Ekonomie a životní prostředí Jana Soukopová eco1 Prostředí a životní prostředí nPojem prostředí nŽivotní prostředí – ekonomické souvislosti Životní prostředí – ekonomické souvislosti npojem „životní prostředí“ n n „vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje; složkami jsou zejména: ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie“ n /§ 2 z. č. 17/1992 Sb./ Životní prostředí - složky npřírodní složky životního prostředí: ¡neživá příroda; ¡ovzduší (atmosféra); ¡půda (pedosféra, litosféra) a krajina; ¡voda (hydrosféra); ¡flora; ¡fauna; ¡člověk; numělé složky životního prostředí ¡předměty uměle vytvořené člověkem; nsociální složky životního prostředí ¡sociální prostředí člověka - životní a pracovní podmínky, úroveň příjmů, vzdělání a také společenské podmínky. Tedy sociálními složkami životního prostředí mohou být např. obytné, pracovní nebo rekreační prostředí aj. n Ochrana životního prostředí nDůvody ochrany životního prostředí ¡idealistické pojetí: „dílo Boží“ ¡materialistické pojetí: funkce životního prostředí nzdroj všech vstupů nodkladiště a „absorbátor“ všech výstupů jen v určitém rozsahu, čase, prostoru (ekologická stabilita) ¡„příznivé“ životní prostředí jako sociální standard (trvale udržitelný rozvoj) n Trvale udržitelný rozvoj nTakový ekonomicky, sociálně i technologicky možný rozvoj, při němž každá generace uspokojuje své potřeby tak, že při tom neohrožuje možnosti budoucích generací uspokojovat své potřeby. n3 pilíře ¡Ekologický ¡Sociální ¡Ekonomický Vznik pojmu TUR nMyšlenka TUR - dokument OSN z roku 1987, ¡TUR definován jako „rozvoj, který uspokojuje naše dnešní potřeby takovým způsobem, aby to neohrožovalo šance budoucích generací uspokojovat jejich potřeby“. nProsinec 1983 valné shromáždění OSN schválilo Zvláštní komisi pro životní prostředí a rozvoj – 3 úkoly ¡přezkoumat kritické problémy ŽP a formulovat realistické návrhy jejich řešení ¡předložit návrhy nové formy mezinárodní spolupráce ¡prohlubovat poznání a angažovanost v činnosti jednotlivců, dobrovolných organizací, podniků, ústavů a vlád. Principy trvale udržitelného rozvoje nTokijská deklarace 1987 – Zpráva „NAŠE SPOLEČNÁ BUDOUCNOST“ – definovala principy TUR 1.Oživit ekonomický růst 2.Změnit kvalitu růstu 3.Uchovávat a obohacovat bázi přírodních zdrojů 4.Zajistit udržitelnou úroveň populace 5.Nově orientovat techniku a odstraňovat rizika 6.Při rozhodování integrovat ekologické a ekonomické aspekty 7.Reformovat mezinárodní hospodářské vztahy 8.Posílit mezinárodní spolupráci n Základní aspekty změny k TUR nKomplexnost změny. nDostatečná rychlost změny nDodržování zásady předběžné opatrnosti nOdpovídající demografický a sociální vývoj nPodpora integračních a kooperačních tendencí ve světě se současným zachováním národních, náboženských a etnických specifik a preference výroby pro místní trh nZásadní změna spotřeby nZásadní změna výroby – výrazné zvýšení účinnosti technologií, důsledná recyklace, snížení spotřeby materiálů při stejné nebo vyšší užitné hodnotě výrobku (mikroelektronika), prodloužení morální a fyzické doby užívání výrobku, minimalizace vlivů na životní prostředí atd. n Ekologie a ekonomie nStejný základ – eko (z řečtiny - oikos = dům, obydlí) ¡Ekonomie (oikos = dům – nomos =správa) nzkoumá jak rozdělit omezené zdroje, aby byly uspokojeny neomezené potřeby existujících ekonomických subjektů) ¡Ekologie (oikos = dům – logos = věda) nzkoumá strukturu a vzájemné vztahy mezi objekty v daném domě (provádí studium vztahů existujících mezi živým organismem a jeho domovským prostředím, studium systému, jenž se skládá z neživých faktorů a živých organismů) ¡ Ekonomická činnost a ŽP nŽP a člověk … ¡Ve vztahu k životu člověka i všech živých organismů životní prostředí člověku poskytuje a zabezpečuje: ¡ochranu proti kosmickým vlivům; ¡relativně stálé fyzikálně chemické podmínky pro život; ¡pitnou vodu v rámci přírodního koloběhu vody; ¡zdroje látek; ¡přirozenou dekontaminaci; ¡fertilitu půdy; ¡zdroje energie; ¡biologické zdroje a ¡životní prostor. ¡ ŽP jako veřejný statek nDobrý stav ŽP – předpoklad existence člověka nŽP – z pohledu e. teorie = čistě veřejný statek ¡jedince nelze vyloučit ze spotřeby (nevylučitelnost) ¡užitek se spotřeby jedince nesnižuje užitek ostatních (nerivalita) Ekonomické vlastnosti statků typu ŽP njednotlivci nejsou schopni docenit užitek (často užitek nelze přesně určit) nexistují externality nnení zde konkurence na straně poptávky (substituce mezi statky také není možná) ninformovanost veřejnosti je problematická ntrh je nedokonalý, deformovaný. n ŽP a ekonomika nživotní prostředí poskytuje: ¡vstupy pro ekonomickou činnost – obnovitelné i neobnovitelné přírodní zdroje (rostliny, zvířata, paliva, nerostné suroviny); ¡místo pro průmysl, zemědělství, komunikace i obytná sídla; ¡místo pro zbytkové látky z výroby a spotřeby (emise, odpady, teplo, hluk); ¡spotřební materiální i imateriální statky (vodu, čistý vzduch, estetické hodnoty). ¡ Znečištění a negativní vývoj ŽP 1.etapa, zahrnující starověk, středověk a novověk (až do průmyslové revoluce) - malé nároky na přírodní zdroje; 2.etapa, od průmyslové revoluce - znehodnocování životního prostředí regionálního charakteru; 3.etapa, od vědecko-technické revoluce - začíná globální charakter problémů životního prostředí; 4.etapa, současnost - reálná hrozba nevratných změn ¡jako zásadní se jeví strategie prevence. ¡ Příčiny problémů ŽP nrůst světové populace; npřekotná urbanizace; nprudký hospodářský růst; ntechnologické změny zatěžující životní prostředí (fosfáty, freony,…) – souvislost s ekonomikou!!!! npředimenzované spotřební vzorce chování člověka. ¡ Globální problémy a jejich příčiny a ekonomické důsledky nhlavní problémy: ¡globální změny klimatu ¡nedostatek zdrojů, zejména pitné vody ¡snižování biodiverzity – vymírání živočišných a rostlinných druhů ¡desertifikace, úbytek a degradace půd ¡poškozování ozónové vrstvy Země nhlavní příčiny: ¡znečišťování ¡nehospodárné nakládání se zdroji ¡přelidnění nEKONOMICKÉ DŮSLEDKY!!! ???? diskuse Problém znečištění ŽP nenvironmentální statky stávají nedostatkovými a mezi Þ začíná konkurence a rivalita ¡charakter smíšených statků Þ nezbytná role státu nstát nahrazuje pomyslnou neviditelnou ruku trhu, tzv. „viditelnou rukou státu“ a snaží se o dosažení optimálního stavu – STÁTEM GARANTOVANÁ OCHRANA ŽP n ŽP jako externalita nmožnost volně využívat některé statky a služby životního prostředí může vést ke specifickému ekonomickému vztahu – externalitám. nNutnost internalizace externalit Externality nFakta: Tržní ekonomika (čili lidská aktivita) obvykle produkuje kromě chtěných (záměrně vyráběných) statků také nechtěně (neúmyslně) tzv. vnější efekty neboli externality. K tomu obecně dochází tehdy, když výroba nebo spotřeba některých subjektů způsobuje nedobrovolné (nezamýšlené) náklady nebo přínosy jiným subjektům. nTyto náklady nebo přínosy jsou přenášeny na jiné subjekty, aniž ti, kteří tyto náklady způsobují, nebo ti, kteří tyto přínosy získávají, za to platí. Trh neregistruje tyto vedlejší efekty výroby nebo spotřeby zejména proto, že chybí odpovídající cenové signály, které by vnější, externí náklady odrážely. Důležité charakteristiky externalit nExternality jsou: ¡nechtěně produkované jako vedlejší efekty ¡přenášeny (jejich dopady) na jiné subjekty a to ve formě nužitku (přínosů) nebo nújmy (nákladů) ¡vyjmuty z trhu – nikdo za ně nikomu neplatí (nebo platí jen částečně) n Druhy externalit nPodle dopadu externality na jiné subjekty rozlišujeme: nPozitivní externality ¡určitá aktivita jednoho subjektu přináší užitek i jiným subjektům. K tomuto vnějšímu efektu dochází mimo trh, což znamená, že ostatní subjekty za tento užitek neplatí (např. včelař a sadař, majitel lesa a houbaři). nNegativní externality ¡určitá aktivita jednoho subjektu přináší újmu jiným subjektům. Náklady s touto externalitou spojené hradí někdo jiný než původce škody (vypouštění zdraví poškozujících látek při výrobě do ovzduší, vody, apod.). Druhy externalit nPozitivní externalita tedy vzniká, když si člověk nemůže přisvojit veškeré výnosy ze své činnosti nebo ze svého majetku a když si část výnosů přisvojují jiní (např. vědecký výzkum a nedostatečná ochrana duševního vlastnictví). nNegativní externalita pak vzniká, když člověk nenese plně všechny náklady své činnosti a část těchto nákladů přenáší na jiné. nNěkteré statky však produkují jak pozitivní, tak negativní externality. Například vzrostlý ovocný strom na mém pozemku, přesahující na sousedův pozemek, může na podzim představovat negativní externalitu (znečištění pozemku spadaným listím) a naopak v letním období pozitivní externalitu (v parném dni poskytuje příjemný stín, může si očesat ovoce) Zdroj: Robert Holman, Ekonomie, C.H.Beck, 2005 Rozšířené pojetí nákladů podniku nNa úrovni podniku vznikají v souvislosti s jeho činností tzv. společenské náklady nSpolečenské náklady = interní náklady + externí náklady (neinternalizované) ¡Interní náklady jsou takové, které podnik reálně zatěžují a ovlivňují cenu produktu ¡Externí náklady podnik reálně nezatěžují a nese je někdo jiný ¡Podnik posuzuje svou efektivnost na základě interních nákladů a (případně) internalizovaných externích nákladů, nikoliv podle celkových společenských nákladů. Výroba produktu je tedy z pohledu podniku levnější, než ve skutečnosti je (při zohlednění společenských nákladů) nInternalizace externalit posouvá křivku nabídky doleva nahoru Internalizace externalit nHistoricky nejstarší, a z pohledu ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí klíčový, koncept internalizace externalit vypracoval ve 30. letech minulého století anglický ekonom Arthur Cecil Pigou (1877–1959). nZákladní myšlenka: ¡„Pokud se z důvodu existence externích efektů nerovnají soukromé a společenské náklady průmyslové produkce, potom může stát tento rozdíl eliminovat zavedením daně na příslušné aktivity. Sazba daně by měla být určena tak, aby se původní příliš vysoké množství produkce snížilo na optimální úroveň“ ¡PROBLÉMY nINFORMACE (NUTNOST ZNÁT VÝŠI EXTERNÍCH NÁKLADŮ ) nNutnost identifikovat PŮVODCE DANÉ EXTERNALITY! nČasto jsou využívány i v případech, kdy by při nastavení urč. podmínek internalizace externalit mohla proběhnout tržním řešením Internalizace (negativních) externalit nPodle environmentální ekonomie je negativní externality třeba internalizovat, tj. "znečišťovatel by měl platit". Pokud za znečištění zaplatí, zvýší mu to náklady a to se zpravidla odrazí i ve vyšší ceně výrobku. A jedině tehdy, když cena výrobku zahrnuje všechny náklady, včetně nákladů na likvidaci škod na přírodním prostředí apod., může na trhu tato cena fungovat jako správný signál. nNapř. pokud je výrobek kvůli internalizovaným externalitám příliš drahý, méně lidí ho kupuje a výrobce se proto rozhodne své vzácné "zdroje" (práce, půda, kapitál) alokovat jinam, do výroby produktu, který by méně znečišťoval přírodu a měl méně internalizovaných externalit, tudíž by náklady a tedy i cena byla nižší a výrobek by měl lepší odbyt. Interní náklady na kus Cena Zahnutá šipka dolů: Pozitivní externality Pozitivní externality Negativní externality Aby firmy uspokojily potřeby zákazníků, vyrábějí statky, které prodávají zákazníkům za ceny, jež se odvíjí od jejich výrobních nákladů (obvykle pouze interních). V souvislosti s jejich výrobou ale vznikají také nechtěné produkty – externality - a to jak pozitivní (za jejich poskytování by si ráda firma nechala zaplatit, ale neví jak, nebo od koho)… Tím se firmě zvýší náklady na výrobu, což jí snižuje zisk. Aby to firma kompenzovala, může například zvýšit cenu výrobku. To však může odradit zákazníky od dalších nákupů. Tím je firma potrestána za svou produkci negativních externalit. STÁT Externality a jejich internalizace = + … tak negativní (za ně by měla poškozeným subjektům zaplatit kompenzaci, ale pokud ji k tomu nikdo nedonutí, pak to neudělá). Zde nastupuje stát, který se snaží řešit hlavně negativní externality a to například tím, že za jejich produkci nechá firmu zaplatit… Internalizace externalit nInternalizace externalit je tedy proces, v rámci něhož se prosazuje snaha o promítnutí nákladů vznikajících v důsledku působení negativních externalit do interních (vnitřních) nákladů jejich původce. nJednoduše řečeno: internalizace externalit představuje snahu o to, aby znečišťovatel za své znečištění zaplatil (resp. pocítil ekonomickou či jinou újmu) n Obecné pojetí internalizace externalit nInternalizace externalit může obecně představovat snahu o to, aby se veškeré důsledky činnosti určitého subjektu projevily v rámci tohoto subjektu. nPrimárně jde (ze strany státu, společnosti) především o internalizaci negativních externalit, ale původce pozitivní externality má samozřejmě také zájem na její internalizaci, tedy aby důsledky této pozitivní externality (které přinášejí určitý užitek) pocítil sám původce a nikdo jiný (ledaže by za to původci zaplatil). nPůvodce externality tedy obvykle nemá zájem o její internalizaci (nákladů), pokud se jedná o negativní externalitu, ale má naopak zájem o její internalizaci (užitků), pokud se jedná o pozitivní externalitu. nInternalizace externalit může probíhat například vytvářením tak velkých ekonomických jednotek, že se prakticky veškeré důsledky činnosti projeví v rámci této jednotky. nV příkladu včelaře a sadaře je internalizace této externality možná za předpokladu, že majitel sadu bude zároveň i majitelem včelích úlů a pokud bude sad natolik velký, že včely zůstávají stále na jeho území. E E‘ Dopad internalizace negativních externalit na rovnováhu na trhu zboží a služeb Internalizace externalit by tedy měla vést k omezení výrobu statku, jež produkuje, nebo je spojen s negativní externalitou. Příklad nPředstavme si, že by uhelná elektrárna vyráběla 1 MWh elektrické energie s interními náklady 1 000 Kč (nákup suroviny, mzdy, doprava, odpisy, atd.). Navíc by však produkce každé MWh způsobovala společnosti náklady (vůči elektrárně externí) ve výši 2 000 Kč (např. zvýšené výdaje veřejnosti za léky). Jednu MWh prodává elektrárna spotřebitelům za 3 000 Kč. nPokud nedochází k internalizaci externalit, uvažuje elektrárna pouze interní náklady a každou MWh tedy prodává se ziskem 2 000 Kč. Výroba by se jevila rentabilní a tedy výhodná. nPokud by se však společnosti (resp. státu) podařilo nechat elektrárnu zaplatit i externí náklady (internalizovat externalitu), pak by již byly náklady shodné s prodejní cenou a elektrárna by nevykazovala žádný zisk. nNyní by již hodnocení výroby nevypadalo tak dobře a elektrárna by musela přijmout opatření, která by v ideálním případě vedla k omezení negativní externality a tudíž snížení externích nákladů (např. na polovinu). Tím by se zvýšil zisk firmy (1 000 Kč za každou MWh) a snížily by se i negativní dopady činnosti podniku na ŽP. nElektrárna by tedy byla ekonomicky motivovaná na snížení negativních dopadů své výroby na ŽP. Ve své podstatě zde můžeme vidět problém nejen ekonomický či ekologický, ale i morální. Firma v uvedeném příkladu se ráda „podělila“ o úhradu celkových nákladů spojených s výrobou s jinými subjekty, avšak už se s nimi „nepodělila“ o tržby z prodeje svého produktu. Takové jednání je možné chápat jako podvodné a nemorální. V ideálním případě by se například skrze legislativní nástroje dalo vytvořit prostředí, kdy toto jednání bude i protizákonné. Ekonomické aspekty znehodnocení ŽP nEkonomická škoda za znehodnocování ŽP představuje ekonomické efekty působené různým ekonomickým subjektům (domácnostem, firmám, státu) ¡Výše škody je přímo závislá na stupni znehodnocování ŽP ¡Ekonomická škoda představuje ztráty spojené se snížením hektarových výnosů ve znečišťovaných územích, ztráty z nižší produktivity pracovníků v hlučném prostředí, nižší kvalita bydlení v oblastech se zhoršeným ŽP ¡Znehodnocení ŽP vyžaduje dodatečné náklady vynakládané různými ekonomickými subjekty na dodatečné odstranění nebo zmírnění negativních důsledků znehodnocování ŽP (zvýšené náklady na léčbu obyvatel, náklady na likvidaci ekologických havárií aj.) Znehodnocení ŽP – ekonomické aspekty n Stupeň znehodnocování ŽP Ekonomická škoda ze znehodnocování ŽP Výše škody Ekonomické aspekty znehodnocení ŽP nJiná kategorie - náklady, které vedou ke zmírnění negativních důsledků, ale příčiny vlastního znehodnocování neodstraňují (preventivní náklady, ochranné prostředky) ¡Uvedené ztráty nejsou obsaženy v tradičních ekonomických veličinách zachycující produkci a spotřebu na mikro- i makro-úrovni nNa mikroekonomické úrovni je třeba rozlišit: ¡škody, které svým negativním vlivem působí daný ekonomický subjekt sám sobě, ¡škody působené jiným ek. subjektům (snížení estetické kvality rekreačního území, škody na zemědělské a lesní produkci aj.) Náklady na ochranu ŽP nnáklady na zamezení znehodnocování ŽP figurují proti ekonomickým škodám ¡Jsou vynakládány různými subjekty na odstranění nebo zmírnění samotných příčin znehodnocování ŽP (náklady na odsiřovací zařízení, zavedení lepší technologie pro redukci emisí, čištění odpadních vod aj.) ¡Čím více těchto nákladů je vynaloženo, tím nižší je stupeň znehodnocení ŽP a naopak n Peněžní jednotky Náklady na zamezení znehodnocování ŽP Stupeň znehodnocování ŽP Ekonomické optimum kvality ŽP n Peněžní jednotky Náklady na zamezení Stupeň znehodnocování ŽP Ekonomická škoda Minimální ekologická zátěž ekonomiky Ekonomické optimum kvality ŽP Náklady na zamezení a náklady na vyhnutí se nrozdíl mezi náklady na zamezení a náklady na vyhnutí se! ¡Náklady na zamezení jsou vynakládány na likvidaci či snížení určitého faktoru životního prostředí (např. stavba čističky v podniku kvůli snížení vypouštěných škodlivých látek do řeky). ¡Náklady na vyhnutí se jsou náklady na ochranu daného prvku před účinky tohoto faktoru a jsou součástí ekonomických škod ze znehodnocování životního prostředí (např. program na prevenci před chorobami ze znečištěné vody). Rozdíl mezi náklady na zamezení a náklady na vyhnutí se n Trh, vlastnická práva a vládní regulace nProblémy: ¡Problém černého pasažéra ¡Problém vládních selhání nÚčinná struktura vlastnických práv má 4 charakteristiky 1.Univerzalita (všechny zdroje soukromé) 2.Exkluzivita (všechny užitky patří vlastníkovi) 3.Převoditelnost 4.Vymahatelnost (vlastnická práva by měla být zabezpečena proti neopr. přivlastnění aj.) n n nDěkuji za pozornost nJ n eco1