Sociální ekonomika 10.3.2009 Mirka Wildmannová Struktura přednášky n Vývoj modelů sociálního charakteru státu n Sociální plánování, sociální sféra, sociální spravedlnost, principy sociální ekonomiky n Ekonomická a sociální funkce státu - typologie Vývoj modelů sociálního charakteru státu – I. část Merkantilismus (15.-16. století) 1. WELFARE STATE – Stát veřejných sociálních služeb (16. století) – vláda je schopna organizovat lidské potřeby Klasická ekonomie (18. století) 2. SOCIAL STATE – konec 19. století Intervencionistická ekonomie – hospodářská a sociální politika (začátek 20. století) - liberální modely sociálního státu - intervencionistické modely sociálního státu Vývoj modelů sociálního charakteru státu – II. část 3. PROSPERITY STATE – stát blahobytu ( 2. pol. 20. století) Neoliberální ekonomie (70.léta 20. století) 4. MODERN SOCIAL STATE – moderní sociální stát EU (začátek 21. století) J.M.Keynes n Formuloval ekonomické základy sociálního státu n Přistupuje ke zkoumání trhu ze dvou hledisek: - určení objemu zaměstnanosti (odpovídá objemu outputu) - Nepružnost mezd a cen (mzdy jsou vysoké a nepružné směrem dolů) = dokazuje existenci nedobrovolné U – nerozhodují jednotlivci, ale podniky Keynes: „Všeobecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ (1936) Závěry: n Snížení mezd není prostředkem proti U n Celkový objem zaměstnanosti a produktu neurčují jen podniky, ale řešení musí také převzít stát Příčina velké U: chybná fiskální a monetární politika státu spojená s restrikcí veřejných výdajů v období hospodářské krize Státní intervence není negativní, ale pozitivní faktor ve vztahu k U – sociální dávky zvyšují konkurenceschopnou poptávku a tvorbu nových pracovních míst Rozvoj sociálního státu – období sociální přestavby – růst veřejného sektoru: Příčiny rychlého růstu veřejného sektoru: n Nahrazovací hypotéza n Baumolův zákon n Fiskální iluze n Demonstrační efekt n Teorie státu blahobytu Moderní hospodářsko-politické koncepce 20. století Sociální plánování n Systém prognózování sociálních determinantů objektivní reality v soustavě komplexního řízení sociálního a ekonomického rozvoje společnosti Cíl: řízení vývoje společnosti Předmět: sociální stratifikace sociálních skupin společnosti Objekt: sociální procesy Subjekt: jednotlivec a sociální skupiny společnosti Sociální sféra n Systém propojení teoretických, metodologických a ekonomických vztahů,aktivit jednotlivců a sociálních subjektů na trhu (soukromý a politický trh) a jejich postavení v systému hospodářské a sociální politiky SOCIÁLNÍ SFÉRA - sociální rozvoj - sociální plánování n Veřejná politika n Sociální subjekty n Oblast práce n Oblast občanských a politických aktivit n Hospodářská a sociální politika n Sociální zabezpečení Ekonomika Trh zboží, služeb a práce n Veřejná ekonomika n Sociální ekonomika Sociální ekonomika n Prostřednictvím sociálních subjektů (stát, municipality, sociální podniky) reaguje na nerovnosti a negativní externality n Tvoří ji sociální podniky a organizace nezávislé na veřejné správě (prosazují cíle veřejného zájmu, práci před kapitálem, sociální zisk před soukromým profitem) n Mezioborová vědecká disciplína Sociální spravedlnost n Nejen ideologický pojem nebo jako čistě redistribuční spravedlnost, ale…. - požadavek na určitou míru redistribuce a přerozdělování materiálních hodnot, postavení, prestiže, odměn, solidarity, subsidiarity, ale také…. - sankce Principy sociální spravedlnosti n Výkonový princip, resp. princip zásluhovosti n Princip rovnosti příležitostí n Princip potřebnosti Principy sociální ekonomiky n Priorita práce nad kapitálem n Demokratické rozhodování n Sociální podpora n Přiměřená finanční participace veřejných zdrojů n Transparentnost n Veřejná kontrola n Kvalita a udržitelnost zaměstnání n Kvalita vnějších a vnitřních vztahů n Pracovní ochrana Alternativy sociální ekonomiky n Participační ekonomika n Solidární ekonomika n Ekonomika sociální přidané hodnoty Ekonomická a sociální funkce státu n Typologie dle následujících znaků - vztah k diferenciaci příjmových skupin obyvatelstva ve společnosti - pojetí úlohy veřejné správy v sociálněekonomickém pohybu společnosti - s tím související vztah k veřejném sektoru a jeho jednotlivým blokům - shrnující charakteristika a země, které v současnosti reprezentují příslušný typ Liberální typ n Diferenciace společnosti podle výše příjmu n Zásahy státu do fungování trhu jsou nežádoucí n Minimalizace přerozdělovacích procesů n Léčení následků chudoby (o občana se má postarat rodina, v krajním případě stát) n Minimalizuje ekonomickou a sociální funkci státu n USA, Kanada, Austrálie Korporativistický typ n Diferenciace společnosti podle výši příjmu n Povinnost člověka pomoci druhým, a to formou od člověka k člověku (ne cestou státu- stát vytváří pouze ekonomické podmínky pro tuto činnost) n Významná úloha přiznána rodině n Léčí následky chudoby, ale chudobě nepředchází n Není nakloněno ekonomické a sociální funkci státu n Evropské katolické země- SRN, Itálie, Francie Sociálně demokratický typ n Stojí na principech tzv.státu blahobytu n Přiznává státu významnou ekonomickou a sociální funkci n Považuje hlubokou sociální diferenciaci za nežádoucí n Preferuje vysokou mírou sociálních dávek různého typu n Švédsko, Norsko, Finsko Typ reálného socialismu (marxistické pojetí) n Absolutizace ekonomické a sociální funkce státu n Přerozdělovací procesy dosahují maximální úrovně n Popírá funkci trhu a absolutizuje veřejný statek Typ rovnosti šancí (prof. Strecková) n Hledá optimální vztah mezi tržním sektorem a veřejným sektorem a optimální míru přerozdělovacích procesů- ekonomická i sociální funkce státu spočívá v hledání tohoto optima n předpoklad: narůstající význam člověka jako zdroje ekonomického rozvoje a cíle sociálního rozvoje (lidé se rodí geneticky- sociálně nerovní) n Orientace dvěma směry- zdrojovým způsobem: - aby byla práce - aby každý člověk měl rovnost šancí se na tuto práci připravit cestou uchování a kultivace všech složek lidského potenciálu n Přerozdělování ve prospěch kultivace LP nabývá vyšší míry efektivnosti