Životní prostředí 60
(Vliv investic na ŽP ­ K143ZP60)
9. přednáška
Ekonomika životního prostředí
Osnova 9. přednášky
1. Úvod do ekonomiky životního prostředí
2. Nástroje politiky životního prostředí
3. Fondy EU (2007 ­ 2013)
1. Úvod do ekonomiky životního prostředí
V počátcích rozvoje společnosti existovala většina přírodních
statků v dostatečném množství (s ohledem na počet obyvatel,
objem výroby a spotřeby).
Postupně se stále více statků volných stávalo statky omezenými
a bylo třeba s nimi určitým způsobem hospodařit.
Problematika přírodních statků se stává předmětem zájmu
ekonomie.
Nastává jak konkurence mezi funkcemi statků (alternativní
použití půdy pro zemědělské účely, výstavbu či ukládání
odpadu; zachování čistého ovzduší si konkuruje s vypouštěním
průmyslových zplodin), tak konkurence v rámci těchto funkcí
(využití samočisticích schopností toku pro vypouštění různých
odpadních látek).
Veřejné statky
U veřejných statků (public goods) je prakticky nemožné
uplatnění cenového mechanismu; mají zvláštní vlastnosti:
1. nezmenšitelnost ­ spotřeba daného statku jedním člověkem
nesnižuje množství, které mají k dispozici ostatní;
2. nerivalita ­ spotřeba kolektivního statku jedincem nemá dopady
na spotřebu jiného jedince, neomezuje jeho spotřebu;
3. nedělitelnost a neomezená kapacita ­ opakované využívání
nevede ke snížení kvality;
4. nevylučitelnost ­ není prakticky možné využívání statku
některým subjektům zakázat; za určitých podmínek je vyloučení
možné za cenu neúměrně vysokých nákladů.
Poskytování veřejného statku spadá do problematiky
společenského (kolektivního) výběru a chování ,,černého
pasažéra".
Veřejné statky
U veřejných statků je omezena možnost vymezení dispozičních
(vlastnických) práv tak, aby nedocházelo k jejich ohrožení
nadměrným využíváním a tím k ohrožení dalších prvků
životního prostředí.
Díky volnému využívání některých složek životního prostředí
dochází mezi ekonomickými subjekty ke specifickému
ekonomickému vztahu ­ externalitám.
Externality představují takový vztah mezi dvěma a více
ekonomickými subjekty, kdy jeden subjekt svou výrobní či
spotřební činností ovlivňuje určitým způsobem výrobu či
spotřebu (výrobní či spotřební funkci) jiného či jiných subjektů.
Jde o vedlejší, nezamýšlený efekt dané činnosti, o jednosměrný a
neekvivalentní vztah neprocházející trhem.
Externality
V rámci externalit lze podle toho, jaká funkce je jimi ovlivněna
rozlišit:
a) externality spotřeby (ovlivnění spotřeby daného subjektu
spotřebou nebo produkcí jiných subjektů;
b) externality produkce (ovlivnění produkce daného subjektu
spotřebou nebo produkcí jiných subjektů.
Jiný přístup spočívá v rozlišení externalit podle hodnocení
charakteru dané vazby:
a) pozitivní ­ přínosy externalit;
b) negativní ­ externí ekonomické škody ze znehodnocování
životního prostředí.
Příklady externalit
I. pozitivní externalita spotřeby ­ pozitivní vjem z poslechu
sousedova rádia ;
II. negativní externalita spotřeby ­ jste rušení hlasitou hudbou,
kterou soused poslouchá ;
III. pozitivní externalita produkce ­ rejdařská firma postaví maják,
který slouží k orientaci i cizím lodím a turistům ;
IV. negativní externality produkce ­ hektarové výnosy a zisk
zemědělského podniku jsou sníženy v důsledku znečišťování
ovzduší určitým závodem .
Záporné externality v oblasti životního prostředí lze řešit
(regulovat jejich objem) pomocí vynakládání tzv. nákladů na
zamezení.
Ekonomické aspekty znehodnoceného
životního prostředí (ŽP)
Ekonomická škoda za znehodnocování životního prostředí
představuje negativní ekonomické efekty působené různým
ekonomickým subjektům (domácnostem, firmám, státu).
Výše škody je přímo závislá na stupni znehodnocování
životního prostředí ­ čím vyšší znehodnocení, tím vyšší
ekonomická škoda.
Tato škoda představuje ztráty spojené se snížením hektarových
výnosů ve znečišťovaných územích, ztráty z nižší produktivity
pracovníků v hlučném prostředí, nižší kvalita bydlení v
oblastech se zhoršeným životním prostředím.
Dále sem patří náklady vynakládané různými ekonomickými
subjekty na dodatečné odstranění nebo zmírnění negativních
důsledků znehodnocování životního prostředí (zvýšené náklady
na léčbu obyvatel, náklady na likvidaci ekologických havárií).
Výše
škody
Ekonomická škoda
za znehodnocování
životního prostředí
Stupeň znehodnocování
životního prostředí
Ekonomické aspekty znehodnoceného
životního prostředí (ŽP)
Jinou kategorii reprezentují náklady, které vedou ke zmírnění
negativních důsledků, avšak příčiny vlastního znehodnocování
neodstraňují (preventivní lékařská péče, ochranné prostředky).
Uvedené ztráty nejsou obsaženy v tradičních ekonomických
veličinách zachycujících produkci a spotřebu na
mikroekonomické i makroekonomické úrovni.
Na mikroekonomické úrovni je třeba rozlišit:
a) škody, které svým negativním vlivem působí daný ekonomický
subjekt sám sobě;
b) škody působené jiným ekonomickým subjektům (snížení
estetické kvality rekreačního území, škody na zemědělské a lesní
produkci).
Náklady na ochranu životního prostředí
Oproti ekonomickým škodám figurují náklady na zamezení
znehodnocování životního prostředí.
Jsou vynakládány různými subjekty na odstranění nebo
zmírnění samotných příčin znehodnocování životního prostředí
(náklady na odsiřovací zařízení, zavedení lepší technologie pro
redukci emisí, čištění odpadních vod).
Čím více těchto nákladů je vynaloženo, tím nižší je stupeň
znehodnocení ,,žp" a naopak.
Peněžní
jednotky
Náklady na zamezení
znehodnocování
životního prostředí
Stupeň znehodnocování
životního prostředí
Peněžní
jednotky
Náklady na zamezení
Stupeň znehodnocování
životního prostředí
Ekonomická škoda
Minimální
ekologická
zátěž
ekonomiky
Ekonomické
optimum kvality
životního prostředí
2. Nástroje politiky životního prostředí
a) Administrativní (direktivní) nástroje
Představují určitou formu direktivního příkazu, například:
limity na emise škodlivin vypouštěných do ovzduší z daného
zdroje znečištění;
limity na obsah škodlivin v jednotce vypouštěných odpadních
plynů či vody (limity na obsah škodlivin ve výfukových plynech
automobilů, limitní obsahy látek ve vypouštěných odpadních
vodách a podobně);
obecně platné či adresné nařízení autority ke změně technologie
(příkazy a zákazy).
Těmito nástroji jsou vedle limitních hodnot ze zákonů, vyhlášek
a nařízení například procedury EIA, SEA nebo IPPC.
Nástroje politiky šetrné k životnímu prostředí
b) Ekonomické nástroje
I. Nástroje typu zahrnutí externě působených škod (negativní
stimulace):
náhrady škod ze znehodnocování ,,ŽP";
daně ,,ekologického" charakteru (jejich užití není vázáno na
ochranu ,,ŽP");
poplatky za znečišťování ,,ŽP" (platby do fondů ,,ŽP");
pokuty, tj. platby za nedodržení stanovených povinností v
oblasti ochrany ,,ŽP" (nedodržení limitů, nedodržení smlouvy o
snížení emisí).
Poplatky za znečišťování ovzduší
(Příloha č. 1 k zákonu č 86/2002 Sb.)
Sazby poplatků za znečišťující látky produkované zvláště
velkými, velkými a středními stacionárními zdroji se stanovují
takto:
Znečišťující látka Sazba (Kč/t)
Tuhé znečišťující látky 3 000
Oxid siřičitý 1 000
Oxidy dusíku 800
Těkavé organické látky 2 000
Těžké kovy a jejich sloučeniny 20 000
Oxid uhelnatý 600
Polycyklické aromatické uhlovodíky 20 000
Nástroje politiky šetrné k životnímu prostředí
II. Nástroje typu různých forem příspěvku (zvýhodnění) k
nákladům na zamezení (pozitivní stimulace):
poskytnutí investičních dotací či subvencí z veřejných zdrojů
financování;
poskytnutí výhodných úvěrů a jejich garance;
poskytnutí slev z plateb (daní, poplatků) při realizaci opatření
na ochranu ,,ŽP";
poskytnutí platby ze strany jiného znečišťovatele (zavedení
systému obchodovatelných práv na znečištění ­ ,,povolenky").
3. Fondy EU (2007 ­ 2013)
Regionální politika Evropské unie, nazývaná též politika
hospodářské a sociální soudržnosti (HSS), je odrazem principu
solidarity uvnitř Evropské unie, kdy bohatší státy přispívají na
rozvoj chudších států a regionů, aby se zvýšila kvalita života
obyvatel celé Evropské unie.
Fondy EU jsou nástrojem pro realizaci politiky hospodářské a
sociální soudržnosti Evropské unie, která má za cíl snižování
rozdílů mezi úrovní rozvoje regionů a členských států EU a
míry zaostávání nejvíce znevýhodněných regionů.
Česká republika se řadí mezi chudší státy Evropské unie a v
období 2007-2013 může ke zlepšení životní úrovně svých
obyvatel čerpat z fondů EU přibližně 26,7 miliard , což je
zhruba 752,7 miliard Kč.
Fondy EU
Politika HSS je naplňována prostřednictvím strukturálních
fondů a Fondu soudržnosti.
Projekty spolufinancované z fondů EU jsou realizovány
prostřednictvím tematických a regionálních operačních
programů.
Strukturální fondy (SF)
Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF): podporovány
jsou investiční (infrastrukturní) projekty, jako např. výstavba
silnic a železnic, odstraňování ekologických zátěží, budování
stokových systémů, výstavby poldrů a úpravy koryt řek,
využívání obnovitelných zdrojů energie, podpora začínajícím
podnikatelům apod.
Evropský sociální fond (ESF): podporovány jsou neinvestiční
(neinfrastrukturní) projekty, jako např. rekvalifikace
nezaměstnaných, speciální programy pro osoby se zdravotním
postižením, děti, mládež etnické menšiny a další znevýhodněné
skupiny obyvatel, tvorba inovativních vzdělávacích programů
pro zaměstnance, podpora začínajícím OSVČ, rozvoj institucí
služeb zaměstnanosti, rozvoj vzdělávacích programů včetně
distančních forem vzdělávání apod.
Fond soudržnosti (FS)
Fond soudržnosti je určený na podporu rozvoje chudších států,
nikoli regionů. Podobně jako u ERDF jsou z něj podporovány
investiční (infrastrukturní) projekty, avšak jen se zaměřením
na dopravní infrastrukturu většího rozsahu (dálnice a silnice I.
třídy, železnice, vodní doprava, řízení silniční, železniční, říční,
námořní a letecké dopravy) a ochranu životního prostředí.
Systém čerpání z fondů EU
Pro úspěšné čerpání musí Česká republika přidat navíc přibližně
132,83 mld. Kč z národních zdrojů na spolufinancování projektů,
jelikož Evropská unie financuje maximálně 85 % způsobilých
výdajů.
Česká republika dále musí mít připravenou soustavu
programových dokumentů a nezbytné institucionální zajištění.
Nejvyšším strategickým dokumentem pro realizaci politiky HSS
jsou na evropské úrovni Strategické obecné zásady Společenství
(SOZS), kde jsou definovány hlavní priority politiky HSS v
období 2007-2013.
Každý členský stát definuje svůj Národní rozvojový plán (NRP)
popisující hlavní rozvojové problémy země.
Dokumentem představujícím soulad NRP a SOZS a
vymezujícím tak podobu realizace politiky HSS na území
členského státu je Národní strategický referenční rámec (NSRR).
Operační programy
V soustavě programových dokumentů jsou pro žadatele a
realizátory projektů nejdůležitějšími dokumenty operační
programy (OP), které jsou tematicky a regionálně vymezené a
specifikují cíle, kterých chtějí pomocí realizovaných projektů
dosáhnout.
V období 2007-2013 bude v České republice využíváno 26
operačních programů, které jsou rozděleny mezi tři cíle politiky
HSS:
Cíl konvergence
Cíl regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost
Cíl evropská územní spolupráce
Tematické operační programy
Osm tematických operačních programů (21,23 mld. , cca 598,62
mld. Kč):
OP Doprava
OP Životní prostředí
OP Podnikání a inovace
OP Výzkum a vývoj pro inovace
OP Lidské zdroje a zaměstnanost
OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost
Integrovaný operační program
OP Technická pomoc
Regionální operační programy
Sedm regionálních operačních programů (ROP) na úrovni
regionů soudržnosti NUTS II (4,66 mld. , cca 131,38 mld. Kč):
ROP NUTS II Severozápad
ROP NUTS II Moravskoslezsko
ROP NUTS II Jihovýchod
ROP NUTS II Severovýchod
ROP NUTS II Střední Morava
ROP NUTS II Jihozápad
ROP NUTS II Střední Čechy
OP Životní prostředí
Operační program Životní prostředí je zaměřený na zlepšování
kvality životního prostředí a tím i zdraví obyvatelstva. Přispívá
ke zlepšování stavu ovzduší, vody i půdy, řeší problematiku
odpadů a průmyslového znečištění, podporuje péči o krajinu a
využívání obnovitelných zdrojů energie a budování
infrastruktury pro environmentální osvětu.
Operační program Životní prostředí (OPŽP) spadá mezi
tematické operační programy v cíli Konvergence a z pohledu
finančních prostředků je druhým největším českým operačním
programem: z fondů EU je pro něj vyčleněno 4,92 mld.  (cca
138,68 mld. Kč), což činí přibližně 18,4 % veškerých prostředků
určených z fondů EU pro Českou republiku. Z českých
veřejných zdrojů má být navíc financování programu navýšeno
o dalších 0,87 mld. .
OP Životní prostředí
O podporu z tohoto programu mohou žádat obce, kraje, státní
organizace a podniky, příspěvkové organizace a organizační
složky obcí, krajů a státu, nestátní neziskové organizace, fyzické
osoby, podnikatelé, společenství vlastníku jednotek, veřejné
výzkumné instituce a další.
Řídícím orgánem OPŽP je Ministerstvo životního prostředí ČR.
OP Životní prostředí obsahuje 8 prioritních os rozdělujících
operační program na logické celky, a ty jsou dále
konkretizovány prostřednictvím tzv. oblastí podpor, případně
ještě podoblastí podpor, které vymezují, jaké typy projektů
mohou být v rámci příslušné prioritní osy podpořeny.
Odkazy
http://www.strukturalni-fondy.cz/ - Fondy EU
http://www.dotaceeu.cz/ - Fondy EU ­ Průvodce podporami
http://www.mmr.cz/ - Ministerstvo pro místní rozvoj