8. PŘEROZDĚLOVÁNÍ Přerozdělování ØPřerozdělování důchodu, bohatství nebo soukromých statků je významným tématem politických diskusí ØVýznamné téma v politické ekonomii fiskální politiky → co je spravedlivá daň? ØŘada vládních programů má významné přerozdělovací dopady Čtyři možné pohledy na přerozdělování 1)Přerozdělování jako pojištění 2)Přerozdělování jako nástroj pro dosažení spravedlnosti (rovnosti) 3)Přerozdělování jako nástroj k dosažení vyšší alokační efektivnosti (vzdělání pro všechny) 4)Přerozdělování jako pouhé „braní“ 8.1. PŘEROZDĚLOVÁNÍ DUCHODU Přerozdělování důchodů ØZačneme se situací, kdy se všichni jednotlivci účastní voleb ØJednotlivci jsou heterogenní ve svých příjmech → konfliktní preference ohledně výsledku politického rozhodnutí o podobě přerozdělovacího programu ØModelové výsledky závisí na tom, zda jednotlivec zná předem svoji pozici na škále rozložení důchodů (a jak programem bude tato pozice ovlivněna) před tím něž je schválena konkrétní podoba přerozdělovacího programu Přerozdělování a pojištění ØPokud si jednotlivci nejsou jisti, kolik by byl jejich příjem v případě absence přerozdělovacích programů, potom takový program bude mít i prvky pojistného systému ØTyto pojistné prvky nejsou přítomny v případě dokonalých informací jednotlivců ØV realitě jsou v redistribučních programech přítomny jak přerozdělovací, tak pojistné aspekty Základní model ØMeltzer – Richard (1981) ØJednotlivci znají svůj příjem, když vybírají podobu přerozdělovacího programu ØModel majoritního hlasování o podobě důchodové daně na financování redistributivních transferů ØKlíčová role vztahu mezi rozložením mezd a podobou přerozdělovacího programu Předpoklady Meltzer-Richard Øvšichni jednotlivci čelí stejné lineární sazbě daně a obdrží stejný transfer Øpolitici tak nemohou stavět jednu skupinu voličů proti jiné pomocí odlišných designů daňově-transferových programů ØVoliči jsou oportunističtí, starají se pouze o svůj čistý příjem, nikoliv o nějaké hodnoty Ø Politicko-ekonomická rovnováha n1) Jednotlivci optimalizují svoji volbu pro danou fiskální politiku n2) Na základě této optimalizace každý jednotlivec určí svoji preferovanou fiskální politiku n3) Tyto preference jsou následně „agregovány“ do národní fiskální politiky procesem kolektivní volby. Veličiny modelu nOptimální chování jednotlivce závisí na: nt…… daňové sazbě nv……..úrovni transferů n nJednotlivci se liší ve své vnitřní produktivitě ξ, která je pro vládu nepozorovatelná a F(ξ) je kumulativní distribuce typů produktivity v populaci Příjem před zdaněním nPříjem před zdaněním, který je pozorovatelný je funkcí produktivity ξ a odpracovaných hodin l. n ny(ξ) = ξ l Užitek jednotlivce nJednotlivec maximalizuje svůj užitek, který je rostoucí konkávní funkcí spotřeby c a volného času z, označený u(c,z), kde z = 1 - l, ve vztahu k rozpočtovému omezení: n nc = (1-t)lξ + v Nabídka práce nZa daných předpokladů bude existovat část populace s produktivitou pod určitou úrovní, které se nevyplatí pracovat. nJednotlivci s ξ ≤ ξ0 nebudou pracovat n n n Vláda nRedistribuční program (t, v) musí splňovat rozpočtové omezení vlády: nt y = v n nkde důchod na hlavu v celé ekonomice je: n n Preferovaná daňová sazba jednotlivce nPokud je každý jednotlivec sobecký a nemá žádné preference ohledně redistribuce, potom jeho preferovaná daňová sazba je taková, která maximalizuje jeho užitek u(c, 1-l): n n → preferovaná daňová sazba jednotlivce bude nerostoucí funkcí jeho příjmu před zdaněním Jaká bude národní daňová sazba? nK určení daňové sazby, která bude vybrána politickým procesem (kolektivní volbou) použijeme teorém mediánového voliče. nPodmínkou je, aby rozložení příjmů před zdaněním bylo nezávislé na daňové-transferovém programu nProtože se jednotlivci liší pouze v úrovni produktivity, jejich příjem před zdaněním (a tudíž i jejich preferované daňová sazba) bude rozložena podél ξ. Preferované daňové sazby ξ ξ0 ξ tv Všichni jednotlivci s příjmem před zdaněním, který je větší než y, budou preferovat nulovou sazbu daně a žádné (lump-sum) transfery. Jednotlivci s ξ ≤ ξ0 nebudou pracovat a příjem získávají pouze z transferů v a budou tak preferovat daňovou sazbu, která maximalizuje v …. tv Jak tedy bude vybrána národní daňová sazba? ØTo závisí na politickém mechanismu, kterým je uskutečňována kolektivní volba ØPokud jsme v situaci přímé demokracie, potom lze aplikovat teorém mediánového voliče: ØMediánový volič zvolí národní daňovou sazbu a úroveň transferů, která je konzistentní s vládním rozpočtovým omezením ØNárodní daňová sazba v takovém případě bude taková, která odpovídá produktivitě mediánového voliče. Co když se zvýší nerovnost? ØJak se změní podoba daňově-transferového redistribučního programu, pokud vzroste nerovnost v rozdělení důchodů před zdaněním? ØPokud bude příjem mediánového voliče nad průměrným příjmem → nebude existovat žádný přerozdělovací program bez ohledu na to, jak nerovné je rozdělení důchodů. ØZměny v rozložení důchodů nebudou mít vliv na přerozdělování, pokud bude příjem mediánového voliče nad průměrným příjmem Ø Ø Ø Co když je medián nižší než průměr? n… v takovém případě mediánový volič zvolí kladnou daňovou sazbu a kladné transfery. nZměna v distribuci příjmů, která sníží medián relativně k průměru (což můžeme vnímat jako zvýšení důchodové nerovnosti) bude mít za důsledek vyšší daňové sazby a vyšší přerozdělování. Vliv nejistoty… ØPřerozdělování důchodů ex post může být motivováno přáním sdílet rizika ex ante, pokud si voliči nejsou jisti svými budoucími příjmy v okamžiku, kdy vybírají daňově-transferový program. ØV takovém případě má přerozdělovací program pojišťovací aspekt a pojištění proti špatnému výsledku může dominovat ve voličově rozhodování, který program považuje za optimální… Ø Zakomponování nejistoty do modelu… ØJak snaha pojistit se proti nejistotě (sdílet riziko s ostatními) ovlivní podobu přerozdělovacího programu vzešlého z kolektivní volby? ØRozšíření Meltzer-Richardova modelu o nejistotu jednotlivce ohledně budoucí úrovně jeho důchodu…. Ø Rozšíření modelu… nPředpokládejme stejný model jako dosud, ale jednotlivci zjistí svoji produktivitu ξ teprve až potom, co zvolí konkrétní daňově-transferový program. nJednotlivci neznají svůj příjem před zdaněním v okamžiku, kdy vybírají daňově-transferový program. Jak budou ovlivněny výsledky? nPokud by jednotlivci nebyli averzní k riziku (užitek by rostl lineárně s růstem spotřeby) → potom žádná změna výsledků nPokud jsou jednotlivci averzní k riziku (užitek roste konkávně s růstem spotřeby) → mediánový volič bude volit vyšší daňovou sazbu (a vyšší transfery) oproti situaci bez nejistoty. Role očekávání… ØV realitě sice jednotlivci nemají dokonalé informace ohledně svých budoucích příjmů, nejsou ale ani v situaci úplné nejistoty. ØNa základě svého vzdělání, pracovních zkušeností a bývalých výdělků si vytvoří očekávání ohledně svých budoucích příjmů před zdaněním. ØČím spolehlivější jsou tato očekávání, tím blíže bude výsledná podoba daňově-transferového programu blíže modelu úplných informací oproti situaci „dokonalé“ nejistoty Aplikace…. n….z toho vyplývá význam načasování kolektivního rozhodování ohledně daňově-transferových programů. nVoliči budou více ochotni hlasovat pro důchodově přerozdělovací programy před tím než zjistí svoji pozici na škále rozdělení důchodů, než potom, kdy zjistí svoji konkrétní pozici. n Co když se jednotlivci mezi sebou liší v přesnosti očekávání? ØV realitě se mohou jednotlivci výrazně lišit v přesnosti odhadů svých budoucích příjmů před zdaněním….. ØPředpokládejme, že všichni mají stejný očekávaný příjem, ale liší se ve variabilitě budoucích možných příjmů (přesnosti očekávání)… ØPotom jednotlivci s nízkou variabilitou budoucích příjmů (s přesnými očekáváními) budou volit nulové zdanění (za předpokladu, že daně jsou distorzní) ØJednotlivci s vysokou variabilitou budoucích příjmů (s málo přesnými očekáváními) budou volit kladnou daňovou sazbu (pojištění z důvodu averze k riziku přebíjí distorznost daní) Ø Aplikace… n… z toho vyplývá, že populace s vyšším zastoupením jednotlivců s vyšší variabilitou (nižší jistotou) budoucích příjmů bude volit vyšší daně oproti jinak shodné populaci s nižším podílem takových jednotlivců. nProto je u mediánového voliče potřeba vzít v úvahu dva faktory: očekávaný budoucí příjem a jeho variabilitu. Přerozdělování v zastupitelské demokracii nJak změna způsobu kolektivní volby ovlivní výslednou podobu přerozdělovacího programu? nAplikace: všeobecné volební právo → větší podpora přerozdělovacím politikám nAplikace: v zastupitelské demokracii mohou mít bohatí motivaci silně lobbovat proti velkým přerozdělovacím programům n 8.2. DIFERENCIOVANÉ TRANSFERY Diferenciované transfery ØKlíčovým předpokladem Meltzer-Richardova modelu bylo, že jednotlivci obdrží identické transfery. ØV realitě pozorujeme diferenciované transfery pro různé skupiny voličů s cílem získat jejich politickou podporu ØPokud opustíme předpoklad identických transferů, můžeme položit otázku, které skupiny voličů se stanou cílem přerozdělovací politiky Dvě možnosti 1)Politické strany budou cílovat transfery ke svým ideologicky nejbližším voličům (jsou nejlevnější při nákupu politické podpory) 2)Politické strany budou cílovat transfery na ideologicky odlišné voliče, aby získaly přeběhlíky (počítá se s tím, že jejich voliči je budou volit tak jako tak) n nCo platí? 1) 1) 1) Dixit-Londregan model ØFormalizace boje politiků o voličské hlasy pomocí diferenciovaných transferů. ØPřevládnou transfery pro ideologické jádro nebo pro přeběhlíky? Výsledky modelu nPokud se politické strany mezi sebou příliš neliší ve schopnosti zdaňovat či podporovat odlišné skupiny ve společnosti, potom budou cílovat transfery na přeběhlíky. nPokud politické strany mají odlišné možnosti v cílování transferů a uvalování daní na různé skupiny ve společnosti, potom se spíše zaměří na své ideologické jádro, které znají nejlépe a mohou tak nejefektivněji podpořit. n n n n Vysoké daně pro vlastní voliče? nPokud politická strana má dostatečné informace o vlastním tvrdém voličském jádru (co všechno snesou), učiní je dokonce terčem negativních transferů (stejně neutečou), aby získala zdroje pro nákup přeběhlíků. Modifikace modelu…. nVýsledky Dixit-Londreganova modelu byly založeny na předpokladu, že voliči se starají pouze o vlastní zájem (příjem) nPokud je do jejich rozhodovací funkce zahrnuty i jiné motivy (hodnoty ohledně rovnosti, spravedlnosti, apod.) rovnováhy se změní, ale základní logika modelu zůstává… 8.3. NEMONETÁRNÍ PŘEROZDĚLOVÁNÍ Nemonetární přerozdělování nMnoho vládních programů není explicitně přerozdělovacích, přesto však poskytují přínos jedné skupině voličů a uvalují náklady na jinou skupinu voličů a mají tak významné přerozdělovací atributy. n Příklady… ØRegulace konkurence (cla, kvóty, licence, regulace) ØVeřejné projekty (silnice, dálnice, přehrady → významné geografické přerozdělování) ØVeřejně financované školství a zdravotnictví Klientelismus ØPřínosy programu jsou koncentrovány u úzké skupiny příjemců, zatímco náklady jsou rozloženy na velký počet plátců ØVznikají tak odlišné motivace k podpoře či opozici takových projektů (tyranie menšiny) Proč nemonetární transfery? ØProč se aplikují nemonetární transfery, když ve většině případů by byly efektivnější monetární transfery? ØNemonetární transfery mohou mít pro politiky výhodu, že jsou méně transparentní než monetární transfery… Proč je neprůhlednost výhodná? ØMonetární transfery preferovaným zájmových skupinám by vyvolaly všeobecný voličský nesouhlas ØNemonetární transfery mohou dosáhnout stejného cíle s vyvoláním výrazně menšího všeobecného odporu. n Porcování medvěda ØPorcování medvěda (pork barrel politics) → veřejné programy cílené na jeden region a zaplacené všemi ostatními. ØProč politikům prochází porcování medvěda? n 1) Ignorance/podceňování nákladů n 2) Logrolling (já na bráchu, brácha na mě) Školné… nCo když je poskytování nemonetárního transferu podmíněno částečnou vlastní investicí? (např.:veřejné vysoká škola + školné) nPotom pouze studenti z rodin s určitým minimálním příjmem dosáhnou na transfer. nTakto nastavený transferový systém splňuje Directorův zákon, že v demokracii přerozdělování probíhá směrem od bohatých a chudých ke střední třídě. n 8.4. DOBÝVÁNÍ RENTY A PREDÁTORSTVÍ Přerozdělování nV předchozích modelech mělo přerozdělování podobu daňově-transferového programu. nPro fungování modelů bylo klíčová konkrétní podoba programu a konkrétní proces kolektivní volby nNyní změníme úhel pohledu a zaměříme se na problematiku toho, že ekonomické subjekty spotřebovávají zdroje při snaze dosáhnout přerozdělení. Dobývání renty nDobývání renty = sociálně nákladné prosazování přerozdělení důchodů nebo majetku. n→ typickým případem je snaha o získání monopolní renty, kterou může vláda vytvořit, popřípadě zvýšit Dobývání renty - typy nV moderních tržních ekonomikách je přítomnost vládních nařízení a regulací všudypřítomná. nTato nařízení a regulace vytvářejí renty mnoha typů a jednotlivci o jejich získání často soutěží. nV některých případech je taková soutěž zcela legální. nV jiných případech je dobývání renty nelegální a nabývá podoby úplatku, korupce, podvádění a černých trhů. Dobývání renty - náklady nProblémem, který dobývání renty vytváří je, že jednotlivci na její získání vynakládají vzácné zdroje. nJednotlivci chtějí získat rentu, a proto se snaží ovlivnit vládní rozhodnutí → přitom však dochází k ekonomicky neproduktivním výdajům na její získávání (např. lobbying). Aplikace: Náklady monopolu nHaberger (1954): Empirické odhady monopolních ztrát mrtvé váhy pro americkou ekonomiku → výsledek: jejich velikost je relativně malá (0,1% HDP p.a.) nTullock (1967): Náklady monopolů pro ekonomiku jsou výrazně vyšší, protože subjekty soutěží o získání monopolní renty a při této snaze spotřebovávají zdroje. Další náklady dobývání renty nSoutěž jednotlivých kandidátů o získání renty není jediným způsobem neefektivního vynakládání zdrojů. nI samotné přidělování renty vládním úřadem se tak stává lukrativní záležitostí a stává se předmětem soutěže vládních byrokratů o to, kdo získá privilegium přidělovat rentu. To také vede k ekonomicky neproduktivním výdajům. Může být dobývání renty pozitivní? nDobývání renty jsme doposud považovali za neproduktivní vynakládání zdrojů, implicitně jsme ovšem předpokládali, že se nacházíme na hranici výrobních možností (Pareto efektivita). nCo když se tam ekonomika nenachází? Jaké bude potom zhodnocení dobývání renty? nV takovém případě (za určitých předpokladů) může být dobývání renty efektivní (např. dobývání renty za účelem odstranění cla) → ovšem taková situace nastává poměrně zřídka n Náklady na dobytí renty nJsou ekonomické renty zcela vyčerpávány náklady na jejich získání (dobytí)? nPokud několik subjektů soutěží o rentu v prostředí dokonalých informací, potom by ekonomické renty měly být plně vyčerpávány náklady na jejich dobytí (MR=MC) nV realitě: nedokonalé informace, averze k riziku, nelegálnost některých dobývání, alternativní využití zdrojů → renta může být vyšší než náklady na její získání → efektivní dobývání renty (Tullock) Aplikace 1)Obchodní politika (cla, kvóty, protekcionismus, nedospělá odvětví..) 2)Regulace („regulator capture“) 3)Získávání (předražených) veřejných zakázek Predátorství nPredátorství = jednotlivci nebo skupiny ve společnosti soustředí svoji aktivitu na získávání zboží od jiných. Model „Predátor“ ØGrossman – Kim (1996) ØInterakce dvou agentů: potenciální „Predátor“ a potenciální „Kořist“ ØPotenciální Kořist rozděluje svoje zdroje mezi produkci spotřebního zboží a na produkci obranných opatření proti případnému predátorskému nájezdu. ØPotenciální Predátor rozděluje svoje zdroje produkci spotřebního zboží a produkci ofenzivních zbraní, které může použít k uloupení majetku Kořisti. Ø Rovnováhy… 1)Žádná agrese … Predátor nevytváří žádné ofenzivní zbraně, věnuje se pouze produkci spotřebních statků 2)Čistá agrese … Predátor nevytváří žádné spotřební statky, pouze ofenzivní zbraně 3)Smíšená … Predátor věnuje část zdrojů na produkci spotřebních statků a část zdrojů na produkci ofenzivních zbraní. 4) Fungování modelu (1) nKořist (vybavená zdroji ed) je na tahu první, musí se rozhodnout, kolik věnuje na obranu xd a kolik na produkci kapitálu kd ve vztahu k rozpočtovému omezení: n ed = xd + kd n nPredátor (vybavený zdroji eo) pak musí rozdělit zdroje na ofenzivní zbraně xo a na produkci kapitálu vzhledem k rozpočtovému omezení: n eo = xo + ko n nNásledně se uskuteční produkce, která je lineární pro Kořist i Predátora s produkčním koeficientem α n Fungování modelu (2) nV případě „predátorství“ (xo>0) si Kořist ponechá δ podíl ze svého původního vybavení (jak defenzivní statky, tak spotřební statky podléhají Loupeži) nHodnota δ závisí na relativním poměru, v kterém Kořist a Predátor investovali do defenzivních a ofenzivních statků. n δ = Ψ(xo/xd); kde Ψ’< 0 n n Fungování modelu (3) nFinální bohatství je ωj (j = d,o) a predátorství může spotřebovovát zdroje, tudíž ωd + ωo může být menší než ed+eo nCílem jednotlivce je maximalizace součtu produkovaných spotřebních statků a finálního bohatství (Ωj =αkj + ωj) nRovnováhy modelu jsou Nashovy rovnováhy založené na nejlepších reakčních volbách xo a xd n Rovnováhy modelu… n… budou záviset na hodnotách parametrů a počátečního vybavení nUvažujme dvě proměnné: -poměr vzájemného počátečního vybavení ε = ed/eo -efektivitu ofenzivních zbraní oproti defenzivním opatřením (κ) Rovnováhy modelu (1) 1)Pokud jsou ε i κ malé, potom nebude docházet k predátorství → ofenzivní zbraně jsou tak neefektivní oproti obraně, že se predátorství nevyplatí 2)Pokud je ε velké a κ ani moc malé ani moc velké, potom bude Predátor alokovat veškeré své zdroje na predátorství → vysoká relativní hodnota zboží, které Predátor může získat. Predátor je na počátku relativně chudý vůči Kořisti a bohatství Kořisti podporuje agresivitu Predátora. 3) 3) Rovnováhy modelu (2) n3) Pokud je κ malé, potom nebude docházet k predátorství, i v situaci, kdy je ε velmi velké → ofenzivní zbraně jsou neúčinné oproti defenzivním opatřením. n4) Pokud je κ velmi vysoké, potom vysoká efektivita ofenzívy vůči defenzívě znamená, že Predátor bude alokovat pouze část svých zdrojů pro predátorství. n Aplikace: ochrana vlastnických práv nAplikace modelu predátorství na vytvoření teorie vlastnických práv. nPředpoklady: dva agenti, oba však mohou hrát roli jak Predátora, tak Kořisti. nMotivace: Proč ve společnostech obvykle převládají neagresivní rovnováhy? Aplikace: ochrana vlastnických práv (2) nPokud ve společnosti převládá neagresivní rovnováha, potom jednotlivci museli vynaložit dostatečné zdroje na obranu. nTyto zdroje na obranu ovšem představují náklady. Je tedy situace s plně garantovanými vlastnickými právy nejlepší možná? Aplikace: ochrana vlastnických práv (3) nOchrana vlastnických práv = podpora defenzivních opatření oproti ofenzivním zbraním. nBohatí jsou na tom tím lépe, čím menší je κ a tedy čím větší je ochrana vlastnických práv, u chudých je tomu opačně. n Aplikace: ochrana vlastnických práv (4) nJe potom možné argumentovat, že přerozdělování důchodů od kapitalistů k dělníkům může být ku prospěchu kapitalistů, pokud stimuluje produktivní spíše než predátorské chování na straně dělníků. nDělníci musí rozhodnout, jak alokovat svůj čas mezi predátorské a produktivní aktivity. Pokud kapitalisté podporují příplatky ke mzdám, zvyšují hodnotu času věnovaného produktivním aktivitám oproti predátorským na straně dělníků 8.5. MEZIGENERAČNÍ PŘEROZDĚLOVÁNÍ Mezigenerační přerozdělování ØPenzijní systém ØZdravotní systém ØŠkolství PAYG nPay as you go (PAYG) = financování přerozdělovacího programu, kdy pracující populace je zdaněna, aby financovala platby starším (ČR: důchody +zdravotnictví) n nProč existuje taková silná motivace přerozdělovat od mladých ke starým? n Budoucí generace nPAYG systémy umožňují přesunovat náklady současných přerozdělovacích procesů i na generace, které se dosud nenarodily. nBudou se toho snažit současné generace využít (zneužít)? nPokud ano, co pak bude budoucí generace motivovat k tomu, aby své závazky skutečně splnili a neodmítli je jako unfair? n Browning (1975) nBude PAYG penzijní program zaveden v populaci s majoritním hlasováním? nPředpoklady modelu: model mnoha současně žijících generací s identickými, nealtruistickými jednotlivci, majoritní hlasování, přijaté rozhodnutí platí již navždy Závěry Browning modelu nJednotlivec v každém věku posuzuje čistou diskontovanou očekávanou hodnotu plateb a příspěvků do systému. nProtože se populace skládá s jednotlivců v různém věku, program získá majoritní podporu. nTento závěr platí i v situaci, kdy populace roste (převažují mladé generace) a model také predikuje větší objem přerozdělování než jakou by preferoval mladý volič. Kritika Browning modelu ØPřepokládá, že budoucí generace nemohou změnit podobu programu → budoucí generace nemůže odmítnout závazky, které na ně uvalily předchozí generace ØProč mladí neodmítnou plnit dohodu? Ø Proč mladí dodrží dohodu? 1)Altruismus → mladí jsou solidární se svými Starými a rozdělí se s nimi o zdroje. 2)Společenská smlouva → dohody se dodržují. 3)Heterogenita voličů napříč generacemi → formace majoritních koalic mezi některými mladými a některými starými za účelem udržení mezigeneračního přerozdělování Tabelliniho model mezigeneračního přerozdělování (1990) ØMezigenerační přerozdělování na příkladě splacení/nesplacení veřejného dluhu. Rozhodnutí musí být schváleno majoritním hlasováním. ØStará generace vytvořila dluh (bez souhlasu mladých). Nyní existuje stará i mladá generace a hlasuje se o tom, zda dluh (a s ním i příslušný daňově-transferový program) bude splacen nebo odmítnut. Výsledek modelu nDluh nebude odmítnut a program bude pokračovat, protože k jeho udržení se zformuje koalice starých a dětí bohatých rodičů (kteří drží obligace veřejného dluhu). nDěti bohatých rodičů jsou altruističtí vůči svým rodičům. Kdyby mohli hlasovat v minulém období, hlasovali by proti zavedení programu. nProgram však byl zaveden a jejich rodiče drží obligace veřejného dluhu, proto z altruismu hlasují pro udržení programu → minulé rozhodnutí není změněno současnou generací Role altruismu nAltruismus mezi generacemi musí být přítomný, jinak by nedošlo ke splacení dluhu. Nemůže být však ani příliš silný, protože potom by děti maximalizovali užitky svých rodičů nikoliv svoje. nPokud přijmeme předpoklad „středního“ altruismu, potom budou nebudou uhrazovány příliš velké hodnoty dluhu (zátěž dluhu převyšuje altruismus) ani příliš malé hodnoty dluhu (příliš málo postižených rodičů). 8.6. PŘEROZDĚLOVÁNÍ A MOBILITA Mobilita nAž doposud jsme předpokládali, že jednotlivci nemohou legálně uniknout důsledkům rozhodování, které bylo ohledně přerozdělování kolektivní volbou přijato. nOvšem jednotlivci, pokud se jim výsledná podoba přerozdělování nelíbí mohou hlasovat nohama → změnit juridiskci. nTato možnost ex-post mobility ovlivňuje podobu přerozdělovacích programů ex-ante. Aplikace… 1)Emigrace/imigrace pracovní síly/kapitálu mezi regiony/zeměmi 2)Teorie klubů 3)Politická ekonomie růstu → jak hrozba důchodového přerozdělování může ohrozit akumulaci výrobních faktorů, a tím i ekonomický růst. Mobilita daňového poplatníka ØEpple-Romer (1991) ØModel toho, jak mobilita výrobních faktorů limituje prostor pro přerozdělování ØModel předpokládá dokonalou mobilitu mezi komunitami, takže jednotlivci si mohou zvolit, v které komunitě se jim nejvíce líbí daňově-transferový program Ø Ø Předpoklady Epple-Romer (1) ØMetropolitní homogenní území, které je rozděleno na J juridiskcí, přičemž počet i hranice komunit jsou fixní. ØJednotlivci, kteří se liší ve svém příjmu y si vyberou jednu z J juridiskcí, kde chtějí žít. ØDůchod v každé juridiskci je rozdělen podle F(y) [0, ymax] a toto rozložení je známo. Ø Ø Předpoklady Epple-Romer (2) ØJednotlivci konzumují dva typy statků: -spotřební statek c -komunitně specifický statek xh „bydlení“ ØUžitek jednotlivce je rostoucí konkávní funkcí obou statků u (c, xh) ØDruhý statek (bydlení) je zdanitelný statek, z kterého jednotlivec platí daň, pokud je rezidentem. Ø n Předpoklady Epple-Romer (3) ØPřerozdělování v rámci komunity j probíhá následovně: každý jednotlivec obdrží fixní transfer na hlavu vj, který je financován daní na bydlení. ØDaň na bydlení v komunitě j je tj a nájemní cena bydlení před zdaněním (která se určí v rovnováze) je Phj, takže hrubá cena bydlení (včetně daně) v komunitě j je Pj=(1+tj)Phj Předpoklady Epple-Romer (4) nRozpočtové omezení jednotlivce s důchodem y, který žije v komunitě j je potom: y + vj = c + Pjxh nV každé komunitě jednotlivec maximalizuje svůj užitek volbou c a xh pro dané Pj a vj. nDále jednotlivec hledá, v které komunitě mu kombinace (Pj, vj) přinese nejvyšší užitek. nV každé komunitě je (Pj, vj) určeno majoritním hlasováním všech členů komunity. Výsledky Epple-Romer modelu ØKlíčovým výsledkem modelu je skutečnost, že mobilita vede ke stratifikaci komunit podle příjmů, kdy komunity s vyšším průměrným příjmem jsou charakteristické nižším stupněm přerozdělování Ø Daně jsou využívány pouze k financování přerozdělování, nikoliv k produkci veřejných statků → vysoké daně vyženou bohaté a přilákají chudé. Rozdíly ve zdanění a bariéry mobility ØJak velký problém představuje mobilita pro možnost provádění přerozdělovacích politik? ØExistují mezi jednotlivci odlišné preference pro přerozdělování? ØDokonalá mobilita výrobních faktorů? Mobilita práce ØÚtěk bohatých z regionů s vyšším zdaněním je limitován celou řadou faktorů (rodinné, společenské, pracovní vazby) a bude zatížen vysokými náklady ØNaopak chudí mohou být výrazně více přitahování do regionů s vyšší úrovní daní a přerozdělování (mají nižší náklady příležitosti) Ø Ø Mobilita kapitálu ØBohatí by ovšem mohli obejít vysoké náklady emigrace tím, že by do zahraničí převedli svůj kapitál a schovali jej tak před domácím zdaněním ØHrozba útěku kapitálu může blokovat snahy o vyšší domácí přerozdělování. Ø Mobilita práce a přerozdělování v čase ØSnaha využit situace, kdy výplata transferů a platba daní je od sebe odtržena v čase (vzdělání). ØVyužiji transferů a v okamžiku, kdy přijde čas placení daní, uteču jinam. ØÚtěk mozků