Mikroekonomie II úvodní přednáška Ø Petr Musil, kancelář č. 621 Ø Konzultace – pondělí 11.05 – 12.35 Ø Jiný termín po dohodě – pmusil@econ.muni.cz Ø Informace ke kurzu: studijní materiály IS – MPE_MIE2 Zkouška N Písemný test – úspěšnost alespoň 60 % (12 bodů z 20 možných) N Struktura testu: 5 příkladů, každý na 1 velký okruh (spotřebitel, produkční funkce, trh finální produkce, trh výrobních faktorů, všeobecná rovnováha) N Cesta k úspěchu: pochopit teorii – umět ji aplikovat – nepodcenit přípravu – používat zdravý selský rozum Literatura Ø Základní: Soukupová, J. et al.: Mikroekonomie Varian, H.R.: Mikroekonomie – moderní přístup (jakékoli vydání – pozn.: poslední české z r. 1995) Ø Doporučená: Macáková, L. et al.: Mikroekonomie II - cvičebnice Macáková, L. et al.: – Mikroekonomie II repetitorium Musil, P.: Mikroekonomie: středně pokročilý kurz 1. Úvod do analýzy chování spotřebitele Literatura k přednášce: Soukupová et al.: Mirkoekonomie. kapitola 2, str. 47 – 71 v 3. doplněném vydání Rothbard, M. N.: Ekonomie státních zásahů, str. 17 – 52. Liberální institut 2001 Co je smyslem teorie chování spotřebitele? Ø smysluplné uchopení pojmů jako: racionalita, užitek, oběť, a tedy... Ø ...pochopení principů, na základě kterých spotřebitel činí svá rozhodnutí při výběru z několika alternativ (např. spotřebních) Ø smyslem rozhodně NENÍ dávat běžnému spotřebiteli teoretický návod k tomu, jak se má rozhodovat – běžný spotřebitel je svéprávný a rozhodovat se umí Racionalita Chová se běžný spotřebitel racionálně? A jak se to pozná? → AXIOMY RACIONALITY: • Axiom nenasycenosti – větší množství statků je vždy preferováno před množstvím menším, jedná-li se o „dobré“ statky • Axiom tranzitivity – pokud je koš statků A lepší než B a zároveň B lepší než C, platí, že A je lepší než C • Axiom rozmanitosti (konvexnosti) – spotřebitel preferuje průměrnou spotřebu před extrémy – např. spotřeba jídla a pití Racionalita • Axiom výběru – spotřebitel se snaží o co nejvíce preferovaný statek • Axiom spojitosti – existuje množina statků oddělující preferované statky od nepreferovaných • Axiom úplnosti srovnání – každé dva koše statků mohou být srovnávány z hlediska preference spotřebitele Racionalita Lze učinit jednoduchý závěr?: jsou-li splněny axiomy racionality, spotřebitel se chová racionálně a nejsou-li splněny, pak se spotřebitel vždy chová iracionálně Nelze! Splnění axiomů pouze dává jisté šance, že posuzované jednání je racionální Axiomy nemusí platit vždy a všude a přesto může být dané jednání racionální: Ø nežádoucí a lhostejné statky (neplatí axiom nenasycenosti) Ø specializace ve spotřebě (neplatí axiom rozmanitosti) Ø nasycené preference (neplatí axiom nenasycenosti) Racionalita Ø racionální chování je takové, kterým se spotřebitel snaží dosáhnout maximálního celkového užitku, tedy maximální míry uspokojení svých potřeb Ø jedná se tedy o subjektivní kategorii a nelze říci, že konkrétní jednání je racionální, zatímco jiné iracionální Ø spotřebitelé se v zásadě chovají racionálně, neboť za daných podmínek dělají nejlepší možná rozhodnutí – věděli-li by o lepších variantách, pak by volili právě je Užitek Užitek je efekt plynoucí (nejen) ze spotřeby určité kombinace statků či služeb – „veličina“, která ukazuje směr spotřebitelských preferencí Užitek NENÍ objektivní kategorií – jde o subjektivní pocit míry uspokojení dané potřeby Otázka, jakým způsobem, a zda vůbec, užitek měřit kardinalistický X ordinalistický přístup Měření užitku - kardinalismus KARDINALISTICKÁ VERZE – užitek je přímo měřitelný, nabývá konkrétní hodnoty Menger, Jevons, Walras – kardinalisté, ale bez vysvětlení, jak užitek měřit Alfred Marshall – užitek měřitelný nepřímo, a to prostřednictvím peněz – demand price (cena poptávky) Celkový užitek (Total Utility, TU) – celkové uspokojení potřeb při spotřebě daného statku Mezní užitek (Marginal Utility, MU) – změna celkového užitku vyvolaná změnou spotřebovávaného statku o jednotku Měření užitku - ordinalismus ORDINALISTICKÁ VERZE – užitek není přímo měřitelný (nebo nemá smysl jej měřit), ale spotřebitel je schopen posoudit, která kombinace statků mu přináší větší užitek než jiná V. Pareto, J. R. Hicks Spotřebitel je schopen seřadit kombinace statků podle velikosti užitku, který mu přinášejí → indiferenční křivky Indiferenční křivka (Indifference Curve, IC) – množina kombinací statků X a Y se stejnou velikostí celkového užitku Měření užitku - kardinalismus Měření užitku - ordinalismus Další přístupy k teorii užitku PROJEVENÉ PREFERENCE – odmítání indiferenčních křivek např. Murray N. Rothbard: spotřebitel projevuje své preference v momentě svého rozhodnutí (např. při nákupu) teorém osla a dvou kupek sena – osel se nemůže rozhodnout, kterou ze dvou stejně kvalitních kupek sena „sežere“ Jaké jsou Ijáčkovy preference? Vlastnosti indiferenčních křivek • Indiferenční křivky jsou klesající – v případě žádoucích statků, vyplývá z axiomu nenasycenosti • Indiferenční křivky se neprotínají – vyplývá z axiomu tranzitivity • V každém bodě spotřební situace se nachází indiferenční křivka – plyne z axiomu úplnosti srovnání • Indiferenční křivka je konvexní směrem k počátku – vyplývá z axiomu rozmanitosti - existují výjimky – viz dále (zvláštní tvary indiferenčních křivek) Mezní míra substituce ve spotřebě Ø Marginal Rate of Substitution in Consumption (MRS[C]) Ø jde o poměr, v němž je spotřebitel OCHOTEN nahrazovat ve spotřebě jeden statek statkem jiným, aniž by se měnil celkový užitek Ø je to směrnice (sklon) indiferenční křivky Ø sklon se zpravidla podél IC mění s tím, jak se mění relativní zastoupení statků ve spotřebním koši Ø platí: MRS[C] = -ΔY/ΔX = MU[X]/MU[Y ](pro viditelné změny), a... Ø =(δTU/δX)/(δTU/δY) (pro nekonečně malé změny) MRS[C] – Cobb-Douglasovy preference MRS[C] – Lineární preference Zvláštní tvary indiferenčních křivek Zvláštní tvary indiferenčních křivek Zvláštní tvary indiferenčních křivek Zvláštní tvary indiferenčních křivek Zvláštní tvary indiferenčních křivek Možnosti spotřebitele Ø preference (indiferenční křivky) představují OCHOTU spotřebitele k nějakému jednání (nákupu, spotřebě apod.) Ø statky a služby nejsou zpravidla dostupné volně Ø spotřebitel musí podstoupit na získání svého užitku oběť Ø možnosti podstoupení oběti však nejsou nekonečné Ø spotřebitel je omezen: svým disponibilním důchodem (I) a cenami nakupovaného zboží (P) → rozpočtové omezení Rozpočtové omezení Pro rozpočtové omezení platí: I = P[X] . X + P[Y] . Y neboli: ZDROJE = UŽITÍ ZDROJŮ spotřebitel vynakládá celý svůj důchod, nebo, tvoří-li úspory, pak úspory jsou jedním z nakupovaných statků Linie rozpočtu (Budget Line) Ø hranice, vymezující tzv. komoditní prostor (který leží na a pod BL) Ø tj. množina spotřebitelem dostupných kombinací statků a služeb Ø důležité jsou její: vzdálenost od počátku, sklon a tvar Vzdálenost BL od počátku os souřadnic Ø s růstem disponibilního důchodu se BL posouvá vpravo, s poklesem vlevo Sklon rozpočtové linie Ø Marginal Rate of Substitution in Exchange (MRS[E]) Ø poměr, v němž je spotřebitel schopen směnit statky X a Y na trhu při vynaložení celého disponibilního důchodu – vyjadřuje relativní ceny statků Ø MRS[E] = - ΔX/ΔY = P[X]/P[Y] Tvar rozpočtové linie Podle tvaru BL poznáme, zda a jak se s nakupovaným množstvím statků mění jejich relativní ceny (tedy sklon BL) Tvar rozpočtové linie Rozpočtové omezení Je ovlivněno také: Ø zdaněním (spotřebním i důchodovým) Ø sociálním systémem Ø dalšími regulacemi (cenové, přídělový systém, zákaz prodeje apod.) Optimum spotřebitele O optimu spotřebitele hovoříme tehdy, je-li maximalizován užitek v závislosti na spotřebitelských preferencích a tržních možnostech Tržní možnosti jsou ovlivněny disponibilním důchodem a cenami spotřebovávaných statků Optimum spotřebitele při nákupu jednoho statku nebo služby Pro optimum platí: MU[X] = P[X] Optimum spotřebitele při nákupu více (dvou) statků nebo služeb Pro optimum spotřebitele (zpravidla) platí: MRS[C] = MRS[E] neboli: MU[X]/MU[Y] = P[X]/P[Y] čili: Optimum spotřebitele je v bodě, kde se linie rozpočtu dotýká indiferenční křivky POZOR, NEPLATÍ VŽDY!!! Optimum spotřebitele – vnitřní řešení Optimum spotřebitele – rohové řešení Přebytek spotřebitele Ø představuje rozdíl mezi celkovým užitkem ze spotřeby určitého množství statku a výdaji na získání tohoto množství statku Ø CS (Consumer´s Surplus) = TU – P[X ]. X Ø neboli jde o rozdíl mezi ochotou a nutností obětovat část důchodu na získání požadovaného množství zboží Přebytek spotřebitele