1
Modely chování vlády,
ekonomická analýza byrokracie
Modely vlády
ˇ Model despotické benevolentní vlády
ˇ Model fiskální směny
ˇ Model fiskálního transferu
ˇ Model Leviathana
Bailey, S.J. Public Sector Economics. Palgrave, 2002. 7
kap. S.112-119
Despotická benevolentní vláda
Klasický přístup veřejné ekonomie:
ˇ Vláda koná ve veřejném zájmu
ˇ Hledá ,,first best" alokaci zdrojů tím, že řeší
selhání trhů
ˇ Předpokladem je všemohoucnost a
benevolence vlády ­ činí rozhodnutí v
zájmu občana.
ˇ Vláda ,,ví lépe..."
2
Model fiskální směny
ˇ Vláda koná v soukromém zájmu ­
poskytuje specifické služby za občany
,,dobrovolně" placené daňové platby
ˇ Vláda je nástroj poskytování služeb ­
reaguje na poptávku po kolektivně
(veřejně) poskytovaných statcích a
službách ze strany občanů
ˇ Role středního voliče, rovnost MPt=MB
Model fiskálního transferu
ˇ Daně zde nejsou výrazem více méně
dobrovolného akceptování ,,ceny", ale jsou
vnímány jako vynucený transfer;
ˇ Většinové hlasování umožňuje většině,
aby od menšiny vymohla přes daně
,,transfer"...
ˇ Nejde o ,,benevolentní vládu". Ostatně
,,vláda" vlastně neexistuje ­ jde o pasivní
reakci na přání voličů..
Leviatan
ˇ Vláda roste jako příšera ­ Leviatan, neboť
je tvořena užitek maximalizujícími, sami
sobě sloužícími politiky, byrokraty,
profesními skupinami a ostatními
zájmovými skupinami. Slouží sama sobě
více než ,,veřejnosti" a neexistují žádné
účinné nástroje k omezení jejího růstu.
3
Tradiční model předpokládá,
ˇ že dochází k rovnováze mezi touhou vlády
utrácet a omezením daným neochotou
občanů platit daně.
ˇ Leviathanův model vychází z toho, že toto
omezení nefunguje:
­ Mezi těmi, kdo hlasují pro výdaje a těmi, kdo
platí daně, a mezi těmi, kdo využívají veřejné
služby, je rozdíl;
­ Navíc převládá fiskální iluze, že za veřejně
poskytované statky ,,zaplatí někdo jiný..."
Ekonomická analýza byrokracie
BROWN, C.V., JACKSON, P.M.: Public Sector Economics.
Basil Blackwell, Oxford, 4th ed., 1991. kap. 7, s.193-203
ˇ Úřad ­ nezisková organizace financovaná převážně
paušální částkou (nikoliv prodejem své produkce).
ˇ Weber a jeho pojetí byrokracie jako spolehlivého a
výkonného vykonavatele
ˇ Niskanen, W.A. ­ maximalizace velikosti rozpočtu, in
Bureaucracy and Representative Government, Aldinge,
Chicago, 1971.
Niskanen 1
ˇ Byrokrat ekonomickým subjektem jako
každý jiný ­ maximalizuje (si) užitek
ˇ U = f (plat, požitky, počet podřízených a
jejich platy, reputace, status, velikost
rozpočtu)
ˇ Pozor ­ Jacksonova námitka platná pro
UK, ale nejenom zde...
ˇ Weigel: vysoký stupeň informační
asymetrie je nepravděpodobný
4
Niskanen 2 ­ srovnání monopolu,
NGO a byrokracie
ˇ Předpoklady:
­ Byrokracie není závislá svými příjmy na objemu
produkce ­ pevný rozpočet poskytnutý ,,vyšší
autoritou"
­ Všechny tři formy jsou konfrontovány se stejnou
poptávkovou funkcí, stejnými cenami faktorů a tudíž i
stejným dlouhodobým průměrným nákladům (LRAC),
D reprezentuje tržní poptávku a také poptávku voliče
mediána...
­ Existují konstantní výnosy z rozsahu, a proto
LRAC=LRMC
Produkce monopolu, NGO,
byrokracie
Základní vztahy v Niskanenově modelu
ˇ MV ­ křivka mezního hodnocení
voličem mediánem
TB = aQ ­ bQ2 a>0, b>0;
MV = d TB/ d Q = a ­ 2bQ
TC = cQ+dQ2 c>0, d>0
MC = d TC/ d Q = c + 2dQ
ˇ Jde o případ bilaterálního
monopolu ,1 výrobce, 1 kupující
ˇ Byrok. max TC, ,,volič" TB
ˇ TC (rozpočet) nemůže překročit
TB
ˇ cQ + dQ2 = aQ ­ bQ2
ˇ Q2 = (a-c)/(b+d) (když TC=TB)
ˇ Q3 = a/2b (max.celk.užitek)
ˇ Q1 = (a-c) / 2(b+d) (společensky
optimální úroveň, MV=MC,
polovina Q2 !)
ˇ Q4 (privátní monopol)
5
Další teorie selhání vlády
(byrokracie)
ˇ Baumolova teorie ,,cost disease" (patří mezi
makroekonomické modely)
ˇ Williamsonův model (užitek maximalizující
model, podobně jako Niskanen) ­ analogie jeho
modelu pro firmu in Soukup, Mikroekonomická
analýza, kap.7.2 (s.102-106)
ˇ Organizační modely (Atkinson-Stiglitz)
ˇ Neortodoxní modely a modely omezené
racionality (Leibenstein, Simon ­ ten rovněž v
Soukup, s.106-108)
6
X-inefficiency (Leibenstein)
ˇ Neefektivnost monopolních korporací
způsobena v praxi:
­ Nespecifikovanou náplní práce
­ Vysokým cenami vstupů, dokonce vnitřní stínové
ceny jsou silně nadsazené
­ Manažeři neznají produkční funkci
ˇ Faktor ,,X" zabraňuje max.Q
­ nízká produktivita, plýtvání, přezaměstnanost
­ Jde do facto o technickou neefektivnost...
Baumolův model
Brown-Jackson, s.140-143
ˇ Progresivní a neprogresivní sektory NH podle tempa
růstu produktivity práce.
ˇ Odvětví služeb mají omezenou možnost substituovat
práci za kapitál
ˇ Růst produktivity v privátu je následován růstem mezd,
jednotkové náklady produkce zůstávají konstantní
ˇ Aby se pracovní síla neodlévala do privátu, zvyšuje
mzdy i veřejný sektor. Ale zde je růst produktivity nižší,
tedy dochází zde k růstu jednotkových nákladů
ˇ V dalším období se tedy náklady ušlé příležitosti
produktu ve VS zvyšují
Formalizovaně:
ˇ X1 produkt ,,ne-progresívního" VS ... je
produkován pouze vstupem práce ..L1,
která má konstantní úroveň produktivity
X1t = a1L1t
ˇ V progresívním privátním sektoru
produktivita práce roste exponenciálním
poměrem r; exponenciálně tedy roste
output X2
X2t = (a2ert)L2t
7
ˇ Z předchozích rovnic dosadíme na
X1t / (X1t + X2t)=a1L1t/(a1L1t+(a2ert)L2t)
ˇ Podíl veřejné produkce na celkové.
ˇ Předpokládejme, že hodinová mzda je
stejná v obou sektorech a že roste s
růstem produktivity v soukromém sektoru.
Pak:
wt=woert
ˇ Odvodíme jednotkové náklady C1t i C2t:
C1t = [(woert)L1t]/a1L1t = woert/a1
C2t = [(woert)L2t]/(a2ert)L2t = wo/a2
Jednotkové náklady ve VS rostou rychleji...