Ekonomika kultury a masmédií Přednáška 2 7. 10. 2009 Simona Škarabelová Témata: n Financování kultury n Kulturní politika - objasnění a vymezení pojmu. n Hlavní současné funkce a modely státu ve vztahu ke kultuře v evropských zemích. n Veřejné služby v kultuře. 1. Financování kultury n Veřejné rozpočty n Státní fondy n Loterie n Podpora ze zahraničí – EU, Norské fondy,… n Nadace – Open Society Fund, Ora et Labora, … n Daňové úlevy n Dárcovství, sponzoring n Vlastní výnosy Zdroje financování kultury - obecně Veřejné rozpočty Veřejné rozpočty n MK ČR – profesionální i neprofesionální aktivity n Kraje a obce n Celkem z veřejných rozpočtů 0,66% HDP Vývoj finančních prostředků poskytnutých na oblast kultury z veřejných rozpočtů (v tis. Kč) Vývoj finančních prostředků plynoucích do oblasti kultury (v tis. Kč,) a struktura podle příjemců Státní fondy n Státní fond kultury ČR n Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie Loterie n U nás neúspěch - Česká Lotynka a Eurolotto n V zahraničí však tento model funguje q The Heritage Lottery Fund v UK přerozděluje část peněz z výnosu National Lottery for Good Causes (ročně cca £ 290 mil.) q V Itálii část prostředků ze hry Lotto je přerozdělována prostřednictvím Ministerstva pro kulturní dědictví (ročně cca 150 mil. €) Podpora ze zahraničí n Program Culture (EU) n Program MEDIA (EU) n Tzv. Norské fondy – finanční mechanismus EHP/Norska Daňové úlevy n Daňové úlevy jsou nejužívanější v USA od poč. 20. stol. n V ČR – přímá podpora q Daňová úleva u daně z příjmu q Osvobození od daně z nemovitosti q Osvobození od DPH, pokud obrat kulturní instituce z příjmů z hospodářské činnosti nepřesáhnou stanovenou částku q Osvobození od daně dědické a darovací n V ČR – nepřímá podpora q Úlevy dárcům Dárcovství korporací Dárcovství v USA (2004) Vlastní výnosy n Film – je obecně považován za soběstačnou/ziskovou oblast kultury n Divadla – v ČR soběstačná v průměru z 30,7% v r. 2008 n Galerie, muzea a památníky jsou soběstačné v průměru z 17,8% v r. 2008 n Hudební soubory + hvězdárny a planetária + knihovny + památkové objekty + výstavní činnost – hospodaření není sledováno n Periodický tisk - je obecně považován za soběstačnou/ziskovou oblast kultury 2. Kulturní politika = záměr státu v oblasti kul. Faktory ovlivňující kulturní politiku státu Jaký je vlastně „veřejný zájem“ na existenci (a podpoře) kultury? n Společnost neexistuje. Existují jen jedinci. A úkolem jedince je vytvářet bohatství. Když ho vytvoří hodně, může se o jeho část podělit se svými bližními, kteří nebyli dost úspěšní. A to je vše. n Společnost existuje a že si již velice dávno vytvořila stát jako nástroj pro řešení zájmů a problémů společnosti. Tato skutečnost je pak dováděna ad absurdum. 3. Modely správy kultury: n Objevují se od 60.- 70. let 20. století n Vždy jde jen o vědomě redukovanou představu zkoumané reality. n Měl abstrahovat od nedůležitých vlastností a naopak by měl zvýraznit vlastnosti, na které je daný výzkum zaměřen. n Soustřeďují se na nalezení vztahů a procesů, které mají být neměnné i přes různá národní a kulturní specifika. Dělení modelů dle Cummingse a Katze n model s jedním centrálním orgánem, který zajišťuje veškerou kulturní politiku (Fr), n model, kdy je odpovědnost rozložena mezi více ministerstev (It), n model s kvazi-autonomní organizací (VB) , n manažerský (impresario) model (centrálně plánované ekonomiky). Další možné dělení států je následující: n státy s centralistickým systémem řízení (za jaké je možné považovat Francii či Itálii), n státy snažící se do kultury příliš nevměšovat (fungující na principu arm’s lenght jako Irsko a Velká Británie), n státy přisuzující kultuře významnou sociální roli ve svém systému, typicky korporativistické skandinávské země, nebo na federalistické (spolkové) země jako Německo, Rakousko či Švýcarsko s velkou úlohou a pravomocemi regionálních vlád. Hillman - Chartrandův model n stát ulehčovatel (facilitator), n stát patron (patron), n stát architekt (architect), n stát konstruktér (engineer of the arts). Relevance modelů kulturní správy n V kontextu EU – všechny modely zastaralé n Ani jeden model nezachycuje trendy nastoupené v druhé polovině 80. let 20. století, např. decentralizaci a regionalizaci n Proti použití této typologie se vyjádřil v 90. letech Nor Per Mangset n Navrhl porovnávat země na příkladu rozdílu v dimenzích jednotlivých kulturních politik. Základní dimenze pro porovnání dle Mangseta: n je rozhodování o kultuře a umění soustředěno do jednoho orgánu (ministerstvo), nebo je rozděleno mezi několik orgánů (ministerstev). Převažuje centrální nebo decentralizovaná správa? n centrální orgán rozhoduje sám, nebo využívá nezávislých (expertních) poradních orgánů, pokud ano, jaké mají tyto orgány pravomoci? n převažuje financování z veřejných nebo soukromých zdrojů? Rásky a Perez podobně uvádí: n „Přestože je podrobná analýza kulturních politik a souvisejících administrativních struktur evropských států bez jednotné typologie nemožná, je také nutné podotknout, že se vzory (great European Paradigms) kulturní správy vzájemně velmi přiblížily. Staly se méně různorodými, více uniformní a již dlouho neexistují ve své původní ryzí (modelové) podobě. Jednotlivé typické vlastnosti jednoho modelu byly implementovány do jiného a změny jsou i opačným směrem.“ Kulturní politika v ČR n Stávající dokumenty, které ji v ČR upravují či deklarují: q Kulturní politika: Funkce kultury, hlavní cíle a nástroje kulturní politiky" (2001 – 2005) q Koncepce účinnější podpory umění na léta 2007 – 2013 Hlavní cíle kulturní politiky v ČR: n garantovat ochranu svobody tvorby umělců a tvůrců a vytvářet podmínky pro využívání této svobody, n vytvářet podmínky pro realizaci kulturních aktivit občanů zejména na základě občanského sdružování (spolčování), n vytvářet podmínky pro decentralizaci rozhodování v celém kulturním systému a pro přenášení rozhodovacích procesů, n garanci orgánů státní správy a jejich nezávislost i ekonomickou ("umělci rozhodují sami o sobě"), n garantovat rovnost přístupu občanů ke kulturnímu bohatství a usnadňovat tento přístup znevýhodněným společenským skupinám (menšiny, osoby se zdravotním postižením), n garantovat ochranu kulturního dědictví a podporovat péči o ně, n garantovat svobodný přístup občanů k informacím, podporovat výměnu informací uvnitř systému kultury, mezi systémem kultury a vnějším prostředím bez ohledu na jazykové a administrativní hranice, n podporovat výchovu a osvětu v systému tvorby i užívání kulturních statků, n brzdit negativní vlivy komercionalizace kultury. Nástroje kulturní politiky v ČR: n Legislativní q definovat veřejné služby státu v oblasti kultury jako zákonné zmocnění (a stanovení povinnosti) státu zabezpečovat kulturní služby jako služby veřejně prospěšné; q tvorba právních norem zejména pro neziskový sektor v kultuře; n Ekonomické q Vytvářet předpoklady pro vícezdrojové financování kultury n Institucionální q Síť institucí, zejména v oblasti přístupu k informacím a v systému péče o kulturní dědictví n Řídící q konzistentní postoj orgánů státní správy v kultuře jako jeden ze základních předpokladů pro zachování rovného přístupu občanů ke kulturnímu bohatství; n Metodické q motivovat kulturní chování subjektů nezávislých na orgánech státní správy (krajů, obcí, církví, neziskových kulturních organizací). Koncepce účinnější podpory umění 2007 – 2013 n posílení prezentace českého umění v zahraničí a mezinárodní spolupráce, n zachování a rozvoji umělecké různorodosti s důrazem na podporu kreativity a s ohledem na vyvažování vlivů konzumní společnosti, n zajištění dostupnosti umění pro občana (rovný přístup), n posilování infrastruktury včetně investiční podpory kulturních institucí. n Pracuje se SWOT analýzou. Kulturně politické priority sjednocující se Evropy n přispívat k rozvoji kultury členských států při respektování jejich národní a regionální rozdílnosti, a to s přihlédnutím ke společnému kulturnímu dědictví, n povzbuzovat současnou kulturní tvorbu, n podporovat kulturní spolupráci na principu osobních kontaktů, cirkulace děl a využití moderních komunikačních technologií, n intervenovat ve prospěch lepšího poznání kultury, její difúze a historie evropských národů, n uchování a ochrana kulturního dědictví evropského významu, n nekomerční kulturní výměny umělecké tvorby, n kulturní spolupráce s třetími zeměmi a kompetentními mezinárodními organizacemi, zejména s Radou Evropy. Konkrétní projev – program CULTURE 2000 (prodloužen do roku 2013) n Cíle programu: q posilovat nadnárodní mobilitu kulturních činitelů, q podporovat nadnárodní pohyb kulturních a uměleckých děl a produktů, q podporovat dialog mezi kulturami. n Cílů má program dosáhnout: q podporou pro kulturní akce (projekty víceleté spolupráce; opatření týkající se spolupráce; zvláštní akce), podporou pro subjekty působící v oblasti kultury na evropské úrovni, q podporou analytických prací, shromažďování a šíření informací a činností zaměřených na maximalizaci účinku projektů v oblasti evropské kulturní spolupráce a rozvoje evropské kulturní politiky Veřejné služby v kultuře n V zákoně č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a změně některých souvisejících zákonů jsou v § 2 vymezeny veřejné kulturní služby jako n služby spočívající ve zpřístupňování umělecké tvorby a kulturních dědictví veřejnosti a v získávání, zpracování, ochraně, uchovávání a zpřístupňování informací, které slouží k uspokojování kulturních, kulturně výchovných nebo kulturně vzdělávacích potřeb veřejnosti. V § 3 téhož zákona se pak konstatuje, že MK může pro potřeby podpory kultury a k zajištění poskytování veřejných kulturních služeb zřídit státní příspěvkovou organizaci. 4. Veřejné služby v kultuře n Výčet veřejných služeb v oblasti kultury spadající pod resort Ministerstva kultury lze nalézt v příloze věcného záměru zákona o standardizaci vybraných veřejných služeb, kde z celkového počtu 390 veřejných služeb patří pod resort MK 88 veřejných služeb, tedy cca 23% z celku n Viz www.mkcr.cz Základní rozdělení věcných veřejných služeb n je dle Strategie podpory dostupnosti a kvality veřejných služeb následující: § profesionální umění, § neprofesionální umění, § knihovny, § muzea, galerie, § památková péče, kulturní dědictví, § regionální a národnostní kultura, § církve. Poskytovatelé služeb v kultuře dle jednotlivých oborů (sledováno NIPOS): § audiovizuální díla, § divadla, § galerie (muzea výtvarných umění), muzea a památníky, § hudební soubory, § hvězdárny, planetária a astronomické pozorovatelny, § knihovny, § neperiodické publikace, § památkové objekty, § periodický tisk, § výstavní činnost v oblasti profesionálního výtvarného umění a architektury. Úloha státu: n Ze Strategie podpory dostupnosti a kvality veřejných služeb (zpracovanou MV, vládou přijatá 1. září 2004) je Ministerstvo kultury garantem 3 veřejných služeb, které je snaha standardizovat (viz dále): q ochrana sbírek muzejní povahy, q knihovnické a informační služby a q ochrana kulturního dědictví. n Dále: q Správa státních PO, CNS a státních fondů Dosavadní vývoj v oblasti kultury v ČR: n Před rokem 1989: q efektivní rozvoj v duchu primárních cílů a funkcí oblasti kultury (a masmédií) byl znemožněn převahou státního monopolu vlastnického, kompetenčního a rozhodovacího, neexistencí pluralitních forem kulturní produkce a uspokojování kulturních potřeb obyvatelstva, strnulostí státního managementu v těchto sférách, q upřednostňoval se ideologický a politický význam uspokojování kulturních potřeb, q odvětví kultury bylo zařazeno do tzv. nevýrobní sféry, kulturní instituce nebyly motivovány k efektivnějšímu chováni, což vedlo k absolutnímu nezájmu o zlepšení vlastních hospodářských výsledků; Dosavadní vývoj v oblasti kultury: n Po roce 1989: q v důsledku toho, že bývalé ekonomické systémy působící v kultuře byly neadaptabilní na změny ekonomického prostředí, objevil se pokles výkonnosti, v horším případě úplné zhroucení některých kulturních institucí, q v důsledku cenové liberalizace vzrostly neinvestiční výdaje - zvýšení cen nájemného, energie a paliv, nedostatek peněz na obnovy a rekonstrukce kulturních objektů, q zvýšil se nedostatek finančních prostředků v kultuře, a to působením některých vnějších vlivů - např. zpřísněním výdajové politiky státního rozpočtu, zavedením povinnosti odpisů pro příspěvkové organizace, počáteční pokles návštěvnosti kulturních zařízení, apod. Bílá kniha ministra Pavla Tigrida: n Výše dotací ze státního rozpočtu na kulturu by se v ČR měla pohybovat kolem 1 % (v období od 1990 - 1999 se tato výše pohybovala ve výši 0,8 %, přičemž v této položce nejsou podchyceny výdaje obcí do oblasti kultury). n Základní orientace kulturní politiky by měla směřovat k liberálnímu, případně smíšenému typu (jako je tomu ve Švédsku, ve Velké Británii, v Dánsku nebo v Maďarsku). n Prioritou kulturní politiky by měly být i nadále památková péče, národní kulturní instituce (ale omezit jejich dnešní počet), knihovny, při zachování kulturní identity, decentralizace a podpory místních iniciativ. n Zaměření kulturní politiky by mělo být „převážně doporučující“, které se opírá o realizaci jednotlivých programů. n V rámci typů centrálních institucí státu odpovědných za realizaci kulturní politiky se doporučuje prostudovat systém britský, v němž existuje odedávna ministerstvo pro kulturní dědictví, a pak několik „uměleckých rad“ n Z typů vnitřního uspořádání ministerstva či jiného úřadu bude nejvýhodnější oborové uspořádání ministerstva či jiných úřadů. n Ze způsobů financování je nejlépe vyhovující smíšený způsob financování, tedy částečně teritoriální a z části prostřednictvím nestátních organizací. Upozorňuje se na to, že podíl sponzorství na podpoře kultury je v evropských zemích vesměs nízký, činí 1 - 4 %. n Z typů vztahů vlády (a státu) vůči kultuře a umění se podle vzoru Velké Británie doporučuje tzv. úloha p a t r o n a .