4. ČASOVÁ NEKONZISTENCE 4.1. ČASOVÁ NEKONZISTENCE Motivace… n„Like the British Constitution, she owes her success in practice to her inconsistencies in principle“ T. Hardy n n„With consistency a great soul has simply nothing to do“ R.W.Emerson Plán přednášek… n4. Problém (1): Časová nekonzistence 1 n n5. Problém (2): Časová nekonzistence 2 n n6. Řešení (1): Zákony, instituce a delegovaná autorita n n7. Řešení (2): Kredibilita a reputace Časová nekonzistence nČasová nekonzistence nastává, pokud se optimální politika zvolená v čase t1 pro období t1 liší od optimální politiky pro období t1 ohlášené v čase t0 < t1, i když jsou technologie, preference a informace stejné v obou obdobích. n n n n Význam časové nekonzistence nČasová nekonzistence zahrnuje více než jen příslib politika v čase t0 provádět v t1 určitou politiku a následně v čase t1 tento slib změnit, pokud to vyhovuje jeho zájmům. n nVýznam časové nekonzistence spočívá v tom, že časově nekonzistentní politiky jsou prováděny v zájmu maximalizace užitku spotřebitelů (občanů). Jinými slovy občané jsou „podváděni“ časově nekonzistentními politikami pro jejich vlastní dobro. n Časová nekonzistence a hospodářská politika -Problém přítomný v mnoha oblastech hospodářské politiky. -Umožňuje formalizovat a lépe tak pochopit motivaci vlády k časově nekonzistentnímu chování -Některé demokratické instituce mohou být chápány jako prevence časově nekonzistentního chování. n „Objevení“ časové nekonzistence nFinn. E. Kydland – Edward C. Prescott (1977): Rules Rather than Discretion: The Inconsistency of Optimal Plans. JPE 85/3 (Nobelova cena za ekonomii 2004): n nAbstract: Even if there is an agreed-upon, fixed social objective function and policymakers know the timing and magnitude of the effects of their actions, discretionary policy, namely, the selection of that decision which is best, given the current situation and a correct evaluation of the end of period position, does not result in the social objective function being maximized. n Příklady časově nekonzistentních politik 1)Patentová politika 2)Protipovoďňová opatření 3)Zdanění kapitálu 4)Inflace - nezaměstnanost Zdroj: Kydland – Prescott (1977) 1) Patentová politika nVláda dnes slíbí, že v budoucnu bude platit patentový zákon (motivuje firmy k investicím do výzkumu). n nV budoucnu (poté co firmy investovaly do výzkumu) zruší patentový zákon (aby zabránila vzniku patentových monopolů – např. léky). 2) Protipovoďňová opatření nVláda dnes vyhlásí, že v záplavových oblastech nebude budovat protipovoďňová opatření (aby odradila lidi od výstavby domů). n nPokud však lidé domy v této oblasti postaví, v budoucnu je optimální politikou tato protipovoďňová opatření zrealizovat (ochrana majetku a životů). 3) Zdanění kapitálu nVláda dnes slíbí, že v budoucnu nebude zdaňovat kapitál (aby motivovala firmy k investicím). n nV budoucnu (poté co firmy investovaly do akumulace kapitálu) zavede daň za kapitálu (aby zvýšila vládní příjmy). n n= Fischerův model 4) Inflace - nezaměstnanost nCentrální banka dnes ohlásí, že v budoucnu bude provádět monetární restrikci (aby snížila inflační očekávání). n nV budoucnu (poté co inflace klesla v důsledku nižších inflačních očekávání) provede monetární expanzi (aby zvýšila vládní příjmy). n n= Barro-Gordonův model n Další aplikace 1)Problém zkoušky 2)Výchova dětí 3)Vyjednávání s teroristy 4) 1) Problém zkoušky nUčitel dnes vyhlásí, že v lednu proběhne zkouška z předmětu HOPO_2 (aby motivoval studenty k průběžné přípravě) n nV lednu (poté co se studenti několik měsíců pilně učili) zkoušku zruší, aby ušetřil čas a stres všem zúčastněným. n 2) Výchova dětí nRodiče oznámí svému dítěti, že pokud bude zlobit, tak jej potrestají, aby jej motivovali k dobrému chování. nOvšem pokud dítě začne zlobit, rodiče jsou v pokušení trest odpustit, protože jim je nepříjemné dítě trestat. n 3) Vyjednávání s teroristy nVláda dnes vyhlásí, že nikdy v budoucnu nebude vyjednávat s teroristy (aby je odradila od útoků). n nV budoucnosti teroristé vezmou rukojmí a začnou klást požadavky (vyhlášení vlády nezabralo). Vláda může být v pokušení začít s teroristy vyjednávat (aby zachránila rukojmí). Princip časové nekonzistence nČasová nekonzistence představuje významný teoretický problém, protože v řadě kontextů má vláda motivaci odchýlit se od předem ohlášených politik (neplnit své sliby). n nPříčinnou není oportunismus politiků, ale změny ekonomického prostředí v důsledku racionálně očekávaných důsledků ohlášených politik. Význam pro hospodářskou politiku nČasová nekonzistence představuje klíčový teoretický argument pro diskusi ohledně používání pevných pravidel oproti diskreci při tvorbě hospodářské politiky. n n Rules rather than discretion! 4.2. ZDANĚNÍ KAPITÁLU Zdanění kapitálu nIdea: Vláda má motivaci nejdříve slíbit, že nebude zdaňovat kapitál a následně slib porušit (časová nekonzistence). nDůsledek: Možné vysvětlení, proč je akumulace kapitálu nízká v zemích se slabými pojistkami proti tomuto typu chování vlády. nFormalizace: Fischer, S. (1980): „Dynamic Inconsistency, Cooperation and the Benevolent Dissembling Government“. Journal of Economic Dynamics and Control: 93-107. Předpoklady modelu (1) -Existují dvě období: n (1 = přítomnost; 2 = budoucnost) -Individuální spotřeba se uskutečňuje v obou obdobích (c1; c2) -Výroba a vládní aktivita probíhá pouze v druhém období. - Předpoklady modelu (2) nV prvním období každý jednotlivec obdrží důchod y, který rozdělí mezi spotřebu c1 a akumulaci kapitálu, která bude použita v druhém období k2 nPráce l2 je také nabízena v druhém období a produkční funkce je lineární pro k a l, takže rovnováha na trhu statků v obou obdobích je: n n(1) c1 + k2 = y n(2) c2 + g2 = al2 + Rk2 n n - - - - g2…vládní výdaje; a; R …… parametry produkční funkce Cíle jednotlivce a vlády nUžitková funkce jednotlivce (Ω) n Ω = ln c1 + β[ln c2 + δ ln (1 - l2) + γ ln g2] n kde β, δ, γ jsou dané parametry n nCíl vlády nCílem „blahosklonné“ vlády je maximalizace užitku reprezentativního jednotlivce. n Řízené optimum nOptimální alokaci získáme maximalizací užitkové funkce Ω podle jednotlivých množství: n nOptimum: nc2 = βRc1 nl2 = 1 – (δ/a)βRc1 ng2 = γβRc1 n n Numerická simulace modelu nModel: n(1) c1 + k2 = y (2) c2 + g2 = al2 + Rk2 n(3) Ω = ln c1 + β[ln c2 + δ (ln (1 - l2) + γ ln g2] n nPředpoklady: ny=10 a=1 R=1 β=0,9 δ=0,1 γ=0,8 n nŘízené optimum: nc1=4,06; c2=3,65; l2=0,635; g2=2,92; k2=5,94; Ωmax=3,24 n n c1 + k2 = y c2 + g2 = al2 + Rk2 n 4,06 + 5,94 = 10 3,65 + 2,92 = 0,635 + 5,94 n Řízené optimum nŘízené optimum je stav, který vláda může dosáhnout, pokud má k dispozici dostatečně nedistorzní (= neovlivňující nabídku VF) nástroje fiskální politiky, aby mohla dosáhnout libovolné alokace, kterou zamýšlí. nV tomto případě by k dosažení rovnováhy postačovalo uvalení jednorázové nedistorzní daně (lump-sum tax) uvalené v libovolném období (aby bylo možné financovat g2). n Daně nPředpokládejme ovšem, že vláda nemá k dispozici nedistorzní daně a musí použít distorzních daní uvalených v druhém období na: ntk......kapitál ntl.......práci n Jak se změní rovnováha? nJednotlivec nyní musí zvolit spotřebu a úspory v prvním období takovým způsobem, aby při očekávaných daňových sazbách maximalizoval svoji užitkovou funkci Ω při následujících rozpočtových omezeních: n nc1 + k2 = y nc2 = (1- tk)Rk2 + (1- tl)al2 Vládní výdaje nJednotlivec považuje vládní výdaje g2 za dané. Jednotlivci tak neinternalizují vládní rozpočtové omezení Rovnováha nJednotlivec maximalizuje: nc1(tke, tle); k2(tke, tle); c2 (tk, tl); l2 (tk, tl) e….očekávané (expected) n nNa základě individuálních rozhodnutí jednotlivců v prvním období ohledně c1 a k2 vláda určí skutečné daňové sazby tk a tl v druhém období, tak aby maximalizovala individuální užitek Ω vzhledem k vlastnímu rozpočtovému omezení: n ng2 = tlal2 + tkRk2 = tlal2(tk, tl) + tkRk2(tke, tle) n Hlavní problém nJak se utvářejí očekávání ohledně budoucích daňových sazeb a především, zda (tk, tl), které vláda zvolí je rovno (tke, tle), které veřejnost očekává. Pokud se nerovnají dochází k problému časové nekonzistence. Motivace vlády nV druhém období má vláda motivaci minimalizovat distorze tím, že zdaní pouze kapitál a ponechá práci nezdaněnou. (v druhém období již vysokými daněmi nelze odradit tvorbu kapitálu, zatímco vysoké daně na práci sníží nabídku práce) n nProto vláda, která chce maximalizovat blahobyt (užitkovou funkci) má motivaci k časově nekonzistentnímu jednání: n 1) nejdříve vláda ohlásí ex ante nízké zdanění kapitálu → jednotlivci uvěří a nakumulují kapitál n 2) v druhém období na něj vláda vyhlásí překvapivě vysokou daň. Proč to vláda dělá? nPodle teorie optimálního zdanění by výrobní faktory s více neelastickou nabídkou měly být zdaňovány více → ex post je kapitál neelasticky nabízený výrobní faktor. nObecně problém časové nekonzistence při zdaňování výrobních faktorů nastane vždy pokud ex-post elasticita nabídky výrobního faktoru je menší než ex-ante elasticita. n Dvě otázky.. n1) Na základě čeho jednotlivci formulují svá očekávání ohledně budoucích daňových sazeb? a)Na základě toho, co vláda slíbí. b)Na základě racionálního očekávání, že vláda má motivaci k časově nekonzistentnímu chování. n n2) Je vláda schopna se kredibilně předzavázat, že bude dodržovat své sliby? Čtyři typy řešení modelu 1)Řízené optimum (máme k dispozici nedistorzní daň) 2)První časově konzistentní řešení → vláda dodrží sliby ohledně budoucích daní → (tk, tl) = (tke, tle)…Konzistentní_1 (Dodržený Slib) 3)Druhé časově konzistentní řešení → jednotlivci prohlédnou snahu vlády reoptimalizovat v 2. období a očekávají vysoké daně na kapitál nehledě na vládní sliby: (tke, tle) = (tk, tl) … Konzistentní_2 (Nedůvěřivý Investor) 4)Časově nekonzistentní řešení (vláda nejdříve slíbí nízké daně na kapitál, jednotlivci uvěří a vláda v 2. období reoptimalizuje): (tk, tl) ≠ (tke, tle) …. Nekonzistentní (Důvěřivý Investor) n n n Simulace modelu Předpoklady: y=3 a=1 R=1.5 β=0,9 δ=0,25 γ=0,5 Řešení Ω c1 k2 c2 l2 g tk tke tl tle Řízené optimum 0,759 1,424 1,576 1,922 0,519 0,961 Nekonzistentní (DI) 0,723 1,726 1,274 1,633 0,537 0,817 44% 33% 0% 33% Konzistentní_1 (DS) 0,706 1,726 1,274 1,553 0,419 0,777 33% 33% 33% 33% Konzistentní_2 (NI) 0,625 2,014 0,986 1,417 0,646 0,709 48% 48% 0% 0% Ω = ln c1 + β[ln c2 + δ (ln (1 - l2) + γ ln g2] Proč je užitek jednotlivců vyšší při časově nekonzistentním řešení? 1)Nejvyšší ho užitku je dosaženo při řízeném optimu, protože nedojde k distorznímu narušení efektivity fungování ekonomiky. 2)Druhého nejvyššího užitku je dosaženo při časově nekonzistentním řešení. Oproti časově konzistentním řešením (tk, tl)=(tke, tle) vláda porušením slibu a překvapením jednotlivců zvýší jejich užitek Ω. 3)Užitek v řešení konzistentní_1 (splněný slib) není nižší (a je obvykle vyšší) než v případě řešení konzistentní_2 (nedůvěřivý investor), protože vláda se vždy může zavázat k dodržení slibů ohledně daňových sazeb → právě nemožnost vlády se kredibilně zavázat, může být v řadě prostředí důvodem, proč konečným výsledkem je z pohledu užitku nejhorší varianta: konzistentní_2. n n Závěry Fisherova modelu (1) nNastoluje významné otázky pro tvorbu hospodářské politiky. nPokud je přítomna časová nekonzistence, existuje pokušení nedodržovat ohlášené politiky. nProtože konzistentní řešení není optimální, existuje motivace se od něj odchýlit. Závěry Fisherova modelu (2) nProblém časové nekonzistence nastává, i když se vláda snaží maximalizovat užitek reprezentativního agenta. nČasová nekonzistence nenastane, pokud by vláda měla k dispozici nedistorzní nástroje hospodářské politiky. nPokud existuje časová nekonzistence, užitek roste, pokud reprezentativní jednotlivec „spolupracuje“ (nechá se ošálit). Závěry Fisherova modelu (3) nČasová nekonzistence může nastávat v situaci neracionálních očekávání, pro její vznik je však potřebná vazba mezi rozhodováním v současnosti a očekáváním budoucnosti. nČasová nekonzistence se vyplácí, pokud nemá dlouhodobé důsledky. Jednotlivci jsou podváděni pro své vlastní dobro. Závěry Fisherova modelu (4) nČasová nekonzistence v tomto modelu nedává jasnou odpověď na otázku „rules x discretion“. nOptimální v tomto modelu není ani vždy dodržovat pravidla (suboptimální řešení) ani je vždy porušovat (při opakovaném porušení jednotlivci přestanou věřit vládním slibům). Otázka… nKdy je optimální daný slib dodržet, a kdy jej porušit? Literatura nA. Drazen: Chapter 4: The Time-Consistency Problem. ss. 101-113