Téma 2:
Vy vo i systému - přirozená a kulturní evoluce
Všude kamkoliv se podíváme objevujeme evoluci, mnohotvárnost forem a nestabilitu
I. Prigogine
• Evoluce je antientropický děj, díky kterému se z méně dokonale uspořádaných systémů vytvářejí systémy uspořádané dokonaleji.
• Evoluce je procesem konstitutivním, směřujícím proti narůstání entropie, tedy proti degeneraci a rozpadu.
• Je to spontánní proces, který hledá, experimentuje, vytváří stále jemnější a diferencovanější struktury - řád.
□  Pojetí evoluce jako konstitutivního procesu vedoucího k řádu.
□  Podstata přirozené evoluce jako spontánního antientropického děje.
□ Vznik a podstata kulturní evoluce a její vztah k evoluci přirozené.
Výsledkem kulturní evoluce je kultura, pod níž chápeme všechno, co bylo vytvořeno, resp. modifikováno člověkem, tj.
□   technika - neživé předměty vytvořené z abiotických a biotických systémů
□   kultivované organismy - rostliny, zvířata i člověk sám
□   kultivované přirozené systémy - krajina, resp. její části
□   duševní a duchovní kultura
Umělé je vytvářeno z přirozeného. Vzniká řád z řádu. Pro techniku pak tedy platí, že vyšší forma uspořádanosti (přirozený řád) je nahrazována uspořádaností nižší (umělým řádem). Jemná přirozená uspořádanost biosféry ustupuje, dnes již v planetárním měřítku, před hrubou nebiotickou uspořádaností technosféry.
LITERATURA:
COVENEY, P., HIGHFIELD, R. Šíp času. Ostrava : OLDAG, 1995.
COVENEY, P., HIGHFIELD, R. Mezi chaosem a řádem. Praha : Mladá Fronta, 2003.
PRIGOGINE, I., STENGERSOVA, I. Řád z chaosu. Praha : Mladá Fronta, 2001.
ŠMAJS, J. Drama evoluce. Praha : Hynek, 2000.
ŠMAJS, J. Konflikt přirozené a kulturní evoluce. Brno : Masarykova univerzita, 1997.
WRIGHT, R. Víc než nic. Logika lidského osudu. Praha : Lidové noviny, 2002.