohromen a nadšen krásou a malebností památek všech slohových
období, všech kategorií, obohacuje svou osobnost novými zážitky, kultivuje svoje vnímání a
jednání. Je ochoten za kulturní zážitky zaplatit, mnohdy se i podílet finanční částkou na opravu.
Může mít i kritický pohled, hodnotí, srovnává. Vhodnými prostředky je možno ovlivnit celkový vjem.
ˇ Zdánlivě nezúčastněný divák ­ pohybuje se ve známém teritoriu, často nevnímaje změny ve svém
okolí zatížen každodenními starostmi. O to více je angažován na podstatných změnách v jemu
blízkém okolí, je ochoten aktivně spolupracovat a angažovat se proti nevhodným zásahům.
ˇ Odborník, například architekt nebo historik, umělec - vnímá intenzivně změny a proměny
stávajících struktur, podrobuje je odborné kritice, napadají ho jiná možná řešení. Může významně
ovlivnit veřejné mínění i proces v úrovni tvorby.
V této souvislosti je třeba konstatovat, že i mínění odborníků v procesu ochrany a regenerace
kulturních hodnot se v řadě případů různí.
ˇ Specialista, památkář ­ vnímá problematiku ještě intenzivněji, registruje z hlediska své profese
každou změnu proti dosavadnímu stavu . Kritickému hodnocení se nevyhne ani v roli turisty.
Většinou ,,ví jak na to".
ˇ Další kategorie ­ politická reprezentace města, pracovníci veřejné správy, ekonomové, vlastníci,
provozovatelé a nájemci, investoři, běžný obyvatel města.
Všichni vnímají problematiku kulturních hodnot z trochu jiného úhlu pohledu, budeme se snažit o
komplexní pohled, budeme dávat přednost odborným názorům, budeme vycházet z obecně platných
postupů a ověřených praktik.
V konečném výsledku je třeba zvyšovat obecnou kulturu, potřebu kulturního prostředí , která podstatně
ovlivňuje náš život, kultivuje naše jednání. Je třeba zajistit, aby význam a autenticita kulturních hodnot
byla zachována. Stejně jako je třeba chránit kulturní hodnoty, je potřeba zajistit vytváření nových
kulturních hodnot.
Významná je v tomto procesu komunikace mezi politickou reprezentací státu, složkami státní správy a
samosprávy, odbornými organizacemi zajišťujícími řízení regeneračních procesů a rozvojových
programů a dalšími subjekty, podílejícími se na realizaci. Jsou to výkonné složky státní správy,
projektanti, investoři, právnické a fyzické osoby a v neposlední řadě veřejnost, která se stále více podílí
na formulaci cílů, které mají být realizovány.
1.4.2 Využití památek, zhodnocení kulturních hodnot
Je zřejmé, že historický objekt v sobě skrývá řadu úskalí a komplikací, vyplývajících z mnoha
okolností souvisejících s historickou podstatou , stavebně technickým stavem a řadou podmínek,
plynoucích například z legislativních omezení. Výhodou či odměnou je historická hodnota a vědomí
sounáležitosti s dějinami, vědomí záchrany objektu, jeho podstaty a výrazu.
V oblasti kulturních hodnot je třeba:
ˇ analyzovat problematiku kulturních hodnot
ˇ sumarizovat možnosti pro zachování a obnovu kulturních hodnot
ˇ stanovit zásady pro ochranu, regeneraci a vytváření kulturních hodnot nových.
Z hlediska současného a budoucího využití historického kulturního dědictví jsou základní možnosti
funkčního využití:
8
ˇ Objekty s původním funkčním využitím
- vyskytují se ve všech kategoriích /sakrální stavby,objekty veřejné vybavenosti, radnice, budovy
škol, nemocnic , bytové domy /
ˇ Objekty s odpovídajícím jiným funkčním využitím
- vyskytují se ve všech funkčních kategoriích, jsou to zejména objekty státní správy a veřejné
správy, veřejné vybavenosti, bytové domy, objekty pro ubytování a služby v návaznosti na
vybavenost, cestovní ruch a administrativu,
ˇ Objekty s neodpovídajícím, až nevhodným funkčním využitím
- v současné době již poměrně malá část
ˇ Objekty bez funkčního využití
- torzální architektura, objekty ve špatném až havarijním stavu, objekty se sporným vlastnictvím
Historické objekty prakticky ze všech historických období jsou základen zástavby všech našich
měst a jsou přirozeným základem existence centrální městské zástavby. Historické objekty jsou nositeli
genia loci městského interiéru, vytváří ojedinělé prostředí městských interiérů, vytváří spolu s přírodním
prostředím ojedinělé scenérie.
Řada objektů má polyfunkční využití, zejména rozsáhlejší komplexy nebo struktury zahrnující více
objektů. Jejich využití je diferencováno podle historické hodnoty, stavebně technického stavu a
možností únosného funkčního využití. Příkladem polyfunkčního areálu může být Pražský hrad, který má
nadřazenou funkci politicko správní, je sídlem hlavy státu a je vrcholným symbolem české státnosti.
Z hlediska využití kulturních památek je třeba dbát na adekvátní nebo zhodnocující funkční využití,
stanovit zásady s ohledem na historickou hodnotu a možnosti presentace.
V souvislosti se změnami centrálních městských struktur dochází k negativním dopadům do oblasti
historicky cenných struktur v souvislosti s jejich funkčním využitím. Jsou to například změny vyplývající
ze změn vlastnictví například bytových domů. Objekty centrální části městské zástavby postupně mění
původní funkční využití. Tyto změny jsou patrné zejména ve funkci bydlení, která je postupně
nahrazována komerčním a administrativně správním využitím. Tomuto trendu se zamezuje velmi
obtížně, důsledkem je omezení aktivit městských funkcí mimo pracovní dobu, což se projevuje
útlumem městského života ve večerních hodinách. Správné rozložení funkčního využití se základní
regulací funkčního využití je předmětem regulačního plánu MPR, MPZ včetně regulativů přípustnosti
jiných funkcí v základních plochách. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že město je živý organismus,
žije a přetváří se přirozeným způsobem a lze jej ovlivňovat a regulovat v závislosti na jeho potřebách.
Význam spočívá ve správném stanovení koncepce využití území, kde ochrana a regenerace kulturních
hodnot a uplatnění historicky cenných struktur hraje podstatnou roli.
Změny se samozřejmě projevují i v jiných funkcích, jedná se o dlouhodobý proces přetváření
podléhající mnoha vlivům které je třeba respektovat, případně je usměrňovat nebo eliminovat.
Stejně tak jsou objekty, skupiny objektů zastoupeny v krajině a ve venkovském prostoru. Jsou
přirozenou součástí krajinné kompozice, tvoří dominanty a komponenty krajinného rázu. Spoluvytvářejí
celkový vjem prostoru, jsou významnými dálkovými dominantami s orientační funkcí.
1.5 Presentace historických objektů
1.5.1 Oblast cestovního ruchu
Cestovní ruch patří mezi důležitá odvětví naší ekonomiky s podílem na tvorbě HDP v současné
době cca 10%, s podílem na celkové zaměstnanosti 9 -10%. Devizové příjmy z cestovního ruchu
představovaly v roce 2000 5,6% podílu na HDP a téměř 43% příjmů bilance služeb. Multifunkční efekt
doprovázející rozvoj cestovního ruchu je jedním z atributů pro které je považován za odvětví
budoucnosti i v ČR. Je označován za odvětví ve kterém vzniká nejvíce pracovních příležitostí. Mimo
zaměstnanosti ovlivňuje podstatným způsobem další významné oblasti: podílí se na tvorbě hrubého
domácího produktu, pozitivně ovlivňuje platební bilanci státu, má vliv na příjmy místních rozpočtů a jeho
rozvoj podporuje další investiční aktivity.
Pro rozvoj cestovního ruchu je v ČR atraktivní 80% území, hlavním centrem zahraničních turistů
zůstává nadále Praha, která soustřeďuje 70% zahraničních účastníků. V posledních 10 ­ti letech se
9
změnila strategie přístupu k podmínkám cestovního ruchu. V místech koncentrace jsou budovány
lůžkové kapacity komerčního charakteru zejména soukromými subjekty, došlo takřka o zdvojnásobení
kapacity lůžek výstavbou penzionů a kapacit v soukromém sektoru. V mnoha regionech ČR jsou
přírodní, krajinné a kulturně ­historické předpoklady rozvoje určitých druhů cestovního ruchu, spojené
především s potenciálem historických objektů. Rozvíjí se agroturistika, ekoturistika. Vstupem ČR do EU
je možno získat dotace na obnovu kulturních hodnot a mnoho obcí je připraveno zatraktivnit svoje
území.
1.5.2 Uplatnění památek v oblastí cestovního ruchu:
Tradičně jsou historicky cenné objekty, většinou vnímané jako kulturní památky využívány v oblasti
cestovního ruchu v následujících kategoriích:
ˇ Historický objekt jako exponát, expozice, artefakt
ˇ Historický objekt jako zázemí turistického ruchu ­ ubytování, vybavenost, služby, informace
ˇ Historický objekt pro jinou expozici ­ výstavní činnost, jednorázové kulturní a společenské akce
ˇ Historický objekt jalo artefakt, dotvářející prostředí a podílející se na celkovém vjemu
historického prostředí
Specifické formy rekreace reagující na současný životní styl, vyčerpanost spojenou
s přepracováním, stresováním organismu a potřebou regenerace. Pobyty v klášterních řádových
komunitách, v odloučenosti od světského života, v prostém prostředí s jednoduchou manuální prací,
prostou stravou a meditací. Historické objekty mohou současně plnit více funkcí. Přes to, že je historický
objekt nebo areál schopen nabídnout vícefunkční využití, je třeba dbát na přiměřenost a kázeň v tomto
směru, zejména je třeba zachovávat zásady pro zachování autenticity objektu a prostředí ve kterém se
objekt nachází. Ztráta autenticity je většinou trvalá.
Proto je třeba zobecnit zásadu: pokud objekt slouží jako expozice, nesmí komerční přístup převažovat
nad kvalitou presentace a celkovým vjemem. Pokud historicky cenný objekt slouží jako zázemí
turistického ruchu, musí být jeho využití v souladu s jeho hodnotou, kapacitními možnostmi a estetickým
výrazem.
Pokud se jedná o CHKO, území přírodního parku, VKP nebo území s jinou formou ochrany přírody a
přírodního prostředí, platí obdobná zásada velmi šetrné formy presentace ve smyslu regulativů závazné
vyhlášky, která je pravidlem pro každé chráněné území.
Návštěvnost památkových objektů:
Statistika návštěvnosti památkových objektů v období 1999 - 2003 , agentura NIPOS - Statistika
kultury, centrum informací o kultuře- http://www.ipos-mk.cz/st_statistika.asp, sleduje památkové objekty
v ČR zpřístupněné návštěvníkům za vstupné. Tyto objekty jsou jak ve správě Národního památkového
ústavu, tak ve vlastnictví státní správy, občanských sdružení, obecně prospěšných společností, církve,
podnikatelů a jiných subjektů. Podrobná statistika údajů vykazuje vzrůstající zájem o návštěvu památek.
Ve skupině sledovaných památek ve správě NPÚ, státní správy , měst a obcí vzrostl počet návštěvníků
ve sledovaném období o 15,5%.
Pozitivním jevem je také stále větší snaha propojení návštěvnosti s kulturními programy a akcemi
lákajícími větší počet návštěvníků a současně nabízejícími atraktivní programy s vazbou na ubytování a
služby.
Výrazné je v tomto ohledu zvýšení návštěvnosti památkových objektů ve správě podnikatelských
subjektů. Za sledované období vzrostl počet těchto subjektů z 22 na 45 sledovaných a počet
návštěvníků za sledované období o 68,5%.
Ze statistiky NPÚ v Brně se v roce 2004 zvýšila výrazně návštěvnost nejvýznamnějších
Jihomoravských památek oproti roku 2003.
Bučovice + 44,4% / 14 570 návštěvníků/,
Buchlov + 82,5% /115 355 návštěvníků/,
Buchlovice + 31,70% /108 995 návštěvníků/.
10
Překvapivě se například zvýšila návštěvnost hradu Veveří /+ 154%/, přes jeho dosud špatný stav
v rekonstrukci a téměř bez expozice. Svědčí to o zájmu a potřebě obyvatel Brna urychleně zpřístupnit
prostory hradu. /údaje byly uveřejněny v deníku Rovnost 5. února 2005/
1.5.3 Presentace a možnosti využití technických památek
Samostatnou oblastí, která je v současné domě v popředí zájmu je oblast technických památek a
objektů a areálů výrobního charakteru, které přestaly sloužit svému účelu. Jejich využití a presentace je
spojená s potřebou značných finančních prostředků na jejich presentaci, nebo nové využití. Z celkového
počtu evidovaných kulturních památek v ČR činí technické objekty asi 3%.
Zájem o doklady industriálního vývoje má vzrůstající tendenci, problematika se v současné době dotýká
zejména výrobních areálů z období druhé poloviny 19. století, které jsou významnou součástí většiny
našich větších měst a které postupně mění svůj charakter i funkční využití. Některé z nich zahrnují
objekty, které jsou významnými doklady vývoje industriálních staveb a v případě konverze pro jiné
funkční využití by mohly být zachovány.
Nejhodnotnější výrobní areály jsou předmětem ochrany industriálního historického dědictví.
Příkladem může být zájem a péče o technické památky v Ostravě, kde je velká koncentrace památek
především těžkého průmyslu, největší v ČR.. Kromě areálů bývalých kamenouhelných dolů jsou to
koksovna a vysoké pece, nádražní objekty a strojní a technická zařízení, důlní strojní zařízení.
Nejvýznamnější jsou dva komplexy NKP ­ areál dolu Michal /objekt Národního památkového ústavu ,
územního odborného pracoviště v Ostravě/. Dalším je areál dolu Hlubina, koksovny a vysokých pecí
Vítkovických železáren.
Problémem takovýchto rozsáhlých areálů je:
ˇ jejich nové odpovídající funkční využití,
ˇ obnova při zachování autenticity objektu
ˇ volba a zajištění vhodných materiálů pro obnovu
ˇ autenticita objektu
Nejvhodnější funkční využití je kombinace kulturně společenského charakteru, samostatná
prohlídková trasa, výstavní prostory, kulturní a společenské akce, koncerty, přednáškové a seminární
akce.
Problematika presentace objektu jako exponátu se zachováním autenticity z období let 1912 -1915
vychází z teorie ,,posledního pracovního dne", což znamená představení objektu v takovém stavu,
v kterém se nacházel v době posledního dne provozu, se stopami patiny, která umožňuje přirozené
vnímání atmosféry pracovišť, objektu.
1.6 Rizika spojená se zachováním K.H.
Významným okruhem problematiky kulturních hodnot jsou zásahy do urbanistických struktur., rozvojové
tendence.
Urbanistické struktury prochází přirozeným vývojem, jehož důsledkem jsou programově přetvářeny
jejich části, při rozvojových tendencích dochází k perimetrálnímu narůstání a expanzi do vnějších
disponibilních území. Tyto tendence mají výrazně ekonomické pozadí, protože urbanistické struktury -
města jsou typem ekonomického systému. Ekonomika je zde však jako nástroj podřízena cílům,
týkajícím se životních podmínek a hodnot. Záleží na tom, jak jsou cíle formulovány a jak je nastaven
hodnotový systém, v které jeho části se nachází kulturní hodnoty. Jako příklad je možno uvést meritorní
hodnoty kvality města o něž by se měl opírat kulturní vývoj městského prostředí v širším pojetí:
ˇ facilitace /usnadnění/ podnětných kontaktů mezi lidmi
ˇ existence spolehlivého a stimulujícího osobního zázemí
ˇ příležitosti k rozmanitým kulturním zážitkům
ˇ přístup ke vzdělávání
ˇ koncentrace estetických hodnot a příležitosti sdílet je a vytvářet
ˇ postupná akumulace kulturně historického potenciálu
ˇ inspirace k duchovním aktivitám
11
ˇ možnosti zábavy a využívání volného času
ˇ osobní bezpečí zajišťované účinným systémem i společnými zájmy komunity
ˇ efektivní provozování technických systémů zabezpečujících funkční využití území
/Pramen: Macháček, J.: Hodnocení vlivů na prostředí ve městech; IFEC s.r.o. Praha 2002/
Urbanistický vývoj je kontinuální proces, jehož motivace vychází z potřeby nalézt vhodný vztah mezi
architektonickým řešením a základními urbanistickými funkcemi. V různých údobích vývoje byla
upřednostňována různá hlediska, sociální, demografická, ekonomická, ekologická, estetická. Snahou
současného rozvoje je udržení rovnováhy všech těchto složek v intencích Aténské charty v novém
znění z roku 1998.
Z hlediska zachování kulturních hodnot je třeba při přetváření prostorových struktur dbát na zachování:
ˇ půdorysné struktury
ˇ parcelaci a půdorysnou skladbu zástavby
ˇ hmotovou skladbu zástavby
ˇ zachování kompozice a významných dominant
Z těchto zásad je třeba vycházet při umisťování nových aktivit ekonomicky zhodnocujících území, ale
zároveň při nedodržení uvedených zásad narušující historickou strukturu a urbanistický řád. Uvedená
rizika se mohou týkat i liniových staveb, zejména dopravní infrastruktury, která je v rozvojových územích
kapacitně posílena nebo nově trasována s negativními dopady do stávajících urbanistických struktur.
Při zhodnocování stávajících struktur v historicky cenném území je třeba zachovat charakter prostředí,
využít atraktivity kulturních hodnot k umocnění výrazu zhodnoceného území.
1.6.1 Příklady vývoje, respektive narušení historických struktur:
Příklady presentace a zhodnocení kulturních hodnot je možno v řadě měst ČR, zejména v centrálních
částech v návaznosti na veřejné prostory, kde jsou tyto změny markantní a jsou vnímány a hodnoceny
veřejností. Obecně lze dobré příklady charakterizovat realizacemi vzešlými z architektonických soutěží,
negativní jsou charakterizovány převážením komerce nad ostatními složkami díla.
V souvislosti s rozvojem komerčních aktivit je v poslední době mezi odborníky i ve veřejných médiích
uváděno stále častěji naše hlavní město Praha, kde je koncentrace kulturních hodnot maximální, zájem
investorů o komerční aktivity rovněž. Z těchto důvodů je riziko nevhodných zásahů zákonitě větší a je
třeba důslednější spolupráce orgánů státní správy, developerů a architektů. Praha má specifické
problémy týkající se průjezdné dopravy přes centrální zónu města, což přináší řadu problémů týkajících
se zhoršeného stavu životního prostředí, v příjezdových koridorech dochází k urbanizaci dálnic
převážně logistickými a nákupními centry s architekturou metropolitních krabic, mnohdy narušujícími
dálková pohledová panoramata města. Je obava, aby se Praha nestala odosobněnou tranzitní
metropolí, městem byznysmenů, distributorů drog a temných živlů.
V této souvislosti je vhodné problematiku Prahy podrobněji připomenout, zejména z pohledu světové
památky UNESCO, ve vztahu k probíhajícím procesům rozvoje Prahy a jejich částí.
Praha byla vyhlášena městskou památkovou reservací v roce 1971. Světovou památkou se stala v roce
1992 spolu s Telčí a Českým Krumlovem. Předcházela tomu poměrně dlouhá příprava, která
zahrnovala i rozhodnutí a souhlas vlády tehdy ČSFR s tím, aby naše republika přistoupila jako stát
k Úmluvě o ochraně světového dědictví. Vlastní smlouva o přijetí úmluvy vstoupila v platnost 15.2.1991.
V této době, přesněji v předchozím roce probíhala odborná příprava a širší výběr památek
nominovaných pro předložení nominace památek za ČR. Byly vytvořena Česko-slovenská koordinační
rada, která pro první skupinu nominací výběr zúžila na Prahu, Telč, Český Krumlov, Karlštejn. Tento
výběr byl schválen usnesením české vlády a je to závazek, který představuje potvrzení významu
hodnoty našeho hlavního města pro naše dějiny a naši státnost. Praha je zapsána v seznamu
světových památek UNESCO v rozsahu hranic celé Pražské památkové rezervace, což je rozsáhlé
území dokladující výjimečnou zachovalost urbanistické struktury středověkého města.
12
Pro nás a příští generace vyplývá z této skutečnosti především povinnost a závazek, zachovat a předat
toto kulturní dědictví příštím generacím v nenarušeném stavu, postupovat v souladu se základními
mezinárodními úmluvami o zachování kulturního dědictví a památkové péče.
Nejedná se o jednoduchou záležitost, často jsme svědky rozdílných názorů a nejednotných postupů. Je
s podivem, že Praha nemá podrobný dokument, Regulační plán MPR zpracován, post hlavního
architekta a útvar hlavního architekta zanikl. Legislativní pravomoci převzaly stavební úřady městských
částí. Chybí regulace pro vydávání územních rozhodnutí i jednoznačné podmínky ze strany památkové
péče. To vše poskytuje živnou půdu pro prosazování necitlivých zájmů investorů znehodnocujících
památky a památkové prostředí Prahy.
V současné době jsou touto situací znepokojeni jak odborníci památkové péče, tak veřejnost.
Opakovaně jsou prověřovány možnosti týkající se např. zástavby Pankrácké pláně výškovými stavbami.
Vzniká tak obava, aby tato špatně koordinovaná činnost nebyla důvodem ke zrušení zápisu Prahy
v Seznamu světových památek UNESCO.
Poučným příkladem by mohla být nám i blízká Vídeň, z diskutovaných odborných témat je známá
problematika přestavby nádraží v centru Vídně, kde mělo vyrůst hotelové centrum s výškovými
budovami podstatně měnícími prostorovou strukturu, panorama města, městské prostředí. Na území
byly vypsány opakované architektonické soutěže. Při porušení charakteru místa hrozilo Vídni vyškrtnutí
ze seznamu UNESCO.
Shrnutí kapitoly:
Území našeho státu je výjimečné z hlediska množství kulturních památek, jejich souborů a historických
měst, která jsou atraktivní pro svoji historickou, architektonickou a urbanistickou hodnotu. Jedinečná je i
krajina s přírodními hodnotami které je třeba zachovat příštím generacím. V době pokračujícího
procesu sjednocování Evropy je naší povinností vynakládat zvýšené úsilí pro záchranu, presentaci a
nové využití historicky cenných staveb, historických souborů, kulturní krajiny a jejího přírodního
potenciálu.
Z uvedené problematiky vyplývá , že oblast kulturních hodnot zasahuje do mnoha oblastí a oborů lidské
činnosti, není věcí jednotlivce ani úzké skupiny občanů, odborníků, není vázána na určité místo, region.
Je věcí nás všech, zájem o zachování a tvorbu nových kulturních hodnot musíme podporovat všichni,
neboť se jedná o věc veřejnou.
Kontrolní otázky:
1. Jaký je hlavní význam a v čem spočívají hodnoty historického kulturního dědictví ?
2. Která organizace je odborným garantem státní památkové péče v ČR ?
3. Které ministerstvo je pověřeno péčí o kulturní hodnoty, který ministr je pověřen jeho vedením?
4. Jmenuj některé z programů, které vláda vyhlásila od roku 1992 na záchranu kulturního dědictví ?
5. Charakterizuj pojem ,,Kulturní hodnoty"
6. Jaká je definice kulturní památky ve smyslu zákona č.20 /1987 Sb. o státní památkové péči ?
7. Jaká je vazba památkové péče a zákona č.50/1976 Sb.,o územním plánování a stavebním řádu ?
8. Jaké jsou možnosti presentace a využití památek v oblasti cestovního ruchu?
9. Možnosti využití a presentace technických památek.
13