7. VOLBY A VÝMĚNY POLITIKU 7.1. ÚVOD Společenský plánovač a politik nSpolečenský plánovač je osoba, která v idealizovaném světě vytváří optimální politiky v nekonečně dlouhém časovém období. nPolitik čelí v reálném světě v pravidelných intervalech riziku, že bude vystřídán jiným politikem a tohoto rizika si je vědom. Jak riziko nezvolení ovlivňuje chování politiků? 1)Mohou preferovat politiky, které zvýší pravděpodobnost jejich znovuzvolení 2)Politik, který se obává, že by mohl být nezvolen, může volit politiky, které budou limitovat možnosti jeho nástupce 3)Volby zanášejí do tvorby hospodářské politiky nejistotu Ideologičtí a oportunističtí politici nJe cílem politika udržet si funkci nebo implementovat konkrétní program? n nIdeologický politik (partisan) je politik, který se zajímá především o prosazení svého politického programu. nOportunistický politik (opportunistic, office-motivated) je politik, který se zajímá především o udržení úřadů a výhod spojených s vládnutím. n n n Chování politiků nDva rozdílní oportunističtí politici budou ve stejné věci preferovat stejné politiky. nDva rozdílní ideologičtí politici budou ve stejné věci preferovat odlišné politiky. n nV realitě oba motivy splývají → k prosazení programu je potřeba získat/udržet úřad. Volby nVolby = obvyklý mechanismus pro výběr tvůrců hospodářské politiky (v civilizovaných zemích) n nVe volbách vybírají voliči své zástupce, aby z jejich pověření vytvářeli hospodářské politiky → klasický případ problému principal – agent. n Volby z pohledu modelu pán-správce ØJak může být správce (politik) motivován, aby v úřadě prováděl politiku, která je prospěšná pánovi (voliči)? ØKdy se volič rozhodne ve volbách správce znovuzvolit, a kdy ho vymění? ØJak činy správce (politika) následně ovlivňují rozhodování pána (voliče) ve volbách? n Komplikace! nModel pán-správce je nejvíce užitečný v případě jednoho pána a jednoho správce. nVe volbách je ovšem mnoho pánů (voličů) s odlišnými preferencemi. → jak rozklíčovat vazbu mezi činy politika a jeho volebním (ne)úspěchem? Střídání stráží nCo politik, který tuší, že neuspěje ve volbách (popřípadě již nechce kandidovat)? Pokud je ideologický a zajímá ho co se bude dít po jeho odchodu, potom: a)se může snažit zvýšit pravděpodobnost, že jeho nástupcem bude někdo s podobnými preferencemi jako má o sám b)pokud se obává, že bude zvolen někdo s kompletně odlišnými preferencemi, může se snažit limitovat jeho budoucí možnosti volby → svázat mu ruce (třeba zvýšit veřejný dluh) 7.2. VOLBY A HODNOCENÍ POLITIKU Volby jako kontrolní mechanismus nVe volbách se politici zodpovídají voličům. Volby umožňují voličům vybrat nejlepší kandidáty. Nejlepší může znamenat buď nejvíce schopný nebo nejvíce ideologický blízký pozici daného voliče. nVolby fungují také jako korekční mechanismus. Špatní/neschopní politici budou ve volbách vyměněni, což působí jako memento pro politiky v úřadě. n Volby jako prevence morálního hazardu nPokud výkonnost politiků v úřadě není daná pouze jejich vnitřními charakteristikami (ideologie, kompetentnost), ale také absencí oportunistického chování politiků v úřadě (lenost, korupce), potom volby mohou sloužit jako nástroj blokace takovýchto vzorců chování nPokud by zvolení politici vykazovali tendenci k takovémuto typu chování, mohou jim voliči vyhrožovat výměnou. Barro model (1973) nModel: Formalizace myšlenky, jak možnost znovu(ne)zvolení může vynucovat takové chování politiků, aby sledovali zájmy voličů a nikoliv své vlastní nPředpoklady: dokonalé informace, konečný horizont nIdea: Základním ekonomickým problémem v modelu je poskytování veřejného statku g financovaného zdaněním, kdy optimální množství veřejných statku je g*. nPoskytované množství veřejného statku je určeno oportunistickým politikem, který by v případě absence volební kontroly volil úroveň výdajů na veřejné statky g^, která je ovšem vyšší než optimální z pohledu reprezentativního voliče. (g^ > g*) Volby v Barro modelu nVoliči kontrolují politika následovně. Voliči stanoví hodnotu g# < g^. Politik je znovuzvolen, pokud je množství veřejných statků g ≤ g# a není znovuzvolen, pokud g > g#. Hodnota g# je určena voliči a je stanovena natolik vysoko, aby politik volil nabídku veřejných služeb g# a nikoliv g^ nKritická hodnota g# potom závisí na délce volebního období, počtu období, které chce politik zastávat v úřadě (reprezentuje hodnotu znovuzvolení), politikově diskontním faktoru a rozdílem mezi jeho platem ve funkci a v alternativním zaměstnání nBarro pak v rámci modelu zkoumá, jak se bude měnit rovnováha v závislosti na změnách parametrů modelu (frekvence voleb) n Ferejohn (1986) model nModel volební kontroly politiků, který překonává některé limity Barro modelu. nPředpoklady: nekonečný horizont (politici se zajímají i o to, co se bude dít po jejich odchodu z funkce). Pouze výsledky hospodářské politiky jsou pozorovány voliči (nikoliv akce/úmysly) → model nedokonalých informací. Všichni kandidáti ve volbách jsou identičtí ve schopnostech a ideologii. Preference voličů nKlíčový vliv má předpoklad o skladbě voličů. Pokud jsou všichni voliči identičtí (mají stejné preference) → potom stejně jako Barro modelu volby ve Ferejohn modelu blokují u politika oportunistické chování. nPokud jsou voliči heterogenní (mají odlišné preference) → potom politik může jednotlivé skupiny voličů stavět proti sobě a být tak minimálně kontrolován. Hra politika s voliči nPokud mají voliči odlišné preference, politik s nimi může hrát hru kočky s myší, kdy pomocí různých dotací pro různé skupiny hledá minimální potřebnou většinu pro své zvolení. nPokud se voliči nemohou společně domluvit na politika(!), potom se v důsledku takovýchto her se politik může stát voliči zcela nekontrolovatelný. Důsledky… nV důsledku konfliktu preferencí mezi jednotlivými skupinami voličů (a jejich využívání politikem) dochází k situaci, kdy voliči jsou nakonec v horší situaci, než kdyby politik prováděl pouze všeobecně prospěšnou politiku. nNavíc ani výměna politika v tomto případě nepomůže, protože ten by měl v modelu zcela stejnou motivaci k takovémuto typu chování jako jeho předchůdce. Co s tím? nPokud by jednotlivci s odlišnými preferencemi hlasovali čistě podle svých individuálních zisků/ztrát, potom by bylo takové chování politika možné. nPokud se ovšem jednotlivci ve volbách rozhodují více podle agregátních úspěchů/neúspěchů politika, potom je možnost politika využívat distribučních konfliktů ve svůj prospěch limitována Voličovo dilema nNa základě čeho se rozhodují voliči ve volbách: -Individuální x Agregátní (preference) -Retrospektiva x Budoucnost (zkušenost x sliby) - nEmpirické studie naznačují, že voliči volí spíše na základě agregátních preferencí a retrospektivní zkušenosti. - n 7.3. OPORTUNISTICKÝ POLITICKOEKONOMICKÝ CYKLUS Politicko-ekonomický cyklus nPoliticko-ekonomický cyklus (PBC) = modely ekonomických cyklů ovlivněných cyklem politickým. nOportunistický PBC = snaha vyhrát volby pomocí oportunistické manipulace ekonomiky nKlíčová otázka: Jak volební soutěž mezi politikem v úřadě a jeho vyzyvatelem ovlivňuje makroekonomické agregáty? Empirická podpora pro OPBC 1)Ekonomická situace před volbami výrazně ovlivňuje rozhodování voličů 2)Politici jsou si tohoto faktu vědomi a snaží se jej využít n n→ empirické studie identifikující cyklický vývoj nástrojů hospodářské politiky a ukazatelů ekonomické aktivity, které jsou korelovány s průběhem politického cyklu s vrcholem v období voleb Zdroj: Tufte 1978 Empirické studie nKramer (1971): Počet hlasů ve volbách pro vládnoucí stranu (do Kongresu USA) je silně determinován tempem růstu reálného důchodu na hlavu a mírou inflace ve volebním roce. nFair (1978): Prezidentské volby v USA 1916-1976. Prezidentské volby jako referendum o hospodářské politice. n n Fair (1978) – výsledky (1) nEkonomická výkonnost hospodářství před volbami ovlivňuje volební výsledek. nZměny reálného HNP na hlavu (a nezaměstnanosti) ve volebním roce se významně projevovaly ve volebním výsledku. n1% zvýšení reálného růstu zvyšuje počet hlasů vládnoucí strany přibližně také o 1% nNejsilnější čtvrtletní efekt je možné naměřit těsně před volbami. n Fair (1978) – výsledky (2) nOstatních 14 zkoumaných makroekonomických indikátorů mělo na volební výsledek pouze malý vliv. Významná byla pouze míra inflace v dvouletém období před volbami. nDalším zásadním výsledkem bylo, že voliči mají vysoký diskontní faktor. Neberou tak v úvahu výsledky starší než rok či dva. nPodobné výsledky byly identifikovány v řadě dalších studií provedených v dalších zemích. Individuální x agregátní nRozhodují se voliči ve volbách na základě agregátní nebo individuální ekonomické situace? nLewis-Beck (1988): Analýza mnoha průřezových studií → výsledek: individuální ekonomická situace má minimální vliv na volební hlasování nZdůvodnění(?): Volič racionálně usuzuje, že agregátní ekonomická situace je lepším měřítkem schopností politika než jeho individuální ekonomická situace. Politická manipulace nPokud voliči reagují na všeobecnou ekonomickou situaci, potom se politici budou snažit této skutečnosti využít. nZvyšování veřejných výdajů a transferů ve volebním roce, odkládání zvyšování daní → snaha příznivým způsobem ovlivnit ekonomickou situaci těsně před volbami. Nordhausův model PBC (1975) (1) -všichni voliči jsou identičtí → mezi voliči neexistují konflikty zájmů → rozhodují se na základě vývoje makroekonomických indikátorů → voliči nemají všechny informace -oportunistický politik se snaží před volbami stimulovat ekonomiku, aby snížil nezaměstnanost, náklad v podobě inflace přijde až po volbách -oportunismus politika znamená, že on sám nemá žádné preference ohledně inflace a nezaměstnanosti. - Nordhausův model PBC (2) nEkonomika je charakteristická klesající Phillipsovou křivkou, která vytváří volbu mezi inflací a nezaměstnaností a inflační očekávání se přizpůsobují pomalu. nVoliči preferují jak nízkou inflaci, tak nízkou nezaměstnanost, ale při hodnocení politiků mají krátkou paměť a žádnou schopnost předvídat. n nPomalé přizpůsobování inflačních očekávání v důsledku ekonomické stimulace, společně s krátkozrakými voliči umožňuje politikovi manipulaci s makroekonomickými proměnnými ke svému prospěchu. n Nordhausův model PBC (3) nNordhausův model opět založen na dvou rovnicích Barro-Gordon modelu nCílem politika je maximalizovat pravděpodobnost svého znovuzvolení. nVoličovo rozhodování je retrospektivní, tudíž je závislé na výsledcích hospodářské politiky politika v minulosti. nEkonomická výkonnost je měřena vývojem inflace a nezaměstnanosti, tudíž voličova nespokojenost s nimi je možné měřit pomoci ztrátové funkce z Barro-Gordon modelu. n n Ztrátová funkce voličů π*…. míra inflace, kterou voliči preferují θ.... váha, kterou voliči přikládají odchylkám inflace relativně k nezaměstnanosti Pro jednoduchost předpokládáme, že π* = 0 Kolik hlasů politik získá ve volbách? n n Volby na konci období t. Počet hlasů Nt je funkcí blahobytu voličů Počet období mezi volbami…..4 0 < β < 1….. Diskontní faktor na minulé výkony politiků Ohledně β předpokládáme, že je malé a odráží tak rychlé zapomínání voličů Fungování ekonomiky: Phillipsova křivka nPředpoklad: inflace (π) reaguje na růst peněžní zásoby (μ) se zpožděním: πt = μt-1 nOdchylka míry nezaměstnanosti Ut v každém období od přirozené míry nezaměstnanosti (nuly v našem značení) potom závisí na rozdílu mezi skutečnou mírou růstu peněžní zásoby a všeobecně očekávanou mírou růstu peněžní zásoby (μte): Ut = - (μt – μte) nCentrální banka kontroluje μ. Jak fungují očekávání? nadaptivní očekávání: n n nα....koeficient v rozmezí 0 až 1, který udává s jakou rychlostí se očekávání přizpůsobují minulým tempům růstu peněžní zásoby n nÚpravou: Zjednodušení pro jedno volební období nPředpokládejme, že volby se uskutečňují každé 4 roky, a že α je blízké nule, to znamená, že α2 a vyšší jsou přibližně nula, čímž dostáváme: n n Jak se utváří očekávání? n nezávisí na očekáváných budoucích politikách → očekávání nejsou racionální. n nAbsence racionálních očekávání společně s neexistencí jakéhokoliv jiného spojení mezi obdobími umožňuje politikovi využívat vazbu mezi inflaci a nezaměstnanosti k ovlivnění svého volebního výsledku. Očekávaný počet hlasů ve volbách Voličovo rozhodování nVoliči jsou dozadu-hledící (backward-looking) ve dvou dimenzích: n→ počet hlasů závisí na politikových výkonech v minulosti n→ očekávání růstu peněžní zásoby závisí pouze na minulých hodnotách tempa růstu peněžní zásoby n Politikovo rozhodování nPolitik, aby maximalizoval počet hlasů ve volbách, tak zvolí následující sekvence míry růstu peněžní zásoby: n n Fungování modelu 1)Těsně před volbami vláda stimuluje ekonomiku pomocí expanzivní monetární politiky a nezaměstnanost klesá v důsledku vysokého neočekávaného růstu peněžní zásoby. 2)V období těsně po volbách, kdy se začne projevovat vyšší inflace, vláda otočí. Způsobí recesi pomocí restriktivní měnové politiky, aby srazila inflační očekávání. 3)Politik udržuje během volebního období úroveň ekonomické aktivity nízkou, aby udržel nízké inflační očekávání až do období těsně před volbami, aby hospodářské oživení (způsobené překvapivou monetární expanzí) mohlo být dosaženo za cenu relativně mírného nárůstu inflace. 4)V dalším volebním cyklu se celý postup opakuje Zhodnocení modelu nPolitik kontroluje CB → neslučitelné s konceptem nezávislosti CB → ale, kroky CB mohou být ovlivněny vládní politikou nDalším problémem je předpoklad neracionálních očekávání voličů Důsledky adaptivních očekávání nVoliči jsou naivní jak ve svých inflačních očekáváních, tak v hodnocení politiků. nI když volič zažil politickou oportunistickou manipulaci v minulém období, znovu na ní skočí v současném období. nPokud voliči pochopí princip této politické strategie, model přestane fungovat n Jak z toho ven… nJeden možný způsob argumentace je, že často pozorujeme situaci, kdy politici jsou schopni „přehrát“ voliče. nProto i když tuto situaci nejsme schopni vysvětlit z pozice racionálních očekávání, bereme jí prostě jako empirický fakt. nOvšem logičtější bude zdůvodnění, že prostě nerozumíme chování voličů → potřebujeme lepší teorie/model 7.3.b EMPIRICKÉ TESTY NORDHAUSOVA MODELU Výsledky empirických testů -všeobecně špatné výsledky -jak na datech USA, tak na datech dalších zemí → minimální podpora pro Nordhausův cyklus v nezaměstnanosti a (v menší míře) inflaci -O něco lepší empirické výsledky při měření vlivu politického cyklu na nástroje hospodářské politiky (fiskální transfery) - Alesina-Roubini-Cohen (1997): ØData: USA 1949 - 1994 ØVe volebním roce byla míra reálného růstu HDP pouze slabě nadprůměrná (3,66% x 3,17%), míra nezaměstnanosti také pouze slabě podprůměrná (5,66% x 5,81%) a míra inflace byla prakticky shodná s průměrem (4,07% x 4,03%) → Interpretace: neexistence přesvědčivého důkazu manipulace cyklu ve volebním roce ØNaměřený rozdíl mezi průměrným tempem reálného růstu mezi první a druhou částí volebního období (2,76% x 3,59%) → Interpretace: určitá podpora pro cyklus v rámci celého období Ø Ø Ø Republikáni x Demokrati ØReálný růst HDP je výrazně vyšší v druhém (5,73% x 0,03%) a třetím roce vlády Demokratů oproti Republikánům (4,8% x 2,79%). ØNezaměstnanost je v druhém, třetím a čtvrtém období za Demokratů výrazně nižší než za Republikánů a obzvláště v roce tři a čtyři je rozdíl výrazný (4,69% x 6,43%) Ø Ø nZdroj: Alesina-Roubini-Cohen (1997) Testy PBC y ….. HDP xi …..ostatní ekonomické veličiny, které mohou ovlivnit y PDUM…..umělá politická proměnná Autoregresivní specifikace: Alesina, Roubini, Cohen (1992, 1997) ndata: 18 zemí OECD nžádné statistický významné potvrzení Nordhausova cyklu pro výstup a nezaměstnanost, nale v některých specifikacích významné pro inflaci → inflace často vykazuje povolební skok Oportunistický cyklus v MP nMonetární politika (MP): statisticky významný politický vliv na vývoj M1 → tempo růstu peněžní zásoby větší v roce před volbami (USA). Termín voleb má vliv na vývoj měnových agregátů. nŽádný statisticky významný rozdíl pro vládu demokratů x republikánů. Ø Zdroj: Alesina-Cohen-Roubini (1992) Interpretace ØZ empirických ověřování Nordhausova modelu vyplynul paradox. Změny v reálné produkci (nezaměstnanosti) nebyly politickým cyklem ovlivněny, zato inflace ano. Jak je to možné? ØMožnou interpretací je, že ve volebním roce Fed (CB USA) akomoduje fiskální politiku vlády. → Beck (1987) ØProč to dělá? Proč monetární politika před volbami akomoduje fiskální expanzi? ØNavrhovaným vysvětlením tohoto fenoménu není argument, že by se CB snažila dopomoci znovuzvolení politikovi v úřadě. ØSpíše se jako logičtější zdá vysvětlení, že CB se snaží ve volebním roce nezavdat příčinu ke kritice, že zhoršila výkonnost hospodářství (nezaměstnanost) → „laying low“ ØWooley (1986): Viditelné kroky monetární politiky ve volebním roce jsou s daleko větší pravděpodobností expanzivní než restriktivní → monetární politika tak vykazuje rysy politického oportunistického cyklu z důvodu akomodace fiskální politiky Oportunistický cyklus v FP nFiskální politika (FP): nejprůkaznější ekonometrické prokázání politického cyklu, jak v USA, tak v dalších zemích. nPolitický-rozpočtový cyklus: předvolební manipulace s fiskálními transfery. nOpět žádný významný rozdíl mezi vládou demokratů x republikánů. Shrnutí empirických výsledků ØVýsledky empirických studií naznačují určitou předvolební manipulaci s hospodářskou politikou a možný dopad těchto manipulací na inflaci, ovšem nikoliv na ekonomickou aktivitu (nezaměstnanost) ØVýsledky empirických studií nepotvrzují logiku Nordhausova modelu. Spíše naznačují fiskální předvolební manipulaci se současnou monetární akomodací. Proč ale není ovlivněna nezaměstnanost? nInterpretace (1): Oportunistický cyklus jak ve výsledcích, tak v nástrojích je empiricky slabě podložený, možná vůbec neexistuje → proč, když se voliči zajímají o agregátní ekonomické výsledky? → je extrémně obtížné načasovat politickou manipulaci hospodářství takovým způsobem, aby se výsledky nedostavily buď příliš brzo nebo příliš pozdě → závěr: politici oportunistickou manipulaci neprovádějí Proč ale není ovlivněna nezaměstnanost? nInterpretace (2): Akceptace ekonometrického prokázání politického cyklu v nástrojích a inflaci → Proč tedy nefunguje v ovlivnění reálné ekonomické aktivity → a jak potom mohou být ovlivněny výsledky voleb? nZměny inflace, pokud by byly anticipované, se nemusí projevit v ovlivnění indikátorů reálné produkce. Fiskální expanze (ať anticipovaná nebo ne) by ovšem reálný HDP ovlivnit měla! nCo s tím? → možná zdůvodnění:Reálný HDP je ovlivněn, ale výsledný efekt je statisticky slabý; fiskální expanze se promítá do růstu inflace; transfery mají voličům spíše něco signalizovat než jim zvýšit důchod. n 7.4. IDEOLOGICKÝ POLITICKÝ CYKLUS Modely PBC nOportunistické modely → přepokládají homogenní voliče nIdeologické modely → předpokládají voliče s heterogenními zájmy (preferencemi) Hibbsův model ideologického PBC ØHibbs (1977, 1987) ØVýchodisko: politické strany mají odlišné názory na hospodářskou politiku → především pak mají odlišné preference ohledně inflace a nezaměstnanosti, a to jak v konečných cílech, tak v relativní váze odchylek inflace a nezaměstnanosti od cíle ØTyto politické strany reprezentují skupiny obyvatel s rozdílnými názory ohledně nákladů inflace a nezaměstnanosti Proč levice prosazuje nízkou nezaměstnanost? nDemokratická strana reprezentuje voliče spíše nižších vrstev, kteří vlastní především lidský kapitál, a proto jsou postihováni více náklady nezaměstnanosti. nRepublikánská strana reprezentuje spíše voliče vyšších společenských vrstev, kteří vlastní finanční kapitál a jsou postihováni náklady inflace. n nProto voliči demokratické strany mají větší averzi k nezaměstnanosti a menší k inflaci než voliči republikánské strany. n Zdroj: Hibbs (1987) Ztrátová funkce politické strany ..pro politickou stranu j, kde …….. cílová hodnota strany pro inflaci …….. cílová hodnota strany pro nezaměstnanost θj ……. relativní váha, kterou strana klade na odchylky inflace ve vztahu k odchylkám nezaměstnanosti Politické strany v Hibbsově modelu nDvě politické strany: n Levicová (L) a Pravicová (R) n nTyto strany se mohou následně lišit v cílech: a)Levice může mít nižší cíl v nezaměstnanosti b)Levice může přisuzovat vyšší váhu odchylkám nezaměstnanosti od cíle než odchylkám inflace od cíle c)Levice může mít vyšší cíl v inflaci Ø Předpoklady Hibbsova modelu nOčekávání nejsou racionální nFluktuace ekonomické aktivity vyvolané ideologickými (stranickými) rozdíly jsou vytvářeny posunem po Phillipsově křivce → Levicová strana bude během své vlády prosazovat více expanzivní měnovou politiku. nStejně jako v Nordhausově modelu je klíčovým předpokladem, že i přes formální nezávislost CB, monetární politika sleduje zájmy vlády u moci. n Fungování Hibbsova modelu n1) Phillipsova křivka: n n2) Předpoklady rozdílu mezi Levici a Pravicí: n n3) Optimální míry nezaměstnanosti: n (UL πte > πtR Fungování Alesina modelu (1) nPokud volby vyhraje Levice: n…tak na počátku jejího funkčního období bude konjunktura s vyšší inflací a s nezaměstnaností pod přirozenou mírou. nPokud volby vyhraje Pravice: n…potom na počátku jejího funkčního období vypukne recese s nižší inflací a s nezaměstnaností nad přirozenou mírou. Fungování Alesina modelu (2) nV druhé části funkčního období nebude žádný rozdíl v úrovni ekonomické aktivity, ať vládne Levice nebo Pravice. nOčekávaná inflace se bude rovnat skutečné (vyšší pod Levicí, nižší pod Pravicí) a nezaměstnanost bude na přirozené míře, bez ohledu na to, která strana je u moci. n Důsledek Alesina modelu nCyklus ve vývoji makroekonomických veličin se vytváří nikoliv před volbami z oportunistických důvodů, ale po volbách z ideologického důvodu implementace preferované politiky (a změny očekávání z πt+1e na πt+1L nebo πt+1R Problémy Alesina modelu ØMikroekonomické základy: Je krátkodobá Phillipsova křivka s inflačními očekáváními skutečně negativně skloněna? A proč? (pracovní smlouvy) ØCíle stran: Jak se utváří (a mění) cíle politických stran v inflaci a nezaměstnanosti? n 7.4.b EMPIRICKÉ TESTY IDEOLOGICKÝCH MODELU Teoretické předpovědi nHibbsův model: •nezaměstnanost by měla být nižší při levicových vládách •inflace nižší při pravicových vládách nAlesina model: •expanze na počátku levicové vlády, recese na počátku pravicové vlády •odchylka nezaměstnanosti od přirozené míry tím větší, čím větší je volební překvapení •žádná odchylka nezaměstnanosti od přirozené míry pokud o výsledku voleb nebyly pochyby •žádná změna nezaměstnanosti v druhé části funkčního období •vyšší inflace za levicových vlád po celé funkční období Co na to data…USA (1) - HDP nVyšší reálný růst HDP v druhém a třetím funkčním roce u Demokratů oproti Republikánům. nČtvrtletní analýza tem růstu – Alesina – Roubini – Cohen (1997): nDemokraté: Tempo růstu se zvyšuje z průměrných 3% p.a. ve třetím čtvrtletí vlády na 6% p.a. v šestém a sedmém čtvrtletí vlády nRepublikání: Tempo růstu se zpomaluje z průměrných 3% p.a. ve třetím čtvrtletí vlády na 0% p.a. v šestém a sedmém čtvrtletí vlády. nNásledně se tempo růstu snižuje u Demokratů a zvyšuje u Republikánů, takže ve čtvrtém roce vlády (čtvrtletí 13-16) jsou téměř shodné. USA (2) - Nezaměstnanost nI u nezaměstnanosti vycházejí americká data relativně příznivě pro teorie ideologických cyklů, i když méně dobře než u HDP. nNezaměstnanost je podstatně nižší za Demokratů než za Republikánů v letech 2,3,4 v úřadě, s obzvláště výrazným rozdílem v druhé polovině vládního období, nikoliv v první, jak předpovídá Alesina model. USA (3) - Inflace nU inflace jsou empirické závěry pro ideologický cyklus nepříznivé (obzvláště pro Alesinův model) nDemokraté mají nižší průměrné míry inflace než Republikáni v první polovině svých vládních období, což je přesně opak předpovědi Alesinova modelu. n nMožná vysvětlení….. a)Inflace následuje stimulaci produktu až se zpožděním? b)Akcelerace a zpomalování míry inflace správným indikátorem? c)Vnější vlivy (ropné šoky) Shrnutí empirických výsledků ØPříznivé pro reálný růst, smíšené pro nezaměstnanost, nepříznivé pro inflaci. ØPodobné závěry na panelu 18 zemí OECD 1960-1987 ØJak pro USA, tak další země se zdá být prokázaný ideologický cyklus ve vývoji reálného HDP. ØVýsledky u inflace odporují Alesinově modelu. n Problém Alesinova modelu nKlíčová úloha nejistoty ohledně volebního výsledku při fungování modelu → pokud jsou výsledky dobře predikovatelné, model přestává fungovat nEmpirické pozorování neodpovídá předpovědi, že čím menší/větší překvapení, tím menší/větší změna indikátorů (Johnson 1964 x Nixon 1968) Ø Všechno jinak….? nMakroekonomický vývoj v USA silně ovlivnily války v Koreji a Vietnamu a vysoké výdaje s nimi spojené. nBěhem válek byli v úřadě výrazně častěji Demokraté. nIdeologický PBC potom jako důsledek „neekonomických“ politik n Shrnutí nEmpirická data dávají podporu pro existenci ideologického cyklu především ve vývoji reálné produkce. nMéně zřejmé je, který konkrétní model tento jev nejlépe vysvětluje. nAlesinův model s racionálními očekáváními to asi nebude… n