Shrnutí

Teorie veřejné volby vznikla jako alternativa tradičnímu pojetí kolektivního rozhodování jako hledání maxima hypotetické společenské funkce blahobytu. Teorie veřejné volby se dále dělí do pozitivní a normativní části, přičemž dělítkem je obvykle diskuse volby použitého rozhodovacího mechanismu. Normativní analýza navazuje na tradiční pojímání a již zmíněnou snahu o maximalizaci blahobytu společnosti. Určitým závěrem těchto úvah je tzv. Arrowův teorém. Teorém dokazuje, že není možno nalézt rozhodovací pravidlo, které by tento úkol bylo schopno zvládnout bezchybně. Každý mechanismus společenské volby může být v určitých podmínkách poškozen, resp. může produkovat nesprávné (či nepředvídatelné). Nejznámější ilustrací Arrowova teorému je tzv. Condorcetův, či hlasovací paradox.
 

Prezentace z přednášek

Základní literatura k tématu

JACKSON a BROWN (2003, kapitola 4), MUELLER (2003, kapitoly 23,24).