1 1. POLITICKÁ EKONOMIE 1.1 POLITICKÁ EKONOMIE 3 Úvod nHlavní otázka: n„Jak politika ovlivňuje (makro)ekonomiku“ n n n 4 Ekonom a politik nEkonom vymýšlí optimální politiky v idealizovaném světě. nPolitik tyto politiky realizuje v nedokonalém světě dělby moci, neúplných informací a konfliktních zájmů. 5 Ekonomie a politika nEkonomie = studium využití vzácných zdrojů, majících alternativní využití nPolitika = proces utváření kolektivní volby nPolitická ekonomie = jak politika ovlivňuje ekonomické volby n nSkutečné politiky jsou často výrazně odlišné od „optimálních“ politik. 6 Historický vývoj nKlasická škola politické ekonomie: politika součástí ekonomie → ekonomie = politická ekonomie nNeoklasická ekonomie: odtržení ekonomie a politologie → ekonomie abstrahuje od politických a institucionálních faktorů → co nejde formalizovat není předmětem ekonomie nNová politická ekonomie → návrat politické ekonomie do „mainstreamu“ ekonomie 7 Co je obsahem nové politické ekonomie? nStaré víno v nových lahvích nNové prostředky (modely, formalizace) nHlavní témata (časová nekonzistence, volební cyklus, redistribuce, faktory růstu) 8 Konflikt zájmů nJednotlivci mají v politicko-ekonomickém procesu odlišné preference. nTyto rozdíly pak vedou ke konfliktu zájmů mezi jednotlivci i skupinami. n n 9 „Optimální“ politika nEkonomie: studium optimálního využití vzácných zdrojů → jakmile je optimální politika nalezena, bude i implementována nPolitická ekonomie: skutečné politiky se často liší od optimálních díky politickým omezením → konflikty zájmů a nutnost činit kolektivní volbu při existenci těchto konfliktů Přínos politické ekonomie nPozitivní analýza: Jak mohou politická omezení vysvětlit volbu politik (a jejich ekonomických důsledků), pokud se liší od optimálních politik nNormativní analýza: Pokud vezmeme v úvahu existující politické limity, jak mohou být formulovány politiky a vytvářeny instituce, aby docházelo k nejlepším možným ekonomickým výsledkům. - Příklady… 1)Politicko-ekonomický cyklus – vláda vytváří politiky s cílem maximalizace hlasů ve volbách a nikoliv s cílem maximalizaci blahobytu. 2)Zastavení hyperinflace vyžaduje snížení rozpočtového deficitu, rychlost jeho snižování je determinována politickým rozpočtovým procesem a nikoliv náklady hyperinflace 3)Rychlost transformace v jednotlivých postkomunistických zemích byla determinována intenzitou účinné politické opozice významných zájmových skupin a nikoliv potřebností reforem. 4) n 11 Proč politici nesledují veřejný zájem? 1.Sledují krátkodobé cíle, vytváří časově nekonzistentní politiky. 2.Podléhají tlaku zájmových skupin. 3.Podléhají politicko-ekonomickému cyklu. 4.Sledují zájmy politické strany a nikoliv veřejnosti. 5.Preferují zájem svého elektorátu na úkor všech voličů n n n 12 13 Disciplíny nPolitical economics = jak politika ovlivňuje ekonomické volby nPublic economics = ekonomie veřejného sektoru nPublic choice = jakým způsobem probíhá veřejná volba (kolektivní rozhodování) 14 Heterogenita zájmů nDůležitá pro vysvětlení aplikace suboptimálních politik v hospodářsko-politické praxi nEx ante heterogenita: rozdíly v náhledech na to, jak má být politika prováděna nEx post heterogenita: rozdíly v náhledech nato, jak mají být přínosy politik rozdělovány n 15 Politická ekonomie rozhodování nKonflikt nad tím, jak vyřešit problém kolektivní spotřeby, když jednotlivci mají odlišné zájmy nNeexistuje žádný společenský plánovač, ale politický proces, který musí vyřešit konflikt odlišných zájmů nTo má výrazné ekonomické důsledky, protože výsledné politiky mohou být silně odkloněny od Pareto optimality. 1.2 PÁN A SPRÁVCE 17 17 Ekonomické modely v politické ekonomii nPolitická ekonomie = jak politická podstata kolektivní volby ovlivňuje (makro)ekonomické výsledky. n n n n Ekonomický model Politický proces nČasová nekonzistence nPoliticko-ekonomický cyklus nPřerozdělování nAplikace 18 18 Podstata problému „pána a správce“ -prostředí nedokonalých informací -správce jedná z pověření pána -rozdílné zájmy správce a pána n n→ správce nebude poskytovat klíčové informace pánovi, pokud k tomu není nějakým způsobem motivován (mzda, transfery, volby) n→ motivovat správce může být nákladné, proto výsledné řešení může být suboptimální oproti situaci s dokonalými informacemi n→ vztah mezi pánem a správcem je nastavován pánem, který chce maximalizovat vlastní užitek n→hlavní aplikace: vlastník podniku a manažer podniku n 19 19 Pán a správce v politické ekonomii nDelegace rozhodovacích pravomocí na politiky s odlišnými preferencemi je charakteristická pro většinu kolektivních rozhodnutí n nVe velkých skupinách musí být rozhodování zastupitelské → dochází tak k delegaci rozhodovacích pravomocí z voličů na politiky → Politici ovšem nemají ohledně politik stejné preference jako voliči → Protože politiky provádějí politici, podoba politik závisí na jejich preferencích a na pobídkách, které mají od voličů. Asymetrické informace nModel pána a správce je typický asymetrickými informacemi (správce je informován lépe) n nPříklady: nPlánovací centrum a podniky během CPE nRegulátor a regulované podniky (regulator’s capture) nVZP a lékaři (vyšší než optimální spotřeba léků) 20 21 21 Pán a správce v hospodářské politice -asymetrické informace -konfliktní zájmy pána a správce (voličů a politiků) -pán kontroluje správce, ale ve světě nedokonalých a asymetrických informací pouze nedokonale -v politice správce (politik) je nejen delegován pány (voliči), ale musí mít také jejich podporu → může provádět silně neoptimální politiky 22 22 Mnoho pánů … -Důležitý podtyp problému pán-správce -Několik pánů se snaží ovlivnit jednoho správce (mnoho voličů volí jednoho zastupitele) -Důsledek: prudce klesá možnost kontroly správce 1.3 PARADOX VOLEB Hypotéza racionálního voliče ØPři volbě mezi politickými stranami či kandidáty, volič racionálně kalkuluje a porovnává celkový užitek, který mu bude plynout z očekávaných důsledků jednotlivých politik ØNa základě této kalkulace volí politika, který mu přinese nejvyšší užitek Zdroj: Downs (1957), Tullock (1967) Proč lidé chodí k volbám? ØPravděpodobnost ovlivnění výsledku voleb vlastním hlasem je podobná jako pravděpodobnost sražení autem cestou z volební místnosti. ØPravděpodobnost vhození rozhodujícího hlasu je minimální, proto žádný racionální volič by se k volbám neobtěžoval. ØProč se potom lidé (masově) obtěžují chodit k volbám? Paradox voleb ØTři možnosti, jak vysvětlit tento paradox: 1.Předefinovat kalkulaci užitku z voleb, tak aby racionální bylo volit 2.Uvolnit předpoklad sledování vlastního zájmu 3.Uvolnit předpoklad racionality n „Chuť“ volit nJednotlivci mají užitek ze samotného aktu volby. nJednotlivec vnímá akt volby jako občanskou povinnost nebo jako akt sounáležitosti se svoji (sociální, etnickou) skupinou. nJednotlivec vyjadřuje svoji volbou svůj názor, jak by měl výsledek vypadat (expressive voter hypotheses) Jsou voliči racionální? nPokud jsou voliči racionálně neinfomovaní (rationally ignorant), ale pokud jejich preference nejsou systematicky vychýleny, potom stále mohou být zvoleny optimální politiky. nMůže v takovém případě informovaná (vzdělaná) většina ovlivnit výsledek voleb? nCo když voliči nejsou racionální a trpí iracionálními předsudky? n B. Caplan: Proč si demokracie volí špatné politiky? nHlavní překážkou pro provádění rozumné hospodářské politiky nejsou speciální zájmy nebo bezskrupulózní lobbying, ale falešné koncepty, iracionální předsudky a osobní postoje průměrného voliče. nNakupující v supermarketu mají silný důvod být racionální, voliči u voleb nikoliv. nIracionální politiky (a politici) pak mohou být důsledkem iracionálních preferencí voličů B. Caplan: The Myth of Rational Voter. Princeton Uni Press (2007). Typické předsudky voličů nPředsudky vůči trhu (antimarket bias) nPřesudky vůči cizincům (antiforeign bias) nPředsudky vůči ztrátě pracovních míst (make-work bias) nPesimistické předsudky (lépe už bylo) n nDůsledek předsudků → zkreslení preferencí voličů ve prospěch neoptimálních politik 30 B. Caplan: The Myth of Rational Voter. Princeton UP (2007). Literatura nA. Drazen: Chapter 1: What Is a Political Economy? Chapter 2: Economic Models for Political Analysis. n n 32 DODATEK 33 33 Aplikace modelu pán a správce: Model oceňování vládních služeb n- Fudenberg-Tirole (1991) - -Problém, jak stanovit výši individuálního zdanění, když jsou charakteristiky jednotlivce neznámy → vláda zvolí nelineární daňové schéma, aby z jednotlivců získala maximum. -V tomto případě si může jednotlivec zvolit, zda bude participovat nebo nikoliv n nHlavní závěr: Vláda obětuje část efektivity za účelem dobývání renty 34 34 Předpoklady modelu (1): Vláda nPředpokládejme, že vláda („principal“) musí financovat své služby prodejem statku, který produkuje za konstantní mezní náklad w, spotřebitelům („agents“). nVláda preferuje více čistého příjmu G než méně. Prodává množství vládního statku y občanům za celkovou částku Ƭ 35 35 Předpoklady modelu (2): Spotřebitelé nUžitková funkce spotřebitele: nΩ(y,Ƭ,θ) = θu(y) – Ƭ nu(y)…..známá jak spotřebiteli, tak vládě nθ……..známá pouze spotřebiteli n nDva typy spotřebitelů (high x low θ) nČetnost θL …q Četnost θH ….. 1-q nθH > θL > 0 n 36 36 Rozhodování vlády (1) §Vláda nabízí y za Ƭ(y) §Spotřebitel může přijmout nebo odmítnout §Pokud by vláda znala θ potom by zvolila n Ƭ0 = θu(y0), aby získala veškerý přebytek spotřebitele → y0 by vláda odvodila z maximalizace G = θu(y)-wy → θu’(y0) = w § n 37 37 Rozhodování vlády (2) n…vláda ovšem nezná typ spotřebitele. Proto nabízí dva typy daňových sazeb a vládních služeb: a)pro θH ….(ƬH; yH) b)pro θL ….(ƬL; yL) n nCílem je maximalizovat očekávaný čistý příjem vlády, což je: nEG = q(ƬL – wyL) + (1-q)(ƬH – wyH) n n n n n 38 Omezující podmínky n(1) IRL: θLu(yL) – ƬL ≥ 0 n(2) IRH: θHu(yH) – ƬH ≥ 0 n(3) ICL: θLu(yL) – ƬL ≥ θLu(yH) - ƬH n(4) ICH: θHu(yH) – ƬH ≥ θHu(yL) - ƬL n n(1) a (2)… podmínky individuální racionality (IR), jednotlivec bude participovat, pokud je na tom při participaci alespoň tak dobře, jako při neparticipaci. n(3) a (4)… podmínky kompatibility nabídek (IC), zajišťující, aby si jednotlivci vybírali nabídku určenou pro ně. n nVláda hledá takové daňové schéma, aby maximalizovala svůj očekávaný čistý příjem (EG) ale musí vzít v úvahu tyto 4 omezující podmínky. n 38 39 Řešení (1) n(1) IRL: θLu(yL) – ƬL ≥ 0 (2) IRH: θHu(yH) – ƬH ≥ 0 n(3) ICL: θLu(yL) – ƬL ≥ θLu(yH) - ƬH (4) ICH: θHu(yH) – ƬH ≥ θHu(yL) - ƬL n n nPouze (1) a (4) jsou závazné. Pokud platí (1) a (4) platí také (2). Pokud zkombinujeme (1), (4) a θH>θL, dostaneme: n nθHu(yH) – ƬH ≥ θHu(yL) - ƬL ≥ θLu(yL) – ƬL ≥ 0 n nTyp θH získává větší přebytek z konzumace y než získává typ θL. Typ θL ve skutečnosti nezískává přebytek žádný. n n 39 40 Indiferenční křivky 40 yL yH ƬH typ θL typ θH O ƬL Optimální design: 1)θL ponechán indiferentní mezi účastí a neúčastí 2)θH ponechán indiferentní mezi svým designem a designem pro θL 3) 41 41 Optimální design n1) Množství vládních služeb nakupovaných spotřebitelem s vysokým θH splňuje standartní podmínku optimality rovnosti mezního užitku spotřeby rovné meznímu nákladu nabídky nabízeného zboží. n2) Množství nakupovaných vládních služeb spotřebitele s nízkým θL naopak tuto podmínku optimality nesplňuje. Je suboptimální. n3) Vláda musí snížit spotřebu spotřebitele s nízkým θL aby odradila spotřebitele θH od podvádění a konzumace yL n nDůsledek: Vláda obětuje část efektivity za účelem dobývání renty 42 Princip odhalení n- V rámci předchozího příkladu vláda vlastně vyzývá jednotlivce, aby volbou svého balíčku (Ƭ*; y*) odhalili svůj typ θ*. -Alternativně by vláda mohla přímo vyzvat jednotlivce, aby nejdříve odhalili svůj typ θ* a potom jim přidělit balíček (Ƭ*; y*) -Podmínky ICH a ICL zabezpečují, že agenti svůj typ odhalí pravdivě. Alokace tak bude identická jako v předchozí hře. -Princip odhalení je důležitý, pokud se budeme zabývat složitějšími hrami. n - - - 42