6. ZÁKONY, INSTITUCE A DELEGOVANÁ AUTORITA Plán přednášek… n4. Problém (1): Časová nekonzistence 1 n n5. Problém (2): Časová nekonzistence 2 n n6. Řešení (1): Zákony, instituce a delegovaná autorita n n7. Řešení (2): Kredibilita a reputace Časová nekonzistence (opak.) nČasová nekonzistence nastává, pokud se optimální politika zvolená v čase t1 pro období t1 liší od optimální politiky pro období t1 ohlášené v čase t0 < t1, i když jsou technologie, preference a informace stejné v obou obdobích. n n n n Optimální politika nOptimální politika v případech časové nekonzistence: -Pokud politik provede v budoucnosti politiku, kterou slíbil v současnosti -A pokud současně také všichni očekávají, že se takto časově konzistentně zachová -A pokud i politik ví, že veřejnost od něj očekává časově konzistentní chování Jak dosáhnout časové konzistence? nOptimální politika je dosažena, pokud je ohlášení budoucí politiky KREDIBILNÍ n nJak dosáhnout kredibility? a)vytvořit instituce, které napomáhají realizaci ohlášených politik (ppt 6) b)vybudovat si reputaci (ppt 7) n 6.1. ZÁKONY Zákony nZákony = legální omezení diskrečních schopností tvůrců hospodářské politiky → mohou limitovat problém časové nekonzistence n nPříklady: -Zákon o vyrovnaném rozpočtu -Cíl centrální banky zakotvený v zákoně -Zákon o plné zaměstnanosti n - n Otázky… 1)Co nutí politiky dodržovat zákony, když jejich porušením mohou zlepšit fungování ekonomiky? 2)Popřípadě co brání politikům, aby zákon v případě potřeby rovnou změnili tak, aby vyhovoval nové situaci? 3) n„Proč je cíl nízké inflace zakotvený v zákoně kredibilnější než pouhý politický slib nízké inflace?“ Vláda zákona nExistuje rozdíl mezi porušením slibu a mezi porušením zákona. nZákony obvykle obsahují explicitní tresty za jejich porušování. nPorušení zákona je proto viditelnější a nákladnější než pouhé porušení slibu. n Čím vyšší trest, tím větší dodržování zákona? nPokud se porušování zákona trestá vysokými pokutami, potom se otázka toho, zda bude zákon dodržován mění na otázku toho, zda budou pokuty vynucovány. Právní stát a časová nekonzistence nZákony (a instituce obecně) mohou zvýšit kredibilitu zvýšením nákladů a snížením prospěchu z odklonu od dané politiky. n Kredibilita zákonů nProč by lidé měli věřit tomu, že zákony nebudou v případě potřeby měněny, tak aby vyhovovaly momentálním zájmům politiků? → konstitucionalizace základních principů v Ústavě Ústava nÚstava = fundamentální zákon, který je obtížné změnit nSmysl Ústavy (v rámci NPE) = ochrana politiků i voličů před sebou samými (před pokušením časové nekonzistence). n nÚstava představuje extrémní formu závazku (a tím i ztráty flexibility), a proto je vyhrazena pouze pro ta nejdůležitější témata. n Nepsané zákony nSociální normy = vzorce chování, které jsou obvyklé, očekávané a vynucované. n nPříklady: -standarty chování úředníků a politiků -(ne)braní úplatků -dané sliby se (ne)dodržují -s komunisty se nemluví! Aplikace 1)Penzijní hra 2)Kooperace ve firmě Penzijní hra (1) -Hammond (1975) -Problém mezigeneračních transferů -OLG: Dvě generace, mladí a staří. Mladí obdrží (neskladovatelnou) čokoládu, staří nedostanou nic, ale logicky chtějí taky konzumovat. -Otázka: Rozdělí se mladí se starými o čokoládu? - - Penzijní hra (2) nAno: Pokud mladí vnímají takové přerozdělování jako spravedlivý systém, například proto, že: n a) současní staří, když byli mladí se také rozdělili n b) současní staří, když byli mladí se sice nerozdělili, ale jen proto, že trestali tehdejší staré za to, že se nerozdělili s předchozí generací nNe: V ostatních variantách n Kooperace ve firmě (1) Počet lidí co pracuje Užitek jednotlivce, když: ≤ 18 =19 ≥20 pracuje 0 0,4 0,8 fláká se 0,5 0,9 1,3 Předpoklady: Firma má 30 zaměstnanců různého věku a pracovní život každého z nich trvá 30 roků. Každý rok odejde nejstarší zaměstnanec do důchodu a na místo něj přijde jeden mladý na počátku svého pracovního života. Každý rok se každý zaměstnanec rozhoduje, zda bude pracovat nebo se flákat, přičemž jeho chování bude odhaleno až ex post (na konci roku). Výplatní matice Zdroj: Cremer, J. (1986): Cooperation in Ongoing Organizations. Quaterly Journal of Economics 101, 33-49. Kooperace ve firmě (2) Počet lidí co pracuje Užitek jednotlivce, když: ≤ 18 =19 ≥20 pracuje 0 0,4 0,8 fláká se 0,5 0,9 1,3 Výplatní matice: Dominantní strategie (při absenci sociální normy)→ flákat se Sociální norma → 20 nejmladších pracuje, 10 nejstarších se fláká, pokud se na konci roku zjistí, že někdo podvádí, příští rok nepracuje nikdo. Vyplatí se sociální norma? → Ano. Předpokládejme, že tento systém je již nějakou dobu ve firmě zaběhlý. Staří nemají důvod se od něj odchylovat. Mladí však také ne, protože flákáním získají 0.5 jednotky užitku, ale ztrácí 8 jednotek užitku v posledních letech (1,3 – 0,5)x10. Další modely… nKotikoff-Persson-Svensson (1988) → OLG model ve stylu Hammond (1975) aplikovaný na problematiku časové nekonzistence při zdanění kapitálu → mladí souhlasí s přerozdělováním ve prospěch starých, pokud ti dodrželi svoji část „společenské smlouvy“ a nezdanili kapitál → poněkud vyumělkovaný nLindbeck-Nyberg-Weibull (1999) → variace na Cremerův model firmy aplikovaný na přerozdělování ve společnosti, kde existují předsudky proti „žití na podpoře“ → společenskou normou se pak stává „pracovat“. 6.2. NEZÁVISLOST CB Delegace autority nDelegace autority od pána (vlády) ke správci (úřadu, ministerstvu). n nDůvody, proč vlády delegují: a)potřebná odbornost b)časové možnosti pána c)komplexnost vládnutí d) d) d) Principy delegování nJak mnoho diskrece dát správcovi (flexibilita rozhodování x problém správce a pána → řešení?: pravidla s únikovými klauzulemi. nPři delegaci pán deleguje autoritu na správce, který má odlišné preference než má on sám. nV modelech časové nekonzistence může být právě takové řešení optimální při dosahování optimální politiky. n(nejvýznamnější) Aplikace delegace autority v makroekonomii: Nezávislost centrální banky Nezávislost CB na) goal independence → CB si stanovuje sama svoje (inflační) cíle a nepřejímá je od jiné vládní agentury. nb) instrument independence → CB kontroluje nástroje měnové politiky a sama rozhoduje o jejich (ne)použití. n nNezávislost CB neznamená pouze to, že se centrální banka svobodně rozhoduje o svých cílech, ale také to, že jiné vládní úřady nemohou zvrátit její rozhodnutí Nezávislost ČNB nÚstava ČR: Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. nZákon o ČNB: ØPokud tím není dotčen její hlavní cíl, ČNB podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu. ØČlenem bankovní rady může být jmenován občan České republiky, který a) je plně způsobilý k právním úkonům, b) má ukončené vysokoškolské vzdělání, c) je bezúhonný, d) je v měnových záležitostech a v oblasti finančního trhu uznávanou a zkušenou osobností. ØGuvernéra, viceguvernéry a ostatní členy jmenuje a odvolává prezident republiky. ØČeská národní banka a bankovní rada při plnění hlavního cíle České národní banky a při výkonu dalších činností nesmějí přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády, správních úřadů ani od jakéhokoliv jiného subjektu. ØČeská národní banka a vláda se vzájemně informují o zásadách a opatřeních měnové a hospodářské politiky Proč je nezávislost CB důležitá? nProvádění monetární politiky vyžaduje velmi dlouhý časový horizont. nOvšem ani politici, ani veřejnost takto dlouhý časový horizont nemají nProto, kdyby monetární politiku prováděli politici, příliš by podléhala krátkodobému (inflačnímu) pokušení nProto se politici moudře rozhodli depolitizovat jí a svěřit jí do rukou technokratům s velmi dlouhým rozhodovacím horizontem nNezávislost CB zvyšuje kredibilitu protiinflační monetární politiky n Studie na téma NCB a)Inflační cílování → formální zkoumání monetární politiky s explicitně stanoveným inflačním cílem (Svensson 1995, 1997; Bernanke 1999) b)Motivační smlouvy → formální studie zkoumající režimy monetární politiky, kde jsou kompenzace centrálních bankéřů přímo navázány na jejich výkon (nízkou inflaci) – (Persson-Tabellini 1993; Walsh 1995) c) Metodika pro hodnocení nezávislosti CB (NCB) nNCB jako možnost řešení problematiky časové nekonzistence při provádění měnové politiky nV řadě zemí je běžné na místo guvernéra CB dosadit někoho se silnou averzí k inflaci, aby prosazoval antiinflační monetární politiku nRogoff (1985) → první formalizace toho, jak delegace monetární politiky vede k jejímu lepšímu provádění (nižší inflation bias) n Metodika pro hodnocení NCB (1) Společenská ztrátová funkce: Metodika pro hodnocení NCB (2) …….. inflační cíle CB, které se mohou, ale nemusí lišit od inflačních cílů vlády. θB….váha, kterou CB klade na odchylky míry inflace relativně k odchylkám míry nezaměstnanosti ….kompenzace (odměna) centrálnímu bankéři v závislosti na jeho výkonu Cílová funkce CB: Metodika pro hodnocení NCB (3) O tvůrci hospodářské politiky se předpokládá, že bude volit π takovým způsobem, aby minimalizoval svoji ztrátovou funkci vzhledem k omezení danému Phillipsovou křivkou: Rogoffův „Konzervativní“ centrální bankéř nRogoff (1985) uvažuje důsledky toho, když centrálním bankéřem bude jmenován někdo, kdo na odchylky inflace od optimální míry klade větší váhu než společenský plánovač. nCB může zvolit míru inflace podle své cílové funkce → má současně goal i independence nezávislost. nAlternativní interpretace → společnost vybírá (nízký) inflační cíl → a protože si je vědoma problému „inflation bias“ na místo centrálního bankéře jmenuje k inflaci averzního centrálního bankéře s širokou nezávislostí. n Rogoffův model nPředpoklady modelu: nPro konzervativního bankéře platí: n Výsledky modelu: Důsledky Rogoffova modelu -Při dosazení konzervativního centrálního bankéře je inflace v průměru nižší a méně variabilní než jak by jí nastavoval společenský plánovač -Ovšem i tak „inflation bias“ zcela nezmizí, pokud je θB<∞, tedy pokud monetární autorita klade alespoň nějakou váhu na nezaměstnanost (a samozřejmě, pokud má monetární autorita cílovou míru nezaměstnanosti pod přirozenou) → pokud má monetární autorita jakoukoliv motivaci snižovat nezaměstnanost pod přirozenou míru, potom vzniká „inflation bias“ -Pod konzervativním centrálním bankéřem je nižší variabilita inflace dosažena na úkor vyšší variability nezaměstnanosti → protože je monetární autorita více averzní k odchylkám inflace od cíle, potom bude méně ochotná vyhlazovat šoky způsobující nezaměstnanost. Limity Rogoffova modelu nRovnováha Rogoffova modelu není ideální → inflation bias je stále přítomný a s jeho snižováním roste variabilita nezaměstnanosti (a reálné produkce) nLohmann (1992) – modifikace modelu (vyjímečná možnost propustit centrálního bankéře), tak aby na velké šoky v nezaměstnanosti centrální bankéř zareagoval → příklad pevného pravidla s únikovou klauzulí n Co na to data? nOtázka: Jaký vliv na makroekonomickou výkonnost má nezávislost CB? n n Jak měřit nezávislost CB? nEkonomická (instrument) nezávislost -Vliv vlády na monetizaci fiskálního deficitu -Vliv CB na bankovní regulaci - nPolitická (goal) nezávislost -Proces jmenování bankovní rady a guvernéra -Zákonný vztah vlády a CB -Zákonné cíle CB Výsledky empirických studií: nVyšší míra nezávislosti CB (jakkoliv měřená) je korelována s nižšími mírami inflace → dokonce i v situaci politické nestability a rozpočtových deficitů. nVyšší míra nezávislosti CB ovšem nijak nezhoršuje reálnou výkonnost ekonomiky (nezaměstnanost, produkt). nV empirických studiích nebyl prokázán trade-off mezi inflací a variabilitou reálných veličin (ala Rogoff) nJak je to možné….? n n Špatný model? nLeidermann-Svensson (1995): Konzervativní bankéř by měl být modelován nikoliv s vysokým θB, ale s nízkým cílovým nPři zkoumání dynamiky vývoje inflace v jedné zemi (oproti srovnání více zemí v jeden časový okamžik) dochází další studie k závěru, že země s více nezávislou CB čelí vyšším nákladům dezinflace. nPosen (1993, 1995) argumentuje, že korelace mezi NCB a nízkou inflací není kauzální, nýbrž odráží preference mocných zájmových skupin (finanční sektor) ve společnosti → země, které jsou averzní k inflaci, vytváří instituce na podporu těchto preferencí. Inflační cílování nInflační cílování = režim monetární politiky charakteristicky explicitní formulací inflačního cíle (potlačení role mezicílů). nHlavní výhody inflačního cílování spočívají v transparentnosti a kontrolovatelnosti takto prováděné monetární politiky. nNevýhoda – dlouhá časová zpoždění monetární politiky → míru inflace centrální banka nemá plně pod kontrolou → kontrolovatelnost je tím silně oslabena n Inflační cílování a konzervativní centrální bankéř nJak může cílování inflace přispět k redukci závažnosti problému „inflation bias“? → volbou takového inflačního cíle, aby platilo: nSvensson a další argumentují, že „konzervativní“ centrální bankéř je někdo s mimořádně nízkou cílovou mírou inflace a nikoliv někdo s mimořádně vysokou averzí k fluktuacím okolo všeobecně konsenzuálního (a vyššího) inflačního cíle. Motivační smlouvy s centrálním bankéřem nJednou z možností, jak obejít problém pána a správce (rozdílných preferencí) při provádění monetární politiky, je přímo zainteresovat centrálního bankéře na výsledku monetární politiky (nízké inflaci) nProtože centrální bankéř může mít motivaci k časově nekonzistentnímu chování vedoucímu k vyšší inflaci, jednou z možností řešení je udělit centrálnímu bankéři finanční pokutu v případě, že inflace bude vyšší a přímo ho tak odrazovat od provádění takovéto politiky. Fungovaly by motivační smlouvy? nTeoreticky by motivační smlouvy mohly řešit problém časové nekonzistence při provádění monetární politiky. nProblémem však je, že model ekonomiky který používáme je velmi zjednodušený a nezahrnuje celou škálu neočekávaných události na které musí centrální bankéř při provádění monetární politiky reagovat. nSepsat motivační smlouvy, které by dopředu řešily celou škálu těchto situací je velmi obtížné. nNový Zéland → guvernér CB může být propuštěn, pokud inflace překročí určitou kritickou hranici. nNeměl by ale státní úředník náhodou vykonávat dobře svoji práci i bez motivační smlouvy? (adverse selection) Bankovní rada CB nDoposud jsme o centrálním bankéři předpokládali, že je to jednotlivec, který jedná samostatně a nezávisle. nV realitě ovšem monetární politiku neprovádí jednotlivec, ale skupina (v ČR sedmičlenná bankovní rada), která se skládá z lidí z různými preferencemi ohledně toho, jak by se monetární politika měla provádět. nBlinder (1998): v důsledku kolektivního rozhodování v CB převládá tendence ke kompromisním rozhodnutím. nZástupci regionů v bankovní radě (ECB) → mohou akcentovat rozdílné dopady monetární politiky na jednotlivé regiony. nMěla by bankovní rada být otevřená nebo tajnůstářská ohledně toho, jak probíhá rozhodování v CB? Zájmové skupiny a CB nDalší možností, jak modelovat fungování centrální banky je pojímat jí jako institut důležitý k dosažení nízké inflace v situaci boje různých zájmových skupin, které mají zájem na nízké či vysoké inflaci. (Waller (1992), Faust (1996)). nPředpokladem je, že těch kteří získávají prospěch z překvapivé inflace je více než těch, kteří na ní prodělávají, proto při volbě majoritním hlasováním by byla inflace vyšší. nUstanovením bankovní rady s vyšším zastoupením „konzervativců“ je možné tyto tendence blokovat. Literatura nA. Drazen: Chapter 5: Laws, Institutions and Delegated Authority. ss. 131-165