Přednáška č. 1: Úvod do problematiky - co je politologie, předmět, přístupy, současný stav disciplíny 22.09. 2013 •Neujasněná terminologie (nejen) v češtině: věda o politice - politologie – politická věda - politické vědy •Politologie - „polis“ (obec či řecký městský stát) + „logos“ (rozum, slovo) ALE správně: „politikos“ (občanský, ústavní, veřejný) + „logos“ NEBO „epistémé politiké“ (znalost či věda o veřejných věcech – Aristotelés) •Zahraničí: political science, la science politique, Politikwissenschaft Terminologie Vznik a rozvoj politologie •Dlouhá tradice politického myšlení – kořeny sahající do antiky („stará disciplína“) – Platón, Aristotelés • •August Comte (1. polovina 19. století) – program pozitivizace společenských věd (viz pozitivismus); • •Počátek rozvoje politické vědy ve smyslu moderních sociálních věd („mladá disciplína“) – empiricko-analytický směr bádání – poslední dvě století • •1857: 1. katedra PV (Kolumbijská univerzita) •Dodnes těžiště výzkumu v USA Politologie a ostatní spol. vědy •Filosofie – Platón: hledání předpokladů pro dobrý politický řád; Aristoteles: královská věda; Machiavelli, Hobbes, Rousseau, Hegel, Marx, Tocqueville, Weber •Sociologie – politická sociologie, teorie elit, sociologie organizace, politická socializace, sociální hnutí •Právo – souvislost s politickou filosofií, státovědou; Bodin– 1. použití pojmu politická věda (1576) •Ekonomie – politická ekonomie; otázka prvotnosti ekonomiky/politiky, re-distribuce, vztah státu a trhu •Historie •Psychologie – politický marketing, politické chování •Obecně je možné politologii chápat jako interdisciplinární vědu (tj. využívá i poznatků ostatních oborů) Teoretické přístupy v politické vědě •Normativně-ontologický (kořeny tohoto přístupu již v antice) – jde o nalezení správných objektivně existujících měřítek fungování politické obce/společenského řádu •Kriticko-dialektický/neo-marxistický – mj. Frankfurtská škola (od poloviny 60-tých let 20. st. - nejde „jen“ o analýzu, ale především o kritiku současného stavu) •Empiricko-analytický - analýza empiricky pozorovatelných fenoménů Zásady vědeckého přístupu ·Politologie jako moderní sociální věda ·Podmínka objektivity a hodnotové neutrality (viz tzv. pozitivistická tradice, nehodnotící princip v sociologii) ·Poskytne co nejrozsáhlejší a systematické poznání a vysvětlení politických jevů a událostí ·Důraz na odklon od normativnosti a spekulativnosti směrem k empiricko-analytický přístupům • Pojem politiky •Normativně-ontologický – politické jednání orientované na hodnoty a účely •Realistický – politické jednání je faktickým problémem identickým s fenoménem moci •Marxistický – politické jednání jako odvozené od socio-ekonomických vztahů •Sociálně-vědní – politické jednání jako pozorovatelný/měřitelný fenomén •Konfliktualistický – politické jednání lze odvodit z rozlišení přítel/nepřítel Hlavní disciplíny politologie I. 1.Politická teorie, polit. filosofie – dějiny polit. myšlení 2.Politické instituce a systémy – studium ústav, forem vlády, veřejné správy, ek. a sociálních fcí vlády, komparace polit. institucí a systémů 3.Studium polit. stran, zájmových skupin a veřejného mínění (označuje se někdy jako polit. sociologie) 4.Dnes již samostatný obor: Mezinárodní vztahy – studium mezinárodních organizací, mezinárodní politiky a mezinárodního práva •Alternativní dělení politologických sub-disciplín (zejména USA): •Srovnávací politika (vč. areálových studií) •Mezinárodní vztahy •Politická filosofie •Veřejná správa •Veřejné právo Hlavní disciplíny politologie II. Politologie v mezinárodním kontextu •The European Consortium for Political Research (ECPR) - www.ecprnet.eu/ •The American Political Science Association (APSA) - www.apsanet.org/ •International Political Science Association (IPSA) - www.ipsa.org/ •Central European Political Science Association (CEPSA) – www.cepsa.cz Česká politologie •Pracoviště: FF UK, FSV UK, FSS MU, FF UP, FF UHK, … •Asociace: Česká společnost pro politické vědy (http://www.cspv.cz/) •Časopisy: Politologická revue, Mezinárodní vztahy, Mezinárodní politika, Politologický časopis, Středoevropské politické studie Doporučená literatura •Schmitt, Carl. 2007. Pojem politična. Praha: Oikoymenh. •Berg-Schlosser, Dirk. Stammen, Theo. 2000. Úvod do politické vědy. Praha: ISE. •Heywood, Andrew. 2004. Politologie. Praha: Eurolex Bohemia. •Weber, Max. 1997. Autorita, etika a společnost. Praha: Mladá fronta. Přednáška č. 2: Politická filosofie a teorie 22.09. 2013 •Úvod do politické filosofie •Klasická politická filosofie •Moderní politická filosofie •Současné otázky Struktura přednášky Tradice politické filosofie •Cílem klasické politické filosofie– odhalit objektivní pravdu o podstatě lidského života celku společnosti, zabývá se otázkami dobrého života a spočívá na metafyzickém základě • •Cílem moderní politické filosofie – promýšlet zvládání společenských konfliktů, spočívá na zpochybnění metafyzických základů etiky a politiky Klasická politická filosofie •Platón (427–347 př. n. l.) • •žák Sokrata •Hledání ideálního politického zřízení – vláda filosofů – obec jako realizace ideálu dobra •Hierarchie ve společnosti je spravedlivá •Hlavní třídy: vládci, bojovníci, pracovníci •Důležité ctnosti obce: moudrost, statečnost, rozumnost, spravedlnost • • • • • Klasická politická filosofie •Aristotelés (384–322 př. n. l.) • •„zoon politikon“ – „polis“ •Obec jako péče o dokonalý život – existuje kvůli němu •Typologie zřízení – hledání příčin úpadku států • 6 variant – 2 x 3 (dobré/špatné) •Království/tyranis – Aristokracie/oligarchie – Politeia/demokracie •Konflikt ve státu jako střet bohatých a chudých •Nejlepší ústava – kombinace oligarchie a demokracie •Tři ekonomické třídy – sociální podmínky stabilní obce – střední třída • • • • • • • Moderní politická filosofie •Thomas Hobbes (1588–1679) • •Zdůvodnění politické autority – zajištění bezpečí občanů a stability společnosti, ne usilování o dokonalost •Lidská přirozenost, přirozený stav •Teorie společenské smlouvy • • •John Locke (1632–1704) • •Přirozená práva jednotlivců – život, svoboda, majetek •Legitimita vlády – dodržování těchto práv •Vláda práva – omezená vláda založená na konsenzu ovládaných • • Moderní politická filosofie •Jean-Jacques Rousseau (1588–1679) • •Zdroj teorie radikální demokracie •Liberální svoboda vs. republikánská účast •Přímá demokracie vs. reprezentativní vládnutí •Deliberace vs. vláda většiny • • Současné debaty: moderní liberalismus vs. libertarianismus •Moderní liberalismus vs. libertarianismus (F. A. Hayek, J. Rawls, R. Nozick) • •Rawls: •(a) Každá osoba má rovné právo na plně adekvátní rozvrh rovných základních práv a svobod, který je slučitelný s obdobným rozvrhem svobod pro všechny. •(b) Společenské a ekonomické nerovnosti musejí splňovat dvě podmínky. Za prvé, musejí být spojeny s úřady a pozicemi přístupnými všem za podmínek férové rovné příležitosti; a za druhé, musejí sloužit k co největšímu prospěchu nejméně zvýhodněným členům společnosti. • •Nozick: •„stát jako noční hlídač“ Současné debaty: komunitarismus vs. liberalismus •Reakce na teorii spravedlnosti J. Rawlse : kritika předpokladů teorie spravedlnosti – lidé jako atomizovaná individua: •Hodnoty a normy se vytváří v rámci debat ve veřejném prostoru •Závislost jedince na komunitě/společenství •Koncepty pozitivních práv (vs. přirozená práva) a sociálního kapitálu •Úzké sepětí s republikanismem •Ch. Taylor, M. Walzer Současné debaty: komunitarismus vs. liberalismus •Deontologická (proceduralistická) etika vs. etika společného dobra (ctnosti) • •Je důležitější právo nebo dobro? •Formují etické účely jáství nebo jáství rozhoduje o účelech? •Co je prvotní – jedinec nebo společnost? • •Perspektiva ontologická (atomisté vs. holisté) vs. perspektiva obhajoby (individuální práva a svoboda vs. společný život a dobro kolektivu) •Souvislost s ekonomií: distributivní spravedlnost atd. • Současné debaty: republikanismus vs. liberalismus •J. Schumpeter •Alternativy mocenského uspořádání – T. Hobbes: boj všech proti všem vs. Leviathan X strukturovaná demokratická soutěž o moc založená na pobídkách •Poddání se moci vs. její omezení vs. soutěž o ni •Praktická definice: střídání politických stran u moci •Minimalistické pojetí – instituce •Problém reprezentativity voličů (vs. konsocianismus a problém menšin) Současné debaty: oživení marxismu • •(neo-, post-)marxismus vs. liberalismus • •Slavoj Žižek, Jacques Rancière, Alain Badiou, Étienne Balibar, Jacques Ranciére, Paul Virilio, Giorgio Agamben • • •http://www.youtube.com/watch?v=pvboWjvB4i0&feature=watch_response_rev • • • Doporučená literatura •ADORNO, Theodor W. HORKHEIMER, Max. 2002. Dialectic of Enlightenment. New York: Continuum. •CABADA, Ladislav. KUBÁT, Michal. 2004. Úvod do studia politické vědy. Praha: Eurolex Bohemia. •COHEN, Jean L. ARATO, Andrew. 1995. Civil Society and Political Theory. Cambridge: MIT Press. •KYMLICKA, William. 2002. Contemporary Political Philosophy. An Introduction. 2nd •edition. New York: Oxford University Press. •MALPAS, Simon. WAKE, Paul (eds.) 2006. The Routledge Companion to Critical Theory. Abingdon: Routledge. •SIM, Stuart. 2000. Post-Marxism. An Intellectual History. Routledge: New York. •SWIFT, Adam. 2005. Politická filosofie. Praha: Portál. •ŽIŽEK, Slavoj. 2008. The Sublime Object of Ideology. London: Verso. Přednáška č. 3: Kolektivní političtí aktéři - politické strany, zájmové skupiny a sociální hnutí 22.09. 2013 •Politické strany •Zájmové skupiny •Sociální hnutí … + srovnání • Struktura přednášky Politické strany: definice •Dobrovolné, trvalé a otevřené útvary •Jejich členové sdílejí a prosazují společné principy či zájmy •Usilují o politickou moc (buď pro ni samotnou či s ohledem na obecné dobro) •Této moci se snaží dosáhnout prostřednictvím voleb (na rozdíl od zájmových skupin či hnutí) Politické strany: definice •Slovo politická strana odvozeno od slova „pars“¨, tj. část nebo díl. • •Minimalistická definice G. Sartoriho: • "politická skupina, jež se účastní voleb, jež je schopna jejich prostřednictvím prosadit své kandidáty do veřejných úřadů" • •Další kritéria (La Palombara - Weiner, Chmaj - Sokol - Zmigrodski, Novák): •trvalost organizační struktury •existence místních územních struktur a centrálního vedení •ideologická orientace či prezentace určitého programu nebo základního politického cíle •snaha získat společenskou podporu Vývojové typy stran •Klíčové procesy: růst významu parlamentu a rozšiřování volebního práva • •Elitní strana (do pol. 19. století) •Masová strana (druhá pol. 19 století) •Catch-all strana (od 60. let 20. století) •Strana kartelu (od 80. let 20. století) • Vývojové typy stran •Catch-all-party (všelidová strana) -O. Kirchheimer pro popis typu stran, který se po 2. světové válce v Evropě -odráží také vnitřní proměnu původně masových stran. •Znaky: -omezení ideologické náplně -zvýšení úlohy stranického vedení -snížení významu individuálního členství -menší důraz na úzké dílčí zájmy -zajištění přístupu k různorodým skupinovým zájmům • •Strana kartelu •- R. Katz a P. Mair – vzájemné prolínání se polit. stran a státního aparátu na úkor dosahování specifických programových cílů • Schéma základního společenského štěpení Konzervativci <¾> Liberálové (aristokracie) (buržoazie) 19. století: (vlastníci) Buržoazní strany <¾> (proletariát, pracující) 20. století: Socialistické strany Historicko-konfliktní přístup k vysvětlení původu stran •Nejznámější představitelé: americký politolog S. M. Lipset a norský politolog S. Rokkan. •Dílo Party Systems and Voter Alignments (Stranické systémy a uskupení voličů), publikované roku 1967. •Při analýze stranických systémů považují za rozhodující historicky podmíněné konfliktní linie (cleavages) – dodnes všeobecně uznávaná teorie •Jde o produkty vztahů v sociální struktuře a kulturní sféře společnosti 4 základní štěpné linie (cleavages) 1)rozpor mezi centrem a periferií (centralisté vs. autonomisté), např. u nás strana Moravané 2)napětí mezi státem a církví, např. křesťanské strany 3)napětí mezi městem a venkovem (venkovské zájmy vs. průmyslové zájmy), např. agrární strany 4)třídní štěpení společnosti (vlastníci vs. pracující), př. hlavní západní ideologické strany 5) • •+ další současná štěpná linie: •5) materialismus vs. post-materialismus, např. Strana zelených Funkce stran •reprezentace - funkce může být ohrožena v momentě přechodu na stranu kartelu •formování a doplňování politických elit •formulování cílů – s nástupem „catch-all“ se funkce částečně vytrácí •artikulace a agregace zájmů – strany představují mechanismus, skrze který společenské skupiny prosazují své zájmy •politická socializace a mobilizace – strany působí jako katalyzátor společenských konfliktů, které současně integrují, budují loajalitu k dodržování pravidel •organizace vlády Zájmové skupiny •Trvalá sdružení jednotlivců sdílejících nějaký zájem a jednajících společně s cílem ovlivnit veřejnou politiku •Typy: profesní komory, politické strany, odbory a řemeslnicko-stavovské organizace, nestátní neziskové organizace • •Ústava ČR, Hlava čtvrtá, Článek 27 •(1) Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. •(2) Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví. •(3) Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých. •(4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.“ Profesní komory v ČR 1.Česká advokátní komora: http://www.cak.cz •2. Česká komora architektů: http://www.cka.cz •3. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě: http://www.ckait.cz •4. Exekutorská komora: http://www.exekutorskakomora.cz •5. Komora auditorů ČR: http://www.kacr.cz •6. Komora daňových poradců ČR: http://www.kdpcr.cz •7. Komora patentových zástupců: http://www.patzastupci.cz •8. Komora veterinárních lékařů •9. Notářská komora ČR: http://www.nkcr.cz •10. Česká lékárnická komora: http://www.lekarnici.cz •11. Česká lékařská komora: http://www.lkcr.cz •12. Česká stomatologická komora: http://www.dent.cz • Sociální hnutí •M. Diani: •1. Sítě neformální interakce •2. Se sdílenou solidaritou/kolektivní identitou •3. Vstupující do kolektivního konfliktního jednání vůči jasně vymezeným oponentům •4. Které se z velké části odehrává mimo institucionalizovanou sféru sociálního života • •Ch. Tilly: 1.Trvalé kampaně proti autoritám 2.Konkrétní formy jednání a sdružování (repertoár) 3.Veřejná sebeprezentace Stará a nová sociální hnutí •Rozlišující znaky: • • hodnotová a ideová výbava, • organizační struktura a formy, • taktika a oblast (cíle) působení, • sociální základna • •Odbory? „Zelené“ neziskovky? Lidsko-právní organizace? Srovnání – nutné podmínky Zájmové skupiny Politické strany Sociální hnutí Formální organizovanost x x - Sdílený zájem x x - Usilování o moc ve volbách - x - Dobrovolné členství - x x Sdílená kolektivní identita - - x Konfliktní vztah k politickým elitám - - x Doporučená literatura •Císař, Ondřej. 2008. Politický aktivismus v ČR. Brno: CDK. •Fiala, Petr. Strmiska, Maxmilián. 1998: Teorie politických stran. Brno: Barrister & Principal. •Hloušek, Vít. Kopeček, Lubomír. 2010. Politické strany: původ, ideologie a transformace politických stran v západní a střední Evropě. Praha: Grada. •Klíma, Michal. 2003. Volby a politické strany v moderních demokraciích. Praha: Radix. •Novák, Miroslav.1997. Systémy politických stran. Praha: Slon. •Weber, Max. 1997. Autorita, etika a společnost. Praha: Mladá fronta. •Weber, Max. 1998. Metodologie, sociologie a politika. Praha: Oikoymenh. Přednáška č. 4: Globalizace a globální politika 22.09. 2013 •Definice globalizace •Globální politika •Globální politické instituce •Odpor proti globalizaci Struktura přednášky •Proces mezinárodní integrace, který je důsledkem výměny a střetu idejí, myšlenek, výrobků a dalších aspektů kultury •Klíčové pokroky v oblasti dopravy a telekomunikací, nárůst internetu a další hlavní faktory globalizace dále napomáhají zvyšování vzájemné ekonomické a kulturní závislosti ekonomických a kulturních vztahů •Spory o vznik globalizace – modernita? Objevení Ameriky? Definice globalizace •Nejvýraznější projevy – v kultuře a ekonomice •Nárůst mezinárodních dohod, nárůst ekonomických transakcí, posilování role nadnárodních podniků, nárůst mezinárodní konkurence Definice globalizace Síť mezinárodního obchodu (2010) •(Neo-)marxisté – transnacionální ekonomické vztahy a role korporací klíčová, ztráta státní suverenity •(Neo-)realisté – státy stále privilegované postavení, proměna hegemonie uvnitř systému, materiální moc státu stále klíčová (násilí) •(Neo-)liberálové – analýza institucionálních proměn, snaha o pochopení proměn vládnutí ALE také vnímání globalizace jako „přirozeného a zdravého“ procesu šíření volného trhu • Pohledy na globalizaci • The World’s Largest 100 Economic Entities (IMF 2009) Rank Country/ Corporation GDP/Revenues (US$ million) 21 Poland 430,197 22 WAL-MART STORES 408,214 23 Sweden* 405,440 24 Norway 382,983 25 Austria 381,880 26 Taiwan Province of China 378,969 27 Saudia Arabia* 369,671 28 Venezuela 337,295 29 Greece 330,780 30 Islamic Republic of Iran 330,461 31 Argentina 310,065 32 Denmark 309,252 33 South Africa* 287,219 34 ROYAL DUTCH SHELL 285,129 35 EXXON MOBIL 284,650 36 Thailand 263,889 37 BP 246,148 38 Finland 238,128 39 United Arab Emirates* 229,971 40 Columbia* 228,836 •(Neo-)marxisté – transnacionální ekonomické vztahy a role korporací klíčová, ztráta státní suverenity •(Neo-)realisté – státy stále privilegované postavení, proměna hegemonie uvnitř systému, materiální moc státu stále klíčová (násilí) •(Neo-)liberálové – analýza institucionálních proměn, snaha o pochopení proměn vládnutí ALE také vnímání globalizace jako „přirozeného a zdravého“ procesu šíření volného trhu • Pohledy na globalizaci Proměna „polity“: globální instituce • •„Staří aktéři“: OSN a jeho specializované organizace •založena 26. června 1945 v San Franciscu na základě přijetí Charty OSN 50 státy (včetně ČSR) •Cílem je zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. •Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. ´´ •Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem. •Nevládní organizace Proměna „polity“: globální instituce • •„Staro-noví aktéři“: EU a její specializované organizace •politická a ekonomická unie, kterou od posledního rozšíření v roce 2007 tvoří 27 evropských států s 500 miliony obyvatel (přibližně 7,3 % světové populace). •vznik v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii (Maastrichtská smlouva), která navazovala na evropský integrační proces od padesátých let •Lisabonskou smlouvou nahradila Evropská unie Evropské společenství (ES; dříve Evropské hospodářské společenství), čímž získala právní subjektivitu a některé vlastnosti ES – především nadstátnost •čtyři základní svobody vnitřního trhu: volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu, a dále společné politiky Evropské unie (hospodářská soutěž, společná vnější obchodní politika a zemědělství) Proměna „polity“: globální instituce http://unyouth.org.nz/blog/wp-content/uploads/2011/09/The-UN-organisational-structure.png Proměna „polity“: globální instituce http://farm6.static.flickr.com/5215/5509980924_8227fac906.jpg Proměna „polity“: globální instituce http://www.itctosi.va.it/yee/European%20Enlargement%20Process%20and%20European%20Convention/Images/ EU%20Institutions/The%20european%20institutions%201.jpg Kritika globalizace üNadnárodní korporace, mezinárodní ekonomické instituce, neoliberalismus • üŽenská práva, feminismus • üŽivotní prostředí • üRozvoj zemí Třetího světa, zadlužení, chudoba • üOdbory, práva zaměstnanců, sociální stát ü üVálka, militarismus, imperialismus Doporučená literatura •MORGENTHAU, H.: Politics among Nations. 6th edition. 1986 •KEOHANE, R., NYE, J.: Power and Interdependence. 3rd edition. Longman, •New York 2001 •NYE, J., KEOHANE, R.: „Transnational Relations and World Politics: An •Introduction.“ In: Transnational Relations and World Politics, eds. Robert •Keohane a Joseph Nye. Harvard University Press, Cambridge and London 1970, ix–xxix •Barša, Pavel a Ondřej Císař. 2004. Levice v postrevoluční době. Občanská společnost a nová sociální hnutí v radikální politické teorii 20. století. Brno: CDK, s. 167-196 (k dispozici v knihovně FSS). (30 stran) •Barša, Pavel a Ondřej Císař. 2008. Anarchie a řád ve světové politice. Praha: Portál, s. 472-476 (sekce Alterglobalizační hnutí; k dispozici v knihovně FSS). (5 stran) •Seohane, José a Emilio Taddei. 2002. „From Seattle to Porto Alegre: The Anti-Neoliberal Globalization Movement.“ Current Sociology 50, s. 99-122. •Aguiton, Christophe. 2005. „Mapping the Movement.“ Development 48, s. 10–14.