VEŘEJNÁ SPRÁVA (základní vymezení) Doc. PhDr. Jan Šelešovský, CSc. KVE OBSAH PŘEDNÁŠKY n 1. Vymezení veřejné správy n 2. Veřejná správa v užším a širším smyslu Aspekty vymezení veřejné správy n Určitý druh činnosti (spravování) – pojetí dynamické či funkční n Instituce, které správu vykonávají – pojetí statické, strukturální, organizační n Ze správního pohledu se VS rozumí správa veřejných záležitostí, realizovaná jako projev výkonné moci ve státě, a to na základě zákonů a k jejich provedení. Vymezení veřejné správy n Pozitivní definice vymezují VS jako činnost, při jejímž výkonu jsou správní úřady (orgány) vázány nejenom právními předpisy, ale též rozhodnutími vyšších správních úřadů (orgánů) n Některými autory bývá tato vázanost doplněná politickou, právní a finanční odpovědností VS (především vlády) parlamentu – je to považováno za základní znak moderní VS Vymezení veřejné správy n Vzhledem k obtížnosti pozitivního vymezení VS se správní nauka často uchyluje k negativnímu vymezení VS, které vychází z materiálního pojetí z dělby státní moci a z poznatků, že moc zákonodárnou a soudní lze na rozdíl od moci výkonné (kterou představuje VS) jako činnost uspokojivěji definovat n Jde o tzv. substraktivní vymezení VS, podle něhož je VS souhrnem činností, které nelze kvalifikovat jako zákonodárství nebo soudnictví Veřejnou správou rozumíme n Soustavu řídících a výkonných činností, které vyplývají z objektivní potřeby uspořádané společnosti n Člověku je geneticky dáno žít ve společnosti druhých lidí – z toho vyplývá právě ona objektivní potřeba n Pro výkon a řízení činnosti VS si společnost na území státu vytváří specializované instituce n Systém těchto institucí a jejich činností pak vytváří významný prvek společnosti nazývaný VS n VS měla a má svůj historický vývoj, ve kterém se odráží všechny znaky vývoje společnosti n Sama o sobě má VS na vývoj společnosti nezanedbatelný vliv n VS = státní správa a samospráva Členění veřejné správy Působnost samosprávy VEŘEJNÁ SPRÁVA V UŽŠÍM SMYSLU (standardní klasifikace) VEŘEJNÁ SPRÁVA V ŠIRŠÍM SMYSLU (nestandardní – K VE) Modifikovaný příklad VS v širším smyslu – Polská ústřední státní správa Soustava „mocí“ n Moc zákonodárná n Moc výkonná n Moc soudní n „Moc kontrolní“ n „Moc monetární – ústřední banky“ n „Média“ Systém veřejné správy zahrnuje n Soustavu institucí, jejich prvků a vazeb mezi nimi n Soustavu zákonů, podzákonných norem, individuálních správních rozhodnutí a aktů n Soubory pracovníků alokovaných do jednotlivých institucí a organizačních jednotek n Soubory pravidel, pracovních postupů a činností n Komunikační soustavu, soubory informací a nosičů n Množinu kanceláří, budov, techniky a hmotného zabezpečení PARLAMENT ČR n Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Každá komora si volí svého předsedu a místopředsedu a zřizuje jako své orgány výbory a komise. Hlavní činností Parlamentu je příjímání zákonů a dále kontrolní činnost vůči exekutivě (vládě). Tím je určen i jeho význam pro fungování veřejné správy. POSLANECKÁ SNĚMOVNA n Schvalování zákonů n Kontrola exekutivy n Schvalování rozpočtu a st. záv. účtu n Interpelace ústní a písemné n Vyšetřovací komise n Petice, jiná podání občanů n Návrh na vyslovení nedůvěry vlády SENÁT n Schvalování zákonů (ne SR!) n Požadovat informace od členů vlády, vedoucích správních úřadů a orgánů ÚSC n Petice, jiná podání občanů n Veřejná slyšení Senátu n Veřejné slyšení výboru PARLAMENT ČR VLÁDA (EXEKUTIVA) n Je vrcholným orgánem moci výkonné a skládá se z předsedy, místopředsedů a ministrů. Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně. Funkci vlády nelze zužovat jen na řízení a výkon veřejné správy. Její činnost obsahuje politické vedení správy a organizování její činnosti a dále má výrazný podíl na utváření vnitřní a zahraniční politiky státu. Vláda si může vytvářet poradní orgány. Výkon vládních funkcí v oblasti státní správy je pak realizován soustavou různých institucí. PREZIDENT n Je volen Parlamentem na společné schůzi obou komor na období pěti let. Prezident není z výkonu své funkce odpovědný. Za rozhodnutí prezidenta, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády, odpovídá vláda. Prezident zejména jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády, svolává zasedání Poslanecké sněmovny a rozpouští ji, jmenuje soudce Ústavního soudu, jmenuje členy Bankovní rady ČNB, jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, podepisuje zákony, zastupuje stát navenek, je vrchním velitelem ozbrojených sil, vyhlašuje volby do obou komor, jmenuje soudce, jmenuje a povyšuje generály apod. SOUDNÍ MOC n Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. (Struktura: NS, vrchní soudy, krajské soudy, okresní s.) SOUDNÍ MOC n Nejvyšší správní soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví. Ve správním soudnictví poskytují krajské soudy a Nejvyšší správní soud ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob. Nejvyšší správní soud v rámci této ochrany především dbá o zákonnost a jednotu rozhodování krajských soudů a správních orgánů tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech směřujících proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů ve správním soudnictví, jimiž se stěžovatelé domáhají zrušení napadených rozhodnutí. Nejvyšší správní soud dále rozhoduje ve věcech volebních a ve věcech rozpuštění politických stran a politických hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti. Do pravomoci Nejvyššího správního soudu patří rovněž rozhodování některých kladných nebo záporných kompetenčních sporů mezi orgány veřejné správy. ÚSTAVNÍ SOUD n Zvláštní roli sehrává Ústavní soud, který je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Ústavní soud se skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu 10 let. Ústavní soud zejména rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, které jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. KANCELÁŘ VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV n K soudní institucionální struktuře je snad možné nepřímo přiřadit Kancelář Veřejného ochránce práv, který působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud tato jednání jsou v rozporu s právem, neodpovídají principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností. NKÚ VYKONÁVÁ KONTROLU (Ústava a zákon č. 166/1993 Sb., o NKÚ) Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán, který vykonává kontrolu: n hospodaření se státním majetkem a finančními prostředky (výjimka ÚSC v samostatné působnosti) n státního závěrečného účtu n plnění státního rozpočtu n prostředky poskytnutými ČR se zahraničí a za záruky státu n vydávání a umořování státních CP n zadávání státních zakázek SUBJEKTY KONTROLY NKÚ n organizační složky státu n právnické a fyzické osoby n ČNB (jen provozní rozpočet) n FNM, ČKA, EGAP, ČEB ČNB (zák. č. 335/2002 Sb., o ČNB) n Je ústřední bankou státu a hlavním cílem její činnosti je stabilita cen. Do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. n postavení veřejnoprávního subjektu n kompetence správního úřadu n hlavní cíl: péče o cenovou stabilitu n určuje měnovou politiku n řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank a zajištění bezpečnosti platebních systémů n vykonává integrovaný dohled nad finančním trhem n poradní funkce vůči vládě n vede účty státu n dává do prodeje státní dluhopisy n eviduje CP vydávané ČR se splatností do 1 roku n stanoví režim kurzu české měny n atd. n KONEC