Ekonomika kultury a masmédií Přednáška 1 26. 9. 2007 Zahraniční literatura: p CELENTANO, S., C. – MARSHAL, K. Theatre management. New York: Playes press, Inc., 1998. ISBN 0-88734-684-7. p KOLB, B. Marketing for Cultural Organisations: New Strategies for attracting audiences to Clascical Music, Dance, Museums, Theatre and Opera. London: International Thomson Bussines Press, 2005. ISBN 1-84480-213-2. p TOWSE, R. (ed.). A Handbook of Cultural Economics. Northampton: Edward Elgar Publishing, Inc., 2003. ISBN 1-84064-338-2 p www.proculture.cz Základní prvky ekonomického systému kultury: p Různé definice pojmu „kultura“ p Dělení kultury p Kulturní procesy p Kulturní instituce a kulturní produkty p Členění kulturních činností p Efektivnost v odvětví kultury p Ekonomické a sociální přínosy kultury p Kulturní turistika p + Aktuální otázky k diskusi Definice kultury p „Naučím Vás říkat větu – JÁ NEVÍM“ (Karl R. Popper) p Pády paradigmat p = základní myšlenka postmodernismu p Tzn. dualitu myšlení a vysvětlování p Zájem zkoumat věci z různých pohledů, věd, snaha o komunikaci sociálních, společenských a přírodních věd p Proto i různé, nejednotné chápání pojmu „kultura“ Angloamerické členění připisuje kultuře 3 významy: p Hodnotící pojetí n bere v úvahu jen pozitivní hodnoty, jako je umění, humanizující člověka p Globální (antropologické) pojetí n vše, co člověk vytvořil neinstinktivní cestou (tzv. kumulativním chováním x chování v kruhu, člověk x šimpanz) – obyčeje p Dedukcionistická pojetí n různé individuální, aplikované přístupy, např. organizační kultura, kultura bydlení, politická kultura, atp. Kultura jako systém hodnot p Kultura je systém hmotných a duchovních hodnot, vytvářený prací lidstva v celém procesu jeho vývoje, utvářející společnost v celku a člověka zvlášť. p Kultura jako souhrn – systém hodnot je jednou ze základních světonázorových kategorií, z níž je možno a nutno odvozovat = hodnotit ostatní svět člověka p Vznik kultury jako relativně samostatného systému – viz obrázek: Antropologické pojetí p Kultura jako nebiologická adaptace člověka jako biologického druhu, kde se setkáváme s: n Artefakty – věci a znaky, svědčící o tom, že jsme se adaptovali n Kulturní regulativy – chování se podle norem n Ideje a komplexy idejí – pohádky, mýty, teorie Aby tyto 3 mohly být v jednom celku, musí existovat následující podmínky: p Artefakty – poznané (materiální lidské výtvory) p Kulturní regulativy – sdílené p Ideje a komplexy idejí – trvalé n Pak vzniká transkulturní konflikt n A kulturní relativismus – není vyšší a nižší kultura, ale JINÁ KULTURA, s jinými artefakty, regulativy a idejemi Osobnost člověka = chování + prožívání, které opět ovlivňují poznané artefakty. Na člověka pak působí: p Biologický determinismus (sdílejí i zvířata): n Stav osobnosti n Endokrinní systém n CNS n Geny n Vegetativní systém p Kulturní vzorce (typické pro člověka): n Obyčeje (ne/slušné) n Mravy (ne/mravné) n Zákony (ne/zákonné) n Tabu (ne/přirozené) p Při jejich nedodržení se počítá se sankcemi Antropologické pojetí kultury je tedy : p chápané jako systém artefaktů, sociokulturních regulativů a idejí sdílených a předávaných členy určité společnosti se prosadilo zejména v sociální a kulturní antropologii, archeologii, etnografii, etnologii, sociologii a kulturologii. Toto pojetí definuje kulturu ve dvou rovinách: p v nejširším slova smyslu jako proces kulturní emancipace jedince a lidské společnosti, p v užším pojetí jako specifickou sféru společenského života. Podle širšího antropologického pojetí je kultura: p vše, co z nás činí bytosti specificky lidské, myslící, kritické a eticky angažované. p Jejím prostřednictvím rozlišujeme hodnoty a provádíme volby. p Jejím prostřednictvím se člověk vyjadřuje, uvědomuje si sám sebe, poznává se jako nedokončený projekt, porovnává svoje dílo, neúnavně hledá nové významy a vytváří díla, která ho přesahují. Souhrnně je tedy vliv kultury na jedince a společnost podle tohoto přístupu realizován čtyřmi základními cestami: p socializací, p prostřednictvím tvorby hodnot, p prostřednictvím vzorů činností a jednání, p prostřednictvím modelů. Užší (antropologické)chápání kultury: p jako zvláštní sféry společenského života, ve které probíhají určité procesy a činnosti, vznikají specifické produkty. Tato sféra se převážně vztahuje na oblast umění, ochrany kulturních hodnot atd. p plní různé funkce jako např.: kultivační, komunikační, vzdělávací, reprezentační atd. Hlavní funkcí této sféry je však realizace tvorby, produkce, zprostředkování a ochrany kulturních statků uspokojujících specifické kulturní potřeby. p Pro ekonomy a manažery kultury je toto pojetí nejpřínosnější a nejpraktičtější! Definice kultury dle UNESCO: p „Kultura musí být považována za soubor distinktivních duchovních a hmotných, intelektuálních i citových rysů, které charakterizují společnost nebo společenskou skupinu, kultura zahrnuje vedle umění a písemnictví také způsoby života, způsoby soužití, hodnotové systémy, tradice a přesvědčení“ Definice kultury dle aktuální kulturní politiky: p „Kultura je významným faktorem života občanské společnosti, který podstatnou mírou napomáhá její integraci jako celku. Přispívá k rozvoji intelektuální, emociální i morální úrovně každého občana a plní v tomto smyslu výchovně vzdělávací funkci. Propojuje Českou republiku s vnějším světem, zároveň ji však z něj i vyděluje, charakterizuje ji v porovnání s ostatními státy.“ Dělení kultury: p Nehmotná (duchovní): n Sociokulturní regulativy (normy, hodnoty, pravidla, omezení, tabu, zákony) n Ideje a symbolické systémy (náboženství, mýty, jazyk, písmo, umění nehmotné povahy: hudba, literatura, tanec..) n Instituce organizující lidské chování (manželství, rodina, rodové vztahy, církve,..) p Formální/profesionální p Institucionalizovaná p Hmotná: n Materiální lidské výtvory, resp. artefakty p Neformální/spontánní p Neinstitucionalizovaná Základní prvky ekonomického systému kultury: p kulturní procesy n tvorba n produkce n zprostředkování a distribuce n spotřeba n ochrana a udržování kulturních hodnot p kulturní instituce n Místo realizace kulturních procesů a produkce kulturních produktů p kulturní produkty n Tj. realizace kulturních statků a služeb Členění kulturních činností - dle oborů: Definice umění: p Umění je důležitou součástí lidského života a kultury, spoluvytváří naši identitu a podílí se na tvorbě společností uznávaných a respektovaných hodnot. Umění je považováno za sílu, jež život člověka i společnosti proměňuje, přináší nové ideje, podněty a způsoby myšlení o nás samotných i o společnosti, ve které žijeme, a utváří nové příležitosti pro další osobní i společenský rozvoj. p Umění vytváří naše kulturní dědictví. Je považováno za vzácný statek, charakterizovaný talentem, kreativitou a osobnostními předpoklady, a jako takové je chráněno, uchováváno a je podporován jeho rozvoj. (Koncepce účinnější podpory umění na léta 2007 – 2013) Efektivnost v odvětví kultury p I když kulturní statky a v poslední době i masmédia mají obrovský vnitřní kapitál, je někdy velmi obtížné tento potenciální kapitál zhodnotit. n Především proto, že kvalitní a umělecky náročná produkce může být velmi nákladná. n Není jednoduché, aby produkující kulturní instituce byly s touto produkcí soběstačnými či dokonce ziskovými. n Promítnou-li se náklady plně do ceny kulturních statků a služeb, může to vést na jedné straně k tomu, že se tato produkce stane zcela nedostupnou pro určité příjmové skupiny obyvatelstva a na straně druhé prestižní záležitostí pro majetnější občany. Hodnota v kultuře p Základem ekonomické hodnoty kulturních statků a produktů je jejich vzácnost a užitná hodnota. p Velké obtíže jsou spojeny s hodnocením volně dostupných kulturních statků nebo kulturních služeb poskytovaných za neekvivalentní vstupné. p Kulturní statky mají v očích veřejnosti totiž často vysokou hodnotu, ale zároveň minimální cenu. Jednou z příčin tohoto stavu je fakt, že snad v žádné jiné oblasti ekonomiky neexistuje tak intenzivní konkurence mezi současnými produkty a statky vytvořenými v minulosti jako v odvětví kultury (kvalita x komerce) Problémy vyjadřování efektivnosti: p Další příčinou ekonomických obtíží kultury je její tradiční řazení mezi ekonomicky neproduktivní oblasti, v nichž jsou neefektivně využívány veřejné zdroje, navíc za často nespravedlivých podmínek. p Je totiž jen málo oblastí, v nichž jsou ekonomické zdroje vytvořené většinou občanů skutečně využívány často nepočetnými skupinami, jak je tomu právě v odvětví kultury. p Přesto se postupně rozvinul kulturní průmysl a trh kulturního zboží a služeb, ve kterém vedle sebe začaly koexistovat tržní i mimotržní vrstvy kulturního života. p To přispělo k uvědomění ekonomického rozměru a k poznání, že jde o produktivní systém, jehož efekty mají často povahu externalit (jednotlivec si odnáší z kulturních akcí různé zážitky, které ho určitým způsobem motivují nebo ovlivňují a to jak pozitivně, tak negativně, apod.), a že stojí do značné míry mimo trh, ale zároveň jsou na trhu - alespoň v jeho ideální podobě - stále přítomny. Typologie nákladů a užitků při opravě památky: Ekonomické a sociální přínosy kultury: p Dle The Arts and Public Purpose, 1997 definovány 4 hlavní veřejné účely kultury: n Napomáhá definovat národní identitu, n Přispívá ke kvalitě života a ekonomické prosperitě. n Napomáhá utváření vzdělaného a uvědomělého občana. n Zvyšuje kvalitu individuálního života. Ekonomické a sociální přínosy kultury: p Přímé příjmy vynaložené spotřebiteli na kulturní zboží a služby. p Nepřímé výnosy ze souvisejících služeb a ekonomických činností (tzv. multiplikační efekt). p Vytváření pracovních míst a dopad na zaměstnanost. p Nepřímé ekonomické dopady v podobě budování identity a image daného místa. Vytváření zájmu o dané prostředí a zvyšování atraktivity lokality pro investory. p Budování sociálního kapitálu – sebevědomí, vlastní identita, sociální soudržnost komunit, aj. Ekonomické a sociální přínosy kultury: p Budování lidského kapitálu: n Participace na kultuře jako faktor vzdělání a růstu produktivity pracovní síly. Vytváření zásoby kvalifikované a kreativní pracovní síly a z toho plynoucí rozvoj ekonomických odvětví. n Produktivita práce v „kreativních oborech“ s „kulturní“ složkou je nesmírně vysoká a je tahounem růstu produktivity ekonomiky jako celku, kulturní průmysl je jedním z primárních zdrojů inovací pro jiné oblasti. Kulturní turistika: p Cestování zaměřené na prožitek kulturních prostředí, zahrnujících i krajinu, výtvarná a performativní umění, životní styly, tradice, hodnoty a události. p Je pohybem osob ke kulturním atrakcím mimo jejich trvalé místo pobytu, se záměrem získat nové informace a prožitky k uspokojení jejich kulturních potřeb. Důvody návštěvy ČR cizinci 1998): p Historická města (72,8 %) p Poznávání života a mentality země (66 %) p Hrady a zámky (64,4 %) p Krajina a příroda (62,1 %) p Kontakty s lidmi (60,3 %) p Příležitost k zábavě (58,4 %) p Kulturní nabídka (52,8 %) p Česká kuchyně (41,5 %) Aktuální otázky: p Jak financovat kulturu? p Jak rozdělovat prostředky z veřejných rozpočtů? p Co nám udává soběstačnost? Je to dostatečné ekonomické kritérium úspěšnosti kulturní instituce? p Proč se sponzoruje více sport? Změní se to v budoucnu?