Rodina a zaměstnání
s ohledem na rodinný cyklus
Sylva Höhne
Věra Kuchařová
Kamila Svobodová
Anna Šťastná
Lucie Žáčková
VÚPSV, v.v.i. Praha
2010
Publikace byla schválena ediční vědeckou radou ve složení:
doc. Ing. Ladislav Průša, CSc. (VÚPSV, v.v.i. Praha)
Ing. Martin Holub, Ph.D. (VÚPSV, v.v.i. Praha)
Mgr. Miriam Kotrusová, Ph.D. (FSV UK Praha)
Ing. Robert Jahoda, Ph.D. (MU Brno)
Ing. David Prušvic, Ph.D. (MF ČR)
Ing. Jan Mertl, Ph.D. (VŠFS Praha)
Ing. Jan Molek, CSc. (JU, České Budějovice)
Tato publikace vznikla v rámci řešení výzkumného projektu „Rodina, zaměstnání,
vzdělání“ (registrační číslo 1J 051/05-DP2), který finančně podpořilo Ministerstvem
práce a sociálních věcí České republiky. Projekt je součástí výzkumného programu TP-
5 „Moderní společnost a její proměny“.
Vydal Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i.
Praha 2, Palackého náměstí 4
jako svou 405. publikaci
Vyšlo v roce 2010, 1. vydání, náklad 220 výtisků, počet stran 108
Tisk: VÚPSV, v.v.i.
Recenze: Mgr. Hana Hašková (SOÚ AV ČR, v.v.i.)
Mgr. Eva Mitchell (SOÚ AV ČR, v.v.i.)
ISBN 978-80-7416-059-2
http://www.vupsv.cz
Rodina a zaměstnání s ohledem na rodinný cyklus
Abstrakt
Studie přináší výsledky série empirických šetření zaměřujících se na vybrané etapy
životního cyklu. Výzkumné sondy vznikly v rámci projektu „Rodina, zaměstnání a
vzdělání“ a zjišťovaly mimo jiné individuální předpoklady harmonizace zmíněných tří
sfér na úrovni rodin a rodinných vztahů. Publikace je rozčleněna do tří stěžejních částí.
V první části věnované sféře rodiny jsou sledovány hodnoty a postoje spojené
s partnerstvím a rodičovstvím a zároveň jejich naplňování v podobě reálných životních
a rodinných strategií. Zvláštní pozornost je věnována času v rodinném životě a
v zaměstnání, neboť rozdělení času mezi rodinu a práci je jednou z klíčových otázek
zejména v životě rodin s menšími dětmi. Předmětem druhé části textu je současné
socioekonomické postavení mužů a žen v dané fázi rodinného cyklu. Pozornost se
zaměřuje na profesní zařazení a pracovní podmínky zástupců jednotlivých rodin a též
na hodnocení jejich příjmové a materiální situace. Klíčovým tématem poslední části
studie jsou plány, strategie a názory na význam zaměstnání a rodiny v životě respondentů.
Studovány jsou upřednostňované možnosti ulehčující rodičům snahu harmonizovat
rodinný a pracovní život i konkrétní praktiky, které rodiče v realitě uplatňují.
V závěru této části je pojednáno o preferovaných opatřeních na podporu rodiny ze
strany státu.
Klíčová slova: rodina, partnerství, rodičovství, životní cyklus, zaměstnání, harmonizace
rodiny a zaměstnání, vzdělání
Family and Employment with respect to the family cycle
Abstract
The monograph presents results of a series of empirical surveys focused on the specific
stages of the life cycle. Surveys were conducted within the research project "Family,
employment and education". The project’s aim is to identify individual requirements
and chances of balancing the three spheres - family, employment and education within
families and family relationships. The publication is divided into three main
sections. The first part of the study is devoted to the family sphere and focuses on the
values and attitudes connected with partnership and parenthood as well as their
implementation in the real family life and life strategies. Special attention is paid to
the issue of time management of family life and employment, since the division of
time between work and family is one of the key issues especially in the lives of families
with small children. The second part deals with the socio-economic status of men and
women over the life course and studies the professional status and working conditions
of respondents, their income and material conditions of families. A key theme of the
last part of the study is work-life balance and plans, strategies and attitudes towards
the importance of work and family life. This part analyses also experiences and
attitudes towards family and social policy measures.
Key words: family, partnership, parenthood, life course, employment, work-life
balance, education
5
Obsah
Úvod ............................................................................................................. 7
1. Sféra rodiny (Anna Šťastná, Lucie Žáčková) ................................................. 12
1.1 Zakládání rodiny ................................................................................... 12
1.2 Partnerství ........................................................................................... 16
1.3 Rodičovství .......................................................................................... 23
1.4 Čas v rodinném životě a v zaměstnání ..................................................... 33
1.5 Shrnutí................................................................................................ 41
2. Sféra práce (Sylva Höhne, Lucie Žáčková).................................................... 43
2.1 Význam zaměstnání .............................................................................. 43
2.2 Postavení na trhu práce a pracovní podmínky............................................ 49
2.3 Materiální zajištění ................................................................................ 58
2.4 Shrnutí................................................................................................ 62
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání (Kamila Svobodová, Sylva Höhne, Anna
Šťastná).................................................................................................... 65
3.1 Strategie slaďování rodinných a pracovních zájmů ..................................... 65
3.2 Praktiky slaďování rodinných a pracovních rolí........................................... 73
3.3 Korelace mezi sférou soukromou a profesní .............................................. 81
3.4 Opatření na podporu harmonizace sfér rodiny a zaměstnání ........................ 88
3.5 Shrnutí................................................................................................ 96
4. Závěr (Věra Kuchařová).............................................................................. 98
Literatura .................................................................................................. 105
Úvod
7
Úvod
Projekt „Rodina, zaměstnání a vzdělání“, součástí jehož plnění je zde předkládaná
studie, vznikl na základě potřeby komplexně zpracovat téma aktuálních změn ve
třech stěžejních oblastech modernizačních proměn společnosti a jejich vzájemné
provázanosti. Tyto oblasti mají svůj obecný rámec v demografickém vývoji a ekonomickém
rozvoji. Jejich zásadní charakteristikou je, že se vyskytují na rozhraní mezi
sférou soukromou a veřejnou. Jedná se o proměny partnerského a rodinného života a
stárnutí populace, proměny povahy práce a zaměstnanosti a proměny systému vzdělávání
s rostoucím akcentem na celoživotní vzdělávání. Tyto tři procesy se střetávají
v každodenním životě jednotlivce. Každý jedinec v nich vystupuje jako jeden z důležitých
aktérů, jehož jednání, životní strategie a naplňování jeho životních plánů
spoluutváří celkový průběh těchto procesů. Jejich zkoumání se proto neobejde bez
znalosti individuálních motivací a reálného jednání v rodinném chování, v budování
profesní kariéry a průběhu vzdělávacích drah, a to v jejich vzájemné propojenosti.
Proto se jako jedna ze stěžejních součástí řešení projektu „Rodina, zaměstnání
a vzdělání“ uskutečnila série empirických šetření, která zjišťovala subjektivní či
individuální předpoklady harmonizace zmíněných tří sfér na úrovni rodin a rodinných
vztahů. Doplnila ji sonda mezi zaměstnavateli jako dalšími významnými aktéry, kteří
navíc utvářejí významnou část institucionálních a strukturálních podmínek harmonizace
sféry veřejné a soukromé. Celý projekt sestává z několika částí, zahrnujících zhodnocení
a rozpracování stávajících znalostí, analýzu relevantních teoretických konceptů a
realizaci vlastních empirických šetření. Posledně jmenovaná část, konkrétně sondy
v rodinách různého typu, je základem této souhrnné studie.
Empirická část projektu1
se skládala ze tří volně spjatých částí - série pěti sond
zaměřených na vybrané etapy životního cyklu, šetření rodičovských párů prožívajících
aktuálně etapu péče o malé děti a výzkumu zaměstnavatelů zaměřeného na jejich
přístup k zaměstnávání rodičů (potenciálně) zatížených rodičovskými povinnostmi.
Šetření etap rodinného cyklu byla koncipována jako série sond zpracovaných kvótním
výběrem tak, abychom zachovali co nejvyšší homogenitu nevelkých výběrových
souborů a současně zachytili rodiny a jedince, u nichž se specifika dané vývojové fáze
projevují, alespoň potenciálně, nejmarkantněji (podrobnosti viz níže). Šetření manželských
párů se navíc zaměřilo na genderové aspekty slaďování rodiny a zaměstnání a
na roli vyjednávání mezi partnery2
při hledání reálných cest naplňování rodičovských
aspirací a vyrovnávání napětí mezi rodičovskými a profesními povinnostmi.
Koncepce empirických šetření v rodinách vychází z několika teoretických přístupů
a obecných konceptů. Stěžejními jsou koncept harmonizace rodiny a zaměstnání
a teorie životního cyklu [srv. Alan 1989; Hamplová, Šalamounová, Šamanová 2003;
Šťastná 2005, 2006; Kuchařová 2008]. Uvedený koncept je předmětem zájmu
v kontextu rodinné politiky [mj. Kocourková, Rabušic 2006], politiky zaměstnanosti
[Mareš 2006; Sirovátka 2003, 2006] a politiky rovných příležitostí [Čermáková 2002;
Dudová 2007; Křížková 2005, 2006]. Celý projekt usiluje o syntetický pohled na tyto
oblasti, ale v empirických šetřeních byl aplikován zejména pohled rodinně-politický, tj.
zájem o volby strategií slaďování a organizaci disponibilního času rodičů a zda mají
dostatek času na všechny hlavní aktivity a pokud ne, jaké faktory zde působí (příklady
1
Zpracovávaná zejména ve Výzkumném ústavu práce a sociálních věcí, v.v.i. a STEM, s.r.o. ve spolupráci
s Masarykovou univerzitou. Masarykova univerzita současně uskutečnila jako součást projektu „Rodina,
zaměstnání a vzdělání“ vlastní empirické výzkumy „Hodnota dítěte“, „Sociální reprodukce“.
2
Jeho význam analyzují a zdůvodňují např. Možný 2006, Rabušic 2001.
Úvod
8
takového přístupu lze nalézt např. v A new organisation 2003; Gershuny 2003;
Čermáková et al. 2002; Křížková et al. 2005; Ettlerová et al. 2006). Provedená šetření
zohledňují současně celoživotní plány (life-course arrangement), tvořené s ohledem na
profesní a rodinné preference, a sledují bariéry jejich uskutečňování (srv. mj. vliv
reálných možností v publikaci I. Možného z roku 1983, s. 47-49). Zkoumání životního
cyklu umožňuje studovat dynamiku individuálního a rodinného života, provázanost a
sekvenčnost jeho jednotlivých etap. Současně propojuje demografické, sociologické i
psychologické přístupy k analýze proměn a determinant lidského chování, a to
významně právě ve výzkumu harmonizace rodiny a zaměstnání. Inspirativní pro vytváření
výzkumných nástrojů byla též preferenční teorie C. Hakimové [Hakim 2000] a
teorie konfliktních preferencí D. Voase (2003). Ačkoliv se teorie Hakimové neukázala
být zcela přenositelná do českého prostředí [srv. mj. Rabušic, Chromková-Manea
2007], diferenciace chování z hlediska preferencí rodiny a zaměstnání je užitečným
výkladovým schématem, pomáhajícím vysvětlit chování jedinců i míru vlivu institucionálních
a strukturálních bariér na dosahování životních plánů. Teorie konfliktních
preferencí nebyla přímo aplikována (ověřována), ale sloužila jako inspirativní zdroj pro
uplatnění konceptu partnerského vyjednávání, na jehož význam ve vztahu k natalitnímu
chování upozorňuje např. L. Rabušic (práce z roku 2001 a 2006, též Thomson,
Hoem 1998). Tento koncept má blízko ke konceptu sekvenčnosti rozhodování o plnění
rodičovských plánů [např. Rabušic 2001; Možný 2006] a oba společně představují
důležitý podnět koncipování pronatalitně zaměřené rodinné politiky, pro zvažování
jejích efektivních nástrojů [viz Rabušic 2006].
Využita byla též sekundární analýza dat z výzkumů posledních let (zejména pak
výzkumů STEM, SOÚ AV ČR, VÚPSV, MU Brno) zaměřených především na témata
harmonizace vztahu rodiny a zaměstnání, dělbu práce v rodině mezi partnery a mezi
generacemi, časové zatížení členů rodiny pracovními činnostmi a péčí o domácnost
[Haberlová et al. 20063
]. Kromě toho, že poskytla metodologická východiska (zejména
šetření rodin v různých etapách rodinného cyklu, provedené agenturou STEM v roce
2002), umožnila formulovat některé hypotézy pro empirický výzkum v našem projektu.
Upozornila např. na změny hodnotových orientací, v nichž si sice rodina uchovává
přední místo, ale dostává se do „konkurenčního“ vztahu na jedné straně s hodnotami
práce a na druhé straně s hodnotami hédonistickými. Řada výzkumů všech zmíněných
institucí přinesla poznatky o dělbě práce v rodině, což umožnilo věnovat tomuto
aspektu harmonizace rodiny a zaměstnání menší pozornost ve prospěch jiných stránek
partnerských a rodičovských strategií. V neposlední řadě lze ze sekundární analýzy
čerpat podněty pro hodnocení percepce a využití opatření rodinné a sociální politiky ze
strany rodičů malých dětí nebo např. pro analýzu mezigeneračních vztahů a vzájemné
výpomoci.
Obecným cílem empirických šetření provedených v rámci projektu „Rodina,
zaměstnání a vzdělání“ tedy bylo blíže poznat strategie, jednání a jeho motivy a
uvědomované bariéry (případně nabízené šance) při řešení vztahu rodinných a profesních
rolí a alespoň zčásti identifikovat zde působící faktory, diferencující individuální
dispozice a postupy. Motivy jednání byly zkoumány otázkami na preference a hodnotové
zaměření, samotné jednání bylo sledováno otázkami na profesní a vzdělanostní
dráhy, pracovní vytížení a dělbu práce v domácnosti. Bariéry a naopak podněty
k prosazování preferovaných strategií byly zjišťovány prostřednictvím jejich vnímání
respondenty. Oproti jiným výzkumům, kombinací rodinného (osobního) a profesního
života byl sledován i význam a vliv vzdělání, který však nepotvrdil očekávanou
intenzitu. Jeho vliv však zůstává nepochybný. Zřejmě je v tomto ohledu třeba hledat
vhodnější metody a především je zaměřit na hlubší vhled do této problematiky. V sérii
3
Zpracována byla v roce 2006 řešiteli projektu z VÚPSV, v.v.i. a agentury STEM, s.r.o.
Úvod
9
sond byl aplikován (v mezích možností daného typu šetření) dvojí časový pohled skloubení
času věnovaného zaměstnání a ostatním aktivitám v denním či týdenním
(jinak krátkodobém) rytmu i celoživotnímu rozdělení času mezi práci a jiné aktivity
(např. přerušení kariéry z důvodů péče o dítě nebo jiného člena rodiny, které může
být kompenzováno oddálením přechodu do důchodu).
Empirická šetření v rodinách byla provedena v průběhu roku 2006. Cílem série
sond pro představitele různých etap životního a rodinného cyklu bylo porovnat
individuální předpoklady (konkrétně hodnotové zaměření) s preferovanými a realizovanými
strategiemi vyvažování rodinných a profesních plánů a aspirací, a tím zachytit
jejich proměny, včetně generačních rozdílů. Záměrem bylo též zhodnotit okamžiky
rozhodování o rodičovství a profesní dráze a vliv zde působících faktorů jednak
hodnotově normativních a jednak strukturálních, příp. institucionálních.
Proto byla šetření rodin koncipována podle následujících charakteristik:
I. Série pěti šetření rodinných typů vybraných podle etapy rodinného (životního) cyklu
a nároků na harmonizaci rodiny a zaměstnání po 500 respondentech. Věcně byla
šetření zaměřena na rodinné, profesní a studijní plány a jejich realizaci, nakládání
s časem, časové zatížení profesí a péčí o rodinu a domácnost, strategii slaďování obou
sfér, percepci a využívání společenské pomoci.
II. Sonda mezi oběma rodiči dětí do věku nejmladšího dítěte 6 let byla zaměřená na
životní dráhu rodičů před a po narození nejmladšího dítěte - pracovní uplatnění, další
studium, rekvalifikace, časové zatížení prací v profesi a rodině, strategie slaďování
rodiny a zaměstnání, životní plány a jejich naplnění, využívání pomoci různých
subjektů (institucí sociální pomoci, školy, zaměstnavatelů aj.). Výběrový soubor tvoří
800 osob, tj. 400 matek a 400 otců, dotázáni byli oba rodiče dětí do věku nejmladšího
dítěte 6 let bez ohledu na rodinný stav a formu soužití.
Záměrný kvótní výběr byl v jednotlivých sondách definován takto:
Sonda 1: Rodina a zaměstnání I. - Svobodní jedinci
Svobodní, bezdětní, věk 20-29 let (20-24 let 50 %, 25-29 let 50 %), muži 50
%, ženy 50 %, 3/10 základní vzdělání a vyučení, 5/10 maturita, 2/10 vysoká škola,
1/5 studující, 4/5 ekonomicky aktivní.
Sonda 2: Rodina a zaměstnání II. - Mladá rodina
Ženatí, vdané (i opakovaně), v každé domácnosti dotazován jenom jeden
z partnerů, věk obou partnerů v domácnosti 20-35 let, muži 50 %, ženy 50 %, 3/4
alespoň jedno dítě ve věku 3-7 let, 1/4 bez dětí.
Sonda 3: Rodina a zaměstnání III. - Úplná rodina se školními dětmi
Ženatí, vdané (i opakovaně), v každé domácnosti dotazován jenom jeden
z partnerů, věk obou partnerů v domácnosti 36-50 let, muži 50 %, ženy 50 %, alespoň
jedno dítě ve věku 7-12 let, 1/5 VŠ, 4/5 ostatní vzdělání.
Úvod
10
Sonda 4: Rodina a zaměstnání IV. - Manželská rodina po odchodu dětí
Ženatí, vdané (i opakovaně), v každé domácnosti dotazován jenom jeden
z partnerů, věk obou partnerů v domácnosti 45-60 let, alespoň jedno dítě, oba ekonomicky
aktivní (včetně nezaměstnaných a starobních důchodců zaměstnaných na
smlouvu na dobu určitou), muži 50 %, ženy 50 %, všechny děti již samostatné
s vlastní domácností oddělenou od domácnosti rodičů.
Sonda 5: Rodina a zaměstnání V. - Neúplná rodina se závislými dětmi
Svobodné, rozvedené, ovdovělé matky s dětmi, které žijí bez partnera a
nevedou ani společnou domácnost s rodiči či jinými příbuznými. Alespoň jedno z dětí
je ve věku 4-12 let.
Sonda 6: Rodina a zaměstnání VI. - Rodiče dětí ve věku do 6 let
Manželé nebo druh a družka žijící ve společné domácnosti, jeden z rodičů ve
věku 30-40 let, žádný z rodičů nesmí být student (s výjimkou studia při zaměstnání),
žádný z manželů/partnerů nesmí mít dítě z jiného vztahu, 1/4 nejmladší dítě ve věku
do 3 let, 3/4 nejmladší dítě ve věku 3-6 let. Rozhovor s oběma rodiči musí proběhnout
následně po sobě ve stejný den.
Výběrové soubory tedy zachytily populaci, která je předmětem zájmu projektu,
nikoliv reprezentativním způsobem, ale z pohledu na typické situace rodinného cyklu.
V nich se podle předpokladů kumulují či zvýrazňují problémy dané životní etapy
(narození a péče o malé děti, rodina prázdného hnízda s potenciálními požadavky na
péči o stárnoucí rodiče) a současně mají rodiče již zkušenost s některou specifickou
situací předcházející tu současnou (vznik manželství a založení rodiny, rozpad manželství).
Toto nutné zúžení záběru bylo učiněno v zájmu homogenity souborů umožňující
adekvátně hlubší vhled do problematiky rodin v různých fázích rodinného cyklu.
Umožnilo to zkoumat míru zatížení rodin napětím mezi sférou rodiny a zaměstnání
v jejich různých vývojových fázích.
Tato studie se zaměřuje na tři stěžejní témata, a to na sféru rodiny, sféru
zaměstnání a na jejich vzájemné prolínání. V první kapitole, věnované problematice
rodinného života, je pozornost zaměřena na otázky zakládání rodiny a společné
domácnosti s partnerem, včetně případných dopadů tohoto kroku na vybrané oblasti
života, na dělbu rodinných rolí a partnerskou spolupráci při zajištění domácnosti, na
hodnoty rodiny a problematiku rodičovství. Pojednáno bude o plánování rodičovství,
ideálním věku pro narození dítěte z pohledu respondentů jednotlivých empirických
šetření a též o dopadech plynoucích z narození dítěte na jednotlivé oblasti soukromého,
profesního i společenského života. Sledovány tak jsou jak ideály spojené s partnerstvím
a rodičovstvím, tak jejich reálné naplňování. Zvláštní pozornost je věnována
rozdělení času mezi neplacenou domácí prací a péči o rodinu a děti a práci placenou,
s ohledem na genderové rozdíly v rodinách.
Tématem druhé kapitoly je sféra zaměstnání a postavení na trhu práce s poukazem
na význam zaměstnání v životě jednotlivců. Zkoumáno je profesní zařazení
zástupců studovaných rodin, spokojenost a jistota v zaměstnání a pracovní podmínky
zaměstnanců charakterizované typem pracovní smlouvy, formou pracovní doby a
pracovního úvazku za současného porovnání preferencí s realitou. Kapitola zahrnuje
Úvod
11
rovněž hodnocení příjmové a materiální situace respondentů a jejich rodin v závislosti
na složení domácnosti, počtu ekonomicky aktivních členů a nezaopatřených dětí a
hodnocení významu sociálních příjmů v rodinném rozpočtu.
Poslední kapitola zachycuje vzájemné prolínání sfér rodiny a zaměstnání a
analyzuje jednak strategie, které muži a ženy ze studovaných rodin preferují při
slaďování rodinných a pracovních povinností, a zároveň konkrétní, v této oblasti reálně
uplatňované praktiky. Jedná se zejména o způsoby zajištění péče o malé děti a
využívání flexibilních forem pracovního úvazku. Pozornost se zaměří též na korelace
mezi sférou soukromou a profesní, na obavy pojící se s vlivem časové a finanční
náročnosti péče o malé děti na různé oblasti života i na konkrétní dopady založení
rodiny na osobní a profesní život jednotlivců. V závěru této části bude pojednáno o
preferovaných opatřeních na podporu harmonizace rodiny a zaměstnání ze strany
státu.
1. Sféra rodiny
12
1. Sféra rodiny
V životním a rodinném cyklu dochází ke změnám v časování základních životních
přechodů - kromě posunu sňatku do vyššího věku dochází také k odkládání vstupu
do rodičovské fáze, tedy ke zvyšování věku žen, i mužů, při narození jejich prvního
dítěte. Obecné trendy se v individuální rovině projevují rozdílně, nejvýraznějšími
diferencujícími faktory jsou pohlaví a vzdělání mladých lidí, které má vliv nejen na
představy o ideálním uspořádání jednotlivých sfér života, ale také na reálné partnerské,
sňatkové a rodinné chování jednotlivců.
Z výsledků sociologických šetření opakovaně vyplývá, že rodina si v české
populaci dlouhodobě zachovává svoji vysokou hodnotu, dvoudětná rodina pak
představuje ideál, který deklaruje velká část mužů a žen [Hamplová 2000; Fialová et
al. 2000; Paloncyová 2002; Šťastná 2007b]. Na významu však nabývají také hodnoty
spojené s profesní oblastí a seberealizací, především pak v určitých životních fázích.
V následující kapitole, věnované jedné ze základních sfér studovaných v rámci
celého výzkumného projektu - rodině jsou sledovány jak ideály spojené s partnerstvím
a rodičovstvím, tak jejich naplňování v podobě reálných životních a rodinných strategií.
Unikátní data souboru manželských a partnerských dvojic nám navíc dovolují detailně
sledovat vyjednávání mezi partnery a jejich shodu či naopak rozpory v základních
oblastech partnerského a rodinného života a především pak ve dvou důležitých událostech
v rodinném cyklu - uzavření sňatku a narození potomka. Vyjednávání v rodinách
však probíhá nejen při plánování narození dětí, ale například také v otázkách
partnerské spolupráce při zajišťování chodu domácnosti.
Zvláštní pozornost je věnována času v rodinném životě a v zaměstnání, neboť
rozdělení času mezi rodinu a práci je jednou z klíčových otázek zejména v životě rodin
s menšími dětmi. Roli zde sehrávají genderové diference při dělbě placené a neplacené
práce, kdy ženy zastanou vedle zaměstnání i většinu práce neplacené (tj. zajištění
chodu domácnosti a každodenní péče o děti).
1.1 Zakládání rodiny
V souvislosti s nízkou úrovní sňatečnosti a porodnosti, přetrvávající v České
republice od 90. let 20. století, se často diskutují změny životních cílů, postojů
a hodnotových orientací mladých lidí, kterými je propad v počtech sňatků i narozených
dětí z části vysvětlován. Z výsledků řady šetření (např. Mladá generace 1997, Rodina
2001, Šetření reprodukce a rodiny 1997, Muži a ženy v ČR: životní dráhy a mezigenerační
vztahy 2005)4
přitom vyplývá, že rodina si dlouhodobě zachovává svoji vysokou
hodnotu. Založit rodinu a vychovávat děti představuje pro většinu lidí i dnes jeden
z nejdůležitějších životních cílů. V žebříčku životních cílů a hodnot však zároveň
nabývají na důležitosti některé hodnoty, které mohou naplňování ideálu rodinného
života různými způsoby ovlivňovat. K těmto hodnotám patří například větší důležitost
přikládaná penězům a zajímavé, užitečné či dobře placené práci.
V průběhu 90. let došlo v České republice ke značnému poklesu sňatečnosti
svobodných v nižším věku, sňatky jsou odkládány na pozdější dobu, a tedy do vyššího
věku. Zároveň s tím výrazně poklesl počet uzavíraných sňatků. Průměrný věk při
4
výzkumy prováděné VÚPSV, v.v.i., SOÚ AV ČR, v.v.i., ČSÚ, PřF UK a zaměřené mj. na rodinu, partnerské
a rodinné vztahy
1. Sféra rodiny
13
uzavření prvního manželství vzrostl během posledních 15 let u mužů i žen o více než 6
let (o 6,3 roku u mužů a 6,2 roku u žen v období 1991-2006) a v roce 2006, kdy byly
realizovány analyzované sondy, dosahoval 31,0 let pro muže a 28,4 roku pro ženy.
I přes posun sňatečnosti do vyššího věku stagnuje průměrný věkový rozdíl mezi
snoubenci, v roce 2006 dosahoval úrovně tří let. Mezi současnými snoubeneckými páry
převládají ze 69 % páry, kdy je starší muž, postupně také narůstá podíl sňatků, kde je
žena starší (ze 17 % v roce 1995 na téměř 21 % v roce 2006; Štyglerová 2007: 158).
V životních drahách mladších lidí tedy dochází ke změnám v časování základních
životních přechodů,5
v rámci celkového posunu těchto životních kroků pak existují
rozdíly v individuálních biografiích, které lze vysvětlit mnoha faktory. Některé mohou
být spojovány s hodnotami a aspiracemi jedince, jiné mohou záviset na sociálních
a kulturních normách, právních omezeních a přístupu k ekonomickým i jiným zdrojům.
Nejvýraznějšími faktory, které na individuální rovině diferencují obecné trendy, jsou
pohlaví a vzdělání mladých lidí, které mají vliv na představy o ideálním uspořádání i na
jejich reálné sňatkové chování.
Preferovaný věk při sňatku a zakládání rodiny souvisí především se vzděláním,
neboť lidé s maturitou nebo s vyšším vzděláním častěji uvádějí vyšší ideální věk jak pro
uzavření prvního sňatku, tak pro narození dítěte [Fialová et al. 2000; Šalamounová,
Šamanová 2003]. Ve výzkumech bylo také opakovaně prokázáno reálné odkládání
formování partnerského vztahu a uzavírání manželství do vyššího věku v souvislosti
s objektivními podmínkami pro vstup do manželství (např. bytovými) a v důsledku
realizace individuálních studijních, pracovních či jiných plánů [Paloncyová 2002;
Ettlerová, Matějková 2004; Fialová et al. 2000].
Také v rodinách sledovaných v této studii se odráží všeobecný posun ideálního
věku pro důležité životní kroky. V představách dotázaných rodičů a sezdaných mužů a
žen se ideální věk pro uzavření sňatku pohybuje v průměru mezi 26 až 27 let u
mužů a okolo 25 let u žen (v závislosti na typu rodiny, viz tabulka č. 1.1). Tomuto se
vymykají mladí a doposud svobodní lidé, kteří za ideální sňatkový věk považují věk
ještě téměř o 2 roky vyšší.
Deklarované ideální věky nicméně do značné míry souvisejí s výběrovými
kritérii u každé ze sond. Respondenti z mladé rodiny mají se svým partnerem/svoji
partnerkou uzavřený sňatek, ač jsou věkově mladší (oproti respondentům se školními
dětmi a neúplným rodinám), tato životní zkušenost je pak propojená i s jejich představami
o ideálním načasování sňatku (a to v obou směrech, nižší ideální věk ovlivňuje
reálné chování, zároveň pak pozitivní či negativní životní zkušenost s manželstvím
v nižším věku může vést také k redefinici ideálu).
5
Určitá část populace některé z uvedených životních událostí nezrealizuje vůbec.
1. Sféra rodiny
14
Tabulka č. 1.1 Ideální a reálný věk při sňatku
sonda 1 sonda 2, bezdětní sonda 2, s dětmi sonda 3 sonda 4 sonda 5
ideální věk při uzavření sňatku
ženy 27,0 24,7 24,5 25,2 x 25,2
muži 28,8 26,0 26,2 26,7 x x
reálný věk při uzavření prvního sňatku
ženy x 23,9 23,1 23,9 21,8 x
muži x 25,6 25,1 26,1 24,2 x
Pozn.: Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda
4 - manželská rodina po odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi. V sondě 2 se z důvodu
výběrových kritérií nemusí jednat v případě reálného věku u všech respondentů o první sňatek, neboť
respondenti mohli žít i v opakovaném manželství.
Reálný věk, ve kterém prvně sezdaní rodiče uzavřeli sňatek, je pak obecně nižší
než deklarovaný ideální věk vstupu do manželství. Více než polovina respondentů
s malými dětmi (více viz tabulka č. 1.2) uzavřela manželství v nižším věku, než jaký
věk pro tuto událost považují nyní za ideální. Čtvrtina mužů a 16 % žen uzavřelo
sňatek naopak později. Každý pátý muž a každá čtvrtá žena tedy uzavřela sňatek ve
věku, jaký pokládají pro tuto událost za optimální.
U doposud bezdětných manželů pak nedominuje ideální věk nad reálným, podíl
těch, kteří uzavřeli sňatek dříve, než pokládají za ideální, je stejný jako podíl těch,
jejichž reálný sňatkový věk se s ideálním shoduje (v obou případech 37 % dotáza-
ných).
Tabulka č. 1.2 Rozdíl mezi ideálním a reálným věkem při uzavření prvního
sňatku (v %)
muž žena celkem
ideální věk < reálný 29,1 22,4 25,7
ideální věk = reálný 34,5 39,7 37,2sonda 2, bezdětní
ideální věk > reálný 36,4 37,9 37,2
ideální věk < reálný 26,1 16,2 21,1
ideální věk = reálný 20,5 24,9 22,7sonda 2, s dětmi
ideální věk > reálný 53,4 58,9 56,2
ideální věk < reálný 30,9 24,4 27,6
ideální věk = reálný 24,2 19,2 21,7sonda 3
ideální věk > reálný 44,8 56,5 50,6
Pozn.: Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi
Dopady založení společné domácnosti na vybrané oblasti života
V rámci série provedených empirických šetření byli v jednom výzkumu dotazováni
oba rodiče, máme tedy informace od obou dospělých z partnerské dvojice
(manželů či druha a družky), což dovoluje sledovat vzájemnou partnerskou shodu
nejen v plánech a strategiích, ale také v hodnocení dopadů důležitých událostí vážících
se k partnerskému soužití a rodině. V následující části zaměříme pozornost na subjektivní
vnímání vlivu založení společné domácnosti s partnerem na různé sféry života.
1. Sféra rodiny
15
Sociologické výzkumy mimo jiné dokládají, že vdané ženy a ženatí muži se cítí v
životě šťastnější a spokojenější [Hamplová 2004] a zdá se, že pozitivní vliv manželství
na životní spokojenost je téměř univerzální. Stejně tak i lidé žijící v nesezdaném soužití
jsou podle výzkumů výrazně šťastnější než ti, kteří žijí sami [Hamplová 2006]. Pozitivní
vliv soužití s partnerem/partnerkou je přitom vysvětlován, krom lepšího zdravotního
stavu a lepší finanční situace sezdaných partnerů, také vztahovými faktory, jakými jsou
vzájemná společnost, podpora, pomoc a povzbuzení [Hamplová 2006: 52].
Z hlediska dopadů založení společné domácnosti s partnerem/kou či manželem/
kou na vybrané oblasti života jedince se v odpovědích dotazovaných profilují čtyři
základní oblasti, ve kterých se odráží vliv nového partnerského uspořádání - (1) interpersonální
vztahy v rodině (vztah s partnerem/kou, rodiči vlastními i partnerovými) a
životní spokojenost, (2) sociální status, společenský život a koníčky, (3) finanční a
materiální situace domácnosti a (4) zaměstnání (tabulka č. 1.3).
Tabulka č. 1.3 Dopad založení společné domácnosti na vybrané oblasti života,
sonda 6
faktory aspekty života muži ženy
pocit životní pohody 1,87 1,84
vztahy s partnerem/partnerkou 1,90 1,84
pocit životního úspěchu 2,06 2,07
vztahy s rodiči 2,25 2,16
interpersonální vztahy
a životní spokojenost
vztahy s rodiči partnera/partnerky 2,28 2,32
společenský život, kontakty s lidmi 2,55 2,50
celkové společenské postavení 2,61 2,70
zájmy, koníčky 2,90 2,84
status, společenský
život a koníčky
peníze pro Vaši osobní potřebu 3,13 2,77
bytová situace 2,48 2,29finanční a materiální
situace domácnosti finanční a materiální situace domácnosti 2,62 2,39
šance na postup v zaměstnání 2,83 3,15
zaměstnání
šance mít/získat zajímavou práci 2,87 3,07
Pozn.: 4 faktory vyextrahované faktorovou analýzou. Čísla značí průměry odpovědí na otázku „Jaký celkový
dopad mělo založení společné domácnosti s nynějším partnerem(kou)/manželem(kou) na následující oblasti
Vašeho života?“ na škále 1-určitě příznivý až 5-určitě nepříznivý. Vyznačeny signifikantní odlišnosti podle
pohlaví.
Založení společné domácnosti mělo nejpozitivnější dopad na životní spokojenost
dotázaných, jejich vzájemné vztahy i vztahy s širší rodinou (rodiči obou partnerů).
Příznivě působilo na pocity životní pohody u více než 82 % dotázaných, pocit životního
úspěchu byl posilován u 72 % lidí. Pozitivně (a to především ženami) je hodnocen také
vliv na finanční, materiální a bytovou situaci domácnosti. Naopak, jako zcela neutrální
hodnotí velká většina partnerů vliv na profesní sféru - kariérní postup a šanci mít či
získat zajímavou práci (dvě třetiny žen a více než 75 % mužů).
V posuzování vlivu založení společné domácnosti na vybrané oblasti života se
oba partneři ve většině případů shodují, nejvyšší míra shody je pak v hodnocení vlivu
na životní pohodu, pocit životního úspěchu a vztah s partnerem (tabulka č. 1.4).
Relativně nejvyšší neshody mezi partnery panují v oblasti finanční a materiální situace
domácnosti a peněz pro osobní potřebu dotázaných, kdy zhruba v každém desátém
páru hodnotí muž vliv zcela opačně než žena (8 %, resp. 11 %).
1. Sféra rodiny
16
Ženy obecně mírně pozitivněji než jejich partneři hodnotí na jedné straně
vztahové (vztahy s partnerem, s vlastními rodiči, společenský život a kontakty s lidmi)
a obecně hodnotové aspekty (pocit životní pohody a úspěchu), na straně druhé pak
častěji zdůrazňují pozitivní vliv na finanční a materiální situaci domácnosti (včetně
bytové situace a financí pro vlastí potřebu) (tabulka č. 1.4).
Muži naopak pozitivněji než jejich protějšky hodnotí dopad na možnost mít či
získat zajímavou práci a šance na postup v zaměstnání. Za touto skutečností se však
spíše než „blahodárný“ vliv partnerského soužití na pracovní a společenskou kariéru
pro muže skrývá tendence k negativnějšímu hodnocení ze strany žen, které častěji
uvádějí, že založení společné domácnosti mělo spíše (určitě) negativní dopad na jejich
šance mít/získat zajímavou práci (20 % žen oproti 7 % mužů) a na šance pracovního
postupu (21 % žen oproti 5 % mužů). Také na celkové společenské postavení mělo
založení společné domácnosti negativní vliv u každé desáté ženy, ovšem pouze u 2 %
mužů. Jak uvidíme v kapitole 1.3, je formování společné domácnosti úzce provázáno
se založením rodiny, tedy narozením prvního dítěte, jehož dopady na uvedené oblasti
jsou taktéž hodnoceny negativněji ze stran žen než jejich partnerů. V hodnocení
dopadu založení společné domácnosti s partnerem se tedy spíše zprostředkovaně
promítá faktor narození dítěte, jehož vliv je z hlediska dopadů do profesní a
společenské oblasti u žen jistě výraznější než začátek společného bydlení s partnerem.
Tabulka č. 1.4 Partnerská shoda ohledně dopadu založení společné domácnosti
na vybrané oblasti života, sonda 6 (v %)
aspekty života
partnerská
shoda
muž pozitivněji
než žena
žena pozitivněji
než muž
neshoda
pocit životní pohody 80,5 8,3 11,3 2,3
vztahy s partnerem 79,6 9,2 11,2 1,5
pocit životního úspěchu 71,6 13,0 15,5 1,2
bytová situace 66,8 10,0 23,2 3,5
šance mít/získat zajímavou práci 65,8 22,7 11,5 2,0
šance na postup v zaměstnání 65,5 27,8 6,8 3,3
vztahy s rodiči 62,3 17,6 20,1 4,1
vztahy s rodiči partnera 62,2 20,7 17,1 3,1
celkové společenské postavení 60,1 22,2 17,7 2,5
finanční a materiální situace domácnosti 57,6 14,7 27,7 8,0
společenský život, kontakty s lidmi 55,8 20,5 23,8 6,5
zájmy, koníčky 53,9 20,9 25,2 9,5
peníze pro Vaši osobní potřebu 46,6 14,0 39,4 11,2
Pozn.: Odpovědi na otázku „Jaký celkový dopad mělo založení společné domácnosti s nynějším
partnerem(kou)/manželem(kou) na následující oblasti Vašeho života?“ na škále 1-určitě příznivý až 5-určitě
nepříznivý. Partnerská shoda = oba partneři hodnotí dopad kladně (určitě + spíše příznivý), neutrálně nebo
záporně (určitě + spíše nepříznivý). Neshoda = jeden z partnerů hodnotí dopad kladně, druhý záporně.
Celek 100 % tvoří první tři sloupce, poslední sloupec „neshoda“ je specifickou podskupinou kategorií „muž
pozitivněji než žena“ a „žena pozitivněji než muž“.
1.2 Partnerství
Jedním z důležitých aspektů sledovaných v různých fázích rodinného i životního
cyklu byla otázka shody či naopak rozporů mezi partnery týkajících se základních věcí
partnerského a rodinného života. Z hlediska posuzování míry shody mužů a žen
1. Sféra rodiny
17
v rozličných oblastech každodenního života, počínaje faktory materiálními (hospodaření
s penězi), kulturními (zájmy, koníčky, trávení volného času) a výchovnými (výchova
dětí, důležitost vzdělání), až po oblast vztahovou (přátelé a známí) a pečovatelskou
(péče o vnoučata či rodiče), máme před sebou velmi heterogenní partnerská či manželská
soužití. Dotazujeme se jak respondentů a respondentek mladých a bezdětných,
kteří společně s partnerem často žijí pouze několik měsíců, tak rodin s malými či teprve
školou povinnými dětmi, až po ty manžele, kteří jsou ve fázi „prázdného hnízda“, tedy
jejichž dospělé děti již ze společné domácnosti odešly a oni žijí opět sami se svým
partnerem/partnerkou, ovšem bohatší o zkušenost mnohaletého soužití.
Mezi partnery panuje poměrně výrazná shoda především v názorech na rodinný
život, důležitost vzdělání a zaměstnání, na hospodaření s financemi a přátele a známé,
a to bez ohledu na fázi rodinného a životního cyklu, ve které se dotázaní6
ocitají (80 %
-93 % respondentů deklaruje shodu, v závislosti na typu rodiny a oblasti života - viz
tabulka č. 1.5).
Pokud se názory partnerů v nějakých oblastech rozcházejí, jsou to především
otázky rozdělení domácích prací a povinností (zhruba třetina dotazovaných párů se
neshoduje), způsobu trávení volného času a zájmů a koníčků. Podíl respondentů, kteří
se na volnočasových aktivitách příliš neshodují, je nejnižší u bezdětných párů, naopak
v rodinách s dětmi a po odchodu dětí se na zmiňovaných oblastech neshodne se svým
partnerem/partnerkou čtvrtina až třetina dotázaných.
V některých aspektech nabývá na významu dosažené vzdělání, především
v rodinách s dětmi. V otázkách praktického fungování rodiny a domácnosti, konkrétně
v rozdělení domácích prací a povinností a v hospodaření s financemi, se vzrůstajícím
vzděláním deklarovaná shoda mezi partnery mírně roste, a to především v mladých
rodinách s malými dětmi. Zatímco každý čtvrtý rodič vysokoškolák se s partnerem/kou
zcela shodne v otázkách dělby domácích prací, třetina rodičů s nižším vzděláním se
v této otázce s druhým z partnerů neshodne (37 % bez maturity a 31 % středoškoláků
s maturitou). Z hlediska pohlaví jsou závěry analogické, ženy vysokoškolačky deklarují
shodu ještě výraznější než muži vysokoškoláci. U hospodaření s financemi je situace
obdobná, rodiče malých dětí se nejvíce shodnou, mají-li nejvyšší stupeň vzdělání,
každý čtvrtý rodič bez maturity se naopak se svým partnerem/kou v těchto otázkách
názorově rozchází.
V rodinách s malými a školou povinnými dětmi jsou partneři každodenně
konfrontováni s nutností výchovy dětí a snahou o nalezení pokud možno co nejvyššího
konsenzu s druhým z rodičů v této otázce. Obecně uvádí zhruba 15 % dotázaných, že
se na výchově dětí s partnerem/kou neshodnou. Naprostou shodu pak deklarují spíše
vysokoškolsky vzdělaní respondenti oproti lidem bez maturity.
V oblasti individuálních volnočasových preferencí, koníčků a zájmů je
partnerská shoda v rodinách s dětmi o něco nižší než u bezdětných párů, které spolu
jednak nežijí ještě tak dlouho a navíc je jejich vztah často založen právě na podobnosti
zájmů a společném trávení volného času. Shoda se navíc snižuje i se snižujícím se
vzděláním, rodiče školních dětí, kteří nedosáhli maturity, se na koníčcích s partnerem
neshodnou dokonce téměř v polovině případů (43 %), u vysokoškoláků je to „pouze“
každý pátý.
Vysokoškoláci častěji deklarují jasnou shodu s partnerem/kou v názorech na
význam vzdělání, a to především v rodinách s dětmi a v rodinách starších manželů
6
Z výsledků analýz v rámci jednotlivých sond vyplývá, že hodnocení partnerské shody není prakticky nijak
ovlivněno pohlavím respondenta, věkem či dosaženým vzděláním. V případech, kdy se vyskytují interpretačně
zajímavé odlišnosti v závislosti na těchto třídících znacích, bude na tuto skutečnost poukázáno.
1. Sféra rodiny
18
po odchodu dětí. V rodinách se školními dětmi pak panuje nejvyšší soulad v otázce
vzdělání dětí (téměř 40 % dotázaných navíc vypovídá, že se s manželem/kou „určitě“
shodnou, polovina se shoduje „spíše“). Diferencujícím znakem je zde taktéž vzdělání
dotazovaného rodiče, kdy vzdělanější lidé vykazují vyšší míru shody než lidé s nižším
vzděláním - vysokoškoláci (příp. lidé s vyšší odbornou školou) totiž mají s manželem/
kou zcela stejný názor na vzdělání svých dětí ve více než polovině případů. Maturanti
či lidé bez maturity hovoří o partnerské shodě opatrněji, „určitě“ se shodují ve třetině
případů, více než polovina se jich shodne „spíše“. Rodiče vysokoškoláci si pravděpodobně
silně uvědomují hodnotu vzdělání jakožto sociálního kapitálu, který sehrává
důležitou roli v budoucím životním uplatnění jejich dětí, což také potvrzuje to, že si
pro svoje dítě přejí téměř v 90 % stejný stupeň vzdělání, kterého dosáhli oni (tj. vyšší
odborné nebo vysokoškolské). Vzhledem k vysoké vzdělanostní homogenitě dotazovaných
rodičů a jejich partnerů/partnerek a poměrně jasným preferencím ohledně
budoucího vzdělání dětí je tedy vysoká míra partnerské shody na místě.
Tabulka č. 1.5 Partnerská shoda ve vybraných oblastech života (v %)
sonda
shoda s partnerem:
1* 2, bezdětní 2, s dětmi 3 4
v názorech na rodinný život 90,8 89,2 92,8 91,0 85,4
na Vašich přátelích a známých 86,0 90,1 85,7 85,8 85,1
v názorech na důležitost vzdělání 83,2 85,1 84,7 86,4 85,9
na tom, jak hospodařit s penězi, které v domácnosti
máte
83,3 88,4 85,4 84,0 82,1
v názorech na význam zaměstnání 80,7 87,6 80,2 83,8 79,8
ve způsobu trávení volného času 84,2 87,6 78,0 74,0 73,9
v zájmech a koníčcích 85,0 76,0 69,2 67,6 64,3
na rozdělení domácích prací a povinností x 75,2 69,6 66,5 65,7
v otázkách výchovy dětí x x 86,4 85,0 x
na tom, jaké vzdělání by mělo/y mít Vaše dítě/
děti
x x x 91,4 x
v otázkách péče o Vaše/manželovy/manželčiny
rodiče
x x x x 82,2
v otázkách výpomoci dětem a péče o vnoučata x x x x 80,4
Pozn.: Procento značí podíl odpovědí „určitě ano + spíše ano“ na otázku „Když zvážíte všechny okolnosti
svého partnerského života, můžete říci, že se svým partnerem(kou)/manželem(kou) se shodnete na…“.
Dopočet do 100 % tvoří kategorie „spíše ne + určitě ne“.
Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 4 manželská
rodina po odchodu dětí
* pouze respondenti žijící s partnerem
Celkově z otázky týkající se partnerské či manželské shody vyplývá, že vysoký
podíl párů se v zásadnějších věcech rodinného života a chodu domácnosti i v hodnotové
oblasti shoduje. Pokud partneři mají na něco odlišné názory, jedná se především
o rozdělení domácích prací a povinností a volnočasové aktivity. Z unikátních dat sondy
6, ve které byli dotazováni postupně oba partneři, pak můžeme odvodit, že vysoká
míra shody v rodinách s dětmi není výsledkem „přikrášlování“ či pozitivnější prezentace
vzájemného porozumění ze strany dotazovaného respondenta (tabulka č. 1.6).
I v případě, kdy se postupně ptáme muže i ženy, se výsledky ohledně vzájemného
porozumění totiž v zásadě neliší. Oba partneři uvádějí nejvyšší vzájemnou shodu
v názorech na rodinný život, přátele a známé i na výchovu dětí (80 % a více). Nejméně
1. Sféra rodiny
19
často uvádějí, že se shodnou v zájmech a koníčcích (57 %) a v názorech na rozdělení
domácích prací (59 %).
Obecně vyšší míru shody deklarují vzdělanější respondenti, což se projevuje
i v řadě zkoumaných oblastí. Vzdělanější páry jsou pravděpodobně schopnější efektivně
řešit a komunikovat jak otázky každodenní, související s praktickým chodem
domácnosti, obecně postojové a preferenční (ohledně kulturních faktorů jako jsou
zájmy, koníčky, trávení volného času), tak také otázky směřování rodiny do budoucna,
zde konkrétně reprezentované názorem na výchovu a budoucí vzdělávání dětí. V páru,
kde jsou oba rodiče vysokoškolsky vzdělaní (příp. absolvovali vyšší odbornou školu),
je pak mírně odlišné pořadí položek - nejčastěji se oba partneři shodují v otázkách
týkajících se důležitosti vzdělání, také na rozdělení domácích prací je shoda v rodinách
vysokoškolsky vzdělaných rodičů častější.
Tabulka č. 1.6 Vzájemná partnerská shoda ve vybraných oblastech života,
sonda 6 (v %)
partnerská
shoda (oba
deklarují shodu)
partnerská
neshoda (oba
deklarují neshodu)
muž deklaruje
shodu, žena
neshodu
muž deklaruje
neshodu, žena
shodu
v názorech na rodinný život 85,3 3,5 4,5 6,7
na Vašich přátelích a známých 81,0 8,0 4,2 6,7
v otázkách výchovy dětí 79,9 6,5 6,8 6,8
na tom, jak hospodařit s penězi,
které v domácnosti máte
77,8 7,5 6,7 8,0
v názorech na důležitost vzdělání 77,3 7,2 7,7 7,7
v názorech na význam
zaměstnání
72,9 8,5 7,8 10,8
ve způsobu trávení volného času 65,1 13,2 9,0 12,7
na rozdělení domácích prací
a povinností
59,3 18,3 12,3 10,3
v zájmech a koníčcích 56,9 17,0 12,0 14,0
Normy vázané k dělbě rodinných rolí
K normám a hodnotám souvisejícím s genderovým uspořádáním a dělbou rolí
v rodině lze přistupovat z hlediska dvou základních modelů. Je to jednak orientace na
modifikovaný model živitele a pečovatelky [Gornick, Meyers 2003], ve kterém žena
vykonává méně náročné zaměstnání než její partner a zároveň přebírá větší díl péče o
domácnost a děti. Druhým je pak egalitární model, ve kterém oba partneři vykonávají
stejně náročné zaměstnání a péči o domácnost a děti si mezi sebe dělí rovným dílem.
V představách o rozdělení povinností při péči o domácnost se zhruba tři
čtvrtiny všech respondentů (71-80 %) přiklánějí k egalitárnímu modelu stejné odpovědnosti
za domácnost a plnění stejných povinností oběma partnery, přičemž v případě
žen egalitární orientace výrazně převažuje (tabulka č. 1.7). Více než třetina žen
s uvedeným výrokem rozhodně souhlasí (v případě nejmladších svobodných respondentek
dokonce 43 %), naopak zhruba třetina mužů nesouhlasí (určitě + spíše).
Vedle egalitárně zaměřených názorů na rozdělení domácích prací však nemalá
část dotázaných zároveň zastává názor, který přisuzuje ženě roli pečovatelky o
domácnost a rodinu a muži roli živitele rodiny. S výrokem, že muž má vydělávat
peníze a žena se má starat o domácnost, souhlasí více než polovina dotázaných (s
výjimkou svobodných žen, kterých souhlasí s výrokem 41 %). Stoupenci tradičního
1. Sféra rodiny
20
rodového dualismu jsou častěji muži (tabulka č. 1.7), u žen pak především ty s nižším
vzděláním. Výsledky ve vybraných typech rodin jsou v tomto ohledu konzistentní
s názory dlouhodobě panujícími v české společnosti. Ve výzkumech ISSP 1994 a 2002,
stejně jako v šetření Rodina 2000 souhlasila s názorem, že muž má vydělávat peníze a
žena se starat o domácnost, vždy polovina dotázaných [viz Haberlová et al. 2006].
V závislosti na rodinném cyklu se v názorech na dělbu rodinných rolí odlišují
mladé svobodné ženy, které výrazněji než ostatní skupiny žen preferují rovnou dělbu
povinností a nesouhlasí s modelem muže živitele a ženy pečovatelky o domácnost.
Naproti tomu stojí se svými názory mladé matky malých dětí, které oproti ostatním
častěji nesouhlasí s požadavkem stejných domácích povinností pro oba partnery a více
se přiklánějí k modelu muže živitele. Tyto ženy jsou pravděpodobně již vzhledem
k nižšímu věku při zakládání rodiny jednak výrazněji prorodinně orientované, jednak
mohou spíše zastávat model tradičního rodinného chování, k němuž se váže také
plodnost v nižším věku a genderově podmíněná dělba rolí v páru.
Tabulka č. 1.7 Názory na dělbu genderových rolí (kladné odpovědi, v %)
sonda 1
sonda 2,
bezdětní
sonda 2,
s dětmi
sonda 3 sonda 4
sonda
5
muž žena muž žena muž žena muž žena muž žena žena
muž a žena by měli mít stejné povinnosti v péči o domácnost
určitě+spíše souhlasím 65,0 90,7 72,1 86,9 62,8 77,9 63,1 85,3 66,9 83,7 88,6
muž má vydělávat a žena se má starat o domácnost
určitě+spíše souhlasím 60,6 41,1 60,7 49,2 74,3 59,0 67,2 54,1 64,1 56,2 52,7
Pozn.: Dopočet do 100 % tvoří kategorie „spíše nesouhlasím + určitě nesouhlasím“. Hodnoty uvedené
kurzívou nejsou statisticky významně odlišné v závislosti na pohlaví dotázaného. Sonda 1 - svobodní jedinci;
Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 4 - manželská rodina po odchodu
dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
V partnerských dvojicích můžeme rozpoznat dva tábory - jsou to rodiny, kde se
oba manželé v názorech na daný výrok shodují (a nepřekvapí, že tato skupina
dominuje - 72 % párů u prvního výroku a 64 % u druhého), nebo rodiny, kde muž
s daným výrokem souhlasí, jeho partnerka však nikoli (27 %, resp. 32 % podle typu
výroku). Podíl rodin, kde by se žena přikláněla k tradiční dělbě rolí a muž by naopak
vyznával egalitární model, je zcela minimální a nepřesahuje 4 % párů.
I zde hraje do určité míry roli dosažené vzdělání. Mezi páry, které se na
uvedených výrocích neshodnou, je více těch, kde žena dosáhla vyššího vzdělání než
její partner (třetina partnerských dvojic oproti čtvrtině v případě, kdy se partneři
shodují).
Partnerská spolupráce při zajišťování chodu domácnosti
Vedle obecných hodnot a postojů vážících se k dělbě práce mezi partnery je
možné sledovat konkrétní představy ohledně spolupráce v páru a zapojení partnera/
partnerky při zajišťování chodu domácnosti, výchově dětí a trávení volného času
s nimi.
V uvedeném šetření jsme v této souvislosti pozorovali 3 fáze rodinného cyklu rodiče
malých dětí, rodiny v období péče o školní děti, kdy je již většina žen opět
ekonomicky aktivní, ale množství času, který věnuje práci v domácnosti a péči o děti,
zůstává stále na vysoké úrovni, a také specifickou situaci neúplné rodiny, kde se matka
1. Sféra rodiny
21
žijící s dětmi většinou nemůže dělit s partnerem o povinnosti v domácnosti a při
každodenní péči o děti.
Muži, a to bez ohledu na to, zda jsou v rodině menší či školní děti, jsou
v naprosté většině s podílem svých manželek/partnerek na péči o děti spokojeni (graf
č. 1.1), neboť více než 83 % si nepředstavuje, že by se míra zapojení partnerky měla
nějakým způsobem změnit (obdobné je to v případě spolupráce ženy při výchově, hraní
si, sportování a učení se s dětmi).
Výrazně odlišné jsou představy žen. Více než polovina (52-57 % podle typu
rodiny) je sice se stávajícím zapojením svého partnera do péče a výchovy dětí spokojena
(resp. si nepředstavuje podstatnější změny oproti stávajícímu stavu), více než
třetina žen však naopak hovoří o potřebě větší spolupráce svého partnera v této
oblasti. Každá desátá žena by si pak přála dokonce „o hodně větší“ účast muže na péči
a výchově dětí. Výraznější odlišnosti spatřujeme v neúplných rodinách. Mezi osamělými
matkami je s mírou participace otce dítěte na péči a výchově potomka spokojena
třetina žen, naopak téměř 60 % by bývalého partnera zapojilo v této sféře více (z toho
zhruba polovina výrazně více). Situace je v tomto případě komplikovanější o tu skutečnost,
že neměnný podíl na péči o děti si mohou přát i ty matky, které s bývalým
partnerem ve styku nejsou a ani být nechtějí. Data ukazují, že zhruba polovina
svobodných a třetina rozvedených matek, jejichž bývalý partner se na péči a výchově
dětí nepodílí, si jeho pomoc ani nepřeje. Naopak osamělé ženy, které by pomoc
bývalého partnera uvítaly, zároveň věří, že větší spoluúčast partnera na všestranném
zabezpečení dětí a chodu domácnosti by pomohla především jim samotným a jejich
možnostem skloubit povinnosti k rodině a v zaměstnání [Höhne, Svobodová, Šťastná
2008].
Graf č. 1.1 Představy o spolupráci partnera/ky, manžela/ky při zajištění péče
o děti (v %)
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
muž žena muž žena žena
o hodně více o něco více zhruba stejně méně (o něco + o hodně)
sonda 2 s dětmi sonda 3 sonda 5
Pozn.: Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 5 - neúplná rodina se
závislými dětmi
1. Sféra rodiny
22
Graf č. 1.2 Představy o spolupráci partnera/ky, manžela/ky při zajištění chodu
domácnosti a domácích prací (v %)
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
muž žena muž žena muž žena muž žena
o hodně více o něco více zhruba stejně méně (o něco + o hodně)
sonda 2 s dětmi sonda 3 sonda 4sonda 2 bez dětí
Pozn.: Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 4 - manželská rodina po
odchodu dětí
Také v případě zajištění chodu domácnosti a domácích prací si zhruba stejné
zapojení své partnerky/manželky představuje přibližně 80 % mužů (graf č. 1.2), a to
bez rozdílu, zda jsou v rodině přítomné malé děti, či zda se jedná o doposud bezdětný
pár nebo naopak rodinu ve fázi „opuštěného hnízda“.
V otázce spolupráce druhého z partnerů na zajištění chodu domácnosti a
domácích pracích jsou výsledky analogické jako v případě péče o děti. Ženy by uvítaly
větší participaci mužů, neboť převažující odpovědnost za zajištění chodu domácnosti
mají ve všech sledovaných typech rodin právě ony (i přes to, že v hodnotové rovině se
většina dotázaných žen vyslovuje pro to, že muž i žena by měli mít stejné povinnosti
v péči o domácnost - viz tabulka č. 1.7). Tato tendence je patrná jak v rodinách
s dětmi, tak u rodin ve fázi „opuštěného hnízda“. Pouze v mladých bezdětných partnerstvích
ženy častěji nepožadují vyšší zapojení svých partnerů do péče o domácnost
(o 10 procentních bodů více žen odpovědělo „zhruba stejně“ v porovnání s ostatními
typy rodin).
Převážně ženy si tedy přejí vyšší podíl svého partnera na péči a výchově dětí
a/nebo zajištění chodu domácnosti. Zaměříme se proto na otázku, jaký dopad by
podle nich mělo, kdyby se jejich partner začal na uvedených oblastech podílet tak, jak
by si ony přály. Respondentky z různých typů rodin shodně anticipují pozitivní vliv a
pomoc v prvé řadě jim samotným (73-85 % podle typu rodiny; v rodinách se školními
dětmi pětina a v neúplných rodinách dokonce 27 % žen uvádí, že by jim to pomohlo
velmi podstatně), neboť subjektivně nedostatečnou pomoc partnera musejí kompenzovat
nejčastěji svojí vlastní aktivitou. Ženy očekávají, že zvýšené zapojení mužů by
pomohlo také celé rodině (72-76 % žen podle typu rodiny). Pro možnosti ženy skloubit
1. Sféra rodiny
23
rodinné povinnosti a zaměstnání je přínos vyšší spolupráce partnera v domácí sféře
hodnocen relativně nejskeptičtěji, především v úplných rodinách. Zhruba každá desátá
žena zastává názor, že by pomoc partnera v domácnosti neměla vůbec žádný vliv na
možnosti ženy harmonizovat rodinné a pracovní povinnosti, necelá třetina (v případě
žen v čele neúplné rodiny necelá čtvrtina) spatřuje v případné změně pomoc pouze
malou. Vyšší zapojení partnera by nicméně skýtalo výraznou pomoc (velmi podstatnou
či znatelnou) při možnostech skloubit rodinu a zaměstnání pro 57-62 % žen z úplných
rodin a 70 % žen samoživitelek (pro 23 % samoživitelek by to znamenalo dokonce
velmi podstatnou pomoc).
Graf č. 1.3 Pokud by se partner/manžel podílel tak, jak by si žena přála, jak
moc by to pomohlo ve vybraných oblastech? (v %)
0%
20%
40%
60%
80%
100%
vám
rodině
harmonizaci
vám
rodině
harmonizaci
vám
rodině
harmonizaci
velmi podstatně znatelně jen málo vůbec ne
sonda 2 s dětmi sonda 3 sonda 5
Pozn.: znění otázky „Pokud by se Váš manžel/ partner podílel na domácích pracích, výchově dětí a péči o ně
tak, jak byste si přála, jak moc by to pomohlo Vám osobně, Vaší rodině a Vašim možnostem skloubit rodinu
a zaměstnání?“
Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými
dětmi
1.3 Rodičovství
Od narození prvního dítěte se stává rodičovství organizačním principem života
partnerů, přitom zásadním způsobem zasahuje především do životního běhu ženy.
Rodičovství, nebo již samotné rozhodnutí o početí dítěte, nemá na rozdíl například od
volby školy, profesní orientace, zaměstnání nebo vstupu do manželství, reverzibilní
charakter. Jak říká Alice Rossi, nikdy se nestáváme „ex-rodiči“ [Možný 2002: 123].
Snad právě tato nemožnost anulace rodičovské role je jedním z důvodů, proč nemalá
část respondentů vnímá děti jako omezující skutečnost a proč je narození prvního
1. Sféra rodiny
24
dítěte odkládáno čím dál častěji do vyššího věku, ať už jsou důvodem ekonomické
faktory nebo změny v hodnotovém systému. Vstup do fáze rodičovství ovlivňují rovněž
představy o ideálním načasování dětí, počtu dětí, plánování a způsob vyjednávání o
počtu dětí a dopady narození dětí na život rodiny. Právě na tyto oblasti se zaměřuje
následující část.
Hodnota rodiny
Z pohledu celkového uspořádání hodnot se svobodní jedinci liší od ostatních
dotázaných především svou orientací na sféru zaměstnání a materiálního zajištění
(tabulka č. 1.8). Tyto hodnoty vyznávají zejména respondenti bez stálého partnera.
Mladí lidé, především ženy, kteří stálého partnera mají, již přikládají rodině a dětem
relativně vyšší důležitost. V ostatních typech rodin stojí rodina na pomyslném žebříčku
hodnot nejvýše a její preference se s počtem dětí v rodině ještě zvyšuje.7
Rodina a
péče o děti se tak stávají významným hodnotovým rámcem ve chvíli, kdy představují
reálnou situaci nebo alespoň potenciální možnost.8
Ženy většinou mírně upřednostňují
rodinu před zaměstnáním. Osobní realizace je zase důležitou hodnotou pro skupinu
vysokoškoláků, kteří kladou důraz na uspokojení z práce, na vzdělání a kvalifikaci.
Naopak tendence k preferenci materiálních hodnot se projevuje u lidí s nižším vzděláním.
Samostatnou otázkou zůstává, nakolik se tyto hodnotové vzorce a priority
odrážejí v reálném chování jednotlivců i s ohledem na různé fáze, kterými rodina i její
členové procházejí.
Tabulka č. 1.8 Jak jsou uvedené věci důležité?
sonda
1 2 3 4 5
žít pro svou rodinu a děti 3,7 4,2 4,2 4,0 4,2
mít dostatek času věnovat se partnerovi a dětem 3,8 4,2 4,2 3,9 4,2
mít práci, která je dobře placená 4,1 4,1 4,0 3,9 4,1
mít práci, která mě baví 4,1 4,0 3,9 3,8 3,8
mít hodně peněz a dobře si žít 3,9 3,8 3,6 3,7 3,7
mít dostatek času na přátele a koníčky 3,7 3,5 3,4 3,3 3,3
mít co nejvyšší vzdělání a kvalifikaci 3,6 3,3 3,3 3,4 3,2
mít dostatek času věnovat se práci a zaměstnání 3,4 3,3 3,3 3,3 3,2
mít dostatek času věnovat se rodičům x x x 3,3 x
mít spolehlivého partnera x x x x 4,1
Pozn.: Průměrné hodnoty na škále 1-5, kde 1 = nejméně důležité, 5 = nejvíce důležité. Sonda 1 - svobodní
jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 4 - manželská rodina po
odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
Ve všech typech rodin, i mezi jednotlivci, celkově převažuje nesouhlas
s tvrzením, že „mít děti znamená příliš velké omezení rodičů“, přičemž nejčastěji
vyjadřují nesouhlas rodiče školou povinných dětí (68 %). Nicméně celkově je
rodičovství vnímáno jako omezující skutečnost nezanedbatelným podílem respondentů
7
Vysokou orientaci na práci a materiální zajištění deklarují rovněž (zatím) bezdětné manželské páry, v tom
jsou značně podobní mladým svobodným lidem.
8
Podobné závěry uvádí i Šamanová (2006), podle níž děti hrají velmi důležitou roli v životech všech lidí,
konkrétní umístění v žebříčku důležitosti životních cílů je však ovlivněno aktuální situací respondenta.
1. Sféra rodiny
25
(mezi 30-40 % podle typu rodiny).9
Nejsilněji s tímto tvrzením souhlasí mladí svobodní
lidé, kteří zatím nemají děti (určitě souhlasí 11 % a 36 % spíše souhlasí). Důležitým
faktorem ovlivňujícím intenzitu souhlasu či nesouhlasu je tedy počet dětí v respondentově
rodině (tabulka č. 1.9). Přitom s názorem, že mít děti je příliš velké omezení
rodičů, souhlasí bezdětní manželé dokonce častěji než svobodní jedinci. Jejich postoj
tak může částečně vyjadřovat spokojenost se současným stavem a je zřejmě i jedním
z důvodů jejich (dosavadní) bezdětnosti. Rodičovství jako omezující skutečnost pociťují
ale také ženy z neúplných rodin, které mají dvě a více dětí (významně častěji než
respondenti z úplných rodin). V tomto případě je jejich postoj nejspíše ovlivněn
nadměrným časovým i ekonomickým zatížením ženy samoživitelky. V rodinách s dětmi
ve školním věku se pak jeví jako určitý mezník jedno dítě v rodině. Ti, kteří mají
(prozatím) jedináčka, pokládají výrazně častěji děti za omezující fakt než ti, kteří mají
dvě a více dětí (43 % vs. 26 %). Zároveň většina rodičů, kteří mají jedináčka, již další
dítě neplánuje (50 % už má tolik dětí, kolik si přálo a 32 % má sice méně dětí, než si
přálo, ale další neplánuje10
). Pro rodiče jedináčků ve věku 6 a více let je tedy péče o
dítě natolik omezující, zřejmě i z hlediska jejich osobních plánů (zaměstnání, seberealizace
apod.), že zůstávají u jednoho dítěte [viz Šťastná 2007a]. V ostatních typech
rodin se však tato souvislost neprokázala.
Tabulka č. 1.9 Míra souhlasu s výrokem „Mít děti znamená příliš velké omezení
rodičů“, podle počtu dětí (v %)
0 dětí 1 dítě 2 a více dětí
sonda 1 sonda 2 sonda 2 sonda 3 sonda 5 sonda 2 sonda 3 sonda 5
určitě souhlasím 10,7 11,5 2,4 7,1 5,4 5,8 3,8 6,9
spíše souhlasím 35,5 43,4 32,9 36,8 38,0 30,8 22,4 36,0
spíše nesouhlasím 42,9 31,1 45,3 40,6 43,1 42,8 46,8 36,0
určitě nesouhlasím 10,9 13,9 19,4 15,5 13,5 20,7 27,0 21,2
Pozn.: Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda
5 - neúplná rodina se závislými dětmi
Ideální věk pro narození dítěte
Výsledky šetření potvrzují obecnou tendenci posouvání ideálního věku pro
narození prvního dítěte směrem k vyššímu věku [Šalamounová, Šamanová 2003;
Šťastná 2007a], přitom vyšší věk pro vstup do rodičovské fáze upřednostňují
především muži a osoby s vyšším vzděláním. Posun ve vnímání ideálního věku pro
narození prvního dítěte je patrný také v případě, kdy srovnáme jednotlivé typy rodin.
Mladí svobodní lidé bez závazků považují za ideální věk 29 let (muži 30, ženy 28 let),
bezdětní manželé pak 28 let. V ostatních typech rodin je zmiňován nižší věk pro
narození prvního dítěte, u mladých manželů s malými dětmi a v neúplné rodině je to
26 let, v rodině se školními dětmi pak 27 let (tabulka č. 1.10). Důvod, proč mladší
respondenti s dětmi udávají nižší ideální věk rodičů než starší respondenti se školními
dětmi, zřejmě souvisí s výběrovým kritériem, podle kterého tři čtvrtiny souboru tvořili
9
Postoj k tvrzení, že mít děti znamená příliš velké omezení svobody rodičů, se v čase příliš nemění. Rovněž
ve výzkumech Rodina 2000 a Rodina 2001 odmítalo názor, že mít děti znamená příliš velké omezení
svobody rodičů, 60 % respondentů. Ve výzkumu Rodina 1996 odpovědělo stejným způsobem 66 %
dotázaných [viz Haberlová et al. 2006].
10
Jako hlavní důvod, proč mají méně dětí, než si přáli, udávají rodiče školních dětí, že jim to nedovolil
zdravotní stav partnera/ky (47 %), popřípadě existenční podmínky (19 %) nebo si partner/ka nepřál/a
další dítě (19 %).
1. Sféra rodiny
26
mladí manželé ve věku 20-35 let, kteří již rodinu založili. Právě jejich osobní zkušenost
s narozením prvního dítěte a prorodinná orientace se následně promítá do percepce
ideálního věku. Patrně ze stejného důvodu klesá deklarovaný ideální věk při narození
prvního dítěte s vyšším počtem dětí [viz Šťastná 2007a]. Ideální věk pro narození
posledního dítěte má již menší rozptyl, u žen se pohybuje mezi 32-33 roky, u mužů
mezi 34-35 roky. Nižší věkovou hranici udávají opět rodiče malých dětí. Pokud
srovnáme ideální věk pro narození prvního dítěte s reálným věkem, zjišťujeme, že
reálný věk je spíše nižší než deklarovaný ideál. Kromě vlastních zkušeností a hodnot
ovlivňuje tedy představu o ideálním věku rovněž normativní rámec dané doby.
Obdobně je to i v případě narození posledního dítěte.
Tabulka č. 1.10 Průměrný ideální věk pro narození prvního a posledního dítěte,
podle pohlaví
sonda 1 sonda 2, bezdětní sonda 2, s dětmi sonda 3 sonda 5
ženy
první dítě 28,3 27,9 25,8 26,8 26,4
poslední dítě 33,4 33,4 32,4 33,5 33,3
muži
první dítě 30,1 28,5 27,4 28,1 x
poslední dítě 35,3 34,0 33,5 35,0 x
Pozn.: Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda
5 - neúplná rodina se závislými dětmi
Vyjednávání o narození dětí
V rámci výzkumného projektu byla taktéž zaměřena pozornost na oblast
společného rozhodování o načasování a počtu dětí, neboli zda dotázaní rodiče vyjednávali
se současným partnerem/kou o tom, kdy a kolik dětí by si přáli. Intenzita vyjednávání
se v jednotlivých rodinách značně odlišuje. Zdá se, že ve způsobu plánovaní
dětí došlo mezi mladší a starší generací k významnému posunu směrem k větší
otevřenosti v komunikaci mezi partnery. Je zřejmé, že kromě jiných faktorů má na
generační změny ve vyjednávání a plánovaní dětí podstatný vliv i samotný předpoklad
takového plánovaní - snadná dostupnost hormonální antikoncepce. V rodinách, ze
kterých již děti odešly, tedy u generačně nejstarších respondentů, vyjednávalo o
narození dětí 60 % rodičů, v rodinách se školními dětmi již 68 % manželů a v rodinách
s malými dětmi dokonce 80 % rodičů (tabulka č. 1.11). V každé desáté rodině pak
dotázaní tvrdí, že s partnerem/kou na toto téma sice hovořili, ovšem nedospěli
k vzájemné dohodě. U mladých svobodných jednotlivců se s partnerem/kou neshodne
téměř 20 % mužů a žen.
Mezi muži a ženami panuje v hodnocení vyjednávání vcelku shoda. Určité
odlišnosti se objevují v závislosti na vzdělání a počtu dětí. Vzdělanější respondenti,
zejména vysokoškoláci, častěji s partnerem/kou o načasování a počtu dětí vyjednávali,
jak se ukazuje v úplných rodinách s dětmi. Co však ovlivňuje výsledek vyjednávání i
vyjednávání samotné, je počet dětí. Na jedné straně se u rodičů s jedináčky ukazuje
vyšší míra neshody při vyjednávání, na straně druhé rodiče tří a více dětí častěji
nevyjednávali vůbec. Pokud ale partneři o dětech vyjednávali, pak většinou došli ke
konsenzu (80 až 90 %). Rovněž většina mladých svobodných lidí (76 %) hovoří se
svým partnerem o plánování dětí a na tom, kolik dětí by chtěli mít a kdy, se shodnou
1. Sféra rodiny
27
tři čtvrtiny z nich. Nevíme však, kdo z partnerů vyjednávání iniciuje a komu se nakonec
výsledek vyjednávání spíše přizpůsobuje (zda je to žena či muž).11
Ač konkrétní
důvody neshody nebyly blíže zjišťovány, zkoumala se možná souvislost s vyšší orientací
na zaměstnání. Své nebo partnerovo uplatnění v zaměstnání jako důvod neshod
při vyjednávání o počtu dětí udává v jednotlivých typech rodin odlišný podíl respondentů.
Kvůli zaměstnání se neshodlo 33 % rodičů malých dětí, 24 % rodičů se školními
dětmi, ale pouze 15 % rodičů, jejichž děti se již osamostatnily.12
Přestože se v realitě
jedná o nízké počty respondentů, můžeme zřejmě hovořit o určitém trendu, kdy se u
mladších generací při vyjednávání o počtu dětí odráží i vyšší orientace na zaměstnání.
Roli zde budou pravděpodobně sehrávat také změny podmínek a možností na
pracovním trhu a související požadavky, které jsou na účastníky kladeny.
Tabulka č. 1.11 „Vyjednávali jste se svým současným manželem/manželkou,
partnerem/partnerkou, o tom, kdy a kolik dětí chcete mít?“ podle pohlaví
(v %)
sonda 1* sonda 2 sonda 3 sonda 4
ženy
ano, a shodli jsme se na tom 61,2 69,0 59,1 48,8
ano, ale neshodli jsme se na tom 17,2 12,9 11,6 11,6
ne, o tom jsme nevyjednávali 21,6 18,0 29,3 39,6
muži
ano, a shodli jsme se na tom 54,3 65,2 57,7 49,0
ano, ale neshodli jsme se na tom 18,5 13,1 8,3 10,2
ne, o tom jsme nevyjednávali 27,2 21,7 34,0 40,8
Pozn.: Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda
4 - manželská rodina po odchodu dětí. * otázka se týkala budoucí situace svobodných jedinců majících
partnera a zněla: “Hovoříte se svým partnerem/partnerkou o tom, kdy a kolik dětí byste chtěli mít?“ Varianty
odpovědí byly: „Ano, shodujeme se na tom“, „Ano, ale neshodujeme se na tom“, „Ne, nehovoříme o tom“.
Plánování rodičovství
Deklarovaný ideální počet dětí v rodině je do značné míry odrazem společenských
norem, zvyklostí a vlastních zkušeností vztahujících se k rodinnému životu a
nemusí se nutně překrývat s plánovaným ani reálně dosaženým počtem dětí. Jedná se
o respondentovu představu/přání, bez přihlédnutí k podmínkám, v nichž by se děti
narodily a vyrůstaly, jde spíše o hypotetický údaj nezkreslený tlakem pozdější reality
[Fialová et al. 2000]. Z různých šetření opakovaně vyplývá, že široce rozšířenou
představou ideální rodiny je rodina dvoudětná. Takový obraz rodiny se potvrdil i ve
studovaných sondách. Jak muži, tak ženy považují za ideální rodinu dvoudětnou, méně
často třídětnou, zřídka s jedním dítětem. Zcela marginální se objevilo přání zůstat bez
dětí (1 % u svobodných jednotlivců a osamělých matek). Překvapivě se nepotvrdil příliš
silný vztah mezi ideálním počtem dětí a úrovní vzdělání, a to ani u žen (kromě rodin
11
Nicméně zkoumala se souvislost plánovaní rodiny a možnosti profesního uplatnění partnerů. Ve všech
sondách převládá názor, že o narození dětí je správné vyjednávat, protože profesní uplatnění obou
partnerů je stejně důležité (50-60 %). Zhruba čtvrtina respondentů si myslí, že by se mělo plánování
podřídit profesnímu uplatnění ženy, které se to nejvíce dotkne. Nejmenší podíl respondentů pokládá za
správné zohlednit profesní uplatnění muže, protože ten bude hlavním živitelem rodiny (14-17 %).
12
Procenta jsou vypočtena z počtu respondentů, kteří se při vyjednávání neshodli.
1. Sféra rodiny
28
s malými dětmi13
). Mírná odlišnost v představách o velikosti rodiny je mezi bezdětnými
respondenty, kteří udávají jako ideální počet přesně 2 děti, a mezi respondenty
s dětmi, kteří uvádějí v průměru 2,1 až 2,2 dětí. Dosavadní reálný počet dětí je však
(zatím) nižší. Nicméně část respondentů ještě s reprodukcí dosud nezačala a část
hodlá pokračovat.
Vedle ideálního počtu dětí se zjišťovaly i konkrétnější reprodukční záměry
respondentů. Většina bezdětných manželských párů plánuje nebo očekává alespoň
jedno dítě (28 % jedno dítě, 65 % dvě děti a 7 % tři děti), zhruba polovina mladých
manželů s dětmi plánuje další dítě (zbylých 36 % již dítě nechce a 15 % neví), další
dítě by chtěla mít i pětina osamělých žen a rovněž 8 % rodičů se školními dětmi
(tabulka č. 1.12). Oproti tomu třetina rodičů jedináčka uvádí, že sice má méně dětí,
než chtěla, ale další dítě již neplánuje (to se týká jak rodičů školních dětí, tak
osamělých matek). Vypočteme-li na základě těchto údajů celkový plánovaný počet dětí
(tj. součet současného počtu dětí a dětí očekávaných nebo plánovaných), ukazuje se,
že by celkový průměrný počet dětí v rodině v jednotlivých typech rodin dosáhl přesně
dvou, což je sice méně než deklarovaný ideální počet dětí, nicméně v generačním
pohledu je to počet těsně se přibližující záchovné hranici. Pokud by dotázaní skutečně
realizovali plánované počty dětí, výsledek by předčil současné očekávaní českých
demografů ohledně konečné plodnosti generací zkoumaných v uvedených sondách.
Tabulka č. 1.12 Rodičovské plány do budoucna podle počtu dětí (v %)
0 dětí 1 dítě 2 děti 3 a více dětí
Zamýšlíte mít v budoucnu (další) děti? sonda 2
ne 2,5 12,9 75,0 78,3
nevím, nejsem si jistý/á 5,8 20,6 16,8 13,0
ano 79,2 62,4 7,6 8,7
čekáme dítě 12,5 4,1 0,5 0,0
celkem (N) 120 170 184 23
Máte v současné době tolik dětí, kolik jste si původně přál(a)?
sonda 3
Ano, mám tolik dětí, kolik jsem si přál/a. x 49,7 84,8 51,9
Ne, mám méně dětí, ale další dítě plánuji/čekám. x 16,1 4,2 3,7
Ne, mám méně dětí a další již neplánuji. x 32,3 9,5 9,9
Ne, mám více dětí, než jsem si původně přál/a. x 1,9 1,5 34,6
celkem (N) x 155 264 81
sonda 5
Ano, mám tolik dětí, kolik jsem si přála. x 31,6 80,6 42,1
Ne, mám méně dětí, ale další dítě plánuji/čekám. x 32,3 1,8 2,6
Ne, mám méně dětí a další již neplánuji. x 34,3 12,7 10,5
Ne, mám více dětí, než jsem si původně přála. x 1,7 4,8 44,7
celkem (N) x 297 165 38
Pozn.: Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 5 - neúplná rodina se
závislými dětmi
A jaké jsou hlavní důvody, proč respondenti nechtějí mít další dítě nebo s dalším
dítětem váhají? Jednoznačně nejčastěji zmiňovaný důvod je dosažení plánovaného
13
V mladé rodině udávaly v průměru nejmenší ideální počet dětí středoškolačky s maturitou (2,06), poté
vysokoškolačky (2,17) a ženy se základním vzděláním (2,25).
1. Sféra rodiny
29
počtu dětí. Jako další důvody jsou uváděny zdravotní obtíže nebo existenční potíže,
následují obavy ze ztráty zaměstnání, profesní důvody a také omezení volného času či
užívání si života (uvádějí rodiče s malými dětmi). Rodiče dětí školního věku a ženy
z neúplných rodin dále vybírali hlavní důvody, proč mají méně dětí, než si původně
přáli. Rodiče školních dětí nejčastěji uváděli zdravotní obtíže, následovaly existenční
potíže a přání partnera/ky rezignovat na další dítě. Není překvapivé, že ženy
z neúplných rodin mají jiné objektivní důvody, které jim neumožňují mít tolik dětí,
kolik si přejí. Na jedné straně musí přizpůsobit původní představy nově vzniklé situaci
po odchodu partnera (popřípadě ovdovění), na straně druhé nemají v současné době
partnera, se kterým by chtěly mít dítě. Na dalším místě pak opět zmiňují vážné
existenční potíže.
Rodičovské plány a jejich realizace byla v manželských a partnerských dvojicích
zjišťována kombinací otázek na minulost, současnost a budoucnost, tj. na plánovaný
počet dětí na začátku společného soužití,14
na současný počet dětí v domácnosti a na
plánování dalších dětí. V plánovaných počtech dětí na počátku vztahu jsou vidět mírné
odlišnosti mezi muži a ženami, které si častěji představovaly vyšší počet dětí, nicméně
u obou výrazně dominoval úmysl vybudovat rodinu se dvěma dětmi. Budoucí rodiče si
výrazně méně často přáli 3 a více dětí, nebo naopak jedináčka. Rodina s jedním dítětem
sice není deklarovaným ideálem, v realitě má ale v těchto rodinách mnohem větší
váhu, v části z nich však zatím díky tomu, že reprodukční plány nebyly zcela realizovány
a řada partnerů další dítě plánuje nebo již očekává.
Doposavad své původní reprodukční plány uskutečnila více než polovina párů,
v části rodin již mají více dětí, než kolik si rodiče původně představovali (vyplývá to
z výpovědí 11 % žen a 16 % mužů - diference je způsobena odlišnými počátečními
představami každého z partnerů). Zhruba ve třetině partnerství se do doby šetření
narodilo méně dětí, než kolik si každý z partnerů na začátku představoval (34 %
v případě dotázání se ženy a 29 % vzhledem k počátečním plánům muže), je však
pravděpodobné, že část těchto rodin své představy ještě zrealizuje, protože více než
polovina partnerů s jedním dítětem (58 %) chce a plánuje dalšího potomka. V případě
dvoudětných rodin plánuje nebo očekává další dítě 9 % rodičů, čtvrtina není v této
otázce rozhodnutá.
Pokud do průměrného počtu dětí na rodinu započítáme rovněž děti plánované a
očekávané, pak také zde by celkový počet dosáhl 2,1 dítěte na rodinu. Přestože by to
ve výsledku bylo více než rodiče plánovali na začátku vztahu, není jisté, zda se
partnerům podaří plány naplnit.
Tabulka č. 1.13 Plánovaný počet dětí na začátku vztahu a reálný počet v době
šetření, sonda 6 (v %)
plánovaný počet dětí
muži ženyreálný počet dětí
0 1 2 3 a více 0 1 2 3 a více
celkem
1 2,5 9,0 21,9 1,2 1,0 7,0 24,2 2,5 34,7
2 1,5 4,5 42,9 5,5 1,0 2,5 43,4 7,5 54,4
3 a více 0,2 0,5 5,5 4,7 - - 6,5 4,5 11,0
celkem 4,2 14,0 70,3 11,5 2,0 9,5 74,1 14,5 100,0
14
„Kolik dětí jste plánoval/a na počátku soužití s nynějším partnerem/kou?“
1. Sféra rodiny
30
Dotazujeme-li se obou partnerů na to, kolik dětí každý z nich plánoval na
začátku společného soužití, je patrné, že téměř do každého pátého partnerství (18 %)
vstupuje žena s vyššími reprodukčními plány než její partner. Diference je nejčastěji
v tom, že žena si přála 2 a partner 1 dítě, popřípadě žena chtěla více než 2 děti a její
muž preferoval dvoudětný model. V 9 % rodin si na počátku naopak muž přál větší
počet dětí než jeho partnerka. V 73 % se partneři v plánech na počty dětí shodovali,
není překvapením, že nejčastěji si oba z budoucích rodičů přáli mít 2 děti (60 %). Na
jednom dítěti se shodovalo 6 % dvojic, taktéž tomu bylo v případě třech a více dětí.
Vedle obecných plánů na celkový počet dětí pak stojí také otázka na časování a
plánování příchodu každého z dětí do rodiny (tabulka č. 1.14). První dítě plánovalo
60 % párů, 27 % jich první dítě neplánovalo, ale uvítalo. Pouze v ojedinělých případech
se jednalo o dítě nechtěné či chtěné pouze ženou. V dalších 10 % párů, které nejsou
uvedeny v tabulce, není možné plánování či jeho absenci jasně posoudit, neboť každý
z rodičů se vyjadřuje odlišně. Vedle toho, že jeden z rodičů tvrdí, že byl jejich první
potomek plánován oběma partnery a druhý z rodičů je přesvědčen, že dítě nebylo
plánováno, ale i tak bylo vítané, se vyskytují také zcela protikladná tvrzení, kdy podle
jednoho z rodičů bylo dítě plánované, podle druhého naopak nechtěné oběma partnery.
Je však nutné zdůraznit, že tyto případy výpovědí jsou ojedinělé, uvádíme je pouze na
okraj pro dokreslení.
Z hlediska plánování (zatím) posledního dítěte15
výrazně záleží na tom, zda se
dotazujeme v rodinách dvoudětných či v rodinách se třemi a více dětmi. Druhé dítě
bylo totiž plánováno více než 70 % párů, které mají v současnosti 2 děti, tedy častěji
než dítě prvního pořadí. Naopak, třetí dítě (případně dítě vyššího pořadí) měla v plánu
jen necelá třetina partnerů, další více než třetina dvojic nicméně toto neplánované dítě
uvítala (tabulka č. 1.14).
Tabulka č. 1.14 Plánování prvního a posledního dítěte (podle počtu dětí),
sonda 6 (v %)
první dítě poslední - 2. dítě poslední - 3. dítě
plánované oběma rodiči 60,4 71,4 31,8
neplánované, ale vítané oběma rodiči 27,1 14,3 36,4
chtěla pouze žena 1,0 1,8 4,5
chtěl pouze muž - 0,9 4,5
nechtěl ani jeden z partnerů 0,8 - 2,3
Pozn.: uvedeny jsou pouze případy, kdy se výpovědi muže i ženy shodovaly, dopočet do 100 % (sloupcových)
tvoří případy, kdy se partneři ve výpovědích rozcházeli - např. jeden z rodičů uvedl, že dítě bylo
neplánované, ale vítané, druhý naopak, že bylo nechtěné oběma partnery. Na plánování posledního dítěte
byli dotazováni pouze respondenti, kteří měli dvě a více dětí (N=261 párů). Dítě třetího a vyššího pořadí
mělo 44 párů.
Plánování rodičovství významně souvisí s dosaženým vzděláním (tabulka č.
1.15). První dítě plánovalo 70 % vysokoškolaček a 67 % žen s maturitou, ale jen mírně
přes polovinu žen s nejnižším vzděláním. V případě mužů jsou tendence obdobné,
výrazněji se odlišují vysokoškoláci od všech ostatních, nižších vzdělanostních skupin.16
15
Dotazováni byli pouze respondenti, kteří měli dvě a více dětí.
16
V otázce vzdělanostní diferenciace se zaměřujeme detailněji pouze na ženy, neporovnáváme oba
partnery, neboť při kombinaci jejich vzdělanostního stupně a odpovědí na danou otázku jsou jednotlivé
kategorie poměrně málo zastoupeny, narážíme tedy na problém „malých čísel“, který by mohl vést
ke zkreslení výsledků. Výsledky za muže uvádíme pro potvrzení obdobného trendu, který je nicméně
v případě žen vidět výrazněji.
1. Sféra rodiny
31
U plánování druhého a (zatím) posledního dítěte hraje vzdělání již menší roli, ovšem
naopak ženy se základním vzděláním a bez maturity častěji než ženy s vyšším vzděláním
uvádějí, že dítě bylo plánované. Mezi ženami s maturitou a vysokoškolačkami
naopak každá pátá přiznává, že druhé dítě plánované nebylo, bylo však v rodině
vítané. U mužů se s podobnými rozdíly v případě druhého dítěte příliš nesetkáváme.
Tabulka č. 1.15 Plánování prvního a posledního dítěte, podle vzdělání, ženy,
sonda 6 (v %)
ZŠ,
bez maturity
SŠ
s maturitou
VŠ, VOŠ
plánované oběma rodiči 52,4 67,0 70,2
1. dítě
neplánované, ale vítané oběma rodiči 45,7 30,0 26,6
plánované oběma rodiči 83,3 75,5 76,5
poslední - 2. dítě
neplánované, ale vítané oběma rodiči 11,7 19,8 21,6
Pozn.: dopočet do 100 % tvoří ostatní kategorie: „chtěla pouze žena“, „chtěl pouze muž“, „nechtěl ani jeden
z partnerů“
Z uvedených zjištění vyplývá, že první dítě sice bývá u necelé třetiny párů
neplánované, jedná se však o dítě chtěné oběma partnery. První dítě přitom plánují
především lidé s vysokoškolským vzděláním. Narození druhého dítěte je již více usměrňováno,
naopak děti třetího a vyššího pořadí jsou pro více než třetinu rodičů „milým
překvapením“. Toto zjištění by rovněž mohlo vysvětlovat, proč rodiče školních dětí a
samoživitelky se třemi a více dětmi relativně často deklarují, že mají vyšší počet dětí
než si původně přáli. Jedná se velmi pravděpodobně o děti neplánované (viz tabulka č.
1.12).
Dopady plynoucí z narození dítěte v rodině
Narození dítěte je velmi důležitý životní mezník, který přináší mnohé změny
v individuální, partnerské a společenské rovině. Mezi oběma rodiči s alespoň jedním
dítětem do 6 let věku jsme sledovali, jak hodnotí dopad narození prvního a posledního
dítěte na sféru individuálního uspokojení, rodinných vztahů, pracovních možností
a materiální situace.
Narození prvního dítěte je nejpříznivěji hodnoceno v rovině osobního uspokojení
(pocit životní pohody a pocit životního úspěchu) a v rovinně rodinných vztahů (s partnerem,
rodiči, rodiči partnera). Naopak nepříznivé dopady má tato událost nejčastěji
na materiální zajištění, jak osobní, tak celé domácnosti, a na zájmy a koníčky jednoho
či obou rodičů (tabulka č. 1.16).
1. Sféra rodiny
32
Tabulka č. 1.16 Dopad narození 1. dítěte na vybrané oblasti života, sonda 6
faktory vliv narození 1. dítěte na aspekty života muži ženy
vztahy s partnerem 1,93 1,91
pocit životní pohody 1,95 1,77
pocit životního úspěchu 1,96 1,88
vztahy s rodiči 2,14 1,96
interpersonální vztahy
a životní spokojenost
vztahy s rodiči partnera 2,15 2,11
celkové společenské postavení 2,72 2,82
společenský život, kontakty s lidmi 2,80 2,93
status, společenský
život a koníčky
zájmy, koníčky 3,21 3,24
bytová situace 2,84 2,75
finanční a materiální situace domácnosti 3,27 3,23
finanční a materiální
situace domácnosti
peníze pro Vaši osobní potřebu 3,31 3,33
šance na postup v zaměstnání 2,91 3,58
zaměstnání
šance mít/získat zajímavou práci 2,93 3,50
Pozn.: 4 faktory vyextrahované faktorovou analýzou. Čísla značí průměry odpovědí na otázku „Jaký celkový
dopad mělo narození prvního dítěte na následující oblasti Vašeho života?“ na škále 1-určitě příznivý až 5určitě
nepříznivý. Vyznačeny signifikantní odlišnosti podle pohlaví.
V hodnocení dopadů na pracovní sféru se názory partnerů liší nejvíce. Zatímco
pro většinu mužů se šance na získání zajímavé práce a možnosti pracovní kariéry po
narození prvního dítěte nemění (kolem 80 %), pro zhruba polovinu jejich partnerek
má narození dítěte nepříznivý vliv na obě tyto oblasti.17
Přitom jako velmi nepříznivý
hodnotilo dopad na šance na postup v zaměstnání 16 % žen a dopad na možnost získat
zajímavou práci pak 12 % žen. Po narození dítěte pociťují ženy častěji než muži také
ztrátu společenských kontaktů (27 % vs. 16 %) a do určité míry i zhoršení svého
společenského postavení (12 % vs. 5 %). Vzdělání přitom nemá ani u mužů ani u žen
na hodnocení situace významný vliv. Velmi podobně, a to ve všech oblastech, jsou
hodnoceny i dopady narození posledního dítěte.
Tabulka č. 1.17 Dopad narození prvního a posledního dítěte na vybrané oblasti
života podle pohlaví, sonda 6 (v %)
dopad narození prvního dítěte dopad narození posledního dítěte
muži ženy muži ženy
šance mít/získat zajímavou práci
určitě příznivý 2,5 1,0 2,7 1,1
spíše příznivý 10,3 5,7 10,0 4,2
ani příznivý ani nepříznivý 80,0 46,9 81,9 45,2
spíše nepříznivý 6,8 34,7 5,0 33,7
určitě nepříznivý 0,5 11,7 0,4 15,7
šance na postup v zaměstnání
určitě příznivý 2,3 0,7 1,9 0,8
spíše příznivý 10,5 5,5 11,2 4,6
ani příznivý ani nepříznivý 82,3 44,1 83,8 43,3
spíše nepříznivý 4,5 33,9 3,1 34,5
určitě nepříznivý 0,5 15,7 0,0 16,9
17
Tyto reálné zkušenosti se odrážejí v častějších obavách žen z negativních dopadů zajišťování péče o dítě
na pracovní sféru. Více viz kapitola 3.3.
1. Sféra rodiny
33
Jak vyplývá z již uvedených výsledků, muži hodnotí dopady narození dítěte na
profesní sféru pozitivněji než jejich partnerky, a to v celé polovině dotazovaných rodin
(tabulka č. 1.18). Častěji lépe hodnotí také dopady na společenské postavení,
společenský život a kontakty s lidmi.
Ženy kladněji hodnotí naopak odraz ve sféře interpersonální a vztahové, částečně
také z hlediska pocitu životní spokojenosti, pohody a úspěchu. Ovšem zde není
převaha kladnějšího hodnocení ze strany jednoho z rodičů zdaleka tak výrazná, neboť
většina partnerů se v hodnocení daných sfér shoduje (70-78 %). Nižší vzájemná shoda
panuje naopak v oblasti zájmů, koníčků a finančních aspektů. Zde je podíl partnerství,
kde byl dopad podle vyjádření ženy lepší než se jeví jejímu partnerovi, stejný jako
podíl těch, kde jsou dopady pozitivněji hodnocené naopak ze strany muže (každou ze
skupin reprezentuje pětina rodin).
Tabulka č. 1.18 Partnerská shoda ohledně dopadu narození 1. dítěte na
vybrané oblasti života, sonda 6 (v %)
aspekty života
partnerská
shoda
muž pozitivněji
než žena
žena pozitivněji
než muž
neshoda
pocit životní pohody 78,2 6,5 14,8 2,0
vztahy s partnerem 76,4 9,8 13,8 2,3
pocit životního úspěchu 75,2 10,0 14,8 1,8
bytová situace 73,0 10,5 16,5 2,8
vztahy s rodiči 73,0 8,9 18,1 2,8
vztahy s rodiči partnera 71,1 13,0 15,9 2,3
finanční a materiální situace domácnosti 67,5 14,8 17,8 2,3
peníze pro Vaši osobní potřebu 62,8 17,8 19,5 3,5
celkové společenské postavení 61,4 23,1 15,5 2,3
zájmy, koníčky 56,0 22,3 21,8 7,8
společenský život, kontakty s lidmi 53,3 28,0 18,8 4,8
šance mít/získat zajímavou práci 48,8 46,5 4,8 3,8
šance na postup v zaměstnání 45,5 50,8 3,8 4,0
Pozn.: Odpovědi na otázku „Jaký celkový dopad mělo narození prvního dítěte na následující oblasti Vašeho
života?“ na škále 1-určitě příznivý až 5-určitě nepříznivý. Partnerská shoda = oba partneři hodnotí dopad
kladně (určitě + spíše příznivý), neutrálně nebo záporně (určitě + spíše nepříznivý). Neshoda = jeden
z partnerů hodnotí dopad kladně, druhý záporně.
1.4 Čas v rodinném životě a v zaměstnání
Rozdělení času mezi rodinu a zaměstnání je jedním z klíčových momentů
harmonizace obou sfér a vypovídá o způsobu dělby neplacené a placené práce v rámci
genderových vztahů. Ve výzkumu jsme zjišťovali, kolik hodin v průměru týdně tráví
respondenti v zaměstnání placenou prací a kolik hodin neplacenou prací v rodině,
pokud již svou vlastní rodinu založili. Neplacená práce byla rozdělena do třech činností:
každodenní péče o děti, výchova/hraní/sport/učení se s dětmi a zajištění chodu domácnosti
(nákupy, domácí práce apod.). Z výsledků je zřejmé, že ve vybraných typech
rodin muži tráví více času v zaměstnání než ženy, ženy však vedle placené práce
zastanou i většinu práce neplacené. Celkový objem času, který ženy věnují neplacené
práci, je oproti mužům více než dvojnásobný (56 hod. vs. 25 hod.), zatímco v zaměstnání
tráví pouze o necelou pětinu méně času než muži (40 hod. vs. 47 hod. - průměr
1. Sféra rodiny
34
pro různé typy rodin). Na tento nepoměr v neprospěch žen-matek, které se tak stále
potýkají s dvojí pracovní zátěží, již poukázaly předcházející výzkumy (např. Rodina
1996, ISSP 2002). Genderové stereotypy v rozdělení „pracovního“ času v rámci rodiny
a mimo rodinu se tedy výrazně nemění, stále převažuje tzv. smíšený model. Při
rozdělení neplacené práce v rodině převládá spíše tradiční model, kdy se žena stará o
domácnost. Naopak, v přístupu k placené práci dominuje moderní, egalitární, model,
kdy oba partneři pracují [Maříková 1999].
Čas věnovaný neplacené práci
Rozdělení času mezi rodinu a zaměstnání je bezpochyby ovlivněno průběhem
individuálních životních drah. Nicméně i v jednotlivých životních fázích jsou to opět
genderové stereotypy, které nejvíce zasahují do distribuce času věnovaného neplacené
i placené práci. Ostatní faktory, jako například dosažené vzdělání, socioekonomický
status, počet dětí v rodině atd., mají na reálné rozdělení časového fondu menší vliv.
Pro objem času věnovaného péči o domácnost je podstatný přechod z bezdětné
partnerské fáze k prvnímu dítěti. Nárůst činností spojených s domácností je významný
zejména pro ženy (z 10,8 hod. na 16,1 hod.), i když s narozením prvního dítěte se do
údržby domácnosti více zapojuje i partner (z 5,6 hod. na 7,2 hod. - průměr pro různé
typy rodin). S druhými a dalšími dětmi se již množství času potřebné na zajištění
chodu domácnosti téměř nezvyšuje. Celkově nejvíce času však domácnosti, ve které
jsou děti, věnují ženy z neúplných rodin. Muži mají zase nejvyšší podíl na zajištění
chodu domácnosti v rodinách, které již děti opustily (tabulky č. 1.19 a 1.20).
Lze říci, že ženy s vyšším vzděláním věnují péči o domácnost méně času než
ženy s nižším vzděláním (jinak je tomu s časem věnovaným péči a výchově dětí).
Nejvýraznější rozdíly podle vzdělání ženy jsou v rodinách, kde již děti odešly od
rodičů, a v neúplných rodinách. Nejméně prokazatelný je vliv vzdělání ženy u mladých
rodin s dětmi ve věku 3-7 let. U mužů se vliv vzdělání na čas věnovaný zajištění
domácnosti neprokázal.
Tabulka č. 1.19 Průměrný počet hodin týdně věnovaný vybraným činnostem,
podle pohlaví a věku nejmladšího dítěte
sonda 2, s dětmi sonda 3 sonda 5věk nejmladšího
dítěte ženy muži ženy muži ženy
1 až 5 let 26,9 8,5 30,0 14,6 30,7
6 až 9 let 19,0 9,7 19,7 10,7 22,2péče o děti
10 až 12 let x x 14,7 7,3 18,1
1 až 5 17,9 8,0 21,3 11,6 19,1
6 až 9 12,0 7,4 12,2 7,6 13,4výchova dětí
10 až 12 let x x 9,6 6,1 12,3
1 až 5 15,8 6,9 16,9 7,4 19,6
6 až 9 14,4 5,6 14,1 5,4 17,0domácnost
10 až 12 let x x 13,9 5,7 18,0
Pozn.: Průměry jsou uvedeny za muže-respondenty a muže-partnery respondentek, stejně tak za ženyrespondentky
a ženy-partnerky respondentů. S vyloučením možnosti "nevím". Sonda 2 - mladá rodina;
Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
1. Sféra rodiny
35
Tabulka č. 1.20 Průměrný počet hodin týdně věnovaný vybraným činnostem,
podle pohlaví
sonda 2, s dětmi sonda 3 sonda 4 sonda 5
ženy muži ženy muži ženy muži ženy
péče o děti 25,3 8,8 18,4 9,5 x x 24,1
výchova dětí 16,7 7,8 12,0 7,4 x x 15,1
domácnost 15,5 6,6 14,3 5,8 18,7 8,7 18,2
zaměstnání* 38,2 47,5 40,9 46,8 40,3 45,4 39,9
Pozn.: Průměry jsou uvedeny za muže-respondenty a muže-partnery respondentek, stejně tak za ženyrespondentky
a ženy-partnerky respondentů. S vyloučením možnosti "nevím".
Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 4 - manželská rodina po odchodu
dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi. * Pouze ekonomicky aktivní
Vedle zajištění chodu domácnosti se do neplacené práce zahrnuje i neméně
náročná péče o děti a jejich výchova. Data ukazují, že pro množství času, které je
věnované péči a výchově dětí, není nejdůležitější jejich počet v rodině. S více dětmi se
totiž celkový čas, který jim rodiče věnují, výrazněji nemění; mírně roste při přechodu
z jednodětné na dvoudětnou rodinu. Důležitější než počet dětí v rodině je však jejich
věk. Čím je dítě mladší, tím více času je třeba mu věnovat. A obdobně jako starost o
domácnost spočívá péče o děti a jejich výchova především na ženě (viz tabulky č. 1.19
a 1.20). Průměrný čas věnovaný péči o děti ve věku 1 až 5 let se v jednotlivých
typech rodin významně neliší. U žen se pohybuje okolo 50 hodin týdně. Nejméně času
uvádějí matky předškolních dětí, a to 45 hodin týdně, nejvíce naopak ženy, které mají
v rodině alespoň jednoho školáka, a to 51 hodin týdně. U mužů jsou rozdíly výraznější,
přestože celkový čas věnovaný dětem je nižší než u žen, otcové malých dětí udávají
v průměru 16,5 hodin týdně a otcové z rodin dětí školního věku v průměru 26 hodin
týdně. Objem času věnovaný dětem ve věku od 6 do 9 let je již menší a u dětí ve
věku od 10 do 12 let se ještě zkracuje. Ženy uvádějí průměrně 30 hodin týdně, muži
17 hodin, které tráví péčí a výchovou dětí ve věku od 6 do 9 let.
Ženy s vyšším vzděláním deklarují v průměru více času věnovaného péči i
výchově dětí než ženy se základním vzděláním. Toto schéma ale neplatí pro matky
z neúplných rodin, v této skupině naopak s vyšším vzděláním výrazně klesá čas
věnovaný péči a výchově dětí.
Není překvapivé, že distribuce času věnovaného neplacené práci, jak dětem,
tak domácnosti, se liší podle toho, zda je žena ekonomicky aktivní či nikoli. Je logické,
že ekonomicky neaktivní matky disponují větším objemem času na neplacenou práci,
jeho distribuce mezi vybrané činnosti se mírně liší podle typu rodiny (viz tabulka č.
1.21). Ekonomicky aktivní matky předškolních a školních dětí věnují neplacené práci v
rodině, tj. činnostem spojeným s péčí a výchovou dětí a zajištěním chodu domácnosti
v průměru 40 hodin týdně, zhruba stejný objem času pak tráví v placené práci. U
ekonomicky aktivních mužů je podíl neplacené práce v rodině vzhledem k placené práci
zhruba poloviční. Osamělé ekonomicky aktivní matky jsou pak časově ještě vytíženější
než pracující matky z úplných rodin. Vedle zaměstnání, obvykle na plný úvazek, věnují
také v průměru více času péči o děti, jejich výchově i zajištění chodu domácnosti (54
hodin týdně) než ženy z ostatních typů rodin. Ukazuje se tedy, že tzv. práce na dvě
směny je stále aktuální společenský model pro skloubení rodičovských a pracovních
povinností ženy.
1. Sféra rodiny
36
Tabulka č. 1.21 Průměrný počet hodin týdně věnovaný vybraným činnostem,
podle pohlaví a ekonomické aktivity
sonda 2, s dětmi sonda 3 sonda 5
muž ekonomicky aktivní (zaměstnanec, podnikatel, OSVČ)
péče o děti 8,8 9,5 x
výchova dětí 7,9 7,4 x
domácnost 6,4 5,8 x
zaměstnání 47,3 46,9 x
žena ekonomicky aktivní (zaměstnankyně, podnikatelka, OSVČ)
péče o děti 18,8 16,6 22,1
výchova dětí 11,6 10,8 14,4
domácnost 12,7 13,5 17,4
zaměstnání 38,7 41,1 39,9
žena ekonomicky neaktivní (MD, RD, v domácnosti, nezaměstnaná)
péče o děti 32,3 27,9 32,4
výchova dětí 22,2 18,8 17,8
domácnost 18,3 18,0 21,4
zaměstnání * x x x
Pozn.: Průměry jsou uvedeny za muže-respondenty a muže-partnery respondentek, stejně tak za ženyrespondentky
a ženy-partnerky respondentů, tam, kde je to relevantní. S vyloučením možnosti "nevím".
Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými
dětmi. * Vzhledem k malým počtům pracujících žen na RD nejsou průměry za tuto skupinu uvedeny.
V partnerských dvojicích jsou výše zmíněné rozdíly v distribuci času placené a
neplacené práce obdobné. Jsou to opět ženy, které zastanou většinu práce spojené jak
s údržbou domácnosti, tak s péčí a výchovou dětí. Zajímavější však je sledovat, zda se
mění zapojení mužů do chodu domácnosti a péče o děti v souvislosti s ekonomickou
aktivitou jejich partnerky. Data za partnerské dvojice ukazují, že objem času, který
muži věnují neplacené práci v rodině, se neliší, ať už je jejich partnerka ekonomicky
aktivní či nikoli. Muž tedy nezačíná výrazněji participovat na chodu domácnosti a na
rodičovských aktivitách v době, kdy jeho partnerka nastoupí do zaměstnání, což opět
dokládá existenci dvojího „zaměstnání“ ženy (viz tabulka č. 1.22) a obtížnost utváření
egalitárního modelu v rámci dělby rodinných rolí.
Tabulka č. 1.22 Průměrný počet hodin týdně věnovaný vybraným činnostem,
podle ekonomické aktivity partnerů, sonda 6
muž i žena EA (zaměstnanec,
podnikatel, OSVČ)
muž EA (zaměstnanec, podnikatel, OSVČ)
a žena NEA (MD, RD, v domácnosti,
nezaměstnaná)
muž žena muž žena
péče o děti 10,7 24,4 10,1 37,2
výchova dětí 8,9 13,4 9,8 18,6
domácnost 6,8 14,8 6,5 19,8
zájmy 7,9 5,8 8,2 5,8
zaměstnání 48,8 39,0 49,4 x*
Pozn.: * Vzhledem k malým počtům pracujících žen na RD nejsou průměry za tuto skupinu uvedeny.
1. Sféra rodiny
37
A jak vypomáhají svým dětem při péči o vnoučata jejich rodiče? Ženy-babičky
se o vnoučata starají zhruba 9 hodin týdně, muži-dědečkové 5 hodin týdně. Výpomoc
v domácnosti dětí zabere ženám v průměru 7 hodin týdně, mužům pak 4 hodiny.
Časový rozsah výpomoci babiček a dědečků není nicméně v současné době rozhodujícím
faktorem, který by matkám s malými dětmi umožňoval snadný návrat do zaměstnání.
Ze strany prarodičů se jedná spíše o příležitostnou pomoc. Z dat rovněž vyplývá,
že s vyšším vzděláním rodičů „opuštěného hnízda“ klesá objem času věnovaný vlastní
domácnosti, neroste však čas věnovaný vnoučatům ani rodinám dětí ani čas trávený
v zaměstnání. Tento nově nabytý čas je zřejmě investován do osobních zájmů v rámci
volného času.
Pokud respondentky a respondenti porovnají rozsah času, který věnovali různým
činnostem v době, kdy bylo dítě malé (do 4 let věku), s jejich současnou situací
(mají nejmladší dítě ve věku 7 a více let),18
ukazuje se, že s vyšším věkem dítěte se
na jednu stranu zkracuje čas věnovaný jeho péči tak, jak jej přebírají vzdělávací
instituce, na stranu druhou se zvětšuje rozsah času věnovaný jiným aktivitám (graf č.
1.4). Zhruba polovina žen z rodin se školním dítětem a polovina samoživitelek uvádí,
že ve srovnání s dobou, kdy bylo dítě malé, je v současnosti množství času věnovaného
péči o něj menší. Pro čtvrtinu žen se zkrátila také doba věnovaná výchově dítěte.
Zároveň ženy, které mají děti ve školním věku, tráví více času v zaměstnání. A oproti
době, kdy bylo dítě malé, se zvětšil i objem volného času. Jediný výraznější rozdíl mezi
ženami z rodin se školními dětmi a osamělými matkami je v rozsahu volného času
tráveného s dětmi. Toho mají ženy samoživitelky se školními dětmi méně než ženy
z úplných rodin.
Další výraznější změny ve využití časového fondu nastávají po odchodu dětí
z rodiny. Rodičům v této životní fázi přibývá především volný čas, také se mírně
zvětšuje objem času stráveného s partnerem a času věnovaného péči o vlastní nebo
manželovy/manželčiny rodiče. Ženám se zkracuje čas věnovaný domácnosti a výrazně
se zvětšuje rozsah volného času (graf č. 1.5). V rodině „opuštěného hnízda“ věnují dvě
pětiny žen domácnosti méně času než v době, kdy děti žily ve společné domácnosti
s rodiči, pro třetinu žen a polovinu mužů se čas věnovaný domácnosti nezměnil. Přesto
ženy, jejichž děti již z rodiny odešly, udávají v průměru větší čas věnovaný péči o
domácnost než ženy, které se v současnosti starají o děti. Může to být způsobeno
mimo jiné tím, že pro respondentky s dětmi je oddělení péče o děti a zajištění domácnosti
méně jednoznačné než pro respondentky z rodin „opuštěného hnízda“. Část
domácích prací se může překrývat s péčí o děti, a tudíž je čas věnovaný domácnosti
v jejich výpovědích zdánlivě kratší.
18
Zjišťovalo se pouze v sondě 3 a v sondě 5, u respondentů, kteří měli děti ve věku 7 a více let. V sondě 4
se zjišťovala změna vzhledem k době, kdy žilo dítě/děti ve společné domácnosti rodičů.
1. Sféra rodiny
38
Graf č. 1.4 Jak se oproti době, kdy bylo/y dítě/děti malé, změnil pro ženu
rozsah času věnovaný vybraným aktivitám? (v %)
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
sonda
3
sonda
5
sonda
3
sonda
5
sonda
3
sonda
5
sonda
3
sonda
5
sonda
3
sonda
5
péče o děti výchova dětí zajištění chodu
domácnosti
volný čas celkem zaměstnání
dnes více času než tehdy stejně času dnes méně času než tehdy
Pozn.: Zjišťovalo se pouze v sondě 3 - úplná rodina se školními dětmi a v sondě 5 - neúplná rodina se
závislými dětmi, u respondentů, kteří měli děti ve věku 7 a více let. V kategorii „dnes více času než tehdy“
jsou sloučeny varianty odpovědí „Dnes tomu věnuji o hodně více času než tehdy“ a „Dnes tomu věnuji o
něco více času než tehdy“ a v kategorii „dnes méně času než tehdy“ jsou sloučeny varianty odpovědí „Dnes
tomu věnuji o něco méně času než tehdy“ a „Dnes tomu věnuji o hodně méně času než tehdy“.
1. Sféra rodiny
39
Graf č. 1.5 Jak se oproti době, kdy děti nebyly ještě dospělé a žily s vámi ve
společné domácnosti, změnil rozsah času věnovaný vybraným aktivitám?
sonda 4 (v %)
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
muž
žena
muž
žena
muž
žena
zajištění chodu domácnosti volný čas celkem zaměstnání
dnes více času než tehdy stejně času dnes méně času než tehdy
Pozn.: V kategorii „dnes více času než tehdy“ jsou sloučeny varianty odpovědí „Dnes tomu věnuji o hodně
více času než tehdy“ a „Dnes tomu věnuji o něco více času než tehdy“. V kategorii „dnes méně času než
tehdy“ jsou sloučeny varianty odpovědí „Dnes tomu věnuji o něco méně času než tehdy“ a „Dnes tomu věnuji
o hodně méně času než tehdy“. Sonda 4 - manželská rodina po odchodu dětí
Placená práce a volný čas
Představu rodiny, do jejíhož rozpočtu přispívá jak muž, tak žena, sdílí naprostá
většina respondentů. Na tomto modelu se shodnou muži i ženy bez ohledu na životní
fázi, ve které se právě nacházejí. Obdobně je vnímán i egalitární přístup k zaměstnání
v rámci manželství. O tom, že muž i žena by měli mít v manželství stejnou možnost
věnovat se svému zaměstnání, jsou však silněji přesvědčeny ženy než muži (cca 80 %
mužů vs. 90 % žen). Zároveň přitom polovina českých žen a mužů souhlasí s názorem,
že být trvale v domácnosti může přinášet stejné uspokojení jako práce v zaměstnání
[Haberlová et al. 2006; Maříková 1999].
Z dat vyplývá, že muži tráví v zaměstnání v průměru více času týdně než ženy
(47 hod. vs. 40 hod.; průměr pro různé typy rodin), což platí i mezi svobodnými
jedinci. Ženy však na rozdíl od mužů věnují vedle zaměstnání ještě značný díl času na
zajištění chodu domácnosti a péči o děti. U rodičů s dětmi do 6 let se rovněž zjišťoval
průměrný počet hodin týdně věnovaných vlastním zájmům. Muži věnují v průměru 8
hodin týdně svým zájmům, jejich partnerky pak 6 hodin.
Ekonomicky aktivní muži vysokoškoláci obvykle tráví v zaměstnání o něco více
času než muži s nižším vzděláním. U ekonomicky aktivních žen se celkový čas strávený
v zaměstnání s dosaženým vzděláním příliš nemění, v průměru se pohybuje kolem 40
hodin. Mírně vyšší je u vysokoškoláků rovněž čas věnovaný vlastním zájmům. Ve všech
typech rodin se potvrdil rozdíl času věnovaného placené práci mezi zaměstnanci a
podnikateli, kteří jsou pracovně vytíženější. Rovněž se ukazuje, že čím je dítě starší,
1. Sféra rodiny
40
tím více času tráví žena v zaměstnání. Výraznější zlom přichází s umístěním dítěte do
mateřské školy a především s jeho nástupem do základní školy. Většina žen se školními
dětmi (60 %) uvádí, že ve srovnání s dobou, kdy bylo dítě malé (do 4 let), nyní
věnuje svému zaměstnání více času (viz graf č. 1.4). Více jak polovina jich rovněž nyní
disponuje větším rozsahem volného času. Podíl volného času se rodičům, a to zejména
ženám, ještě zvýší po odchodu dětí ze společné domácnosti.
Rodiče dětí do 6 let odpovídali na otázku, zda jsou s množstvím času, které
věnují svému zaměstnání, spokojeni. Většina z nich odpověděla, že jim množství
času věnovaného zaměstnání vyhovuje. Muži i ženy, kteří spokojeni nejsou, by chtěli
být v zaměstnání spíše kratší dobu, a to především proto, aby se mohli více věnovat
dětem a domácnosti. Tento důvod zmiňují častěji ženy než muži. Druhým nejčastěji
uváděným důvodem je pocit, že čas trávený v zaměstnání je vyčerpávající. Až na
třetím místě je přání mít více času pro sebe a své zájmy. Více času by placené práci
chtěla věnovat pouze 4 % respondentů, a to nejčastěji z důvodů finančních (přání
zajistit rodině větší příjem).
Tabulka č. 1.23 Spokojenost s množstvím času věnovaného zaměstnání podle
pohlaví (v %)
pohlaví
muži ženy
celkem N - celkem
spokojenost s množstvím času věnovaného zaměstnání
ano 63,1 66,1 64,2 409
ne, chtěl/a bych méně času 33,7 28,9 31,9 203
ne, chtěl/a bych více času 3,3 5,0 3,9 25
hlavní důvod přání věnovat zaměstnání méně času
chtěl/a bych více času na děti a domácnost 51,5 67,2 56,8 113
čas v zaměstnání mě příliš vyčerpává 25,8 17,9 23,1 46
chtěl/a bych více času pro sebe 17,4 13,4 16,1 32
ze zdravotních důvodů 3,0 1,5 2,5 5
jiný důvod 2,3 0,0 1,5 3
Pozn.: Zjišťovalo se pouze v sondě 6. Pouze ekonomicky aktivní respondenti.
Shrneme-li předchozí zjištění týkající se distribuce placené a neplacené práce,
ukazuje se, že pokud sečteme celkový čas věnovaný zaměstnání a čas věnovaný
domácím pracím a péči o děti a jejich výchově, popřípadě výpomoci rodičům a dětem,
je objem času věnovaný placené a neplacené práci v souhrnu u mužů vždy výrazně
nižší než u žen. Ženy zastanou většinu neplacené práce, muži zůstávají o něco déle
v zaměstnání. Tento trend se prokázal ve všech typech rodin. Vzhledem k tomu, že se
ženy s partnerem většinou shodnou na rozdělení domácích prací, by se dalo říci, že jim
současná situace vyhovuje. Přitom z hlediska postojů si tuto genderovou nevyváženost
uvědomují. Postojově se s rovnostářským modelem ztotožňují, reálně se však jejich
tradiční role v obstarávání domácnosti a péči o děti nemění. Jinak je tomu u času
věnovaného zaměstnání. Zde se projevuje spíše rovnostářský přístup. Ale až v době,
kdy je dítě možné umístit do mateřské a především základní školy.
Důležitým faktorem, který ovlivňuje objem času věnovaného neplacené i placené
práci, je věk nejmladšího dítěte v rodině. V jednotlivých sondách se především u
žen projevuje pokles času věnovaného dětem a domácnosti v souvislosti s vyšším
věkem nejmladšího dítěte v rodině. S tím, jak děti rostou, klesá hlavně množství času
1. Sféra rodiny
41
potřebného na péči a výchovu dětí, čas potřebný na zajištění chodu domácnosti klesá
již méně. U mužů se buď rovněž projevuje mírný pokles objemu času nebo ke změně
nedochází.
Porovnáváme-li jednotlivé typy rodin, nenacházíme příliš mnoho odlišností. Je
pochopitelné, že celkové množství času věnovaného neplacené práci je nejvyšší v rodinách
s nejmladšími dětmi. Specifická je situace matek samoživitelek, které věnují
neplacené práci více času než ženy z ostatních typů rodin. Tyto ženy by také nejvíce
uvítaly větší zapojení otce svých dětí do výchovy a péče o děti, což by jim, podle jejich
názoru, výrazně pomohlo v harmonizaci rodiny a zaměstnání. V některých aspektech
rozdělení času se liší i rodiny po odchodu dětí. Především se jedná o množství volného
času, které se s odchodem dětí ze společné domácnosti značně zvyšuje. Ale zvyšuje se
také podíl mužů na zajištění chodu domácnosti.
1.5 Shrnutí
Výsledky výzkumu potvrzují, že muži i ženy v různých fázích životního cyklu
vysoce hodnotí rodinu, partnerství i rodičovství, přesto však především mladí svobodní
lidé vidí také jiné, někdy pouze prozatímní, alternativy k hodnotnému naplnění svého
života. Jako důležité pro danou chvíli spatřují své pracovní uplatnění a seberealizaci
prostřednictvím zúročení doposud získaných kompetencí, což platí především pro
mladé vzdělané lidi.
Vysokoškoláci obecně vykazují v provedeném výzkumu určitá specifika, která
je nutné zdůraznit při studiu všech rovin. V partnerském vztahu deklarují vyšší míru
shody se svým protějškem, a to jak v názorech na každodenní otázky související
s praktickým chodem domácnosti, tak v obecných postojích a preferencích (například
ohledně významu vzdělání či kulturních faktorů, jako jsou zájmy, koníčky, trávení
volného času). Ve sféře rodičovství podstatně častěji plánují založení rodiny a narození
prvního dítěte. V obou oblastech pak prožívají významné životní události (sňatek a
narození dítěte) ve vyšším věku než lidé s nízkým vzděláním. Oproti nižším vzdělanostním
skupinám tráví vysokoškoláci, zejména muži, v zaměstnání více času, v rámci
neplacené práce zase vysokoškolačky deklarují větší objem času věnovaného dětem
spíše než domácnosti.
Naopak, a nutno říci že vzhledem k výsledkům řady jiných šetření překvapivě,
se v uvedených typech rodin neprokázala odlišnost vysokoškolsky vzdělaných lidí
v otázkách genderové dělby rolí ani v deklarovaném ideálním počtu dětí.
Uváděný ideální počet dětí dokládá obraz dvoudětné rodiny, který je majoritně
rozšířen ve všech typech zkoumaných rodin i mezi jednotlivci. Úroveň plodnosti daných
generací přitom nesouvisí jen s chtěným počtem dětí, do jeho realizace vstupuje řada
dalších faktorů, jako jsou biologické limity (neplodnost), absence životního partnera či
rozpad partnerství, rodině konkurující upřednostňování pracovní sféry a kariéry, preference
pohlaví dítěte, nechtěná či neplánovaná početí či efekty plynoucí z odkládání
rodičovství [Goldstein, Lutz, Testa 2003]. Někteří autoři pak dokládají (např. Jones,
Namboodiri, Leibenstein), že výsledný počet dětí je spíše výsledkem sekvenčního
rozhodování než jasného plánu na počátku rodinného života [viz Rabušic 2001: 124-
125]. Rozhodnutí o počtu dětí se tak utváří postupně a bere přitom v potaz jak
dosavadní zkušenosti s výchovou dětí, tak také výsledky vyjednávání s partnerem.
Právě ve vyjednávání s partnerem a plánování dětí se u mladších respondentů
projevuje posun oproti starším generacím, který je bezesporu ovlivněn také širokou
dostupností prostředků, které umožňují efektivní plánování rodičovství. V rodinách
1. Sféra rodiny
42
s nejmenšími dětmi tedy partneři společně plánovali děti častěji než ve zkoumaných
nejdéle trvajících manželstvích (80 % vs. 60 %), častěji spolu o načasování a počtu
dětí hovoří také vzdělanější lidé, zejména vysokoškoláci. V partnerských dvojicích si
na počátku vztahu část žen sice přeje více dětí než jejich partneři, nicméně výrazně
zde dominuje přání dvou dětí, což ostatně potvrzuje obecně převládající názor na
ideální počet dětí, a velká část dvojic se navíc ve svých představách shodovala (73 %).
Zda bude výsledný počet dětí v těchto rodinách opravdu výsledkem sekvenčního
rozhodování, nebo bude spíše realizací počátečních plánů a představ, nelze v tuto
chvíli říci, neboť v řadě rodin ještě další děti chtějí nebo plánují. Jisté však je, že více
než polovina dvojic své původní plány již naplnila, případně je i překročila.
Profesní sféra jedince či obou partnerů je jedním z faktorů, který může stát na
počátku u rozhodování o rodičovství, jeho načasování či počtu dětí, zároveň je to
oblast, která je reálným rodičovstvím ve výsledku v různé míře ovlivněna. U svobodných
respondentů se ukazuje, že ženy jsou si intenzivně vědomy zásahu rodičovství
do své pracovní kariéry, zatímco muži o vlastní pracovní postup nemají větší obavy.
Pokud by se jim ve velmi blízké době narodilo dítě, obává se víc než polovina žen
omezení šancí na další postup v práci nebo ztráty finančně nebo jinak zajímavé práce.
Také omezení společenských kontaktů předvídá více žen než mužů. A výpovědi
dotázaných rodičů ukazují, že tyto jejich obavy se po narození dítěte do značné míry
naplňují.
Narození prvního dítěte je naopak nejpříznivěji hodnoceno v rovině osobního
uspokojení a v rovině rodinných vztahů. Na životní spokojenost dotázaných mělo
ostatně velmi pozitivní vliv již založení společné domácnosti s partnerek/kou. V části
rodin může být tato životní pohoda narušena v okamžiku, kdy začne ženám výrazněji
vadit to, že ač v názorech mužů a žen jasně dominuje egalitární rozdělení povinností a
péče o domácnost a rodinu mezi oba partnery, v realitě jsou to ony, kdo obstarává
většinu z těchto úkolů s vynaložením podstatně většího množství času.
Objem času věnovaný neplacené práci je u mužů výrazně nižší než u žen, neboť
o domácnost a děti se ve všech zkoumaných typech rodin starají převážně ženy. Muži,
a to bez ohledu na to, zda jsou v rodině menší či školní děti, jsou v naprosté většině
s podílem svých manželek/partnerek na péči a výchově dětí a zajištění chodu domácnosti
spokojeni. Výrazně odlišné jsou však představy žen, neboť více než třetina jich
hovoří o potřebě větší spolupráce svého partnera v těchto oblastech.
2. Sféra zaměstnání
43
2. Sféra zaměstnání
Zaměstnání hraje v životě jedince významnou roli. Práci lidé věnují třetinu i
více času ze svého běžného dne, uplatňují v ní vzděláváním nabyté vědomosti a další
schopnosti, přináší jim nové osobní a společenské kontakty a v neposlední řadě je
zajišťuje finančně. Někdo práci striktně odděluje od soukromého života, jiný se jejím
zásahům do soukromí neubrání. Existují ústupky, na které jsou lidé kvůli udržení
zaměstnání ochotní přistoupit, k určitým kompromisům by naopak zásadně nepřikročili.
Cílem této kapitoly je detailněji analyzovat, jak zaměstnání vnímají lidé různého věku
a rodinné situace, zda se mezi sebou liší muži a ženy, co jim zaměstnání přináší, jaké
aspekty práce je nejvíce uspokojují, čeho se v souvislosti se zaměstnáním obávají a co
jsou ochotni udělat, aby zůstali zaměstnaní.
Současné socioekonomické postavení mužů a žen v dané fázi rodinného cyklu
na trhu práce je předmětem druhé části textu. Zkoumáno je profesní zařazení zástupců
jednotlivých rodin a jejich pracovní podmínky charakterizované typem pracovní smlouvy,
formou pracovní doby a délkou pracovního úvazku. Specifické šetření obou rodičů
s alespoň jedním dítětem do šesti let věku nadto umožňuje zjistit míru spokojenosti
s jejich pracovní dobou a úvazkem, resp. sleduje jejich vyjádření týkající se formy
pracovního režimu, kterou by pro sebe a svého partnera považovali v současnosti za
nejlepší.
Kapitolu uzavírá hodnocení příjmové a materiální situace sledovaných typů
rodin v závislosti na složení domácnosti, počtu ekonomicky aktivních členů a
nezaopatřených dětí. Studována je jednak čistá výše příjmů jednotlivců a rodin a
jednak subjektivní vnímání finančního zajištění domácnosti. Význam sociálních příjmů
jako neopomenutelné složky peněžních zdrojů v rodinném rozpočtu je na konkrétních
dávkách posuzován z hlediska negativity zásahu, který by jejich případná ztráta
znamenala pro hospodaření s peněžními prostředky domácnosti.
2.1 Význam zaměstnání
Podíváme-li se na zařazení práce mezi zkoumanými hodnotami, nachází se vždy
až za rodinou, pokud již respondent vlastní rodinu založil. Větší důležitost dobře
placenému a zajímavému zaměstnání než rodině přikládají pouze mladí svobodní lidé a
(zatím) bezdětné manželské páry (viz kapitola 1.3, tabulka č. 1.8).
Význam přikládaný zaměstnání je v rámci sledované typologie rodin poměrně
univerzální, mezi jednotlivými typy rodin jsou jen malé odlišnosti. Zhruba pětina
dotázaných považuje práci výhradně za prostředek nutný k materiálnímu zajištění. Asi
dvě pětiny dotázaných mají rády svou práci, ale preferují soukromý život. Pro zbývající
dvě pětiny dotázaných je práce důležitá náplň života, přitom zhruba 35 % se neubrání
zasahování práce do soukromého života, ale jen 5 % jí podřizuje i své soukromí. Mladí
svobodní lidé bez závazků o něco častěji než respondenti v ostatních typech rodin
přikládají práci zásadní význam ve svém životě (8 %), stále se však jedná o marginální
postoj. Nejčastěji však práci podřizují své soukromí dosud bezdětní manželé (graf č.
2.1). Přidají-li se k tomu podíly mužů i žen, kteří přikládají zaměstnání vysokou důležitost
a kterým významně zasahuje do soukromého života, vypovídá to o velmi silném
upřednostňování zaměstnání u mladých manželů nemajících zatím děti.
Větší rozdíly ve vnímání zaměstnání mezi muži a ženami se objevují až v době,
kdy mají děti. Zatímco ženy spíše oddělují práci od soukromého života, muži se zasa-
2. Sféra zaměstnání
44
hování práce do soukromí častěji neubrání. Tato odlišná percepce času určeného
placené práci naznačuje, že tradiční rozdělení rolí uvnitř rodiny, kdy žena vedle svého
zaměstnání „šetří čas“ na obstarání domácnosti a dětí a muž se častěji věnuje pracovní
kariéře, stále přetrvává. Zmiňované rozdíly mezi muži a ženami se nepotvrdily
v případě rodičů dospělých dětí a mladých svobodných lidí. Mezi ženami z neúplných
rodin oproti ostatním ženám zase mírně převažuje orientace na výdělek (24 %), což je
zřejmě odrazem jejich celkově horší materiální situace.
Dalším faktorem, který podstatně ovlivňuje význam přikládaný zaměstnání, je
vzdělání. U respondentů ve všech fázích životního cyklu platí, že čím vyšší vzdělání,
tím větší je význam zaměstnání v životě jednotlivce (nicméně zastoupení osob, které
práci podřizují své soukromí, stále zůstává okrajové). Z hlediska sociálně-ekonomického
statusu se názor na práci liší mezi zaměstnanci a podnikateli. Zaměstnanci,
přestože mají svou práci rádi, ji do soukromého života spíše nenechají vstupovat,
naopak pro podnikatele je práce často důležitější než soukromý život.
Graf č. 2.1 Názory na zaměstnání, podle typu rodiny a podle pohlaví (v %)
23
15 11 11
21 23
16 18 17 21 24
33
40
18
39
34
44
38
47
40
39
41
36 38
54
30
44
31
41
30
37 35
31
8 7
16 20
6 5 7 5 41 2
0%
20%
40%
60%
80%
100%
muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy ženy
sonda 1 sonda 2,
bezdětní
sonda 2, s
dětmi
sonda 3 sonda 4 sonda
5
Práce je natolik důležitá, že jí podřizuji i svoje soukromí.
Práce je důležitá a i když nechci, často zasahuje do soukromí.
Rád/a pracuji, ale nenechám ji zasahovat do soukromého života.
Práce je pro mě jen způsob, jak vydělat peníze, nic víc.
Pozn.: Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda
4 - manželská rodina po odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi. Počet bezdětných
manželů ze Sondy 2 je pouze 122.
V jiné otázce jsme zjišťovali, jaký konkrétní význam má zaměstnání v respondentově
životě. Respondenti vybírali z nabízených možností dvě nejdůležitější. Pořadí
charakteristik, které dotazovaní volí na prvním místě, se v jednotlivých typech rodin
téměř neliší. Jako nejdůležitější stránka zaměstnání je nejčastěji uváděna nutnost
2. Sféra zaměstnání
45
zajistit si zdroj příjmu,19
následuje možnost uplatnit své vzdělání a schopnosti a po té
možnost dělat, co člověka baví. Již méně si respondenti na zaměstnání cení pocitu
nezávislosti a možnosti kontaktu s jinými lidmi. Získání určitého společenského
postavení či příležitost vydělat si velké peníze představuje vyloženě okrajové aspekty
zaměstnání (graf č. 2.2).
Trochu jiný význam má zaměstnání pro mladé svobodné jedince, kteří nemají
závazky v podobě vlastní rodiny a (prozatím) nejsou tolik orientovaní na finanční
stránku zaměstnání. Nejčastěji tak na prvním místě zdůrazňují možnost seberealizace,
relativně vysoký podíl mladých lidí spatřuje význam zaměstnání v určité osobní nezávislosti.
Svou percepcí zaměstnání se jim opět nejvíce blíží bezdětní manželé, i když
mezi nimi je už vyšší podíl těch, pro které zaměstnání představuje hlavně zdroj příjmů
(mezi mladými rodiči je však tento podíl ještě vyšší) především na úkor pocitu nezávislosti.
Pro osamělé matky znamená zaměstnání nejčastěji nutnost, aby si zajistily
základní příjem. Na prvním nebo druhém místě jej takto označily téměř tři čtvrtiny
z nich. Rovněž jim, více než ostatním respondentům, zaměstnání dodává pocit nezávislosti
(celkem za obě pořadí 43 %). Obě tyto volby odsouvají význam seberealizace
v zaměstnání až na další místa a poukazují na slabší ekonomické zázemí matek
z neúplných rodin.
19
Křížková, Hašková (2003) dokládají, že jako prostředek finančního zajištění a jako vylepšení rodinného
rozpočtu má práce velmi důležitý význam pro 70 % až 80 % mužů i žen.
2. Sféra zaměstnání
46
Graf č. 2.2 Co pro Vás znamená zaměstnání? (1. pořadí, v %)
48
39
34
46
33
24
13
21
23
20
30
29
11
13
18
16
13
14
18
12
11
8
9
16
0% 20% 40% 60% 80% 100%
sonda 5
sonda 4
sonda 3
sonda 2, s dětmi
sonda 2, bezdětní
sonda 1
nutnost zajistit si základní zdroj příjmu
možnost uplatnit své vzdělání a schopnosti
možnost dělat, co mě baví
možnost být nezávislý/á
možnost setkávat se s jinými lidmi
možnost získat určité společenské postavení
příležitost vydělávat velké peníze
Pozn.: Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda
4 - manželská rodina po odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi. Počet bezdětných
manželů ze Sondy 2 je pouze 122
Vedle životní fáze, ve které se jedinec nachází, má na význam přisuzovaný
zaměstnání opět jednoznačný vliv dosažené vzdělání. Ve všech typech rodin se potvrdilo,
že možnost uplatnit své vzdělání a schopnosti je nejdůležitější pro vysokoškoláky,
naopak pro respondenty s nejnižším vzděláním má zaměstnání hlavně finanční význam.
Vysokoškolsky vzdělaní svobodní lidé se navíc častěji domnívají, že zaměstnání
jim může přinést dobré společenské postavení, rodiče dětí předškolního a školního
věku na práci častěji oceňují zase skutečnost, že mohou dělat, co je baví.
Z hlediska hodnotové orientace ve sféře zaměstnání si jsou muži i ženy velmi
podobní, uvádějí jen málo rozdílných důvodů, proč chtějí pracovat.20
Hlavním přínosem
zaměstnání je pro obě pohlaví finanční stránka, i když ve větší míře pro muže. Celkově
ji volil největší podíl mužů i žen, ovšem kromě svobodných jedinců, kde u žen převážilo
nad finančním hlediskem uplatnění schopností a vzdělání, a kromě mladých bezdětných
manželů, kde se u žen uplatnění schopností a vzdělání vyrovnalo finanční stránce.
Nicméně mladé svobodné i vdané ženy častěji než muži zdůrazňují možnost uplatnit
v zaměstnání své vzdělání a schopnosti, vdané ženy středního a staršího věku zase
možnost setkávání se s jinými lidmi. Sociální kontakt v zaměstnání je pro ženy celkově
důležitější než pro muže.
20
viz rovněž Křížková, Hašková (2003), „Ženy jsou vedeny stejnými důvody, proč pracovat, jako muži“ (s. 9)
2. Sféra zaměstnání
47
Odhodlání udržet se na trhu práce
Placená práce je v životě muže i ženy ve všech zkoumaných životních fázích
nesporně důležitou hodnotou. Jaké jsou však rozdíly v odhodlání udržet si zaměstnání,
pokud je ohroženo?
Míra ochoty k určitému kompromisu za účelem udržení zaměstnání je v souladu
s danou životní situací (tabulka č. 2.1). Nejméně ochotní by k ústupkům, které by se
týkaly nižší mzdy, byli mladí svobodní lidé. Na druhou stranu by celkem bez problémů
pracovali mimo místo svého bydliště (71 %). Ochota dojíždět za prací mimo místo
bydliště je naopak nejnižší u osamělých matek (38 %), pro které by taková změna
představovala značné časové nároky a ohrožovala by zajištění dostatečné péče o děti
a domácnost. Vzhledem k jejich vysoké orientaci na rodinu rovněž nejsilněji nesouhlasí
s časovými ústupky v této sféře (70 % odpovědělo „určitě ne a spíše ne“). Omezit čas
věnovaný rodině by zase nejméně vadilo rodičům již samostatných dětí (59 %), většina
z nich by také souhlasila s omezením času věnovaného vlastním zájmům (70 %).
Rodiče „opuštěného hnízda“ by ve srovnání s ostatními zástupci rodin nejochotněji
přijali práci za nižší mzdu (55 %), o něco hůře by však snášeli případnou rekvalifikaci
či další vzdělání. Celkově by však rekvalifikaci nebo další vzdělávání kvůli udržení
zaměstnání byla ochotná absolvovat velká většina dotázaných. Také práci mimo
vlastní obor nebo kvalifikaci by podstoupily více než dvě třetiny z nich, v případě
matek samoživitelek se jedná dokonce o tři čtvrtiny.
Tabulka č. 2.1 Co byste byl/a ochoten/ochotna udělat pro to, abyste zůstal/a
zaměstnaný/á, v případě, že by Vaše zaměstnání bylo ohroženo? (určitě ano
+ spíše ano, v %)
sonda 1 sonda 2 sonda 3 sonda 4 sonda 5
pracovat za nižší mzdu 40,8 47,0 47,5 55,0 48,5
pracovat mimo svůj obor a kvalifikaci 64,9 71,1 68,7 65,5 75,9
pracovat mimo místo svého bydliště 70,9 53,7 55,4 51,1 38,0
omezit čas, který byste chtěl/a věnovat rodině x 41,6 42,0 59,4 30,0
pracovat za horších pracovních podmínek x x 38,4 46,6 43,7
podstoupit rekvalifikaci/další vzdělávání x x 85,8 73,2 88,0
vykonávat veřejně prospěšné práce 18,0 23,5 x x x
omezit čas, který byste chtěl/a věnovat zájmům x x x 69,6 x
Pozn.: Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda
4 - manželská rodina po odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
Nejvýraznější rozdíly mezi muži a ženami jsou v ochotě omezit čas věnovaný
rodině a v ochotě pracovat mimo místo bydliště (graf č. 2.3). Většina žen, které se
starají o děti,21
by kvůli zaměstnání nechtěla „šidit“ svou rodinu (až 72 % všech matek
nezaopatřených dětí nesouhlasilo s omezením času věnovaného rodině), muži se
zpravidla vyslovují opačně, což opět ukazuje na přetrvávající tradiční rozdělení rolí v
domácnosti. Podstatně jinak by se zachovaly ženy, jejichž děti již domácnost opustily,
neboť ochota omezit čas, který by měl být věnovaný rodině, v jejich případě mírně
převažuje nad neochotou a příliš se neliší od postoje mužů. Obdobně jsou ženy s dětmi
a tentokrát i matky samostatně žijících dětí spíše neochotné dojíždět do zaměstnání
21
U bezdětných manželských párů se rovněž potvrdila nižší ochota žen oproti mužům omezit čas, který by
mohly věnovat rodině (47 % žen vs. 72 % mužů). Nicméně celkově jsou tyto ženy (zatím) mnohem
ochotnější než vdané ženy s malými dětmi udržet si zaměstnání na úkor rodiny (47 % vs. 28 %).
2. Sféra zaměstnání
48
mimo místo bydliště, na rozdíl od mužů. Dojíždění kvůli udržení zaměstnání by naopak
příliš nevadilo svobodným i sezdaným bezdětným mužům a ženám.
Ženy jsou ochotnější než muži přistoupit při ohrožení zaměstnání na nižší mzdu,
tuto možnost by raději zvolily před dojížděním či omezením času určeného rodině. Nižší
mzdu by pro udržení zaměstnání rovněž častěji volily svobodné ženy než svobodní
muži, nikoliv však bezdětné ženy žijící v manželství. S rekvalifikací by častěji souhlasili
otcové než matky dospělých dětí, mezi rodiči školních dětí je tomu naopak.
Graf č. 2.3 Ochota ústupku v případě ohrožení zaměstnání, podle pohlaví (v %)
5
2
8
1
6
5
12
8
2
26
21
25
22
20
9
14
14
18
11
8
67
45
37
27
51
23
49
50
28
50
45
42
43
47
25
51
33
41
33
30
22
43
43
48
33
55
33
33
52
19
25
23
25
23
36
24
33
30
35
36
7
10
13
24
10
17
6
9
19
5
9
10
10
10
30
10
21
11
21
26
0% 20% 40% 60% 80% 100%
muži
ženy
muži
ženy
muži
ženy
muži
ženy
ženy
muži
ženy
muži
ženy
muži
ženy
muži
ženy
muži
ženy
ženy
sonda2,
bezdětní
sonda2,
sdětmisonda3sonda4sonda5sonda1
sonda2,
bezdětní
sonda2,
sdětmisonda3sonda4
sonda
5
Omezitčas,kterýbystechtěl(a)věnovat
rodiněPracovatmimomístosvéhobydliště
určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne
Pozn.: Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda
4 - manželská rodina po odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
2. Sféra zaměstnání
49
Vliv vzdělání se u všech respondentů prokázal u ochoty pracovat mimo vlastní
kvalifikaci. Vysokoškoláci by při ohrožení zaměstnání častěji odmítali pracovat mimo
svůj obor, naopak lidé se základním vzděláním by s případnou změnou oboru častěji
souhlasili. Vysokoškolsky vzdělaní mladí lidé s dětmi i bez dětí navíc deklarují vyšší
pracovní mobilitu neboli větší ochotu za prací dojíždět, v manželství žijící lidé s vyšším
vzděláním by dále příliš nechtěli omezovat čas věnovaný své rodině.
2.2 Postavení na trhu práce a pracovní podmínky
Sledovat odlišnosti v sociálně-ekonomickém postavení respondentů v průběhu
jednotlivých etap životního cyklu analyzovaná data příliš neumožňují, neboť požadavek
na určité ekonomické postavení patřil v některých sondách ke kritériím výběru. Připomeňme,
že zatímco mezi mladými svobodnými jedinci musela být vybrána čtvrtina
studujících, u partnerského páru s dětmi do 6 let věku nesměl být studentem žádný
z rodičů. Naproti tomu ekonomická aktivita byla vyžadována u obou rodičů, jejichž děti
se již osamostatnily. V úplné i neúplné rodině s dětmi byl jedním z kvótních znaků
výběru věk dětí v rodině, což se rovněž, i když nepřímo, projevilo v sociálně-ekonomickém
statusu dotázaných, především žen. Přes limitování těmito skutečnostmi
můžeme porovnat rozdíly v ekonomickém postavení mezi muži a ženami v dané fázi
života, resp. ve vybraném postavení napříč životním cyklem.
Status svobodných a bezdětných mužů se od jejich vrstevnic téměř neliší. Pokud
mladí lidé bez závazků nestudují, vykonávají výdělečnou činnost (převážně formou
zaměstnání na plný úvazek, nicméně ani částečným úvazkům či soukromému podnikání
se nevyhýbají), nezaměstnaných jsou zhruba 4 %. Výraznější genderové diference
jsou však patrné v rodinách s dětmi, ve kterých jsou muži mnohem častěji zaměstnáni
na plný úvazek nebo se věnují soukromému podnikání či samostatné výdělečné
činnosti. Ženy ve vyšší míře než muži nacházejí uplatnění v zaměstnání na zkrácený
úvazek. Jejich ekonomickou aktivitu pak výrazně snižuje péče o děti po dobu mateřské
a rodičovské dovolené. V mladých rodinách s malými dětmi je takových žen téměř
30 %, v rodinách se školními dětmi již není toto postavení tak časté, naproti tomu je
zde kolem 5 % žen v domácnosti. Mezi samoživitelkami rovněž převažují ženy zaměstnané
na plný úvazek, výdělečně činných jsou celkově čtyři pětiny, necelá desetina je
v domácnosti nebo na rodičovské dovolené, zbývající desetina osaměle žijících žen se
potýká s nezaměstnaností. Téměř k vyrovnání podílu pracujících žen s muži dochází až
tehdy, když se děti osamostatní a založí vlastní domácnost. I zde však stále platí, že
muži častěji podnikají a ženy pracují na částečný úvazek, nicméně podíly zaměstnaných
v plném pracovním úvazku stále velmi výrazně převažují a zde jsou navíc
genderově vyrovnané (tabulka č. 2.2).
2. Sféra zaměstnání
50
Tabulka č. 2.2 Sociálně ekonomické postavení, podle pohlaví (v %)
sonda 1 sonda 2 sonda 3 sonda 4 sonda 5
muž žena muž žena muž žena muž žena žena
student/ka 17,9 22,2 0,4 1,2 - - x x x
zaměstnanec
na plný úvazek
65,6 66,2 79,4 52,2 80,5 71,9 77,6 78,4 65,0
zaměstnanec
na částečný úvazek
3,7 2,6 0,8 8,6 0,8 4,3 0,8 6,0 7,6
soukr. podnikatel
se zaměstnanci
2,2 0,4 3,3 1,2 6,6 2,0 4,5 1,6 1,4
OSVČ, živnostník 5,5 3,8 11,1 3,1 11,2 6,3 13,1 6,4 5,4
pomáhající rod.
příslušník
0,7 1,1 - - - 0,4 - 0,8 0,8
na mateřské/
rodič. dovolené
x x 1,2 29,4 - 7,1 x x 5,8
v domácnosti - - - 1,2 - 5,1 x 0,4 3,2
nezaměstnaný 4,4 3,8 2,5 2,4 - 2,3 0,8 2,8 10,6
invalidní důchodce - - 1,2 0,4 0,8 0,4 x x x
pracující důchodce x x x x x x 2,9 3,2 x
jiné - - - 0,4 - 0,4 0,4 0,4 0,2
N 273 266 243 255 241 256 245 250 500
Pozn.: Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda
4 - manželská rodina po odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
Doba, po kterou jsou muži a ženy v daném ekonomickém postavení, závisí na
několika okolnostech, přitom zcela zřejmá je souvislost délky výdělečné činnosti
s věkem jedince. Zatímco svobodní muži jsou v zaměstnání na plný úvazek v průměru
zhruba 4 roky, mladí ženatí muži přibližně 8 let, otcové školních dětí až 15 let a muži,
kteří své děti již vychovali, kolem 24 let. U soukromých podnikatelů a živnostníků se
délka jejich činnosti rovněž prodlužuje s věkem, i když pomaleji, a u nejstarších
respondentů se pohybuje kolem 13 let. Pro zaměstnané a podnikající ženy to platí
obdobně, rozdíl je pouze v délce trvání jejich výdělečné aktivity, neboť ta je přerušována
mateřstvím a následnou péčí o děti trvající v průměru 3-4 roky. V porovnání
s muži jsou tedy ženy zaměstnané na plný úvazek v současnosti zhruba 4 roky, resp.
6, 10 a 23 let (v daných fázích rodinného cyklu). Lze tak konstatovat, že před
založením rodiny je délka zaměstnání u mužů a u žen vyrovnaná, rodičovství narušuje
kontinuitu pracovní aktivity zpravidla jen u ženy.
Pracovní zařazení je determinováno spíše pohlavím a dosaženým vzděláním
než věkem, i když ten hraje svou roli zejména u nemanuálních profesí. Pro všechny
zástupce napříč životním cyklem přitom platí, že vyšší zastoupení žen je na pozicích
nižší administrativy a provozního personálu ve službách a obchodě, muži naopak
častěji pracují jednak jako řemeslníci, kvalifikovaní výrobci a zpracovatelé či obsluha
strojů a jednak zastávají vedoucí řídící pozice. Zařazení do jednotlivých profesních
kategorií silně závisí na získaném vzdělání, neboť lidé s nejnižším vzděláním častěji
zastávají spíše manuální pozice, středoškoláci s maturitou pracují častěji na místech
technických, zdravotních a pedagogických pracovníků nebo nižší administrativy a
vysokoškolsky vzdělaní lidé figurují na pozicích odborných duševních, vědeckých a
vedoucích pracovníků.
Obsazování nejvyšších řídících pozic je typičtější pro muže, lidi s vyšším vzděláním
a kvalifikací a do jisté míry roste s věkem. Mezi respondenty reprezentujícími
vybrané fáze životního cyklu však existují určitá specifika. Mladí svobodí muži a ženy
2. Sféra zaměstnání
51
ve 4/5 případů nemají žádné podřízené. Muži, kteří již založili rodinu, jsou v zaměstnání
v podřízeneckém postavení méně často (75 %) a ještě lépe jsou na tom muži
vychovávající školou povinné děti, z nichž alespoň jednoho podřízeného má 37 %
mužů. V generaci otců již dospělých dětí se tento podíl příliš nemění, zvyšuje se ale
počet podřízených, které muži při výkonu svého zaměstnání řídí. Pro ženy nebyly podle
generací zjištěny žádné významné diference, neboť podíl žen v řídících pozicích se
s věkem prakticky nemění. Postup na vyšší pozice je spojen jak s vyšším vzděláním,
tak s délkou pracovní praxe. Vysvětlení pro nižší podíl žen v pozicích nadřízených lze
hledat v častějším přerušení jejich pracovní kariéry, mohou se tam však skrývat i
genderové stereotypy a diskriminace žen upřednostňující muže na vedoucích pozicích.
Nejčastější formou pracovní smlouvy je smlouva na dobu neurčitou. Na jejím
základě je zaměstnáno přibližně 80 % žen i mužů, přičemž méně často těch mladých
svobodných a naopak častěji rodičů školních dětí. Významnější rozdíly ve formě
zaměstnaneckého poměru pozorujeme podle pohlaví, kdy mají ženy oproti mužům
častěji uzavřenou smlouvu na dobu určitou, a dále v závislosti na počtu dětí.
Zatímco například v mladé rodině nedochází k velké změně podílu u mužů v závislosti
na počtu dětí, podíl žen pracujících na dobu neurčitou s počtem dětí výrazně klesá (z
92 % u bezdětných na 74 % u žen se dvěma a více dětmi) a naproti tomu znatelně
roste podíl žen s pracovní smlouvou na dobu určitou (z 8 % u žen bez dětí na 26 %
pro matky dvou a více dětí). Ženy tak v důsledku větších absencí z důvodu péče o děti
mohou být vnímány jako rizikovější pracovní síla pro zaměstnavatele, což může vést
k častějšímu uzavírání méně výhodných smluv na dobu určitou. U rodičů již dospělých
dětí lze vysledovat určité rozdíly spíše podle věku než pohlaví, kdy ti starší 53 let mají
dvakrát častěji uzavřenou smlouvu na dobu určitou (18 % vs. 9 %), kdežto ti mladší
spíše na dobu neurčitou (88 % vs. 78 %). Příležitostné práce bez pracovní smlouvy
(mírně převažující u mladých bezdětných jedinců v porovnání s ostatními respondenty)
a vykonávání veřejně prospěšných prací využívají přibližně jen 2-4 % osob všech
generací.
Reálná a preferovaná forma pracovní doby a pracovního úvazku
Pevná pracovní doba je nejčastějším uspořádáním pracovní doby mužů i žen.
Svobodní a bezdětní lidé v tomto režimu pracují téměř ze dvou třetin, v rodinách
s dětmi je pevná pracovní doba častější spíše u žen než u mužů, kteří častěji mají
pružnou pracovní dobu. Pružná pracovní doba se přitom podle výzkumů řadí k velmi
žádaným úpravám pracovní doby za účelem harmonizace pracovního a rodinného
života, a to především ženami [Ettlerová et al. 2006]. U mužů naopak nemusí být za
tímto účelem zcela využívána a může se za ní skrývat větší množství přesčasové práce.
Využití flexibilní pracovní doby úzce souvisí s dosaženým vzděláním, přičemž častěji
se vyskytuje u vysokoškolsky vzdělaných lidí. Na druhou stranu s nižším vzděláním je
spíše spojena práce ve směnném provozu, kde se vysokoškoláci téměř nevyskytují a
kde pracuje celkově zhruba desetina mužů a žen. Pracovat z domova, třebaže to může
být vhodným nástrojem slaďování zaměstnání a rodiny, mají možnost jen 2-3 % lidí,
častěji s vyšším vzděláním. Jinou formu pracovní doby spíše nepravidelného charakteru
uváděli nejčastěji mladí svobodní lidé a popisovali ji slovy „podle potřeby, zakázek“,
„pružný konec pracovní doby“ apod.
Podrobnější a zajímavý vhled do možností využití různých forem pracovní doby
přináší sonda obou rodičů dětí do 6 let věku, kteří uváděli vedle své skutečné
pracovní doby také dobu, kterou by pro sebe (a pro svého partnera) považovali
v současnosti za nejlepší. Muži dotazovaní v této sondě byli v době šetření téměř
všichni výdělečně činní, jejich partnerky pracovaly „jen“ v 60 % případů. Následující
2. Sféra zaměstnání
52
srovnání se tedy týká pouze názorů pracujících žen a mužů. Předně lze konstatovat, že
svou stávající pracovní dobu by neměnilo téměř 60 % mužů a necelých 50 % žen.
Muži, kteří mají pevně danou pracovní dobu, ji ze dvou třetin považují za nejlepší,
čtvrtina by však raději pracovala v režimu pružné pracovní doby. Ženy jsou v tomto
směru mnohem nespokojenější, protože ponechání pevné pracovní doby považuje za
nejlepší zhruba 40 % žen, což je v podstatě stejný podíl žen, který by pevnou dobu
raději vyměnil za flexibilní. Další desetina žen v současnosti pracujících v pevně
dané době by uvítala možnost pracovat z domova. Na druhou stranu třem čtvrtinám
mužů i žen stávající pružná pracovní doba vyhovuje, ostatní muži by preferovali pevně
stanovenou dobu, příp. dobu zcela nepravidelnou, ženy by navíc upřednostnily spíše
práci z domova.
Z jiného úhlu pohledu můžeme pozorovat míru, v jaké muži a ženy ve skutečnosti
naplňují své ideální představy o pracovní době. Podíly mužů a žen pracujících
v určité formě pracovní doby a jejich preferovaný pracovní režim ukazují první dva
sloupce tabulky č. 2.3 odděleně za muže a ženy. Zatímco muži by i v ideálním případě
rádi měli nejčastěji pevnou nebo pružnou pracovní dobu, u žen se pořadí těchto dvou
režimů zcela obrátí. Téměř trojnásobně vyšší podíl žen než ve skutečnosti by pak raději
zvolil práci z domova. Z třetího, resp. šestého sloupce tabulky je zřejmé, nakolik
rozdílná, jak z hlediska pohlaví dotázaného, tak podle formy pracovní doby, je míra
uspokojení zájmu o danou formu pracovní doby. S výjimkou pevné pracovní doby
pracují v preferovaném režimu častěji muži než ženy. Poptávka po flexibilních
formách pracovní doby je však značně neuspokojená, především na straně žen.
Například v pružné pracovní době může podle svých představ pracovat „jen“ zhruba
třetina žen (36 %) a polovina mužů (48 %). Ještě nižší je podíl těch, kteří chtějí a
zároveň vykonávají práci z domova (30 %, resp. 45 %).
Tabulka č. 2.3 Skutečná a ideální pracovní doba a míra uspokojení zájmu
o danou formu pracovní doby, sonda 6 (v %)
muži ženy
skutečná ideální shoda* skutečná ideální shoda*
pevná pracovní doba 49,5 43,9 76,7 57,7 29,7 84,5
pružná pracovní doba 23,0 33,7 48,5 21,3 45,6 35,8
stlačený pracovní týden 1,0 0,8 33,3 1,3 2,1 20,0
práce z domova 2,0 2,8 45,5 4,6 12,6 30,0
práce na směny 10,7 5,9 91,3 9,6 1,7 75,0
nepravidelná pracovní doba x 10,5 x x 6,3 x
jiná forma pracovní doby 13,8 2,6 x 5,4 2,1 x
* shoda = míra uspokojení zájmu o danou formu pracovní doby neboli podíl osob pracujících v preferované
(ideální) pracovní době; N = pouze v současnosti pracující muži a ženy
Názory mužů a žen na nejvhodnější pracovní režim jejich partnera se nemusejí
vždy shodovat. Míru partnerské shody umožňuje zjistit zmiňované šetření prováděné
v rodinách s oběma partnery. Jak již bylo zmíněno výše, téměř všichni dotázaní muži
jsou výdělečně činní, jejich partnerky většinou rovněž, přičemž ve 35 % případů
pracují v pevně stanovené pracovní době, ve 13 % mají pružnou pracovní dobu a ve
zbývající zhruba desetině rodin vykonávají práci v jiné formě pracovní doby (tabulka č.
2.4). Ve 40 % rodin ženy nepracují, ať již z důvodu péče o dítě, nezaměstnanosti či
života v domácnosti.
2. Sféra zaměstnání
53
Pružná pracovní doba a možnost práce z domova patří k nejčastějším formám,
kterou by si zvolily samy ženy namísto současné neaktivity nebo pevné pracovní doby.
Podobný výběr by si pro své partnerky představovali i muži. Rodin, ve kterých se
partneři shodnou na dané formě pracovní doby v současnosti nejlepší pro ženu, je
celkově necelých 60 %. Poslední sloupec tabulky č. 2.4 zobrazuje podíl rodin, v nichž
mezi partnery panuje shoda na vybraném typu pracovní doby vhodné pro ženu. Zhruba
v 62 % rodin se muži se ženami shodnou i na pracovním režimu, který by byl
v současnosti nejlepší pro muže.22
Třetina partnerů se vyslovila pro pevnou a pětina
párů pro pružnou pracovní dobu.
Tabulka č. 2.4 Současná a preferovaná pracovní doba ženy, sonda 6 (v %)
skutečná
ideální podle
ženy
ideální podle
muže
ideální podle
obou
pevná pracovní doba 34,7 22,6 20,9 14,8
pružná pracovní doba 13,0 36,6 32,9 21,6
stlačený pracovní týden 0,8 1,5 1,2 0,3
práce z domova 2,6 15,3 16,5 7,5
práce na směny 5,9 1,8 0,7 0,3
jiná forma pracovní doby 3,3 7,5 8,2 3,3
nepracuje/nechce pracovat 39,8 14,8 19,5 10,5
Ideálním uspořádáním pracovní doby pro oba partnery je podle názorů žen i
mužů nejčastěji pružná a dále pevná pracovní doba (podle třetiny žen a čtvrtiny
mužů). Ve srovnání se současným stavem by se jednalo o „utlumení“ pevné pracovní
doby a výrazné posílení doby pružné. Při kombinaci těchto dvou režimů by partneři
shodně upřednostnili pevnou pracovní dobu pro muže a pružnou pro ženu než naopak,
což rovněž oproti skutečné situaci dokazuje významně vyšší příklon k pružné pracovní
době pro ženu. Podstatný je dále nárůst práce z domova jako preferované formy práce
pro ženu při pevné nebo pružné pracovní době muže, a to ze strany obou partnerů.
Ostatní kombinace pracovních režimů jsou jak ve skutečnosti, tak v ideálním případě
spíše okrajové.
Podobným způsobem, tedy z hlediska ideálního a skutečného stavu můžeme
pohlížet i na typ pracovního úvazku. Naprostá většina zaměstnaných rodičů dětí do
6 let věku pracuje v plném pracovním poměru, přičemž muži častěji než ženy (99 %
vs. 81 %). Pro ženy je naproti tomu typičtější částečný úvazek, a to zejména poloviční
a vyšší (18 % žen, resp. 1 % mužů). Téměř třetina zaměstnaných matek malých
dětí by uvítala spíše zkrácený úvazek místo plného, naopak z žen zaměstnaných
na částečný úvazek by chtělo plný 17 %. O nedostatečné nabídce částečných úvazků a
naopak poměrně vysoké poptávce vypovídá 35 % podíl žen, které by v ideálním případě
rády využily jakékoliv formy zkráceného úvazku. V současnosti má ve shodě se
svými preferencemi poloviční a vyšší úvazek 33 % žen a méně než poloviční 13 % žen
(tabulka č. 2.5).
22
Mínění žen ohledně v současnosti nejlepší pracovní doby muže se přitom od názoru samotných mužů
(uvedených v tabulce č. 2.3) příliš neliší, a proto zde není detailněji popisováno.
2. Sféra zaměstnání
54
Tabulka č. 2.5 Skutečný a ideální pracovní úvazek a míra uspokojení zájmu
o danou formu pracovního úvazku, sonda 6 (v %)
muži ženy
skutečný ideální shoda* skutečný ideální shoda*
plný úvazek 99,0 89,5 98,5 81,4 52,0 93,1
částečný úvazek na 1/2 a více 0,7 1,0 - 17,5 31,3 32,8
částečný úvazek na méně než 1/2 0,3 0,3 - 1,0 4,0 12,5
svobodné povolání vč. práce na
DPČ
x 9,2 x x 12,1 x
* shoda = míra uspokojení zájmu o danou formu pracovního úvazku neboli podíl osob pracujících v preferovaném
(ideálním) pracovním úvazku; N = pouze muži a ženy v současnosti v zaměstnaneckém poměru
V současnosti jsou ve 43 % rodin zaměstnáni oba partneři na plný úvazek a
v dalších 7 % rodin má muž plný úvazek a žena pracuje na zkrácený, i když alespoň
poloviční úvazek. V ideálním případě by však tento šestinásobný nepoměr téměř
zmizel, neboť jak ženy, tak muži by si zhruba ve čtvrtině případů představovali plný
úvazek pro muže i ženu a v další čtvrtině plný úvazek pro muže a částečný pro ženu.
Na váze by při plném úvazku muže dále vzrostl podíl žen v kratším než polovičním
úvazku a žen vykonávajících svobodné povolání.
Zatímco tedy muži prakticky netouží po kratším úvazku, ale spíše po větší
„pracovní svobodě“ představované svobodným povoláním (9 % mužů v zaměstnaneckém
poměru by preferovalo právě tuto formu práce), zaměstnané ženy, matky malých
dětí, by uvítaly větší flexibilitu jak v pracovním úvazku, tak v pracovní době, než ve
skutečnosti mají. V tomto směru zůstávají představy žen značně vzdálené realitě a
jejich možnosti harmonizace rodiny a zaměstnání jsou podstatně ztíženy, zvláště v
situaci, kdy většinu zodpovědnosti za péči o domácnost a o děti nese právě žena
(menší pracovní zátěž by tedy uvítaly). Právě tato situace na pracovním trhu může být
jedním z důvodů, proč většina žen zůstává s dítětem do tří let doma na rodičovské
dovolené.
Flexibilní formy práce, ať již z hlediska pracovní doby, místa práce či délky
úvazku, by tak především ženám usnadnily zvládání rodinných a pracovních povinností
[srv. Ettlerová et al. 2006; Ettlerová, Šťastná 2006]. Bez dostatečně prezentovaného
zájmu se to však neobejde. Z šetření provedeného u zaměstnavatelů totiž vyplývá, že
se ne vždy musí jednat jen o nezájem ze strany zaměstnavatelů tyto formy nabízet
[Haberlová, Kyzlinková 2009]. Například práci na zkrácený úvazek nenabízí třetina
firem, přičemž 61 % z nich by v případě, že by je zaměstnanec požádal o úpravu
pracovních podmínek z důvodu péče o malé děti či z jiných rodinných důvodů, jejich
žádosti vyhovělo. Toto zjištění však nijak nezmenšuje neochotu zaměstnavatelů částečný
úvazek zavádět, neboť dvě třetiny zástupců podniků jsou přesvědčeny, že by jim
tento způsob zaměstnání přinesl spíše nevýhody, i když pro zaměstnance se podle
nich jeví práce na částečný úvazek jako spíše výhodná. Nabídka pružné pracovní doby
je mezi firmami ještě méně častá, neboť volbu počátku a konce pracovní doby vůbec
neumožňuje téměř polovina z nich. Zaměstnavatelé se přitom shodnou na tom, že je
prospěšná především pro zaměstnance, naopak každý druhý zástupce firmy se
domnívá, že systém pružné pracovní doby je pro ni nevýhodný [Haberlová, Kyzlinková
2009].
2. Sféra zaměstnání
55
Spokojenost v zaměstnání
Ze spokojenosti v zaměstnání měřené deseti, resp. dvanácti ukazateli u všech
dotázaných vyplývá, že podle rozdílné rodinné situace nejsou mezi respondenty výraznější
odlišnosti. S vybranými aspekty práce přitom lidé vyjadřují spíše spokojenost než
nespokojenost, určité diference můžeme pozorovat v závislosti na dosaženém vzdělání
a v některých případech mezi muži a ženami. Nejvyšší spokojenost shodně vykazují
respondenti s charakterem vykonávané práce, se vztahy mezi spolupracovníky a
s pracovním tempem (přibližně 80 % je určitě nebo spíše spokojeno). Přibližně tři
čtvrtiny dotázaných dále uspokojuje skutečnost, že ve svém zaměstnání mohou využít
svou kvalifikaci, získané vzdělání a zkušenosti, spokojeni jsou s pracovní dobou a
rovněž s jistotou zaměstnání. Nadpoloviční většině ještě vyhovuje rozsah přesčasové
práce a výše příjmu (s drobnou výjimkou pro osamělé matky), perspektivu pracovního
postupu a sociální výhody však již většina pokládá za neuspokojivé (tabulka č. 2.6).
Rozdílnou míru spokojenosti v závislosti na pohlaví prakticky nenajdeme u
mladých svobodných a bezdětných jedinců. Jsou-li však v rodině přítomny děti,
nespokojenost žen v zaměstnání je ve srovnání s muži větší. V mladé rodině
s malými dětmi přináší ženám menší spokojenost pracovní doba, tempo práce a nedostatečné
porozumění ze strany zaměstnavatele pro potřeby rodičů s dětmi, což může
souviset s vyššími nároky, které jsou na ženu kladeny za účelem úspěšného sladění
pracovních a rodinných závazků. V rodinách s dětmi školního věku vyjadřují ženy vyšší
nespokojenost v jiných oblastech, které naznačují, nakolik ženám záleží na možnostech
uplatnění a seberealizace v zaměstnání. Vyšší nespokojenost oproti mužům totiž projevují
s charakterem práce, v možnostech využití svého vzdělání a kvalifikace a v perspektivě
kariérního postupu. To může svědčit o odlišném postavení žen v zaměstnání,
které zastávají spíše nižší pracovní pozice, kde jsou možnosti profesního růstu nižší.
Určitý pocit ohrožení na trhu práce se může odrážet i v menším uspokojení žen, co se
samotné jistoty zaměstnání týče a v pochopení zaměstnavatele pro jejich rodinné
záležitosti. Nižší spokojenost dále deklarují s nabízenými sociálními výhodami a s výší
mzdového ohodnocení.
Tabulka č. 2.6 Spokojenost v zaměstnání (určitě + spíše spokojen, v %)
sonda 1 sonda 2 sonda 3 sonda 4 sonda 5
charakter práce 87,1 86,0 88,1 86,1 85,5
pracovní prostředí x x 81,4 78,7 85,2
vztahy mezi spolupracovníky 79,4 84,4 81,0 78,7 82,8
tempo práce 75,7 81,6 80,8 81,0 82,4
možnost využít vzdělání, kvalifikaci a zkušenosti 75,4 77,1 75,4 79,2 75,5
pracovní doba 75,0 73,5 76,5 79,8 74,0
jistota zaměstnání 75,0 74,7 76,3 71,9 74,8
porozumění pro potřeby zaměstnanců se školními
dětmi
x 55,8 65,2 x 64,6
rozsah přesčasové práce 61,7 59,0 57,0 60,3 61,5
výše příjmu 56,8 55,8 53,9 54,5 48,1
perspektiva pracovního postupu 46,4 44,8 42,3 43,8 47,1
sociální výhody (rekreace, zdravotní péče apod.) 39,6 39,7 39,0 44,3 41,3
Pozn.: Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda
4 - manželská rodina po odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
2. Sféra zaměstnání
56
Osamělé matky s dětmi v komparaci s ostatními respondenty rodin vyslovují
téměř ve všech sledovaných položkách méně často rozhodnou spokojenost. Více než
polovina z nich je ve svém zaměstnání celkově nespokojena s výší příjmu, s vyhlídkou
na pracovní povýšení a se sociálními výhodami. Samoživitelky tak mohou být vnímány
jako méně perspektivní a spolehlivé zaměstnankyně nebo takové, které se nemohou
své práci věnovat dost intenzivně. Zároveň jsou více odkázány na svůj příjem, proto
otázku odměňování mohou vnímat citlivěji.
Vzdělanostní diference ve spokojenosti v zaměstnání zpravidla naplňují přímou
úměru - vyšší vzdělání, vyšší spokojenost s jednotlivými atributy zaměstnání. Tato
souvislost je vcelku pochopitelná, neboť s vyšším vzděláním se rozšiřují možnosti
pracovního uplatnění, využití kvalifikace i nabídka flexibilních forem uspořádaní pracovní
doby. Vysokoškoláci tak vyjadřují vyšší spokojenost s vybranými položkami bez
ohledu na věk a rodinnou situaci. Výjimku představují zástupci mladých rodin se
základním vzděláním, kteří svojí spokojeností v oblasti kolegiálních vztahů a tempu
práce převyšují vzdělanější kategorie pracovníků. Jsou tedy spíše spokojeni se sociálním
prostředím na pracovišti a náročností zaměstnání než s materiálními a kvalitativními
aspekty zaměstnání, které zahrnují výši příjmu, sociální výhody či perspektivu
pracovního postupu.
Jistota zaměstnání
Zaměstnání má v životě jednotlivců své důležité místo. Přestože pro některé
znamená jen pouhý zdroj příjmů, jiní v něm nacházejí seberealizaci a další mu podřizují
i svůj soukromý život. Riziko ztráty zaměstnání, přeřazení na horší pracovní pozici nebo
snížení platu tak může v jedinci vyvolávat nemalé obavy. Fakt, že by se tyto obavy
mohly v nejbližších 12 měsících naplnit, si připouští nejvýše třetina zástupců všech
typů rodin, přičemž nejčastěji mají strach ze ztráty zaměstnání a nejméně se bojí
přesunutí na horší práci. Signifikantní rozdíly v závislosti na pohlaví se potvrdily pouze
v případě rodičů dětí školního věku, kdy obavu ze ztráty práce vyslovila více jak
třetina matek a necelá čtvrtina otců (tabulka č. 2.7).
Celkově nejvyšší obavu ze ztráty práce deklarovaly matky již dospělých dětí
(37 %). Rodiče samostatně žijících dětí ve srovnání s ostatními respondenty mají často
větší obavu z jmenovaných událostí, zejména pak z případného snížení platu. Jednak to
může pramenit z obavy, že by v předdůchodovém věku hůře hledali nové zaměstnání,
a jednak se před blížícím se odchodem do důchodu snaží finančně zajistit.
Tabulka č. 2.7 Obáváte se v následujících 12 měsících následujících událostí?
(kladné odpovědi, v %)
sonda 1 sonda 2 sonda 3 sonda 4
sonda
5
muž žena muž žena muž žena muž žena žena
ztráta nynějšího zaměstnání 33,6 31,1 33,6 26,8 22,5 34,4 31,8 37,2 29,3
snížení platu 28,0 21,7 29,2 22,7 26,8 24,6 37,1 30,0 28,0
přeřazení na horší práci 20,4 18,5 23,0 17,8 22,1 18,3 23,3 24,0 22,1
Pozn.: Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda
4 - manželská rodina po odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
Chápeme-li uvedené obavy jako určité znaky nejistoty zaměstnání, pak je
zřejmé, že se s rostoucím vzděláním budou vyskytovat méně často. Vyšší spokojenost
2. Sféra zaměstnání
57
vysokoškoláků v zaměstnání a relativně nižší míra jejich nahraditelnosti díky vyšší
kvalifikaci ve srovnání se zaměstnanci se základním vzděláním způsobuje, že se o svoji
pozici tolik obávat nemusejí. Lidé s nízkým vzděláním se naopak častěji ocitají v situaci
bez práce.
Ze ztráty svého současného zaměstnání mají větší strach lidé, kteří již mají
zkušenost s nezaměstnaností. Rodiče z úplných rodin s dětmi různého věku z více jak
83 % nezaměstnanost ještě nezažili. O svobodných bezdětných jedincích to lze tvrdit
„pouze“ v 72 % případů, neboť 20 % již jednou nezaměstnáno bylo a zbylých 8 %
dokonce vícekrát. Z tohoto hlediska se však v nejhorší pozici nacházejí osamělé
matky s dětmi, u nichž si obdobím nezaměstnanosti prošla celá jedna třetina.
Nejčastěji sice jen jedenkrát, ale více jak desetina i vícekrát. Na výrazné genderové
odlišnosti však narazíme u rodičů s dětmi školního věku a rodičů již dospělých
dětí. V těchto případech jsou totiž riziku nezaměstnanosti vystaveny významně častěji
ženy (22 % žen oproti přibližně 10 % mužů). V souvislosti s vysokým podílem těchto
žen, které se obávají ztráty svého současného zaměstnání, lze tuto skupinu spolu
s osamělými ženami s dětmi označit z hlediska možné nezaměstnanosti za rizikovou.
Lidé v předdůchodovém věku, jejichž děti již samostatně hospodaří, mají
kromě výše uvedených obav také určitý strach z diskriminace na pracovním trhu a
lze usuzovat, že poměrně oprávněný. Z těch, kteří za posledních pět let změnili
zaměstnání, se totiž až 60 % setkalo při hledání nového zaměstnání s odmítnutím
kvůli vyššímu věku. Častěji se to opět týkalo žen (65 %) než mužů (51 %) a lidí
s nižším než vysokoškolským vzděláním, přičemž většina z nich se s tímto jednáním
setkala dokonce několikrát. Na věkovou diskriminaci (ageismus) na českém pracovním
trhu ve svých studiích poukazuje např. Vidovićová [Vidovićová 2005]. Kvůli nevyhovující
kvalifikaci nesehnala pracovní místo polovina žen a zhruba třetina mužů
dotazovaných v sondě VI.
Ztráta jednoho pracovního příjmu v rodině v důsledku nezaměstnanosti může
mít negativní dopady na hospodaření s rodinným rozpočtem. U rodičů s alespoň jedním
dítětem do 6 let věku se zjišťovalo, nakolik nepříznivý mohl tento dopad být. Statusem
nezaměstnanosti si prošla zhruba čtvrtina dotázaných rodičů, přičemž mírně nadpoloviční
většina ohodnotila dopad nezaměstnanosti na rozpočet rodiny jako „poměrně
velký“ nebo „zásadní“, „velmi malý“ připadal 16 % rodičů. V závislosti na subjektivním
hodnocení současné materiální situace je zřejmé, že spíše negativní posouzení dopadu
nezaměstnanosti deklarují tam, kde se cítí průměrně či spíše špatně zajištěni, a naopak
méně nepříznivý v rodinách, kde jsou v dnešní době zajištěni velmi dobře či solidně.
S problémem sehnat práci se často potýkají ženy končící rodičovskou dovolenou.
Podle údajů VŠPS bylo na mateřské nebo rodičovské dovolené před tím, než se
staly nezaměstnanými, 9 % žen a dalších 15 % bylo před tím v domácnosti
[Zaměstnanost… 2007]. Do 3 let věku dítěte sice mají ženy možnost vrátit se
k původnímu zaměstnavateli, ne vždy ji však využívají, ať již z důvodu další mateřské
dovolené, dohody se zaměstnavatelem o pozdějším nástupu nebo ukončení pracovního
poměru [Ettlerová et al. 2006]. Matky z našeho výběrového šetření, které byly alespoň
jednou nezaměstnané, nesehnaly práci po skončení mateřské/rodičovské dovolené
s prvním dítětem ve 35 % a s posledním dítětem ve 41 % případů. Ze všech
dotázaných žen tento podíl činil 8-10 %.
2. Sféra zaměstnání
58
2.3 Materiální zajištění
Mít hodně peněz a dobře si žít se v pomyslném žebříčku životních hodnot
umisťuje až za rodinou, dětmi a partnerem a za dobře placenou prací, která člověka
baví. Výjimku představují pouze svobodní jedinci a bezdětní mladí manželé, u kterých
hodnota peněz předstihuje význam rodiny a obsazuje přední příčky hned za zaměstnáním.
Významné rozdíly mezi muži a ženami a podle vzdělání se ne vždy statisticky
potvrdily, nicméně ve všech typech rodin můžeme sledovat jisté tendence, podle
kterých větší váhu penězům a dobrému žití přikládají muži a lidé bez maturity. Ženy
více inklinují k rodinným hodnotám a pro vysokoškoláky má zpravidla ještě vyšší
důležitost než peníze, jejich dosažené vzdělání a kvalifikace pro uplatnění v zaměstnání.
Zjišťování příjmové situace rodin je vždy komplikováno neochotou, příp.
neschopností dotázaných vyčíslit své osobní příjmy jak z hlavní výdělečné činnosti, tak
ze sociálních dávek či vedlejších výdělků, případně příjmy celé domácnosti. V provedeném
empirickém šetření neuvedla čisté příjmy třetina až polovina zástupců všech
vybraných typů rodin. S rostoucím vzděláním přitom ochota sdělit příjem postupně
klesala. Nicméně podmíněnost osobních příjmů sociálně ekonomickým postavením,
pohlavím, vzdělanostní úrovní a věkem, resp. v případě domácnosti jejím složením, se
zde prokázala.
Jednak platí, že celkové čisté příjmy žen (tj. příjem ze zaměstnání, podnikání,
sociálního zabezpečení a všech vedlejších výdělků) jsou v porovnání s muži
výrazně nižší, v případě výdělečně činných žen o 15 % u svobodných a až o 40 % u
matek dětí školního věku. Příjmy dále rostou s výší dosaženého vzdělání a rovněž
s věkem. Existence příjmu z výdělečné činnosti pochopitelně zvyšuje celkový příjem
jedince, kdežto příjem osob, které jsou v domácnosti, na mateřské či rodičovské
dovolené nebo nezaměstnané, tvořený převážně ze sociálních dávek, je zpravidla nižší.
Profesní zařazení na pozicích nemanuálních pracovníků, tj. v administrativě, odborných
a řídících funkcích též přináší vyšší odměnu za práci než pozice manuálně pracujících
osob ve službách a obchodě, řemeslníků a kvalifikovaných či nekvalifikovaných dělníků.
Osamělé matky dále příjmově diferencuje jejich rodinný stav, neboť svobodné ženy
mají příjmy nejnižší a ovdovělé naopak nejvyšší. Příjem rozvedených žen se pohybuje
uprostřed, kolem průměrné hodnoty.
Zaměříme-li se kvůli srovnatelnosti na příjmy zaměstnaných mužů a žen na
plný úvazek, zjišťujeme, že finančně nejméně ztrácejí ženy na muže, dokud jsou
svobodné a bezdětné, nejvíce tehdy, když vychovávají děti školního věku (tabulka č.
2.8). Podobné výsledky přinášejí data ČSÚ, která sice nezohledňují rodinnou situaci
mužů a žen, ale v závislosti na jejich věku vychází, že relativně nejnižší rozdíl ve
mzdách mužů a žen je u osob do 29 let věku, nejvyšší naopak od 35 do 49 let věku
[Struktura… 2008]. V tomto věkovém rozmezí byli v našem šetření vybíráni i rodiče
dětí školního věku. Přestože absolutní výše příjmů prezentované v tabulce č. 2.8 vykazují
pozvolný růst v průběhu rodinného cyklu u mužů a téměř neměnnou hodnotu u
žen, je potřeba tato zjištění brát (v závislosti na zvoleném výběru) pouze ilustrativně.
Lze však konstatovat, že častější přerušení pracovní kariéry žen z důvodu péče o dítě i
jejich zařazení na zpravidla nižší pracovní pozice ve srovnání s muži patří k faktorům
vysvětlujícím nižší výši mzdy ženy oproti mužům [srv. např. Kozelský, Prušvic 2007].
Příjem zaměstnanců pracujících na plný úvazek je přibližně 1,5krát vyšší než
zaměstnanců ve zkráceném úvazku. Zpravidla vyšší příjmy než zaměstnanci však mají
soukromí podnikatelé a osoby samostatně výdělečně činné.
2. Sféra zaměstnání
59
Tabulka č. 2.8 Čistý příjem zaměstnaných mužů a žen na plný úvazek (v Kč)
sonda 1 sonda 2 sonda 3 sonda 4 sonda 5
muži 14 727 16 676 17 300 17 374 x
ženy 12 839 12 458 11 397 12 426 13 063
- relace ženy/muži 87,2 74,7 65,9 71,5 x
Pozn.: Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda
4 - manželská rodina po odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
V celkové příjmové situaci domácnosti se výrazně odráží počet ekonomicky
aktivních členů a nezaopatřených dětí, kteří svojí ne/aktivitou ovlivňují
strukturu celkového příjmu domácnosti, především skrze příjmy z výdělečné činnosti a
příjmy sociální. Je zřejmé, že podobně jako u příjmu jednotlivce se i do celkového
příjmu promítá vzdělanostní úroveň členů domácnosti, což znamená, že s vyšším
vzděláním příjmy rodiny rostou. Dvoupříjmová rodina hospodaří v průměru s 29 tisíci
Kč měsíčně, výdělečně činná matka samoživitelka má k dispozici zhruba polovinu.
Pokud do rodiny díky své pracovní činnosti přispívá pouze jeden z rodičů, příjmy celé
domácnosti klesají (tabulka č. 2.9). Ve vybraných typech úplných rodin se přitom
celkové příjmy příliš neodlišují. V mladé rodině můžeme navíc porovnat příjmovou
situaci v závislosti na přítomnosti dětí, kdy zatímco v případě obou výdělečně činných
partnerů mají bezdětní manželé relativně vyšší příjem, pracuje-li pouze jeden z partnerů,
celkové příjmy bezdětných rodin oproti rodinám s dětmi tolik rozdílné nejsou.
Tabulka č. 2.9 Celkový čistý příjem rodiny podle ekonomické aktivity rodičů/
partnerů (v Kč)
sonda 2
bezdětní s dětmi celkem
sonda 3 sonda 4 sonda 5*
oba rodiče/partneři pracují 29 591 27 537 28 323 29 446 29 002 15 572
pracuje jeden z rodičů/partnerů 22 833 23 277 23 263 26 412 x 10 621
Pozn.: Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 4 - manželská rodina po
odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi. * matka samoživitelka pracuje (první řádek),
matka samoživitelka nepracuje (druhý řádek);
pracuje = zaměstnanec na plný úvazek, zaměstnanec na zkrácený úvazek, soukromý podnikatel, OSVČ,
pomáhající rodinný příslušník; nepracuje = v domácnosti, na mateřské nebo rodičovské dovolené,
nezaměstnaný
Výše sociálních příjmů jednotlivců a rodin sice nebyla přímo zkoumána, nicméně
prostřednictvím otázky zjišťující, jaký dopad by měla ztráta vybraných dávek na
rodinný rozpočet, můžeme určit alespoň podíl rodin, které dané dávky pobírají. Jak
je patrné z grafu č. 2.4, rozdíly existují mezi rodinami v různé fázi rodinného cyklu,
mezi rodinami úplnými a neúplnými, v závislosti na přítomnosti dětí v rodině23
a rovněž
podle typu dávky. Nejčastěji pobíranou dávku, přídavek na dítě, čerpá více než 90 %
rodin s dětmi. Přídavky totiž náleží i starším nezaopatřeným dětem, kdežto peněžitou
pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek pobírají rodiče jen při péči o nejmenší
děti. Proto i nejvyšší podíl jejich příjemců nalezneme v mladé úplné rodině
s dětmi. Sociální příplatek a přídavek na bydlení patří k dávkám státní sociální
23
Odpovědi bezdětných manželů vyjadřující nárok na některé druhy dávek (přídavky na děti, rodičovský
příspěvek, sociální příplatek, peněžitou pomoc v mateřství) jsou dosti diskutabilní. Výsledky tak mohou
vyjadřovat obecnou představu mladých respondentů o významu vybraných dávek pro rodinný rozpočet.
2. Sféra zaměstnání
60
podpory adresovaným rodinám s nízkými příjmy. Jejich nejčastějšími poživateli tak
jsou osamělé matky s dětmi, které mají jednak nižší příjmovou úroveň a jednak jsou
při poskytování sociálního příplatku zvýhodněny pobíráním příplatku ve vyšší částce.
Obdobně to platí i při doplácení do výše životního minima, kde jsou samoživitelky ve
srovnání s ostatními rodinami také nejčastějšími příjemci. Vyplácení podpory v nezaměstnanosti
nesouvisí s rodinnou situací, ale váže se ke konkrétnímu jedinci. Proto i
podíl rodin, kterým podpora v nezaměstnanosti navyšuje rozpočet, je u jednotlivých
typů rodin srovnatelný.
Vzhledem k tomu, že většina posuzovaných dávek je příjmově testovaná, je
podle očekávání podíl rodin s jedním pracujícím rodičem pobírajících sociální dávky
mnohem vyšší než v případě rodin dvoupříjmových. Příjemci na příjmu závislých dávek
jsou dále častěji rodiny s nižší vzdělanostní úrovní, resp. lze vysledovat klesající podíl
rodin čerpajících dávky s rostoucím vzděláním respondenta. Pouze v rodinách, kde
jejich členové pečují o malé děti a dostávají peněžitou pomoc v mateřství nebo
rodičovský příspěvek, se souvislost se vzděláním neprokázala a podíl rodin, které je
pobírají, je v podstatě vyrovnaný. Přestože je prvně jmenovaná dávka vázána na
předchozí příjem rodiče, nárok na obě dávky není odvozován od příjmové situace
rodiny, ale od statusu rodiče.
Graf č. 2.4 Podíl rodin, které pobírají danou dávku (v %)
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
PD PPM RP SP PB nezam do ŽM
sonda 2, bezdětní sonda 2, s dětmi sonda 3 sonda 5
Pozn.: PD = přídavek na dítě, PPM = peněžitá pomoc v mateřství, RP = rodičovský příspěvek, SP = sociální
příplatek, PB = příspěvek na bydlení, nezam. = podpora v nezaměstnanosti, do ŽM = doplatek do životního
minima. Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 5 - neúplná rodina se
závislými dětmi
Dopad, který by vyvolala ztráta některé ze sociálních dávek, by byl pro
většinu rodin spíše negativní. Nejvyšší závislost na dávkách nepřímo přiznávají
2. Sféra zaměstnání
61
matky samoživitelky, neboť pro zhruba 80 % z nich by fakt, že by se musely obejít
bez jednotlivých příjmů, znamenal přinejmenším dost podstatný zásah do rozpočtu,
přičemž by se musely hodně omezit, aby se zbývajícími příjmy vůbec vyšly (graf č.
2.5). Nejvýraznější diference ve srovnání s úplnými rodinami s dětmi v hodnocení
negativních dopadů ztráty dávek se objevují u příspěvku na bydlení a u dalších
příjmově testovaných dávek státní sociální podpory. Úplné rodiny s dětmi předškolního
a školního věku přitom shledávají případné efekty ze ztráty dávek v podobně negativní
míře. Obecně nejméně příznivě by se v rodinném rozpočtu projevila absence rodičovského
příspěvku nebo peněžité pomoci v mateřství, tedy dávek, které svou hodnotou
několikanásobně převyšují částky ostatních sledovaných dávek. Příjmy z těchto dávek
by v rodinách chyběly nejcitelněji, nadpoloviční většina osamělých žen s dětmi by bez
nich se zbylými příjmy dokonce nevystačila vůbec.
V návaznosti na výše uvedené odlišnosti v příjmové situaci rodin, ve kterých
pracují oba rodiče nebo jen jeden z nich, je zřejmé, že rodiny s jedním výdělečně
činným rodičem by se bez vybraných dávek obešly o poznání hůře než rodiny dvoupříjmové.
Obdobně to platí i pro rodiny s alespoň jedním rodičem se základním vzděláním
a bez maturity ve srovnání s rodinami vysokoškoláků. S počtem dětí v rodině roste
jednak podíl rodin, kterým jsou dané dávky poskytovány, a jednak závislost
na těchto dávkách vyjádřená naléhavější obavou z jejich případné ztráty.
Graf č. 2.5 Podíl rodin, pro které by ztráta dávky znamenala dost nebo velmi
podstatný zásah do rodinného rozpočtu* (v %)
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
PD PPM RP SP PB nezam do ŽM
sonda 2, bezdětní sonda 2, s dětmi sonda 3 sonda 5
Pozn.: * podíl rodin, pro které by její ztráta znamenala „velmi podstatný zásah, že by nevyšli s příjmy“ nebo
„dost podstatný zásah, kdy by se museli hodně omezit, aby s příjmy vyšli“, z rodin, které danou dávku
pobírají; PD = přídavek na dítě, PPM = peněžitá pomoc v mateřství, RP = rodičovský příspěvek, SP = sociální
příplatek, PB = příspěvek na bydlení, nezam. = podpora v nezaměstnanosti, do ŽM = doplatek do životního
minima. Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 5 - neúplná rodina se
závislými dětmi
2. Sféra zaměstnání
62
Celkové zhodnocení materiálního a finančního zajištění domácnosti je
nadpoloviční většinou zástupců úplných rodin posuzováno jako průměrné, výjimku
netvoří ani mladí bezdětní manželé. Zato z žen samoživitelek stejné hodnocení vyjadřuje
necelá polovina (tabulka č. 2.10). Další dvě pětiny osamělých žen s dětmi si
však připadají špatně zajištěny až v zásadě chudé, což je v porovnání s úplnými
rodinami více jak dvou až třínásobně vyšší podíl. Týká se to především žen bez
pracovních příjmů, tedy žen nezaměstnaných, v domácnosti nebo na rodičovské dovolené.
Nadprůměrně špatně však svoji životní úroveň hodnotí i matky samoživitelky
zaměstnané na zkrácený úvazek. Lepší příjmová situace úplných rodin se odráží i
v příznivějším hodnocení celkového materiálního zajištění rodiny. Relativně nejspokojenější,
což jim umožňují i nadprůměrné příjmy, si připadá téměř třetina rodičů již
dospělých dětí, naopak nejméně spokojeni jsou mladí manželé s malými dětmi, z nichž
solidní nebo velmi dobré zajištění domácnosti připouští pouze pětina. I dosud bezdětní
manželé považují svoji finanční situaci oproti nim častěji za lepší. K poklesu příjmové
úrovně tak v souvislosti se založením rodiny dochází jak objektivně z hlediska
aktuálních příjmů, tak i ze subjektivního pohledu.
Tabulka č. 2.10 Hodnocení materiálního a finančního zajištění domácnosti
(v %)
sonda 2,
bezdětní
sonda 2,
s dětmi
sonda 3 sonda 4 sonda 5
velmi dobře zajištěni
solidně zajištěni
29,5 20,7 28,4 32,1 8,2
průměrně zajištěni 56,6 59,4 58,0 54,5 48,9
špatně zajištěni
v zásadě chudí
13,9 19,9 13,6 13,3 42,9
Pozn.: Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 4 - manželská rodina po
odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
Přímá závislost subjektivního hodnocení životní úrovně rodiny na reálných
příjmech se potvrzuje i při srovnání dvoupříjmových rodin s rodinami s jedním
výdělečně činným rodičem, ve kterých se jejich představitelé cítí být ve větší míře
špatně zajištěni až v zásadě chudí. Nespokojenost s materiální situací se dále vyskytuje
spíše v rodinách s alespoň jedním rodičem se základním vzděláním nebo bez maturity,
naopak u vysokoškoláků je toto procento minimální ve prospěch vysokého podílu těch,
kteří si připadají solidně až velmi dobře zajištěni. Rovněž struktura celkových příjmů
rodiny výrazně ovlivňuje pocit dobrého zajištění rodiny či naopak špatného vycházení
s příjmy. Zástupci rodin, kteří hodnotí svojí životní úroveň jako špatnou, totiž patří
k častějším příjemcům sociálních dávek a jejich pocit jisté závislosti na státních
příspěvcích může sám o sobě vytvářet větší pocit nejistoty a obavy ze zvládnutí
finančního zabezpečení rodiny.
2.4 Shrnutí
Význam zaměstnání v životě jedince se v průběhu rodinného cyklu mění.
Zatímco ještě u mladých svobodných a bezdětných jedinců či manželů obsazuje přední
příčky žebříčku životních hodnot, jakmile jsou v rodině přítomny děti, zaměstnání jim,
partnerovi a vůbec celé rodině uvolňuje místo. Dosud bezdětní manželé jsou tedy více
2. Sféra zaměstnání
63
orientováni na zaměstnání a kariéru, práci věnují podstatný díl svého času, jsou
flexibilnější a méně ochotní k ústupkům kvůli udržení zaměstnání. Mladí svobodní lidé
vidí v zaměstnání hlavně příležitost pro seberealizaci, jsou rovněž flexibilnější, především
z hlediska pracovní mobility, ale zároveň méně ochotní k ústupkům v souvislosti
s finančním oceněním kvůli udržení práce. Muži a ženy si jsou v obou skupinách
z hlediska významu zaměstnání názorově nejblíže, to platí i pro rodiče dospělých dětí.
Na druhou stranu genderově největší rozdíly v postoji k zaměstnání se vyskytují
v rodinách, ve kterých se pečuje o děti. V této životní fázi ženy upřednostňují rodinu
před zaměstnáním, pro zachování zaměstnání by raději volily nižší mzdu než vyšší
časové nasazení na úkor rodiny. Pro samoživitelky představuje zaměstnání především
zajištění finančních prostředků a nezávislosti, přitom jsou pro udržení zaměstnání
nejméně ochotné dělat ústupky na úkor rodiny.
Postavení mužů a žen na trhu práce je značně diferencované. Většina z nich má
sice uzavřenou pracovní smlouvu na dobu neurčitou, ženy však oproti mužům častěji
mívají časově omezenou smlouvu. Pevná pracovní doba a plný úvazek patří k nejčetnějším
formám pracovního režimu. Pružnou pracovní dobu, ženami často preferovanou
především za účelem snadnějšího skloubení pracovních a rodinných povinností, však
mají v rodinách s dětmi spíše muži. Poptávka po větší flexibilitě uspořádání pracovní
doby a typu úvazku je tak neuspokojená převážně ze strany žen. Nejen pružnou
pracovní dobu, ale i možnost práce z domova, příp. nepravidelnou pracovní dobu by
uvítaly jednak zaměstnané ženy dnes pracující v pevně dané pracovní době, ale i řada
v současnosti ekonomicky neaktivních matek předškolních dětí. Ideální formou pracovní
doby by pro oba rodiče předškolních a školních dětí v současnosti byla nejčastěji
pružná a dále pevná pracovní doba. Při kombinaci těchto dvou režimů by častější
variantu představovala pevná pracovní doba pro muže a pružná pro ženu. Rovněž
v délce úvazku je patrné preferované posílení flexibility práce, neboť oproti současnému
stavu by se snížil podíl párů, ve kterých jsou oba zaměstnáni na plný úvazek, a
zvýšil naopak podíl partnerů, kde muž má plný úvazek a žena pracuje ve zkráceném
úvazku.
Touha po větší pružnosti pracovní doby se projevuje i ve větší nespokojenosti
žen-matek s vybranými atributy zaměstnání v porovnání s muži, neboť mladé ženy
vychovávající děti předškolního věku jsou spíše nespokojeny s pracovní dobou či
porozuměním zaměstnavatele pro potřeby rodičů s dětmi. Ženy středního věku starající
se o školou povinné děti naopak zdůrazňují spíše potřebu seberealizace a menší spokojenost
vyjadřují s charakterem práce, možnostmi využití svého vzdělání a kvalifikace a
perspektivou profesního růstu. Tato generace žen má přitom oproti svým mužským
vrstevníkům největší strach ze ztráty svého nynějšího zaměstnání. S nezaměstnaností
se totiž již setkaly, přičemž dvakrát častěji než muži, a tak jsou si vedle určitých
dopadů na jejich osobní život vědomy i nepříznivých dopadů do rodinného rozpočtu.
Ještě častější zkušenosti s nezaměstnaností však vyjadřují osamělé matky. Životní
úroveň jejich rodiny je přitom na pracovním příjmu ženy závislá mnohem výrazněji,
než je tomu v rodinách úplných.
Obecně největší obavy ze zhoršení pracovního postavení, ať již z hlediska ztráty
práce, nižšího platu nebo přeřazení na horší práci, vyslovují rodiče dětí, které se již
osamostatnily. Na druhou stranu však patří k nejochotnějším, kterým by nevadilo
pracovat za nižší mzdu nebo omezit čas věnovaný rodině, aby zůstali zaměstnaní.
Jmenované ústupky tak jsou ochotni učinit především proto, že se v předdůchodovém
věku snaží dostatečně zajistit na stáří a rovněž jsou si vědomi toho, že hledání nové
práce by mohlo být v této životní fázi obtížnější. Kvůli svému vyššímu věku se totiž
v posledních letech při hledání zaměstnání často setkali s věkovou diskriminací.
2. Sféra zaměstnání
64
Celkové materiální a finanční zajištění domácnosti hodnotí většina představitelů
úplných rodin jako průměrné, lépe jsou na tom především páry, které zatím nemají
děti nebo jejichž děti již z rodiny odešly. Příchod dítěte do rodiny její životní úroveň
v očích rodičů snižuje, nicméně rodiče, kteří vychovávají starší děti, hodnotí ekonomickou
situaci rodiny spíše pozitivně. Zcela odlišné je subjektivní posouzení životní úrovně
osamělých matek, které se téměř ve stejné míře domnívají, že jsou zajištěny průměrně
nebo špatně. Zde se odráží i větší závislost jejich rozpočtu na sociálních dávkách, bez
kterých by se ve svém hospodaření musely hodně omezit, aby se zbylými příjmy vyšly.
Ztráta příjmově testovaných sociálních dávek, ale i rodičovského příspěvku či peněžité
pomoci v mateřství by sice nejcitelněji zasáhla disponibilní příjmy žen samoživitelek,
nicméně i úplné rodiny s dětmi by se bez nich jen tak snadno neobešly.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
65
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
Spolu s vysokou mírou participace žen na pracovním trhu a dominujícím modelem
dvoupříjmové domácnosti, který je v mnoha rodinách nevyhnutelnou nutností, ale
i často preferovaným modelem pracovního uplatnění obou partnerů, nabývá na
významu otázka skloubení pracovních povinností s péčí o děti a domácnost, a to
především v rodinách s malými dětmi. Vzhledem k převažující tradiční dělbě rolí mezi
partnery jsou to většinou právě ženy (a matky malých dětí zejména), kdo je
vystavován „dvojí zátěži“ [Chaloupková, Šalamounová 2004] a pro koho je otázka
sladění práce a rodiny významnou determinantou jejich života.
V následujícím textu proto zaměříme pozornost nejprve na strategie, které ženy
a muži při slaďování rodinných a pracovních zájmů preferují. Východiskem pro úvahy
v této oblasti bude zmapování postojů vztahujících se k partnerské dělbě rolí a
participaci žen a mužů ve sféře rodinné a pracovní. Plány, strategie a názory na
význam zaměstnání a rodiny v životě respondentů v různých fázích rodinného cyklu
budou klíčovým tématem první části tohoto textu, uzavřené poukazem na preferované
modely zapojení žen na trhu práce v různých obdobích jejich života a upřednostňované
možnosti ulehčující rodičům snahu rodinný a pracovní život harmonizovat. Následující
část naváže konkrétními praktikami, které rodiče při slaďování zmíněných dvou sfér
uplatňují, zejména se bude jednat o způsoby zajištění péče o děti v období, kdy jsou
ještě malé, a využívání flexibilních forem pracovních režimů, které bývají vnímány
jako výhodný nástroj usnadňující zaměstnaným matkám péči o děti a domácnost.
Intervence sféry zaměstnání do rodinného života a naopak, jež je předmětem
zájmu třetí části, může mít různou podobu a intenzitu, zejména v závislosti na období
životního cyklu, ve kterém se lidé nacházejí. S ohledem na rozdílné zapojení mužů a
žen do sféry pracovní a rodinné a vzhledem k rozdílnému množství času věnovaného
těmto oblastem (viz kapitola 1.4) je důležité sledovat obavy dotazovaných týkající se
časové i finanční náročnosti péče o děti a jejich vlivu na ostatní oblasti života.
Sledovány budou zejména dopady založení rodiny na osobní a profesní život respondentů.
Ústředním tématem závěrečné kapitoly pak budou preference opatření na
podporu rodiny ze strany státu, který hraje v oblasti slučitelnosti rodinné a pracovní
sféry vedle soukromých aktérů nezastupitelnou roli. Zájem bude soustředěn zejména
na úlohu finančních dávek, daňových opatření a sociálních služeb a zlepšení podmínek
pro uplatnění žen na trhu práce.
3.1 Strategie slaďování rodinných a pracovních zájmů
Své názory na partnerskou dělbu domácích prací a uplatnění mužů a žen ve
sféře rodinné a pracovní vyjadřovali respondenti pomocí souhlasu s předloženými
výroky vztahujícími se k těmto oblastem života (viz tabulka č. 3.1). Z jejich odpovědí
vyplynulo, že naprostá většina osob bez rozdílu pohlaví, vzdělání, věku i toho, v jaké
fázi rodinného cyklu se právě nacházejí, souhlasí s modelem dvoupříjmové rodiny,
kdy oba partneři přispívají do rodinného rozpočtu. Zároveň mezi dotazovanými
panuje značná podpora rovných šancí pro muže i ženy věnovat se svému
zaměstnání, kterou však o něco častěji vyjadřují ženy a vysokoškolsky vzdělané osoby.
Většina lidí se též domnívá, že žena potřebuje v současné době vzdělání a vlastní
kariéru, přičemž i v těchto názorech se projevují odlišné hodnotové orientace vysokoškoláků,
kteří vnímají potřebu vzdělávání a seberealizace o něco intenzivněji než osoby
se vzděláním nižším.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
66
Napětí mezi sférou rodinnou a pracovní se projevuje zejména v době, kdy jsou
v rodinách malé děti a je tedy potřeba poskytnout jim odpovídající péči, jejíž zajištění
ve většině případů leží na ženě. Tento rozpor je velmi dobře patrný z toho, že nemalý
podíl osob bez rozdílu věku vnímá období domácí péče o malé děti jako situaci, která
může vážně ohrozit pracovní kariéru ženy. Zároveň se však nadpoloviční většina
dotazovaných domnívá, že předškolní děti trpí, jestliže je jejich matka zaměstnaná (k
tomuto názoru se častěji přiklánějí lidé s nejnižším vzděláním). Částečným řešením, se
kterým souhlasí téměř dvě třetiny dotazovaných (v tomto případě se častěji jedná o
ženy), by pro rodinu s malými dětmi mohlo být vyšší zapojení partnera do péče o děti,
respektive dočasná výměna tradičně vnímaných genderových rolí v tom smyslu, že
muž zůstane doma a žena vykonává placené zaměstnání.24
Toto řešení je však preferované
především v případech, kdy je to pro rodinu výhodné z finančního hlediska,
nikoli jako běžně uplatňovaný model, neboť se střídavým čerpáním rodičovské dovolené
oběma rodiči souhlasí jen přibližně třetina mužů a žen. Přesto uvedený podíl
dalece přesahuje zastoupení otců, kteří v praxi možnost nastoupit na rodičovskou
dovolenou využívají25
[Nešporová 2006].
Ačkoliv, jak z výše uvedeného vyplývá, je v dnešní době bráno za samozřejmost,
že žena má mít stejné možnosti věnovat se výdělečné činnosti a kariéře jako
muž, nelze jednoznačně říci, že pokud se chce žena věnovat naplno své rodině a
placeného zaměstnání se kvůli tomu vzdát, nejedná se o plnohodnotnou alternativu.
Mezi dotazovanými totiž téměř polovina mužů i žen zastává názor, že být trvale
v domácnosti může přinášet radost a uspokojení stejně jako práce v zaměstnání, a
staví tak práci v domácnosti na stejnou úroveň jako zaměstnání. Odlišnosti v odpovědích
byly tentokrát shledány v závislosti na dosaženém vzdělání, kdy rodiče dětí
předškolního a školního věku a matky samoživitelky se vzděláním bez maturity s tímto
názorem souhlasili častěji než rodiče s vyšším vzděláním, u nichž je seberealizace
prostřednictvím zaměstnání, k níž směřovali již volbou delšího a náročnějšího studia,
častější.
Tabulka č. 3.1 Souhlas s výroky týkajícími se rodiny a zaměstnání, podle typu
rodiny (kladné odpovědi, v %)
sonda
1 2 3 4 5
Do rodinného rozpočtu by měli přispívat muž i žena. 94,7 91,2 91,0 93,9 93,6
Muž a žena by měli mít v manželství stejnou možnost věnovat
se svému zaměstnání.
88,6 86,2 89,1 86,8 91,5
V současné době žena potřebuje vzdělání a vlastní kariéru. 77,2 68,9 69,1 75,4 78,7
Domácí péče o děti vážně ohrožuje pracovní kariéru ženy. 52,5 54,4 51,2 58,8 58,6
Předškolní děti trpí, jestliže je jejich matka zaměstnaná. 51,0 53,1 50,2 x 53,1
Pokud je to pro rodinu výhodné, je správné, když muž zůstane
doma s dětmi a žena chodí do práce.
61,6 61,9 64,2 x 66,5
Rodičovskou dovolenou by měli žena a muž čerpat střídavě,
aby se na péči o dítě mohli oba podílet v podobné míře.
36,6 31,9 31,9 x x
Být trvale v domácnosti může přinášet radost a uspokojení
stejně jako práce v zaměstnání.
37,1 44,5 45,3 43,9 51,2
Pozn.: Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda
4 - manželská rodina po odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
24
Pozitivním zjištěním je, že tento liberální postoj převažoval (i když v o něco nižší míře) v názorech
respondentů již v polovině devadesátých let, kdy model, v němž muž zůstává doma s dětmi a žena chodí
do práce, považovalo za správný 54 % dotazovaných [Haberlová et al. 2006].
25
Z dat MPSV o počtech příjemců rodičovského příspěvku vyplývá, že v roce 2005 pobíralo v ČR rodičovský
příspěvek 4 050 mužů, tj. zhruba 1,4 % ze všech osob pobírajících tento příspěvek.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
67
V souvislosti s otázkou skloubení rodinných a pracovních povinností jsme se
zaměřovali též na zjištění skutečnosti, zda dává respondent (v případě svobodných a
dosud bezdětných jedinců - by dal) spíše přednost práci, nebo rodině nebo zda se
chce rodině a práci věnovat stejnou měrou. Z odpovědí mužů a žen vyplynulo, že
volí podstatně odlišné strategie (tabulka č. 3.2). Většina žen dává zcela přednost
rodině nebo by se chtěla věnovat rodině i práci, ale spíše dává přednost rodině, 16-29
% žen by se v uvedené situaci věnovalo rodině a práci stejnou měrou a jen velmi malý
podíl žen by při snaze skloubit rodinu a zaměstnání podle svých slov upřednostňoval
profesní sféru. Výjimkou v tomto ohledu jsou matky žijící bez partnera, které zřejmě
vzhledem k tomu, že musí sebe a své děti živit samy a na příjmu ze své výdělečné
činnosti jsou zcela nebo z většiny závislé, se častěji než ženy z úplných rodin chtějí
věnovat rodině i práci stejnou měrou. Tyto tendence jsou nicméně nejpatrnější u
osamělých matek s vysokoškolských vzděláním, jichž by se práci i rodině chtěla
věnovat stejnou měrou dokonce rovná polovina, a dále u svobodných bezdětných
vysokoškolaček, z nichž se k této variantě přiklánějí více jak dvě pětiny. Dotázané
muže lze naproti tomu rozdělit na tři téměř shodně zastoupené skupiny, kdy jedna
třetina dává před prací přednost rodině, druhá třetina se snaží oběma sférám věnovat
stejně a třetí třetina upřednostňuje práci. Při porovnání partnerské shody u rodičů dětí
do 6 let lze konstatovat, že zhruba ve dvou pětinách párů dává žena i muž přednost
rodině, ve třetině případů dává žena přednost rodině a muž by se chtěl věnovat rodině
i práci stejnou měrou a v 15 % rodin dává muž přednost práci a žena rodině, tj. jejich
preference jsou protichůdné (zbylé kombinace odpovědí jsou zastoupeny marginálně).
Z výše uvedeného vyplývá, že ženy jsou spíše orientovány na rodinu,
přednost práci před rodinou by jich, při snaze skloubit rodinné a pracovní povinnosti,
dalo jen velmi málo. Muži jsou oproti tomu orientováni na rodinu a práci zhruba
ve stejné míře.
Tabulka č. 3.2 Preferovaný způsob řešení při skloubení rodinných a pracovních
povinností, podle pohlaví a typu rodiny (v %)
sonda 1 sonda 2 sonda 3 sonda 4 sonda 5
muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy ženy
dát přednost rodině 27,8 67,5 35,9 81,3 34,3 76,5 33,4 71,0 68,6
věnovat se rodině
a práci stejně
38,1 26,3 27,8 15,9 33,9 20,6 37,2 25,7 28,8
dát přednost práci 34,1 6,2 36,3 2,8 31,8 2,8 29,4 3,3 2,6
Pozn.: Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda
4 - manželská rodina po odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
Výpovědí o významu přikládanému zaměstnání a rodině s ohledem na čas
věnovaný oběma sférám je volba mezi strategií spočívající ve vysokém pracovním
výkonu, který zajistí dostatek peněz na pohodlný život rodiny a dětí, a strategií
založenou na menším pracovním nasazení (tj. pracovat uváženě nebo nepracovat
vůbec) umožňujícím věnovat dostatek času rodině a dětem. V těchto strategiích byly
shledány podstatné odlišnosti vázané na fázi životního cyklu i pohlaví dotazovaného
(graf č. 3.1). Rodiče dětí předškolního i školního věku i matky samoživitelky jednoznačně
preferují dostatek času na rodinu i na úkor práce, stejný názor zastává i
nadpoloviční většina mladých lidí, kteří sice ještě děti nemají, ale do budoucna, kdy
rodinu zřejmě mít budou, by jí raději dali přednost před prací. Zajímavé je, že starší
lidé, jejichž děti již žijí samostatně, do budoucna častěji volí strategii opačnou - vysoké
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
68
pracovní nasazení za účelem zajištění dostatečného množství peněz na pohodlný život
rodiny. Tito lidé takto uvažují zřejmě nejen proto, že mají již dospělé a samostatné děti
a v domácnosti tedy žijí jen se svým partnerem, ale především z důvodu blížícího se
důchodového věku, na který se chtějí v předstihu dostatečně finančně zajistit. Z hlediska
rozdílů mezi pohlavími lze konstatovat, že v případě všech zkoumaných typů
rodiny by ženy mnohem častěji než muži chtěly pracovat uváženě a mít dostatek času
věnovat se rodině. Předpokládaná větší orientace na pracovní výkon u vzdělanějších
osob se v žádném z typů rodin neprokázala.
Graf č. 3.1 Který z následujících dvou výroků lépe vystihuje Vaše plány do
budoucna? Podle pohlaví a typu rodiny (v %)
55%
72%
61%
80%
68%
85%
29%
40%
77%
45%
28%
39%
20%
32%
15%
71%
60%
23%
0%
20%
40%
60%
80%
100%
muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy ženy
sonda 1 sonda 2 sonda 3 sonda 4 sonda 5
Hodně pracovat a zajistit dostatek peněz pro rodinu.
Pracovat uváženě a mít dostatek času na rodinu.
Pozn.: Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda
4 - manželská rodina po odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi. Plné znění výroků,
z nichž respondenti vybírali, bylo: „Hodně pracovat a zajistit si tak dostatek peněz na pohodlný život rodiny
a dětí“ a „Pracovat uváženě a mít dostatek času věnovat se rodině a dětem“.
Pokud se měli respondenti zaměřit na ukončení pracovní aktivity a odchod do
důchodu a vyjádřit svůj názor na to, jak by se měl člověk ve vyšším věku zachovat,
téměř dvoutřetinová většina z nich se shodla, že člověk by měl při dosažení nároku
na důchod opustit své zaměstnání a užívat si rodinu a volný čas, dokud ještě
není starý a nemocný (přičemž o něco častěji se s tímto názorem setkáme u osob
s nejnižším vzděláním). Zbylá třetina si naopak myslí, že ve vyšším věku by měl
člověk, pokud mu to zdraví dovolí, pokračovat v zaměstnání co nejdéle, aby si zachoval
svěžest a neztratil kontakt s lidmi. Mírné odlišnosti v odpovědích nalezneme pouze u
rodičů po odchodu dětí, jichž by chtělo pokračovat v zaměstnání zhruba 44 %.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
69
V porovnání s předchozí otázkou je tedy možné říci, že v bližší i vzdálenější budoucnosti
by svobodní lidé, stejně jako rodiče dětí předškolního a školního věku, dali
přednost rodině před zaměstnáním. Rodiče dětí, které se již osamostatnily, by se na
rozdíl od mladších respondentů chtěli v blízké budoucnosti intenzivně věnovat zaměstnání
(byť i na úkor rodiny), ve chvíli, kdy dosáhnou důchodového věku, by ovšem
nadpoloviční většina z nich zaměstnání spíše opustila, než aby v něm pokračovala co
nejdéle.
Poměrně značné rozdíly mezi respondenty z různých typů rodin jsou patrné
v názorech na to, která ze dvou strategií plánování rodiny a zaměstnání je podle nich
lepší - zda mít děti brzy a zaměstnání se věnovat naplno teprve tehdy, když
jsou děti větší a péče o ně není už tak časově náročná, nebo naopak narození dětí
posunout na pozdější dobu a nejprve si vybudovat určité postavení v zaměstnání
(graf č. 3.2). V tomto ohledu se zcela zřetelně vydělují bezdětní respondenti, kteří se
jednoznačně přiklánějí k variantě druhé, tj. nejprve se chtějí věnovat svému zaměstnání
a děti mít tím pádem až později, což koresponduje s jejich současnými životními
postoji, kdy přikládají větší význam práci než rodině (viz kapitola 1.3) a zároveň kladou
při rozhodování o narození dětí důraz na hmotnou soběstačnost. Spolu s přítomností
dítěte v rodině pak narůstá podíl těch, kteří preferují variantu opačnou, tedy mít děti
spíše brzy a kariéru odsunout na dobu pozdější. Nejvýrazněji přitom tuto strategii
preferují respondenti s dětmi předškolního věku, což je velmi pravděpodobně reflexí
jejich skutečného chování, neboť na základě výběrových kritérií byli dotazováni mladí
manželé ve věku 20-35 let, kteří již rodinu založili. U mužů bez ohledu na to, v jaké
životní fázi se právě nacházejí (vyjma právě zmíněných mladých rodičů), ovšem vždy
mírně převládá orientace na brzkou kariéru a s tím související odklad narození dětí do
vyššího věku, ženy-matky oproti tomu o něco častěji časově upřednostňují děti před
zaměstnáním. Nejvýraznější odlišnosti jsou nicméně patrné v závislosti na dosaženém
vzdělání. Vysokoškoláci si totiž, na rozdíl od lidí se vzděláním nižším, podstatně častěji
myslí, že je lepší narození dětí posunout a nejprve se věnovat zaměstnání. Tito lidé
obecně, především z důvodu vyššího počtu let strávených studiem a pozdějšího nástupu
do zaměstnání, zakládají rodinu později než lidé se vzděláním nižším a skutečně
se tedy nejprve věnují vybudování určité pozice v zaměstnání [Rychtaříková 2004]. Pro
osoby s nejnižším vzděláním naopak, ve shodě s obecnými hodnotovými výroky, není
zaměstnání a budování kariéry prioritou ani prostředkem osobní seberealizace a vyjma
bezdětných jedinců jich tedy většina preferuje brzké zakládání rodiny.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
70
Graf č. 3.2 Která z následujících dvou strategií plánování rodiny a zaměstnání
je podle Vás lepší? Podle pohlaví a typu rodiny (v %)
90%
78% 78%
90%
48%
38%
56%
50% 51%
41%
54%
10%
22% 22%
10%
52%
62%
44%
50% 49%
59%
46%
0%
20%
40%
60%
80%
100%
muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy ženy
sonda 1 sonda 2, bezdětní sonda 2, s dětmi sonda 3 sonda 4 sonda 5
Mít děti brzy a zaměstnání se věnovat naplno tehdy, když jsou děti větší.
Narození dětí posunout a nejprve si vybudovat postavení v zaměstnání.
Pozn.: Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda
4 - manželská rodina po odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
V souvislosti s plánováním rodiny a zaměstnání se měli respondenti vyjádřit
rovněž k tomu, zda souhlasí spíše s názorem, že rozhodování o narození dítěte je
správné podřídit plánům ženy, protože její profesní uplatnění bude narozením dítěte
poznamenáno nejvíce, nebo s názorem, že rozhodování o narození dítěte je správné
podřídit plánům na profesní uplatnění muže, protože ten bude hlavním živitelem
rodiny, nebo zda nesouhlasí ani s jednou z těchto možností a naopak si myslí, že při
rozhodování o narození dítěte je správné vyjednávat, protože plány obou partnerů na
profesní uplatnění jsou stejně důležité. Z výsledků vyplynulo, že poměrně velká část
respondentů je zastáncem určité rovnoprávnosti partnerů při rozhodování o
narození dítěte, neboť více jak polovina všech dotazovaných zastává názor, že při
rozhodování o narození dítěte je správné vyjednávat a respektovat tak profesní a
pracovní plány obou partnerů. Zhruba čtvrtina respondentů si myslí, že rozhodování o
narození dítěte je správné podřídit plánům ženy, a uvědomuje si tak zřejmě, jaký
zásah do kontinuity v kariéře představuje mateřství a že je na místě zhodnotit a zvážit
v tomto ohledu další možnosti pracovní aktivity. Nejméně dotazovaných, tj. jen necelá
pětina se domnívá, že toto rozhodování je naopak správné podřídit plánům muže a
žena se tedy musí ve svých plánech do jisté míry podřídit svému partnerovi.
V závislosti na typu rodiny ani mezi pohlavími nejsou v tomto směru pozorovatelné
žádné zásadnější rozdíly, pouze u mladých svobodných lidí se muži častěji než
ženy přiklánějí k variantě poslední - rozhodování o narození dítěte je správné podřídit
plánům muže. Rozdíly však můžeme nalézt znovu v závislosti na tom, jaké má respondent
vzdělání. Osoby se základním vzděláním nebo vzděláním bez maturity se
významně častěji se přiklánějí k názoru, že rozhodování o narození dítěte je správné
podřídit plánům muže. Vysokoškoláci a středoškoláci s maturitou oproti nim o něco
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
71
častěji souhlasí s názorem, že plány obou partnerů na profesní uplatnění jsou stejně
důležité a o narození dítěte by se tedy mělo vyjednávat.
V rodině, kde jsou oba partneři zaměstnaní, je mnohdy těžké skloubit nároky
zaměstnání s péčí o domácnost a děti a může to být i zdrojem napětí a konfliktů.
Při této příležitosti se měli dotazovaní vyjádřit, kterou z možností považují oni osobně
za nejlepší, jak tomuto napětí a konfliktům předejít. Nadpoloviční většina respondentů
bez rozdílu věku (vyjma svobodných bezdětných jedinců, jichž souhlasila jen necelá
polovina) se u této otázky shodla na tom, že nejlepší možností je, když žena
vykonává méně náročné zaměstnání než její partner a přebírá větší díl péče
o domácnost a děti. Zhruba dvě pětiny dotazovaných (v případě svobodných mladých
lidí se opět jedná o necelou polovinu) se přiklonily k možnosti spočívající ve
spravedlivém dělení povinností pracovních i rodinných, kdy oba partneři vykonávají
stejně náročné zaměstnání a péči o domácnost a děti si dělí rovným dílem. A jen velmi
nízký podíl (2-5 %) všech dotazovaných by pak zvolil strategii, kdy muž vykonává
méně náročné zaměstnání než jeho partnerka a přebírá větší díl péče o domácnost a
děti. Z uvedeného je patrné, že mezi ženatými/vdanými osobami středního a vyššího
věku stále převládá strategie harmonizace práce a rodiny, kterou Hakimová [2000]
nazývá modelem dvoupříjmové domácnosti, kde jen jeden z partnerů je orientovaný
na pracovní kariéru a druhý (zpravidla žena) „má zaměstnání“. I přes tento převažující
tradiční postoj, podporovaný především muži a osobami s nejnižším vzděláním, je
nicméně mezi dotazovanými možné pozorovat nezanedbatelný podíl těch, kteří zastávají
egalitární model rovné dělby povinností a zodpovědnosti vůči rodině a dětem.
Ve spojitosti se způsoby řešení napětí mezi rodinou a zaměstnáním byly zjišťovány
preference možností, které ulehčují nebo by mohly ulehčit rodičům snahu
harmonizovat rodinný a pracovní život. Mezi zkoumanými skupinami dotazovaných
byly v tomto směru pozorovány velmi významné odlišnosti, zejména pak v rozdílných
postojích osamělých matek ve srovnání s matkami dětí školního věku a ženami,
jejichž děti se již osamostatnily (viz tabulka č. 3.3). Poslední dvě zmíněné skupiny
považovaly za nejdůležitější věc, která by jim ulehčila harmonizaci rodiny a zaměstnání,
zcela jednoznačně porozumění a spolupráci partnera. Preference matek
samoživitelek jsou oproti úplným rodinám podstatně více vyrovnané, s minimálními
rozdíly na prvních čtyřech místech ve volbě prvního pořadí, na kterých se s mírnou
převahou umístilo porozumění ze strany zaměstnavatele, dále pak dostatečný příjem,
který by umožňoval zaplatit si pomoc v domácnosti, pružná či nepravidelná pracovní
doba dle potřeb rodiče a porozumění a spolupráce partnera, resp. otce dítěte. Pro ženy
z neúplných rodin jsou při snaze co nejlépe skloubit rodinu a zaměstnání dále velmi
důležité mezigenerační vztahy a vztahy v širší rodině, tj. porozumění a výpomoc ze
strany rodičů či jiných příbuzných, které nabývají u samoživitelek na významu především
vzhledem k absenci partnera ve společné domácnosti. Ve druhém pořadí se na
prvním místě všichni dotazovaní shodně přikláněli k důležitosti porozumění ze strany
zaměstnavatele. Z uvedeného vyplývá, že vedle významu připisovaného rozdělení rolí
v rodině je tedy často jako klíčové při otázkách slaďování pracovní a rodinné sféry
vnímáno také porozumění ze strany zaměstnavatele, případně též možnosti úpravy
pracovní doby.
Rozdíly v preferencích podle pohlaví byly shledány pouze u rodičů po odchodu
dětí, kdy je pro muže jako třetí nejdůležitější možností v prvním pořadí, usnadňující
harmonizaci rodiny a zaměstnání, hodnocen dostatečný příjem, pro ženy naopak možnost
vykonávat práci nebo alespoň část práce z domova. U rodičů dětí školního věku
spatřujeme mírné odchylky podle výše dokončeného vzdělání, kdy lidé s maturitou
častěji zdůrazňují důležitost pružné či nepravidelné pracovní doby, lidé s nejnižším
vzděláním pak možnost pracovat na částečný úvazek.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
72
Tabulka č. 3.3 Možnosti, které ulehčují nebo by mohly ulehčit rodičům snahu
skloubit rodinný a pracovní život, podle typu rodiny, ženy (v %)
1. pořadí 2. pořadí
3 4 5 3 4 5
porozumění a spolupráce partnera/otce dítěte 47,3 48,8 17,6 12,8 8,9 11,8
pružná/nepravidelná pracovní doba 12,8 16,9 17,9 14,3 14,9 13,6
dostatečný příjem, který by umožňoval zaplatit
si pomoc v domácnosti
11,2 8,1 18,3 14,7 21,0 17,5
porozumění ze strany zaměstnavatele 10,1 8,1 18,5 22,5 23,0 22,2
porozumění a výpomoc rodičů/příbuzných 4,7 2,4 14,2 14,3 6,5 18,5
možnost vykonávat práci/část práce doma 7,4 9,7 8,3 12,4 10,1 10,6
možnost pracovat na částečný úvazek 6,6 6,0 5,3 8,9 15,7 5,9
Pozn.: Čísla ve 2. řádku označují typ sondy: Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 4 - manželská
rodina po odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
Vysoká míra participace žen na pracovním trhu, ekonomický tlak vyžadující
ekonomickou aktivitu obou partnerů z důvodu zajištění přijatelné životní úrovně rodiny
a zároveň potřeba žen uplatnit se jak ve sféře rodinné, tak i pracovní se projevuje
mimo jiné v preferovaných modelech zapojení žen na trhu práce v různých
obdobích jejich života. Práce na plný úvazek jako zcela jednoznačně převládající
forma pracovního úvazku v českém prostředí je naprostou většinou respondentů
upřednostňována v počátečním období rodinného cyklu, tj. po uzavření sňatku, než se
narodí děti, a též v období, kdy děti vyrostou a odstěhují se z domova (viz tabulka č.
3.4), což do určité míry koresponduje s představami o rovných možnostech ženatých
mužů a vdaných žen angažovat se v placeném zaměstnání a budovat si vlastní kariéru.
Spolu s příchodem dítěte do rodiny se nicméně představy o pracovním zapojení žen
velmi výrazně mění směrem k preferenci celodenní péče matky o dítě až do 2,
resp. 3 let jeho věku. V období, kdy jsou dítěti 2-3 roky však již určitý podíl (12-17
%) dotazovaných připouští, aby matky na část úvazku pracovaly. Názory na typy
ideálních pracovních úvazků se podstatněji diferencují až v případech, kdy je dítě starší
tří let. Pokud je dítě v tzv. „školkovém“ věku, více jak polovina respondentů by se
přiklonila k částečnému návratu žen na pracovní trh, plné pracovní zapojení by volilo
zhruba 12-17 % respondentů a setrvání žen v domácnosti upřednostňuje více jak čtvrtina
dotazovaných. Spolu s nástupem dítěte do základní školy a zároveň jeho rostoucím
věkem by se pak dle představ dotazovaných měly ženy navracet do zaměstnání ve
vyšší míře na plný úvazek (pro nejranější školní věk je nicméně stále ještě upřednostňován
částečný úvazek nad úvazkem plným). Zaměříme-li se na vliv nejvyššího
dosaženého vzdělání, je možné říci, že preference se mírně odlišují pro období od tří
let věku dítěte až do věku povinné školní docházky, kdy se vysokoškoláci oproti
ostatním častěji přiklánějí k plnému pracovnímu zapojení matek.
Z uvedeného vyplývá, že v názorech rodin s malými dětmi převládá orientace
na model déle přerušené pracovní kariéry žen, a to až do tří let věku jejich dítěte,
což odpovídá reálnému chování českých matek v období rané péče o dítě. Reálné
zapojení žen na pracovní trh po skončení jejich rodičovské dovolené se ovšem od
ideálních představ poněkud odlišuje, neboť míra zaměstnanosti žen s dětmi předškolního
věku zůstává u nás na poměrně nízké úrovni. Oproti preferencím se též podstatně
liší reálné využití zkrácených pracovních úvazků, jelikož ženy vracející se po rodičovské
dovolené zpět do zaměstnání nastupují v převážné většině případů na plné pracovní
úvazky [Kuchařová et al. 2006].
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
73
Tabulka č. 3.4 Typy ideálních pracovních úvazků ženy podle věku dítěte, podle
typu rodiny (v %)
práce ženy podle typu úvazku a typu sondy
na celý úvazek na částečný úvazek zůstat domaobdobí podle stáří dítěte/dětí
2 3 5 2 3 5 2 3 5
po uzavření sňatku, než se narodí
děti
91,4 94,2 88,2 4,6 3,6 5,8 4,0 2,2 6,0
některé z dětí ve věku 1-2 roky 1,4 1,2 1,0 4,8 4,6 2,8 93,8 94,2 96,2
některé z dětí ve věku 2-3 roky 1,6 1,8 1,6 16,6 12,2 14,2 81,8 86,0 84,2
některé z dětí ve věku 3-6 let 17,0 11,8 15,0 58,8 57,6 59,6 24,2 30,6 25,4
nejmladší dítě začne chodit do školy 42,4 37,8 39,4 50,6 51 51,4 7,0 11,2 9,2
nejmladší dítě chodí do ZŠ x 63,8 67,2 x 31,8 29,4 x 4,4 3,4
po odchodu dětí z domova 94,0 94,8 94,8 3,4 3,8 3,8 2,6 1,4 1,4
Pozn.: Čísla ve 3. řádku označují typ sondy: Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními
dětmi; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
3.2 Praktiky slaďování rodinných a pracovních rolí
Zajištění péče o malé děti
V souvislosti s otázkou slaďování rodinných a pracovních rolí byly ve studovaných
rodinách zjišťovány jak preferované, tak i reálné modely zajištění péče o děti
v závislosti na jejich věku. V českém prostředí je jednoznačně preferováno zabezpečení
celodenní péče o dítě do dvou let jeho věku téměř výhradně matkou, která
v té době zůstává na mateřské a později rodičovské dovolené, a u dítěte ve věku dvou
až tří let převážně matkou, přičemž zhruba v desetině případů se připouští střídavá
péče obou rodičů. Ostatní formy zajištění péče o takto staré děti, tj. pomoc ze strany
prarodičů či jiných příbuzných, vzájemné hlídání s jinými rodiči nebo přáteli, placené
hlídání najatou osobou a institucionální péče o děti v jeslích či mateřských školách, jsou
zmiňovány jen zcela výjimečně nebo vůbec. U dětí v rozmezí tří až čtyř let je podíl
matek, které by s dítětem ještě chtěly zůstat doma a současně pobírat rodičovský
příspěvek až do čtyř let věku dítěte, a těch, které by jej, patrně z důvodu návratu na
pracovní trh po skončení rodičovské dovolené, umístily do mateřské školy, prakticky
vyrovnaný. V období, kdy jsou dítěti více než čtyři roky, pak zcela jasně dominuje
preference institucionální péče o děti (viz tabulka č. 3.5). Co se týče představ o
nejlepším způsobu zabezpečení péče o malé dítě v závislosti na jeho věku u mužů, lze
říci, že jejich preference se od preferencí žen příliš neliší, neboť i oni považují
z převážné většiny za ideální především péči matky v domácím prostředí do tří let
věku dítěte. Od tří a zvláště pak od čtyř let věku dítěte nabývá podobně jako u žen i
v představách mužů na významu role předškolních zařízení.
Při bližším pohledu na partnerskou shodu v rodinách, kde byli dotazovaní oba
rodiče, zjistíme, že v naprosté většině případů sdílejí partneři v otázce preferovaných
forem péče o malé děti stejný názor. Jediné, ovšem poměrně malé
disproporce byly shledány v postojích týkajících se zajištění hlídání dětí ve věku mezi
dvěma až čtyřmi roky, kdy někteří muži by stále chtěli, aby se o dítě starala matka,
jejich partnerky by ovšem upřednostňovaly buď se s otcem dítěte střídat, nebo využít
pomoci ze strany prarodičů či služeb institucionálních zařízení. V případě dětí starších
tří let se nalezl i určitý podíl párů, kde by žena chtěla setrvat s dítětem na rodičovské
dovolené až do čtyř let věku dítěte, její partner by však raději využil služeb mateřských
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
74
škol a umožnil tím partnerčin návrat na pracovní trh. Ve všech zmíněných případech
se nicméně jedná pouze o zhruba 4-8 % rodin.
Tabulka č. 3.5 Představy o nejlepším způsobu zajištění péče o děti v závislosti
na jejich věku, podle typu rodiny, ženy (v %)
6-11 měsíců 1-2 roky 2-3 roky 3-4 roky
více než
4 roky
3 5 3 5 3 5 3 5 3 5
já sama na RD/v domácnosti 93,1 94,4 87,6 90,8 71,2 73,3 36,2 38,0 17,1 12,7
partner na RD/v domácnosti 3,9 0,2 3,9 1,0 5,8 2,2 3,5 2,6 0,8 1,4
oba rodiče střídavě 1,5 2,4 6,2 4,8 9,3 11,2 5,8 9,3 3,5 3,6
prarodiče/jiní příbuzní - 1,8 1,2 1,0 5,4 4,2 10,1 10,9 6,6 7,4
vzájemné hlídání s jinými rodiči 1,2 0,6 - 0,6 1,2 2,8 3,5 2,6 2,7 3,0
najatá osoba/placené hlídání - 0,2 0,8 1,0 1,9 2,6 4,3 5,2 3,1 4,4
jesle/mateřská škola 0,4 0,4 0,4 0,8 5,1 3,6 36,6 31,4 66,3 67,4
Pozn.: Čísla ve 2. řádku označují typ sondy: Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 5 - neúplná
rodina se závislými dětmi
Zajímavé je dále porovnání toho, do jaké míry se výše zmíněné představy o
nejlepším způsobu zabezpečení péče o dítě shodují s realitou, tedy s tím, jak rodiče
tuto péči ve skutečnosti zajišťovali (pro jednoduchost a porovnatelnost jsme se ptali na
způsob péče o nejmladší dítě; tabulka č. 3.6). Celkově lze konstatovat, že skutečné a
ideální formy péče se sobě velmi blíží a v realitě se o děti do tří let starají skutečně
především matky na mateřské a později rodičovské dovolené. Deklarovaná aktivní
účast otců na celodenní péči o dítě je sice poměrně nízká (ve výpovědích žen se
pohybuje mezi 2-4 % do tří let věku dítěte, ve výpovědích mužů mezi zhruba 3-6 %),
nicméně v porovnání s oficiálními statistikami MPSV o počtech příjemců rodičovského
příspěvku (viz pozn. 25, kap. 3.1) se jedná o podíly poněkud vyšší, což může být do
jisté míry zapříčiněno rozsahem výběrového souboru a především ochotou účastnit se
výzkumu, kterou mohli ve vyšší míře projevit právě muži více prorodinně orientovaní.
Po třetím roce věku nejmladšího dítěte je pak patrný posun v reálném zajištění
péče (stejně jako tomu bylo v ideálních představách) od péče v domácím prostředí
k péči institucionální, resp. v mateřských školách. Při srovnání uvedeného reálného
využívání institucionálních zařízení s údaji z oficiálních statistik o podílech dětí navštěvujících
mateřské školy však nalézáme poměrně značné podhodnocení námi zjištěného
podílu dětí v mateřských školách. Tato diskrepance je způsobena především výběrovými
kritérii zkoumané populace, která zahrnuje pouze vybrané typy rodin, a dále také
nadhodnocením oficiálních statistik v případě nejmladších dětí. Podle dat ÚIV navštěvuje
dnes mateřské školy zhruba čtvrtina ze všech dětí mladších tří let, tři čtvrtiny dětí
ve věku tří až čtyř let a více než devadesát procent dětí čtyřletých a starších
[Kuchařová, Svobodová 2006]. Podle realizovaného výzkumu v mateřských školách
jsou však poměrně časté případy, kdy MŠ sice dítě mladší tří let oficiálně přijme (ke
konci září -datu, k němuž jsou oficiální statistiky publikovány- jsou dvouleté děti do MŠ
přijaté a tedy evidované statistikami), ovšem tyto děti mohou reálně nastoupit až
v okamžiku, kdy dosáhnou 3 let [více viz Kuchařová et al. 2009].
Určité rozdíly mezi představami a realitou (řádově však pouze v několika
procentních bodech) byly shledány v možnosti střídaní obou rodičů na rodičovské
dovolené, která byla ženami častěji preferována nežli v rodinách praktikována, a dále
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
75
u možnosti zajištění péče o děti ve věku tří až čtyř let v mateřských školách, kam
matky děti umísťovaly o něco častěji než by si představovaly. Vzhledem k tomu, že
v českém prostředí zatím nemá příliš dlouhou tradici a především není u nás rozšířena
placená péče o děti najatou osobou, která do domácnosti dochází, ani vzájemné hlídání
s jinými rodiči, vyskytovaly se tyto formy péče v dotazovaným rodinách zcela
minimálně.
Tabulka č. 3.6 Reálný způsob zajištění péče o nejmladší dítě v závislosti na
jeho věku, podle typu rodiny, ženy (v %)
6-11 měsíců 1-2 roky 2-3 roky 3-4 roky
více než
4 roky
3 5 3 5 3 5 3 5 3 5
já sama na RD/v domácnosti 94,0 97,5 90,7 93,9 79,4 79,9 40,7 38,3 15,3 15,9
partner na RD/v domácnosti 2,4 0,4 3,2 0,2 3,6 1,2 1,2 0,6 - oba
rodiče střídavě 0,8 0,2 2,0 1,2 2,8 1,7 2,0 2,5 2,4 1,1
prarodiče/jiní příbuzní 1,2 1,0 2,8 3,1 6,0 8,5 8,3 12,6 8,8 10,4
vzájemné hlídání s jinými rodiči 0,4 0,8 - 0,6 0,8 1,9 1,6 4,0 0,8 2,9
najatá osoba/placené hlídání - - 0,4 0,6 1,2 1,2 1,6 2,7 2,4 1,8
jesle/mateřská škola 1,2 - 0,8 0,4 6,0 5,6 44,7 39,3 70,3 67,9
Pozn.: Čísla ve 2. řádku označují typ sondy: Sonda 3 – úplná rodina se školními dětmi; Sonda 5 – neúplná
rodina se závislými dětmi
Ačkoliv hlavní díl odpovědnosti za péči o děti a domácnost stále leží na ženách,
ochota mužů podílet se, v případě nutnosti, na péči o dítě je kupodivu poměrně
vysoká (jak bylo patrné již v úvodní části této kapitoly, resp. v postojích k výroku
„Pokud je to pro rodinu výhodné, je správné, když muž zůstane doma s dětmi a žena
chodí do práce“). Část péče o děti v předškolním věku i za cenu dočasného přerušení
zaměstnání by totiž dle svých slov byla ochotna převzít více než polovina svobodných
a bezdětných mužů ve věku do 30 let a přibližně dvě pětiny mužů, kteří již děti mají.
Procentuální rozložení názorů žen na potencionální ochotu jejich partnerů převzít část
péče o malé dítě do svých rukou je velmi podobné.
V případě manželských párů se názory mužů i žen naprosto shodují v polovině
rodin, ve více než čtvrtině párů se shodují téměř (tzn. jeden z partnerů zvolil na
shodném pólu odpověď „určitě“, druhý „spíše“ a naopak) a zbylá necelá čtvrtina párů
se ve svých názorech na tuto otázku neshodla (tzn. jeden z partnerů souhlasil, druhý
nikoliv).
Zde je ovšem na místě připomenout, že se jedná pouze o vyjádření potencionální
ochoty převzít část péče (nikoliv péči celou) o dítě na bázi dočasnosti, a
nelze tedy tento postoj ztotožňovat s odchodem mužů na rodičovskou dovolenou,
kdy poskytují dětem péči celodenní, zpravidla dlouhodobě. Konkrétní otázka
týkající se odchodu muže na rodičovskou dovolenou byla položena pouze v šetření
rodičů dětí ve věku do 6 let, kde jsme se však zajímali o souhlas ženy s tím, aby její
partner či manžel, pokud by projevil zájem, zůstal doma a celodenně pečoval o dítě
formou rodičovské dovolené. S touto „výměnou rolí“ by určitě souhlasila každá desátá
žena, „spíše“ by souhlasilo zhruba 30 % žen, dvě pětiny by naopak „spíše“ nesouhlasily
a zbytek by rozhodně nesouhlasil. Rozložení odpovědí mužů týkající se názorů jejich
partnerek je velmi podobné, při bližším pohledu na názorovou shodu v partnerských
párech však zjistíme, že necelá čtvrtina párů má v tomto ohledu názory protichůdné.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
76
Ženy, které by celodenní péči o dítě svému partnerovi nepřenechaly, své
rozhodnutí nejčastěji odůvodňovaly tím, že o dítě se dle jejich názoru má starat
matka, a rovněž skutečností, že partner vydělává více peněz než ony (vysokoškolačky
pak stejně často jako finanční důvody spojené z partnerovým zaměstnáním
uvádějí charakter partnerovy práce, kde dlouhodobé přerušení není možné). Sami
muži, kteří by nebyli ochotni přerušit ani na určitý čas své zaměstnání za účelem péče
o dítě předškolního věku, pak uváděli shodné argumenty, tedy v prvé řadě preferenci
mateřské péče, následovanou finančními důvody, tj. jejich vyššími příjmy v porovnání
s partnerkou.
Z hlediska časování návratu žen zpět do zaměstnání po skončení mateřské,
resp. rodičovské dovolené (graf č. 3.3) lze říci, že vysokoškolačky se podstatně častěji
než ženy s nižším vzděláním vrací zpět do zaměstnání ještě před dovršením tříleté
věkové hranice dítěte, po kterou je jim garantováno držení pracovního místa v zaměstnání.
Ženy s nejnižším vzděláním naopak podstatně častěji využívají možnosti pobírání
rodičovského příspěvku i čtvrtým rokem, ačkoli tím riskují ztrátu svého pracovního
místa u původního zaměstnavatele a zvyšují tak riziko nezaměstnanosti. Z údajů
zobrazených v grafu je nicméně zřejmé, že většina žen bez ohledu na vzdělání zůstává
s dětmi doma alespoň tři roky, což zcela koresponduje s výše zmíněnými preferencemi
péče o malé děti.
Graf č. 3.3 Věk prvního dítěte při nástupu ženy zpět do práce po skončení
mateřské, resp. rodičovské dovolené, podle vzdělání, sonda 6 (v %)
19%
20%
39%
24%
33%
18%
57%
47%
42%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
ZŠ, bez maturity maturita VOŠ, VŠ
méně než tři roky
3 roky
více než tři roky
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
77
V kontextu zajištění péče o malé dítě formou mateřské, resp. rodičovské
dovolené jsme se v rodinách s dětmi ve věku do 6 let dále zajímali o to, zda ženy,
které již tuto péči ukončily a nastoupily zpět do zaměstnání, považují dobu strávenou s
dítětem doma za správnou nebo zda se na základě svých zkušeností domnívají, že by
bylo lepší zůstat doma po dobu delší či naopak kratší. Z hlediska potřeb dítěte se
více jak čtyři pětiny matek shodují, že doba, kterou strávily se svým prvním
dítětem na mateřské, resp. rodičovské dovolené, byla zcela adekvátní, necelá
pětina se domnívá, že by bylo lepší, kdyby byly doma delší dobu a o opaku je
přesvědčeno jen naprosté minimum žen. Pocit, že by s dítětem bylo lepší zůstat déle,
než bylo v té době možné, častěji vyjadřovaly ženy, které strávily na rodičovské
dovolené méně než tři roky. V tomto případě se též častěji jednalo o ženy s vysokoškolským
vzděláním, které pravděpodobně vzhledem k charakteru svého zaměstnání
nechtěly přerušit svou pracovní aktivitu na příliš dlouhou dobu a riskovat tak ztrátu
orientace v oboru.
Z hlediska možností pracovního uplatnění jsou postoje matek malých dětí
mírně odlišné, o adekvátnosti doby strávené doma jsou přesvědčeny „pouze“
dvě třetiny dotazovaných žen, více jak čtvrtina se v tomto případě domnívá, že by
bylo lépe zůstat doma kratší dobu a pouze 8 % má názor opačný.26
Období péče o dítě může mít, vzhledem k obvyklé absenci jednoho příjmu
v rodině, značný dopad na rodinný rozpočet, který se ve většině případů více či
méně snižuje (viz kapitola 2.3). Z tohoto důvodu jsou někteří rodiče nuceni (nebo
alespoň chtějí) rodinné příjmy zvyšovat, k čemuž existuje několik způsobů. V nadpoloviční
většině rodin s malými dětmi řeší tuto situaci zintenzivněním výdělečné
činnosti partnera, který si, mnohdy po celou dobu rodičovské dovolené jeho partnerky,
přivydělává nebo věnuje své hlavní výdělečné činnosti více času než předtím.
Ve více než třetině dotazovaných rodin využívají finanční výpomoci ze strany rodičů a
v přibližně třetině rodin zvyšovala příjmy rodiny příležitostnými pracemi, brigádami
apod. sama žena na rodičovské dovolené. Ačkoliv to bylo ve většině případů jen po
krátkou dobu, je z uvedených podílů matek, které si při rodičovské dovolené přivydělávají,
zřejmé, že zrušení limitu výše přivýdělku pečující osoby od 1.1.2004 bylo
pozitivním krokem.
Jak naznačily již údaje uvedené v tabulce č. 3.4 týkající se ideálních pracovních
úvazků ženy v závislosti na věku dítěte, kdy pouze nízký podíl respondentů preferoval
zapojení ženy na trhu práce formou celého či částečného úvazku v době, kdy dítěti
ještě nejsou tři roky, většina matek na rodičovské dovolené se současně s péčí o dítě
pravidelné výdělečné činnosti nevěnuje. Ve výzkumu rodičů dětí do šesti let mělo
pravidelné zaměstnání v době, kdy byly na rodičovské dovolené, jen zhruba 6 %
matek. Další zdroj příjmu (z pronájmu, prodeje domácích výrobků apod.) využívalo
pouze 8 % dotazovaných rodin (viz tabulka č. 3.7).
26
Ve výzkumu byly zjišťovány též názory na dobu strávenou na mateřské, resp. rodičovské dovolené s posledním
dítětem, které jsou velmi podobné odpovědím týkajícím se prvního dítěte, proto zde nebudou
podrobněji rozebírány.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
78
Tabulka č. 3.7 Využívali jste některý z následujících způsobů zvyšování
rodinných příjmů v době, kdy jste byla na poslední rodičovské dovolené?
ženy, sonda 6 (v %)
ano
po celou
dobu
po velkou
část
po krátkou
dobu
ne
Partner si přivydělával/věnoval výdělečné činnosti více času. 26,9 17,8 11,4 43,8
Já jsem si přivydělávala příležitostnými pracemi. 5,7 8,4 19,8 66,1
Já jsem měla pravidelnou práci. 1,4 2,4 2,7 93,6
Rodiče nám poskytovali finanční pomoc. 8,4 8,4 20,3 62,8
Měli jsme další zdroj příjmu. 3,0 3,0 2,0 91,9
Práce na částečný úvazek a jiné formy pracovního režimu
Mezi nejčastější opatření podporující slaďování pracovního a rodinného života
ze strany zaměstnavatelů bývá řazena práce na zkrácený úvazek. V současné české
společnosti by výraznější možnost zkrácení pracovní doby byla především ženami
vítána, mezi preferencemi a skutečností však existuje výrazný nesoulad, neboť ve
stávajících podmínkách je práce na částečný úvazek jen obtížně dostupná a zároveň
v porovnání s plnými úvazky ekonomicky velmi nevýhodná [Ettlerová et al. 2006].
Kratší úvazky též představují určité riziko v podobě snížených možností pracovního
postupu či v nižších nárocích na zaměstnanecké výhody.
Ve studovaných rodinách částečný úvazek využívá nebo někdy využila z důvodu
péče o dítě jen 4 % mužů, přičemž v mladých rodinách se podstatně častěji jednalo o
otce s vysokoškolským vzděláním, kterých tuto formu pracovního úvazku využila
zhruba pětina. U žen je výskyt částečných úvazků sice častější, více jak čtvrtinový
podíl matek však stále představuje pouhou menšinu.
Hlavní důvody proč rodiče malých dětí na částečné úvazky nepracují, se
podstatně odlišují podle pohlaví (tabulka č. 3.8). U mužů je dominující okolností jejich
vlastní nezájem následovaný finanční nepřijatelností snížených platů, které zkrácené
úvazky pochopitelně přinášejí. Muži jsou totiž stále považováni za hlavní živitele
rodiny, ale navíc je pro ně práce, jak se již prokázalo v předchozí části (viz kapitola
2.1), v žebříčku hodnot vysoce ceněna, proto se v ní v převážné většině případů chtějí
realizovat naplno.
U žen se nejčastěji zmiňované okolnosti bránící v práci na částečný úvazek
výrazně odlišují podle toho, zda se jedná o matku samoživitelku či ženu z úplné rodiny.
Osamělé matky vzhledem k absenci partnera a jeho příjmu uvádějí na prvním místě
finanční důvody a až za nimi nezájem o práci na částečný úvazek, který je naopak
primárním důvodem, stejně jako u mužů, pro ženy žijící s partnerem. Matky z úplných
rodin následně zmiňují, a to ve zhruba pětině případů, že pracovat na částečný úvazek
jim jejich zaměstnavatel vůbec neumožňuje, finanční nepřijatelnost je pro ně pak až
na místě třetím. Zhruba 15 % matek nejmenších dětí dále deklaruje, že jim v tom
brání jiné, blíže nespecifikované okolnosti.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
79
Tabulka 3.8 Brání Vám nějaké okolnosti v tom, abyste z důvodu péče o dítě
pracoval(a) na částečný úvazek? Podle pohlaví a typu rodiny (v %)
sonda 2 sonda 3 sonda 5
muži ženy muži ženy ženy
Nebrání, nemám zájem pracovat na částečný
úvazek.
46,7 32,3 57,5 44,0 29,4
Ano, je to pro mě finančně nepřijatelné. 33,9 17,2 27,1 19,1 38,3
Ano, zaměstnavatel mi to neumožňuje. 9,4 21,4 6,7 19,1 9,7
Ano, brání mi v tom jiné okolnosti. 6,1 15,1 5,8 6,6 9,1
Nebrání, již pracuji na částečný úvazek. 3,9 14,1 0,4 5,4 8,3
Nepřichází v úvahu, zatím nechci pracovat. x x 2,5 5,8 5,2
Pozn.: Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 5 - neúplná rodina se
závislými dětmi
Nedostatečná či finančně nevýhodná nabídka zkrácených úvazků pro matky
malých dětí ovšem může přinášet mimo jiné určité komplikace při návratu žen zpět do
zaměstnání po skončení rodičovské dovolené, které mohou ve svém negativním
důsledku vyústit v krátkodobou i dlouhodobější nezaměstnanost těchto žen. Z provedeného
šetření vyplynulo, že bezprostředně po své poslední mateřské, resp. rodičovské
dovolené nebo pobytu doma s dítětem pokračovala v práci se stejnou (případně) delší
pracovní dobou jako před mateřskou dovolenou zhruba polovina žen, jejichž děti jsou
dnes v předškolním či školním věku, i matek samoživitelek (viz graf č. 3.4). Více jak
čtvrtina matek malých dětí začala pracovat na kratší úvazek, zhruba každá desátá žena
z tohoto typu rodiny dočasně přestala pracovat, ale později se do práce vrátila a zbylý
podíl přestal pracovat natrvalo. V případě matek dětí školního věku je situace mírně
odlišná, neboť návrat do pracovního procesu na pozdější dobu odložila téměř čtvrtina a
pracovat na zkrácený úvazek začala naopak pouze pětina žen. Ženy bez partnera ve
srovnání s ostatními matkami přestaly v podstatně vyšší míře pracovat natrvalo,
jednalo se však většinou o ženy s nejnižším vzděláním. V práci se stejnou či delší pracovní
dobou ve srovnání s obdobím před nástupem na mateřskou dovolenou pokračovaly
naopak častěji ženy s vysokoškolským vzděláním (u matek dětí předškolního a
školního věku se sice statisticky významné rozdíly z hlediska vzdělání neprokázaly,
nicméně i u nich je možné vysledovat určité tendence k častějšímu návratu na stejnou
či delší pracovní dobu u vysokoškolaček).
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
80
Graf č. 3.4 Co jste dělala bezprostředně po své poslední mateřské/rodičovské
dovolené? Podle typu rodiny, ženy (v %)
53%
28%
11%
7%
49%
19%
24%
8%
49%
20%
18%
14%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
Pokračovala jsem v
práci se stejnou
pracovní dobou nebo i
delší.
Začala jsem pracovat
na kratší pracovní
úvazek.
Dočasně jsem přestala
pracovat, ale později
jsem se do práce
vrátila.
Natrvalo jsem přestala
pracovat.
sonda 2 sonda 3 sonda 5
Pozn.: Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 5 - neúplná rodina se
závislými dětmi
Kromě částečných úvazků jsou často zmiňovanými způsoby výkonu zaměstnání
umožňujícími zaměstnaným rodičům snazší harmonizaci jejich pracovních a rodinných
povinností flexibilní formy pracovní doby. Mezi ně je řazena zejména pružná pracovní
doba, kde lze počátek a konec pracovní doby volit, a práce vykonávaná z domova, kde
si zaměstnanec rovněž může libovolně rozvrhnout, kdy bude pracovat. Ačkoliv má
práce z domova samozřejmě i svá úskalí v podobě zvýšené intervence pracovních
povinností do rodinných záležitostí a naopak, „akumulace povinností“, větší zranitelnosti
zaměstnanců apod., je možné ji s péčí o malé děti povětšinou skloubit velice
dobře. Tento způsob výkonu práce navíc umožňuje výdělečnou činnost i těm osobám,
pro než by vzhledem k jejich životní situaci byla práce vykonávaná v místě zaměstnavatele
příliš náročná či nepřipadala v úvahu vůbec - mezi tyto skupiny osob patří vedle
důchodců či studentů zejména matky na mateřské a rodiče na rodičovské dovolené
[Kyzlinková, Svobodová 2007]. Pružná pracovní doba je v porovnání s prací z domova
o něco rozšířenější, paradoxně však častěji u mužů než u žen.
Z odpovědí dotazovaných matek je zcela zřejmé, že právě pružná pracovní
doba je pro ně nejpreferovanější formou práce (jako nejlepší pracovní dobu ji uvádí
37 % matek, v současnosti jich takto pracuje 22 %), práce z domova se po pevné
pracovní době umístila na místě třetím (doma by rádo pracovalo 15 % žen oproti
pouhým 5 %, které takto skutečně pracují).
Z uvedeného je patrné, že práce na zkrácený úvazek ani flexibilní formy
pracovní doby nejsou zatím mezi matkami malých dětí příliš rozšířenými způsoby
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
81
výkonu zaměstnání, ačkoliv si nemalý podíl žen uvědomuje, že by jim tyto formy práce
mohly skloubení sféry pracovní a rodinné ulehčit. Zatímco nízký podíl matek s pružnou
pracovní dobou či pracujících z domova je zapříčiněn především nízkou nabídkou ze
strany zaměstnavatele, o práci na zkrácený úvazek není mnohdy zájem ani ze strany
samotných zaměstnanců, resp. zaměstnankyň, neboť si jsou velmi dobře vědomi, jaká
úskalí tato forma práce s sebou přináší. Nedostatečnou nabídku zmíněných forem
pracovního režimu potvrzují též výsledky výzkumu CVVM, z nichž vyplynulo, že zavedení
práce na zkrácený úvazek vůbec nepřipadá v úvahu na více než dvou pětinách
pracovišť ekonomicky aktivních respondentů (přičemž na dalších 25 % v současnosti
neexistuje, ale zavést by asi šla), zavedení pružné pracovní doby není možné u více
než poloviny zaměstnavatelů (možnost zavedení připouští pětina dotazovaných) a
možnost pracovat z domova vylučuje dokonce 70 % respondentů (přičemž zavést by ji
bylo možné v 13 % případů) [CVVM 2003]. Z novějších údajů zahrnujících odpovědi
samotných zaměstnavatelů vychází, že práci na zkrácený úvazek nabízí svým zaměstnancům
necelé dvě třetiny organizací působících v ČR, ovšem všem zaměstnancům je
to umožněno pouze v každém desátém podniku. Více než dvě třetiny zaměstnavatelů
se zároveň domnívají, že tento způsob zaměstnávání přináší firmě spíše či určitě
nevýhody. Pružnou pracovní dobu nabízí alespoň některým skupinám zaměstnanců 43
% zkoumaných podniků (9 % organizací ji nabízí všem) a práci z domova jen 14 %,
resp. 1 % podniků, přičemž pro polovinu firem je flexibilní pracovní doba nevýhodná,
práce z domova je pak nevýhodná pro více jak čtyři pětiny firem [Haberlová,
Kyzlinková 2009].
3.3 Korelace mezi sférou soukromou a profesní
Ve vzájemném vztahu soukromé sféry a oblasti zaměstnání se promítají jak
hodnoty a životní šance aktérů, tak jejich konfrontace s realitou, která obsahuje
nejenom podmínky a možnosti pro rozhodování jedince, ale také rizika (např. nejistotu
na pracovním trhu) a z nich vzešlé obavy z dopadů rozhodnutí učiněných v jedné sféře
na sféru druhou. Oboustranná interference sféry profesní a soukromé a s nimi
související nutnost skloubení času věnovaného zaměstnání a ostatním aktivitám se
netýká pouze krátkodobého rytmu (denního nebo týdenního) a rozhodování, často se
odráží také v podstatně delším časovém horizontu a uspořádání partnerského či
rodinného života - např. přerušení kariéry z důvodů péče o dítě nebo jiného člena
rodiny se všemi konsekvencemi na straně profesní i v rovině jiných životních plánů či
událostí.
Při utváření životních strategií mohou být hledána vhodná řešení a spolu s tím
zvažováno vzájemné ovlivňování uvedených oblastí - jak intervence sféry zaměstnání
do rodinného života v rozhodování o životních plánech a krocích, tak vlivu rodiny a
soukromé sféry na profesní aktivity - v mladých rodinách především při zvažování
dopadů založení rodiny a výchovy dětí na pracovní uplatnění či nutnost ústupků v jedné
či obou sférách.
Plány týkající se zaměstnání a profesního uplatnění potenciálně vstupují jako
jedno z kritérií při zvažování, zda jedinec chce nebo nechce mít dítě a především kdy
tuto událost podstoupí. Při rozhodování o narození dítěte zvažují nějakým způsobem
své pracovní plány více než čtyři pětiny lidí. Velkou důležitost přikládají profesním
plánům především mladí a bezdětní lidé, nepočítáme-li ty, kteří o těchto věcech
neuvažují (více než pětina), pak dvě třetiny mladých lidí při rozhodování o narození
dítěte vážně zohledňují své profesní plány. Jinak je tomu v rodinách, kde jsou již děti
přítomny. Téměř polovina rodičů školních dětí hovoří o malé důležitosti pracovních
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
82
plánů při rozhodování o narození potomka, mezi rodiči mladších dětí je to více než
polovina dotázaných (viz graf č. 3.5). Důležitost své práci přikládají především vysokoškolsky
vzdělaní lidé, naopak lidé s nejnižším vzděláním tímto způsobem vůbec
neuvažují nebo přikládají pracovním plánům v tomto ohledu pouze malou důležitost.
Graf č. 3.5 Důležitost přikládaná plánům týkajícím se zaměstnání a profesního
uplatnění při rozhodování o narození dítěte. Podle typu rodiny (v %)
0%
20%
40%
60%
80%
100%
muž žena muž žena muž žena muž žena žena
sonda 1 sonda 2, bezdětní sonda 2, s dětmi sonda 3 sonda 5
velmi velká poměrně velká poměrně malá velmi malá nepřemýšlím o tom
Pozn.: Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda
5 - neúplná rodina se závislými dětmi
Výchova dětí a péče o ně, zejména v rané fázi jejich života, bývá časově velmi
náročná a přináší s sebou mimo jiné nutnost reorganizace časového fondu rodičů.
V porovnání s dobou, kdy byli bezdětnými, se rodičům malých dětí výrazně snižuje
množství volného času, a některé aktivity, kterým se bezdětní lidé věnují, je nyní
třeba omezit. Některé rodiny navíc též pociťují negativní dopad péče o děti na rozpočet
domácnosti. A tyto okolnosti mohou vyvolávat u některých lidí jisté obavy týkající se
právě vlivu časové i finanční náročnosti péče o děti na ostatní oblasti života, mezi
které patří především volnočasové aktivity, možnosti vzdělávání či pracovní život. U
žen mohou být tyto obavy navíc umocněny nutností opustit na poměrně dlouhou dobu
pracovní trh v souvislosti s odchodem na mateřskou a později rodičovskou dovolenou
za účelem celodenní péče o děti a potažmo tak na několik let ztratit kontakt se
zaměstnáním.
V pracovní oblasti panují obavy ze ztráty zaměstnání či šance na finančně
či jinak zajímavou práci v souvislosti s nutností péče o děti častěji právě u žen.
Obdobně je tomu z hlediska strachu z toho, že by v souvislosti s výchovou a péčí o děti
mohly být omezeny šance na další pracovní postup. Obavy z komplikací v profesní
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
83
oblasti v úplných rodinách s dětmi jsou nejčastější u matek menších dětí (viz graf
č. 3.6) - například obavu ze ztráty práce vyjadřuje 60 % matek předškolních dětí oproti
necelé třetině žen s dětmi školního věku, které ve srovnání s menšími dětmi nevyžadují
již tak intenzivní péči (viz kapitola 1.4).
Obavy z omezení šancí na pracovní postup, které dotázané matky školních dětí
a samoživitelky deklarují, mají svůj reálný základ v tom, jak velký zásah do jejich
pracovní kariéry znamenalo období péče o malé dítě (viz tabulka č. 3.9). Ty z žen,
jejichž pracovní kariéra nebyla mateřskou, resp. rodičovskou dovolenou a péčí o děti
poznamenána prakticky vůbec, nebo jen na krátký čas, se v případě dalšího dítěte
spíše neobávají omezení šancí na postup v práci. Naopak ženy, pro než období péče
znamenalo dlouhodobé či trvalé poznamenání pracovní kariéry, vyjadřují podobné
obavy v případě dalšího dítěte ve více než polovině případů.
Tabulka č. 3.9 Zásah do pracovní kariéry a jeho reflexe v obavách z omezení
šancí na pracovní postup, podle typu rodiny, ženy (v %)
Jak velký zásah do pracovní kariéry znamenala pro Vás mateřská/rodičovská
dovolená nebo pobyt doma s malým/i/dítětem/dětmi?
sonda
obava z omezení
šancí na
další postup
v práci
velmi malý, v
podstatě ji to nijak
nepoznamenalo
poměrně malý,
poznamenalo ji to
jen na krátký čas
poměrně velký,
poznamenalo ji to
na dlouhou dobu
zásadní, (zatím) ji
to poznamenalo
natrvalo
ano 25,5 29,3 56,5 60,0
3
ne 74,5 70,7 43,5 40,0
ano 31,5 43,6 55,6 44,4
5
ne 68,5 56,4 44,4 55,6
Pozn.: Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
Reálný zásah do pracovní kariéry v souvislosti s čerpáním mateřské a rodičovské
dovolené je matkami, které již touto zkušeností prošly, hodnocen spíše jako malý
s žádnými nebo pouze krátkodobými dopady. Velký zásah s dlouhodobými či (zatím)
trvalými následky z hlediska pracovní kariéry deklaruje zhruba pětina žen se školními
dětmi a matek samoživitelek (viz tabulka č. 3.10). V úplných rodinách je zásah hodnocen
jako velmi malý především ženami se základním vzděláním a bez maturity. Dá se
předpokládat, že práce, kterou méně vzdělané ženy vykonávají, není v porovnání s
pracemi vykonávanými např. vysokoškolačkami svým charakterem příliš závislá na
udržování a získávání nových informací a kompetencí v oboru či na využívání
specifických vědomostí, které mohou za dobu péče o dítě zastarat. Proto tedy období
péče o dítě následný návrat do zaměstnání prakticky nepoznamená.
Na druhé straně v rodinách samoživitelek se vyděluje specifická skupina matek
s nejnižším vzděláním, které častěji než ženy se vzděláním vyšším i než ženy z úplných
rodin uvádějí, že jejich pracovní dráha byla obdobím péče o dítě natrvalo poznamenána.
Fakt, že žena žije sama bez partnera (i když ne ve všech případech byla
samoživitelkou již v době nástupu do zaměstnání po ukončení domácí péče o děti) ve
spojitosti s její nízkou kvalifikací a zvýšeným rizikem nezaměstnanosti spojeným
s návratem z rodičovské dovolené jsou zřejmě zásadními faktory, jejichž kombinace
posiluje negativní dopady v pracovní sféře pro část žen z neúplných rodin.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
84
Tabulka č. 3.10 Zásah období péče o děti do pracovní kariéry, podle typu
rodiny, ženy (v %)
Jak velký zásah do pracovní kariéry znamenala pro Vás mateřská/rodičovská
dovolená nebo pobyt doma s malým/i/dítětem/dětmi?
sonda vzdělání
velmi malý,
v podstatě ji to
nijak nepozname-
nalo
poměrně malý,
poznamenalo ji to
jen na krátký čas
poměrně velký,
poznamenalo ji to
na dlouhou dobu
zásadní, (zatím) ji
to poznamenalo
natrvalo
ZŠ,bez maturity 51,9 23,5 21,0 3,7
maturita 38,0 39,7 18,2 4,1
VOŠ, VŠ 37,5 40,0 17,5 5,0
3
celkem 42,6 34,3 19,0 4,1
ZŠ,bez maturity 43,4 35,5 11,4 9,6
maturita 33,0 50,0 12,8 4,1
VOŠ, VŠ 41,3 44,4 11,1 3,2
5
celkem 38,0 43,8 12,1 6,0
Pozn.: bez „nepřipadá v úvahu, nezačala jsem pracovat“. Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 5
- neúplná rodina se závislými dětmi
Obavu z podstatného snížení životní úrovně v souvislosti s péčí o děti vyjadřují
především mladí jednotlivci, mladé rodiny a ženy samoživitelky, které se svým
současným příjmem v souvislosti s přítomností (malého) dítěte v rodině vycházejí
nejobtížněji. Naopak v úplných rodinách se školními dětmi se projevuje pravděpodobně
větší jistota v otázce materiálního a finančního zabezpečení, neboť v řadě zkoumaných
rodin ženy při péči o děti plně pracují, u dvoupříjmových rodin je tedy strach
z výrazného propadu životní úrovně nižší než u rodin v jiné fázi rodinného cyklu a
neúplných rodin.
Co se týče konkrétního dopadu rodičovské dovolené na rozpočet a
hospodaření domácnosti tak, jak ho vnímají rodiče dětí ve věku do 6 let, je možné
říci, že za zcela zásadní ho v případě první i poslední rodičovské dovolené považovala
zhruba každá desátá rodina. Pro dvě pětiny rodičů byl finanční dopad snížených příjmů
v průběhu rodičovské dovolené poměrně velký, pro přibližně stejný podíl naopak
poměrně malý a přibližně desetinu rodin prakticky nezasáhnul. V závislosti na vzdělání
nebyly v odpovědích žen ani mužů shledány žádné významné rozdíly. Zajímavé je
zjištění, že přibližně pětina partnerských párů vnímala zásah rodičovské dovolené do
rodinného rozpočtu zcela opačně, tj. pro ženu byl spíše velký a pro jejího partnera
spíše malý a naopak (tyto případy byly rozděleny zhruba na polovinu).
Mladí, svobodní a dosud bezdětní lidé vyjadřují největší obavu z toho, že by
v souvislosti s péčí o děti museli zrušit některé své životní plány (uvádí to 77 %
dotázaných žen a 68 % mužů), toto je nicméně deklarováno napříč zkoumanými typy
rodin. Všichni, bezdětní i rodiče s různě starými dětmi, si uvědomují nutnost redefinice
plánů vzhledem k časové náročnosti péče o dítě a k reálným možnostem, které v dané
situaci dítě svým rodičům dává. Toto ovšem vůbec nemusí znamenat, že zrušení
některých životních záměrů musí nutně být vnímáno negativně. Rodičovství je pro
většinu lidí velmi důležitou součástí jejich životních plánů, hodnotou, o kterou usilují a
jejíž realizaci si přejí. To, že této situaci přizpůsobují své ostatní životní plány, jen
dokládá, jak vysoko na jejich žebříčku hodnot rodina a děti stojí.
Z hlediska možné ztráty kontaktu s ostatními lidmi nelze říci, že by péče
a výchova dětí vyvolávala u dotázaných rodičích výraznější starosti, a to především u
dotázaných mužů. V případě žen uvádí obavu ze ztráty mezilidských kontaktů zhruba
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
85
třetina mladých žen, ovšem pouze zhruba každá desátá vyslovuje výraznou obavu
(„určitě ano“). Naopak s tvrzením určitě nesouhlasí čtvrtina dotázaných žen (pouze
mezi svobodnými bezdětnými je to 15 %).
Nejméně často jsou pak uváděny negativní dopady na možnosti věnovat se
dalšímu vzdělávání. Výjimku tvoří pouze mladí svobodní lidé (a to především ženy),
kteří v oblasti svého vzdělání pociťují oproti ostatním dotazovaným určitou nejistotu,
což je způsobeno především jejich vlastní životní situací, neboť části z nich se vzdělávání
stále týká. Naopak, z osob v následných fázích rodinného cyklu se v současné době
dále vzdělává pouze malá část, většina dotázaných ani nemá o další vzdělávání zájem.
Muži ve srovnání se ženami sdílejí sledované obavy méně často, zejména
pak ty, které se týkají dopadů na jejich zaměstnání, což je vzhledem k reálnému
rozdělení domácích povinností a času věnované péči o děti nasnadě. Pokud muži
v souvislosti s výchovou dětí nějaké obavy vyjadřují, je to především z hlediska dopadů
na životní úroveň a nutnost měnit své životní plány (viz graf č. 3.7).
Graf č. 3.6 Obavy související s výchovou dětí a jejím dopadem na různé oblasti
života, podle typu rodiny, ženy (kladné odpovědi, v %)
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
obava ze
ztráty práce
obava ze
ztráty šance
na
zajímavou
práci
obava z
omezení
šancí na
pracovní
postup
obava z
nemožnosti
studovat
obava z
podstatného
snížení
životní
úrovně
obava z
nutnosti
zrušit
některé
životní plány
obava ze
ztráty
kontaktu s
lidmi
sonda 1 sonda 2, bezdětní sonda 2, s dětmi sonda 3 sonda 5
Pozn.: otázka se ve formulaci liší podle typu sondy: Sonda 1 a 2: „Předpokládejme, že by se Vám v blízké
době narodilo dítě. Obáváte se v souvislosti s tím:“; Sonda 3 a 5: „Výchova dětí a péče o ně je často náročná
a vyžaduje hodně času. Stalo se Vám nebo se obáváte, že v souvislosti s výchovou a péčí o děti by se Vám
mohlo stát:“ Dotazované okruhy dopadů byly následující“ a) že jste/byste přišel(a) o práci, kterou máte, b)
že jste/byste ztratil(a) šanci na finančně/jinak zajímavou práci, c) že to/by to omezilo Vaše šance na další
postup v práci, d) že jste/byste nemohl(a) studovat, e) že se/by se podstatně snížila Vaše životní úroveň, f)
že jste/byste musel(a) zrušit některé své životní plány, g) že jste/byste přišel(a) o kontakt s lidmi. V grafu
odpovědi „určitě ano + spíše ano“.
Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 4 manželská
rodina po odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
86
Graf č. 3.7 Obavy související s výchovou dětí a jejím dopadem na různé oblasti
života, podle typu rodiny, muži (kladné odpovědi, v %)
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
obava ze
ztráty práce
obava ze
ztráty šance
na
zajímavou
práci
obava z
omezení
šancí na
pracovní
postup
obava z
nemožnosti
studovat
obava z
podstatného
snížení
životní
úrovně
obava z
nutnosti
zrušit
některé
životní plány
obava ze
ztráty
kontaktu s
lidmi
sonda 1 sonda 2, bezdětní sonda 2, s dětmi sonda 3
Pozn.: viz poznámka pod grafem č. 3.6
Na ženách nejenže spočívá větší díl péče o domácnost a děti, což se u nich ve
srovnání s muži výrazněji odráží ve zmíněných obavách spojených s profesním životem,
ale vzhledem k těmto skutečnostem jsou ženy mnohdy zároveň i ochotnější činit
v pracovní sféře jisté ústupky. Podstatně častěji by ve srovnání s muži byly ochotny
pracovat za nižší mzdu či mimo svůj obor, muži by naopak raději ustoupili ve sféře
rodinné, a to tím, že by omezili čas věnovaný rodině nebo dojížděli za prací mimo
místo bydliště (podrobněji kapitola 2.1). Tyto preference se výrazně odrážejí též
v reálném chování dotazovaných matek a otců. Ženy totiž častěji musely v zájmu
rodiny a dětí slevit z pracovních požadavků, a to v řadě případů zcela - například téměř
čtvrtina matek musela podle svých slov zcela slevit z požadavků na výši platu (viz
tabulka č. 3.11) a další více než třetina pak z požadavků na pracovní ohodnocení
slevovala částečně. Téměř polovina žen musela v zájmu rodiny a dětí pozměnit (zcela
a částečně) své požadavky také pokud se jednalo o délku či charakter pracovní doby a
postup v zaměstnání.
Muži naopak v naprosté většině nemuseli ustupovat ani v oblasti uplatnění
kvalifikace a odborného růstu či postupu v zaměstnání ani v oblasti finančního ohodnocení
své práce. Pouze pracovní doba, její charakter či délka, je oblastí, ve které byla
více než čtvrtina mužů nucena alespoň částečně své požadavky přehodnotit.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
87
Tabulka č. 3.11 Nutnost slevit z vybraných požadavků v zájmu rodiny a dětí,
sonda 6 (v %)
ano, zcela ano, částečně ne
ženy
výše platu/mzdy v zaměstnání 18,3 35,5 46,3
délka/charakter pracovní doby 15,0 33,8 51,1
odborný růst/postup v zaměstnání 15,0 32,8 52,1
uplatnění kvalifikace a odbornosti 13,8 29,3 57,0
kvalita mezilidských vztahů na pracovišti 2,8 18,5 78,7
muži
délka/charakter pracovní doby 4,5 26,2 69,3
výše platu/mzdy v zaměstnání 3,7 13,5 82,8
odborný růst/postup v zaměstnání 3,5 12,0 84,5
uplatnění kvalifikace a odbornosti 2,5 12,2 85,3
kvalita mezilidských vztahů na pracovišti 1,5 8,2 90,3
Pozn.: otázka: „Musel/a jste někdy v zájmu rodiny a dětí slevit z požadavků na některou z následujících
věcí?“
Péče o malé děti, zejména ta celodenní formou mateřské a rodičovské dovolené,
může vést k určitým problémům spojeným s návratem matek zpět do zaměstnání,
po zpravidla několikaletém přerušení pracovní kariéry. Z provedeného výzkumu
vyplynulo, že bez jakýchkoliv komplikací se zpět do zaměstnání po poslední mateřské,
resp. rodičovské dovolené podařilo nastoupit zhruba polovině dotazovaných matek,
necelá třetina žen určité problémy měla, ale povedlo se jim je vyřešit, zhruba každá
desátá matka zůstala v domácnosti a přibližně 12 % žen bylo po své poslední rodičovské
dovolené nezaměstnaných. V případě matek samoživitelek jsou problémy s návratem
do zaměstnání velmi úzce propojené s nejvyšším dosaženým vzděláním, neboť
ženy se základním vzděláním či středoškolským vzděláním bez maturity byly téměř
v pětině případů bezprostředně po skončení rodičovské dovolené nezaměstnané (v
průměru po dobu 16 měsíců) a dalších 18 % samoživitelek s nejnižším vzděláním
zůstalo v domácnosti. Nevýhodná situace žen s nízkým vzděláním na pracovním trhu
je v tomto případě umocněna právě péčí o malé dítě, o které se musejí starat samy
bez pomoci partnera, což může do jisté míry zapříčinit nezájem zaměstnavatelů tyto
ženy po návratu z rodičovské dovolené zpět přijmout, přestože to může být považováno
za diskriminaci. Některým osamělým matkám se navíc nemusí podařit zajistit
adekvátní celodenní péči o dítě v době, kdy by ony byly v zaměstnání, proto jim
nezbude nic jiného, než zůstat s dítětem doma i za cenu ztráty příjmu. Matky
samoživitelky se pak nacházejí v poněkud paradoxní situaci, kdy přesto, že je jejich
rodina odkázána povětšinou téměř výhradně na jejich příjem z výdělečné činnosti, ony
se bez něj musejí obejít. Vhodným řešením pro tyto ženy by byla dostatečně široká
nabídka flexibilních forem zaměstnání, které jsou však prozatím vzhledem k charakteru
práce dostupné zejména pro ženy se vzděláním vyšším. To může být též jedním
z vysvětlení skutečnosti, že vysokoškolačky se podstatně častěji než ženy s nižším
vzděláním s problémy při návratu do zaměstnání nesetkávají.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
88
3.4 Opatření na podporu harmonizace sfér rodiny a
zaměstnání
V oblasti podpory rodiny a specificky harmonizace rodinného a pracovního života
sehrává nezastupitelnou úlohu stát. Skrze legislativní normy definuje řadu nástrojů,
které mohou jednotliví aktéři - jedinci, rodiny, zaměstnavatelé - využívat. V podpoře
rodiny se jedná především o finanční subvence probíhající přímo přes dávkové systémy
a nepřímo přes daňová opatření, dále o nabídku různých služeb i vytváření příznivých
podmínek na pracovním trhu.
Na otázku, v čem by měla státní podpora rodin s dětmi zaměřená na podmínky
slaďování rodiny a zaměstnání spočívat především, jestli ve finančních dávkách
nebo v sociálních službách, mají dotazovaní rodiče poměrně jednotný názor. S více
jak 60% většinou se zástupci mladé rodiny s malými dětmi, rodiny s dětmi školního
věku i neúplné rodiny shodnou na větším významu peněžních dávek. Diferencujícím
znakem se zde ukazuje vzdělání dotázaných, neboť s jeho rostoucí úrovní výrazně
ubývá příznivců peněžních dávek a naopak se zvyšuje podíl přívrženců rozšiřování
služeb. Právě vysokoškolsky vzdělaným rodičům, u nichž lze předpokládat nejvyšší ušlé
náklady příležitosti při delším setrvání mimo trh práce, může širší nabídka služeb přinést
rychlejší znovuzapojení do pracovního procesu. Menší důraz na finanční podporu
oproti rodičům s nižším vzděláním může rovněž souviset s jejich očekávanými vyššími
příjmy, které zajistí rodině dobrou životní úroveň i bez podpory sociálního systému.
Preference určitého typu opatření je ovlivněna také přítomností dětí v rodině, neboť
relativně nejvyšší podíl osob vyjadřujících se pro finanční dávky je mezi mladými rodiči
s jedním dítětem, nejnižší pak u bezdětných párů.
Další nefinanční formu podpory rodiny představují podmínky pro uplatnění
žen s malými dětmi na trhu práce. Může se jednat o různé podoby flexibility
pracovní doby, např. zkrácené úvazky, práci z domova, pružnou pracovní dobu a dále
o opatření pracovněprávního charakteru umožňující zaměstnanému rodiči např. péči o
malé děti, nemocné děti či jiné členy rodiny. Při rozhodování, zda by stát měl spíše
vytvářet lepší podmínky na pracovním trhu nebo podporovat matky malých dětí finančně,
se rodiče malých dětí opět přiklánějí na stranu peněžních dávek, přičemž jejich
preference se s výší vzdělání snižuje. Rodičovská dovolená vysokoškolaček totiž zpravidla
trvá kratší dobu,27
než je tomu u žen s nižším vzděláním, do zaměstnání se vracejí
dříve, což zvyšuje jejich požadavky na flexibilitu trhu práce především ve spojitosti se
snadnějším skloubením pracovních a rodinných závazků.
Vedle přímých finančních dávek podporuje stát rodiny rovněž nepřímo prostřednictvím
daňových odpočtů a slev. Daňová opatření mají motivovat k pracovní
činnosti a zajistit tak vyšší soběstačnost rodin bez nutnosti dalších redistribučních
systémů. Na tomto principu lze předpokládat, že s větší ekonomickou aktivitou jedinců,
resp. lepší příjmovou situací rodin poroste spíše preference daňových úlev, a naopak
s horší životní úrovní rodiny bude více upřednostňována přímá peněžní podpora.
V roce 2006, ve kterém proběhla výběrová šetření, se český daňový systém zásadně
změnil, a to směrem k větší podpoře rodin s nižšími příjmy. Poklesly dvě nejnižší
daňové sazby, rozšířilo se první daňové pásmo a odečitatelné položky ze základu daně
byly nahrazeny slevami na konečné dani [Kux et al. 2008]. V platnosti stále ještě bylo
společné zdanění manželů.
27
Srv. Kuchařová et al., 2006.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
89
Dvě pětiny rodičů s alespoň jedním dítětem do 6 let věku se v otázce na preferenci
mezi zvyšováním finančních dávek a zvyšováním úlev na daních vyjádřily pro
peněžní dávky. Lze pouze spekulovat, nakolik rodiče byli schopni reflektovat daňové
úpravy, které jim mohly prospět, pročež by dále uvítali spíše vyšší sociální dávky.
Názorová rozdílnost v závislosti na dosaženém vzdělání je patrná i v tomto případě,
kdy je s rostoucím vzděláním, a zpravidla tedy vyššími příjmy, upřednostňována
daňová podpora na úkor finančních dávek. Můžeme předpokládat, že na sociální dávky
by rodiny vysokoškoláků pravděpodobně nedosáhly, příp. by byl jejich přínos do
rozpočtu rodiny poměrně zanedbatelný.
Jednou z přímých finančních dávek určenou na podporu rodin s malými dětmi
je rodičovský příspěvek. Přestože od ledna 2008 je již v platnosti jeho zcela nová
úprava, která nastavuje výši vyplácení příspěvku v závislosti na délce jeho pobírání,28
v době empirického šetření byl poskytován v jednotné výši 3 696 Kč až do 4 let věku
dítěte, resp. do 7 let věku zdravotně postiženého dítěte bez ohledu na předchozí příjem
rodiče [Kux et al. 2008]. V dotazníkovém šetření však byly zjišťovány názory rodičů na
možné úpravy poskytování příspěvku zohledňující jednak délku čerpání a jednak
různou výši příspěvku, resp. předchozí mzdu rodiče. V té době platný systém přitom
představoval jednu z variant odpovědí (viz tabulka č. 3.12).
Bez ohledu na rodinnou situaci a věk dětí v rodině se respondenti z jednotlivých
typů rodin prakticky shodnou na nejlepší i na nejhorší možné variantě poskytování
rodičovského příspěvku. Za nejlepší jednoznačně považují vyplácení příspěvku do 3,5
let věku dítěte při zhruba dvojnásobné výši oproti stávající úpravě, což by znamenalo
jen půlroční zkrácení doby pobírání při poměrně vysokém nárůstu hodnoty příspěvku.29
Třetina rodičů by za nejlepší způsob poskytování příspěvku považovala hodnotu kolem
deseti tisíc korun, a to při zkrácení délky čerpání na 2,5 roku. Neochota k razantnímu
zkrácení doby čerpání příspěvku i za cenu vysoké finanční kompenzace odvíjející se od
předchozího příjmu rodiče, která by byla dokonce vyšší než při vyplácení peněžité
pomoci v mateřství, je zřejmá z jasného nesouhlasu s vyplácením příspěvku pouze do
1,5 roku věku dítěte při 70-80 % mzdy rodiče. Odráží to skutečnost vyplývající i
z jiných výzkumů, kdy matky malých dětí pokládají za správné ukončit rodičovskou
dovolenou zhruba ve třech až čtyřech letech věku dítěte [Ettlerová et al. 2006].
Převažuje zde názor, že nejen o nejmenší děti, ale i o děti do 3-4 let věku by se měl
starat především rodič, což by mu mělo být umožněno pobíráním rodičovského
příspěvku. Úprava platná v roce 2006 byla rodiči shodně považována za druhou
nejhorší variantu.
28
Zákon stanovuje tři varianty vyplácení rodičovského příspěvku: 11 400 Kč do dvou let věku (nejmladšího)
dítěte, 7 600 Kč do tří let věku dítěte nebo 7 600 Kč do 21. měsíce a 3 800 Kč od 22. měsíce věku dítěte
až do jeho čtyř let.
29
V podstatě až na úroveň, ve které se v roce 2007 skutečně vyplácel (7 582 Kč), avšak stále do 4 let věku
dítěte.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
90
Tabulka č. 3.12 Nejlepší a nejhorší varianta vyplácení rodičovského příspěvku,
podle typu rodiny (v %)
nejlepší varianta nejhorší varianta
sonda 2 sonda 3 sonda 5 sonda 2 sonda 3 sonda 5
do 4 let věku dítěte, 3 696 Kč 7,1 8,5 8,0 46,5 38,8 40,4
do 3,5 let věku dítěte, 6 000 - 7 500 Kč 52,2 53,9 52,8 1,2 1,0 1,4
do 2,5 let věku dítěte, 10 000 - 11 000 Kč 33,4 32,6 34,3 4,3 4,3 4,5
do 1,5 roku věku dítěte, 70-80 % čisté
mzdy rodiče
7,3 5,0 4,8 47,9 55,9 53,7
Pozn.: Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 5 - neúplná rodina se
závislými dětmi
Názorové diference mezi muži a ženami zjištěny nebyly, napříč vzdělanostními
kategoriemi však také výrazné rozdíly patrné nejsou, přestože by se dalo očekávat, že
vysokoškolákům by se jako výhodnější mohla jevit spíše kratší varianta zohledňující
výši předchozího příjmu. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že příspěvek čerpají
převážně ženy, které mají obecně nižší mzdy než muži, mohly by se obávat toho, že
výše jejich vypočteného příspěvku by nemusela vždy konkurovat hodnotám nabízeným
v jiných variantách.
Důraz na finanční podobu státní podpory kladli respondenti i v případě, kdy
vybírali z různých typů opatření rodinné politiky zahrnujících kromě konkrétních
peněžních dávek a jiných finančních zvýhodnění také služby péče o předškolní a školní
děti, úpravu pracovněprávních vztahů mezi rodiči-zaměstnanci a zaměstnavateli,
poradenské služby apod. Zatímco některé nástroje rodinné politiky svým zaměřením
příliš neberou na zřetel odlišnou fázi rodinného cyklu, jiná opatření jsou na danou
rodinnou situaci výhradně zacílena, jak je ostatně zřejmé z tabulky č. 3.13.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
91
Tabulka č. 3.13 Pořadí nejdůležitějších opatření* rodinné politiky usnadňujících
rodičovství, péči o děti a sladění uplatnění na trhu práce s rodinnými
povinnostmi, podle typu rodiny (v %)
sonda 1 sonda 2 sonda 3 sonda 4 sonda 5
dobře placená mateřská dovolená 33,1 24,7 25,7
dobře placená a přiměřeně dlouhá rodič. dovolená
38,8
23,8 29,4
34,3
26,7
cenově dostupné bydlení pro rodiny s dětmi 17,9 8,8 7,8 x 6,1
dostatečně vysoké přídavky na děti 10,4 5,6 5,6 10,6 8,1
možnosti zkrácených úvazků a pružné pracovní doby 8,1 6,8 6,2 16,1 4,7
dostupnost kvalitní péče pro děti do tří let, dobré ceny 5,0 4,2 4,5
dostupnost mateřských škol s kvalitní péčí, dobré ceny
9,1
8,2 10,7
14,5
7,5
snížení daní pro osoby s nezaopatřenými dětmi 5,9 2,2 2,4 7,3 3,3
kvalitní pracovněprávní ochrana rodičů v zaměstnání 3,0 0,8 1,8 4,9 1,0
dostatečně vysoké porodné při narození dítěte 2,8 3,2 0,6 x 1,8
možnost novomanželské půjčky 1,8 0,6 0,8 x 1,2
snížení nákladů na vzdělání dětí 0,7 0,4 1,0 0,8 1,2
možnost střídat se na mateřské a rodičovské dovolené 0,9 0,4 1,2 x 0,4
matkám/otcům dětí do 10 let 1-2 dny volna 0,6 0,4 x 2,0 1,6
ochrana matek/otců po návratu z mateř./rod. dovolené x x 1,6 6,1 4,3
zařízení pro pobyt školních dětí v mimoškolní době x 0,6 0,6 1,2
možnosti pro zájmy a volný čas školních dětí, ceny x x 0,6
3,1
0,6
kvalitní poradenství pro rodiče při výchově dětí x x 0,4 0,2 služby
a zař. pro staré lidi s kvalitní péčí, dobré ceny x x 0,2 x Pozn.:
* respondenti měli z daných opatření vybrat v pořadí tři nejdůležitější, v tabulce jsou uvedeny
hodnoty v prvním pořadí. Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se
školními dětmi; Sonda 4 - manželská rodina po odchodu dětí; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
Přestože jsou mladí svobodní respondenti dosud bezdětní (sonda 1), k nejdůležitějším
opatřením rodinné politiky jednoznačně zařadili dobře placenou mateřskou a
rodičovskou dovolenou, a to nejspíše proto, že s rodičovstvím očekávají po určitou
dobu menší výdělečnou činnost spojenou se snížením příjmů. Cenově dostupné bydlení
pro rodiny s dětmi by uvítala další téměř pětina z nich, neboť zajištění samostatného
bydlení pokládají mladí lidé za jeden z předpokladů založení rodiny [Ettlerová,
Matějková 2004]. Jako třetí nejvýznamnější finanční, ale i celkovou podporu zvolili
dostatečně vysoké přídavky na děti. Na dalších místech, resp. v pořadí druhé a třetí
nejdůležitější opatření, které má státní rodinná politika uplatňovat, se ve větší míře
vyskytuje dostupnost zařízení pro předškolní děti s kvalitní péčí a přijatelnými cenami
a s tím úzce související možnosti flexibilních úprav pracovní doby.
Podobně i dosud bezdětní mladí manželé zdůrazňují nezbytnost dobře placené
mateřské a rodičovské dovolené spolu s její přiměřenou délkou. Oproti
mladým manželům s dětmi však již tolik nepožadují dostatečně vysoké porodné při
narození dítěte, ale spíše volají po cenově dostupném bydlení a častěji i po možnosti
novomanželských půjček. Rodiče s alespoň jedním dítětem školního věku stále ještě
vyzdvihují smysl finančního zajištění v období rané péče o dítě formou mateřské a
rodičovské dovolené. Dále však kladou důraz na zajištění péče o děti prostřednictvím
mateřských škol s kvalitní péčí a přijatelnými cenami, dostupnost bydlení a přídavky na
děti ovšem ani oni zcela neopomíjejí. Možnosti zkrácených úvazků a pružné pracovní
doby uvádějí častěji ženy než muži, jiné významnější rozdíly zjištěny nebyly. Zařízení
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
92
pro pobyt školních dětí v době mimo vyučování a dostatek možností pro zájmy a volný
čas dětí se u těchto rodin mírně častěji objevují až jako třetí v pořadí.
Přestože na mateřské a rodičovské dovolené byli rodiče již dospělých dětí před
mnoha lety, stále finanční ohodnocení tohoto období považují za jedno z nejdůležitějších
státních opatření na podporu rodičovství a péče o děti. Lze předpokládat, že jejich
mínění může být ovlivněno životní situací vlastních dětí pečujících v současnosti o jejich
vnoučata. Velký význam v oblasti kombinace pracovních a rodinných závazků dále
spatřují ve flexibilitě pracovních úvazků a v dostupnosti kvalitních zařízení a služeb pro
děti předškolního věku. Vedle přídavků na děti pak častěji zmiňují i nižší daně pro
rodiny s nezaopatřenými dětmi a zvýšenou ochranu matek a otců před nezaměstnaností
po návratu z rodičovské dovolené.
Finanční aspekt státní podpory rodin s dětmi preferují i samoživitelky (sonda 5,
tabulka č. 3.13), pro které jsou nejdůležitějším nástrojem rodinné politiky dobře
placená mateřská a rodičovská dovolená a dále dostatečně vysoké přídavky na děti.
Z oblasti služeb řadí k nejpotřebnějším dostupnost mateřských škol, na dalších místech
v pořadí nabývají na významu možnosti částečných úvazků a pružné pracovní doby a
dostupnost bydlení.
V závislosti na dosaženém vzdělání se preference vybraných opatření odlišují.
Zatímco lidé se základním vzděláním a bez maturity více upřednostňují finanční
podporu například formou dobře placené mateřské a rodičovské dovolené či vysokého
porodného, vysokoškolsky vzdělaní lidé zdůrazňují spíše dostupnost zařízení a služeb
péče o děti, možnosti zkrácených úvazků, ale i pracovněprávní ochranu rodičů
v zaměstnání či možnost střídání rodičů v péči o děti na mateřské nebo rodičovské
dovolené.
Vzhledem k širokému výběru různě zaměřených opatření rodinné politiky zůstávají
ostatní nástroje převážně nefinančního charakteru poněkud opomíjeny, a
to shodně u všech typů rodin. Současně s tím je však respondenti zpravidla zařazují
k nejméně důležitým opatřením, která by měl stát uplatňovat. Za nejméně atraktivní
pokládají kvalitní poradenství pro rodiče při výchově dětí, umožnění vystřídat se při
péči o dítě a zavedení povinnosti zaměstnavatele poskytovat matkám nebo otcům dětí
do 10 let věku každý měsíc 1-2 dny volna na rodinné záležitosti. Svobodní bezdětní
jedinci dále nepovažují za důležité dostatečně vysoké porodné, mladé rodiny zase
zajištění služeb pro děti mladší tří let a novomanželské půjčky.
Důraz na domácí rodičovskou péči o malé děti při dostatečném finančním
ohodnocení a prakticky nezájem o střídání rodičů na mateřské nebo rodičovské dovolené
je spojen jednak s osobními preferencemi rodičů a s odlišnými genderovými rolemi,
ale může být ovlivněn i strukturálně, kdy vyšší mzda muže často předurčuje ženu
k opuštění trhu práce za účelem péče o dítě. Dosud bezdětným jedincům, ale i mladým
manželským párům tak byla položena otázka na vyčíslení hodnoty příspěvku, při
kterém by se matce nebo otci vyplatilo zůstat s dítětem do 3 let věku doma.
Variabilita výše příspěvku byla značná pro matky i otce, pohybovala se od 1 800 Kč až
do 80 000 Kč. Průměrná výše (i při vyloučení extrémních hodnot) výrazně převyšovala
v době výzkumu vyplácený příspěvek. Pro matky činila 9-10 000 Kč podle typu rodiny,
pro otce přesahovala 13 000 Kč. Zhruba čtvrtinový rozdíl v průměrných hodnotách
příspěvku přitom reflektuje obecně čtvrtinový rozdíl v průměrných mzdách mužů a žen.
Necelá třetina respondentů by matce pečující o dítě přispěla nejčastěji částkou
10 000 Kč, pečujícímu otci by téměř čtvrtina dotázaných vyplácela nejčastěji
15 000 Kč.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
93
Mezi svobodnými je dalším zajímavým zjištěním v průměru vyšší příspěvek,
který by rodiči starajícímu se doma o dítě přiznaly ženy ve srovnání s muži. Jak matce,
tak otci dítěte by ženy daly přibližně o tisíc korun více než by jim přispěli muži.
Statisticky významně rostoucí výše příspěvku spolu s vyšším vzděláním se nepotvrdila,
i když slabé tendence jsou pozorovatelné. U mužů se dále prokázala určitá závislost na
příjmu, kdy se s rostoucím příjmem zvyšuje příspěvek, který by se vyplatil otci, aby
mohl místo práce pečovat o dítě.
Preferovaná opatření rodinné politiky mohou určitým způsobem ovlivňovat
život jedinců a rodin. Každý sedmý svobodný jedinec sice neuměl posoudit,
nakolik by jím vybraná nejdůležitější opatření ovlivnila jeho rozhodování o tom, kolik
dětí a kdy by chtěl mít, ostatní však spíše připustili, že by daná opatření na jejich
osobní život a rozhodování o rodičovství působila. Rodiče malých a školních dětí již vliv
nástrojů rodinné politiky hodnotili ve specifických oblastech, přičemž mladí rodiče jim
přikládali o poznání vyšší význam než rodiče dětí školního věku. Přesto nejvíce
pozitivní působení sociálně politických opatření shodně spatřují v možnostech
lepšího slaďování pracovních a rodinných povinností a při výchově dětí (viz
tabulka č. 3.14). Totéž platí i pro ženy samoživitelky. Ženy přitom přínos daných
opatření hodnotí mnohem pozitivněji než muži. Dále ženy významně častěji ve
srovnání s muži deklarují, že by jim zavedení nebo zajištění určitých opatření na
odpovídající úrovni přineslo větší šance uplatnit se na pracovním trhu v době
výchovy svých dětí. Tyto výsledky dokládají potřebu a význam uvedených opatření,
které by právě ženy kvůli větší zátěži spočívající ve zvládání domácích prací a péče o
děti uvítaly za účelem lepšího skloubení rodinných závazků s profesním životem.
Vliv opatření rodinné politiky na reprodukční plány a jejich časování spíše
popírají rodiče starších dětí i samoživitelky, téměř dvě třetiny mladých manželů však
věří, že by díky daným opatřením měly takový počet dětí, jaký zamýšlely. Na rozhodnutí
o dřívějším narození dětí či větším počtu dětí mají nástroje rodinné politiky
podle všech zástupců rodin nejmenší dopad. Mladí manželé, kteří už mají zkušenosti
s rodičovstvím, nepřisuzují opatřením takový význam jako dosud bezdětní manželé,
kteří s výjimkou posledně zmiňované položky zaznamenávají u všech ostatních
možných vlivů vyšší podíl souhlasných odpovědí. Vzdělanostní diference se projevují
ve větším skepticismu u vysokoškoláků, naproti tomu lidé se základním vzděláním
spíše doufají v efektivnost opatření.
Tabulka č. 3.14 Vliv opatření rodinné politiky na osobní život, podle typu rodiny
(kladné odpovědi, v %)
sonda 2 sonda 3 sonda 5
muž žena muž žena žena
Ulehčilo by to moji situaci při výchově dětí. 75,0 85,2 57,1 69,5 76,5
Mohl/a bych lépe sladit výchovu dětí a rodin. život
se zaměstnáním.
74,9 83,3 63,5 67,2 72,9
Měl/a bych více šancí na lepší uplatnění v zaměstnání
při výchově dětí.
37,9 63,1 27,9 51,4 51,6
Bylo by snazší mít tolik dětí, kolik jsem zamýšlel/a. 63,0 61,5 34,9 42,1 43,2
Mohl/a bych se rozhodnout mít děti dříve či mít
více dětí.
43,1 43,1 22,8 26,3 26,1
Pozn.: Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními dětmi; Sonda 5 - neúplná rodina se
závislými dětmi
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
94
Zaměření rodinné a sociální politiky hodnotili představitelé vybraných typů rodin
ještě prostřednictvím sedmibodové škály, kdy se měli přiklonit k jednomu ze dvou
protikladných výroků představujících konkrétní opatření (viz tabulka č. 3.15). V závislosti
na rodinném cyklu mají k sobě v tomto případě názorově nejblíže rodiče z úplných
rodin s dětmi, samoživitelky a svobodní jedinci se v některých případech od ostatních
odlišují. Podstatnou roli mají dále osobní charakteristiky dotázaných, především jejich
pohlaví a vzdělání.
Hlavní roli státu vnímá většina dotázaných ve vytváření podmínek tak, aby
se rodina mohla o sebe postarat podle svého uvážení, nikoli aby stát určoval, jakým
způsobem se o rodiny postará. Dotázaní tak vyjadřují určitou touhu po samostatnosti
a nezávislosti na státu, pokud jde o jejich soukromý život, zároveň však po státu
požadují určitou podporu, a to především ve finanční podobě adresovanou jim samotným.
Většina respondentů nesouhlasí ani s tím, že když má člověk jistotu zaměstnání,
podporu od státu nepotřebuje. Naopak se přiklánějí k názoru, že ani zaměstnaný
člověk nemusí být vždy schopen pokrýt náklady na bydlení a na děti. Častěji se takto
vyjadřují mladí svobodní jedinci a manželé se základním vzděláním a bez maturity,
kteří právě s jistotou zaměstnání nejsou natolik spokojeni jako vysokoškoláci.
V případě založení rodiny a výchovy dětí by všichni dali přednost dostupnému
bydlení a jiným předpokladům vhodným pro založení rodiny než příspěvkům
směřujícím až na výchovu dětí. Nejčastěji vyžadují podporu bydlení svobodní a
bezdětní jedinci, pro které je otázka bydlení v současnosti palčivější záležitostí, neboť
děti dosud nevychovávají. Naproti tomu samoživitelkám a mladým manželům s dětmi
sice dostupnost bydlení připadá rovněž důležitější než přispívání na výchovu dětí,
nicméně v mnohem nižší míře.
O požadavku na autonomii rozhodování o nakládání s finančními prostředky
svědčí i preference příspěvků státu spíše rodinám s dětmi na vlastní zajištění
kvalitního vzdělání dětí a vyžití ve volném čase než přímo školským zařízením
poskytujícím vzdělání a volnočasové aktivity. Největší názorový rozdíl se v tomto
ohledu vyskytuje mezi svobodnými jedinci a mladými manžely. Důraz na domácí
rodičovskou péči o malé děti spolu s dostatečnou finanční kompenzací na úkor využívání
služeb péče o děti, které by umožnily matkám návrat na pracovní trh a posílení
rodinného rozpočtu, je nejzřetelnější v úplné rodině s dětmi předškolního a školního
věku, což koresponduje se zjištěními uvedenými výše. Zlepšení podmínek pro
uplatnění žen na trhu práce však již dotázaní staví na roveň s peněžní
podporou. Opatření nefinančního charakteru na trhu práce a dostatečná nabídka
služeb péče o děti přitom více lákají mladé ženy a vysokoškolsky vzdělané jedince.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
95
Tabulka č. 3.15 Postoje k celkovému zaměření rodinné politiky, průměrné
skóre*, podle typu rodiny
1
sonda
1
sonda
2
sonda
3
sonda
5
7
Stát má vytvářet podmínky,
aby se každá rodina mohla
o sebe postarat podle vlastního
uvážení.
2,7 2,7 2,6 2,7
V dnešní době je nutné, aby
stát určoval, jak se o rodiny
postará.
Když má člověk jistotu
zaměstnání, nemusí dostávat
podpory na děti nebo na bydlení.
5,1 4,8 5,0 5,1
Ani zaměstnaný člověk není
vždy schopen zvládnout
náklady na bydlení a děti.
Podpora mladých rodin od státu
se musí zaměřit především na
příspěvky na výchovu dětí.
5,0 4,6 4,8 4,4
Podpora mladých rodin se
musí zaměřit především na
dostupnost bydlení a jiné
předpoklady pro založení
rodiny.
Stát by měl přispívat rodinám
s dětmi na to, aby rodiče mohli
poskytovat dětem kvalitní
vzdělání a vyžití ve volném
čase.
3,7 3,3 3,5 3,4
Stát by měl přispívat přímo
školám a zařízením pro volný
čas dětí, aby kvalitní vzdělání
a aktivity dětí ve volném čase
byly dostupné pro všechny
rodiny.
Rodiny s dětmi by měly dostat
především dostatečně vysokou
finanční podporu, aby matky
mohly zůstávat co nejdéle
v domácnosti a pečovat o děti.
2,9 2,5 2,5 2,7
Rodiny s dětmi potřebují
hlavně kvalitní služby denní
péče o děti, aby matky mohly
jít do zaměstnání a přispívat
do rodinného rozpočtu.
Rodinám s malými dětmi by nejvíce
pomohlo zlepšení podmínek pro
uplatnění žen na trhu práce.
3,9 4,1 4,2 4,1
Rodiny s malými dětmi
potřebují nejvíce dostatečnou
finanční podporu.
Péče o děti je práce jako kterákoliv
jiná a měla by být stejně
odměňována jako práce
v zaměstnání.
2,9 2,5 2,6 2,6
Péče o děti je přirozená
rodičovská povinnost a není
proč za ni platit.
Otcové by měli mít povinnost
vybrat si alespoň 2-4 měsíce
rodičovské dovolené místo matek.
5,4 5,5 5,5 5,4
Otec rodině spíše pomůže,
když vydělává, než když je
na rodičovské dovolené.
Pozn.: * průměrné skóre na škále 1-7, kde 1 = plný souhlas s názorem uvedeným vlevo a 7 = plný souhlas
s názorem napravo. Sonda 1 - svobodní jedinci; Sonda 2 - mladá rodina; Sonda 3 - úplná rodina se školními
dětmi; Sonda 5 - neúplná rodina se závislými dětmi
Nedostatečné ocenění domácí péče o děti a požadavek jejího ohodnocení
jako práce v zaměstnání spojuje názory zástupců všech typů rodin, i když oproti ostatním
to relativně nejméně vadí svobodným jedincům. Nedostatečné uznání společenské
důležitosti rodičovské péče trápí častěji ženy. Na tom, že péče o děti je přirozená
rodičovská povinnost, za kterou není důvod platit, se shodne pouze menšina dotázaných.
Větší zapojení muže do péče o děti by ženy přivítaly, nicméně stanovovat
povinnost pro otce vybrat si alespoň dva až čtyři měsíce rodičovské dovolené místo
matek celkově ženám ani mužům vhodné nepřipadá. Otce pasují spíše na živitele
rodiny, z čehož vidí větší prospěch, než kdyby doma pečoval o dítě.
V závislosti na stupni dosaženého vzdělání lze vysledovat základní ideový trend,
a to větší náklonnost k přímé finanční podpoře rodiny respondenty s nejnižším
vzděláním na úkor variability jiných opatření. Zajištění služeb péče o děti, příspěvky
vzdělávacím institucím, lepší podmínky pro uplatnění žen na trhu práce, lepší dostupnost
bydlení a jiných předpokladů pro založení rodiny či větší participace muže na péči
o děti formou rodičovské dovolené jsou totiž před peněžními příspěvky rodině
upřednostňovány častěji mezi vysokoškoláky.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
96
Navzdory tomu, že se mínění osamělých žen o efektivnosti nástrojů rodinné
politiky i jejich názory na alternativní opatření státu příliš neodlišují od žen žijících
s partnerem, deklarují samoživitelky rozhodný požadavek na specifická opatření
zaměřená v jejich prospěch. Podle 89 % osaměle žijících žen je totiž správné, aby
stát ve své pomoci rodinám mimořádně zvýhodňoval osamělé matky s dětmi před
úplnými rodinami s dětmi. To je vede k určité kritice současného stavu, protože 79 %
samoživitelek považuje existující opatření v sociální politice řešící situaci osamělých žen
s dětmi za spíše nebo zcela nedostatečná.
3.5 Shrnutí
V souvislosti s otázkou harmonizace rodinných a pracovních povinností, před
kterou je v dnešní době postavena většina rodin, je důležité zaměřit pozornost jak na
sféru soukromou, tak i veřejnou, zejména v podobě opatření, které stát na podporu
rodiny nabízí. V rámci rodiny je v tomto kontextu důležitá především dělba rolí mezi
partnery a strategie, které muži a ženy za účelem co nejoptimálnějšího zvládání
pracovního a rodinného života preferují. Z výsledků provedených šetření vyplynulo, že
naprostá většina osob je zastáncem rovných šancí pro muže i ženy věnovat se
profesnímu životu a kariéře a zároveň závazku obou partnerů podílet se na finančním
zajištění domácnosti. Rovnoprávnost mezi partnery by dle jejich názoru měla panovat
rovněž při rozhodování o tak důležitém životním kroku, jakým je narození dítěte, kdy
je nutné respektovat pracovní a profesní plány obou partnerů.
Přes tyto shodné názory je nicméně důležité připomenout, že ženy jsou spíše
orientovány na rodinu a pro většinu z nich je důležité mít dostatek času na rodinu i na
úkor práce. Muži se oproti tomu zaměřují na rodinu a práci zhruba ve stejné míře,
přičemž nemalý podíl mužů by v případě nutnosti upřednostnil práci, která je pro ně
jako pro stále převažující živitele rodiny zdrojem příjmů, ale též seberealizace. V souladu
s tím je nejčastěji preferovaným řešením potencionálních konfliktů plynoucích
z nutnosti skloubit nároky zaměstnání s péčí o domácnost a děti strategie, kdy žena
vykonává méně náročné zaměstnání než její partner a přebírá na sebe větší díl péče o
domácnost a děti. Ženy, které jsou tak vystavovány dvojí zátěži plynoucí z nutnosti
zajišťovat chod domácnosti a péči o děti a zároveň se věnovat placenému zaměstnání,
by nicméně uvítaly větší porozumění a především spolupráci svého partnera.
Matky samoživitelky, které žijí bez partnera a jsou nuceny zajistit (téměř)
veškerou péči i finance pro svou rodinu samy, kladou oproti ženám z úplných rodin
podstatně větší důraz na porozumění ze strany zaměstnavatele. Vhodným řešením
nejen pro tyto ženy by při snaze skloubit zaměstnání s péčí o domácnost a malé děti
byla dostatečná nabídka flexibilních forem zaměstnání, zejména pružné pracovní doby,
práce z domova a práce na zkrácený úvazek. Ta však nejenže není v nabídce zaměstnavatelů
dosud příliš rozšířena, ale zároveň, na rozdíl od předchozích dvou forem
pracovního režimu, o ní není mnohdy zájem ani ze strany samotných zaměstnanců,
kteří si jsou vědomi, jaké nevýhody (především ekonomického rázu) částečné úvazky
přinášejí. Důležitost možnosti zvolit si práci na částečný úvazek alespoň v některých
životních fázích je nicméně zcela zřejmá z preferencí týkajících se způsobu návratu
matek na pracovní trh po skončení rodičovské dovolené, jejíž délka (včetně doby
strávené na mateřské dovolené) je v českém prostředí nejčastěji tři roky. Po třetím
roce věku dítěte je pak patrný posun jak v preferovaném, tak i reálném zajištění péče
o malé děti od celodenní péče matky v domácím prostředí k péči institucionální, resp.
v mateřských školách, z čehož je zřejmé, že v tomto období by se již nemalý podíl žen
zpět do zaměstnání chtěl vrátit.
3. Prolínání sfér rodiny a zaměstnání
97
Celodenní péče o děti v jejich rané životní fázi spojená s nutností na poměrně
dlouhou dobu přerušit pracovní kariéru ženy vyvolává v rodičích či budoucích rodičích i
určité obavy. Nejčastěji se u mužů i žen jedná o obavy z podstatného snížení životní
úrovně a z nutnosti zrušit některé životní plány, ženy se pak v nemalé míře obávají
rovněž komplikací v profesní oblasti. A právě obavy ze ztráty práce, ztráty šance na
zajímavou práci či pracovní postup mohou být jednou z příčin časnějšího návratu
matek malých dětí zpět na pracovní trh. Pokud by však tyto ženy měly širší možnosti
pozvolného návratu zpět do zaměstnání, kdy celodenní péče v domácím prostředí není
v jednom okamžiku nahrazena celodenní péčí institucionální spojenou s návratem
matky zpět do zaměstnání s pevnou pracovní dobou a plným úvazkem, jejich situace a
snaha o harmonizaci práce a rodiny by se podstatně usnadnila a obavy spojené
s komplikacemi v pracovní sféře by se mohly zmírnit.
Neméně důležitým opatřením usnadňujícím matkám malých dětí návrat do zaměstnání
po rodičovské dovolené i snahu (obou rodičů) harmonizovat sféru pracovní a
rodinnou je vedle zmíněných nabídek ze stany zaměstnavatele též různorodá podpora
ze strany státu. Jedná se především o nabídku sociálních služeb, poskytování finančních
dávek, podporu prostřednictvím daňových odpočtů a slev a vytváření příznivých
podmínek na pracovním trhu. Souhrnně je možné říci, že pro rodiče jsou nejlákavějším
opatřením přímé finanční dávky, které upřednostňují jak před sociálními službami, tak
před zvyšováním úlev na daních i před lepšími podmínkami pro uplatnění žen s malými
dětmi na trhu práce. Důraz na finanční podobu státní podpory rodin s dětmi, především
v podobě dobře placené mateřské a rodičovské dovolené, kladou respondenti ve všech
fázích rodinného cyklu i při výběru ze široké nabídky různých opatření rodinné politiky
a nástroje nefinančního charakteru tak v jejich preferencích zůstávají mnohdy opomíjeny.
Skupinou, která se však v tomto ohledu poněkud vyděluje, jsou vysokoškolsky
vzdělaní lidé, kteří ve vyšší míře než ostatní preferují rozšiřování služeb pro rodiny,
daňovou podporu i rozšíření možností pro uplatnění žen na trhu práce, včetně možnosti
zkrácených úvazků. Respondenti s nejnižším vzděláním se oproti tomu jednoznačně
přiklánějí k přímé finanční podpoře rodiny. Různorodá státní opatření na podporu
rodiny jsou nicméně z pohledu dotazovaných osob velmi důležitá, přičemž mnozí z nich
se domnívají, že především v možnostech lepšího slaďování pracovních a rodinných
povinností a při výchově dětí mohou mít pozitivní vliv.
4. Závěr
98
4. Závěr
V této studii jsme aplikovali základní výkladové schéma, které spočívá v porovnání
hodnotových orientací a preferencí se skutečným jednáním v kontextu řešení
vztahu mezi rodinou a zaměstnáním. V tomto obecném rámci jsou s ohledem na specifika
fází rodinného cyklu sledovány konkrétní dílčí strategie a subjektivní percepce
vnějších determinujících podmínek, zejména opatření rodinné politiky a sféry zaměstnání
(trhu práce). Zvláštní pozornost je věnována genderovým aspektům problematiky,
které se ukázaly, v souladu s řadou dalších výzkumných projektů na dané téma, jako
obzvlášť důležité jak z hlediska explanace sledovaných jevů, tak z hlediska hledání
praktických opatření na podporu rodin a jedinců při snaze o vyvážené vztahy mezi
rodinou, soukromým životem a zaměstnáním (příp. celkovým zapojením ve veřejné
sféře).
V hodnotových orientacích patří hodnoty rodiny a zaměstnání u populace
v ekonomicky aktivním věku mezi ty nejpřednější, a to s mírnou nebo větší převahou
rodiny ve všech fázích rodinného cyklu, s výjimkou osob mladých a/nebo dosud svobodných,
případně dosud bezdětných. I pro mnohé (možná většinu) z nich je založení
rodiny jedním z životních cílů, zatím však latentním nebo ve srovnání s jinými méně
významným. Současně pro ty, kdo již mají děti a rodinu, nepozbyly zaměstnání a
profese tímto faktem na významu, pouze jsou rodinou méně nebo více upozaděny.
Zatímco však v postojích svobodných a bezdětných nejsou rozdíly podle pohlaví
zásadní, v postojích rodičů jsou zřetelné a ve fázi raného rodičovství velmi silné genderové
rozdíly. Projevuje se v tom tradiční dělba práce mezi partnery v rodině, která se
promítá i do genderových vztahů ve sféře práce, umocněných genderově strukturovaným
pracovním prostředím. Podmínky pro slaďování rodiny a zaměstnání mají muži a
ženy odlišné a třebaže je to nejvíce patrné v době raného rodičovství, důsledky této
fáze se promítají i do fází pozdějších. Jinými slovy řečeno, přerušená profesní kariéra
nebývá ani ve vyšších fázích plně srovnatelná s kariérou plynule se vyvíjející.
Muži a zejména ženy jsou si toho vědomi, nicméně jejich názory o správnosti
rodičovské péče o (nejmenší) děti jsou natolik silně hodnotově zakořeněny, že nejsou
tímto vědomím výrazně ovlivněny. Navzdory dopadům přerušení profesní kariéry
z důvodu péče o malé dítě na postavení rodiče na trhu práce (s naprostou převahou
matky) je celodenní matčina (výjimečně otcova) péče o nejmenší děti preferována
(kapitola 3.1.) a také praktikována. To se promítá v hodnocení dopadů narození dítěte
na různé sféry života, mezi nimiž profesní perspektivy patří k nejvíce negativně dotče-
ným.
V této oblasti nacházíme převážně relativní soulad mezi názory a chováním. Je
dosahován navzdory rozporu mezi preferovaným chováním a jeho mnohdy negativními
dopady v různých životních oblastech. Pozitivní důsledky pro dítě a jeho výchovu mají
větší váhu při rozhodování o volbě strategií než negativní dopady na kariéru (vč.
výdělkových možností a jejich konsekvencí). Matky např. často „dobrovolně“ riskují
obtížný návrat do zaměstnání po rodičovské dovolené upřednostňováním jejího dlouhého
čerpání. Míra dobrovolnosti nebyla přímo zjišťována, ale nepřímo se ukazuje, že
ji lze (s pomocí výsledků jiných šetření [Kuchařová et al. 2006, Ettlerová et al. 2006])
odhadovat velmi zhruba na dvoutřetinovou - na základě porovnání preferencí a výpovědí
o /ne/možnosti návratu do zaměstnání po /různě dlouho využité/ rodičovské
dovolené z důvodů bariér na straně zaměstnavatelů nebo nedostupnosti péče o děti.
Zjištění lze interpretovat i tak, že určitá část rodičů se dostává do přímého, uvědomovaného
„střetu“ s pro ně omezujícím působením institucionálních a strukturálních
4. Závěr
99
podmínek. Ostatním se více nebo méně daří naplňovat své rodičovské a profesní plány,
tedy slaďovat rodinu a zaměstnání. Externí podmínky je nicméně někdy vedou k
dočasným nebo dílčím modifikacím těchto plánů.
Analýza zkoumaných jevů se v různé míře opírá o dotazy na preference. Pokud
jde o preference mezi rodinou a zaměstnáním, jsou především, jak už bylo zmíněno,
genderově diferencovány. Vyvíjejí se během rodinného cyklu a utvářejí se pod vlivem
jak jedincem uznávaných hodnot, tak i jako reflexe na aktuální životní situace. Nepopiratelně
na ně působí institucionální a strukturální podmínky, ale proměnlivost v průběhu
životního cyklu a genderové souvislosti poukazují současně na podmíněnost
synteticky působícími individuálními objektivními a subjektivními charakteristikami.
Rodové rozdíly nacházíme i u preferencí týkajících se celkového uspořádání životního
cyklu.
Podstatně menší konzistenci názorů a chování nacházíme v další důležité
oblasti, kterou jsou role žen a mužů v rodině a v zaměstnání. Zde v názorech
převládá egalitární pohled, zatímco v chování je podstatně častější komplementární
dělba rolí. Je výraznější ve fázi péče o malé děti, ale přetrvává i do fází vyšších.
Východiskem genderových rozdílů je již samotné chápání vztahu rodiny a zaměstnání,
kdy ženy upřednostňují rodinu, byť v různých životních fázích v odlišné míře, zatímco
pro muže mají obě sféry trvale obdobný význam. Ve skutečnosti se ženy častěji
angažují v obojím a muži se věnují hlavně práci. Muži se nicméně znepokojují vědomím
nedostatečného zapojení v rodině - nevyvážeností času pro rodinu a pro práci. Do
praktického života se však tyto reflexe promítají relativně málo. Ženy chápou svoji
dvojí roli jako zátěž, méně (nikoliv zanedbatelně) jako nespravedlnost.
Při hodnocení subjektivních a obecně individuálních předpokladů realizovaných
strategií dosahování rodinných a profesních plánů zdůrazňují různí autoři význam
partnerského vyjednávání [Rabušic 2001; Možný 2006; Voas 2003], proto mu byla
věnována zvláštní pozornost. Nepotvrdila se konfliktnost tohoto jednání [viz též
Chromková Manea, Fučík 2007], ale ukázala se zajímavá diferenciace generační i
vzdělanostní a také vliv fáze rodinného cyklu. Naznačen byl generační posun ve směru
intenzivnějšího vyjednávání u mladších generací.
Jedním ze základních témat celého projektu, a tedy i empirických sond, je
natalitní chování ve vztahu k dalším životním plánům, zejména profesní kariéře.
Nebyl zde prokázán přímý kauzální vztah v žádném směru. První a většinou i druhé
dítě bývá plánované, a to nezávisle na profesních plánech. Na nich je však závislé
časování narození dětí. Důležitou potenciální determinantou uskutečňování rodičovských
plánů je materiální situace rodiny. Bývá brána v úvahu spíše u dětí vyššího
pořadí a většinou nikoliv jako jediný faktor, ale současně s dalšími faktory. Plány na
jedno nebo dvě děti, které jsou nejčastější, nebývají většinou tomuto aspektu
podřízeny. Jestliže nicméně již u druhého (tím spíše třetího a dalšího) dítěte někteří
lidé zvažují ekonomické dopady jeho narození na rodinu, většinou nejsou materiální
podmínky hlavními důvody nenarození druhého a dalšího dítěte (jako další příčiny jsou
uváděny „nebylo plánováno“, zdravotní souvislosti, kariérní plány).
Jestliže v obecné rovině nelze potvrdit výrazně omezující vliv pracovního
zatížení na fertilní chování, platí tato závislost v konkrétních souvislostech (např. se
vzděláním) a je výraznější u žen. V rodinách s malými dětmi je napětí mezi oběma
sférami evidentní. Opět zde nelze jednoduše generalizovat a je třeba na tuto
problematiku nahlížet z hlediska její sociální a individuální diferencovanosti.
Významnou roli hraje partnerská dělba práce v domácnosti, jak prokázaly i
jiné výzkumu [např. Křížková 2006]. Její přetrvávající genderová determinace zůstává
4. Závěr
100
jednou z brzd efektivnějšího slaďování rodiny a zaměstnání. Změnit tento stav však
není možné pouze v uzavřeném rámci rodiny. Postavení jedince v rodině a v zaměstnání
představuje dvě základní komponenty jeho života ve všech středních stadiích
jeho životního cyklu a tyto dvě sféry jsou v denním životě vzájemně tak těsně
propojeny, že k žádoucím změnám musí docházet současně v obou. Na druhou stranu
jsou zatím důkazy o pozitivním vlivu vyšší účasti otců v zabezpečování domácnosti a
péče o děti nečetné a není zřejmé, jaké dopady by měla větší masovost jejich zapojení.
Především však zde snahy podpořit otcovskou účast narážejí na subjektivní bariéry.
Zájem o takové řešení je větší v deklaracích než v praktickém jednání. I zde jsou
nemalé rozpory mezi postoji a reálným chováním.
Jedním ze stěžejních ukazatelů strategií zvládání rodinných a profesních rolí je
využití denního či týdenního časového fondu. Je zde zřejmá podmíněnost
rodinnou situací spolu s genderovými nerovnostmi. Obecně se předpokládá, že promyšlené
rozvržení jak denního (týdenního), tak celoživotního časového fondu je účinným
nástrojem harmonizace rodiny a zaměstnání. Otázkou je, jaká kritéria zde aplikovat.
Je zde možno zohledňovat jednak zájmy dětí a jednak (profesní) zájmy rodičů, které
se vzájemně mohou křížit. K nejčastěji doporučovaným nástrojům patří různé formy
flexibility pracovní doby. Většinou dávají možnost zohlednit zájmy všech členů rodiny
a propojit pracovní a rodinný život bez nadměrných tenzí. Mnohé však mají i negativní
konsekvence [srv. např. Haberlová, Kyzlinková 2009; A new organisation… 2003] a
navíc jejich nabídka ze strany českých zaměstnavatelů je nedostatečná [srv. např.
Křížková 2005; Kuchařová 2008; Haberlová, Kuchařová 2008].
Význam a role profese a zaměstnání může být nahlížen, a také je v praxi
percipován, z různých hledisek. Profese je hodnotou těsně následující po, případně
oscilující okolo hodnoty rodiny. Profesní uplatnění je vlastně univerzální životní hodnotou,
jeho funkce se v životním cyklu mění jen částečně (a dočasně, zejména u ženmatek).
Jeho hodnota pak závisí zejména na vzdělanostní úrovni jedince a v souvislosti
s rodinnými rolemi též na pohlaví. Fáze životního cyklu částečně modifikují poměr mezi
instrumentální a cílovou hodnotou zaměstnání (nakolik je nástrojem dosahování životní
úrovně nebo hodnotou samo o sobě, nástrojem seberealizace), ale ve všech životních
etapách lidé aspirují komplementárně na seberealizaci v dalších životních sférách,
přičemž rodina je mezi nimi prioritou. Problém stability zaměstnání se projevil zejména
v závěrečné fázi ekonomicky aktivního života a v rané fázi rodinného cyklu v souvislosti
s péčí o děti, tedy zejména u žen. Šetření potvrdila malou nabídku flexibilních forem
organizace práce, což omezuje svobodnou volbu strategií slaďování rodinného a
profesního života.
Vztah rodiny a zaměstnání je v nezanedbatelné míře určován potřebou zajištění
jisté životní úrovně jedince a jeho rodiny, pokud ji už založil. Z výsledků šetření
lze usuzovat na velký význam úvah o možnosti dosáhnout (udržet) životní standard při
rozhodování o realizaci rodinných aspirací. Nicméně lidé (dosud) svobodní nebo
bezdětní přikládají finanční situaci znatelně vyšší význam než ti, kdo již nastoupili
rodičovskou dráhu. Má to své racionální zdůvodnění. Zde analyzovaná data opětovně
potvrzují význam skladby domácnosti z hlediska poměru výdělečně činných a závislých
členů, což znevýhodňuje rodiny, kde jeden člen pečuje celodenně o dítě. Ověřen byl i
vliv genderových rozdílů v odměňování na životní úroveň rodin i na aplikované strategie
dělby rolí v rodině a uplatnění profesních aspirací partnerů-rodičů. Tyto rozdíly se
však projevují odlišně v různých fázích rodinného cyklu.
Empirická šetření se věnovala také hodnocení opatření rodinné a sociální
politiky z hlediska harmonizace rodiny a zaměstnání a míry podpory preferovaných
strategií. Očekávání vůči společenské podpoře jsou poměrně vysoká, ale mění se
4. Závěr
101
v závislosti na míře náročnosti péče o děti (při příjmově nevelké heterogenitě zkoumaných
souborů, která potlačovala vliv životní úrovně). Důležitou determinantou je i
možnost výdělečné aktivity (obou) partnerů, což se projevuje zejména větší subjektivní
odkázaností na společenskou pomoc v rodinách, kde matka pečuje o velmi malé děti,
a v neúplných rodinách. Asi proto je opatřením na podporu zaměstnanosti rodičů (v
pracovněprávní legislativě a podpoře zaměstnanosti) přiznáván ve všech životních
fázích obdobný význam jako sociálním a rodinným dávkám, a to na rozdíl od nabídky
služeb denní péče o děti, proti níž jsou dávky preferovány. Zde názory české veřejnosti
zřetelně nekorespondují s požadavky odborníků mezinárodních organizací [srv. např.
Kamerman 2000, 2003; D’Addio, D’Ercole 2005; Del Boca, Pasqua and Pronzato 2006].
Ti vycházejí z odlišných preferencí, že se oba rodiče chtějí pracovně angažovat
v průběhu celé „aktivní fáze“ životního cyklu, vč. období péče o nejmenší děti, a že
tedy mají vysoké nároky na nabídku zařízení denní péče o děti. Respondenti v našich
souborech však spíše požadují vyšší finanční kompenzace za přerušení profesní dráhy
z důvodu péče o malé děti, jimž se doma chtějí věnovat co nejdéle.
Přehled důležitých poznatků, které je žádoucí zohlednit v dalších analýzách a
koncipování rodinně politických opatření
Rodinné hodnoty, partnerství a percepce rodičovství
- Muži i ženy obecně vysoce hodnotí rodinu, partnerství i rodičovství, mladí
svobodní lidé vidí také jiné, často prozatímní, alternativy k hodnotnému naplnění
života - pracovní uplatnění a seberealizaci prostřednictvím zúročení získaných
kompetencí (především vzdělaní lidé).
- Majoritně je ve všech generacích rozšířen obraz dvoudětné rodiny, což se promítá
do konkretizovaných reprodukčních plánů v průběhu (raných fází) rodinného cyklu.
- Vysokoškoláci celkově vykazují určitá specifika: V partnerském vztahu deklarují
vyšší míru shody; častěji plánují založení rodiny a počet dětí; více času věnují
zaměstnání, ženy se v mimopracovní době více věnují výchově dětí než domácnosti
oproti méně vzdělaným ženám. Neprokázala se však odlišnost vysokoškolsky
vzdělaných lidí od osob s nižším vzděláním v otázkách genderové dělby rolí
ani v deklarovaném ideálním počtu dětí.
- Deklarované souvislosti rozhodování o dětech potvrzují poznatky z jiných studií a z
jiných zemí, že úroveň plodnosti ovlivňuje souhrn faktorů: chtěný počet dětí,
biologické limity (neplodnost), absence životního partnera či rozpad partnerství, rodině
konkurující pracovní sféra a kariéra, nechtěná či neplánovaná početí či efekty plynoucí
z odkládání rodičovství, sekvenční rozhodování aj.
- Ženy jsou si silně vědomy zásahu rodičovství do své pracovní kariéry,
zatímco muži o vlastní pracovní postup nemají větší obavy; také omezení společenských
kontaktů předvídá více žen než mužů - tyto obavy se do značné míry
naplňují.
- Narození prvního dítěte a rodičovství obecně je naopak nejpříznivěji
hodnoceno v rovině osobního uspokojení a v rovině rodinných vztahů.
- Navzdory plně uvědomovanému a reálně se projevujícímu zásahu založení rodiny
do života jedinců-rodičů si lidé převážně nepřipouštějí rodičovství jako příliš velké
či až fatální osobní omezení.
4. Závěr
102
- Významný (z hlediska prožívání manželství a rodičovství) je rozpor mezi preferencemi
egalitárního partnerského rozdělení rolí vyjadřovanými v postojích
mužů a žen a realitou. V zásadě oboustranné přijímání komplementárnosti rolí
v době péče o nejmenší děti přetrvává nezáměrně do vyšších fází rodinného
cyklu.
- Genderová nerovnováha se projevuje ve výsledné vyšší nespokojenosti žen
s partnerským uspořádáním rolí, než je tomu u mužů.
- Mezi partnery panuje poměrně výrazná shoda, především v názorech na
rodinný život, důležitost vzdělání a zaměstnání, v hospodaření s financemi a v sociálních
kontaktech, a to bez ohledu na fázi rodinného a životního cyklu a sociodemografické
znaky. Pokud se názory partnerů rozcházejí, je tomu především v otázkách
rozdělení domácích prací a povinností, ve způsobu trávení volného času a v zájmech a
koníčcích. Míra a oblasti neshody se v průběhu rodinného cyklu mění, a to
zjevně v závislosti na míře zatížení péčí o děti. Vliv má i vzdělání.
Zaměstnání - představy a realita
- Význam zaměstnání v životě jedince se v průběhu rodinného cyklu mění –
nejvyšší je před založením rodiny a v době, kdy děti dospějí zhruba do adolescentního
věku.
- Genderově největší rozdíly v postoji k zaměstnání se vyskytují v rodinách, ve
kterých se pečuje o děti.
- Pro samoživitelky představuje zaměstnání především zajištění finančních
prostředků a nezávislosti, přitom jsou pro udržení zaměstnání nejméně ochotné dělat
ústupky na úkor rodiny.
- Pevná pracovní doba a plný úvazek patří k nejčetnějším formám pracovního režimu.
Pružnou pracovní dobu, ženami často preferovanou především za účelem snadnějšího
skloubení pracovních a rodinných povinností, však mají v rodinách s dětmi spíše muži.
Pracovní flexibilita je ovlivněna spíše externími podmínkami než preferencemi
zaměstnanců-rodičů.
- Poptávka po větší flexibilitě uspořádání pracovní doby a typu úvazku je
tak neuspokojená převážně ze strany žen - nezávisle na tom, zda nyní pracují „v
tradičním režimu“ nebo se starají o děti a zaměstnání umožňující skloubit práci a
rodinu hledají (chtějí brzy vyhledat). Zvláště výrazně postrádají flexibilitu v zaměstnání
samoživitelky.
- Důsledky výše uvedeného lze hledat i ve větší nespokojenosti žen-matek s vybranými
atributy zaměstnání v porovnání s muži - nižší míra seberealizace v zaměstnání
u žen z důvodu více prožívaného napětí mezi rodinou a zaměstnáním
může být latentní příčinou nerealizovaných natalitních plánů. Nelze opomenout
ani možný mezigenerační přenos - dospívající děti nepochybně vnímají nižší stupeň
uspokojení ze zaměstnání u svých matek a jeho příčiny.
- Negativním je zjištění, že ženy současně prožívají vyšší obavy ze ztráty zaměstnání,
což může vést k nedobrovolnému podřízení se „podmínkám závislosti“ či
diskriminace v zaměstnání.
- Obavy z nestability zaměstnání se zvyšují s věkem a současně mění podle
skladby rodiny (nejvyšší jsou po odchodu dětí). Ohledně ohrožení nezaměstnaností se
4. Závěr
103
v nejhorší pozici nacházejí osamělé matky s dětmi. Výrazné genderové odlišnosti
vykazují rodiče s dětmi školního věku a rodiče již dospělých dětí.
- Ohledně příjmů se potvrdila základní známá fakta: genderové nerovnosti se
konkrétně projevují tak, že při porovnání příjmů mužů a žen zaměstnaných na plný
úvazek finančně nejméně ztrácejí ženy na muže, dokud jsou svobodné a
bezdětné, nejvíce tehdy, když vychovávají děti školního věku.
- S počtem dětí v rodině roste podíl rodin, kterým jsou poskytovány rodinné
dávky, ale i závislost na těchto dávkách vyjádřená naléhavější obavou z jejich
případné ztráty.
- Hodnocení životní úrovně rodiny je do značné míry „nivelizováno“ na střední
úrovni; reflektuje objektivní skutečnosti v tom, že se snižuje u rodin s (malými)
dětmi a u samoživitelek.
Vztah rodiny a zaměstnání
- Naprostá většina lidí je zastáncem obecně platných rovných šancí pro muže i
ženy (v profesní sféře, v rodinných aktivitách a hospodaření, v rozhodování o rodině
aj.).
- V případě vyhrocení náročnosti skloubení obou sfér se však preference
genderově podbarvují - ženy upřednostňují čas a síly pro rodinu, zatímco muži se
upírají k zaměstnání.
- Ačkoliv hlavní díl odpovědnosti za péči o děti a domácnost stále leží na ženách,
ochota mužů podílet se, v případě nutnosti, na péči o dítě je poměrně vysoká.
Realizuje se však v podstatně menší míře.
- Více méně nedobrovolně je tak v rodinách převážně volena strategie, kdy žena
vykonává méně náročné zaměstnání než její partner a přebírá na sebe větší díl péče o
domácnost a děti, tedy tzv. modifikovaný model muže živitele (v zahraniční
literatuře označována jako tzv. modernized male breadwinner model; např. [Kotowska,
Matysiak 2008: 308, Lewis et al. 2008] )
- Z hlediska celoživotního plánování (life-course arrangement) převažuje názor,
že člověk by měl při dosažení nároku na důchod opustit své zaměstnání a
užívat si rodinu a volný čas. Tento postoj se s věkem mění, nejstarší lidé oceňují
zaměstnání v důchodovém věku jako prvek udržení vitality a soběstačnosti.
- Z hlediska každodenního rozvrhu času mezi základní sféry zájmu - rodinu a
zaměstnání – jsou názory více závislé na pohlaví a proměňují se podle fáze
rodinného cyklu, a to při jednoznačném vlivu přítomnosti a věku dětí.
- Ženy do značné míry přijímají svoji náročnější roli v rodině oproti mužům i plnění
dvojích rolí, významně však postrádají vyšší, a reálně projevované, porozumění,
a to jak ze strany partnera, tak zaměstnavatelů, ale i širší rodiny. Je to jisté
vyjádření rozporuplnosti akceptace celkového postavení ženy v dnešní společnosti.
- Nároky a očekávání vůči rodinné a sociální politice státu tvoří určitou
hierarchii, v níž jsou na předním místě požadovány přímé finanční dávky, upřednostňované
jak před sociálními službami, tak před daňovými úlevami, a také před lepšími
podmínkami pro uplatnění žen s malými dětmi na trhu práce. Zde se liší lidé nejvíce
vzdělaní vyšším důrazem na služby, pracovní podmínky i daňová opatření a lidé
s nejnižším vzděláním vyšší preferencí finanční podpory.
4. Závěr
104
- Efektivnost opatření rodinné a sociální politiky lidé nejvíce spatřují v možnostech
lepšího slaďování pracovních a rodinných povinností a při výchově
dětí. Na rozhodnutí o dřívějším narození dětí či větším počtu dětí mají nástroje
rodinné politiky podle všech zástupců rodin nejmenší dopad.
Literatura
105
Literatura
A new organisation of time over working life.Dublin: European Foundation for the
Improvement of Living and Working Conditions, 2003.
Alan, Josef. Etapy života očima sociologie. Praha: Panorama, 1989
Čermáková, Marie (ed.). Podmínky harmonizace práce a rodiny v České republice.
Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2002.
CVVM 4/2003. Pracovní a rodinné povinnosti - hodnocení pomoci zaměstnavatelů.
Zájem o zařízení pro péči o děti. (30. 5. 2003) Tisková zpráva CVVM.
D’Addio A.C. - D’Ercole M.M. Trends and Determinants of Fertility Rates in OECD
Countries: The Role of Policies. OECD Social, Employment and Migration Papers. 2005,
92s.
Del Boca, D. - Pasqua, S. - Pronzato, Ch. The Impact of Institutions on Motherhood
and Work. ISER Working Paper 2006-55. Colchester: University of Essen, 2006.
Dudová, Radka (ed.). Souvislosti proměn pracovního trhu a soukromého, rodinného a
partnerského života. Praha : Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2007.
Ettlerová, Sylva - Matějková, Barbora. Rodinné chování a bytová situace mladé
generace - souvislosti s partnerským, sňatkovým a natalitním chováním. Praha:
VÚPSV, 2004.
Ettlerová, Sylva - Kuchařová, Věra - Matějková, Barbora - Svobodová, Kamila Šťastná,
Anna. Harmonizace rodiny a zaměstnání. Část 3 - Postoje a zkušenosti
s harmonizací rodiny a zaměstnání rodičů dětí předškolního a mladšího školního věku.
Praha: VÚPSV, 2006.
Ettlerová, Sylva - Šťastná, Anna. Harmonizace rodinných a pracovních povinností
rodičů se závislými dětmi. Demografie. 48(1), Praha: ČSÚ, 2006.
Fialová, Ludmila - Hamplová, Dana - Kučera, Milan - Vymětalová, Simona. Představy
mladých lidí o manželství a rodičovství. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000.
Gershuny, J. „Time, through the Lifecourse, in the Family“. Working Papers of the
Institute for Social and Economic Research, paper 2003-3. Colchester: University of
Essen, 2003.
Goldstein, Joshua - Lutz, Wolfgang - Testa, Maria Rita. The emergence of subreplacement
family size ideals in Europe. Population Research and Policy Review.
2003. 22: 479-496.
Gornick, Janet C. - Meyers, Marcia K. Families That Works. Policies for Reconciling
Parenthood and Employment. New York: Russell Sage Foundation, 2003.
Haberlová, Věra - Kuchařová, Věra - Ettlerová, Sylva - Svobodová, Kamila - Šťastná,
Anna. Rodina, zaměstnání a vzdělání. Sekundární analýza dat sociologických výzkumů.
Praha: VÚPSV (interní materiál VÚPSV), 2006.
Haberlová, Věra - Kuchařová, Věra. Rodina a zaměstnání v průběhu životního cyklu. In.
Sirovátka T. - Hora, O. (eds). Rodina, děti a zaměstnání v české společnosti.
Boskovice: Albert, 2008.
Haberlová, Věra - Kyzlinková, Renáta. Rodina, zaměstnání a vzdělání VI. Rodinné
potřeby zaměstnanců. Praha: VÚPSV, v.v.i., STEM, 2009.
Literatura
106
Hakim, C. 2000. Work-Lifestyle Choices in the 21st Century - Preference Theory.
Oxford: Oxford University Press.
Hamplová, Dana. Názory na manželství a rodinu mladých svobodných lidí v roce 1997.
Demografie. 2000. 42(2): 92-99.
Hamplová, Dana. Životní spokojenost: rodina, práce a další faktory. Sociologické
studie/Sociological Studies 04:06. Praha: SOÚ AV ČR, 2004.
Hamplová, Dana. Životní spokojenost, štěstí a rodinný stav v 21 evropských zemích.
Sociologický časopis/Czech Sociological Review. 2006. 42(1): 35-55.
Hamplová, Dana - Šalamounová, Petra - Šamanová, Gabriela (eds.). Životní cyklus :
Sociologické a demografické perspektivy.Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006.
Höhne, Sylva - Svobodová, Kamila - Šťastná, Anna. Význam partnerství pro
harmonizaci rodiny a zaměstnání. In. Sirovátka T., Hora O. (eds.). Rodina, děti a
zaměstnání v české společnosti. Boskovice/Brno, 2008.
Chaloupková, J. - Šalamounová, P. Postoje k manželství, rodičovství a k rolím v rodině
v České republice a v Evropě. Praha: SOÚ AV ČR, 2004.
Chromková Manea B.E. - Fučík, Petr. Teorie konfliktních preferencí a plodnost v České
republice. Demografie, 2007, č.4, roč. 49, Praha ČSÚ
Kamerman, S.B. Parental Leave Policies: An Essential Ingredient in Early Childhood
Education and Care Policies. Society For Research on Child Development, Social Policy
Report, 2000.
Kamerman S. B. Welfare States, Family Policies, and Early Childhood Education, Care,
and Family Support. Consultation Meeting on Family Support Policy in Central and
Eastern Europe, UNESCO, Rada Evropy, Budapest, 3.-5. září 2003, 2003.
Kocourková, Jiřina - Rabušic, Ladislav (eds.). Sňatek a rodina: zájem soukromý nebo
veřejný? Praha: UK PřF, 2006.
Kozelský, Tomáš - Prušvic, David. Výdělky žen a mužů v podnikatelské a nepodnikatelské
sféře (podle speciálního šetření ISPV v roce 2004). Praha: VÚPSV, 2007.
Křížková, Alena - Hašková, Hana. Průzkum veřejného mínění o postavení mužů a žen
na trhu práce. Výzkumná zpráva pro MPSV ČR. Praha: SOÚ AV ČR, 2003.
Křížková, Alena (ed.) - Dudová, Radka - Hašková, Hana - Maříková, Hana. Kombinace
pracovního a rodinného života v ČR: politiky, čas, peníze a individuální, rodinné a
firemní strategie. Praha: Sociologický ústav AV ČR 2005.
Křížková, Alena (ed.) - Maříková, Hana - Hašková, Hana - Bierzová, J. Pracovní a
rodinné role a jejich kombinace v životě českých rodičů: plány versus realita. Praha:
Sociologický ústav AV ČR 2006.
Kuchařová, Věra. Harmonizace rodiny a zaměstnání podle formy rodinného soužití.
Forum sociální politiky. 2008, 2 (6): 8-14
Kuchařová, Věra - Ettlerová, Sylva - Nešporová, Olga – Svobodová, Kamila. Zaměstnání
a péče o malé děti z perspektivy rodičů a zaměstnavatelů. Praha: VÚPSV, 2006.
Kuchařová, Věra - Svobodová, Kamila. Síť zařízení denní péče o děti předškolního věku
v ČR. Praha: VÚPSV, 2006.
Kuchařová, Věra et al. Péče o děti předškolního a raného školního věku. Praha: VÚPSV,
v.v.i., 2009.
Literatura
107
Kux, J., Höhne, S., Baštýř, I., Šťastná, A. Vývoj hlavních ekonomických a sociálních
ukazatelů České republiky 1990-2007. Bulletin 23. Praha: VÚPSV, v.v.i., 2008.
Kyzlinková, Renáta - Svobodová, Kamila. „Práce z domova a její zásah do rodinného
života.“ Fórum sociální politiky, 2007, 1 (1): 11-17.
Mareš, P. 2006. Zaměstnání, rodina a dítě v dynamice moderní společnosti. Pp. 19-54
in Sirovátka, T. (ed.). Rodina, zaměstnání a sociální politika. Brno: FSS MU, 2006. 280
s.
Maříková, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Pracovní texty/Working
Papers 99:6. Praha: SOÚ AV ČR, 1999.
Možný, Ivo. Rodina vysokoškolsky vzdělaných manželů. Brno: Univerzita J. E.
Purkyně, 1983.
Možný, Ivo. Sociologie rodiny. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002.
Možný, Ivo. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006.
Nešporová, Olga. „Otcové pečující o děti formou rodičovské dovolené.“ Demografie,
2006, 48(3): 179-193.
Paloncyová, Jana. Rodinné chování mladé generace. Závěrečná zpráva z „Biografického
výzkumu mladé generace 2002. Praha: VÚPSV, 2002.
Rabušic, Ladislav. Kde ty všechny děti jsou? Porodnost v sociologické perspektivě.
Praha: Sociologické nakladatelství, 2001.
Rabušic L. Bude česká plodnost i v budoucnu jedna z nejnižších v Evropě. Pp. 66-80 in
Kocourková, J., Rabuši, L. (eds.) Sňatek a rodina: zájem soukromý nebo veřejný.
Praha: PřF UK, 2006.
Rabušic, Ladislav - Chromková Manea, B.E. „Preferenční teorie Hakimové v českém
kontextu.“ Demografie 2007, 49 (2): s. 77-86.
Rychtaříková, Jitka. „Změny generační plodnosti v České republice se zaměřením na
vzdělání žen.“ Demografie 2004, 46 (2): 77-90.
Sirovátka, Tomáš. „Rodinné chování a rodinná politika v České republice“. Pp. 11-36 in
Modernizace a česká rodina, ed. by P. Mareš , T. Potočný. Brno: Barrister & Principal
2003.
Struktura mezd zaměstnanců v roce 2007. Praha: ČSÚ, 2008.
Šalamounová, Petra - Šamanová, Gabriela. Představy respondentů o partnerských
vztazích a rodině. Naše společnost, 2003. 3-4: 25-31.
Šamanová, Gabriela. Hodnota dítěte v individuálním životě a pro společnost, 2006,
http://www.cvvm.cas.cz/index.php?lang=0&disp=nase_spolecnost&r=1&offset=103&s
hw=100061
Šťastná, Anna. Mezigenerační přenos rozvodového chování na příkladu České
republiky a v mezinárodním srovnání. Demografie. 2005, roč. 47, č. 1
Šťastná, Anna. Rozvody a děti: vliv rozvodu rodičů na životní dráhu dětí. In: Hamplová
D. - Šalamounová P. - Šamanová, G. (eds.), Životní cyklus. Sociologické a demografické
perspektivy. Praha: SOÚ AV ČR, 2006.
Šťastná, Anna. Rodina a zaměstnání III. Rodiny se školními dětmi. Praha: VÚPSV,
2007a.
Literatura
108
Šťastná, Anna. Druhé dítě v rodině - preference a hodnotové orientace českých žen.
Sociologický časopis/Czech Sociological Review. 2007b. 43(4): 281-303.
Štyglerová, Terezie. Vývoj obyvatelstva v České republice v roce 2006. Demografie.
2007. 49(3): 153-169.
Thomson, E. – Hoem, J. M. Couple Childbearing Plans and Births in Sweden.
Demography 1998, 35 (3): 315-322.
Vidovićová, Lucie. Věková diskriminace - ageismus: úvod do teorie a výskyt diskriminačních
přístupů ve vybraných oblastech s důrazem na pracovní trh. (Spoluautor
empirického výzkumu: Rabušic, L.). Praha: VÚPSV, 2005.
Voas, D. Conflicting Preferences: A reason Fertility Tends to Be Too High or Too Low.
Population and Development Review, 2003, 29 (4): 627–646
Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrového šetření
pracovních sil, 2. čtvrtletí 2007. Praha: ČSÚ, 2007.
Výzkumy zmiňované v textu:
ISSP 1994 - Rodina a měnící se gender role, Sociologický ústav AV ČR 1994
ISSP 2002 - Rodina a měnící se gender role, Sociologický ústav AV ČR 2002
Mladá generace 1997, Sociologický ústav AV ČR 1997
Muži a ženy v ČR: životní dráhy a mezigenerační vztahy 2005, PřF UK a VÚPSV 2005
Rodina 1996, STEM 1996
Rodina 2000, STEM 2000
Rodina 2001, VÚPSV a STEM 2001
Šetření reprodukce a rodiny 1997, ČSÚ 1997
Studie z jednotlivých empirických sond I.-VII.
Ettlerová, Sylva. Rodina a zaměstnání I. Svobodní jedinci. Praha: VÚPSV, v.v.i., 2007.
Bartáková, Helena - Kulhavý, Václav. Rodina a zaměstnání II. Mladé rodiny. Praha:
VÚPSV, 2007.
Šťastná, Anna. Rodina a zaměstnání III. Rodiny se školními dětmi. Praha: VÚPSV,
v.v.i., 2007.
Svobodová, Kamila. Rodina a zaměstnání IV. Rodiny po odchodu dětí. Praha: VÚPSV,
v.v.i., 2007.
Kuchařová, Věra. Rodina a zaměstnání V. Neúplné rodiny. Praha: VÚPSV, v.v.i., 2007.
Haberlová, Věra - Kyzlinková, Renáta. Rodina, zaměstnání a vzdělání VII. Sonda
Rodinné potřeby zaměstnanců. Zpráva z výzkumu. Praha: STEM, VÚPSV, v.v.i., 2009.