Firemní finance pro PH Přednáška 3 II Krátkodobý finanční management - oběžný majetek a jeho řízení - zdroje a formy krátkodobého financování 2.1 Charakteristika a struktura oběžného majetku (OM) a) časově (1 rok včetně odchylek) b) funkčně (v souvislostech našeho tématu rozhodující) o koloběh majetku a kapitálu o likvidní transakce (platební schopnost) o rezervní funkce (výkyvy v dodávkách atd.) o záruční fce. (krytí úvěrů) o vnější fce. (vztahy v okolí) § nákup vstupů § prodej výstupů c) normativně (účetnictví) – nepřímo OM = celkový majetek minus o NIM o HIM o finanční investice. d) struktura OM (aktiva rozvahy), důraz na o zásoby o pohledávky o peněžní prostředky o finanční majetek krátkodobé povahy 2.2 Celková potřeba OM - potřeba <= rozsah výkonů = kapitálová potřeba v oblasti OM Potřeba vzniká - okamžikem placení výdajů na OM trvá – do doby realizace (zaplacení odběratelem). V reálných procesech je rozhodující potřeba okamžiková či okamžitá – obtížně zvládnutelné. Znalost okamžikové potřeby vyžaduje definovat (spočítat) spočítat potřebu OM pro každý okamžik, což může klást extrémní požadavky na: · přesnost (prakticky by šlo o problém řízení v reálném čase) · pracnost (obtížně kvantifikovatelná, pravděpodobně vysoká) · náklady (v konečném důsledku neúnosné). Náklady systému řízení by tak mohly (mimo jiné) ohrozit rentabilitu řízeného procesu. V modelových přístupech k řízení PM je okamžiková potřeba nahazována potřebou průměrnou (bývá to ve většině případů jediná možnost – lépe to neumíme). Od průměrné potřeby pak lze snadno přejít k potřebě celkové (kumulativní) – viz Obr. 2.1. a následující text. Obr. 2.1 – Průměrná a celková (kumulativní) potřeba OM Obecně je průměrná kapitálová potřeba (PKP, PKP[om]) PKP[om] = PDP[om] x PDV[om] § PKP průměrná kapitálová potřeba, normativ OA (Kč) § PDP průměrná denní kapitálová potřeb (Kč/den) a § PDV průměrná doba vázanosti (dny) Řízení oběžných aktiv je representováno především - řízením zásob, zprostředkovaně pak - řízením pohledávek a - peněžních prostředků. 1) Okamžik objednání nové dodávky (OOND) OOND = PZ x PDSz (s, S/t) + DVO x PDSz (s, S/t) 2.2 Řízení zásob Základní funkcí zásob je plynulý chod výroby a prodeje. a) průměrná velikost zásoby (PVZ) – pro rovnoměrné dodávky Nz = PVZ = PDSz x PDVz = S/t x (t[DC]/2 + t[PZ]) = = (Zmax + Zmin)/2 PVZ ……….…průměrná zásoba, průměrná velikost zásob (skutečnost osciluje okolo ní), tzv. normativ zásob NZ či N[z] PDSZ ……..… průměrná denní spotřeba zásob [Kč/den] PDVZ ……..… průměrná doba vázanosti zásob [dny] S …………….. spotřeba za dané období t ………………. počet dní období DC ……………dodávkový cyklus Zmax ………….maximální výše zásob PZ, Z min …… pojistná zásoba Obr. 2.2 – Pilový diagram – minimální, maximální a průměrná výše zásob, okamžik objednávky nové dodávky (případ rovnoměrných dodávek) Pozn.: PZ je zde uvedeno chybně u úrovně průměrné velikosti zásob. Správně má být vyznačeno u minimální (pojistné) úrovně zásob. b) průměrná velikost zásoby (PVZ) – pro nerovnoměrné dodávky V tomto případě nastupuje pravděpodobnostní vyjádření odpovídajících vstupních veličin výsledného vzorce v následující podobě: 1) průměrná délka dodávkového cyklu (v případě nepravidelných dodávek) ¯t¯[DC = ](∑t[DCi ] x q[i] ) / ∑q[i] [ ] [ ] 2) velikost pojistné zásoby (v případě nerovnoměrných dodávek - PZn) PZn = σ = { [ ∑ (t[DCi] - ¯t¯[DC ])^2 x q[i]^ ] / ∑q[i] }^1/2 3) průměrná délka dodávkového cyklu v případě více dodavatelů ¯t¯[DCv] = ( ∑t[DCi ] x Q[i] ) / ∑Q[i] Logika vzorce pro vlastní výpočet normativu zůstává beze změny (mění se tedy pouze určení vstupních hodnot). c) okamžik objednávky nové dodávky v Kč (bod C v Obr. 2.2) OOND = PZ x DZS + DVO (x DZS) § DZS …………….denní spotřeba zásob § DVO ……………doba vyřízení objednávky, interval od bodu C po začátek nového cyklu § PZ ………………pojistná zásoba § signální úroveň d) průměrná výše nedokončené výroby (PVNV) V zásadě analogické jako u předchozího případu vstupních zásob. Pilový diagram však „nabíhá“ opačným směrem (roste až do mezní úrovně v okamžiku realizace a pak se cyklus opakuje) – viz Obr. 2.3 a 2.4. PVNV = PDNV x PDNVV § PDNV denní náklady na výrobu (Kč/den) § PDNVV průměrná doba vázanosti nedokončené výroby (dny) Obr. 2.3 – Pilový diagram nedokončené (rozpracované) výroby Obr. 2.4 – Pilový diagram rozpracované výroby – okamžik realizace - průměrné veličiny jsou jediné zvládnutelné řešení - u zásob jednotlivých výrobků lze postupovat obdobně e) stanovení průměrné výše zásob optimalizací i) deterministický přístup - Baumolův (Baumol – Tobinův) model Východiskem je zde funkce celkových nákladů (N), viz Obr. 2.5 Obr. 2.5 – Graf celkových nákladů N = (Np x S)/Q + (Ns x Q)/2 + C x S § N ………celkové náklady ■ Np………pořizovací náklady na jednu dodávku ■ Ns………náklady na skladování jedné jednotky § C …….. cena za jednotku § S …….. plánovaná potřeba na období v ks, t,… (ne v Kč) § Q ……. velikost objednávky § Q/2…….. průměrná zásoba (pojistná zásoba je rovna nule) Po derivaci výrazu pro N dostaneme Qopt = ((2 x Np x S) / Ns)^1/2 Odtud pro optimální výši celkových nákladů Nopt vyplývá vztah Nopt = ( 2 x Np x Ns x S )^1/2 ii) stochastický model (Miller – Orrův model) Vychází z předpokladu, že stav oběžných aktiv (peněžních prostředků) v podniku se v průběhu času mění velmi nepravidelně. To je realističtější přístup, než u deterministických modelů. Základním parametrem Miller-Orrova modelu je dolní hranice DH (minimální množství) zásob – její znalost předpokládáme. Potom rozpětí R mezi dolní a horní hranicí HH je dáno vztahem R = 3 x [(3 x Np x rozptyl dodávek) / (4 x Ns)] ^1/3 rozptyl dodávek = σ^2 toku zásob Pak bod návratu BN, tedy úroveň zásob kdy je nutno je doplnit nebo je naopak transfromovat do jiné, likvidnější majetkové formy (která nese zisk) je dán vztahem BN = DH + R/3 Poznámka: Oba právě uvedené modely byly původně vytvořeny v souvislosti s poptávkou po hotovosti, po penězích. Jejich využití v řízení zásob je dáno analogií mezi těmito oběžnými aktivy. 2.4 Řízení pohledávek - pohledávky vážou finanční zdroje => jejich řízení – hledáme optimum o pokud optimum je 0, nastane odliv zákazníků a) stanovení výše pohledávek o pohledávky by měly být v rovnováze se závazky o PSP = (DOP x OBP)/d = OBP / ROP § DOP průměrná doba obratu pohledávek = Počet denních tržeb potřebných k plné úhradě pohledávek (inkasní lhůta pohledávek) § OBP obrat pohledávek (zpravidla tržby) § PSP průměrný stav pohledávek § ROP rychlost obratu pohledávek § d doba, počet dnů v období b) řízení pohledávek z hlediska výnosnosti a rizika Zavádí se pojem podnikatelského rizika SHZ = (p x (INK – NÁK))/(1 + i) – (1-p) x NÁK odběratel zaplatí odběratel nezaplatí SHZ > 0 => poskytnutí úvěru § SHZ současná hodnota zisku z prodeje na úvěr § p pravděpodobnost zaplacení § INK inkaso (zaplacené pohledávky) § NÁK náklady 2.5 Řízení peněžních prostředků (hotovost a stav na účtech) Zde uvažujeme obecně všechny rychle likvidní prostředky, ku příkladu o ceniny o šeky o poukázky o a) nástroje pro praktické použití o využíváme signálních hranic (něco jako pojistná zásoba) o promptní placení o platby předem o akreditivy o směnky o skonta o prodej aktiv (rychle likvidních) o čerpání úvěrů (krátkodobých) o zastavení plateb závazků výchozí vztah (tzv. zásobovací rovnice) KSP = PSP + PPŘ – PV § KSP konečný stav peněžních prostředků § PSP počátečný stav peněžních prostředků § PPŘ peněžní příjmy § PV peněžní výdaje b) modely peněžních prostředků Zcela analogické jako u řízená zásob. Pouze symbolika je (pro odlišení) jiná. i) deterministický (Baumolův, rovněž Baumol – Tobinův) model CN = Na x (PL/Q) + ú x (Q/2) § CN celkové náklady spojené s akvizicí a držbou peněz § Na náklady na jednu akvizici peněz § Q objem jedné akvizice § ú úroková sazba § PL celková potřeba peněz za období Qopt = ( 2Na x PL) / ú)^1/2 Ani v tomto případě neuvažujeme pojistnou zásobu. I kdybychom tak činili, má charakter konstanty a ve výsledném vztahu se neuplatní. ii) stochastický (Miller – Orrův) model I zde zcela obdobným postupem jako u zásob dostaneme výraz pro rozptyl R R = 3 x [(3 x Na x rozptyl toků hotovostí) / (4 x ú)] ^1/3 Rozptyl toků hotovostí = σ^2 Bod návratu BN je v tomto případě definován úrovní toků hotovostí, které je třeba dosáhnout v případě, kdy se hotovost podniku ocitla na dolní nebo horní hranici. V těchto případech podnik buď prodá krátkodobé cenné papíry (hotovost je na dolní hranici) a nebo je naopak koupí (hotovost se ocitne na horní hranici. Hodnota bodu návratu je opět definována vztahem BN = DH + R/3