Oligopoly a teorie her Co se dnes naučíte co je to oligopol jaké výsledky jsou v oligopolu možné proč je pro oligopolní firmy obtížné spolupracovat jak antimonopolní zákonodárství může prospět konku- renci jemný úvod do teorie her Přednáška odpovídá kapitole 16 v učebnici. Oligopol Oligopol je tržní struktura, ve které jen málo hráčů nabízí podobné nebo identické produkty. Strategické chování: Rozhodnutí firmy o objemu produkce (a ceně) silně ovlivní ostatní firmy – ty budou reagovat. Proto firma musí při svém rozhodování vzít v úvahu chování ostat- ních. K analýze strategického jednání slouží teorie her. Teorie her je disciplína, která studuje, jak jednotlivci jednají ve strategických situacích. Příčina vzniku oligopolu Tytéž, jako v případě monopolu, ovšem v menší míře ∼ do odvětví může vstoupit pouze několik firem: několik málo firem vlastní důležitý vstup vláda dává jen několika firmám právo vyrábět daný statek licence patenty copyright výnosy z rozsahu ⇒ na trh se „vejde“ jen několik firem Měření koncentrace trhu Míra koncentrace ≡ jaké procento z celkové tržní produkce vyrábí čtyři největší firmy na trhu. odvětví koncentrace herní konzole 100 % tenisové míčky 100 % kreditní karty 99 % baterie 94 % nealko nápoje 93 % web. vyhledávací stroje 92 % snídaňové cereálie 92 % cigarety 89 % tištěná blahopřání 88 % pivo 85 % mobilní operátoři 82 % auta 79 % Čím vyšší míra koncentrace, tím méně konkurenčních fi- rem. Oligopoly mají vysokou míru koncentrace. (míra koncentrace vybraných odvětví v USA) Duopol mobilních operátorů v Pidivsi P Q TR TC zisk 0 140 0 1 400 -1 400 5 130 650 1 300 -650 10 120 1 200 1 200 0 15 110 1 650 1‘100 550 20 100 2 000 1 000 1 000 25 90 2 250 900 1 350 30 80 2 400 800 1 600 35 70 2 450 700 1 750 40 60 2 400 600 1 800 45 50 2 250 500 1 750 Pidives má 140 obyvatel. Statek: mobilní telefony s neomezeným voláním, telefon v ceně. Duopol: T-Mobile a O2. Obě firmy mají FC = 0 a MC = 10. Pokud by existovala dokonalá kon- kurence: P = MC = 10, Q = 120, zisk = 0. Pokud by existoval monopol: P = 40, Q = 60, zisk = 1 800. Duopol v Pidivsi: kartel Jeden možný výsledek duopolu: kartel. Koluze je dohoda mezi firmami na trhu o množstvích, která budou produkovat, nebo o cenách, které si budou účtovat (tj. o rozdělení trhu). Kartel je skupina firem, které jednají v souladu (např. v koluzivní dohodě). T-Mobile a O2 se mohou dohodnout, že každý vyrobí polovinu monopolního množství, tj. každá firma vyrobí q = 30, účtuje si cenu P = 40 a dosáhne zisku 900. Duopol v Pidivsi: koluze vs. sebezájem P Q 0 140 5 130 10 120 15 110 20 100 25 90 30 80 35 70 40 60 45 50 Pokud každá firma dodrží dohodu, dosáhne zisku 900. Pokud T-Mobile dohodu nedodrží a vyrobí q = 40: tržní množství stoupne na Q = 70, cena klesne na P = 35 zisk T-Mobilu vzroste na 40 × (35 − 10) = 1 000 T-Mobilu se vyplatí dohodu porušit. Totéž však platí pro 02, takže obě firmy vyrobí q = 40: tržní množství bude Q = 80, P = 30 zisk každé firmy bude 40 × (30 − 10) = 800 Oběma firmám by se vyplatilo udržet kartel, ale každá má motiv šidit. ⇒ Pro firmy je těžké dodržovat kartelové dohody. Duopol v Pidivsi: má dál zvyšovat produkci? P Q 0 140 5 130 10 120 15 110 20 100 25 90 30 80 35 70 40 60 45 50 Pokud každá firma vyrábí q = 40, pak je tržní množství Q = 80, cena P = 30 a zisk každé firmy je 800. Je v zájmu T-Mobilu dál zvýšit výstup na q = 50? Je to v zájmu O2? Duopol v Pidivsi: řešení P Q 0 140 5 130 10 120 15 110 20 100 25 90 30 80 35 70 40 60 45 50 Pokud každá firma vyrábí q = 40, pak je tržní množství Q = 80, cena P = 30 a zisk každé firmy je 800. Pokud by T-Mobile zvýšil výstup na q = 50: tržní množství by bylo Q = 90, P = 25 zisk T-Mobilu by byl 50 × (25 − 10) = 750 Zisk T-Mobilu je vyšší při množství q = 40. Totéž platí pro O2. Duopol v Pidivsi: rovnováha Nashova rovnováha je situace, kdy si každý hráč zvolí svou nejlepší strategii při daných strategiích, které si zvolili ostatní hráči, tj. žádnému hráči se nevyplatí se jednostranně odchýlit. Náš duopol má Nashovu rovnováhu při množství, při kterém každá firma vyrábí množství q = 40: pokud O2 produkuje q = 40, pak je pro T-Mobile nejlepší produkovat také q = 40 pokud T-Mobile produkuje q = 40, pak je pro O2 nejlepší produkovat také q = 40 Když se oligopolní firmy samostatně rozhodují pro objem produkce, je celkové tržní množství menší, než by bylo v dokonalé konkurenci, a větší, než by bylo v případě monopolu. Efekt rozsahu výroby a cenový efekt Zvýšení výroby má dvojí dopad na zisk firmy: Efekt rozsahu výroby: pokud je P > MC, prodej dalších kusů zvyšuje zisk Cenový efekt: zvyšování produkce zvyšuje tržní množství, což snižuje tržní cenu a zisk na všechny prodané jed- notky Pokud je efekt rozsahu výroby větší než cenový efekt, firma zvyšuje produkci. Pokud je cenový efekt větší než efekt rozsahu výroby, firma snižuje produkci. Počet firem v oligopolu Jak roste počet firem na trhu cenový efekt se zmenšuje oligopol vypadá stále víc jako dokonalá konkurence cena se blíží k MC tržní množství se blíží ke společensky optimálnímu obje- mu ⇓ Další přínos zahraničního obchodu: obchod zvyšuje množství vzájemně si konkurujících firem, což zvyšuje Q a přibližuje cenu P k MC. Cournotův oligopol: trošku formálněji Situace, kterou jsme dosud zkoumali, se nazývá Cournotův oligopol. V nejjednodušším případě vypadá takto: Na trhu je n stejných firem. Každá firma nezávisle vyrobí qi jednotek identického produktu a přinese je na trh. Trh stanoví (např. aukcí) tržní cenu P = a − b · Q, kde Q = q1 + q2 + . . . + qn je tržní objem produkce. Náklady každé firmy jsou TCi = c · qi, tj. její MCi = c. Konstanty a, b, c > 0, a > c. V našem příkladu a = 70, b = 1/2 a c = 10. Cournotův duopol Na trhu jsou dvě identické firmy, tj. n = 2, Q = q1 + q2. Celkový příjem firmy 1 je TR1 = P · q1 = [a − b(q1 + q2)] · q1 = a · q1 − b · q2 1 − b · q1 · q2. Mezní příjem firmy 1 je MR1 = dTR1 dq1 = a − 2b · q1 − b · q2. Firma maximalizuje zisk pro MR = MC, tj. MR1 = a − 2b · q1 − b · q2 = c = MC1. Firma tedy bude vyrábět produkci v objemu q∗ 1 = a − c 2b − q2 2 . Cournotův duopol (pokrač.) Firma 1 tedy vyrábí produkci q∗ 1 = a − c 2b − q2 2 . Podobně firma 2 vyrábí q∗ 2 = a − c 2b − q1 2 . q1 q2 EE a−c b a−c 2b a−c b a−c 2b q∗ 2 q∗ 1 V Nashově rovnováze je chování obou firem optimální nejlepší reakcí na jednání druhé firmy. Optimální produkce firem je tedy q∗ 1 = q∗ 2 = (a − c)/(3b). Tržní rovnovážný objem produkce je Q∗ = q∗ 1 + q∗ 2 = 2(a − c)/(3b). Tržní cena je P∗ = a − b · Q∗ = a/3 + 2c/3. Cournotův oligopol s n firmami Na trhu je n identických firem, takže Q = q1 + q2 + . . . + qn. Celkový příjem firmy 1 je TR1 = P·q1 = [a−b(q1+q2+. . . qn)]·q1 = a·q1−b·q2 1−(n−1)b·q1·q−1. Mezní příjem firmy 1 je MR1 = dTR1 dq1 = a − 2b · q1 − (n − 1)b · q−1. Každá firma je identická, tj. MR−1 = MR1 a q−1 = q1. Firma maximalizuje zisk pro MR = MC, tj. MR1 = a − 2b · q1 − (n − 1)b · q1 = a − (n + 1)b · q1 = c. Optimální produkce firem je tedy q∗ i = (a − c)/[(n + 1)b]. Tržní rovnovážný objem produkce je Q∗ = [n/(n + 1)] · [(a − c)/b]. Rovnovážná tržní cena je P∗ = a−b·Q∗ = a/(n+1)+c·n/(n+1). Cournotův oligopol s rostoucím počtem firem Jak roste počet firem n, tržní cena P∗ se stále více blíží k mezním nákladům c. Tržní cena je P∗ = a n + 1 + n n + 1 · c. V limitě lim n→∞ P∗ = c To znamená, že jak roste počet firem v odvětví, trh se stává stále konkurenčnějším. Při nekonečně vysokém počtu firem se stává dokonalou konkurencí. Bertrandův duopol Existuje mnoho dalších modelů oligopolu, které předpokládají, že se hra mezi oligopolisty hraje jinak než v Cournotově modelu. Nejsnazší je Bertrandův model. Jeho podmínky jsou stejné jako Cournotovy, až na jednu věc: oligopolisté nestanoví objem výroby, ale cenu. Za tuto cenu jsou ochotní vyrobit jakékoli množství, které spotřebitelé poptávají. Spotřebitelé se v modelu chovají takto: vždy kupují od lacinější nabídky, tj. prodejci s vyšší cenou neprodají nic pokud oba duopolisté stanovili stejnou cenu, poptávka se mezi ně rozdělí napůl Bertrandův duopol (pokrač.) Bez důkazu: pokud mají firmy stejné mezní náklady a peníze jsou dokonale dělitelné, pak obě firmy stanoví stejnou cenu na úrovni mezních nákladů, tj. p∗ 1 = p∗ 2 = c, q∗ 1 = q∗ 2 = (a − c)/(2b). V tomto modelu stačí už dvě firmy, aby se duopol choval jako dokonale konkurenční trh. Je to realistické? To záleží na tom, jaká hra se na trhu hraje. Existuje mnoho modelů oligopolu, protože existuje mnoho možných her, které mezi sebou oligopolisté mohou hrát. Teorie her Teorie her pomáhá pochopit chování oligopolních firem a jiné situace, kde „hráči“ interagují a jednají strategicky. Každá hra se skládá ze tří prvků: hráčů množiny možných akcí (strategií), ze kterých si hráči vy- bírají výsledků, kterých hráči při každé kombinaci strategií do- sáhnou Dominantní strategie ≡ strategie, která je pro hráče v dané hře nejlepší bez ohledu na to, jakou strategii zvolí ostatní hráči. Vězňovo dilema Policie přistihla dva zločince („Butche Cassidyho“ a „Sundance Kida“). Jsou podezřelí, že vyloupili banku. Policie má však důkazy postačující pouze na jejich uvěznění na 1 rok. Policie je vyslýchá v oddělených místnostech a nabídne jim následující podmínky: když se přiznáš a usvědčíš spolupachatele, necháme tě jít když se nepřiznáš a tvůj spolupachatel ano, zavřeme tě na 20 let když se přiznáte oba, každý z vás dostane 8 let (Když se ani jeden nepřizná, dostane každý 1 rok.) Vězňovo dilema: výplatní matice Situaci „Butche“ a „Kida“ lze popsat výplatní maticí. Výplatní matice je tabulka, která uvádí výsledky pro všechny kombinace strategií. Cassidy přiznat nepřiznat Kid přiznat Cassidy 8 let Kid 8 let Cassidy 20 let Kid 0 let nepřiznat Cassidy 0 let Kid 20 let Cassidy 1 rok Kid 1 rok Co by měli „Butch“ a „Kid“ udělat? Vězňovo dilema: výsledek Dominantní strategií pro oba je přiznat se. Výsledek: Oba stráví ve vězení 8 let. Pro oba by bývalo lepší, kdyby se nepřiznali. Ale i kdyby se dopředu domluvili, že se nepřiznají, logika sebezájmu převáží a přiměje je se přiznat. Oligopol jako vězňovo dilema Když oligopolní firmy vytvoří kartel v naději, že dosáhnou monopolního výsledku, stanou se hráči ve vězňově dilematu. Náš předchozí příklad: T-Mobile a O2 jsou duopolisté v Pidivsi. Kartel maximalizuje jejich zisky: každá firma souhlasí, že obslouží q = 30 zákazníků. T-Mobile q = 30 q = 40 O2 q = 30 T-Mobile: zisk 900 O2: zisk 900 T-Mobile: zisk 1 000 O2: zisk 750 q = 40 T-Mobile: zisk 750 O2: zisk 1 000 T-Mobile: zisk 800 O2: zisk 800 Dominantní strategií každé firmy je šidit a vyrábět q = 40. Další příklady vězňova dilematu OPEC: Členské země se snaží jednat jako kartel, domluvit se na limitech těžby ropy, aby zvýšili ceny a své zisky. Ale dohody se obvykle rozpadnou, když jednotlivé země začnou šidit. Reklamní válka: Dvě firmy utrácí miliony korun ve snaze přebrat zákazníky druhé firmě. Efekt reklamy se vzájemně vyruší, ale zisk obou firem klesne o náklady na reklamu. Závody ve zbrojení: Každá země by na tom byla lépe, kdyby obě odzbrojily, ale dominantní strategií každé je naopak zbrojit. Další příklady vězňova dilematu (pokrač.) Lidé na koncertech a stadionech stojí: Pro každého člověka na koncertu či stadionu platí, že lépe uvidí, když bude stát: pokud ostatní sedí, lépe uvidí ve stoje; pokud ostatní stojí, také uvidí lépe ve stoje. Nakonec všichni stojí, i když by v sedě viděli stejně dobře a ještě mohli sedět. Lidé na večírcích křičí: V místnosti, kde mluví hodně lidí, je dominantní strategií každého mluvit hlasitěji. Nakonec křičí všichni – a jsou na tom hůř, než kdyby se dokázali domluvit na tichém hovoru. Standardizace benátských gondol: Ve středověkých Benátkách se každá rodina chtěla blýsknout krásnější gondolou – boj o poziční statek. Ekonomicky ničivou hru zrušil dóže příkazem standardizace gondol. Další příklady: negativní volební kampaň Dva kandidáti: pan Modrý a pan Oranžový. Když jeden vede negativní volební kampaň, druhý ztratí 3 000 voličů a sám z nich 1 000 získá – zbytek nejde volit. pan Oranžový pozitivní kampaň negativní kampaň pan Modrý pozitivní kampaň Oranžový beze změny Modrý beze změny Oranžový: zisk 1 000 Modrý: ztráta 3 000 negativní kampaň Oranž.: ztráta 3 000 Modrý: zisk 1 000 Oranž.: ztráta 2 000 Modrý: ztráta 2 000 Dominantní strategie je vést negativní kampaň. Nemá vliv na výsledek voleb, ale znechutí mnoho voličů. Vězňovo dilema a prospěch společnosti Situace typu vězňovo dilema brání spolupráci, která by byla potenciálně výhodná pro obě strany. Pro společnost jako celek může být neschopnost spolupráce žádoucí: nekooperativní rovnováha oligopolu: brání oligopolistům dosáhnout monopolního zisku společnosti prospívá (Q blíž společensky optimálnímu, P blíže MC) nebo nežádoucí: závody ve zbrojení negativní volební kampaň Záleží na situaci. Proč lidé občas spolupracují Aby lidé mohli spolupracovat, musí se vězňovo dilema změnit na jinou hru. Dvě možnosti, které zajistí spolupráci: vnější vynucení opakování Vnější vynucení: mafie střílí práskače Každý vězeň ví, že Mafie zastřelí každého práskače. Cassidy přiznat nepřiznat Kid přiznat Cassidy smrt Kid smrt Cassidy 20 let Kid smrt nepřiznat Cassidy smrt Kid 20 let Cassidy 1 rok Kid 1 rok Nyní je dominantní strategií nepřiznat se. Mafie výhrůžkou smrti zločincům pomáhá. (Co může udělat policie, aby se přiznali? Tj. jak změní hru zpět?) (Co udělá v dalším kroku mafie, aby se opět nepřiznali?) Opakované vězňovo dilema: příklad Opakování významně mění hru – podvedený může v příštím kole podvodníka potrestat. Výhoda z jednoho podvodu je často zanedbatelná proti dlouhodobému trestu. Výplaty za různé strategie: T (temptation) – odměna úspěšného podvodníka R (reward) – odměna za spolupráci, když oba spolupracují P (punishment) – trest, když oba nespolupracují S (sucker’s payoff) výplata postiženého spolupracujícího spolupr. šidí spolupr. R, R S, T šidí T, S P, P Ve vězňově dilematu platí T > R > P > S a 2R > T + S. (Cassidy a Kid: T = 0, R = −1, P = −8 a S = −20 let.) Opakované vězňovo dilema: příklad (pokrač.) Jak hrát proti dobromyslnému vzteklíkovi? Dobromyslný vzteklík poprvé spolupracuje, pak spolupracuje pokaždé, dokud ho druhý „nepodrazí“; pak navěky nespolupracuje. Můj výnos, když navěky spolupracuji: V = R + w · R + w2 · R + w3 · R + . . . = R (1 − w) Můj výnos, když ho poprvé „podrazím“: N = T + w · P + w2 · P + w3 · P + . . . = T + w · P (1 − w) V mém zájmu je spolupracovat, pokud V > N, tj. R (1 − w) > T + w · P (1 − w) , tj. R > (1 − w) · T + w · P Dva problémy Problém č. 1: hra se musí hrát nekonečně nebo aspoň s neznámým koncem. Pokud by byl znám konec, v posledním kole se nebude spolupracovat (protože po něm už nelze trestat). Proto je posledním kolem vlastně předposlední, takže i v předposledním se bude šidit atd. ∼ Pokud je znám konec, bude se šidit ve všech kolech. Jedno řešení je hrát donekonečna. Druhé hrát bez známého konce – hra může v každém kole skončit s pravděpodobností 0 < p < 1; pravděpodobnost zahrnuta do diskontního faktoru w. Problém č. 2: neexistuje jedna optimální strategie, jak hrát – co je optimální strategie, záleží na strategii soupeře. Oko za oko, zub za zub (tit-for-tat) Rob Axelrod uspořádat turnaj, ve kterém bojovaly počítačové algoritmy v opakovaném vězňově dilematu. Kdokoli mohl poslat návrh vlastního algoritmu. Vyhrál algoritmus „tit-for-tat“: v prvním kole spolupracuj, pak hraj soupeřův poslední tah. Zobecnění: nebuď nepřející / závistivý (envious) nešiď jako první odplácej spolupráci i šizení nech se vydráždit, pokud partner nespolupracuje po nějaké době odpusť (umožni další spolupráci) nebuď příliš chytrý (nečitelný pro partnery) Veřejná politika vůči oligopolům Oligopol může produkovat příliš málo za příliš vysoké ceny oproti společenskému optimu (Bertrand ne). Role pro veřejnou politiku: podporovat konkurenci a bránit kooperaci mezi oligopolisty, aby se trh přiblížil efektivnímu vý- stupu. Pomocí protimonopolního zákonodárství: nevymahatelnost kartelů a jejich trestání postihování protikonkurenčních dohod mezi firmami postihování „monopolních praktik“ Je však problém rozeznat „monopolní praktiku“ od praktik, které mají legitimní cíle. (Příklady viz učebnice.) Shrnutí základních myšlenek Oligopolisté mohou maximalizovat zisk, pokud vytvoří kartel a jednají jako monopol. Sebezájem však vede každého z nich, aby zvýšil množství a snížil ceny. Čím je pak počet firem v odvětví větší, tím více se oligopol chová jako dokonalá konkurence. Strategické chování (oligopolu) zkoumá teorie her. Vláda používá antimonopolní politiku, aby zabránila protikonkurenčnímu jednání oligopolistů. Použití těchto zákonů je však někdy kontroverzní. Domácí úkol Přečíst Mankiw, kapitoly 16. Připravit se na seminář. Doporučuji přečíst si knihu Axelrod: The Evolution of Cooper- ation.