Političtí aktéři Nejvýznamnější aktéři • Politické strany • Zájmové skupiny • Politická hnutí Politická strana • Politické strany jsou důležitým prvkem politického systému. Ústava ČR přímo v čl. 5 říká, že „Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran“. • Různé možnosti nahlížení (extrémy: zbožštění – absolutní odmítání) • „Minimální definice“ (G. Sartori) - politická skupina, která se účastní voleb, jež schopna jejich prostřednictvím prosadit své kandidáty do veřejných úřadů Funkce politických stran (výběr nejdůležitějších) • Artikulace, agregace a reprezentace zájmů určitých společenských skupin • Aktivizace občanů a jejich získání pro své cíle • Formování veřejného mínění • Výběr a příprava politické elity • Vytváření vlády Organizační typy politických stran Historické rozlišení Maurice Duvergera z 50. let 20. století: • Kádrové (elitní, honorační) strany • Masové (masově-integrační) strany V 60. letech Otto Kirchheimer další typ: • Catch-all (volební, univerzální) strany V 90. letech 20. století Richard Katz a Peter Mair identifikují existenci: • Kartelových stran Typy stran podle ideově-programové orientace a původu (stranické rodiny) SOCIÁLNÍ DEMOKRATÉ A SOCIALISTÉ • Nejvýznamnější rodina na levici, téměř ve všech západoevropských a středoevropských zemích, obvyklá pozice lídra levostředových vládních koalic • Nejvýznamnější představitelé: Sociálnědemokratická strana Německa (SPD), Sociálnědemokratická strana Rakouska (SPÖ), Švédská sociálnědemokratická strana práce (SAP), Norská strana práce (DNA), britská Labouristická strana nebo francouzská Socialistická strana (PS) • Původ v socialistickém hnutí v zrozeném v 19. století, historicky silné spojení s odbory (dnes slábne) • Ideově-politicky původně revoluční marxismus, hlásání představy třídního boje a odmítání tržního hospodářství; • postupná revize identity (včetně revize marxismu), akceptace tržního hospodářství spojeného s představou propracovaného sociálního státu KRAJNÍ LEVICE • Historický spojena především s komunisty, kteří vznikli v důsledku bolševické revoluce (1917) a to zpravidla cestou odštěpení od sociálních demokratů vůči nimž se rovněž vymezovali • Ideologicky přijali marxisticko-leninskou ideologii spojenou s představou třídního boje a revolučního vytvoření společnosti založené na diktatuře proletariátu, odmítli liberální demokracii • V západní Evropě postupný úpadek podpory ve druhé polovině 20. století dnes většinou zřídka přes 10 % hlasů, postupná ideologická reorientace některých stran • Dnes velmi rozrůzněná rodina: vedle dogmatických komunistických stran (Komunistická strana Řecka – KKE, Komunistická strana Čech a Moravy – KSČM) i formace dnes už neakcentující marxismus a využívající vedle radikálně levicového apelu požadavky blízké zeleným – postmateriální, feministické, antiglobalizační, pacifistické (švédská Levicová strana – VP, finská Levicová aliance (VAS), dodnes poměrně zřídka součástí koaličních vlád ZELENÍ • Historicky nejmladší rodina (první strany až v 70. letech 20. století), prakticky vždy pouze malé strany, vzestup díky růstu významu postmateriálních hodnot ve společnosti • vize nové politiky (environmentalismus) – návrat k přírodě, cíl nastolit rovnováhu mezi člověkem a životním prostředím, ekologie ústřední bod individuálních i kolektivních aktivit, trvale udržitelný rozvoj, důraz na práva nejrůznějších menšin • Problematická pozice na ose levice – pravice, ve vládách obvykle partneři soc. demokratů KŘESŤANŠTÍ DEMOKRATÉ • Nejvýznamnější rodina v pravé části politického spektra, obvykle hlavní konkurent sociálních demokratů, působí ve většině západoevropských zemí (k nejvýznamnějším patří Rakouská lidová strana – ÖVP, německá Křesťanskodemokratická unie – CDU, nizozemská Křesťanskodemokratická výzva – CDA) • Původně zpravidla konfesní (katolické) formace vzniklé v závěru 19. století z křesťanského politického hnutí • Historicky ideové čerpání ze sociálního učení katolické církve, celospolečenský solidarismus, lidskost, důraz na svobodnou vůli jedince, rodinu a eticko-morální hodnoty • V současnosti většinou širší středo-pravý profil, akceptace sociálního tržního hospodářství, tj. regulované ekonomiky založené na sociálním partnerství a rozsáhlém sociálním systému KONZERVATIVCI • Významní obvykle tam, kde nejsou dnes důležití křesťanští demokraté • příklady: irská Fianna Fáil (FF), francouzský Svaz pro lidové hnutí (UMP), britská Konzervativní strana (CP), maltská Nacionalistická strana (PN), islandská Strana nezávislosti (SF), řecká Nová demokracie (ND), španělská Lidová strana (PP) • Historicky konzervatismus vznikl v reakci na osvícenství a rok 1789, obvykle se pojil s obhajobou starého předrevolučního režimu, jistou nostalgií po tradiční (středověké) společnosti, důrazem na tradici, zvyky, instituce, hierarchii, organické vnímání společnosti, důraz na národ, národní suverenitu a identitu • Autoritativně konzervativní inklinace v Evropě vedla v 19. a první polovině 20. století k vytlačení konzervativců na okraj spektra (obvinění z odmítání liberální demokracie – výjimkou Skandinávie a Británie), vzestup až v závěru 20. století i v důsledku úpadku některých křesťansko-demokratických stran • Dnes obvykle konzervativní strany kombinují některé klasické konzervativní hodnoty s ekonomickým liberalismem Liberálové • Dnes zpravidla malé strany, přes 10 % hlasů jen výjimečně, k těm významnějším patří Demokratická strana (DP) v Lucembursku, Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD) v Nizozemí, švýcarská Svobodomyslná demokratická strana (FDP), dánští Liberálové (V), • Z ekonomického hlediska liberálové napravo od křesťanských demokratů i konzervativců, historicky liberály od nich odpuzoval hlásaný antiklerikalismus a malý respekt k tradičním hodnotám • Liberálové vychází z politické představy jedince jako autonomního subjektu nadaného přirozenými právy, zejména důraz na význam práva na život, lidskou svobodu a soukromé vlastnictví, obhajoba parlamentní demokracie a právního státu, KRAJNÍ PRAVICE • Historicky spojena s fašismem - negace racionalismu, pokroku, svobody, rovnosti, odmítání kapitalismu, liberalismu a komunismu, akcentace vůdcovského principu, heroismu, autarkismu, mesianistický pohled na svět, u německých nacistů antisemitismu a rasismu • Po roce 1945 okrajové formace, vzestup krajní pravice od 70. a zvláště 80. let 20. století (reakce na přistěhovalectví z Třetího světa, krizi sociálního státu, proměnu společnosti) • Relevantní krajně pravicové strany reflektující fašismus jsou dnes výjimečné, pravidlem strany bez pevného ideologického základu (obvyklá přítomnost nacionalismu, xenofobie, víry v zákon a pořádek, hlásající program šovinistického sociálního zabezpečení, • K nejvýznamnějším patří Pokroková strana v Norsku (FrP), Dánská lidová strana (DF), italská (poststfašistická) Národní aliance (AN), francouzská Národní fronta (FN, není významná na národní parlamentní úrovni) REGIONÁLNÍ A ETNICKÉ STRANY • Orientují se na obranu zájmů určitého regionu či etnika (případně obojího). • Z významnějších je možné zmínit např. stranu Konvergence a jednota Katalánska (CiU), severoitalskou Ligu Severu (LN), Skotskou národní stranu (SNP) nebo Stranu maďarské koalice (SMK) na Slovensku • v českých poměrech je zajímavý fenomén moravistických stran, které sbíraly úspěchy na začátku 90. let 20. století • Různorodá pozice na pravo-levé škále • Spíše stoupající význam v posledních desetiletích