10. PŘEROZDĚLOVÁNÍ Přerozdělování ØPřerozdělování důchodu, bohatství nebo soukromých statků je významným tématem politických diskusí ØVýznamné téma v politické ekonomii fiskální politiky → co je spravedlivá daň? ØŘada vládních programů má významné přerozdělovací dopady Čtyři možné pohledy na přerozdělování 1)Přerozdělování jako pojištění 2)Přerozdělování jako nástroj pro dosažení spravedlnosti (rovnosti) 3)Přerozdělování jako nástroj k dosažení vyšší alokační efektivnosti (vzdělání pro všechny) 4)Přerozdělování jako pouhé „braní“ 10.1. PŘEROZDĚLOVÁNÍ DUCHODU Přerozdělování důchodů ØZačneme se situací, kdy se všichni jednotlivci účastní voleb ØJednotlivci jsou heterogenní ve svých příjmech → konfliktní preference ohledně výsledku politického rozhodnutí o podobě přerozdělovacího programu ØModelové výsledky závisí na tom, zda jednotlivec zná předem svoji pozici na škále rozložení důchodů (a jak programem bude tato pozice ovlivněna) před tím něž je schválena konkrétní podoba přerozdělovacího programu Přerozdělování a pojištění ØPokud si jednotlivci nejsou jisti, kolik by byl jejich příjem v případě absence přerozdělovacích programů, potom takový program bude mít i prvky pojistného systému ØTyto pojistné prvky nejsou přítomny v případě dokonalých informací jednotlivců ØV realitě jsou v redistribučních programech přítomny jak přerozdělovací, tak pojistné aspekty Základní model ØMeltzer – Richard (1981) ØJednotlivci znají svůj příjem, když vybírají podobu přerozdělovacího programu ØModel majoritního hlasování o podobě důchodové daně na financování redistributivních transferů ØKlíčová role vztahu mezi rozložením mezd a podobou přerozdělovacího programu Ø nMeltzer, A. – Richard, S. (1981): A Rational Theory of the Size of Government. Journal of Political Economy 89, 914-27 Předpoklady Meltzer-Richard Øvšichni jednotlivci čelí stejné lineární sazbě daně a obdrží stejný transfer Øpolitici tak nemohou stavět jednu skupinu voličů proti jiné pomocí odlišných designů daňově-transferových programů ØVoliči jsou oportunističtí, starají se pouze o svůj čistý příjem, nikoliv o nějaké hodnoty Ø Politicko-ekonomická rovnováha n1) Jednotlivci optimalizují svoji volbu pro danou fiskální politiku n2) Na základě této optimalizace každý jednotlivec určí svoji preferovanou fiskální politiku n3) Tyto preference jsou následně „agregovány“ do národní fiskální politiky procesem kolektivní volby. Veličiny modelu nOptimální chování jednotlivce závisí na: nt…… daňové sazbě nv……..úrovni transferů n nJednotlivci se liší ve své vnitřní produktivitě ξ, která je pro vládu nepozorovatelná a F(ξ) je kumulativní distribuce typů produktivity v populaci Příjem před zdaněním nPříjem před zdaněním, který je pozorovatelný je funkcí produktivity ξ a odpracovaných hodin l. n ny(ξ) = ξ l Užitek jednotlivce nJednotlivec maximalizuje svůj užitek, který je rostoucí konkávní funkcí spotřeby c a volného času z, označený u(c,z), kde z = 1 - l, ve vztahu k rozpočtovému omezení: n nc = (1-t)lξ + v Nabídka práce nZa daných předpokladů bude existovat část populace s produktivitou pod určitou úrovní, které se nevyplatí pracovat. nJednotlivci s ξ ≤ ξ0 nebudou pracovat n n n Vláda nRedistribuční program (t, v) musí splňovat rozpočtové omezení vlády: nt y = v n nkde důchod na hlavu v celé ekonomice je: n n Preferovaná daňová sazba jednotlivce nPokud je každý jednotlivec sobecký a nemá žádné preference ohledně redistribuce, potom jeho preferovaná daňová sazba je taková, která maximalizuje jeho užitek u(c, 1-l): n n → preferovaná daňová sazba jednotlivce bude nerostoucí funkcí jeho příjmu před zdaněním Jaká bude národní daňová sazba? nK určení daňové sazby, která bude vybrána politickým procesem (kolektivní volbou) použijeme teorém mediánového voliče. nPodmínkou je, aby rozložení příjmů před zdaněním bylo nezávislé na daňové-transferovém programu nProtože se jednotlivci liší pouze v úrovni produktivity, jejich příjem před zdaněním (a tudíž i jejich preferované daňová sazba) bude rozložena podél ξ. Preferované daňové sazby ξ ξ0 ξ tv Všichni jednotlivci s příjmem před zdaněním, který je větší než y, budou preferovat nulovou sazbu daně a žádné (lump-sum) transfery. Jednotlivci s ξ ≤ ξ0 nebudou pracovat a příjem získávají pouze z transferů v a budou tak preferovat daňovou sazbu, která maximalizuje v …. tv Jak tedy bude vybrána národní daňová sazba? ØTo závisí na politickém mechanismu, kterým je uskutečňována kolektivní volba ØPokud jsme v situaci přímé demokracie, potom lze aplikovat teorém mediánového voliče: ØMediánový volič zvolí národní daňovou sazbu a úroveň transferů, která je konzistentní s vládním rozpočtovým omezením ØNárodní daňová sazba v takovém případě bude taková, která odpovídá produktivitě mediánového voliče. Co když se zvýší nerovnost? ØJak se změní podoba daňově-transferového redistribučního programu, pokud vzroste nerovnost v rozdělení důchodů před zdaněním? ØPokud bude příjem mediánového voliče nad průměrným příjmem → nebude existovat žádný přerozdělovací program bez ohledu na to, jak nerovné je rozdělení důchodů. ØZměny v rozložení důchodů nebudou mít vliv na přerozdělování, pokud bude příjem mediánového voliče nad průměrným příjmem Ø Ø Ø Co když je medián nižší než průměr? n… v takovém případě mediánový volič zvolí kladnou daňovou sazbu a kladné transfery. nZměna v distribuci příjmů, která sníží medián relativně k průměru (což můžeme vnímat jako zvýšení důchodové nerovnosti) bude mít za důsledek vyšší daňové sazby a vyšší přerozdělování. Vliv nejistoty… ØPřerozdělování důchodů ex post může být motivováno přáním sdílet rizika ex ante, pokud si voliči nejsou jisti svými budoucími příjmy v okamžiku, kdy vybírají daňově-transferový program. ØV takovém případě má přerozdělovací program pojišťovací aspekt a pojištění proti špatnému výsledku může dominovat ve voličově rozhodování, který program považuje za optimální… Ø Zakomponování nejistoty do modelu… ØJak snaha pojistit se proti nejistotě (sdílet riziko s ostatními) ovlivní podobu přerozdělovacího programu vzešlého z kolektivní volby? ØRozšíření Meltzer-Richardova modelu o nejistotu jednotlivce ohledně budoucí úrovně jeho důchodu…. Ø Rozšíření modelu… nPředpokládejme stejný model jako dosud, ale jednotlivci zjistí svoji produktivitu ξ teprve až potom, co zvolí konkrétní daňově-transferový program. nJednotlivci neznají svůj příjem před zdaněním v okamžiku, kdy vybírají daňově-transferový program. Jak budou ovlivněny výsledky? nPokud by jednotlivci nebyli averzní k riziku (užitek by rostl lineárně s růstem spotřeby) → potom žádná změna výsledků nPokud jsou jednotlivci averzní k riziku (užitek roste konkávně s růstem spotřeby) → mediánový volič bude volit vyšší daňovou sazbu (a vyšší transfery) oproti situaci bez nejistoty. Role očekávání… ØV realitě sice jednotlivci nemají dokonalé informace ohledně svých budoucích příjmů, nejsou ale ani v situaci úplné nejistoty. ØNa základě svého vzdělání, pracovních zkušeností a bývalých výdělků si vytvoří očekávání ohledně svých budoucích příjmů před zdaněním. ØČím spolehlivější jsou tato očekávání, tím blíže bude výsledná podoba daňově-transferového programu blíže modelu úplných informací oproti situaci „dokonalé“ nejistoty Aplikace…. n….z toho vyplývá význam načasování kolektivního rozhodování ohledně daňově-transferových programů. nVoliči budou více ochotni hlasovat pro důchodově přerozdělovací programy před tím než zjistí svoji pozici na škále rozdělení důchodů, než potom, kdy zjistí svoji konkrétní pozici. n Co když se jednotlivci mezi sebou liší v přesnosti očekávání? ØV realitě se mohou jednotlivci výrazně lišit v přesnosti odhadů svých budoucích příjmů před zdaněním….. ØPředpokládejme, že všichni mají stejný očekávaný příjem, ale liší se ve variabilitě budoucích možných příjmů (přesnosti očekávání)… ØPotom jednotlivci s nízkou variabilitou budoucích příjmů (s přesnými očekáváními) budou volit nulové zdanění (za předpokladu, že daně jsou distorzní) ØJednotlivci s vysokou variabilitou budoucích příjmů (s málo přesnými očekáváními) budou volit kladnou daňovou sazbu (pojištění z důvodu averze k riziku přebíjí distorznost daní) Ø Aplikace… n… z toho vyplývá, že populace s vyšším zastoupením jednotlivců s vyšší variabilitou (nižší jistotou) budoucích příjmů bude volit vyšší daně oproti jinak shodné populaci s nižším podílem takových jednotlivců. nProto je u mediánového voliče potřeba vzít v úvahu dva faktory: očekávaný budoucí příjem a jeho variabilitu. Přerozdělování v zastupitelské demokracii nJak změna způsobu kolektivní volby ovlivní výslednou podobu přerozdělovacího programu? nAplikace: všeobecné volební právo → větší podpora přerozdělovacím politikám nAplikace: v zastupitelské demokracii mohou mít bohatí motivaci silně lobbovat proti velkým přerozdělovacím programům n 10.2. DIFERENCIOVANÉ TRANSFERY Diferenciované transfery ØKlíčovým předpokladem Meltzer-Richardova modelu bylo, že jednotlivci obdrží identické transfery. ØV realitě pozorujeme diferenciované transfery pro různé skupiny voličů s cílem získat jejich politickou podporu ØPokud opustíme předpoklad identických transferů, můžeme položit otázku, které skupiny voličů se stanou cílem přerozdělovací politiky Dvě možnosti 1)Politické strany budou cílovat transfery ke svým ideologicky nejbližším voličům (jsou nejlevnější při nákupu politické podpory) 2)Politické strany budou cílovat transfery na ideologicky odlišné voliče, aby získaly přeběhlíky (počítá se s tím, že jejich voliči je budou volit tak jako tak) n nCo platí? 1) 1) 1) Dixit-Londregan model ØFormalizace boje politiků o voličské hlasy pomocí diferenciovaných transferů. ØPřevládnou transfery pro ideologické jádro nebo pro přeběhlíky? Výsledky modelu nPokud se politické strany mezi sebou příliš neliší ve schopnosti zdaňovat či podporovat odlišné skupiny ve společnosti, potom budou cílovat transfery na přeběhlíky. nPokud politické strany mají odlišné možnosti v cílování transferů a uvalování daní na různé skupiny ve společnosti, potom se spíše zaměří na své ideologické jádro, které znají nejlépe a mohou tak nejefektivněji podpořit. n n n n Vysoké daně pro vlastní voliče? nPokud politická strana má dostatečné informace o vlastním tvrdém voličském jádru (co všechno snesou), učiní je dokonce terčem negativních transferů (stejně neutečou), aby získala zdroje pro nákup přeběhlíků. Modifikace modelu…. nVýsledky Dixit-Londreganova modelu byly založeny na předpokladu, že voliči se starají pouze o vlastní zájem (příjem) nPokud je do jejich rozhodovací funkce zahrnuty i jiné motivy (hodnoty ohledně rovnosti, spravedlnosti, apod.) rovnováhy se změní, ale základní logika modelu zůstává… 10.3. NEMONETÁRNÍ PŘEROZDĚLOVÁNÍ Nemonetární přerozdělování nMnoho vládních programů není explicitně přerozdělovacích, přesto však poskytují přínos jedné skupině voličů a uvalují náklady na jinou skupinu voličů a mají tak významné přerozdělovací atributy. n Příklady… ØRegulace konkurence (cla, kvóty, licence, regulace) ØVeřejné projekty (silnice, dálnice, přehrady → významné geografické přerozdělování) ØVeřejně financované školství a zdravotnictví Klientelismus ØPřínosy programu jsou koncentrovány u úzké skupiny příjemců, zatímco náklady jsou rozloženy na velký počet plátců ØVznikají tak odlišné motivace k podpoře či opozici takových projektů (tyranie menšiny) Proč nemonetární transfery? ØProč se aplikují nemonetární transfery, když ve většině případů by byly efektivnější monetární transfery? ØNemonetární transfery mohou mít pro politiky výhodu, že jsou méně transparentní než monetární transfery… Proč je neprůhlednost výhodná? ØMonetární transfery preferovaným zájmových skupinám by vyvolaly všeobecný voličský nesouhlas ØNemonetární transfery mohou dosáhnout stejného cíle s vyvoláním výrazně menšího všeobecného odporu. n Porcování medvěda ØPorcování medvěda (pork barrel politics) → veřejné programy cílené na jeden region a zaplacené všemi ostatními. ØProč politikům prochází porcování medvěda? n 1) Ignorance/podceňování nákladů n 2) Logrolling (já na bráchu, brácha na mě) Školné… nCo když je poskytování nemonetárního transferu podmíněno částečnou vlastní investicí? (např.:veřejné vysoká škola + školné) nPotom pouze studenti z rodin s určitým minimálním příjmem dosáhnou na transfer. nTakto nastavený transferový systém splňuje Directorův zákon, že v demokracii přerozdělování probíhá směrem od bohatých a chudých ke střední třídě. n Literatura nA. Drazen: Chapter 8: Redistribution. ss. 309-334