1
Svoboda, individualismus a
veřejný sektor
ˇ Úvod do teorie veřejné volby: v čem byla
nová?
ˇ Individualisticko demokratický model,
ˇ Vliv institucí na výsledek fiskální volby.
ˇ Fiskální iluze
Dva přístupy:
ˇ Fiskální proces může být uceleně
interpretován a analyzován v tradičním
modelu vládnoucí třídy či politického
"establishmentu".
ˇ Veřejná volba je naopak o analýze v rámci
individualisticko demokratického
modelu.
Buchanan:
ˇ ,,Ortodoxní teorie veřejných financích
vedle velkorysé dávky idealistických
demokratických norem odráží jakousi
neurčitou kombinaci těchto dvou
přístupů..."
model vládnoucí třídy:
ˇ nezajímá mne, odkud se berou pravidla,
jsou dána, resp. na vůli jednotlivců
nezávislá
ˇ volič volí maximálně tak odborníka, svého
zástupce, který za něj rozhoduje (klasický
principal x agent vztah)
­ to se skutečně v reálném životě může
objevovat - příklad zdravotní péče:
příklad zdravotní péče
ˇ Tím, že si zvolí lékaře, vlastně
jednotlivec volí někoho, koho považuje
za kvalifikovanějšího než je on sám, a
zmocní ho proto k tomu, aby místo něj
rozhodoval.
ˇ Jednotlivec tak ovšem činí proto, že
konečné kritérium, dobré zdraví, je
chápáno oběma stranami stejně a lze
jej měřit pomocí objektivních měřítek.
ˇ Lze srovnávat zdravotnictví s politikou?
Jsme ochotni zvolit "odborníka", který bude
za nás rozhodovat?
ˇ zásadním rozdílem se zdá být fakt, že
neexistuje odsouhlasené a objektivní
kritérium, kterým by se vláda řídila nebo
měla řídit.
ˇ Obvykle nejsme ochotni připustit, aby
zvolení političtí "lídři" rozhodovali za
nás, s výjimkou omezených případů,
neboť se sami mezi sebou ostře
rozcházíme v názoru, jak by se mělo
rozhodnout. (Válečná tyranie...)
2
Tradiční přístup
ˇ Veřejné finance, jako subdisciplína klasické, neoklasické
i keynesiánské politické ekonomie, spočívají primárně v
analýze účinků fiskálních institucí na chování jednotlivců
a skupin v soukromovlastnické ekonomice.
ˇ Daně a státní výdaje, jak jednotlivě tak ve svém úhrnu,
byly zkoumány co do jejich vlivu na jednání osob,
domácností, podniků a jiných dobrovolných organizací.
ˇ Vliv zdanění příjmu jednotlivce na jeho volbu mezi prací
a volným časem, účinky zdanění podniků na efektivitu
jejich řízení, apod.
Co chybělo před vznikem PCh:
ˇ Jeden důležitý aspekt chyběl. Chování jednotlivce ve
veřejné sféře jeho aktivit dostatečně zkoumáno nebylo,
ačkoliv zde jde v konečném důsledku rovněž o volby
individuální, bez ohledu na rozhodovací pravidla.
ˇ ... analýza, která by osvětlila a prozkoumala rozhodovací
proces jednotlivce založený na posouzení nákladů a
užitků jako kdyby prováděl specifickou volbu, se zdá
býti nezbytným výchozím bodem.
ˇˇ ,,,,Doposud (60.lDoposud (60.lééta) se ekonomovta) se ekonomovéé vvěěnovali pomnovali poměěrnrněě
mmáálo vysvlo vysvěětlentleníí individuindividuáálnlníího chovho chováánníí v procesuv procesu
kolektivnkolektivníího rozhodovho rozhodováánníí.."" BuchananBuchanan
Veřejná volba - předmět
ˇ Procesy, prostřednictvím kterých se
uplatňují a kombinují individuální,
racionální, užitek maximalizující volby,
až vytvoří výsledné kolektivní rozhodnutí.
ˇ Individualisticko-demokratický model
INDIVIDUÁLNÍ RACIONALITA VE
FISKÁLNÍ VOLBĚ
ˇ Informovanost ?!
­ nedokonalá
­ optimum mezi náklady na dodatečné
informace a pravděpodobné ztráty z
chybného rozhodnutí
­ ,,optimální hladina investic" do vyhledávání
informací a analýz
­ ,,racionální neznalost"
­ ,,fiskální iluze" vs. předpoklad racionality ve
smyslu maximalizace užitku
Vliv fiskálních institucí na volbu
(množství a ceny)
ˇ Předpokládáme, že v IDM existuje poptávka po
veřejně poskytovaných statcích, kterou proces
veřejné volby tak či onak reflektuje.
ˇ Má na poptávku po veřejně poskytovaných
statcích vliv např. způsob zdanění? Nebo to, zda
je spojeno rozhodování o množství s
rozhodnutím o financování (nákladech)? Má
snad vliv organizace fiskálního systému?
ˇ Příklad
Příklad: Jak se jednotlivec
rozhoduje?
aneb bude volit pro nebo proti rozšíření ze 3
na 4 jednotky veřejně poskytovaného
statku resp. pro zvýšení výdajů ze 30 na
40 tisíc?
předpoklady
3
jednotky
VS
celk.
náklady
(tisíc)
zdanit.
příjem
jednotl.
zdaň.
příjem
ostatních
sazba
daně (%)
1 10 10-15 90-135 10-6,7
2 20 10-15 90-135 20-13,3
3 30 10-15 90-135 30-20
4 40 10-15 90-135 40-26,7
5 50 10-15 90-135 50-33
6 60 10-15 90-135 60-40
Příklad proporcionální daně
ˇ 10 lidí se stejnými výdělkovými možnostmi
ˇ interval pro změnu chování je 10-15 tisíc
ˇ veřejný statek je dostupný za průměrné
náklady 10 tisíc za jednotku
ˇ jako jedinec čelím nejistotě, že příjmy
ostatních se pohybují mezi 90 - 135 tisíci
příklad - předpoklady
ˇ po několikáte za sebou dohodnuto 30 tisíc
ˇ každý si již přizpůsobil své výdělkové
chování sazbě daně
ˇ každý např. snížil příjem z 15 na 14,5
ˇ z toho plyne růst sazby na 20,7%
ˇ odezva všech stejná tj. daňová cena
shodně 1 tisíc
Kdy bude jednotlivec proti
zvýšení na 40 tisíc?
ˇ když předpokládá, že ostatní budou
reagovat na růst sazby stejně jako on sám
anebo ještě ve větším rozsahu => daňová
cena zůstane přinejlepším 1 tisíc, což
převýší jeho mezní ocenění dodatečné
jednotky statku (předtím byl v rovnováze
při 3 jednotkách po 1000...)
Kdy hlasuje pro ?
ˇ Když předpokládá, že se dokáže
přizpůsobit lépe než ostatní
­ (sám sníží základ na 14 tis. ostatní zůstanou
na 14.5 => požadovaná sazba bude 27,66%
tj. jeho daňová cena klesne na 968,-
ˇ Pokud tak uvažují i ostatní, je
pravděpodobné, že dojde k rozhodnutí o
zvýšení výdajů.
Vliv instituce na volbu
ˇ účinek změny způsobu zdanění neplyne
ani tak z preferencí pro anebo proti
určitému způsobu platby, ale z
rozdílných vlivů na nejistotu a
neznalost jednotlivce ohledně jeho
vlastního podílu na agregovaném
daňovém závazku a z faktu, že je
schopen ve většině daňových schémat
sám ovlivnit daňovou cenu za jednotku.
4
Způsoby zdanění:
ˇ neměnná daňová cena
ˇ zdanění majetku
ˇ zdanění příjmu
ˇ další....
ˇ (Podrobněji Buchanan, Veřejné finance v
demokratickém procesu, Computer Press,
1998)
Analýza
ˇ nejbližší povaze a podmínkám tržní volby
,,neměnná daňová cena"
ˇ přímá vazba mezi platbou daně a
očekávaným užitkem
ˇ všechny ostatní způsoby zdanění
tento vztah komplikují a znesnadňují
efektivní rozhodnutí
ˇ daň z čistého majetku je na žebříčku
,,daňové neměnnosti" vysoko
ˇ těžko předpokládat rapidní pokles
zdanitelného základu
ˇ možnost přizpůsobení daňové ceny
změnou vlastního chování je nízká
Zdanění příjmů
ˇ oproti předchozímu rozdíl ve stupni
možné odezvy jednotlivce (změny
chování) v daném rozhodovacím období
ˇ Celková platba jednotlivce je určena:
­ kolektivním rozhodnutím o množství
veřejného statku, které bude poskytnuto
(předpokládáme buď přímou či nepřímou
účast jednotlivce)
­ velikostí získaného příjmu jednotlivce, tak
jak je definován a měřen daňovými orgány.
ˇ Pokud obě proměnné známe, můžeme
spočítat jak celkovou daňovou povinnost
jednotlivce, tak daňovou cenu za jednotku
veřejného statku. (V rámci modelu s
neměnnou daňovou cenou je daňová cena
jednotlivci známa nezávisle na jeho
celkové daňové povinnosti, která je v obou
případech určena kolektivním rozhodnutím
o množství dodaného statku.)
problém jednotlivce:
ˇ Pokud má být daní ovlivněno jeho chování
související se získáváním zdanitelného příjmu,
musí se jednotlivec rozhodovat na základě
určitých předpokladů týkajících se sazby daně.
ˇ Jestliže ale předpokládá a přizpůsobuje se určité
sazbě daně, pak je vnitřně nekonzistentní, když
současně předpokládá a přizpůsobuje se určité
daňové ceně za jednotku veřejného statku.
5
pokračování
ˇ pokud má možnost měnit daňový základ,
pak daňový výtěžek z jakékoliv uplatněné
sazby daně je neurčitý. Proto i množství
veřejného statku, které může být z tohoto
výtěžku zakoupeno, je neurčité.
ˇ Opačně tedy platí: jestliže množství
veřejného statku je předem dáno, sazba
daně, nutná pro zajištění výtěžku
dostatečného na financování tohoto
množství, je neurčitá, za předpokladu že
fiskální soustava umožňuje jednotlivcům
modifikovat svůj daňový základ.
Dvě klíčové volby:
1. rozhodnutí o získání příjmu jako reakci na
zavedení daně
2. rozhodnutí o množství veřejného statku
Kde jsou rovnovážné stavy?
(Kdyby alespoň neodhadoval svou daňovou
cenu, pak by hlasoval pro každý výdajový
program...)
Staré x nové daně?
ˇ je lepší "snášet zla jež známe, nežli
prchnout k jiným o nichž není zpráv"
Hamlet
­ Rozhodnutí vyvolat akci (ve smyslu nové
fiskální volby) s sebou nese nutnost vzdát
se známých užitků výměnou za nezbytně
nejisté alternativy.
­ U rozhodnutí o pokračování akce již jednou
zahájené je tomu právě naopak;
pokračování se stává status quo a prvky
nejistoty vznikají při zastavení zavedených
toků v průběhu času.
Problém
ˇ Jak skutečnost, že daň je nová nebo
stará, ovlivní chování jednotlivců v
procesech kolektivní volby a
prostřednictvím tohoto chování i
konečné skupinové rozhodnutí?
Nová daň
ˇ v daňovém systému dochází k uložení nějaké
daně, která doposud nebyla použita k
financování poskytovaných veřejných statků.
Nemusí jít o nový způsob zdanění. Jako
"novou daň" tak můžeme interpretovat např.
navýšení existující sazby, pokud je zavedeno za
účelem financování nové kvality či kvantity
statku,
Stará daň
ˇ je taková, která byla schválena v minulém
období pro financování veřejných statků a
která se může i nadále ve fiskální
soustavě uplatňovat, pokud se to
vyžaduje.
6
Příklad:
ˇ případ nové daně
­ v t0 zavedena nová
daň
­ nové převedení
soukromých zdrojů pro
veřejné použití oproti
t-1
­ jednotlivci si jsou více
či méně vědomi
reálných nákladů
ˇ případ staré daně
­ v okamžiku t1 jde o
rozhodnutí opět dodat
stejné množství VS
­ nevzniká žádná
změna
­ kladné rozhodnutí i
tehdy, když nikdo
nepodstoupí změnu
své ekonomické
pozice
paradox
ˇ náklady příležitosti (určitá překážka
rozhodování jednotlivce pro poskytnutí
další jednotky VS) u statku financovaného
starou daní jsou ze subjektivního pohledu
podstatně nižší než náklady pro
financování stejného statku, které by si
vyžádalo zavedení nové daně (při
zachování stejného způsobu zdanění).
proč?
ˇ Náklady příležitosti, které jsou pro
jednotlivce důležité, jsou subjektivní
povahy, nelze je měřit nezávisle na volbě
samotné.
ˇ Spočívají v předpokládaném "obětování"
budoucích požitků ze zdrojů užívaných
stejným způsobem, jak jsou zdroje
užívané v současné době.
subjektivní příjem,
který musí být obětován v souvislosti s
rozhodnutím o poskytnutí nového
veřejného statku, je pro jednotlivce, který
provádí volbu, viditelný a zřejmý. Aby si
zajistil užitky dodatečného veřejného
statku, který má financovat nová daň,
musí snížit svoji spotřebu soukromých
statků.
u staré daně se jeví naopak
spočívají totiž v předpokládaném požitku z
použití zdrojů pro soukromé nákupy, které
se v současnosti stejně nerealizují. V
případě staré daně tedy představují
náklady příležitosti veřejného statku
potenciální užitek dodatečných zdrojů na
soukromém trhu, a nikoliv obětování
existujících či běžných požitků.
jinými slovy:
ˇ náklady v rámci staré daně jsou jednotky
subjektivního příjmu jednotlivce, který není
v současnosti požívaný ve stejné formě, a
který by v zásadě mohl vzniknout pokud
by daň nadále nepokračovala.
7
setrvačnost
ˇ pokračovat v
zahájeném pohybu je
snadnější než jej
poprvé zahajovat.
důsledek:
ˇ Pokud chci dodržet stejné množství
poskytovaného statku, pak je pro mne
výhodnější ,,stará" daň
ˇ U nové daně by na stejné množství
musela být poptávka větší....
závěr:
ˇ pokud ostatní podmínky zůstanou stejné,
bude jednotlivec ochoten hlasovat pro
poněkud větší veřejné výdaje v rámci
starého, existujícího zdanění, než v rámci
nového zdanění.
proč k tomu dochází?
ˇ iracionalita?
ˇ nedokonalá informovanost?
ˇ iluze?
ˇ také, ale rovněž náklady rozhodování
náklady rozhodování
ˇ racionální rozhodování stojí čas, zdroje k
získání informací
ˇ ovšemže zde lze ušetřit, ale tím se
jednotlivec vystavuje dodatečným
nákladům spočívajícím ve vyšší
pravděpodobnosti omylu
ˇ Jakmile uznáme tyto náklady rozhodování,
je zřejmé, že opakování volby v období
následujícím po původní volbě, kdy bylo
dosaženo určitého rozhodnutí, zahrnuje
podstatně menší náklady, než
rozhodování o změně
8
ˇ Minimalizace nákladů rozhodování v
průběhu času tak nutně povede k
rutinnímu chování, k pokračování
existujících pravidel a institucí (daňových
schémat), k opakování posledních
rozhodnutí a k odmítání nových alternativ.
Mezi výběr existující alternativy a výběr
nové alternativy bude vložen určitý "klín",
práh.
stará daň tedy dobrou daní?
ˇ ano pokud je kritériem minimalizace
zatížení poplatníka
ˇ ano pokud je zájmem vlády získat co
nejvíce prostředků
ˇ ano pokud nechci, aby se moje
rozhodování o výdajích poměřovaly tak
přísnými pravidly "efektivnosti" jako je
tomu u nově navrhovaných výdajů a daní.
pružnost výnosu daně
ˇ jaký má na velikost a strukturu veřejných
výdajů vliv skutečnost, že s růstem
soukromých důchodů roste i relativní
výnos daní?
příklad
ETR .. důchodová pružnost výnosu daní
EDVS .. pružnost poptávky po výdajových
programech (veřejných statcích)
ETR > EDVS
HDPt > HDPt-1
1/2  TCVS =  HDP
TR* = 2  HDP
* daň, původně účelově zavedená pro financování tohoto
veřejného programu, bude dosahovat při daných
sazbách takový výnos, který roste dvakrát tak rychleji
než národní důchod.
závěry
ˇ Návrhy na nové veřejné výdaje budou mít mnohem
větší šanci na příznivou politickou odezvu, než by
tomu bylo v případě požadavku na financování
prostřednictvím nové daně.
ˇ Stejné veřejné výdajové programy budou mít
zajištěnu větší podporu poplatníků v období
rostoucího národního důchodu než jak tomu bude v
období stabilního národního důchodu, pokud platí, že
výnosy daně jsou vysoce pružné vzhledem k
důchodu.
ˇ to zejména platí o progresívním zdanění příjmů
jednotlivců
9
více časových období
­ doposud jsme předpokládali, že poskytované
veřejné statky nebo služby jsou požívány
pouze v běžném časovém období a že daň
určená pro financování těchto statků je
ukládána vždy pro každé období (ať už jde o
novou daň nebo starou daň ve smyslu výše
uvedené diskuse).
­ složitější případ nastává, když jsou užitky
a/nebo náklady (které musí jednotlivec
odhadovat) rozloženy do více časových
období.
ˇ obtíže plynou hlavně z potřeby převést
náklady a užitky na jejich současnou
hodnotu (diskontování, kapitalizace)
ˇ zejména tehdy, když není stejný či
dokonce známý časový horizont platnosti,
životnosti obojího
Fiskální iluze - nejen
nedokonalá informovanost
nýbrž vědomé zatemňování
(?)
model monopolistického státu
ˇ Do jaké míry lze vysvětlit současné fiskální
instituce prostřednictvím hypotézy, že jsou
konstruovány ,,vládnoucí třídou", elitou v
zájmu minimalizovat odpor plátců daní?
ˇ Fiskální instituce mají vytvářet soubor
iluzí?!
Iluze na straně ukládání daní
(Puviani)
ˇ použití příjmů z majetku ve veřejném
vlastnictví
ˇ selektivní spotřební daň - pokud již
nějakou dobu trvá
ˇ veřejný dluh
ˇ financování prostřednictvím inflace
ˇ falešné sliby ohledně délky výdajových
programů
Další triky
ˇ kdo vyhraje, ten platí pití  daně z
převodu nemovitostí, dědictví a darů
ˇ vybírání poplatků za ,,služby" v případě
příjemných událostí (oddávací poplatek,
lovecký lístek...)
ˇ hrozby katastrofou
ˇ složitost systému
ˇ nejistý dopad daňového břemene
10
fiskální iluze ve veřejných
výdajích
ˇ utajovat, utajovat, utajovat
ˇ neinformovanost veřejnosti
funguje to tak i v demokratickém
modelu ?
ˇ tedy v modelu, kde je daňová strana
propojená s výdajovou tak, aby jednotlivci
mohli "nakupovat" veřejné statky takovým
způsobem, že jejich volby mezi těmito
veřejnými statky a statky dodávanými v
rámci soukromotržního procesu budou co
nejvíce "neutrální" a "nezkreslené".
neoklasická ekonomie
ˇ místo toho přišla s daňovým principem
"nejmenší celkové oběti", (F. Edgeworth a
A. Pigou).
ˇ je velmi podobný principu Puvianiho
fiskální iluze, neboť jaký jiný účel má
vytváření iluzí než minimalizaci celkové
oběti či zatížení poplatníka a tím
minimalizaci jeho odporu?
oddělení daňové a výdajové
stránky rozpočtů
ˇ naznačuje nedemokratické prostředí. V
demokratickém prostředí není vhodné
uplatňovat jako základní princip
organizace fiskální soustavy ani "nejmenší
celkovou oběť" ani "minimalizaci
pociťovaného břemene prostřednictvím
iluzí".
v realitě se objevuje zejména:
ˇ srážkami odváděná daň z příjmů ze
závislé činnosti
ˇ snižování mezních sazeb v horních
daňových pásmech
ˇ příspěvky na sociální zabezpečení
ˇ zdanění příjmů právnických osob
dost teorií, co ukazuje výzkum?
ˇ kolik toho jednotlivci vědí? (nakolik dokáží
odhadnout svou daňovou povinnost)
­ Enrickovy studie
­ Wagstaff
­ Schmöldersův průzkum
­ Robert Ferber
11
ˇ nakolik odhadují užitky?
­ Průzkum londýnského The Institute of
Economic Affairs.
Předvídatelnost volby?
ˇ Do jaké míry volí jednotlivci mezi danými
veřejnými alternativami na základě kritérií,
která lze objektivně měřit ?
­ Michiganské studie
­ Wilson-Banfieldovy studie
­ Gillespieova studie
­ Davisovy studie
Vliv politického a fiskálního
uspořádání
ˇ Forbesova studie
­ vysvětlování rozdílné úrovně veřejných výdajů
v různých státech
­ x1 - počet jednotek veřejné správy na hlavu
­ x2 - stupeň závislosti státu na zdrojích poskytovaných
federální vládou
­ x3 - stupeň závislosti místních orgánů na zdrojích daného
státu
­ x4 - stupeň lokální autonomie ve výdajích
­ x5 - stupeň lokální daňové autonomie
­ x6 - stupeň závislosti na nepřímém zdanění (ve státním
systému).