Výkaz o peněžních tocích Výkaz CF používaný ve vyspělých zemích Evropské unie od poloviny 60. let minulého století se opíral o zkušenosti z amerického vývoje výkaznictví. V ČR je Opatřením MF ČR čj. 281/50 550/1993 stanovena struktura přílohy k účetní závěrce v plném rozsahu, jejíž nezbytnou součástí je také přehled o peněžních tocích. Novelizovaný Zákon o účetnictví a související Vyhlášky MF ČR upřesňují změny ve vykazování CF: - podniky si mohou zvolit model, koncepci a metody zpracování přehledu o peněžních tocích dle vlastního rozhodnutí, - peněžní fond, jehož změna stavu se přehledem dokládá, je v nové koncepci vymezen jako peněžní prostředky a peněžní ekvivalenty, - v novém modelu se již pohledávky a závazky z příslušné činnosti zahrnují pod příslušnou činnost a ne již vše pod oblast provozní, - odděleně se vykazují specifické položky příjmů a výdajů na samostatných řádcích přehledu v části provozního čistého peněžního toku, tj. úroky, dividendy, příjmy a výdaje z mimořádných událostí a výdaje spojené s platbami daně z příjmů - Ministerstvo financí ve vyhlášce nestanovuje, kterou metodu podnik zvolí pro sestavení výkazu CF, stanovuje však základní požadavek na sestavení přehledu o peněžních tocích a také vyžaduje dodržovat zásadu stálosti metod.. Definice: pojem peněžní tok (CASH FLOW - CF) vyjadřuje přírůstek či úbytek peněžních prostředků při hospodářské činnosti firmy za určité období. Výkaz CF informuje uživatele jednak o způsobu jakým společnost peněžní prostředky vyprodukovala, jednak o způsobu jejich použití. Kategorie CF je využívána: - finančními manažery, analytiky a plánovači k analýze příčin změn ve stavu peněžních prostředků, - pro posouzení finančního hospodaření a finančních možností podniku v oblasti hmotného majetku, investování a dividendové politiky, - pro stanovení potřeb úvěru apod. CF lze použít: - jako informaci pro dynamickou finanční analýzu = retrospektivní CF, - pro finanční plánování = budoucí CF. Při finanční analýze se s informacemi o CF pracuje ve dvou formách: - CF ve formě výkazu toků kapitálu za minulé období. V tomto pojetí poskytuje CF informace pro komplexní analýzu provozní, finanční a investiční činnosti podniku. - CF v podobě ukazatelů. V tomto pojetí se CF používá jako míra hodnocení finanční pozice podniku, ke konstrukci relativních ukazatelů vztažených ke kapitálu nebo výkonům. Vypovídá tak o míře finančního zhodnocení kapitálu, výkonu apod. Při finančním plánování a řízení se s informacemi o CF pracuje v souvislosti: - s dlouhodobým finančním plánováním, především při hodnocení investičních projektů (diskontované CF), - se zajištěním likvidity, - s krátkodobým finančním rozpočtem (platební kalendář). Základní principy struktury výkazu CF: - výkaz by měl zachycovat zdroje a užití likvidních prostředků v podobě příjmů a výdajů, - výkaz by měl znázorňovat změnu likvidity za dané období. Likvidita je pojímána jako soubor likvidních prostředků. Výkaz by měl zachycovat změny likvidity zejména v těchto oblastech: 1. Běžná činnost podniku (provozní činnost) - běžnou činností rozumíme všechny finanční transakce, které se vztahují k provozní a obchodní činnosti podniku. Např. příjmy spojené s tržbami a výdaje provozního typu, úhrady závazků k dodavatelům, výplaty mezd apod. 2. Investiční činnost - zahrnuje nákup a prodej neoběžných aktiv (hmotný a nehmotný majetek). 3. Finanční činnost - představují finanční půjčky (směnky, hypotéky, dluhopisy apod.), emise akcií a jejich splácení, výplaty dividend a ostatní finanční transakce (dotace, vyplacené podíly na zisku). Datová základna v jednoduchém účetnictví: - soustava jednoduchého účetnictví je založena na sledování peněžního průběhu hospodaření v peněžním deníku, - evidence hmotného majetku, pohledávek a závazků se provádí odděleně od peněžního hospodaření formou operativní evidence v pomocných knihách, - v peněžním deníku se chronologicky a systematicky účtuje pohyb peněžních prostředků, resp. příjmů a výdajů, - naše právní předpisy stanovují jednoduché účetnictví jako účetnictví daňové, proto oddělené sledování daňových výdajů a nedaňových výdajů umožňuje sestavit CF přímo z peněžního deníku, - tato přednost je však doprovázena řadou nedostatků negativně ovlivňující kvalitu zobrazení finanční hospodářské situace podniku pomocí výkazu CF (např. informace o zisku, časové rozlišení transakcí apod.). Datová základna v podvojném účetnictví: - podvojný systém účetnictví je orientován na finančně hospodářskou situaci podniku, a to: · na náklady a výnosy (hospodářský výsledek podniku), · na prostředky a zdroje podniku. - podvojné účetnictví plní tyto funkce: · v číselné podobě zaznamenává stav a vývoj majetku a závazků podniku, · umožňuje periodické zjištění hospodářského výsledku činnosti podniku, · je základnou pro výpočet daní, · je základem pro kalkulace nákladů, statistiku, plánování a analýzu. - jedním ze základních principů podvojného účetnictví je akruální účetní princip = znamená, že evidence hospodářských procesů je nezávislá na okamžiku uskutečnění plateb. - pro evidenci finančně hospodářského dění není tedy podstatná doba realizace toků plateb, ale uplatňuje se tzv. zisková realizace, resp. nákladově výnosový realizační princip (mezi příjmově výdajovým a výnosově nákladovým realizačním principem je značný rozdíl). - akruální účetnictví způsobuje ze své podstaty rozdílnost hodnoty zisku od hodnoty CF v podniku. Přidáme-li k rozvaze a výkazu zisku a ztrát ještě výkaz CF, dostaneme tři základní výkazy, které zobrazují všechny hospodářské transakce probíhající v podniku. Jejich vzájemná propojenost je vyjádřena pomocí tříbilančního principu, podle kterého lze identifikovat tyto čtyři základní typy hospodářských transakcí: 1. finančně účinné, neovlivňující hospodářský výsledek (CF/Rozvaha), 2. ziskově účinné neovlivňující peněžní prostředky (Rozvaha/Výkaz zisků a ztrát), 3. ziskově i finančně účinné (CF/Výkaz zisků a ztrát), 4. neovlivňující ani hospodářský výsledek ani peněžní prostředky. Schéma č.1: Vyjádření tříbilančního principu Příjmy Výdaje Aktiva Pasiva Náklady Výnosy 1) 2) 3) 4) Metody sestavení výkazu CF: - na bázi toků peněžních prostředků: · metoda přímá O/ formou přímého sledování příjmů a výdajů v daném období prostřednictvím pokladny a běžného účtu, O/ úpravou výnosů a nákladů na příjmy a výdaje (tato metoda je mezičlánkem mezi metodou přímou a nepřímou), · metoda nepřímá – formou transformace hospodářského výsledku (zisku/ztráty) o změnu položek rozvahy. - na bázi pracovního kapitálu, tzv. fondová metoda. Schéma č.2: Přímá metoda sestavení CF Počáteční stav PP Tržby z prodeje Materiál Zboží Mzdy, sociální a zdravotní pojištění Peněžní tok z provozní činnosti Režie Příjmy z prodeje majetku Investiční výdaje CF z investiční činnosti Přijaté půjčky Ostatní výdaje Vklady Ostatní příjmy CF z finanční činnosti Konečný stav peněžních prostředků Součet = Součet Fondová metoda výkazu CF – je založena na rozdělení toků peněžních prostředků vzhledem k likviditě. Základem této koncepce je určitým způsobem definovaný finanční fond vyjadřující likviditu podniku (využíváno zejména v angloamerických zemích). V praxi se vyskytují tři finanční fondy: 1. Peněžní finanční fond – obsahuje jen položky mající nejvyšší stupeň likvidity (hotovost a peněžní prostředky na běžných účtech, krátkodobé termínované vklady, směnky a krátkodobé cenné papíry). 2. Čistý peněžně pohledávkový finanční fond – oproti peněžnímu fondu jsou aktivní položky rozšířeny o krátkodobé pohledávky, poskytnuté zálohy. Pasivní položky obsahují krátkodobé závazky, krátkodobé rezervy a přijaté zálohy. 3. Čistý pracovní kapitál – obsahuje veškeré krátkodobé vázané položky majetku a krátkodobé závazky. ČPK = oběžný majetek – cizí kapitál krátkodobý Výkaz CF je postaven nejčastěji na bázi čistého pracovního kapitálu. Protože část oběžného majetku může být financována dlouhodobým kapitálem, můžeme vyjádřit vztahy v bilanci takto: ČPK = (CKdl + VK) – NOM kde: CKdl - cizí kapitál dlouhodobý VK - vlastní kapitál NOM – neoběžný majetek Schéma č.3: Výkaz o CF na bázi finančního fondu