Ekonomika kultury a masmédií Přednáška 2 3. 10. 2007 Témata: n Intervence státu do kultury: Státní zásahy - ano či ne? n Kulturní politika - objasnění a vymezení pojmu. n Hlavní současné funkce a modely státu ve vztahu ke kultuře v evropských zemích. n Kulturní politika vybraných zemí EU a USA. n Veřejné služby v kultuře. Intervence státu do kultury n Kultura pohledem ekonoma q jde o proces, při kterém vznikají statky, jež spotřebou uspokojují něčí potřeby, a to vše v prostředí vzácnosti zdrojů. n Část produkce odvětví kultury se tak směňuje na trhu jen na základě poptávky a nabídky, ale pouze u těch oborů kde to charakter kulturních statků dovoluje. n Ostatní jsou, pro nezájem ze strany podnikatelských subjektů, z tržní směny vyloučeny – zasahuje stát. Důvody státních intervencí: n Nedokonalá konkurence – ta ruší jednotné kritérium rozhodování spotřebitelů i producentů a následně i mechanismus efektivního rozmísťování zdrojů. Výrobci se řídí jiným souborem relativních cen než spotřebitelé; n Existence veřejných statků – takových statků nebo služeb, které mají dvě specifické vlastnosti: nerivalitní spotřebu a nevyloučitelnost ze spotřeby. To způsobuje neochotu investovat do produkce těchto statků i problém zvaný „černé pasažérství“; n Existenci externalit – neboli efektu přelévání, tj. taková situace, kdy činnost jednoho ekonomického subjektu způsobuje nezamýšlené náklady (přínosy) jiným subjektům, aniž by byl jejich původce zpoplatněn; n Nedokonalé informace – takovou situaci, kdy má jedna strana trhu úplnější informace než strana druhá. Informovanější strana je tedy zvýhodněna. (Soukupová: Mikroekonomie, 2002) Pro odvětví kultury můžeme navíc nalézt i další možné faktory: n vytvoření právního a regulativního rámce upravujícího produkci kulturních statků, n umění a výchova se příznivě podílí na tvorbě lidského potenciálu a identity jedince a přeneseně i společnosti (pozitivní externalita?), n spravedlnost při poskytování kulturních statků (může vůbec být???- není lepší rovnost???), n udržení diversity kulturních statků a podpora menšin, podpora kulturní diferenciace, n podpora uchování kulturního dědictví a umožnění (rovného) přístupu k němu, n média mají moc manipulovat, a proto se snaží politici získat vliv v těchto institucích. Argumenty „pro“ veřejné zabezpečení kulturních statků a služeb n trh degraduje kulturní hodnoty na pouhé prostředky k dosažení zisku, zatímco ony v sobě skrývají mnohem víc; kulturní statky mívají jakoby dvojí užitečnost: jednak pro svého autora, jemuž umožní vyjádření vlastních pocitů, názorů, myšlenek, jednak pro spotřebitele, jemuž přináší často vyšší uspokojení v podobě katarzí, relaxací apod., n trh nedokáže zabezpečit neziskovou kulturní produkci v dostatečném objemu a struktuře, n kulturní statky přinášení mnohdy pozitivní externality a žádají si proto veřejnou podporu. Argumenty „proti“ veřejnému zabezpečení kulturních statků a služeb n veřejné zabezpečení snižuje možnost svobodné volby a vede k uniformitě v produkci a spotřebě kulturních statků, n vzniká nebezpečí ztráty odpovědnosti za sebe sama (morální hazard), n vzniká nebezpečí neefektivnosti z důvodu neoprávněného zařazení do veřejného sektoru, nebo může docházet k alokační či produkční neefektivnosti v oblasti kultury, n často dochází k efektu „přetížení“, neboť velká část kulturních statků má charakter smíšených veřejných statků a jejich poskytování je vázáno na kapacitu kulturních zařízení, n vzniká i eventualita nadspotřeby a ztráty z této nadspotřeby, neboť v důsledku přerušení vazby mezi „placením“ a spotřebou veřejných statků se spotřebitel nemusí chovat racionálně. Faktory ovlivňující kulturní politiku státu Jaký je vlastně „veřejný zájem“ na existenci (a podpoře) kultury? n Společnost neexistuje. Existují jen jedinci. A úkolem jedince je vytvářet bohatství. Když ho vytvoří hodně, může se o jeho část podělit se svými bližními, kteří nebyli dost úspěšní. A to je vše. n Společnost existuje a že si již velice dávno vytvořila stát jako nástroj pro řešení zájmů a problémů společnosti. Tato skutečnost je pak dováděna ad absurdum. Modely správy kultury: n Objevují se od 60.- 70. let 20. století n Vždy jde jen o vědomě redukovanou představu zkoumané reality. n Měl abstrahovat od nedůležitých vlastností a naopak by měl zvýraznit vlastnosti, na které je daný výzkum zaměřen. n Soustřeďují se na nalezení vztahů a procesů, které mají být neměnné i přes různá národní a kulturní specifika. Dělení modelů dle Cummingse a Katze n model s jedním centrálním orgánem, který zajišťuje veškerou kulturní politiku (Fr), n model, kdy je odpovědnost rozložena mezi více ministerstev (It), n model s kvazi-autonomní organizací (VB) , n manažerský (impresario) model (centrálně plánované ekonomiky). Další možné dělení států je následující: n státy s centralistickým systémem řízení (za jaké je možné považovat Francii či Itálii), n státy snažící se do kultury příliš nevměšovat (fungující na principu arm’s lenght jako Irsko a Velká Británie), n státy přisuzující kultuře významnou sociální roli ve svém systému, typicky korporativistické skandinávské země, nebo na federalistické (spolkové) země jako Německo, Rakousko či Švýcarsko s velkou úlohou a pravomocemi regionálních vlád. Hillman - Chartrandův model n stát ulehčovatel (facilitator), n stát patron (patron), n stát architekt (architect), n stát konstruktér (engineer of the arts). Relevance modelů kulturní správy n V kontextu EU – všechny modely zastaralé n Ani jeden model nezachycuje trendy nastoupené v druhé polovině 80. let 20. století, např. decentralizaci a regionalizaci n Proti použití této typologie se vyjádřil v 90. letech Nor Per Mangset n Navrhl porovnávat země na příkladu rozdílu v dimenzích jednotlivých kulturních politik. Základní dimenze pro porovnání dle Mangseta: n je rozhodování o kultuře a umění soustředěno do jednoho orgánu (ministerstvo), nebo je rozděleno mezi několik orgánů (ministerstev). Převažuje centrální nebo decentralizovaná správa? n centrální orgán rozhoduje sám, nebo využívá nezávislých (expertních) poradních orgánů, pokud ano, jaké mají tyto orgány pravomoci? n převažuje financování z veřejných nebo soukromých zdrojů? Rásky a Perez podobně uvádí: n „Přestože je podrobná analýza kulturních politik a souvisejících administrativních struktur evropských států bez jednotné typologie nemožná, je také nutné podotknout, že se vzory (great European Paradigms) kulturní správy vzájemně velmi přiblížily. Staly se méně různorodými, více uniformní a již dlouho neexistují ve své původní ryzí (modelové) podobě. Jednotlivé typické vlastnosti jednoho modelu byly implementovány do jiného a změny jsou i opačným směrem.“ Dosavadní vývoj v oblasti kultury: n Před rokem 1989: q efektivní rozvoj v duchu primárních cílů a funkcí oblasti kultury (a masmédií) byl znemožněn převahou státního monopolu vlastnického, kompetenčního a rozhodovacího, neexistencí pluralitních forem kulturní produkce a uspokojování kulturních potřeb obyvatelstva, strnulostí státního managementu v těchto sférách, q upřednostňoval se ideologický a politický význam uspokojování kulturních potřeb, q odvětví kultury bylo zařazeno do tzv. nevýrobní sféry, kulturní instituce nebyly motivovány k efektivnějšímu chováni, což vedlo k absolutnímu nezájmu o zlepšení vlastních hospodářských výsledků; Dosavadní vývoj v oblasti kultury: n Po roce 1989: q v důsledku toho, že bývalé ekonomické systémy působící v kultuře byly neadaptabilní na změny ekonomického prostředí, objevil se pokles výkonnosti, v horším případě úplné zhroucení některých kulturních institucí, q v důsledku cenové liberalizace vzrostly neinvestiční výdaje - zvýšení cen nájemného, energie a paliv, nedostatek peněz na obnovy a rekonstrukce kulturních objektů, q zvýšil se nedostatek finančních prostředků v kultuře, a to působením některých vnějších vlivů - např. zpřísněním výdajové politiky státního rozpočtu, zavedením povinnosti odpisů pro příspěvkové organizace, počáteční pokles návštěvnosti kulturních zařízení, apod. Bílá kniha ministra Pavla Tigrida: n Výše dotací ze státního rozpočtu na kulturu by se v ČR měla pohybovat kolem 1 % (v období od 1990 - 1999 se tato výše pohybovala ve výši 0,8 %, přičemž v této položce nejsou podchyceny výdaje obcí do oblasti kultury). n Základní orientace kulturní politiky by měla směřovat k liberálnímu, případně smíšenému typu (jako je tomu ve Švédsku, ve Velké Británii, v Dánsku nebo v Maďarsku). n Prioritou kulturní politiky by měly být i nadále památková péče, národní kulturní instituce (ale omezit jejich dnešní počet), knihovny, při zachování kulturní identity, decentralizace a podpory místních iniciativ. n Zaměření kulturní politiky by mělo být „převážně doporučující“, které se opírá o realizaci jednotlivých programů. n V rámci typů centrálních institucí státu odpovědných za realizaci kulturní politiky se doporučuje prostudovat systém britský, v němž existuje odedávna ministerstvo pro kulturní dědictví, a pak několik „uměleckých rad“ n Z typů vnitřního uspořádání ministerstva či jiného úřadu bude nejvýhodnější oborové uspořádání ministerstva či jiných úřadů. n Ze způsobů financování je nejlépe vyhovující smíšený způsob financování, tedy částečně teritoriální a z části prostřednictvím nestátních organizací. Upozorňuje se na to, že podíl sponzorství na podpoře kultury je v evropských zemích vesměs nízký, činí 1 - 4 %. n Z typů vztahů vlády (a státu) vůči kultuře a umění se podle vzoru Velké Británie doporučuje tzv. úloha p a t r o n a . Kulturní politika n Záměr státu oblasti kultury n Stávající dokumenty, které ji v ČR upravují či deklarují: q Kulturní politika: Funkce kultury, hlavní cíle a nástroje kulturní politiky" (2001 – 2005) q Koncepce účinnější podpory umění na léta 2007 – 2013 Hlavní cíle kulturní politiky: n garantovat ochranu svobody tvorby umělců a tvůrců a vytvářet podmínky pro využívání této svobody, n vytvářet podmínky pro realizaci kulturních aktivit občanů zejména na základě občanského sdružování (spolčování), n vytvářet podmínky pro decentralizaci rozhodování v celém kulturním systému a pro přenášení rozhodovacích procesů, n garanci orgánů státní správy a jejich nezávislost i ekonomickou ("umělci rozhodují sami o sobě"), n garantovat rovnost přístupu občanů ke kulturnímu bohatství a usnadňovat tento přístup znevýhodněným společenským skupinám (menšiny, osoby se zdravotním postižením), n garantovat ochranu kulturního dědictví a podporovat péči o ně, n garantovat svobodný přístup občanů k informacím, podporovat výměnu informací uvnitř systému kultury, mezi systémem kultury a vnějším prostředím bez ohledu na jazykové a administrativní hranice, n podporovat výchovu a osvětu v systému tvorby i užívání kulturních statků, n brzdit negativní vlivy komercionalizace kultury. Nástroje kulturní politiky: n Legislativní q definovat veřejné služby státu v oblasti kultury jako zákonné zmocnění (a stanovení povinnosti) státu zabezpečovat kulturní služby jako služby veřejně prospěšné; q tvorba právních norem zejména pro neziskový sektor v kultuře; n Ekonomické q Vytvářet předpoklady pro vícezdrojové financování kultury n Institucionální q Síť institucí, zejména v oblasti přístupu k informacím a v systému péče o kulturní dědictví n Řídící q konzistentní postoj orgánů státní správy v kultuře jako jeden ze základních předpokladů pro zachování rovného přístupu občanů ke kulturnímu bohatství; n Metodické q motivovat kulturní chování subjektů nezávislých na orgánech státní správy (krajů, obcí, církví, neziskových kulturních organizací). Koncepce účinnější podpory umění 2007 – 2013 n posílení prezentace českého umění v zahraničí a mezinárodní spolupráce, n zachování a rozvoji umělecké různorodosti s důrazem na podporu kreativity a s ohledem na vyvažování vlivů konzumní společnosti, n zajištění dostupnosti umění pro občana (rovný přístup), n posilování infrastruktury včetně investiční podpory kulturních institucí. n Pracuje se SWOT analýzou. Strategie hospodářského růstu n Využití daňových asignací pro získání finančních zdrojů na záchranu architektonického dědictví (jen 1 % u FO) n Kultura chápána pouze jako kulturní dědictví, navíc jen ve smyslu ochrany, nikoliv obnovy či utváření kulturního dědictví/bohatství. n Tato strategie nezahrnuje pojem „kulturní turistika“ Národní program přípravy na stárnutí (2003-2007) n podpora kulturních aktivit zdravotně postižených občanů, n podpora neprofesionálních uměleckých aktivit, n ochrana tradiční lidové kultury a podpora tradičních lidových uměleckých řemesel. V dalších dotačních programech je téma obsaženo v obecném zaměření na celoživotní vzdělávání: n podpora kulturních aktivit příslušníků národnostních menšin žijících v ČR, n podpora zájmových kulturních aktivit. Kulturně politické priority sjednocující se Evropy n přispívat k rozvoji kultury členských států při respektování jejich národní a regionální rozdílnosti, a to s přihlédnutím ke společnému kulturnímu dědictví, n povzbuzovat současnou kulturní tvorbu, n podporovat kulturní spolupráci na principu osobních kontaktů, cirkulace děl a využití moderních komunikačních technologií, n intervenovat ve prospěch lepšího poznání kultury, její difúze a historie evropských národů, n uchování a ochrana kulturního dědictví evropského významu, n nekomerční kulturní výměny umělecké tvorby, n kulturní spolupráce s třetími zeměmi a kompetentními mezinárodními organizacemi, zejména s Radou Evropy. Konkrétní projev – program CULTURE 2000 (prodloužen do roku 2013) n Cíle programu: q posilovat nadnárodní mobilitu kulturních činitelů, q podporovat nadnárodní pohyb kulturních a uměleckých děl a produktů, q podporovat dialog mezi kulturami. n Cílů má program dosáhnout: q podporou pro kulturní akce (projekty víceleté spolupráce; opatření týkající se spolupráce; zvláštní akce), podporou pro subjekty působící v oblasti kultury na evropské úrovni, q podporou analytických prací, shromažďování a šíření informací a činností zaměřených na maximalizaci účinku projektů v oblasti evropské kulturní spolupráce a rozvoje evropské kulturní politiky Veřejné služby v kultuře n V zákoně č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a změně některých souvisejících zákonů jsou v § 2 vymezeny veřejné kulturní služby jako n služby spočívající ve zpřístupňování umělecké tvorby a kulturních dědictví veřejnosti a v získávání, zpracování, ochraně, uchovávání a zpřístupňování informací, které slouží k uspokojování kulturních, kulturně výchovných nebo kulturně vzdělávacích potřeb veřejnosti. V § 3 téhož zákona se pak konstatuje, že MK může pro potřeby podpory kultury a k zajištění poskytování veřejných kulturních služeb zřídit státní příspěvkovou organizaci. Veřejné služby v kultuře n Výčet veřejných služeb v oblasti kultury spadající pod resort Ministerstva kultury lze nalézt v příloze věcného záměru zákona o standardizaci vybraných veřejných služeb, kde z celkového počtu 390 veřejných služeb patří pod resort MK 88 veřejných služeb, tedy cca 23% z celku n Viz www.mkcr.cz Základní rozdělení věcných veřejných služeb n je dle Strategie podpory dostupnosti a kvality veřejných služeb následující: § profesionální umění, § neprofesionální umění, § knihovny, § muzea, galerie, § památková péče, kulturní dědictví, § regionální a národnostní kultura, § církve. Poskytovatelé služeb v kultuře dle jednotlivých oborů (sledováno NIPOS): § audiovizuální díla, § divadla, § galerie (muzea výtvarných umění), muzea a památníky, § hudební soubory, § hvězdárny, planetária a astronomické pozorovatelny, § knihovny, § neperiodické publikace, § památkové objekty, § periodický tisk, § výstavní činnost v oblasti profesionálního výtvarného umění a architektury. Úloha státu: n Ze Strategie podpory dostupnosti a kvality veřejných služeb (zpracovanou MV, vládou přijatá 1. září 2004) je Ministerstvo kultury garantem 3 veřejných služeb, které je snaha standardizovat (viz dále): q ochrana sbírek muzejní povahy, q knihovnické a informační služby a q ochrana kulturního dědictví. n Dále: q Správa státních PO, CNS a státních fondů Vývoj finančních prostředků poskytnutých na oblast kultury z veřejných rozpočtů (v tis. Kč) Vývoj finančních prostředků na oblast kultury z veřejných rozpočtů poskytnutých skupině NNO (v tis. Kč) Vývoj finančních prostředků plynoucích do oblasti kultury (v tis. Kč,) a struktura podle příjemců Standardizace kulturních služeb n Původně 3 služby q ochrana sbírek muzejní povahy, q knihovnické a informační služby a q ochrana kulturního dědictví. n Pak 2 q zpřístupnění muzejních a výtvarných sbírek q knihovní a informační služby n Nakonec jedna q využívání a zpřístupňování sbírek muzejní povahy n Vláda schválila další 2 q výchovné a vzdělávací služby pro studijní a vědecké účely, q vědecká a studijní činnost – výzkum sběratelského prostředí a výzkum sbírkových předmětů. Návrh standardu-parametr muzejní sbírky: n Nejméně 1 stálá expozice (dlouhodobá výstava) čerpající ze sbírek muzea, na ploše nejméně 200 čtverečních metrů, celoročně přístupná návštěvníkům, a to nejméně 4 dny v týdnu, z toho alespoň jeden den pracovního volna nebo pracovního klidu. n Uspořádání minimálně 2 krátkodobých výstav ročně, jejichž celková doba trvání je minimálně 8 týdnů a alespoň jedna z nich čerpá ze sbírek muzea, přístupné návštěvníkům minimálně po 4 dny v týdnu, a to alespoň jeden den pracovního volna nebo pracovního klidu. n Uspořádání minimálně 10 muzejních programů ročně, z nichž nejméně 5 se váže ke sbírkám muzea, případně k výsledkům vědeckovýzkumné činnosti muzea, přístupných široké veřejnosti. n Vydání alespoň 5 publikací ročně (periodikum, sborník, katalog, průvodce, plakát, leták, příležitostný tisk, kompaktní disky, webovské stránky apod.), které jsou určeny pro nejširší veřejnost. n Pravidelné poskytování informací o vývoji přírody nebo dějinách společnosti v regionech zájemcům a zpracovávání odborných expertíz na vyžádání. Poskytování poradenských služeb k přírodě či dějinám společnosti regionů na vyžádání. Návrh standardu-parametr sbírky výtvarného umění: n Nejméně 1 stálá expozice (dlouhodobá výstava) čerpající ze sbírek muzea či galerie, na ploše nejméně 100 čtverečních metrů, celoročně přístupná návštěvníkům, a to nejméně 4 dny v týdnu, z toho alespoň jeden den pracovního volna nebo pracovního klidu. n Uspořádání minimálně 4 krátkodobých výstav ročně, jejichž celková doba trvání je minimálně 16 týdnů, přístupné návštěvníkům minimálně po 4 dny v týdnu, a to alespoň jeden den pracovního volna nebo pracovního klidu. n Uspořádání minimálně 5 muzejních programů ročně, z nichž nejméně 1 se váže ke sbírkám galerie, případně k výsledkům vědeckovýzkumné činnosti galerie, přístupných široké veřejnosti. n Vydání alespoň 5 publikací ročně (periodikum, sborník, katalog, průvodce, plakát, leták, příležitostný tisk, kompaktní disky, webovské stránky apod.), které jsou určeny pro nejširší veřejnost.