Ekonomická teorie politiky Downsův model politické soutěže •An Economic Theory of Democracy (1957) •Jak by vypadal politický systém, kdyby jeho součástí byli racionální politikové, snažící se získat maximum hlasů? •Anthony Downs do ekonomie zavedl ekonomickou teorii politiky založenou na předpokladu, že voliči se snaží maximalizovat užitek a politické strany se snaží získat maximum hlasů. (Do té doby např. Wicksell a Lindahl interpretují strany jen jako čistou reflexi preferencí své voličské základny) •Maximalizace počtu hlasů je měřítkem politikova chování. Downs: •Politické strany … nemají samy o sobě zájem na vytváření efektivní alokace zdrojů ve společnosti; každá z nich (pouze) usiluje o své znovuzvolení maximalizací počtu hlasů, které je možné získat. •Proto i kdyby vláda měla schopnost posunout společnost k paretovskému optimu, učinila by to pouze tehdy, byla-li by k tomu nucena konkurenčním tlakem ostatních stran... •Klíčovým problémem se proto stává otázka, zda soutěž mezi stranami nutí vždy vládu k optimálnímu uspořádání – podstatná je zde role středního voliče Ideologie •Politické strany jsou skupiny jednotlivců, kteří sdílejí společnou ideologii a kteří usilují o úřad, aby z něj mohli těžit výhody (peníze, moc a postavení). Ideologie je všeobecnou představou o tom, jak by měl svět vypadat a jakým způsobem toho dosáhnout. Ve složitém a nejistém světě nemohou být voliči naprosto přesně informováni; je to příliš nákladné. Ideologie znamená úsporu nákladů na informace. Motivace politických stran •Maximalizace získaných hlasů, ulovení středního voliče (Downs) -> ale kvůli nedokonalé informovanosti se jeví jako možná perspektivnější uvažovat o problému v kontextu modelů mnohostranného vyjednávání •Tato nejistota ohledně skutečnosti kdo je, resp. v daných volbách bude) středním voličem posiluje roli zájmových skupin a může vést k nadměrnému růstu veřejných výdajů, neboť politici mohou mít tendenci „nepropásnout“ středního voliče –uspokojovány jsou tak preference nejenom jeho. •významný je zde i vliv volební účasti –racionální volič (viz dřívější učivo s J.Špalkem –proč voliči volí – minimax lítosti versus model očekávaného prospěchu) Alternativní motivace •Předpoklad maximalizace je možná příliš silný – co když jde stranám jen o získání většiny (i ta jim stačí k dosažení moci) •Alternativní hypotézou (Hinich a Ordershook) může být, že systém není veden snahou politiků o maximalizaci počtu hlasů, ale snahou o maximalizaci plurality, tj. snahou o maximalizaci rozdílu mezi vlastním subjektem a nejbližším konkurentem. •V situaci soupeření mnoha politických stran se snaha zvýšit vzdálenost mezi vlastním subjektem a ostatními kandidáty rovná snaze získat co nejvyšší popularitu. Z toho vyplývá, že politické úsilí a přesvědčování se koncentruje na konkrétní segmenty populace. •