ANALÝZA ROZDÍLU PRACOVNÍCH PŘÍJMŮ MUŽŮ A ŽEN (MZDOVÁ
DISKRIMINACE DLE POHLAVÍ)
ANALYSIS OF DIFFERENCES IN THE WAGES OF MEN AND WOMEN (GENDER
PAY GAP)
Drahomíra Fischlová
Kontakt na autorku: VÚPSV, Palackého nám. 4, 128 01 Praha 2, tel. 224 972 288,
e-mail: mailto:drahomira.fischlova@vupsv.cz
Abstrakt:
Problémem, který v poslední době nabývá značného významu, je vyloučení všech forem
diskriminace. Jednou z oblastí, které je třeba věnovat z mnoha důvodů zvýšenou pozornost, je
rovnost mezd mužů a žen.
Studie představuje další krok na poli analýzy rozdílu pracovních příjmů mužů a žen v ČR.
Základním cílem studie bylo odpovědět na otázky:
- zda existují rozdíly mezi průměrnými příjmy mužů a žen a v jakém rozsahu,
- zda příčinou tohoto rozdílu je diskriminace na základě pohlaví,
- zda je rozsah tohoto rozdílu, jeho výše a příčiny konstantní nebo se v čase mění.
Práce je strukturována do několika oblastí. V prvé části je vysvětlen princip rovného
odměňování mužů a žen v právních předpisech EU a ČR. Další kapitoly se zabývají oblastmi,
které se dotýkají (či ovlivňují) rozdíly v pracovních příjmech ­ zákonné pracovní podmínky
žen, postavení žen v současné společnosti včetně historického vývoje, ekonomická aktivita
žen. Těžiště práce potom spočívá v deskripci rozdílů mezd mezi muži a ženami podle
jednotlivých skupin, resp. charakteristik, které jsou statisticky sledované ­ vzdělání, věk,
KZAM, typ hospodaření, tarifní stupně a odvětví; a analýze tohoto rozdílu založené na
rozboru objektivních diferenciačních faktorů - odpracované hodiny, přesčasová práce, druh a
délka úvazku aj.
Abstract:
A very important issue at this time is the elimination of all forms of discrimination. One of
these problems is the equality of wages between men and women.
This research report is the next step concerning the analysis of the wage gap between men and
women in the Czech Republic. The essential aim of this study is to respond to the questions:
- whether gaps in average earnings between men and women exist and how great they are,
- whether discrimination on the basis of gender is a cause of the gap,
- whether the magnitude of this gap, extension and causes are constant or variable in time.
The study is structured in several chapters. In the first chapter the principle of equal pay of
men and women in legal acts in the EU and in the Czech Republic is explained. Other
chapters deal with fields, which affect differences in job earnings ­ the labour conditions of
women, the situation of women in contemporary society including the historical evolution and
the economic activity of women. The core of the study consists of a description of the
differences of wages by particular categories, which are statistically monitored ­ education,
age, classification of employment, ownership, tariff scale, sectors - and an analysis of this
difference based on the decomposition of objective differential factors ­ work hours, overtime
job, type and duration of employment etc.
Úvod
Problémem, který v poslední době nabývá značného významu, je vyloučení všech forem
diskriminace. Jednou z oblastí, které je třeba věnovat v současné době z mnoha důvodů
zvýšenou pozornost je rovnost mezd mužů a žen.
V březnu 2000 byl v Lisabonu schválen strategický cíl pro Evropskou unii ­ stát se do roku
2010 nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou
udržitelného růstu, s lepšími pracovními místy a s více posílenou sociální soudržností.
Proto ,,nejvýznamnějším, skutečně zásadním úkolem je zvýšit míry zaměstnanosti a účasti na
trhu práce, především pro zaměstnance vyššího věku, ale rovněž pro ženy...nejzřetelněji se
jeví možnost zaměřit se na rozdíly mezi pohlavími, které jsou viditelné v mnoha členských
státech"
Členské státy EU mají: ,,prostřednictvím integrovaného přístupu slučující genderový
mainstreaming a specifické kroky politiky podpořit účast žen na trhu práce a do roku 2010
dosáhnout podstatného zmenšení rozdílů mezi muži a ženami v míře zaměstnanosti,
nezaměstnanosti a platu."
Snížení mzdového rozdílu by mělo být dosaženo: ,,mnohostranným přístupem orientovaným
na zásadní faktory mzdového rozdílu, včetně segregace podle odvětví a povolání, vzdělání a
přípravy, klasifikace práce a platových systémů, osvěty a průhlednosti."1
1. Nerovnost mezd mužů a žen v ekonomice (národním hospodářství)
Socioekonomické analýzy zjišťují, že výdělková úroveň (průměrná mzda) dosahovaná ženami
je nižší oproti mužům. Rozdíly jsou zjišťovány za různá časová období, je možné je
identifikovat v zemích s rozvinutou tržní ekonomikou i zemích transformačních, za různé
dílčí sociálně ekonomické a organizační segmenty hospodářství. Jejich rozsah a příčiny se
však mohou měnit.
V ČR dosahuje průměrná mzda žen cca 74,6 % mzdy mužů. Z hlediska dlouhodobějšího
vývoje se průměrný rozdíl mezi mzdou žen a mužů nepatrně snížil; mezi lety 1984 a 2002 se
úroveň průměrné mzdy žen přiblížila mzdě mužů o pouhých 5,7 procentního bodu.
Během sledovaného období však došlo ve vývoji poměru mezd mužů a žen k několika
zlomům trendu: od roku 1984 do roku 1996 se mzdy mužů a žen postupně srovnávají;
v dalších dvou letech však tento poměr klesá, ale od roku 1998 se vývoj opět obrací
(maximum 1996: 77,2%; minimum 1998: 72,0%).
Tabulka 1 Vztahy průměrných hrubých mezd mužů a žen v období 1984 ­2000
hrubá měsíční mzda (Kč) poměr %
rok celkem muži ženy rozdíl ženy-muži Ž/M M/Ž
1984 2515 3652 2515 -1137 68,9 145,2
1988 2801 3968 2801 -1167 70,6 141,7
1996 11069 12245 9449 -2796 77,2 129,6
1997 12572 14166 10730 -3436 75,7 132,0
1998 13361 15323 11036 -4287 72,0 138,8
1999 14097 16109 11793 -4316 73,2 136,6
2000 15187 17251 12641 -4610 73,3 136,5
2001a) 16 353 18481 13755 -4726 74,4 25,6
2002a) 18133 20404 15217 -5187 74,6 25,4
Pramen: Baštýř, I.: Diferenciace individuálních výdělků, kvalifikační diferenciál, rozdíly v odměňování mužů a
žen, postavení minimální mzdy, VÚPSV, 2001; a) Zaostřeno na ženy, na muže, ČSÚ, 2003.
Vývoj poměru mezd mužů a žen vykazuje vazbu na celkový vývoj ekonomiky (hospodářský
cyklus); při růstu ekonomiky dochází ke zmenšování rozdílů, v případě recese se naopak
rozdíl rozšiřuje.
Zaměstnanost žen citlivě reaguje na změny odehrávající se na trhu práce, což umožňuje nižší
nastavení jejich mezd. Těmito charakteristikami se ženy řadí mezi jednu ze znevýhodněných
skupin na trhu práce (Kuchařová, 2000).
2. Faktory ovlivňující rozdíly mzdy mužů a žen
2.1. Specifika historického vývoje zaměstnanosti žen
Zaměstnanost žen a charakter ženské pracovní síly v ČR prošly v období od konce druhé
světové války podstatnými změnami, které se přitom odlišovaly od vývoje ve státech západní
Evropy.
Fundamentálním faktorem ovlivňujícím rozdíly v zaměstnanosti, společenském a pracovním
postavení žen v ČR a v západní Evropě byly společenskopolitické poměry - totalitní,
direktivní režim v ČR a demokratický, převážně sociálně tržní systém ve státech západní
Evropy. To se promítalo do odlišných trendů v ČR a demokratických státech Evropy
v podmínkách a charakteru vývoje zaměstnanosti a do řady konkrétních stránek
společenského a pracovního postavení žen - legislativa a pracovní normy, přístup k významu
ženské práce, odlišná struktura a dělba práce, odlišné pojetí rodinných a pracovních rolí,
nepsané vzorce jednání či chování, aktivita či pasivita žen v úsilí o rovné příležitosti na trhu
práce, časový průběh změn.
Tabulka 2 Vývoj podílu žen na celkovém počtu pracovníků v odvětvích NH - %
podíl žen na celkovém
počtu pracovníků 1948 1950 1955 1960 1970 1980 1990 2000
zemědělství 51,4 52,0 54,3 53,7 49,0 42,3 36,7 32,3
průmysl (celkem) 28,0 29,3 35,1 38,4 43,0 40,7 38,6 37,4
stavebnictví 3,7 3,3 7,7 11,1 12,8 14,0 11,8 10,5
školství 55,1 55,5 60,1 64,4 68,8 71,4 72,1 74,5
zdravotnictví 61,8 62,5 72,9 74,9 79,7 80,0 80,5 79,6
celkem 36,5 37,0 42,3 43,7 46,4 45,6 44,3 44,8
Pramen: Časové řady základních ukazatelů statistiky práce (1948 - 2000), ČSÚ, 2001
V západních zemích se převážná většina žen po ukončení druhé světové války vrací
z válečné ekonomiky do domácností, zakládá rodiny, pečuje o děti. Tento trend je podporován
ze strany státu a veřejným míněním; z pracovního trhu jsou ženy ve značné míře vytlačeny.
Teprve v 60. letech, v období ekonomického růstu, pracovní trh ženskou pracovní sílu opět
absorbuje; ženy jsou přitom koncentrovány do nízkostatusových pozic, mnoho profesí je jim
uzavřeno, stávají se pohotovostním rezervoárem pracovních sil. V 70. a 80. letech došlo
k expanzi vzdělávacích aktivit, kterou ženy plně využily; pozornost se v té době soustředila na
sociální nerovnost žen a diskriminaci. To vyústilo v přijetí různých legislativních úprav
k zajištění rovnoprávného postavení mužů a žen. V 90. letech se ženy ve vyspělých
ekonomikách prosadily do všech úrovní řízení, nicméně nedosáhly parity ani v indikátorech
průměrných mezd, ani kritériích sociálního statusu (Čermáková in Proměny současné české
rodiny, 2000).
V ČR v prvních poválečných letech zdaleka ne všechny ženy odcházejí do domácností; tvoří
více než třetinu pracovních sil (téměř 37 % - viz tabulka 2). Již koncem první poválečné
dekády a v 50. letech začínají ženy masově vstupovat na český trh práce (jejich zcela
převažující část bez jakékoli profesní přípravy). Jde o souvislosti spojené s orientací státu na
industrializaci, na extenzivní hospodářský rozvoj, plnou zaměstnanost, nízkou produktivitu a
nízké mzdy (jak mužů, tak žen). Ženy obsazují nízkostatusové pozice v průmyslu a
zemědělství; v 60. letech vstupují ve větší míře do administrativy a služeb. Pro českou
ekonomiku a společnost vzniká charakteristické rozdělení prací a mzdových úrovní mezi muži
a ženami; muži obsazují preferovaná výrobní odvětví (těžba paliv a surovin, hutnictví, těžké
strojírenství, stavebnictví) včetně manažerských pozic v těchto a dalších odvětvích, ženy se
koncentrují do odvětví zpracovatelského průmyslu (potravinářství, textil, oděvní průmysl aj.)
a do středních a nižších pozic v administrativě a službách s nižšími mzdami. V 70. letech
vstupuje ve větším podílu do práce generace středně a vysoce vzdělaných žen, které se
prosazují na pozicích, které odpovídají jejich dosažené kvalifikaci. V následujících letech
kulminuje podíl žen na zaměstnanosti v poválečném období (rok 1980: 45,6 %; rok 1985:
46,2 %) a obsazení resortů školství ženami (r. 1980: 71,4 %) a zdravotnictví (80,0 %). V 90.
letech měly ženy jak možnost začít podnikat, tak se staly prvními, které byly propouštěny při
restrukturalizaci podniků. Prosazuje se orientace žen na výdělek jako na podmínku udržení
životního standardu rodiny (Čermáková in Proměny současné české rodiny, 2000).
Tyto trendy proměnily v ČR charakter ženské pracovní síly, která na počátku 50. let byla
reprezentována spíše nekvalifikovanými manuálními pracovnicemi, zatímco v současné době
převažuje v terciární sféře (službách) na různých úrovních pracovních pozic.
Charakteristické rozdíly v zaměstnanosti a rysech ženské pracovní síly mezi ČR a
západoevropskými zeměmi lze shrnout následovně:
- v ČR je dlouhodobě součástí společenské a hospodářské reality vysoká zaměstnanost žen,
která od 50.let ovlivňuje životní styl a zaměření již několika generací obyvatel; v západní
Evropě se vyšší účast žen na trhu práce prosazovala obtížně a s určitým časovým posunem
(od 60. let),
- v charakteristických rysech ženské pracovní síly v ČR se odráží předchozí extenzivní vývoj
(stále vysoký podíl žen má jen základní vzdělání - cca 30 %, vysokoškolaček je necelých 8 %
ženské populace); vzdělanostní úroveň pracujících žen v západní Evropě je - zejména v podílu
absolventek třetího vzdělávacího cyklu - vyšší,
- společenská aktivita žen (politická, zájmová apod.) na prosazování zájmů spjatých
s vyrovnáváním rozdílů v zaměstnání, v odměňování aj. je podstatně vyšší v západní Evropě
oproti ČR.
V ČR ženy i po roce 1989 tvoří významný podíl pracujících v produktivním věku, tímto se
odlišují od západních států, kde se zaměstnanost žen musela nejprve obtížně společensky
prosazovat.
Vývoj ženské zaměstnanosti, rozsah pracovní doby žen a odpracovaných let, spjatost
rodinných a pracovních rolí jsou v porovnání s vývojem ženské zaměstnanosti v Evropě
unikátní. Jedním z faktorů minulého vývoje, který se prolíná i do současné doby a ovlivňuje
mzdové možnosti žen, je skutečnost, že po dlouhé období byla sice podporována pracovní
aktivita ženy, ale spíše jako saturace nedostatku zdrojů pracovních sil (nedostatek mužů) nebo
rodinných rozpočtů (nemožnost zabezpečit rodinu z jednoho platu) či obojího .
2.2 Genderová segregace pracovního trhu
Pro Českou republiku je charakteristická výrazná segregace ženské a mužské pracovní síly
podle hospodářských odvětví (činností); ženská pracovní síla na jedné straně a mužská na
druhé straně se soustředí do určitých ekonomických segmentů; tato odvětvová koncentrace
pracovní síly ovlivňuje i mzdové úrovně a vztahy (Baštýř, 1993).
Na genderové rozmístění pracovní síly do odvětví a mzdové vztahy působí v ČR celý
komplex souvislostí a vazeb, které se navzájem prolínají:
- historické faktory - dlouhodobě působící hospodářská a sociální politika totalitního
režimu (1948 ­ 1989) prosazovaná řadou direktivních mechanismů státu (plánování přípravy
a rozmístění pracovních sil do odvětví - činností - v členění na muže a ženy, plánování a
regulace mezd podle odvětví, s promítáním státně politických priorit) vedla k charakteristické,
dlouhodobě reprodukované odvětvové dělbě práce mezi muži a ženami. Proces překonávání
takto založené genderové struktury zaměstnanosti a mzdových proporcí je pozvolný (omezená
flexibilita pracovníků, omezené zdroje - zejména ve veřejném sektoru apod.);
- požadavky na pracovní sílu, které více vyhovují buď ženám nebo mužům (u žen
práce méně namáhavé, vyžadující preciznost, s převážně pravidelnou pracovní dobou, u mužů
práce fyzicky namáhavé, s větší a kolísavou pracovní zátěží, pohyblivými, resp. prostorově
měnlivými pracovišti atd.). Požadavky na pracovní sílu spíše akceptovatelné ženami nebo
muži jsou relativně stabilní faktory a působí obdobně ve všech rozvinutějších (odvětvově
strukturovaných) ekonomikách; proto některé rysy odvětvové alokace mužů a žen jsou
v evropských státech podobné (např. vyšší podíl žen ve zpracovatelských odvětvích průmyslu
a službách, nižší podíl ve stavebnictví);
- tržní konjunktura odvětví - v 90. letech ovlivňovala postavení řady odvětví i jejich
mzdové pozice na trhu práce konjunkturální situace. Podstatný vzestup zaznamenal segment
peněžnictví a pojišťovnictví, pád zaznamenalo odvětví zemědělství; konjunkturální flexibilita
mezd se prosazuje i v řadě dalších odvětví podnikatelské sféry (stavebnictví, průmyslová
odvětví, obchod aj.).
Situaci ve struktuře zaměstnanců - mužů a žen a mzdové pozici hlavních odvětví
národního hospodářství ČR koncem 90. let charakterizují následující údaje - viz tabulka 3
(odvětví jsou řazena sestupně podle výše celkové průměrné měsíční mzdy):
Tabulka 3 Mzdy zaměstnanců v jednotlivých odvětvích v roce 1999
odvětví OKEČ
zaměstnanců
(tis.osob)
%
zaměstnanců
v odv.
% z celkové
zam.
průměrné mzdy
m ž m ž m ž muži ženy celkem
relace
Ž/M
Peněžnictví a poj. 27,2 62,1 30,5 69,5 1,3 3,4 34 582 18 647 23 360 53,9
výroba a rozvod
elektřiny, plynu
aj.
60,8 17,7 77,5 22,5 2,9 1,0 17 866 14 316 17 021 80,1
Dobývání nerost.
surovin
67,2 8,9 88,3 11,7 3,2 0,5 17 074 12 326 16 311 72,2
Stavebnictví 282 30,5 90,2 9,8 13,3 1,6 14 958 12 696 14 665 84,9
Zpracovatel. a
elektrickýprůmysl
718 495 59,2 40,8 33,9 26,7 15 570 10 543 13 702 67,7
Veřejná správa,
obrana, soc.
zabezp.
142 136 51,0 49,0 6,7 7,4 16 551 12 655 13 632 76,5
Pohostinství a
ubytování
48 79 38,0 62,0 2,3 4,3 17 038 10 807 13 128 63,4
Obchod,
opravárenství
183 276 39,9 60,1 8,6 14,9 17 284 10 534 13 015 60,9
Zdravotnictví,
veterinár. a soc.
činnost
43 213 16,8 83,2 2,0 11,5 17 352 11 826 12 871 68,2
školství 63 218 22,4 77,6 3,0 11,8 15 595 11 219 11 906 71,9
odvětví celkem 2118 1848 53,4 46,6 100a) 100a) 16 109 11 793 14 097 73,2
Pramen: Ženy a muži v číslech, ČSÚ, MPSV, Praha, 2000
Poznámky a vysvětlivky: a) součet netvoří celých 100%, vyloučen sektor ostatní ekonomické činnosti,
vzhledem k absenci údajů o průměrných mzdách v tomto sektoru; obory soustředěné do odvětví ostatní
ekonomické činnosti se podílí na celkové zaměstnanosti žen 0,2% a mužů 0,1%.
Z přehledu plynou tato zjištění:
a) nejnižší podíl zaměstnanců - žen je v odvětvích, kde převažují práce vyžadující
fyzickou sílu nebo se realizují ve ztížených pracovních podmínkách: stavebnictví (podíl žen
9,8 %), dobývání nerostných surovin (11,7 %), výroba a rozvod plynu a elektřiny (22,5 %).
Pracovní činnost v těchto odvětvích je výrazně mzdově oceňována; v úrovni
celkových průměrných mezd zaujímají druhé (energetika), čtvrté (dobývání nerostných
surovin) a šesté pořadí (stavebnictví);
b) odvětví s vysokým podílem ženských zaměstnanců je převážně charakteristická
střední až vysoká odborná náročnost pracovních činností a poskytovaných služeb
(zdravotnictví, veterinární a sociální činnost s podílem žen - zaměstnanců 83,2 %, školství
77,6 %, peněžnictví a pojišťovnictví 69,5 %, obchod a opravárenství 60,1 %, pohostinství a
ubytování 62,0 %). Celkovou mzdovou úrovní patří tato odvětví - s výjimkou peněžnictví a
pojišťovnictví - do dolní poloviny výdělkového žebříčku; zejména mzdové ocenění vysoce
odborně náročných činností v odvětvích školství a zdravotnictví je nízké. Významná část
podílu mezd mužů a žen v ČR se prolíná s problémem relativně nízké úrovně mezd v těchto
odvětvích;
c) v odvětvích s převahou mužské pracovní síly (energetika, dobývání surovin,
doprava, stavebnictví) se v úrovni mezd menšinové ženské pracovní síly prosazuje určité
,,mzdové vyrovnání". Průměrné mzdy žen v těchto odvětvích jsou v poměru ke mzdám žen
v ostatních odvětvích relativně vysoké; v šesti odvětvích s nejvyššími celkovými i
průměrnými mzdami (v pěti z nich převažují zaměstnanci - muži) jsou rovněž nejvyšší mzdy
žen;
d) v odvětvích s převahou ženské pracovní síly muži zaujímají vedoucí, řídící a vysoce
odborné pozice a dosahují tomu odpovídajících - vysokých - mezd (školství, zdravotnictví);
e) uváděné souvislosti ovlivňují vzájemné proporce průměrných mezd dosahovaných
v jednotlivých odvětvích ženami a muži. Relace kolísají od nejnižší hodnoty cca 53 %
(peněžnictví a pojišťovnictví) do hodnoty okolo 85 % (doprava, pošty, telekomunikace,
stavebnictví, lesní hospodářství).
2.3 Struktura prací vykonávaných muži a ženami
Významným prostředkem zjišťování mzdových rozdílů mezi muži a ženami jsou informace o
rozložení zaměstnanců do platových stupňů2
(index 3) a o úrovni a rozdílech mezd
v jednotlivých stupních; umožňují analyzovat vliv náročnosti, odpovědnosti a namáhavosti
prací vykonávaných muži a ženami na mzdové úrovně a jejich rozdíly. Do tarifních stupňů se
zařazují práce různé náročnosti z hlediska požadavků na odbornou přípravu, odpovědnost,
psychickou a fyzickou námahu a další kritéria stanovená právními (mzdovými) předpisy.
Ve všech kvalifikačních úrovních jsou výdělky mužů (hodinové mzdy) vyšší než výdělky žen
(tabulka 4) a jejich rozdíly se zvyšují s růstem tarifního stupně. V oblasti prací nižší střední a
střední kvalifikace se střetávají dva druhy prací: mužské práce, které jsou spíše řemeslného
charakteru, ženy se uplatňují více v administrativně - technických pozicích. V sedmé tarifní
třídě je nejvyšší zastoupení žen a současně největší mzdová disparita (rozdíl 36,6%): zde se
střetávají mužské řemeslné práce vrcholového charakteru a administrativní práce žen. Lze
říci, že ačkoliv tarifní stupně soustřeďují práce blízkého druhu, rozdíly mezi nimi existují.
Čím vyšší je tarifní stupeň, tím vyšší je diferenciace prací uvnitř stupně.
Struktura zaměstnanců - mužů a žen - podle tarifních stupňů se značně odlišuje; muži jsou
nejčastěji zastoupeni v 5. platovém stupni (22,3 %), ženy ve vyšším - sedmém - platovém
stupni (23 %). Přitom podíl žen v prvních třech platových stupních (nenáročné, spíše
manuální práce s nízkou potřebnou odbornou přípravou, vyžadující zpravidla jen zaučení,
s malou odpovědností a namáhavostí) činí 27,4 % jejich celkového počtu, zatímco muži jsou
zde zastoupeni pouze 11,3 %. Naopak v nejvyšších stupních (10 až 12, kam se zařazují
především intelektuální práce vyžadující odbornou nebo vysokoškolskou přípravu, značné a
dlouhodobé zkušenosti, řídící schopnosti s vysokou odpovědností) převažují muži (muži: 9,3
%, ženy 5,0 %).
Souhrnně (při zahrnutí tzv. ,,mimotarifního" tarifního stupně do dvanácti úrovní vzhledem
k tomu, že jde převážně o speciální řešení pro vrcholové manažery, popř. vrcholové
odborníky) činil průměrný tarifní stupeň v druhém čtvrtletí 1999 u prací vykonávaných muži
6,27 a u ženských prací 5,84. Tento rozdíl v průměrné náročnosti prací naznačuje, že vyšší
průměrný hodinový výdělek mužů je v určitém rozsahu tímto faktorem ovlivněn (při použití
struktury rozložení prací vykonávaných muži by hodinový výdělek žen byl o 4,75 Kč vyšší
než vykazovaný; to představuje zhruba pětinu z procentního rozdílu - 34,4 % - průměrných
hodinových mezd mužů a žen).
Genderové rozdíly v hodinových výdělcích zjišťované v jednotlivých tarifních stupních jsou
ovšem ovlivňovány i jinými faktory než průměrnou náročností prací; pro jejich číselnou
analýzu nedávají v současné době prameny potřebné informace. Lze vyslovit hypotézu, že
v rámci jednotlivých tarifních stupňů vykonávají muži ve větším rozsahu než ženy pracovní
činnosti více oceňované různými mzdovými příplatky (za obtížné a zdraví škodlivé prostředí,
za práci v nepřetržitých provozech, za práci přesčas aj.) a dále ve vyšších tarifních stupních,
v nichž je zahrnutý širší rozsah činností z hlediska jejich náročnosti, je převaha mužů
v činnostech nejnáročnějších. Rozsah výdělkových rozdílů v rámci tarifních stupňů a jejich
všeobecnost naznačuje, že je s velkou pravděpodobností nelze vysvětlit jen rozdíly ve
vykonávané práci, popř. výkonnosti.
Tabulka 4 Průměrné hodinové výdělky pro tarifní stupně a pohlaví - 2.Q.1999
tarifní stupeň
podíl zaměstnanců z jejich
počtu
podíl žen
z počtu
zaměstnanc
ů ve stupni
Průměrná hodinová mzda
rozdíl průměrných
hodinových mezd. c)
celkem M Ž celkem M Ž Kč %
1 1,6 0,7 2,5 75,3 36,0 36,6 35,7 -0,9 2,6
2 5,6 2,4 9,0 76,0 44,6 49,3 43,1 -6,2 14,3
3 10,7 8,2 13,2 58,6 51,2 56,2 47,7 -8,6 18,0
4 10,8 11,7 9,7 42,7 61,3 66,9 53,9 -13,0 24,1
5 15,3 22,3 7,8 24,0 70,1 73,3 60,2 -13,1 21,8
6 12,6 16,5 8,3 31,3 75,7 81,1 64,2 -16,9 26,3
7 15,9 10,5 22,0 65,5 72,4 87,9 64,3 -23,5 36,6
8 8,9 7,6 10,4 55,4 86,5 95,8 79,1 -16,7 21,1
9 9,4 7,9 11,2 56,4 87,6 100,5 77,7 -22,8 29,3
10 4,4 5,3 3,4 37,0 11,0 118,2 98,7 -19,5 19,7
11 2,3 3,0 1,4 30,2 129,4 133,9 119,2 -14,6 12,3
12+mimotarif.a) 2,6 3,9 1,1 20,3 191,5 199,2 160,2 -39,0 24,3
celkem % 100,0 100,0 100,0 47,4 - - - - -
celkem abs.b) 671914 349083 318684 - 75,6 86,3 64,7 -22,1 34,4
Pramen: Speciální statistiky, MPSV ­ Trexima; výpočty Trexima, VÚPSV
Poznámky a vysvětlivky: a) do mimotarifního stupně jsou zpravidla zařazeny zaměstnanci na pozici vrcholových
manažerů firem v podnikatelské sféře b) počet zaměstnanců v šetření c) Kč: Ž - M; %= (Ž - M)/Ž x100
Data v této struktuře jsou publikována pouze příležitostně, k dispozici nejsou novější údaje.
2.4 Délka, druh a trvání úvazku
Jedním z faktorů, který ovlivňuje rozdíl v příjmech mužů a žen je rozdíl v počtu placených
hodin. Jestliže je odpracována v průměru delší doba, jsou průměrné měsíční příjmy vyšší,
přestože jsou placeny ve stejné hodinové sazbě.
V ČR je odpracováno na plný úvazek průměrně 42,4 hodin, muži odpracují 43,5 hodin a ženy
40,8 hodin, což představuje o 6,6% méně odpracovaného fondu. Menší počet odpracovaných
hodin žen se projevuje i v případě ročního odpracovaného fondu. Nejmenší počet
odpracovaných hodin bez ohledu na pohlaví je v kategorii do 20 let, pracovní aktivita
kulminuje ve věkové kategorii 40 - 49 let a poté opět klesá. Ženy ve všech věkových
kategoriích nedosahují počtu odpracovaných hodin mužů; největšího přiblížení je dosaženo
v kategorii do 20 let, kde pracovní doba je pouze o 3% nižší. Největší rozdíl je potom u
kategorie 20 - 29 let (rozdíl již činí 6,7% v neprospěch žen) a 30 - 39 let (8,8%), což identicky
kopíruje vývoj mzdových rozdílů mužů a žen. Rozdílný počet odpracovaných hodin se
ukazuje být základním faktorem, který determinuje velikost rozdílu pracovních příjmů mužů a
žen.
Tabulka 5 Průměrný odpracovaný čas podle pohlaví a věkové kategorie a)
odpracovaný čas zaměstnance hod/rok - 2001věková
kategorie
celkem muži ženy
poměr odpracované
doby Ž/M (%)
do 20 let 646 656 638 97,3
20 - 29 let 1 472 1 513 1 418 93,7
30 - 39 let 1 576 1 633 1 501 91,9
40 - 49 let 1 610 1 646 1 574 95,6
50 - 59 let 1 608 1 639 1 565 95,5
60 a více let 1 344 1 420 1 175 82,7
celkem ČR 1 557 1 598 1 506 94,3
Pramen: MPSV-Trexima, 2002
Poznámky a vysvětlivky: a) u všech zaměstnanců bez ohledu na počet placených hodin
Druhý z faktorů ovlivňující příjmy mužů a žen, resp. velikost jejich rozdílu, je druh úvazku.
Rozdíl v pracovních příjmech může ovlivnit vyšší podíl žen pracujících v kratším pracovním
úvazku, který je spojen s nižšími hodinovými sazbami. Jako významný vystupuje tento faktor
zejména v zemích EU (např. Velká Británii), kde na zkrácené pracovní úvazky je zaměstnaná
podstatná část žen (33% zaměstnaných žen). Situace v ČR se odlišuje; většina zaměstnanců
pracuje na plný pracovní úvazek, zkrácenou pracovní dobu deklaruje pouze 4,9% všech
zaměstnaných (2,1% mužů a 8,3% žen).
Přesto jsou zkrácené pracovní úvazky doménou žen; z celkového počtu osob pracujících na
zkrácenou pracovní dobu tvoří ženy téměř 77% (EU cca 80%).3
(index 4)
Lze identifikovat tři majoritní důvody, proč ženy nepracují na plný úvazek:
- péče o děti (r. 1999: 22,9%; r. 2000: 13,7%),
- z iniciativy (rozhodnutí) zaměstnavatele,
- a podzaměstnanost.
Avšak rozsah zkrácených pracovních úvazků v ČR nemůže podstatným způsobem ovlivnit
rozdíly mezd mužů a žen.
Dalším faktorem působícím na rozdíly mezd mužů a žen je kontinuita resp. délka trvání
zaměstnání. Ženy obecně deklarují kratší dobu zaměstnání (viz tabulka 6), což svědčí o méně
stabilním postavení na trhu práce.
Tabulka 6 Zaměstnaní podle druhu a délky úvazku a)
zaměstnání v civilním sektoru (jediné
nebo hlavní zaměstnání)
IV. Q.1999 2001
druh úvazku % mužů z celku % žen z celku % mužů z celku % žen z celku
na plnou pracovní dobu 58,3 41,7 58,2 41,8
na zkrácenou pracovní dobu 23,3 76,7 24,9 75,1
déle než 4 týdny nepracuje 26,6 73,6 - -
celkem % 56,0 44,0 56,2 43,8
délka trvání zaměstnání
do 6m. 49,6 50,3 - -
6m. - 1 rok 49,8 50,2 51,1 48,9
1 rok až 3 roky 53,6 46,4 54,5 45,5
více než 3 roky 58,0 42,0 57,6 42,4
Pramen: Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle VŠPS, IV. Q. 1999 a roční průměry 2001
Poznámky a vysvětlivky: a) bez nepracujících 4 týdny a více, údaj není k dispozici
Čtvrtý působící faktor je rozsah přesčasové práce.4
(index 5) Přesčasová práce je doménou
mužů - více než jedna třetina udává zkušenost s přesčasovou prací, přibližně 80% žen přesčas
nikdy nepracovalo (podrobněji tabulka 7).
Tabulka 7 Frekvence přesčasové práce
%
frekvence přesčasové práce muži ženy celkem
- každý týden 14,9 6,2 10,9
- obvykle ve dvou až třech týdnech v měsíci 7,8 4,1 6,1
- zřídka, nejvýše v jednom týdnu v měsíci 10,4 8,2 9,4
- nikdy nepracují přesčas 63,6 79,8 71,1
- pracovní dobu si určují sami 3,3 1,6 2,5
Pramen: Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle VŠPS, roční průměry 2001
Muži odpracují týdně přesčas téměř 10 hodin, což měsíčně představuje cca 50 přesčasových
hodin; ženy odpracují měsíčně 35 hodin nad rámec běžné pracovní doby, tj. téměř o 27%
méně.
Rozdílný objem přesčasové práce u mužů a žen způsobuje rozdíl ve výši jejich průměrných
mezd (přesčasový příplatek je rozložen do všech odpracovaných hodin, což zvyšuje průměrné
hodinové příjmy).
Tabulka 8 Průměrný obvyklý počet hodin přesčasové práce
muži ženy celkem
průměrný obvyklý počet hodin přesčasové práce abs. % abs. % abs. %
9,6 0,5 7,0 0,4 8,8 0,2
Pramen: Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle VŠPS, roční průměry 2001
Odlišují se i důvody přesčasové práce; na prvních třech místech se shodně u obou pohlaví
umisťují: povaha práce vyžaduje práci přesčas, organizační a technické důvody a příkaz
vedoucího. Nicméně na dalších místech se u mužů objevuje důvod spočívající v zájmu si více
vydělat (4,3%), zatímco u žen je tento důvod jedním z nejslabších (1,8%).
Závěr
V EU je otázkám ekonomické a společenské rovnosti příležitostí mužů a žen, v tom i rovného
odměňování za práci (mezd, platů) věnovaná stále rostoucí pozornost.5
(index 6)
Rozbor rozdílů v úrovni mezd mužů a žen v ČR prokázal, že ženy dosahují oproti mužům
všeobecně jak v souhrnu hospodářství, tj. na makroekonomické úrovni, tak v různých
průřezech - ekonomicky organizačních (odvětví) i pracovně-profesních (mzdové tarifní
stupně) nižší úroveň odměn za práci (výdělků, mezd, platů).
V ČR dosahuje průměrná mzda žen cca 74,6 % mzdy mužů. V průběhu druhé poloviny
devadesátých let se v ČR pohybovala relativní úroveň průměrné mzdy žen v národním
hospodářství oproti mzdě mužů mezi 77 % (1996) a 73 % (2000).
Naznačená analýza mzdového rozdílu prokazuje rozsah souvislostí a vazeb mezi charakterem
práce, konjunkturální situací, historickými determinantami a mzdovou úrovní a pozicí
zaměstnanců - mužů a žen v hlavních národohospodářských odvětvích.
Hodnocení statistických údajů vyústilo v tyto základní poznatky o rozdílech v úrovni mezd
mužů a žen:
- polarizace rozdělení mužské a ženské práce do národohospodářských odvětví na jedné
straně s vysokými (muži) a na druhé straně s nízkými (ženy) měsíčními mzdami. Tato
genderová segregace pracovních činností je dosud ovlivňována důsledky dlouhodobě
uplatňovaných direktivních mechanismů před listopadem 1989 (rigidita odvětvové alokace
pracovních sil ovlivňovaná profesní přípravou a prací); její překonání bude ještě dlouhodobé,
- vyšší úroveň zařazení prací vykonávaných muži do standardizovaných tarifních stupňů,
což je ovlivněno dosud existující nižší úrovní profesní přípravy a zkušenostmi žen,
- vyšším rozsahem odpracovaných (placených) hodin a přesčasové práce dosahovaných
v průměru muži proti ženám, u nichž menší fond pracovní doby je dán větším rozsahem
zkrácených pracovních úvazků a zaneprázdněním péčí o rodinu,
- časové výpadky žen v pracovní kariéře způsobené péčí o děti (mateřská dovolená, další
mateřská dovolená, péče o děti v případě nemoci, placená a neplacená volna aj.), vyšší podíl
péče o rodinu v porovnání s muži; což vede k nižší akumulaci odborných zkušeností a méně
stabilní profesní kariéře žen v porovnání s muži.
- jak se ukazuje při analýze mzdového rozdílu v případě tarifních stupňů, lze rozdíly
v průměrné náročnosti prací vykonávaných muži a ženami vysvětlit cca 7% vykazovaného
mzdového rozdílu.
Řada faktorů naznačuje, že vyšší úroveň mezd mužů než žen je v určitém rozsahu (míře) dána
vyšší úrovní hodnoty jimi vykonávané práce, avšak celkový rozsah výdělkových rozdílů a
jejich všeobecnost naznačuje, že s velkou pravděpodobností je nelze vysvětlit pouze rozdíly
ve vykonávané práci, popř. výkonnosti. Rozdíly mezi pracovními příjmy mužů a žen v ČR
jsou ovlivněny celou řadu faktorů, které mají jak své objektivní příčiny, tak těmi, které již
nejsou platné, ale které se ve společnosti reprodukují (zažité zvyky, normy společnosti).
Ekonomická analýza mzdových rozdílů může, na základě dostupných statistických dat, podat
pouze část vysvětlení na základě analýzy určitých objektivních kritérií (odpracovaná doba,
složitost a namáhavost práce, odpovědnost), nicméně v postižení dalších proměnných, které
tyto vztahy ovlivňují, je omezená.
Z hlediska praktické politiky je třeba podporovat faktory, které jsou spojeny nejen s trhem
práce, spočívající ve zvyšování osobního kapitálu žen ­ vzděláním, praxí v netradičních
povoláních, pomoci zkombinovat zaměstnanost a péči o domácnost prostřednictvím zajištění
péče o děti, přizpůsobením pracovní doby aj.
Použitá literatura:
BAŠTÝŘ, I. Diferenciace individuálních výdělků, kvalifikační diferenciál, rozdíly
v odměňování mužů a žen, postavení minimální mzdy. Praha : VÚPSV, 2001.
BAŠTÝŘ, I. Rozdíly v úrovni mezd mužů a žen v České republice. Praha : VÚPSV, 1993.
Časové řady základních ukazatelů statistiky práce (1948 - 2000). Praha : ČSÚ, 2001.
JURAJDA, Š.Gender Wage Gap and Segregation in Enterprises and the Public Sector in
Late Transition Countries. Journal of Comparative Economics, 31 (2), pp. 199-222, 2003.
KALENSKÁ, M. a kol. Směrnice Rady ES č. 75/117/EEC ke sbližování právních
předpisů členských států týkající se uplatňování zásady rovného odměňování mužů a
žen. Praha : UK
KUCHAŘOVÁ, V., ZAMYKALOVÁ, L. Rovnost příležitostí žen a mužů na trhu práce.
Praha :VÚPSV, 2000.
MAŘÍKOVÁ, H. a kol. Proměny současné české rodiny. Praha : SLON, 2000.
Mzdová diferenciace zaměstnanců v roce 2000. Praha : ČSÚ, 2001.
NEMCOVÁ, A. Relácie priemerných miezd mužov a žien v roznych druhoch
zamestnávatelskych organizácií (obdobie do roku 1989 a osobitne do roku 1993).
Bratislava : VÚPSVR, 1997.
Volbou je růst: znalosti, inovace a pracovní příležitosti v soudržné společnosti. Brusel:
Evropská Komise, 2003.
Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle VŠPS. Praha : ČSÚ, 2001.
Ženy a muži v číslech. Praha : ČSÚ, MPSV, 2000.
1
Volbou je růst: znalosti, inovace a pracovní příležitosti v soudržné společnosti. Brusel: Evropská Komise,
2003.
2
Od 1. ledna 2004 proběhla zásadní změna tarifního systému - přechod na 16 platových tříd, roztřídění prací do
12 platových tříd se v průběhu uplatňování platového systému projevilo jako nedostatečné. Zvýšení počtu
platových tříd je důsledkem potřeby reagovat na rozvoj vzdělávací soustavy, resp. snahou o zvýšení
diferenciační účinnosti platové soustavy. Jednotný 16stupňový systém odměňování je závazně uplatňován ve
veřejné správě, v podnikatelské sféře platí pouze minimální mzdové tarify.
3
Česká republika se od zemí EU odlišuje v celkovém podílu zkrácených úvazků, podíl žen mezi nimi se výrazně
neliší.
4
Práce přesčas je práce konaná nad stanovenou týdenní pracovní dobu. Práci přesčas nařizuje zaměstnanci
zaměstnavatel ve výjimečných případech pro zajištění naléhavé a mimořádné potřeby práce. Maximálně může
zaměstnavatel nařídit 150 přesčasových hodin. Nad tento limit lze přesčasové práce konat jen výjimečně, výkon
těchto prací musí být se zaměstnancem dohodnut (maximálně však 266 hodin ročně). Jelikož práce přesčas
zasahuje do osobního volna zaměstnance, náleží proto zaměstnanci kromě příslušné mzdy ještě příplatek
v minimální výši 25 % průměrného výdělku.
5
Ustanovení primárního i sekundárního unijního práva se počínaje Římskou smlouvou (1957) vyvíjelo od
rámcových ustanovení bránících nerovným konkurenčním podmínkám ve mzdových nákladech k širším a
podrobnějším úpravám rovných sociálních podmínek postavení mužů a žen, v nichž odměňování za práci má
podstatné postavení.