20. Rozdělování důchodu V této kapitole: Budete zkoumat stupeň ekonomické nerovnosti v naší společnosti. Budete uvažovat o některých problémech, které vznikají při měření ekonomické nerovnosti. Budete zkoumat názor politických filozofů na roli vlády při přerozdělování důchodu. Budete uvažovat o různých politikách zaměřených na zlepšení situace chudých rodin. Jediný rozdíl mezi bohatými lidmi a těmi ostatními," řekla jednou Mary Columová Ernestu Hemingwayovi, ,je ten, že bohatí mají více peněz." Je to možné. Toto tvrzení však nechává bez odpovědi řadu otázek. Mezera mezi bohatými a chudými je fascinující a důležité téma - pro dobře zajištěné bohaté, pro chudé, kteří žijí z ruky do úst, i pro ctižádostivé a upracované střední třídy. V předcházejících dvou kapitolách jsme se snažili vysvětlit, proč mají různí lidé různě vysoké příjmy. Výdělek každého člověka závisí na nabídce práce a poptávce po jeho práci, která je určena jeho vrozenými schopnostmi, lidským kapitálem, kompenzujícími rozdíly, diskriminací atd. Protože výdělky z práce tvoří v americké ekonomice zhruba tři čtvrtiny celkového důchodu, faktory určující výši mezd také z velké části rozhodují o rozdělení celkového důchodu ekonomiky mezi různé členy společnosti. Jinými slovy určují, kdo je bohatý a kdo chudý. V této kapitole se zabýváme rozdělováním důchodu. Uvidíme, že toto téma vede k některým zásadním otázkám tykajícím se role hospodářské politiky. Jeden z deseti piin-dpů ekonomie z 1. kapitoly říká, že vláda může někdy zlepšit výsledky fungování trhu. Tato možnost je zvlášť důležitá, pokud jde o rozdělování důchodu. Neviditelná ruka trhu zajišťuje, že zdroje jsou alokovány efektivně, avšak to nutně neznamená, že jsou zdroje rozdělovány také spravedlivě. V důsledku toho je většina ekonomů - ačkoliv ne všichni - přesvědčena, že vláda by měla přerozdělovat důchod, aby zajistila větší rovnost. Přitom však vláda naráží na další z deseti principů ekonomie: lidé volí mezi alternativami. Když vláda zavádí politiky zaměřené na větší rovnost rozdělení důchodu, deformuje pobídky, mění chování a snižuje efektivitu alokace zdrojů. Naše zkoumání rozdělování důchodu bude mít tři části. Nejprve budeme hodnotit, jak velká je v naší společnosti nerovnost. Za druhé probereme některé odlišné názory na roli vlády při přetváření rozdělení důchodu. Za třetí budeme zkoumat různé politiky zaměřené na pomoc nejchudším členům společnosti. Měření nerovnosti Naše zkoumání nerovnosti v rozdělování důchodu začneme zodpovězením čtyř otázek týkajících se měření: 20. kapitola Ro Co se mne lýce, s minimální mzdou si mohou dělal, co chtějí, dokud nesahají na maximální mzdu. Jaká míra nerovnosti existuje v naší společnosti? Kolik lidí žije v chudobě? Jaké problémy vznikají při měření míry nerovnosti? Jak často lidé přecházejí z jedné příjmové třídy do druhé? Tyto otázky související s měřením jsou přirozeným východiskem, z něhož budeme hodnotit politiky zaměřené na změny rozdělení důchodu. Důchodová nerovnost ve Spojených státech Tabulka 20-1 dl chodové rozdělení ke Spojených státech: rok 1994 Je mnoho způsobů, jimiž lze popsat rozdělení důchodu v ekonomice. Tabulka 20-1 ukazuje zvlášť jednoduchý způsob: zachycuje procento domácností spadajících do každé ze sedmi příjmových kategorií. Roční příjem domácnosti Procento domácností (USD) (%) méně než 10 000 8,7 10 000 až 14 999 6,9 15 000 až 24 999 15,0 25 000 až 34 999 14,3 35 000 až 49 999 18,0 50 000 až 74 999 19,9 75 000 a více 17,2 Zdroj: Úřad Spojených států pro census. 418 ó. část Ekonomie trhů práce Rok Dolní pětina Druhá pětina Prostřední Čtvrtá pětina Horní pětina Horních pět pětina procent (%) (%) (%) (%) (%) (%) 1994 4,2 10,0 15,7 23,3 46,9 20,1 1990 4,6 10,8 16,6 23,8 44,3 17,4 1980 5,2 11,5 17,5 24,3 41,5 15,3 1970 5,5 12,2 17,6 23,8 40,9 15,6 1960 4,8 12,2 17,8 24,0 41,3 15,9 1950 4,5 12,0 17,4 23,4 42,7 17,3 1935 4,1 9,2 14,1 20,9 51,7 26,5 ZDROJ: Úřad Spojených států pro census Důchodová nerovnost VE Spojených STÁTECH Tabulka 20-2 Tabulka ukazuje procenta, celkového důchodu před- zdaněním, která připadají na domácnosti v každé pětině důchodového rozdělení a na horních, pěl procent domácností. Pro zkoumání rozdílů v rozdělení důchodu v průběhu času nebo mezi jednotlivými zeměmi považují ekonomové za vhodnější způsob zápisu, který používáme v tabulce 20-2. Abychom ukázali, jak takovou tabulku interpretovat, předpokládejme následující myšlenkový experiment. Představte si, že jsme seřadili všechny domácnosti v ekonomice podle jejich ročního příjmu. Pak je rozdělíme do pěti stejně velkých skupin (kvintilů): dolní pětiny, druhé pětiny, prostřední pětiny, čtvrté pětiny a horní pětiny. Dále vypočteme podíl na celkovém důchodu, který připadá na každou skupinu domácností. Právě tímto způsobem byly získány údaje v tabulce 20-2. Tato čísla nám dávají nástroj pro měření způsobu, kterým je rozdělen celkový důchod ekonomiky. Kdyby byl důchod rovnoměrně rozdělen mezi všechny domácnosti, každá pětina domácností by dostávala pětinu (20 %) důchodu. Kdyby byl veškerý důchod koncentrován mezi několik domácností, na horní pětinu by připadalo celých 100 % a ostatní pětiny by měly 0 % důchodu. Skutečná ekonomika se ovšem pohybuje mezi těmito dvěma extrémy. Tabulka ukazuje, že v roce 1994 dolní pětina dostávala 4,2 % všech příjmů, kdežto na horní pětinu domácností připadlo 46,9 % všech příjmů. Jinými slovy, i když dolní a horní pětina obsahuje stejný počet domácností, horní pětina měla zhruba desetkrát vyšší příjem než dolní pětina. Poslední sloupec tabulky 20-2 zachycuje podíl celkového důchodu připadající na nejbohatší domácností. Na horních pět procent domácností v roce 1994 připadlo 20,1 % celkového důchodu. Příjem nejbohatších pěti procent domácností byl tudíž vyšší než celkový příjem nejchudších čtyřiceti procent domácností. Tabulka 20-2 také zachycuje rozdělení důchodu v různých letech počínaje rokem 1935. Na první pohled se zdá, ža rozdělení důchodu je v čase pozoruhodně stabilní. V posledních desetiletích získávala dolní pětina rodin zhruba 4 až 5 % důchodu, zatímco důchod horní pětiny se pohyboval mezi 40 až 50 % celku. Pozornější pohled však odhalí určité trendy ve stupni nerovnosti. Mezi léty 1935 a 1970 se rozdělení důchodu stává postupně stále rovnoměrnějším. Podíl dolní pětiny na celkovém důchodu vzrostí z 4,1 na 5,5 % a podíl horní pětiny naopak poklesl z 51,7 na 40,9 %. V pozdějších letech se však tento trend obrátil. Od roku 1970 do roku 1994 podíl dolní pětiny poklesl z 5,5 na 4,2 % a podíl horní pětiny vzrostl z 40,9 na 46,9 %. 20. kapitola Rozdělování důchodu 419 V 19. kapitole jsme se zabývali některými důvody tohoto růstu nerovnosti. Rostoucí mezinárodní obchod se zeměmi vyznačujícími se nízkou úrovní mezd a technologické změny vedly ke snížení poptávky po nekvalifikované práci a zvýšily poptávku po kvalifikované práci. V důsledku toho poklesly mzdy nekvalifikovaných pracovníků v porovnání se mzdami kvalifikovaných pracovníků a tato změna relativních mezd zvýšila nerovnost mezi příjmy domácností. Případová studie Ženské hnutí a rozdělení důchodu Během několika posledních desetiletí se významně změnilo postavení žen v ekonomice. Podíl zaměstnaných žen se zvýšil z 32 % v padesátých letech na 54 % v letech devadesátých. Když přestalo být běžné, aby se manželka věnovala pouze vedení domácnosti, příjmy žen začaly představovat významnější podíl na celkovém příjmu běžné rodiny. I když ženské hnutí přispělo k větší rovnosti žen a mužů v přístupu ke vzdělání a při obsazování pracovních míst, znamenalo také menší rovnost v příjmech domácností. Důvodem bylo to, že zvýšení poměrného zastoupení žen v ekonomicky aktivním obyvatelstvu nebylo rovnoměrně rozloženo mezi všemi příjmovými skupinami. Řečeno přesněji, ženské hnutí působilo nejsilněji na ženy z domácností s vysokými příjmy. U žen z domácností s nízkými příjmy bylo poměrné zastoupení v ekonomicky aktivním obyvatelstvu vysoké dlouho předtím, dokonce již v padesátých letech, a vliv na jejich chování byl mnohem slabší. V zásadě lze říci, že hnutí za práva žen změnilo chování manželek mužů s nadprůměrnými příjmy. V padesátých letech bylo pravděpodobné, že lékař nebo manažer si vezme ženu, která zůstane v domácnosti a bude vychovávat děti. Dnes bude žena lékaře nebo manažera pravděpodobně sama lékařkou nebo manažerkou. Výsledkem je to, že bohaté domácnosti bohatnou ještě víc, čímž se dále prohlubuje nerovnost mezi příjmy jednotlivých rodin. Tento příklad dobře ilustruje sociální i ekonomické faktory rozdělení důchodu. Zjednodušující názor, že „důchodová nerovnost je špatná", však může být zavádějící. Rozšíření možností pro ženy bylo pro společnost jistě změnou k lepšímu, i když jedním z efektů byla větší nerovnost v příjmech domácností. Pokud chtějí tvůrci politiky hodnotil jakoukoli změnu rozdělení důchodu, musí vzít nejprve v úvahu důvody změny, a pak teprve rozhodnout, zda představuje pro společnost problém či nikoliv. Případová studie Důchodová nerovnost ve světě Jaký má důchodová nerovnost rozměr ve Spojených státech v porovnání s ostatními zeměmi? To je zajímavá otázka, na niž není jednoduché odpovědět. Ne všechny země sbírají ekonomické údaje stejným způsobem; některé například vykazují data o individuálních příjmech, zatímco jiné o příjmech celých domácností. V důsledku toho nejsou údaje z jedné země přímo srovnatelné s údaji za jinou zemi. Kdykoliv narazíme na rozdíl mezi dvěma zeměmi, musíme se tedy ptát, zda jde o skutečný rozdíl mezi ekonomikami, nebo jen o rozdíl v získávání údajů. 420 6. část Ekonomie trhů práce Země Dolní pětina Dru h.a. pětina Prostřední pětina ČTVRTÁ PĚTINA Horní pětina (%) (%) (%) (%) (%) Japonsko 8,7 13,2 17,5 23,1 37,5 Jižní Korea 7,4 12,3 16,3 21,8 42,2 Čína 6,4 11,0 16,4 24,4 41,8 Spojené stály 4,7 11,0 17,4 25,0 41,9 Velká Británie 4,6 10,0 16,8 24,3 44,3 Mexiko 4,1 7,8 12,3 19,9 55,9 Brazílie 2.1 4,9 8,9 16,8 67,5 DŮCHODOVÁ NEROVNOST VE SVĚTĚ Tabulka ukazuje podíl celkového důchodu před zdaněním, který připadá na domácnost v každé pětině důchodového rozdělení. Tabulka 20-3 S tímto upozorněním si prohlédněte tabulku 20-3, která porovnává rozdělení důchodu ve Spojených státech a v šesti dalších důležitých zemích. Země jsou v tabulce seřazeny podle rovnoměrnosti důchodových rozdělení, od největší rovnosti k největší nerovnosti. V čele je Japonsko, kde má nejbohatší pětina populace důchod jen asi čtyřikrát větší než nejchudší pětina. Na dolním konci je Brazílie, kde důchod nejbohatší pětiny převyšuje důchod nejchudší pětiny více než třicetkrát. Je vidět, že i když všechny země vykazují výrazné nerovností v rozdělení důchodu, stupeň nerovnosti není všude stejný. Když seřadíme země podle stupně nerovnosti, dostanou se Spojené státy zhruba do středu pomyslné tabulky. Nejchudší pětina obyvatel Spojených států vydělá 4,7 % celkového důchodu, zatímco v Japonsku je to 8,7 % a v Brazílii 2,1 %. Rozdělení důchodu ve Spojených státech je téměř shodné s rozdělením důchodu ve Velké Británii. Podobnosti ekonomických systémů obou zemí se odrážejí v podobném rozdělení důchodu. Míra chudoby Obecně používaným měřítkem pro rozdělení důchodu je míra chudoby. Míra chudoby j e podíl obyvatelstva, u něhož příjem domácnosti nedosahuje v absolutním vyjádření minimální úrovně, nazývané hranice chudoby. Hranice chudoby je stanovena federální vládou zhruba na trojnásobku nákladů na zajištění odpovídajícího denního množství potravy. Její nastavení se každý rok přizpůsobuje, aby odráželo změny cenové úrovně, a závisí také na velikosti domácnosti. Abychom si udělali představu o vypovídací schopnosti míry chudoby, vezměme čísla pro rok 1994. V tomto roce měla průměrná domácnost roční příjem ve výši 39 tisíc dolarů a hranice chudoby pro čtyřčlennou rodinu byla stanovena na 15 141 dolarů ročně. Míra chudoby činila 14,5 %. Jinými slow, 14,5 % obyvatelstva žilo v rodinách s příjmem nižším než hranice chudoby pro odpovídající počet členů domácnosti. Obrázek 20-1 zachycuje míru chudoby od roku 1959, od kdy jsou k dispozici oficiální údaje. Vidíte, že míra chudoby poklesla z 22,4 % v roce 1959 na pouhých 11,1 % v roce 1973. Tento pokles není překvapující, pokud si uvědomíme, že průměrný příjem v ekonomice (očištěný od inflace) v tomto období vzrostl o více než 50 %. Protože hranice chudob}' míra chudoby podíl obyvatelstva, u něhož příjem domácnosti nedosahuje v absolutním vyjádření minimální úrovně, nazývané hranice chudoby hranice chudoby úroveň příjmu v absolutním vyjádření stanovená federální vládou podle počtu členů domácnosti, pod níž je domácnost považována za žijící v chudobe 20. kapitola Rozdělování důchodu 421 Obrázek 20-1 MlJlA CHUDOBY Míra chudoby udává podíl populace, jejíž příjem je nižší než úroveň nazývaná hranicí chudoby. ZDROJ: Úřad Spojených států pro census. Procento populace pod hranicí chudoby 25 Míra chudoby I960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 je spíše absolutní ukazatel než relativní měřítko, je s tím, jak ekonomicky růst zvyšuje celkovou úroveň důchodového rozdělení, stále větší počet domácností vytěsňován nad hranici chudoby. Řečeno slovy Johna F. Kennedyho, „stoupající příliv zvedá všechny lodě". Od počátku sedmdesátých let však stoupající příliv ekonomiky zanechal některé lodě za ostatními. Přes pokračující (ačkoliv poněkud pomalejší) růst průměrného důchodu míra chudoby neklesala a ve skutečnosti se do určité míry dokonce zvýšila. To, že nedochází k dalšímu snižování chudoby v posledních letech, úzce souvisí s rostoucí nerovností, kterou dokládá tabulka 20-2. Ačkoliv ekonomický růst přinesl zvýšení důchodu průměrné domácnosti, nárůst nerovnosti zabránil nejchudším domácnostem, aby se podílely na zvýšené ekonomické prosperitě. Chudoba je ekonomický neduh, který dopadá na všechny skupiny obyvatelstva, avšak s různou intenzitou. Tabulka 20-4 udává míru chudoby v různých skupinách obyvatelstva a dokládá tři důležité skutečnosti: Tabulka 20-4 Kdo je chudý1? Chudoba souvisí s rasovou příslušností. Pravděpodobnost chudoby je u černošského a hispánského obyvatelstva asi třikrát vyšší než u bílých obyvatel. Chudoba souvisí s věkem. Pravděpodobnost příslušnosti k chudým domácnostem je u dětí nadprůměrná a naopak pravděpodobnost chudoby u starých lidí je méně než průměrná. Skupina MÍRA CHUDOBY (%) Všechny osoby 14,5 Bílé obyvatelstvo 11,7 Černé obyvatelstvo 30,6 Hispánské obyvatelstvo 30,7 Děti (do 18 let) 21,8 Staří (nad 64 let) 11,7 Samoživitelky (svobodné matky) 38,6 422 6. část Ekonomie trhů práce • Chudoba je spojena se složením domácnosti. Domácnosti, kde je živitelkou do- spělá žena, žijí v chudobě více než dvakrát častěji, než je tomu u průměrných domácností. Tyto tři skutečnosti platí o americké společnosti již řadu let a ukazují skupiny, v nichž je pravděpodobnost chudoby nejvyšší. Jejich působení se navíc skládá: více než polovina černošských a hispánských dětí v rodinách, kde je živitelkou žena, žije v chudobě. Problémy měření nerovnosti Ačkoliv nám údaje o rozdělení důchodu a míře chudoby pomáhají k získání představy o stupni nerovnosti ve společnosti, jejich interpretace není tak jednoznačná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Údaje jsou založeny na ročních příjmech domácností. Lidé se však nestarají přímo o vyši svého příjmu, ale spíše o možnost udržet si uspokojivou životní úroveň. Údaje týkající se rozdělení důchodu a míry chudoby z různých důvodů poskytují jen neúplný obraz o nerovnostech týkající se životní úrovně. Tyto důvody prozkoumáme v následující části. Transfery v naturáliích Měření rozdělení důchodu a míry chudoby je založeno na zjištění peněžních příjmů domácností. Prostřednictvím různých vládních programů však chudí dostávají celou řadu naturálních příspěvku, včetně potravinových poukázek, poukázek k úhradě nájemného a neplacenou zdravotní péči. Transfery poskytované chudým ve formě statků a služeb namísto v hotovosti se nazývají transfery v naturáliích. Standardní měření míry nerovnosti však tyto naturální transfery pomíjí. Protože příjemci transferů v naturáliích jsou především nejchudší členové společnosti, skutečnost, že nejsou brány jako část příjmu, značně ovlivňuje vypočtenou míru chudoby. Podle studie zveřejněné Úřadem pro census by se po započtení transferů v naturáliích v jejich tržní hodnotě do výše příjmu počet domácností žijících pod hranicí chudoby snížil oproti standardním údajům asi o deset procent. Nezanedbatelná role transferů v naturáliích znesnadňuje hodnocení změn v rozsahu chudoby. V průběhu času. s tím jak veřejné politiky zlepšují situaci chudých, se také mění poměr poskytovaných transferů v hotovosti a transferů v naturáliích. Část výkyvů v pozorované míře chudoby tudíž odráží spíše formu vládní pomoci než skutečný rozsah ekonomického strádání, transfery v naturáliích transfery poskytované chudým ve formě statků namísto v hotovosti Ekonomický životní cyklus Příjem se v průběhu lidského života mění předvídatelným způsobem. Mladý pracovník, zvlášť pokud pracuje ještě při škole, má nízký příjem. S tím, jak získává zkušenosti a dozrává, jeho příjem stoupá, takže kolem padesátého roku věku dosahuje maxima, a poté prudce klesá až k odchodu do důchodu, zhruba ve věku šedesáti pěti let. Tento obvyklý průběh změn výše příjmu se nazývá životní cyklus. Protože lidé si mohou půjčovat a mohou spořit a tím vyhladit změny příjmu plynoucí z životního cyklu, jejich životní úroveň v každém roce závisí více na celoživotním příjmu než na příjmu v daném roce. Mladí si často půjčují, například na vzdělání nebo na koupi domu, a později tyto půjčky splácejí s tím, jak jejich příjem roste. Lidé ve středním věku mají obvykle nejvyšší míru úspor. Protože lidé mohou spořit pro případ odchodu do penze, značný pokles příjmu v tomto okamžiku nemusí vést ke stejně hlubokému poklesu životní úrovně. životní cyklus obvyklý průběh, změn výše příjmu v průběhu života 20. kapitola Rozdělování důchodu 423 Tento obvykly průběh životního cyklu vyvolává nerovnost v rozdělení ročních příjmů, avšak nepředstavuje skutečnou nerovnost, pokud jde o životní úroveň. Pro měření nerovnosti životních úrovní ve společnosti je rozdělení celoživotního příjmu vhodnější než rozdělení ročního příjmu. Údaje o celoživotním příjmu však naneštěstí nejsou tak snadno dostupné. Při zkoumání libovolných údajů o nerovnosti je důležité mít životní cyklus na paměti. Protože celoživotní příjem vyhlazuje krajní hodnoty v průběhu životního cyklu, je jisté, že celoživotní příjem je v populaci rozdělen mnohem rovnoměrněji než roční příjem. Prechodný a permanentní důchod Důchod se v průběhu života mění nejen v důsledku předvídatelného kolísání v průběhu živomího cyklu, ale také v důsledku náhodných a přechodně působících sil. V jednom roce zničí mráz úrodu pomerančů na Floridě a příjem tamějších pěstítelů pomerančů dočasně poklesne. Zároveň s tím vyženou floridské mrazy cenu pomerančů nahoru a příjem pěstitelů pomerančů v Kalifornii dočasně vzroste. V příštím roce se situace může obrátit. Právě tak jako lidé mohou spořit a půjčovat si na vyhlazení kolísání příjmu v průběhu životního cyklu, mohou také spořit a půjčovat si, aby vyhladili přechodná kolísání příjmu. Pokud pěstitelé pomerančů v Kalifornii zažijí dobrý rok, chovali by se posedle, kdyby utratili celý svůj dodatečný příjem. Namísto toho z něj část uspoří s vědomím, že jejich dobrá situace pravděpodobně nepřeuvá. Obdobně pěstitelé na Floridě zareagují na dočasné snížení příjmu výběrem čású svých úspor nebo vypůjčováním. V rozsahu, v němž domácnost, spoří Z novin Měříme míru chudoby správně? Míra chudoby je velmi pečlivě sledovaným ekonomickým statistickým ukazatelem. Jak ukazuje následující článek, má i přesto řadu kritiků. Staré obtíže podkopávají nové údaje o úrovni chudoby Dana Milbanková Jsou lži, naprosté lži a statistiky. A pak ještě roční údaje o chudobě. Dnes ráno zaplní reportéři Ministerstvo obchodu ve Washingtonu, aby byli u toho, až Úřad pro census vyhlásí počet Američanů žijících v chudobě. Úřad také vydá statistiku příjmů domácností, ze které se dozvíme, zda bohatí stále bohatnou a chudí chudnou. Politici se budou přít nad čísly, zájmové skupiny je budou překrucovat. Byrokraté je využijí k tomu, aby podpořili vhodnost dvaceti sedmi federálních programů, včetně potravinových poukázek, programů Medicaid a Head Start a poskytování školních obědů. Poznámka pod čarou: Statistiky jsou podezřelé. Myslí si to konzervativci. Nadace Dědictví nazývá zprávu „dezinformační kampaní v sovětském stylu" a Úřad pro census „Potěmkinovou vesnicí". Myslí si to i liberálové. Úřad používá údaje, které jsou „naprosto zastaralé, a techniky, které nedávají žádný smysl," říká Rebecca Blanková, specialistka na otázky chudoby ze Severozápadní univerzity. Dokonce i Úřad pro census připouští existenci problému. „Současné měření má vady," říká Daniel Weinberg, šéf divize Úřadu, který dnes bude prezentovat nová čísla, „Upozorňuji na to již řadu let." Základní problém: metodologie pro výpočet údajů o příjmech a chudobě je z roku 1963 a naprosto nezohledňuje pozdější změny plynoucí z programů boje proti chudobě. Proč ji nepřizpůsobit dnešnímu stavu? Výbor třinácti akademiků ustanovený na základě zákona na podporu rodiny z roku 1988 utratil 1 milion dolarů a letos v květnu vydal pětisetstránkovou zprávu doporučující zásadní změnu metodologie. Dosud se však nezměnilo nic. Kancelář pro řízení a rozpočet používá čísla z censu k určení standardů chudoby, ale protože se jedná i o redistribuci věcné pomoci státům, právo rozhodovat by chtěl mít také Kongres. „Uprostřed cesty leží velký politický balvan," říká Douglas Besharov z Amerického podnikového institutu, mozkového trustu konzervativců. Metodologie výpočtu byla problematická už v roce 1963, kdy Mollie Orshanskyo-vá, státní úřednice z dnešního Ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb, odvodila vý- 424 ó. část Ekonomie trhů práce počet hranice chudoby. Pani Orshanskyová, dnes v důchodu, říká, že její výpočty byly určeny pouze pro průzkumy týkající se starých občanů a byly nesprávně použity prezidentem Johnsonem, který hledal celonárodní měřítko chudoby. Dodnes používané měřítko je založeno na odhadu částky, která musí být ročně vynaložena na nákup jídla, prováděného Ministerstvem zemědělství. Trojnásobek této částky pak má zhruba pokrýt také všechny ostatní výdaje a tento ukazatel je ještě následně upraven, aby zohlednil velikost domácnosti. Hranice chudoby však měří pouze příjem před zdaněním a nijak nezohledňuje transfery v naturáliích, jako například potravinové poukázky, a daňové úlevy, jako například daňový dobropis na vydělaný důchod. Jejich zahrnutí by ale významně snížilo míru chudoby. Metodologie také zcela obchází dětskou péči a příspěvky na dopravu, a tak uměle snižuje počet chudých pracovníků. Neuvažují se ani regionální rozdíly v životních nákladech, ačkoliv venkovský obyvatel Mississippi bude za bydlení platit mnohem méně než obyvatel Manhattanu. Tím je uměle snižován počet chudých žijících ve městech a naopak nadsazován počet chudých na venkově... Není divu, že bez ohledu na své politické přesvědčení se odborníci na otázky chudoby shodují, že měřítka úrovně chudoby a důchodů jsou natolik zdeformována, že mohou zakrývat skutečné trendy. Profesorka Blanková říká, že „je velmi pravděpodobné", že vykazované trendy v čase rostoucí chudoby a zvětšující se nerovnosti mohou být ve skutečnosti právě opačné. Zdroj: The Wall Street Journal, 5. října 1995, str. B1. a vypůjčuje si, aby se ochránila od přechodných změn svého přijmu, tyto změny neovlivňují její životní úroveň. Schopnost domácnosti nakupovat zboží a služby závisí do značné míry na jejím permanentním důchodu, což je její obvyklý, průměrný příjem. Rozdělení permanentního důchodu je pro měření nerovnosti životních úrovní důležitější než rozdělení ročního přijmu. Přesto, že permanentní důchod je obtížně měřitelný, jde o důležitý pojem. Protože z permanentního důchodu jsou vyloučeny přechodné změny příjmu, je permanentní důchod rozdělen rovnoměrněji než běžný příjem. permanentní důchod obi