FISKÁLNÍ POLITIKA

                                  Rozpočtová vs fiskální politika

Rozpočtová politika = soustředění veřejných zdrojů na financování produkce veřejných statků, na
kompenzaci externalitních efektů, na sociálně motivovanou redistribuci důchodů, bez snahy ovlivnit
reálné proměnné. Tradiční pojetí veřejných financí. Alokační a redistribuční funkce,



Fiskální politika = aktivní pojetí veřejných financí, kdy veřejně finanční prioritou je funkce
stabilizační, překračující úzce finanční pohled.  Prostřednictvím veřejných financí ovlivnit
důchodovou situaci ostatních ekonomických subjektů, a tím i jejich chování (především spotřební a
investiční) a v konečném důsledku i agregátní poptávku. Primárně již nejde o získání důchodu pro
produkci VS. Stabilizační funkce;

                                     Soukromé a veřejné finance

Pro peněžní vztahy v tržním prostředí jsou typické dva významné rysy: živelnost a neplánovanost.
Živelnost znamená, že tyto transakce nejsou nikým dopředu naplánovány či organizovány. Živelnost a
dobrovolnost je typická pro finance podnikové či domácností, neplatí však pro finance veřejné.



Principy veřejných financí:

n      Neekvivalence = proti mému individuálnímu peněžnímu plnění vůči státu nestojí jeho hodnotově
odpovídající věcné ani peněžní protiplnění

n      Nenávratnost = je odrazem faktu, že mi s mou peněžní platbou vůči státu nevzniká žádný právní
nárok na jejich pozdější vrácení (vyjímka důchodové pojištění)

n      Nedobrovolnost

                                           Fiskální iluze

Fiskální iluze spočívá v tom, že obyvatelé podceňují jednak daňové břemeno a jednak i užitky
z veřejných výdajů. Řada zastánců štědrých sociálních programů si  neuvědomuje že jde o odčerpávání
prostředků ze soukromého sektoru na jejich financování a o ušlou příležitost jejich alternativního
využití. Možná že se domnívají, že břemeno ponese někdo jiný. (C+I+G+NX)

                                         Normativní otázky

n     Neexistence optimálního podílu státních výdajů na HDP. Přeje-li si většina občanů vyšší
sociální výhody za cenu vyššího zdanění, jde jen o to jak to politicky prosadit. To je demokracie.
Jde ovšem o to, do jaké míry jsou občané schopni uvážit veškeré ekonomické důsledky své volby.

n     Kolektivistický a individualistický přístup k státním aktivitám

n     Je možné zkonstruovat spravedlivou daňovou soustavu?

n     Měla by vláda udržovat vyrovnaný rozpočet?

                                    Soustava veřejných rozpočtů

n    Státní rozpočet

n    Obecní rozpočty

n    Mimorozpočtové fondy

n    Zdravotnictví

                                                DATA

n    Viz MF CR..makroekonomická predikce, kapitola 8









                                              Patria I

Porovnávání daní mezi zeměmi není jednoduché ani jednoznačné. Velmi proto záleží na výběru argumentů
a metod jejich porovnání, které je zvlášť aktuální v době přípravy a realizace daňových reforem. Je
takřka nemožné najít jednoznačně pozitivní model daňového systému, ke kterému je možné se ubírat. Na
druhé straně však existují praktické příklady, kterým směrem není vhodné se vůbec vydávat (daně
zvyšovat).



                                             Patria II

Shodnout se však nejspíše lze na čtyřech základních tezích reformovaného daňového systému, a sice

n    daňový systém by měl být v rámci možností spravedlivý, respektive spravedlivější než ten
předchozí

n     daně by neměly být demotivující a ohrožovat konkurenci,

n    daňový systém musí být srozumitelný a co nejjednodušší (rovná se nejlevnější),

n    jakýkoliv zásah do daňového systému by měl být proveden zodpovědně – tj předem by měl být
vyčíslen a analyzován z hlediska jeho možných dopadů.



                                             Patria III

Slovenský příklad v podobě zavedení rovné daně a odbourání daní, které bychom mohli nazvat
neetickými (daně dědické, darovací, z převodu nemovitostí a z dividend) je příkladem, který rozhodně
stojí za pozornost, mj. proto, že byl předem propočítán, a také proto, že reforma daní neproběhla
jako samostatný krok, ale byla součástí celého reformního bloku zahrnujícího sociální systém,
školství a zdravotnictví.





                                             ROVNÁ DAŇ