IFRS 1 První aplikace IFRS Cíl standardu • Zajistit, aby první závěrka v souladu s IFRS a její mezitímní účetní závěrky za příslušnou část období, obsahovaly informace, které jsou: – Užitečné a srovnatelné. – Náklady nepřesahují užitek. – Poskytují vhodné východisko pro přípravu účetních závěrek podle IFRS. Rozsah působnosti • Standard se používá pro přípravu: – účetních závěrek, které jsou poprvé zpracovány v souladu s IFRS, – přípravu mezitímních účetních závěrek, které jsou zpracovány v souladu s IAS 34 - Mezitímní účetní výkaznictví za období a tvořící část první aplikace IFRS. První aplikace • Účetní závěrky, které výslovně deklarují plnou shodu s konceptem IFRS a jsou zveřejněny. Uznání • K datu přechodu na vykazování podle IFRS připravit zahajovací rozvahu. • Datum přechodu –počátek prvního období, za které účetní jednotka předkládá úplné srovnávací informace podle IFRS při své první účetní závěrce podle IFRS. Účetní pravidla • Při přípravě zahajovací rozvahy použít účetní pravidla účinná k datu první účetní závěrky zpracované podle IFRS. Zahajovací rozvaha • Vykázat aktiva a závazky, jejichž uznání IAS/IFRS vyžadují, • nevykázat aktiva a závazky, jejichž uznání IAS/IFRS nepovolují, • překlasifikovat aktiva a závazky, vykázané jako jiný typ aktiva, závazku nebo vlastního kapitálu, • použít IFRS pro ocenění aktiv a závazků. Výjimky • Podnikové kombinace – podnik nemusí postupovat podle IFRS 3 u těch kombinací, které nastaly před datem přechodu. • Reálná hodnota – k datu přechodu lze ocenit položku pozemků, budov a zařízení a investice do nemovitostí reálnou hodnotou. Pokud podnik provedl přecenění podle doposud používaných pravidel, lze tuto hodnotu považovat za reálnou pokud je srovnatelná s reálnou hodnotou nebo účetní hodnota byla upravena tak, aby zohlednila změny cen. Výjimky - pokračování • IAS 21 – Dopady změn směnných kurzů – vyžaduje, aby některé kurzové rozdíly byly vykázány jako součást vlastního kapitálu – při prvním přechodu nemusí podnik tyto rozdíly vyčíslit. • Složené finanční nástroje – podnik nemusí provádět rozdělení složeného finančního nástroje na část závazku a vlastního kapitálu a oddělené vykazování dvou složek vlastního kapitálu (IAS 32). Výjimky - pokračování • Aktiva a závazky dceřiných, přidružených a společných podniků – D, P, S podnik přejde na IFRS později než mateřský podnik, aktiva a závazky oceníme – účetní hodnotou, která by byla obsažena v konsolidované účetní závěrce mateřského podniku s ohledem na datum přechodu na IFRS mateřského podniku, – účetní hodnota stanovená tímto standardem s ohledem na datum přechodu D,P,S podniku na IFRS. Příklad Výjimky - pokračování • Aktiva a závazky dceřiných, přidružených a společných podniků – D, P, S podnik přejde na IFRS dříve než mateřský podnik, aktiva a závazky v konsolidované rozvaze ocenit ve stejné hodnotě jako v individuální účetní závěrce D,P nebo S podniku. Zákaz retrospektivní aplikace • Odúčtování finančních aktiv a závazků – pokud podnik odúčtoval finanční aktiva a závazky podle dosavadních účetních pravidel za období před 1.1.2001, nevykazovat podle IFRS. • Zajištění – v souladu s IAS 39 – Finanční nástroje podnik k datu přechodu na IFRS ocení deriváty reálnou hodnotou a eliminuje všechny odložené zisky a ztráty, které byly vykázány podle předchozích pravidel jako aktiva a závazky. Odhady • Odhady, které podnik používá v souladu s IFRS k datu přechodu na IFRS jsou konzistentní s těmi, které používal podle předchozích pravidel. Zveřejnění • Srovnávací informace za alespoň jedno minulé období. • Popis hlavních úprav převodu na IFRS • Vysvětlení dopadu přechodu z národních účetních předpisů na IFRS. • Sesouhlasení – doložit rozdíl ve výši vlastního kapitálu podle předchozích pravidel a podle IFRS k datu přechodu, – doložit rozdíl ve výši čistého zisku nebo ztráty za období za poslední období obsažené v účetní závěrce, – v rozdílech odlišit opravu zásadních chyb a změnu v účetních pravidlech. Vybrané pokyny při použití IFRS 1 • IAS 12 – odložená daň je stanovena rozdílem mezi účetní hodnotou a daňovou základnou jednotlivých položek zahajovací rozvahy. • IAS 16 – pokud podnik používá pro odepisování daňové sazby a tento model nezobrazuje skutečné opotřebování aktiva, přepočítat účetní hodnotu k datu zahajovací rozvahy. Ostatní úpravy doby životnosti a odpisových sazeb se dělají prospektivně. V případě přecenění na reálnou hodnotu se aktiva začínají odepisovat až od data přecenění. • IAS 17 – správě klasifikovat leasingy jako operativní a finanční. • IAS 18 – pokud transakce nesplňuje kritéria pro vykázání výnosů, podnik sníží počáteční stav nerozděleného zisku, částku vykázat jako závazky. • IAS 38 – uznat pouze tak nehmotná aktiva, která vyhovují ustanovení IAS 38. • IAS 23 – podnik si může vybrat, zda bude výpůjční náklady kapitalizovat nebo zobrazovat v nákladech. Pokud bude kapitalizovat a k datu převodu přecení aktiva reálnou hodnotou, nelze kapitalizovat výpůjční náklady, vzniklé před přeceněním. Možnosti konverze účetní závěrky na IFRS • Velké podniky (obchodované na burzách) – používají jak pro účtování, tak vykazování IFRS, změna účetních systémů, nemusí používat ČÚP- problém – vyčíslení základu daně • Malé a střední podniky (nejsou na burze, sestavují závěrku např. pro mateřský podnik) – primárně účtují podle ČÚP Malé a střední podniky - možnosti • Konverze na úrovni účetních výkazů. • Konverze na úrovni zůstatků účtů. • Konverze na úrovni transakcí (v paralelních účetních knihách).