Politika zaměstnanosti EU Sociálně-politický kontext EU n Rozvoj lidských zdrojů – význam koncem 20. století – vysoká nezaměstnanost a rostoucí dlouhodobá nezaměstnanost – důraz na zvýšení zaměstnanosti a sociální začleňování n Evropské procesy – Evropská strategie zaměstnanosti, proces sociálního začleňování n Vzájemné působení hospodářské a sociální politiky a politiky zaměstnanosti (Obrat od ekonomická integrace vyústí v ekonomický růst). Charta základních sociálních práv pracujících (1989) Základní sociální práva pracujících: - volnost pohybu - zaměstnání a odměňování - zlepšování životních a pracovních podmínek - sociální ochrana - svoboda sdružování a kolektivní vyjednávání - odborná příprava - informace, konzultace a účast pro pracující - ochrana zdraví a bezpečnosti na pracovišti - ochrana dětí a mladistvých - starší osoby - zdravotně postižené osoby Volný pohyb pracovních sil n Přechodná období (možnost po dobu 7 let) n Odvádění sociálního a zdravotního pojištění n Pobírání sociálních dávek včetně nemocenské Vývoj politika zaměstnansti a sociální politiky n 1993 – Bílá kniha „Růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost – výzvy a cesty vpřed pro 21. století – strategie vedoucí ke snížení nezaměstnanosti a zvýšení ekonomického růstu s pozorností zaměřenou na RLZ. n Zařazení politiky zaměstnanosti mezi evropské priority – prostor pro společný postup při vytváření evropské politiky zaměstnanosti. n 1994 – společný program pro snížení nezaměstnanosti (Essen) n 1997 – zařazení nové kapitoly s názvem „Zaměstnanost“ do Smlouvy o založení Evropského společenství – otázky zaměstnanosti, koordinace politik zaměstnanosti členských zemí. n 1997 Lucemburk – soubor evropských směrnic zaměstnanosti s cílem rozvíjet aktivní politiku trhu práce – důraz na preventivní a aktivační opatření; rozhodnutí o každoročním sestavování národních akčních plánů zaměstnanosti. n 2000, Lisabon – závazek podporovat trvale udržitelný ekonomický rozvoj a zaměstnanost n Přijetí evropského sociálního programu – společné cíle v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Východiska evropské politiky zaměstnanosti a procesu sociálního začleňování n Důraz na: n Rozvoj lidských zdrojů n Vytváření většího počtu pracovních míst n Lepší přístup znevýhodněných skupin obyvatelstva na trh práce, ke vzdělání, bydlení, zdravotní péči a sociální ochraně. n Míra nezaměstnanosti v roce 1994 11,1 % (USA 6,5 %, Japonsko 3 %) n Růst specifických měr – stanovení ohrožených skupin; problém dlouhodobé nezaměstnanosti. Vývoj nezaměstnanosti na evropském trhu práce (od roku 1960) n 1960 – 1973 – vysoká míra ekonomického růstu (4,8 % ročně). ALE:nízké vytváření pracovních míst (o 0,3 %) a nízký růst pracovních zdrojů – nezaměstnanost relativně stabilní (2,6 %) n 1974 – 1985 – pokles míry ekonomického růstu (2,5%) a ke stagnaci zaměstnanosti (změny ve struktuře zaměstnanosti v soukromém a veřejném sektoru), růst pracovních zdrojů – nezaměstnanost od 3 % (1974) do 10,8 % (1985) Vývoj nezaměstnanosti na evropském trhu práce n 1986 – 1990 – růst ekonomického růstu (3,2 %), růst počtu pracovních míst (9 mil), růst zaměstnanosti o 1,3 % ročně – pokles nezaměstnanosti na 8,3 % 1990 n Od 1991 – zpomalení ekonomického růstu, recese – pokles počtu pracovních míst n 1998 – proces Evropské strategie zaměstnanosti –zlepšení situace Bílá kniha „Růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost“ n Strategický záměr: dosáhnout růstu zaměstnanosti a snížení nezaměstnanosti vyšším ekonomickým růstem a vyšší intenzitou zaměstnanosti – kombinace makroekonomických opatření a strukturálních opatření na trhu práce. Aktivní solidarita n Solidarita mezi těmi, kdo práci mají a těmi, kdo ji nemají – přerozdělovat nikoli pouze příjmy, ale také příležitosti k dosažení příjmu vlastní prací. – vytváření pracovních míst v rámci APZ a zachování vyplácení sociálních dávek n Solidarita mezi generaci n Solidarita se znevýhodněnými jedinci nebo skupinami obyvatelstva a solidarita se znevýhodněnými oblastmi. n Diskuse o strukturálních opatřeních zaměřených na trh práce: odstranění nepružnosti trhu práce, vznik a vymezení prostoru sociální ekonomice. Odstranění nepružnosti trhů práce n Zkvalitnění systému vzdělávání a přípravy na povolání, systém celoživotního učení. n Vnější a vnitřní flexibilita trhu práce n Částečné pracovní úvazky n Snížení ceny nízkokvalifikované pracovní síly – nemzdové náklady. n APZ jako prioritní oblast politiky zaměstnanosti. n Pozornost zaměřena na mládež bez kvalifikace Význam Bílé knihy n 1994 – společný program evropské unie: n Rozvoj lidských zdrojů zaměřených na zvýšení kvality přípravy na povolání a celoživotní vzdělávání s cílem zvýšit profesionální mobilitu n Zvýšení intenzity zaměstnanosti – větší pružnost pracovních smluv, vytváření pracovních míst n Snížení nemzdových nákladů zvláště u nízkokvalifikované pracovní síly n Podpora aktivních opatření – zvýšit motivaci k hledání, přijetí a udržení zaměstnání n Vypracování a podpora programů zaměřených na znevýhodněné skupiny obyvatelstva. Evropská strategie zaměstnanosti n Vychází z teoretických přístupů obsažených v Bílé knize n Komplexnost spočívá v propojení politiky zaměstnanosti se vzdělávací politikou, politikou sociální, daňovou a regionální, přičemž pozornost je zaměřena na rozvoj lidských zdrojů. Strategie rozvoje EU v období 2001-2010 (Lisabonská strategie) n „ Stát se co nejvíce konkurenceschopnou a dynamickou ekonomikou světa založenou na znalostech, která je schopná trvale udržitelného rozvoje a nabízí stále více lepších pracovních příležitostí a větší sociální soudržnosti.“ n Reformy v oblastech: Nutnost revize Lisabonské strategie n Nepřehlednost, velké množství často i vzájemně protichůdných cílů a priorit n Formálně sloučené procesy tak byly nadále vyhodnocovány a koordinovány spíše samostatně n Nedostatečná implementace cílů a opatření jak na evropské, tak národní úrovni (okraj zájmu politiků i široké veřejnosti) Revize Lisabonské strategie n Evropská pracovní skupina pro zaměstnanost v čele s Wimem Kokem n 2004 – tzv. Kokova zpráva – konkrétní zaměření s časovou specifikací a stanovení odpovědnosti n 2005 – revidovaná Lisabonská strategie (Integrované hlavní směry zaměstnanosti) – primárně zaměřená na dosažení vyššího dlouhodobého hospodářského růstu a zaměstnanosti (větší počet lepších pracovních míst) Společná zpráva zaměstnanosti za období let 2007 a 2008 n Min. rok 4 mil nových pracovních míst, zaměstnanost nejnižší hodnoty za poslední léta. n „zčásti se jedná o cyklický vývoj, avšak existují dobré důvody, abychom věřili, že evropská strategie zaměstnanosti a integrovaná Lisabonská strategie přinášejí plody a že se strukturální reforma začíná vyplácet.“ n Nejnaléhavější nezaměstnanost mladých lidí, téměř 1/6 lidí (7 mil) EU stále ještě opouští vzdělávací systém předčasně a prakticky nedošlo ke zvýšení úrovně dosaženého vzdělání. n Je nutné pokračovat v reformě, vylepšit fungování evropských trhů práce a usnadnit přechod ze vzdělávacího systému na trh práce. n APZ – přizpůsobení potřebám trhu práce, ale snížení výdajů od roku 2000 n Účast na celoživotním vzdělávání se téměř nezvýšila. n Je nezbytné zvýšit investici do lidského kapitálu Výdaje na politiku zaměstnanosti Hodnocení cíle: Plná zaměstnanost n Celková míra zaměstnanosti stoupla na 64,3 %, stále však ještě nedosáhla cílů pro rok 2010 – nutné vytvořit dalších 20 mil. Pracovních míst – prognózy optimistické (do roku 2008 5,5 mil) n Starší pracovníci , koncem roku 2006 zaměstnanost 43,5 % (50 % cíl 2010) n Ženy – téměř u všech zemí se zaměstnanost zvýšila 57,2 (60 %) n Osoby se ZP 50 % - velký nevyužitý zdroj dodatečné nabídky práce. Zaměstnanost v zemích EU n pouze čtyři členské státy (Dánsko, Nizozemsko, Švédsko a Velká Británie) již vyhovují celkovému cíli pro rok 2010 ohledně výše míry zaměstnanosti na úrovni 70 % a mají stabilní vývoj tohoto ukazatele s vyhlídkami jeho udržení. n Pět dalších zemí (Rakousko, Kypr, Finsko, Irsko a Portugalsko) se pohybuje v rozmezí do 3 procentních bodů (pb) od splnění tohoto cíle. n mezera více než 10 pb zůstává v případě pěti zemí, včetně velkých států Itálie a Polska, které se nyní pohybují 12, resp. 17 pb pod cílem EU. n Od počátku Lisabonské strategie se největší zlepšení v celkové míře zaměstnanosti uskutečnilo ve Španělsku, kde se míra zvýšila o 7 pb. Na druhou stranu míra rovněž poklesla u některých členských států, nevýrazněji v případě Polska; Nezaměstnanost n 2006 -8,2 %; ženy 9 %, muži 7,6 % n Dlouhodobá nezaměstnanost 3,6 % n Nezaměstnanost mladých lidí – závažný problém – pokles u několika málo členských zemí, v řadě zemí se naopak od roku 2004 zvýšila. n Poměrně velká strukturální nezaměstnanost. Míra nezaměstnanosti v zemích EU (2007, Eurostat) Dlouhodobá nezaměstnanost Kvalita a produktivita práce n Požadavky na růst produktivity – pro zajištění udržitelného růstu zaměstnanosti Sociální a územní soudržnost n Podpora aktivního začleňování osob nejvíce vzdálených od trhu práce. n Přes příznivé hospodářské prostředí nedošlo ve většině zemí ke snížení relativní chudoby n % dospělých osob a dětí žijících v domácnostech nezaměstnaných se v EU od roku 2000 nezměnilo a představuje 10 % n Rodiny s dětmi jsou v některých státech postiženy nezaměstnaností více než v jiných. Počet dětí, které se nalézají v této situaci, se značně liší v jednotlivých členských státech a pohybuje se od 3 % v Lucembursku až do 14 % a více v Bulharsku. Zaměstnávání starších osob n Pokrok v prosazování strategií aktivního stárnutí – zpřísněním podmínek způsobilosti, poskytnutí náhrady za zvláště náročné či nebezpečné práce, zvýšení pobídek pro delší setrvání v zaměstnání (Bulharsko, Rakousko, Francie, Španělsko, Dánsko) n Rozšíření pracovních příležitostí pro starší pracovníky a zejména zdravotně postižené, zlepšením pracovních podmínek, poskytnutí příležitostí pro aktualizaci dovedností a rekvalifikaci Zaměstnanost starších osob Zaměstnávání žen a rozdíly v platech n Míra zaměstnanosti výrazně stoupla v Itálie, Malta a Polsko, stále nižší než 50 % n Podání zpráv o zaměstnanosti – statistické údaje podle pohlaví – pouze některé země (Rakousko, Dánsko, Francie, Irsko, Lotyšsko, Malta, Polsko, Slovinsko) n Rozdíly ve mzdách žen a mužů se v několika posledních letech nesnížily, 15 % Zaměstnávání mladých lidí n Zlepšení nezaměstnanosti mladých lidí pouze v ݣemí. n 17,5 % mužů a 13,2 % mladých žen ukončuje školní docházku nanejvýš s nižším středoškolským vzděláním. n Pouze 6 zemí splnilo cíl nepřekročit 10 % n Ve všech zemích – větší úsilí o boj proti nezaměstnanosti mladých lidí. Opatření k zaměstnání mladých lidí n Opatření ve 4 směrech: n 1) zlepšením způsobů odborného vzdělávání a odborné přípravy (AT, BE, LU, EE), zvláštní poradenství a programy pro studenty, u nichž hrozí předčasné ukončení školní docházky (BE,FR,DE, LU, SI) n 2)intenzivnější poradenstvím přizpůsobeným konkrétním potřebám jednotlivců pomocí při hledání zaměstnání (PT) n 3) snížením příspěvků na sociální zabezpečení pro zaměstnavatele, daňovým zvýhodněním učňovských míst a mzdovou podporou na nábor dlouhodobě nezaměstnaných n 4) posílením podmíněnosti sociálních dávek a dávek v nezaměstnanosti (CZ) a snížením zdanění práce studentů (FR) Sladění pracovního a soukromého života n Do popředí n Prostřednictvím závazku ke zlepšení poskytování zařízení péče o děti (AT, DE, LU, NL, PT, UK) n Mnoho stanovené cílů nesplňuje, většina je ve strategiích ani neuvádí. Redukce pracovní doby n V průměru nejméně hodin v práci stráví z členských zemí Nizozemci (30,1 hodin), Dánové (34,8 hodin) a Francouzi (35,2 hodin). n Produktivita práce je u zaměstnance na zkrácený úvazek mnohem vyšší než u zaměstnance na plný úvazek.. Zkrácené pracovní úvazky n Zkrácený pracovní úvazek pod 20 hodin týdně je rozšířený především v Nizozemí, Švýcarsku, Velké Británii, Německu, Belgii a Irsku. n Zkrácení pracovní doby má pozitivní vliv na nezaměstnanost v zemi. n V Dánsku (pracovní týden 37 hodin), Francii i Belgii (pracovní týden 38 hodin) klesla nezaměstnanost o více než 1,5%. Osoby pracující na částečný úvazek Začleňování osob na trh práce n Zlepšení: vypracována řada zvláštních aktivačních opatření pro uchazeče o zaměstnání, kteří mají nízkou kvalifikaci (MT, UK) n Finanční pobídky pro zaměstnavatele (BG, DE) a školili je (BG, NL) n Příležitosti ke konkrétně zaměřené odborné přípravě (AT, LT, BG, EE, BE) n Opatření k vypracování a zlepšení programů základních znalostí čtení, psaní a počítání pro dospělé (FR, DK) Rotace práce n Prevence nezaměstnanosti n Uvolnění zaměstnanců na dovzdělání, nahrazení speciálně připravenými náhradníky (čerství absolventi, nezaměstnaní) n Skandinávské země n Náhradníkovi náleží mzda ve výši 96 % průměru svých mezd před ztrátou zaměstnání. Migranti n Odborná příprava a jazykové kurzy (DE, SE, CY, DK, ES, AT, BE, PT) n Aktivační opatření, mzdové dotace od služeb zaměstnanosti (DK, ES, DE, AT, UK) n Lepší začlenění dětí imigrantů do vzdělávacího systému (LU, NL, PT) n V řadě zemí důležitý prvek pro řešení potřeb práce – vypracování programů pro přilákání vysoce kvalifikovaných migrantů n Zjednodušení postupů pro povolení k pobytu a povolení k zaměstnání v odvětvích s nedostatkem pracovních sil Výdaje a účelnost APZ n Zpřísnění podmínek způsobilosti pro dávky v nezaměstnanosti (PT, El) n Zvýšení účinnosti pomoci při hledání n Dotace samostatné výdělečné činnosti (DE, LT, SK, PT) n Podmíněnost dávek v nezaměstnanosti n Dohled nad činnostmi souvisejícími s hledáním nové práce n Sledování smluv uzavřených mezi uchazečem o zaměstnání a službou zaměstnanosti n „nový začátek pro nezaměstnané“ či „aktivace osob dlouhodobě nezaměstnaných“ Zlepšit přizpůsobování se potřebám trhu práce n Investice do odborné přípravy a odborné kvalifikace n Aktualizace dovedností a zapojení zaměstnavatelů n Opatření týkající se zdanění pokud jde o znevýhodněné společenské skupiny, n Partnerství veřejného a soukromého sektoru n V případě předvídání kvalifikačních požadavků vytváří několik států infrastruktury pro odhadování potřeb a nedostatku kvalifikací (AT, DK, IE, LT, LV, MT) Zlepšit přizpůsobivost pracovníků a podniků n Posílení vnitřní a vnější flexibility n Revize zákoníků práce n Přechod od PPZ k APZ – motivace n Pobídky pro zaměstnavatele, aby časově omezené smlouvy změnili na trvalé. n 2000 – 2006 – podíl osob pracujících na dobu určitou se zvýšil z 12,2 % na 14,1 % , na částečný pracovní úvazek – 16,4 – 18,1 % n Kontrola nelegální (nehlášené) práce Investice do LK n Veřejné výdaje na vzdělávání z 4,7 % HDP na 5,2 % (2000-2003) n 2004 snížení na 5,1 % n Pokrok při vymezování ucelených strategií celoživotního učení. n Cíl 85 % 22letých ukončeno alespoň vyšší středoškolské vzdělání. Vzdělávání dospělých n Cíl: 2010 12,5 % n V roce 2006 9,6 % (muži 8,8 %, ženy 10,4 %) – méně než v roce 2005 n Problém motivace zaměstnanců a zaměstnavatelů n Finanční pobídky, snížení daní či poskytování grantů pro zaměstnavaele n Zjednodušení podmínek pro dovolenou ze studijních důvodů n Rostoucí pozornost počátečnímu vzdělávání – podpora (bezplatný poslední rok v MŠ v ČR) Cíle lisabonské strategie a jejich plnění n procento lidí ve věku 18 – 24 let, kteří předčasně ukončí vzdělání pod 10%. Česká republikajen 5,5% lidí a Polsko (5,6%). n množství lidí (18-24 let) s ukončeným vyšším středním vzděláním, 91,8% ČR, průměr EU je jen 77,8%. n počet dospělých, kteří se zapojují do procesu celoživotního vzdělávání. Cíl pro rok 2010 je v průměru 12,5% , 2006 pouze o 9,6%. Nejvíce aktivní jsou na tomto poli skandinávské státy a také Velká Británie (26,6%), která se řadí na třetí místo hned za Švédsko (32,1%) a Dánsko (29,2%). V ČR se do procesu celoživotního vzdělávání zapojuje jen 5,6% dospělé populace.