K čemu je univerzita – učiliště vs. čistá věda – různé předměty - v tomto předmětu ne mechanické opakování, ale úvahy a základy vědecké práce. Ptejte se nahlas Začít výzkumem DSC_0039 FILANTROPIE ZIMNÍ SEMESTR 2015 Studenti vychází z mylné filosofie, že se stačí naučit skripta. Není tomu tak; je třeba číst, a to co nejvíce. Minimálně však literaturu v otázkách. NEPÍŠE SE SEMINÁRNÍ PRÁCE, PROTO JE NUTNO ALESPOŇ ČÍST DSC_0039 Základní informace •Vyučující: František Svoboda •Kontakt: gert@seznam.cz •Podmínky absolvování: • - četba(!) a promýšlení doporučené literatury • - coloquium • •Literatura: –Studijní materiál Tři archetypy sociální politiky –Seznam otázek s odkazy na literaturu –Přednášky – • • • DSC_0039 Struktura •Evoluční předpoklady dobročinnosti •Základní pojmy • •Dar •Práce •Půjčka Proč spolupracujeme, proč spojujeme síly, proč pomáháme jeden druhému a pečujeme jeden o druhého? DSC_0039 VIRIBUS UNITIS Spojenými silami Kde se bere altruismus? Principy distributivní spravedlnosti vychází z altruismu. Starší tradice – sobectví jsme zdědili po zvířatech, za morálku vděčíme civilizaci Kooperace – nastává, když dva nebo více jednotlivců se zapojí do společné aktivity, která vyplyne ve vzájemný prospěch. Příklady zahrnují vzájemně prospěšné výměny zboží, támovou výrobu, řízení společných zdrojů (řešení obecní pastviy), rozhodování o redistribuci příjmu!!!! a věrnost společensky prospěšným normám. (The New Palgrave) Reciprocita - forma výměny postavené na vzájemném závazku dát a přijmout. Je to transakce a zahrnuje internalizované očekávání dlouhodobého vyrovnání prospěchu, spíše než krátkodobé tržní očekávání nebo vynucování třetí stranou.(Anheier - Non profit dictionary) DSC_0039 Viribus unitis •Kooperace –nastává, když dva nebo více jednotlivců se zapojí do společné aktivity, ze které vyplyne vzájemný prospěch. •Altruismus –Sklon pečovat o druhé nebo vědomě jednat v jejich zájmu •Reciprocita –forma výměny postavené na vzájemném závazku dát a přijmout. • • • – Principy distributivní spravedlnosti vychází z altruismu. Starší tradice – sobectví jsme zdědili po zvířatech, za morálku vděčíme civilizaci Reciprocita - forma výměny postavené na vzájemném závazku dát a přijmout. Je to transakce a zahrnuje internalizované očekávání dlouhodobého vyrovnání prospěchu, spíše než krátkodobé tržní očekávání nebo vynucování třetí stranou.(Anheier - Non profit dictionary) Kooperace – nastává, když dva nebo více jednotlivců se zapojí do společné aktivity, která vyplyne ve vzájemný prospěch. Příklady zahrnují vzájemně prospěšné výměny zboží, támovou výrobu, řízení společných zdrojů (řešení obecní pastviy), rozhodování o redistribuci příjmu!!!! a věrnost společensky prospěšným normám. (The New Palgrave) Kde se bere altruismus? 20 metrů dlouhá. Viktoriánská zoologie řešila, jestli se jedná o kolonii nebo jedince Jednotliví členové kolonie mají své místo a své povinnosti - sběr potravy, boj, reprodukci. Ze zoidů (gasterozoid, dyktylozoid, gonozoid) Všichni jsou odvozeni od kompletního mnohobuněčného organismu, ale žádný z nich nemůže žít sám. Měchýřovka ke kolektiv buněčných kolektivů. Podobně jako mravenec oddělen od svého kolektivního organismu zahyne. Mravenčí kolonie má vojáky místo imunitního systému, královnu místo vaječníků a dělníky místo žaludku a střev. Každá z buněk jakéhokoliv organismu je soběstačná a zároveň závislá na celku. Každý tvor je kolektivem miliard kooperujících buněk, soběstačných, a zároveň závislých na celku. Hlenky - asi deset tisíc améb, které se v příznivém okamžiku seskupáí, z kupky se pddělí utvar slimáččí a rozzlézá se do nových lovišť. Pokud nejsou úspěšné, vytvoří sombrero, na vrcholku spory (80.000) které se rozletí ve větru v naději, že se někde uchytí. Hlenky jsou konfederace samostatrných buněk, jež mohou žít samostatně nebo vytvářet mnohobuněčné organismy. Mitochondrie, drobné bakterie uvolňující energii, se před 7-8 miliony let vzdaly samostatnosti a přestěhovaly se za pohodlným životem do buněk našich předků. Geny mohou fungovat v malých týmech o 50 genech (viry), většina však vytváří větší chromozomy o tisicovkách genů. Týmy genů vytváří chromozomy, týmy chromozomů genomy, týmy genomů vytvářejí buňky, týmy buněk vytváří složitější buňky, ty spolu vytváří těla a týmy těl vytváří kolonie. I buňky jsou kolektivy DSC_0039 Viribus unitis •Měchýřovka portugalská –Kolonie nebo jedinec? • •Buňky – pravděpodobně důsledek symbiózy mezi bakteriemi (mitochondrie) •Hlenky – samostatné buňky nebo mnohobuněčný tvor • •Každý existující organismus je kolektivem • b5a060cb3a_61572093_o2 Tyto dvě pravidla lze ověřit i u jednoduchých společenství buněk - řasa váleč - vrstvy víceméně soběstačných, avšak kooperujících buněk. Čím jsou váleči větší, tím pravděpodobnější je u nich dělba práce, specializace některých buněk na rozmnožování. Dělba práce se rovněž prohlubuje s růstem počtu mezibuněčných spojů. U válečů rodu Merillispheara buňky postrádají vzájemné spoje (chybí komunikace, jimiž by si mohly vyměňovat chemické látky. Takové spoje má váleč rodu Euvolvox, takže může investovat více zdrojů do specializovaných reproduktivních buněk, takže i rychleji rostou. Příklad s bílými krvinkami, sledujícími vlastní zájem a růst. I když jsme vedeni sob Mravenci, termiti a včely jsou tím specializovanější, čím více se vzdálily od jednoduchého lovecko-sběračského modelu. Mravenci pěstují houby místo obilí a mšice místo krav. Sociální hmyz je však mnohem univerzálnější co do chuti k jídlu.Larva brouka či motýla se často živí jen jednou rostlinou a jsou na ní závislí. Vosičky jsou často designovány na jeden konkrétní druh kořisti. Oproti tomu mravenci sežerou na co přijdou a při občasných výpadech termitů často sní i menší savce a hady. Včely navštěvují všechny květy, termiti žerou všechno dřevo. Mrevenci jsou početnější než brouci, ale brouci se dělí do více druhů. DSC_0039 Dělba práce •Každá z buněk plní v rámci celku specifický úkol •Díky “dělbě práce“ je lidské tělo víc než suma jednotlivých částí •Specializace na úrovni jedinců umožňuje u některých druhů generalizaci na úrovni kolonie •Podobně je na tom i lidská společnost (Adam Smith a špendlíky) –Dělba práce se prohlubuje s velikostí trhu –Na trzích stejné velikosti je dělba práce dokonalejší tam, kde je dokonalejší doprava a komunikace •Život není hrou s nulovým součtem (i nekooperativní směny mohou mít dva vítěze) •I když jsme vedeni sobeckými ambicemi, můžeme prospět sobě i druhým. Příbuzenská protekce je základem spolupráce mezi všemi tvory, kteří pečují o vlastní mláďata. Udai - hlava olympijského výboru, hlava jedné z tajných služeb, irícká TV a noviny Babel, syn Kusai - hlava íráckých republikánských gard po Kamelovi, šéf tajné služby Saddam kamel - zeť a bratranec, do roku 1984 hlava republíkánských gard Hussain Kamel - druhý bratranec a zeť Hussajna, ministr vojenského průmyslu Adnan - švagr a armádní generál. 1. Z evolučního pohledu není potřeba tento typ altruismu vysvětlovat. Cokoliv rodič dělá pro své potomky, dělá zároveň pro propagaci svého genotypu. 2.Většina členů nějaké sociální skupiny je spolu tím či oním způsobem geneticky spřízněna a sdílí spolu části svých genotypů. I zde je možné evoluční vysvětlení plynoucí z hypotézy inkluzívní fitness. Často citovaným příkladem zde mohou být africké vlhy nebo společenský blanokřídlý hmyz. Nepotismus u lidí. mláďata se následující sezónu vzdají vlastního rozmnožování a místo toho pomáhají svým rodičům vychovávat své o jeden rok mladší sourozence south american marmosets tamarins Altruismus mezi nepříbuznými členy stejné society. Sociální skupina je ovšem tvořena nejen ze členů širší rodiny, ale i z imigrantů, kteří nesdílejí se starousedlíky ani část genomu. Doposud nerozřešenou otázkou je, nakolik se v takových skupinách liší míra altruismu mezi příbuznými a mezi nepříbuznými jedinci. 4. Reciproční altruismus se svým doposud nejznámějším příkladem u upírů Desmodus rotundus. Je ovšem třeba si uvědomit, že víceméně všechny známé způsoby mutualistické symbiózy mezi jakýmikoli dvěma jedinci různých druhů organismů spadají do skupiny recipročního altruismu. Jediným rozdílem mezi mutualismem a recipročním altruismem je časová prodleva mezi službou a protislužbou. Demondus rotundus: typickou noc se 7 % dospělých vrátí bez krve 33 % mláďat do dvou let věku se vrátí bez krve po třech neúspěšných nocích hrozí smrt hladem 5. Altruismus zacílený k členům jiné society téhož druhu. Je velmi obtížně vysvětlitelný. Je zřejmé, že dějiny rodu Homo jsou dějinami genocidy a že koncept altruismu byl vždy zaměřen toliko k členům vlastní society. Jak je tedy možné, že se altruismus cílený ke všem členům rodu Homo v naší evropské společnosti uchytil, a jak to, že jej nyní považujeme za samozřejmý? Dle Ernsta Mayra si i zde můžeme vzít na pomoc hypotézu přírodního výběru, ovšem ne zcela úspěšně. Mayr zde připomíná etiku Starého Zákona, která byla zcela zaměřena na členy in-group a na ostatní pronárody nepohlížela jako na členy spadající pod etická pravidla. Naopak novozákonní etos je již etikou zacílenou na všechny příslušníky rodu Homo a podobenství o milosrdném Samaritánovi je lekcí, jak se máme chovat k out-group jedincům. Altruismus vzhledem k cizincům není podporován přírodním výběrem, uzavírá Mayr. Tento altruismus ovšem nemáme ve své genetické výbavě, nýbrž musí být naučen učiteli, filosofy, náboženskými vůdci nebo celou společností, spadá tedy do vlivu prostředí a není to tedy automatický produkt evoluce. Zacházení s indiány v 16. - 19. století a zacházení s černochy ještě v 19. století vycházelo z představy, že černoši a indiáni nespadají do ranku bytostí, kterým jsme ochotni přiřadit status lidské osoby. DSC_0039 Příbuzenský altruismus •Altruismus, který směřuje k dobru vlastních potomků • • • •Altruismus, který směřuje k pomoci jiným příbuzným (kin selection) • • Je vysvětlením, proč se u některých zvířat můžeme setkat se sebeobětováním Kooperace a altruismus u zvířat byla předmětem fascinace lidí po dlouhou dobu. Bible, Shakespear (Původ ctnosti str. 23), Thomas Firmin, Mandeville, Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.“ (Př 6,6) dále, pojď se podívat na včelu a nauč se pracovat jako ona (srov. Př 6,8 LXX Př 6:6 Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš. 7 Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce, 8 opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu. 9 Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku? 10 Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si 11 a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec. Př 30:25 mravenci, národ bez síly, a přece si zajišťuje v létě pokrm… Thomas Firmin – Ekonomika je jako úl, čím více včel v něm pracuje, tím rychleji se naplní. Mandeville – Bajka o včelách byť existuje disentní názorPalác svobodného podnikání v New Yorku - byal tam vystavena mravenčí kolonie s nápisem "20 milionů let evoluční stagnace. Proč? Protože mravenci žijí v totalitním socialistickém systému" "Včela vždy byla symbolem spoření, vzájemnosti a pilné a poctivé práce. Použitím tohoto symbolu se vracíme zpět ke kořenům spořitelen, které byly založeny, aby podporovaly růst a umožňovaly lidem postavit se na vlastní nohy", říká Treichl, Erste bank Lidové slovesnost pak dodává méně sofistikované vyjádření o významu včel: Po všetkém hovno, enem po včelách med" Pilný jako včela - včely připraví více medu, než potřebují samy pro sebe . Společnosti organizované do větších skupin mají více kast Dělba práce je spojena s vyšším stupněm společnosti – už u mravenců. Některé druhy mravenců mají několik dělnických kast, kdežto jiné druhy mají pouze jednu. Proč? Mravenci, termiti a včely jsou tím specializovanější, čím více se jejich způsob života vzdálil od lovecko-sběračského modelu. Mravenci si dokázali rozdělit úkoly a pěstují zemědělské plodiny a chovají domácí zvířata. – Pěstují houby místo obilí a mšice místo krav. Specializace na úrovni jedinců umožňuje generalizaci na úrovni kolonie Mravenci, termiti a včely jsou tím specializovanější, čím více se jejich způsob života vzdálil od lovecko-sběračského modelu. Mravenci si dokázali rozdělit úkoly a pěstují zemědělské plodiny a chovají domácí zvířata. – Pěstují houby místo obilí a mšice místo krav. Specializace na úrovni jedinců umožňuje generalizaci na úrovni kolonie Díky solidárnímu kolektivismu mohou mravenci termit a včely se specializovat na ekologické strategie, které jsou u nespolečenských zvířat nepředstavitelné. Včely mohou sbírat nektar pomíjivých květů, přičemž jedinci se navzájem informují o nejlepší nabídce potravy. Mravenci pomocí informačních feromonů signalizují bohatý zdro jpotravy. Termiti a mravenci staví vysoké stavby či hloubí složité podzemní komory, v nichž pěstují houby na kompostu z rozžvýkaných listů . Jiní chrání mšice a zároveň je dojí. Vedou velké války - loupeživí mravenci napadají hnízda svých druhů a unášejí otroky, které nutí pracovat pro svůj vlastní druh. 3 vrcholy kolektivního podnikání Úl ve společenských institucích C. Thies (2000) - ekonomická udržitelnost komun - ty, které jsou úzce spojeny s náboženstvím, vyžadují určitý závazek (vědomé a dobrovolné omezení osobní volby)a umožňují v určité míře osobní vlastnictví. – hutterité – náboženská sekta vzniklá v 16. Století v Evropě, přesídlila v 19. Století do USA kde založili zemědělské komuny. Jejich vysoká porodnost, všeobecná prosperita a soběstačnost ukazují, že jejich způsob života je velmi efektivní. Zříkají se soukromých zájmů, sobectví a starostí o soukromé vlastnictví. „ Skutečná láska znamená růst pro dobro celého organismu, jehož členové jsou jeden na druhém závislí“ 1650 Ehrenpreis. Jsou jako včely, poslušné části většího celku. Když je komuna tak velká, že se musí rozděli, připraví nové místo pro osídlení, pak rozdělí lidi do dvojic podle věku a pohlaví a v den odchodu lidé losují, kdo se přestěhuje na nové místo a kdo zůstane. V přírodě i v lidské společnosti vedle sebe existují kompetice i kooperace, navíc kooperace probíhá i spolupráce mezi nepříbuznými jedinci – čím je to způsobeno? DSC_0039 Příbuzenský altruismus, směřující k jiným příbuzným •Včelí úl a mraveniště byly často oblíbenými metaforami individuálního úsilí a spolupráce • •Spolupráce umožňuje specializaci, specializace umožňuje generalizaci na úrovni kolonie • •U včel a mravenců je daní za toto uspořádání společnosti omezení reprodukce • • •V přírodě i v lidské společnosti probíhá kooperace i mezi nepříbuznými jedinci – čím je to způsobeno? Robert Trivers – vycházel z předpokladu, že zvířata i lidé sledují své vlastní sobecké zájmy, a pozastavoval se nad skutečností, že navzdory svému sobectví často spolupracují. Trivers argumentoval, že jednou z příčin takové spolupráce může být reciprocita; když mě podrbeš na zádech, podrbu tě příště já. Služba může býtt oplacena službou v budoucnu, takže obě zvířata získají. Podmínkou je, že zvíře, které službu poskytuje, utrpí menší újmu, než je zisk, který mu z poskytnuté služby vyplyne.Sociálně žijící tvorové tedy vůbec nemusí být altruističtí, pouze si vzájemně oplácejí služby, po nichž ve svém sobectví touží. Publikováno pod jménem reciproční altruismus. Strategie vzájemně výhodného chování u nepříbuzných členů může povstávat sama od sebe v důsledku týchž hnacích sil přežití. Viribus unitis Altruismus mezi nepříbuznými členy stejné society. Sociální skupina je ovšem tvořena nejen ze členů širší rodiny, ale i z imigrantů, kteří nesdílejí se starousedlíky ani část genomu. Doposud nerozřešenou otázkou je, nakolik se v takových skupinách liší míra altruismu mezi příbuznými a mezi nepříbuznými jedinci. 4. Reciproční altruismus se svým doposud nejznámějším příkladem u upírů Desmodus rotundus. Je ovšem třeba si uvědomit, že víceméně všechny známé způsoby mutualistické symbiózy mezi jakýmikoli dvěma jedinci různých druhů organismů spadají do skupiny recipročního altruismu. Jediným rozdílem mezi mutualismem a recipročním altruismem je časová prodleva mezi službou a protislužbou. Demondus rotundus: typickou noc se 7 % dospělých vrátí bez krve 33 % mláďat do dvou let věku se vrátí bez krve po třech neúspěšných nocích hrozí smrt hladem 5. Altruismus zacílený k členům jiné society téhož druhu. Je velmi obtížně vysvětlitelný. Je zřejmé, že dějiny rodu Homo jsou dějinami genocidy a že koncept altruismu byl vždy zaměřen toliko k členům vlastní society. Jak je tedy možné, že se altruismus cílený ke všem členům rodu Homo v naší evropské společnosti uchytil, a jak to, že jej nyní považujeme za samozřejmý? Dle Ernsta Mayra si i zde můžeme vzít na pomoc hypotézu přírodního výběru, ovšem ne zcela úspěšně. Mayr zde připomíná etiku Starého Zákona, která byla zcela zaměřena na členy in-group a na ostatní pronárody nepohlížela jako na členy spadající pod etická pravidla. Naopak novozákonní etos je již etikou zacílenou na všechny příslušníky rodu Homo a podobenství o milosrdném Samaritánovi je lekcí, jak se máme chovat k out-group jedincům. Altruismus vzhledem k cizincům není podporován přírodním výběrem, uzavírá Mayr. Tento altruismus ovšem nemáme ve své genetické výbavě, nýbrž musí být naučen učiteli, filosofy, náboženskými vůdci nebo celou společností, spadá tedy do vlivu prostředí a není to tedy automatický produkt evoluce. Zacházení s indiány v 16. - 19. století a zacházení s černochy ještě v 19. století vycházelo z představy, že černoši a indiáni nespadají do ranku bytostí, kterým jsme ochotni přiřadit status lidské osoby Thomas Hobbes se domníval, že lidská přirozenost je založena pouze na závisti a sobeckém zájmu, jak to typicky představuje Hobbsův divoch, jehož život je "osamělý, bídný, hanebně surový a krátký". Pokud ale existuje reciproční altruismus, existuje naděje, že reciproční altruismus převáží a vyústí v trvalou kooperaci. ABy se to stalo, je třeba zjistit, co se stane , když se kolektivní a/nebo individuální zájmy dostanou do konfliktu? DSC_0039 Reciproční altruismus •= čin, který zvýší fitness příjemce a poněkud oslabí fitness dárce • •Reciproční altruismus vyžaduje kooperaci/reciprocitu –Desmondus rotundus • • •Co se ale stane, když se kolektivní a/nebo individuální zájmy dostanou do konfliktu? AŤ VÁŠ SPOLUHRÁČ UDĚLÁ COKOLIC, POKUD HO PODRAZÍTE, ZÍSKÁTE. Rozhodnutí správné pro jednotlivce je špatné pro skupinu. Užitky (Petr, Pavel) Pro experiment Oba odsoudí na 2 roky. Oba dohromady vydělají na svobodě 4 láhve (2 na osobu) Tereza nezíská nic, Marie vydělá 3 láhve. Marie nezíská nic, Tereza vydělá 3 láhve. Obě nedostanou nic DSC_0039 Reciproční altruismus vs konflikt zájmů •Vězňovo dilema •Byly jste s kolegou zatčeni za loupež. Důkazy nejsou dostatečné, trest může být vyšší jen na základě svědectví toho druhého. • • Petr mlčí. Petr udá Pavla. Pavel mlčí. Oba odsoudí na 2 roky. (-2, -2) Pavel dostane 10 let, Petr bude volný. (0,-10) Pavel udá Petra. Petr dostane 10 let, Pavel bude volný. (-10,0) Oba odsoudí na 6 let. (-6,-6) Hostadter - 20 lidí v kabinkách, každý před sebou tlačítko. Pokud nikdo nezmáčkne po dobu 10 minut, dostanou všichni 1 000 USD. Pokud někdo nevydrží a zmáčkne dříve, dostane pouze on 100 USD Hofstadter ael de facto vylučuje kooperaci. Pokud zvolíme jiný model, který kooperaci umožňuje (Vernon Smith, výsledky jsou velmi potěšitelné. Metafora pro všechno zlo spojované sekonomickou posedlostí individuálním ziskem. Pokud hrají v jednom kole dva partneři, mají jedinou možnost, podrazit spoluhráče. To věděli už Flood s Dresherem , nechali hrát Armena Alchiana a Johna Williamse hru o malé peněžní částky 100krát za sebou - v 60% případů kooperovali. DSC_0039 Reciproční altruismus vs konflikt zájmů Vězňovo dilema •Charakteristika v roce 1950 - M. Flood a M. Dresher z RAND • •Idealizovaný popis konfliktu mezi individuálními a kolektivními zájmy • •Život nemá jedno kolo Které měli sehrát 200 kol proti všem ostatním programům, samy proti sobě a proti náhodně vybranám programům. Na konci soutěže byly programy vyhodnoceny podle počtu získaných bodů. Nejúspěšnější byly "hodné programy" tit-fot-tat - půjčka za oplátku - v prvním kole spolupracuje a v každém dalším kole se chová tak, jak se k němu zachoval protihráč. Ve druhé soutěži se sešlo 60 programů, ale jediným vítězem se překvapivě stala opět Tit-for-tat. Za úspěch Půjčky za oplátku může její vstřícnost, oplácení, schopnost odpouštět a čitelnost. Chová se vstřícně, takže se nedostává do zbytečných konfliktů. Podrazy oplácí, zároveň dokáe odpouštět, takže může obnovit vzájemnou spolupráci. Čitelnost motivuje protihráče k dlouhodobé spolupráci. Boj všech programů proti sobě – simulace přírodního výběru software se rozmnožuje a bojuje o životní prostorna monitoru počítače. Neúspěšné programy se posouvaly k okrajům monitoru, nejschopnější programy se držely ve středovém poli. Nejprve podrazáci vyhubili dobromyslné, krok s nimi držela jen půjčka za oplátku. Pak však podrazáci vyhubili sami sebe navzíjem a pole ovládl Tit-for -tat I počítače však měly hloupý sklon kooperovat. V roce 1979 vyhlásil Axelrod soutěž programů, které by sehráli 200 kol hry proti všem ostatním programům, samy prot isobě a proti náhodně vybranému programu. Vítězem se měl stát program s největším počtem bodů. Různě složité programy mu poslalo 14 lidí, překvapivým vítězem se stal nejhodněší a také nejjednodušší ze všech programů - program politologa Anatola Rapoporta Tit for tat - půjčka za oplátku. Ten v prvním kole spolupracuje a v druhém kole se chová tak, jak se k němu choval spoluhráč v předchozím kole. Druhá soutěž, jejímž cílem bylo nalézt program, který by porazil Tit-for-tat Sešlo se šedesát programů a vítězem se stal opět program tit for tat. • V dalším kole postavil Axelrod prgramy proti sobě - Boj všech programů proti sobě – simulace přírodního výběru Šlo o přežití nejzdatnějších – přírodní výběr, hybnou sílu evoluce, lze na počítači snadno programovat. Softwaroví tvorové se rozmnožují a soupeří o životní prostor na monitoru počítače stejně jako se skuteční tvorové rozmnožují a soupeří o životní prostor ve skutečném světě. V axelrodově verzi neúspěšné programy postupně posouvaly k okrajům monitoru. Na počátku prosperovaly podrazácké strategie na úkor spolupracujících naivků, jen ty programy, které oplácely špatné špatným, s nimi držely krok. Když byly naivky vyhubeny, začala dominovat půjčka za oplátku. Axelrod rozbil výchozí předpoklad, že jedinou racionální reakcí na Vězňovo dilema je být zlý. Hodní hoši někdy vyhrávají. Kritika – počítače nedovedou nasimulovat prostředí, ve kterém by dlouhodobě koexistovaly podrazácké a spolupracující strategie, a přitom takový je svět kolem nás. Život není hra s nulovým součtem, mám-li být úspěšný, nemusí to být na tvůj účet (sociální darwinistéa nesprávné pochopení přírodního výběru jako jednokolové hry Vězňova dilematu – pokud se budeme starat o slabší, ztratíme jako celek i jako jednotlivci – a prot by bylo nejlepší postrčit ze srázu zkázy…)) Axelrod udělal ze hry s nulovým součtem (mám-li být úspěšný, musí to být na tvůj účet) hru s nenulovým řešením – oba hráči mohou vyhrát současně. VD formalizováno Albertem Tuckerem Hostadter - vlčí dilema - 20 lidí v kabinkách, každý před sebou tlačítko. Pokud nikdo nezmáčkne po dobu 10 minut, dostanou všichni 1 000 USD. Pokud někdo nevydrží a zmáčkne dříve, dostane pouze on 100 USD Hofstadter ael de facto vylučuje kooperaci. Pokud zvolíme jiný model, který kooperaci umožňuje (Vernon Smith, výsledky jsou velmi potěšitelné. Metafora pro všechno zlo spojované sekonomickou posedlostí individuálním ziskem. Pokud hrají v jednom kole dva partneři, mají jedinou možnost, podrazit spoluhráče. Ještě v 60 letech se zdálo, že racionálním řešením vězňova dilematu je podraz. To však odporovalo situacím známým z běžného života. Vzájemná důvěra je základem společenského i hospodářského života. Překonáváme naše instinkty? V 70. letech se Vězňovo dilema stalo metaforou pro všechno zlo spojované s ekonomickou posedlostí individuálním ziskem. Jestliže z výsledků hry vyplývalo, že jediným racionálním postojem jednotlivce je sobectví, pak to dokazovalo nesmyslnost herních pravidel. Protože ne všichni lidé jsou bez výjimky sobečtí, musí je motivovat nikoliv osobní prospěch, ale obecné blaho a to by znamenalo, že klasická ekonomie, stavící na předpokladu lidského úsilí o vlastní prospěch, po dvě století sledovala falešnou stopu. Sobectví však není ani zdaleka racionální postup, když hru hrajete opakovaně. Je paradoxem, že Flood s Dresherem měli řešení před očima od samého začátku – když požádali své 2 kolegy Armena Alchiana a Johna Williamse, aby tuto hru hráli stokrát za sebou o drobné částky, dokázali kooperovat v 60 případech ze sta. Na turnaj se zapomnělo, s lidmi se ale pokračovalo v experimentech. Lidé však vykazovali tendenci spolupracovat, tedy zkoušeli zdánlivě logicky chybnou taktiku. To bylo omlouváno nedostatečnou racionalitou hráčů a v podstatě nevysvětlitelnými sympatiemi k bližnímu. • „Ukazuje se, že průměrní hráči nejsou strategicky dost nadaní, aby přišli na to, že nekooperativní strategie je jedinou logicky opodstatněnou variantou“ Formalizace v roce 1950 - M. Flood a M. Dresher z RAND Idealizovaný popis konfliktu mezi individuálními a kolektivními zájmy Důvod, proč se ekonomii říkalo „smutná věda“ Život nemá jedno kolo – To věděli už Flood s Dresherem , nechali hrát Armena Alchiana a Johna Williamse hru o malé peněžní částky 100krát za sebou - v 60% případů kooperovali. DSC_0039 Vězňovo dilema I. •Lidé se při této hře pokoušeli o spolupráci,tedy o ´logicky´chybnou taktiku • •„Ukazuje se, že průměrní hráči nejsou strategicky dost nadaní, aby přišli na to, že nekooperativní strategie je jedinou logicky opodstatněnou variantou“ • •V 70. letech nechali hru Vězňovo dilema hrát počítače, které však měli také ´iracionální´ sklon kooperovat. •1979 – R. Axelrod – soutěž programů •Vítězem nejjednodušší program Půjčka za oplátku (Tit-for-tat) •Druhá soutěž, jejímž cílem bylo nalézt program, který by porazil Půjčka za oplátku (Tit-for-tat). příklady – netopýři (jedinci z jednoho stanoviště nejsou obvykle blízcí genetičtí příbuzní, nejedná se tedy o příbuzenskou protekci; grooming, dožívají se 18 let, Gerald Wilkinson objevil, že spolu hrají půjčku za oplátku Upír, který daroval, bude obdarován minulým příjemcem; žádost upíra, který se odmítl rozdělit, bude odmítnuta), krokodýli, korálové čistící stanice, zákopy první světové války Africký kočkodan – když mu přehrajeme magnetofonový záznam, ve kterém jiný kočkodan volá o pomoc, dotyčný spěchá na pomoc mnohem ochotněji, když mu dotyčný pomohl někdy v minulosti. Jsou-li volající a volaný geneticky blízcí příbuzní, reakce volaného kočkodana je méně závislá na jeho zkušenostech. (Tit for tat tedy zajišťuje kooperaci mezi nwepříbuznými)Mláďata považují matčinu pomoc za samozřejmost a neplatí za ni vstřícnými gesty. bratři a sestry necítí potřebu navzájem si splácet každý dobrý skutek.Zato nepříbuzní jedinci vědí velmi dobře, co si navzájem dluží. Upíři vykousnou ranku a z ní pijí krav. Někdy se ale nenatrefí na vhodné zvíře nebo nemohou pít a vrací se z výpravy hladoví. Starým upírům se to stane jednou za deset nocí, zelenáčům v jednom případě ze tří. Ovšem již 60 hodin bez obživy vystavuje upíra nebezpečí smrti hladem. Proto upíři pijí více a hladovým něco stravy vyvrhnou. Na jednom stanovisšti nejsou upíři příliš geneticky spříznění, nejedná se tedy o rodinnou reciprocitu. Dožívají se ale 18 let a pobývají na jednom stanovišti. Hrají spolu půjčku za oplátku - kdo daroval v minulosti, je obdarován původním příjemcem. Kdo se odmítl rozdělit, bude odmítnut. Grooming - vzájemná péče o srst, zejména na břiše. Je-li upír napit k prasknutí. pozná se to a podvodníci jsou záhy odhaleni. Ve světě zvířat je ale půjčky za oplátku velmi málo - upíči, korálové útesy, něco u delfínů a opic a lidoopů, ale to je dost slabé. Kupodivu ale půjčka za oplátku ve světě zvířat velmi málo. Tit for tat – pokud jeden náhodou nebo nevědomky druhého podrazí, hra se zvrtne v nekonečnou sérii odplat. – krevní msta, kterou známe ze Sicílie, skotského pohraničí 16. století či z některých oblastí dnešní Amazonie. Půjčka za oplátku není univerzální všelék Je třeba splnit několik podmínek, a ani pokud jsou splněny, nemusí se reciproční altruismus uplatnit - tanzanské lvice - nekooperují a netrestají. Vlastnictví teritorií lvice oznamují řvaním, takže jim lze s pomocí magnetofonu snadno namluvit, že je čeká invaze nepřátelské smečky. Robert Heinson a Craig Packer jim poušteli řvaní a sledovali chování. Lvice se obvykle vypraví ke zdroji hluku, některé rychleji, jiné se drží vzadu. Aktivní lvice byly aktivními a pasivní pasivními a loudalky nebyly ani nijak trestány, ani kooperátorky nebyly nijak odměněny. Přírodní výběr se postaral, abychom profitovali z naeho života sociálních tvorů. Možná, že reciprocita, stejně jako protistojný palec či jazyk jsou nám evolucí dopřány pouze pro naše vlastní potřeby. Korálové útesy – čisticí stanice – zvláštní místa na útesech, kam připlouvají rozměrné ryby včetně dravců, aby se malými rybami a korýši nechali očistit od parazitů. Menší ryby se nažerou, větší ryby se zbaví parazitů. změna zbarvení, korál bez čističů – ryb ubyde a z nich je více s boláky. Síoe instinktů těchto korálových čističek odpovídá příklad kanice, který vyrostl v akváriu, a vždy sežral každou rybu, kterou mu hodili do akvária. Na přítomnost čističe však reagoval otevřením úst a skřelí a to i přesto, že neměl žádné parazity. – Proč se nesnaží klient čističky vydělat dvakrát a rybu po vyčištění nesežere? Zachování čističe je z dlouhodobého hlediska důležitější než krátkodobý prospěch z rychlého sousta. Může se totiž spolehnout, že jako klient zastihne stejného čističe na stejném místě útesu. Náhodné setkání navádí k podrazu, častá opakování podporují spolupráci. Půjčka za oplátku je mechanismus, který zajišťuje kooperaci mezi nepříbuznými jedinci DSC_0039 Vězňovo dilema II. •Předpoklad - Lidé, zvířata i programy mají tendenci spolupracovat, neboť je to evolučně úspěšná strategie •Hledání Půjčky za oplátku ve světě zvířat –Upíři z Kostariky –Africký kočkodan •Reciprocita může být instinktivní •R. Axelrod rozbil představu, že racionální reakcí Vězňova dilematu je být zlý •Podmínkou půjčky za oplátku jsou stabilní a dlouhodobé vztahy. • •Slabé stránky Půjčky za oplátku – krevní msta, ve světě zvířat je jí málo. DSC_0039 http://www.warrenphotographic.co.uk/photography/cats/00955.jpg Výzkumníci zjistili, že lidé mají sklon spolupracovat. Efektivnost společenských směn je postavena na reciprocitě DSC_0039 Kooperativní společenská směna • – • Nicméně pravdou kritiků bylo, že půjčka za oplátku není evolučně stabilní., Hlavním problémem se stalo ohrožení půjčky za oplátku omyly. Když jedna ze dvou půůjček udělá chybu, uvíznou ve vzájemném kolotoči msty. V reálném světě, kde dochází k náhodným chybám, je půjčka za oplátku druhořadou strategií, protože jiným strategiím se daří lépe. Axelrodovi jasné závěry se začaly hroutit se sofistikovanějšími experimenty a strategiemi.Martin Nowak, studoval ve Vídni u Karla Sigmunda , začal hledat strategii pro reálný svět. Co prolamuje kruh krevní msty? DSC_0039 •Jak prolomit začarovaný kruh krevní msty? •Jak simulovat realističtější model a v něm vytvořit evolučně stabilní strategii? Připravil typ turnaje kde se vš řídilo rozmary statistiky. Strategie podle určitých pravděpodobností náhodně chybovali nebo měnily své taktiky. (reálný svět – znovu a znovu se objevují revivaly různých strategií – sociální darwinismus). Systém se mohl učit, a to tak, že si pamatoval neúspěchy a upouštěl od neúspěšných taktik. Dokonce i pravděpodobnosti, se kterými se různé věci děly, podléhaly evolučním změnám. Tento model umožnil mnohá zlepšení, především místo, aby se v turnaji dařilo zhruba stejně podobným strategiím, vyšel z nich nyní jednoznačný vítěz. Tentokrát jím nebyla Půjčka za oplátku, ale strategie zvaná Velkorysá půjčka za oplátku. Velkorysá občas odpouští ojedinělé chyby. Zhruba ve třetině případů velkodušně přehlédla zradu, pokud se neopakovala. Kdyby odpouštěla všechny neopakované zrady (strategie dvě půjčky za oplátku), pouze by na sebe přivolala potíže. Když však odpouští náhodně a zhruba se třetinovou pravděpodobností, dokáže prolomit cykly vzájemné msty a současně zůstává imunní vůči vytrvalým podvodníkům. Velkorysá se v počítači rozšíří na úkor půjčky za oplátku, pokud tyto příležitostně chybují. Půjčka za oplátku tak umožní přístup dobromyslnější strategii. Ovšem i stragie velkorysá umožní šíření dalším, dobrotivějším strategiím. Díky ní mohla z mrtvých vstá strategie Vždy spolupracuj. Jakmile se ale objeví Vždy spolupracuj, zaútočí vždy podváděj. Půjčka za oplátku připraví cestu velkorysé, velkorysá pak hře Vždy spolupracuj. Problémem bylo, že tato hra neměla stabilní řešení. Odpouští ojedinělé chyby, (zhruba ve řetině případů přehlédne zradu, pokud se neopakuje, Pokud by odpouštěla všechny neopakované zrady jako Dvě půjčky za oplátku, dostala by se do potíží. Díky náhodnému odpouštění se zhruba třetinovou pravděpodobností dokáže prolomit cyklus vzájemné msty a zároveň zůstává imunní vůči trvalým podvodníkům. Rozšíří se na úkor Půjčky za oplátku, která náhodně chybuje. Půjčka tak dláždí cestu ještě dobromyslnější strategii. – strategie náhodně chybovaly nebo měnily své taktiky. Systém se však mohl učit tak, že si pamatoval zlepšení a upouštěl od neúspěšných taktik. - náhodná chyba dvou kooperujících programů vede ke spirále trestajících se strategií DSC_0039 Vězňovo dilema III. •Komplikovanější turnaj, v němž se vše řídilo různými pravděpodobnostmi • •Půjčku za oplátku (Tit-for-tat) ohrožují omyly • •Vítězem Velkorysá (Generous-Tit-for-tat) •V modelu s dominující Velkorysou pak může prosperovat i ´primitivní´strategie Vždy spolupracuj. Nestane se vítězem, ale udrží se při životě. Spolu s ní však vstane i strategie Vždy podváděj. • •Hra neměla stabilní závěr Programy si pamatovaly nejen poslední tah protihráče, ale i svou reakci a řídily se podle ní. Vyhráváš-zůstaň-prohráváš-prchej - princip vhodný pro výchovu psů i dětí - neměnit každodenní chování, dokud nenastane průšvih - PSy i děti vychováváme s předpokladem, že budou pokračovat v činnostech, ze které je odměňujeme, a zanechají aktivit, za které je trestáme. Později vznikla ještě daqlší varianta, kdy už hráči nehráli simultánně. Ani u upírů se neposkytují reciproční služby současně. V takovém světě se vyvinula strategie Přísná, ale spravedlivá - odměňuje spolupráci, obnovuje spolupráci po vzájemné zradě a naivky trestá dalšími podrazy DSC_0039 •Sigmund & Nowak, 1992 – soutěž na hradě Rosenburg v řešení vězeňského dilematu •Vylepšení paměti • •Strategie Simpleton (Prosťáček) – ve světě ovládaném Tit-for-tat tuto strategii porazí a stane se neprůstřelným •Simpleton zahajuje spolupráci, oplácí dobré dobrým, trestá za chyby, ale vrací se ke spolupráci. Padne-li na Vždy spolupracuj, už se jí nepustí, takže omezí Vždy podváděj • •Ve světě, kde se programy učily, se Simpleton přizpůsobil tak, že Vždy podváděj nedokázal ohrozit jeho převahu. Dosáhl skutečné evoluční stability. •Uvážlivá velkorysost se ještě více vyplácí při asynchronních hrách. Pouhé reciprocitě trvalo dlouho, než etablovala v rámci dvojice kooperativní jednání. Pro velkou skupinu je to ještě náročnější (potřeba paměti) Podle Roba Boyda nesmí úspěšná strategie tolerovat ani vzácné podrazy, jinak by se vzácní vyžírkové rozšířili na úkor slučných občanů.. Navrhuje strategii Moralistní, která trestá nejen podvodníka, ale i toho, kdo podvodníky opomine potrestat. (Je závislá na mravním základu, v rukou totality - trestat toho, kdo neudal souseda) je nebezpečná. Méně drastické omezení vyžírků navrhuje strategie diskriminujících altruistů.Když lidé rozpoznají podrazáky, mohou s nimi okamžitě přestat hrát. To podvodníky připraví o možnost hry. Filosof Phillip Kitcher vytvořil hru se čtyřmi strategiemi - diskriminujícví altristé, kteří hrají jen s těmi, kteří je nikdy nezradili; podrazáky za všech okolností, příležitostné podrazáky a samotáře, kteří nespolupracují. DA se v populaci okamžitwe poznají as sklízí plody ze vzájemné spolupráce. Občasní podrazáci nedokáží proniknout do populace DA, DA se ale úspěšně zabydlují mezi občasnými podrazáky. Systém není stabilní, ale může ukazovat na výhody ostrakismu. DSC_0039 Strategie •Strategie pro turnaj dvojic –Půjčka za oplátku –Velkorysá půjčka za oplátku –Simpleton • •Strategie pro větší skupiny –Moralistická –Diskriminující altruisté • Axelrod - Původ ctnosti - 85 , Sigmund a Nowak - 90 Sigmund s Nowakem se dostali do velkých zamčených vrat a z radosti nad tím si nevšimli, že interiér připomíná synagogu či katedrálu. ZÁVĚR Reciprocita může být instinktivní – přírodní výběr se postaral, abychom profitovali z našeho života sociálních tvorů. Důvod, pro č se k ostatním chováme slušně – jen tak je přesvědčíme, aby s námi hráli. Aby tvor mohl hrát recipročně-altruistické hry, musí se s ostatními navzájem poznat, musí si pamatovat, kdo mu oplatil a musí vědět, kdo mu dluží a kdo dluží jemu. Reciproční altruismus je v říši zvířat vzácným jevem, protože klade určité nároky – opakované setkávání, schopnost vzájemně se poznat a vést si vzájemné účty. V rámci dvou nejchYtřejších skupin zvířat na zemi, primátů a šelem, platí přímá úměra mezi velikostí mozku (resp. neokortexu) a početností sociálních skupin. Reciprocita je posilována reputací, nebo alespoň signalizováním ochoty ke spolupráci. Maloměsto a venkov má menší počet mezilidských střetů, jste svazováni vědomím reciprocity. Lidské sociální instinkty. (K rozpoznávání nás evoluce vybavila velice dobře – Robert Frank shromáždil v jedné místnosti lidi na půl hodiny, kteří se vůbec neznali. Potm je vyzval, aby v soukromí označili ty osoby, o kterých si myslí, že budou ve Vězňově dilematu podvádět a ty, co budou spolupracovat. Dotazovaní měli výrazně lepší odhad, než by odpovídalo náhodě) DSC_0039 Správná strategie musí být •Milá (Vstřícná) –nikdy nezradí jako první, nedostává se tak do zbytečných konfliktů. Tedy i zcela sobecký hráč ze zcela sobeckých důvodů nezradí jako první. •Schopná odvety –úspěšná strategie nesmí být strategie slepého optimismu. Strategie „vždy spolupracuj“ je totiž bezmocná proti zrádcům. •Odpouštějící –Ačkoli umí úspěšná strategie oplatit zradu, musí být schopna odpustit, pokud protivník nechce již více zradit a spolupracuje. Tím se zamezí začarovanému kruhu vzájemné msty. •Nesmí závidět –Úspěšná strategie nechce za každou cenu mít víc bodů než protivník. Pokud je strategie „milá“, pak neskóruje nikdy víc než protivník. • • • Dělba práce narůstá s pokrokem směrem od lovecko-sběračského modelu. Specializace u lidí už před stovkami tisíc let za prvé v úkolech mužských a ženských – muž shání vzácné maso bohaté na proteiny a žena všude rozšířenou, ale obsahem proteinů chudou stravu rostlinnou. Tím získává pár to nejlepší z obou světů. Žádný další druh primáta si nevyvinul obdobnou pohlavně specifickou dělbu práce. v lovecko-sběračských společnostech Příklad Adama Smithe a továrna na špendlíky – dělba práce významně znásobila materiální bohatství světa. Adam Smith si povšiml, že díky specializaci vydělá špendlíkář i jeho zákazník – špendlíkář vyrobí tolik špendlíků, že si může koupit jiné zboží, zákazínk nakupuje levněji. Život není hra s nulovým součtem (pochopil Smith, na rozdíl od merkantilistů či sociálních darwinistů), v rámci tržních směn mohou být vítězi obě strany. Vítězství jednoho nemusí být porážkou druhého. Velké ryby i dravci se do korálových útesů zajíždějí nechat očistit malými rybami a korýši od parazitů. Některé ryby i změní barvu, aby dali najevo svůj úmysl. Mnoho ryb tráví i čističů tolik času, jako při hledání potravy. Čisticí ryby to mají často jako jediný zdroj potravy, čast omají specifické zbarvení i chování, které na ně upozorňuje klienty. Čisticí ryby se prohánějí klientům v ústech a zahrávají si se smrtí; když chce klient vycouvat, začne vysílat signály a čističi se vzdálí. O síle instinktů těchto ryb svědčí ryby, která žila 6 let v akváriu a byla zvyklá sežrat každou rybu, která se jí hodila, ale na přítomnost čističe reagovala otevřením úst a skřelí a to i přesto, že neměla žádné parazity. Proč je ryby nesežerou? Zachování čističe je z hlediska dlouhodobé budoucnosti důležitější než krátkodobý prospěch z rychlého sousta. Odstraníme-li z korálu čističe, sníží se celkový počet ryb a s rchlým šířením parazitů U příležitostných a náhodných styků nelze očekávat, že si začnou oplácet stejným. Malým problémem recipročního altruismu je, že v přírodě se nevyskytuje zas tak často.Na druhou stran ale pozorujeme, že člověk je k tomu disponován. noha 22.4.2013 Jsme dlouhověcí, máme výbornou paměť na tváře a jména, vyskytujeme se na jednom stanovišti. Opakovaně se setkáváme, poznáváme se a pamatujeme si výsledky minulých setkání. DSC_0039 Reciproční altruismus •Může fungovat i tam, kde mohou být zájmy zdánlivě protikladné –Korálové útesy –Zákopová válka na západní frontě – • •Jsme evolučně výborně vybaveni k řešení Vězňova dilematu • •Je evolučně výhodný pro jednotlivce i pro celek. •Život není hra s ´nulovým součtem´. • • • • Dlouhodobé párové svazky nejsou kulturními konstrukty naší společnosti, ale univerzálním znakem lidského druhu. Páry se dělí o získanou stravu – muž o ulovené maso, žena o nasbírané bobule – díky tomu je pak strava vyvážená I ve skandinávských zemích, kde pracuje 80% žen, pracuje polovina zaměstnané populace na pracovišti, kde 90% zaměstnanců tvoří jedno pohlaví Spojíte-li lov a sběr, máte slušné živobytí, a velký a společenský savanový opičák získá nový životní prostor. Pták - laločník huia - samec měl krátký a silný zobák, kterým rozrušil hnijící kmeny stromů, zobáky samic štíhlejší a zahnuté, samice jimi pártraly v dutinách a štěrbinách. Obě pohlaví spolupracovala, i jejich dělba práce závisela na manželství. Říká se, že tento pták zemřel, když jste mu zabili druha nebo družku, bohužewl to nwlzw potvrdit, protože vyhynul 1907. Muži lépe vrhají různé předměty, jsou masožravější, dávají přednost velkým jídlům před častými přesnídávkami, jsou lepší ve čtení map, orientaci v bludištích či mentální rotaci objektů, což potřebuje lovec, aby zabil zvíře a vrátil se domů. Ženy jsou více upovídané, lepší pozorovací talent, jsou pečlivější a přičinlivější - vlastnosti vhodné pro sběr drobné potravy. DSC_0039 Kooperace •Prakticky ve všech lidských společnostech si samci i samice monopolizují své partnery. • Dělba práce mezi mužem a ženou se vyskytuje ve všech lidských společnostech. •Není vyloučeno, že lov a sběr na nás zanechal stopy. 9 Křesel, do osmé od kraje posazen pokusný subjekt. Na jedné čtvrtce jedna čára, na druhé tři různě dlouhé čáry, lišící se o 2 place. Experimentátor se pak ptal lidí, jak dlouhá je. Sedm lidí odpovědělo špatně dle domluvy, osmý se ve 12 případech z 18 nechal zmást a odpověděl špatně, a ještě tvrdil, že ho ostatní neovlivnili. Smysl univerzitního vzdělání je naučit se kriticky myslet. Nikdo to nemá - všichni už to mají. DSC_0039 Konformismus •Solomon Asch a test s čarami •Nevysvětlený fenomén •Hypotéza informační kaskády –Každý, kdo se rozhoduje, má dvě možnosti •Vlastní úsudek •Úsudek ostatních DSC_0039 Spravedlnost •Ultimátní hra – Adam dostane 100 liber a má se rozdělit s druhým hráčem v poměru, který uzná za vhodný. •Výsledek? •Paretovské optimum? • •Hra s testem vzdělanosti a Diktátorská hra • •„Místo budování sociálních institucí omezující naše sobectví bychom možná udělali lépe , kdybychom našim institucím umožnili rozvíjet naše ctnosti“ Zoolog Matt Ridley Nechal půlhodiny cizí lidi v místnosti a pak se jich dotazoval, kdo by podle jejich mínění ve Vězňově dilematu podrážel a kdo spolupracoval. Dotazovaní měli významně lepší odhad, něž by odpovídalo náhodě. Altruistu nepoznáme jen retrospopektivně, ale jsme schopni ho vytipovat předem. žijí dlouho a mají dlouhou paměť Patrně část mozku zvaná neokortex - upíři ho mají největší ze všech netopýrů a jjeich sociální vztahy jsou nejsložitější. Musí si pamatovat, kdo jim oplatil a kdo jim odmítl, komu dluží a kdo dluží jim. Typický počet členů lovecko-sběračské tlupy, počet jmen v adresáři, počet vojáků v rotě, ideální počet dělníků v továrně (dle managerů) Lidské emoce jsou po celém světě univerzálně rozpoznatelné - zlost, strach, nechuť přezíravost, štěstí). Snadno rozpoznatelné emoce umožňují hladké fungování společnosti. DSC_0039 Komu věřit? •U primátů a šelem platí přímá úměra mezi velikostí mozků a početností sociálních skupin. •Lidé obvykle žijí ve skupinách o 150 členech. •Robert Frank a experiment s odhadem lidí • •Vězňovo dilema jsou schopni nejlépe řešit lidé a jsou nejlepší na světě v recipročním altruismu DSC_0039 Člověk jako kalkulátor sociálních kontraktů •Wasonův test • • • • • • •Které karty otočit, abyste ověřili hypotézu, že když je na jedné straně karty samohláska, je na druhé straně karty sudá číslice? • A B 1 2 To něco odhaluje Wasonův výběrový test, psychologická hra ukazující, co všechno musí být splněno, aby člověk dokázal vyřešit triviální úkol. Představte si, že vám patří hospoda a musíte zkontrolovat, zda se vám tam neopíjejí mladiství. Sedí tam čtyři lidé: starý chlap pije bůhvíco, puberťák pije bůhvíco, člověk neznámého věku pije vodu a člověk neznámého věku pije vodku. Co půjdete zkontrolovat? Každý chápe, že puberťáka, co pije, a pijáka vodky, kolik mu je. A teď jiný úkol: máte čtyři karty, každá má na líci písmeno a na rubu číslici, na stole leží tak, že vidíte A, B, 1 a 2. Které karty otočit, abyste ověřili hypotézu, že když je na líci samohláska, je na rubu sudá číslice? Nevíte? Nevadí, tohle nedokáže skoro nikdo. Někdo otočí kartu A (špatně), a někdo karty A a 2 (taky špatně). Správně je A a 1. Ti nejbystřejší si jistě všimli, že oba úkoly jsou z formálnělogického hlediska totožné. (Pro jistotu: v hospodě jsme testovali hypotézu „když alkohol, tak zletilost“, proto kontrolujeme „alkohol“ a „nezletilost“.) DSC_0039 • •Představte si, že vám patří hospoda a musíte zkontrolovat, zda se vám tam neopíjejí mladiství. Sedí tam čtyři lidé: starý chlap pije bůhvíco, puberťák pije bůhvíco, člověk neznámého věku pije vodu a člověk neznámého věku pije vodku. Koho půjdete zkontrolovat? Maso se získává společným úsilím. lidé loví kooperativně, proto se dělí Druhá možnost - při lovu rozhoduje také štěstí - 40 % mužů kmene Acé nepřinese z lovu nic, naopak žena, která přinese málo palmového škrobu, bya pouze líná. Dělení se o kořist je pak variantou sdílení rizika, aniž by se snížila celková nabídka. Dar uvnitř rodiny nemusí být oplacen ve stejné míře, mimo rodinu musí být hodnota daru zachována Dárkové zboží odolává recesím a krizím - proto se výrobci ledniček a sporáků přeorientovali na kávovary a topinkovače. Dělíme se o jídlo - Biruet dovedla své dítě mezi malé opičky a všimla si, že zatímco Biruet se o jídlo dělila a měla z toho radost, zatímco malí orangutani o jídlo neustále žebrali a klidně ho i ukradli. Orangutani jejího věku nejsou zvyklí se o jídlo dělit. Sdílení jídla je jednou z bytostně lidských vlastností a nejvíce se dělíme o maso. Kuriozní štědrá stránka lidské povahy, která se ve vztahu k jiným formám majetku tolik neprojevuje. Oběh věcí a platidel nebyl odvislý primárně od jejich užitečnosti, ale od vazeb mezi lidmi.Vázejmné služby a protislužby, nazývané systémem totálních závazků, se formálně uskutečňovaly na principu dobrovolnosti, v případě porušení reciprocity však následovala sankce. Byl to systém půjčky za oplátku, který antropologové zkoumali v živých archivech kmenových společnosti. V kategorii dary byl zakotven i pojem úvěru a směny – ze systému daru věnovaných a k jistému datu vracených vznikl zkrácením časových úseků směna, na straně druhé prodloužením časových úseků – koupě a prodej na úvěr a půjčka. O šlechetnosti v užívání bohatství hovořil např. i Alfred Marshal či Bourdieau (vévoda a měšec dukátů). Almužna - transcendentní reciprocita, tedy oplátka může přijít nejen od příjemce, ale i od božstva - ve vývoji práva a náboženství objevují lidé jako zástupci bohů a mrtvých, se kterými bylo spojeno udělování almužen. Almužna je plodem mravního pojetí daru a majetku na jedné straně a pojetí oběti na straně druhé. Štědrost začala být povinnou. „Taková je stará morálka almužny, která se stala zásadou spravedlnosti: bohové a duchové souhlasí s tím, aby podíl, který jim náleží a který by byl promrháván ve zbytečných obětech, posloužil chudým a dětem.“ Přechod od ekonomiky daru s explicitní reciprocitou k daru jako almužně souvisí s odlišným vnímáním spravedlivé distribuce bohatství. První náznaky obratu jsou spojeny se jménem bohyně Nemesis, bohyně odplaty a spravedlivého hněvu. Nemesis trestala ty, kteří pýchou či krutostí přinášeli utrpení druhým. Mauss jde ještě dále, když říká, že „štědrost je povinná, protože Nemesis mstí chudé a bohy za přemíru štěstí a bohatství některých lidí, kteří mají povinnost se tohoto přebytku zbavit“. Almužna je tedy dar, který dárce uděluje chudému člověku, přičemž tento dar je zároveň darem bohům; jejím charakteristickým rysem je osobní rozměr dobročinnosti a zohlednění situace příjemce daru. Současně je ale almužna i vyjádřením spravedlnosti, protože spravedlnost dobročinnosti předchází. Nemohu totiž dávat druhému ze svého, aniž mu nejprve dám to, co mu náleží podle spravedlnosti . Na tomto místě je možné udělat drobnou pozvánku, že ekonomie souvisí i s redistribucí - Pokud nahlédneme do Etymologického slovníku, zjistíme, že slovo ekonomie (economics) se odvozuje od řeckých slov oikos (dům) a nomos (řídit). Ekonomie je v tomto pojetí naukou o hospodaření. Pokud se ale s tímto obecně přijímaným výkladem nespokojíme a půjdeme do hloubky, zjistíme, že slovo nomos je rovněž odvozeno, a to od slova nemein, tj. přidělit, rozdělit, dát každému, co mu patří. Tento význam je spojen se jménem řecké bohyně odplaty Nemesis. Slovo ekonomie tedy v sobě skrývá více než jen starost o hospodářství; v jeho základech leží touha po spravedlnosti – Almužna předpokládá, že ctnosti dárce odpovídá i ctnost příjemce - dárce ztělesňuje ctnost štědrosti a příjemce ctnost pokory a skromnosti. Spolupráce muž a žena na shánění potravy Spolupráce mezi muži na lovu. Výhodou kooperace je specializace na úrovni jedince a generalizace na úrovni celku DSC_0039 Reciproční altruismus u lidí •Reciproční altruismus vychází z kooperace v rodině a zvolna šíří do širší společnosti –Pohlavní dělba práce •Člověk je zvyklý dělit se o jídlo - odtud (snad) instituce daru •Dar uvnitř rodiny nemusí být oplacen ve stejné míře, mimo rodinu musí být hodnota daru zachována •Jsme schopni posuzovat reciproční vztahy, jsme vybaveni pro analýzu zisku a ztrát plynoucích z každého mezilidského vztahu • • Maso se získává společným úsilím. lidé loví kooperativně, proto se dělí Druhá možnost - při lovu rozhoduje také štěstí - 40 % mužů kmene Acé nepřinese z lovu nic, naopak žena, která přinese málo palmového škrobu, bya pouze líná. Dělení se o kořist je pak variantou sdílení rizika, aniž by se snížila celková nabídka. Dárkové zboží odolává recesím a krizím - proto se výrobci ledniček a sporáků přeorientovali na kávovary a topinkovače. DSC_0039 Dar •Ekonomika daru –Vyžadovala reciprocitu, nesměla být však vedena vidinou zisku. –Je společným východiskem pro tržní směnu, půjčku i úvěr, daně a sociální zabezpečení. –Almužna • • DSC_0039 • • •Od biologických předpokladů reciprocity k institucím dobročinnosti DSC_0039 Adam Smith •Teorie mravních citů vs. Pojednání o podstatě a původu • -Základem lidského jednání tíhnutí k reciprocitě -Směny společenské (osobní) a směny tržní (neosobní) -(resp. rozvinutí scholastické tradice dvou typů spravedlnosti – komutativní a distributivní) • DSC_0039 Reciprocita •Pozitivní – vznikla v nukleární rodině, kde jednodušší detekování a potrestání černého pasažéra. Rodinná reciprocita je dále rozšířena na kmen a dále • •Negativní • –Obojí typ najdeme i u zvířat • •Reciprocita je společným základem směn tržních i společenských •Kulturní podoby reciprocity jsou rozmanité, princip reciprocity je univerzální • • • DSC_0039 Ekonomika daru •Počátky směny •Systém totálních závazků: –Povinnost dary oplácet –Povinnost dary přijímat –Povinnost dary dávat •Totální závazek soutěživého typu = tzv. potlač • •Nemesis • •Almužna DSC_0039 Antické kořeny filantropie - Řecko •Prométheus – první filantrop • philanthropos x philanthropa •Dobročinnost v praxi – Asklépiovy chrámy •Zrod institucí mecenátu – leitúrgie a epidoseis •Pojetí chudoby a bohatství v antickém světě –Penia x Ptochia – –„Obory, jimž se říká řemeslné, nemají dobrou pověst a právem mají také ve městech malou vážnost. … Při těchto zaměstnáních nemají lidé vůbec čas věnovat se přátelům a veřejnému životu, takže pak platí za špatné přátele a špatné obránce vlasti.“ Xenofon •Eranos • Ve starověku zde bylo Forum boarium (dobytčí trh) a řada menších chrámů, oblastí procházaly i odpadní stoky, včetně té největší, Cloaca maxima. Usazovali se zde řečtí obchodníci a v 1. století n. l. byla postavena Statio Annonae, sloupová hala, která sloužila jako sýpka a výdejna obilí pro chudé. V 6. století byla proměněna na kostel Panny Marie in Schola Graeca a roku 772 ji papež Hadrián I. dal rozšířit o presbytář s apsidami. Ty stojí na základech chrámu Herkula Pompeiana, které se zčásti zachovaly v kryptě. Roku 1118 dal papež Gelasius II. kostel, zpustošený Normany, obnovit a postavit věž, jednu z nejvyšších v Římě. Kolem roku 1200 vznikl portikus před průčelím a ve 13. století byl kostel vyzdoben mramorovou mozaikovou podlahou a dalšími plastikami slavné školy Cosmatů. Popis[editovat | editovat zdroj] V jinak téměř prázdném kostele bez nábytku působí hlavně bohatá mramorová dlažba. Ve vstupní části je dobře zachována starověká hala s mramorovými korintskými sloupy, v presbytáři jsou zdobené mramorové přepážky ze 13. století. On the reverse of this sestertius of Nero, Annona (standing right) holds a cornucopia, facing Ceres (seated left) holding grain-ears and torch, with a modius on the garlanded altar between them and a ship's stern behind In ancient Roman religion, Annona (Latin annōna “corn, grain; means of subsistence”, from annus "year") is the divine personification of the grain supply to the city of Rome. She is closely connected to the goddess Ceres, with whom she is often depicted in art. Annona, often as Annona Augusti, was a creation of Imperial religious propaganda, manifested in iconography and cult practice. She is presented as a theophany of the emperor's power to care for his people through the provision of grain.[1] Annona thus lacked narrative mythology or a tradition of devotion in the Roman Republic, but once established as part of Imperial cult, she was the recipient of dedications and votive offerings from private individuals motivated by gratitude or the seeking of favor.[2] Imperial cult[edit] In the propaganda of Claudius, the cult of Ceres Augusta made explicit the divine power that lay in the Imperial provision of the annona, the grain supply to the city.[3] Annona Augusti appears on coins late in the reign of Nero, when the Cult of Virtues came into prominence in the wake of the Pisonian conspiracy. She embodied two of the material benefits of Imperial rule, along with Securitas Augusti, "Augustan Security," and often appeared as part of a pair with Ceres.[4] On Neronian coinage, Ceres, Annona, and Abundantia ("Abundance") were closely associated.[5] Annona also appears on coins issued under Vespasian, where along with other Virtues she represents the restoration of confidence in the principate, and on the coinage of Titus, Domitian, Trajan, Hadrian, Antoninus Pius, and Septimius Severus.[6] She was a particular favorite in Trajan's propaganda, which sought to portray his reign as a renewal and a prosperous new era for mankind; hence Annona often appears with a symbolic child.[7] In the context of Trajanic politics, Annona represented Rome's grain independence from its traditional supplier Egypt.[8] DSC_0039 Antické kořeny filantropie - Řím •Anona •Bohyně, božská personifikace obilních dodávek do města Říma. •Symbol císařské moci a jeho péče o římský lid • • https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/97/Nero_Lugdunum_sestertius_691535.jpg DSC_0039 • • http://img4.rajce.idnes.cz/d0404/11/11114/11114499_1fb159b42a77fb33bae202170ab78ef6/images/DSC_0256 .jpg?ver=2 Starší vize - súravedlivému se daří dobře, chudoba je důsledkem špatnéo života, byla po podrobení Judska Babyloňany neudržitelná - k chudým se počítalo 90% Judejců. Po exilu způsobila perská daňová politika, že znovu došlo k situaci dramatické chudoby. Izrael se začal chápat jako blízký Bohu právě ve sv é chudobě, poznává, že chudí jsou ve své pokoře Božímu srdci blízko, na rozdíl od bohatých, kteří ve své pýše staví jen na sobě. Odtud později "blahoslavení chudí". V kumránksých svitcích se obec jmenuje sama jako chudí. (Benedikt, Ježíš Naz. str. 64) Tyto principy fungují dodnes DSC_0039 Židovské kořeny filantropie •Radikálně odlišný přístup k chudobě •Bohatství x chudoba •Východiskem texty Tóry •Dvojí forma dobročinnosti –Organizovaná –Individuální •Cedaka - dobročinnost ve smyslu spravedlnosti a oboustranné povinnosti • – • DSC_0039 Maimonides (1135 – 1204) •8. Dávat zdráhavě, s nechutí •7. Dávat radostně, avšak méně, než je člověk schopen •6. Dávat poté, co byl požádán •5. Dávat aniž by byl požádán •4. Dávat neznámému příjemci, který zná Vás •3. Dávat někomu, koho znáte, a kdo zná vás •2. Dávat nepoznán neznámému příjemci •1. Pomáhat potřebným osobám stát se samostatnými, ať už prostřednictvím darů, půjček nebo poskytnutím práce. • Chudá vdova, Nepoctivý správce, Milosrdný Samaritán, x Jidáš - první socialista péče o out-group členy - viz později v Malé Asii, zanedbání náboženských povinností. DSC_0039 Křesťanské kořeny filantropie •„Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“ •„Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.« To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: »Miluj svého bližního jako sám sebe.« Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ •Podobenství o nepoctivém správci •Podobenství o milosrdném Samaritánovi • • • DSC_0039 Láska •Storge – rodinná láska •Filia - přátelství •Eros – láska mezi mužem a ženou •Agape – duchovní láska • • • DSC_0039 Organizovaná dobročinnost •Řím – dědictví antiky •Biskupství – sv. Blažej –„Je ostudou, že žádný Žid nežebrá, a že bezbožní Galilejci se starají nejen o své chudé, ale i o naše.“ (Julián Apostat, dopisy Arsaciovi, kol. 360 po. Kr.) •Kláštery •Panovník •Špitály •Dobročinné korporace • • • DSC_0039 Sankt Gallen, kol. 820 • • • st-gall-ground-plan • DSC_0039 Dvě interpretace dobročinnosti ve vrcholném středověku • •Model evangelní (evangelical model) • •Model výlučný (discriminating model) • Tato proměna zbožnosti souvisela s alespoň částečným vynětím městských obyvatel z absolutní vázanosti na přírodních podmínkách a cyklech zemědělské společnosti a také šíření gramotnosti. Teprve v této situaci se ukázala možnost prohlubování křesťanského přesvědčení, spočívajícího v oproštění se od přežívajících reliktů předkřesťanských postojů a názorů, a v individualizaci zbožnosti. S tím souvisel také požadavek na její morální projevy v běžném životě. Odrazem těchto změn je vznik a rychlý rozvoj nově žebravých řeholních řádů, františkánů a dominikánů. Venkovská a městská bída - geremek 59 DSC_0039 Evangelní model • •Touha po návratu k apoštolskému životu • •Charita zakotvená v rodinném životě • •Dobročinnost podmínkou spásy • V převážně negramotné středověké společnosti hrálo figurální výtvarné umění úlohu komunikačního prostředku. Trvalá přítomnost, emocionální působivost, zejména při doprovázení kazatelem a schopnost nést více významových rovin vyhovuje středověké mentalitě. Obrazy se týkaly nejzákladnějších otázek života středověkého člověka - jeho starosti o spásu duše své i blízkých. Pravdivost náboženského obsahu tedy byla nezbytná, stejně jako srozumitelnost. DSC_0039 Popularizace doktríny • •„Scriptura laicorum literatura est.“ –Vitraje, fasády, fresky, tympanony chrámů •Kázání •Penitenciáře • V převážně negramotné středověké společnosti hrálo figurální výtvarné umění úlohu komunikačního prostředku. Trvalá přítomnost, emocionální působivost, zejména při doprovázení kazatelem a schopnost nést více významových rovin vyhovuje středověké mentalitě. Obrazy se týkaly nejzákladnějších otázek života středověkého člověka - jeho starosti o spásu duše své i blízkých. Pravdivost náboženského obsahu tedy byla nezbytná, stejně jako srozumitelnost. DSC_0039 Saint-Foy, Conques (počátek 12. stol.) DSC_0234a DSC_0039 sain_foy DSC_0039 • DSC_0237 DSC_0039 • DSC_0239 DSC_0039 Model rozdílného zacházení (diskriminující) •Od ½ 12. století, model zformovali tzv. kanonisté •Rufinus: – hierarchie lásky –Přiměřenost almužny •Spor o „nezasluhující“ chudé –Počátky rozlišování mezi hospitalitas (sociální péče) a libertas (almužnictví) •Otázka odpovědnosti za péči o chudé – • DSC_0039 Charitativní praxe ve vrcholném středověku •První náznaky proměn ve společnosti –Od 2. ½ 12. stol. velká vlna odkazů špitálům namísto klášterům –Růst počtu institucí, jejichž primárním úkolem nebyla bohoslužba, ale služba lidem(avšak zcela v křesťanském duchu) – –Dobročinnost korporací –Špitály –Monte di Pieta • Ospedale degli Innocenti (zahájení stavby 1419) První instituce tohoto druhu v Evropě, určená k péči o sirotky a k péči o opuštěné děti, která jim měla zároveň poskytnout vyučení se v řemesle. Péčí o děti byla už v r. 1294 pověřena bohatá gilda obchodníků s hedvábím. V roce 1419 se tato organizace rozhodla postavit zařízení VÝHRADNĚ pro děti Většina špitálů vycházela ze stavebního roz¨vrhu kláštera, nechyběla kaple (chiesa) nebo dormitář (abituro). Obvyklý byl rajsý dvůr (dvůr obklopený krytou chodbou. Na rozdíl o d uzavřeného kláštera však špitál vyžadoval možnost pokrýt větší provoz pacientů, hostů a zaměstnanců. Proto vznikla funkční lodgie, z níž byl možný vstup do kterékoliv části budovy Ospedale je více než milníkem v architektuře, je to instituce, která nepřerušeně poskytuje péči o děti až dodnes. pozadi4 ospedal1 DSC_0039 Libervagatorum Proměny středověké dobročinnosti •Příčiny teologické –Luteráni –Reformovaní protestanti • •Příčiny hospodářské –Růst cen potravin –Pokles mezd – – • • •Proměňují se postoje společnosti k chudobě •Obecní správa přebírá kontrolu nad dobročinnými institucemi •Roste důraz na kontrolu zdrojů a přiměřenost jejich rozdělování • DSC_0039 • Evropská populace1000_2000 • DSC_0039 • Cena obilí • DSC_0039 • Index mezd a potravin • Od almužen k sociáílnímu pojištění (str 98, Chudáci, žebráci a vaganti) Geremek 33 DSC_0039 •Chudoba – dříve nedostatek podílu na moci, nyní nedostatek hmotného bohatství •Do r. 1500 – hlavní roli osobní formy svépomoci a almužnictví •Po r. 1500 odklon od osobních vztahů k abstraktnějším formám sociálních vztahů, k řešením právně fixovaným (viz Samaritánovo dilema a jeho řešení) • Nejznámějším dobrodincem Janova byl patriot Francesco Vivaldi, který viděl, jakou zátěž pro Janov znamená jeho dluh, navršený válkami a nucenými půjčkami. dal v roce 1371 90 podílů (L 9.000), aby z vypláceného úroku vykupovala další podíly z Compera pacis (L 975,143 s3d11). Jeho dlouhodobé řešení bylo blízko úspěchu v roce 1454, kdy platby úroků získali 921.790 s3d11 – 100krát víc, než byl původní dar. Vivaldi umřel v roce 1395, takže nemohl vidět ovoce svého mimořádného daru. Občané města mu ale po roce 1467 postavili sochu na náměstí sv. Jiří, v témže roce, kdy jeho nadace definitivně vykoupila (a tedy i splatila) všechny podíly compera pacis. Dárcovství se rozmohlo natolik, že v roce 1597 držely fondy na splacení dluhu 28% všech podílů SG a hrozilo, že celý dluh převezmou v průběhu jedné generace. Situace byla o to těžší, že dalších 40% podílů bylo ve vlastnictví náboženských nadací, které na prodeji neměli zájem . Fondy na umoření dluhu byly však, tak jako všechno v Janově, soukromou záležitostí a neměly tedy moc nutit náboženské nadace, aby své podíly prodaly. Nevyhnutelným důsledkem bylo neúprosná omezení oběhu podílů vzestup cen podílů.V roce 1582 klesl výnos pod 3%, mezi roky 1603-1625 nebyl průměrný výnos větší jak 1,5%. V té době to bylo 12% z celkového veřejného dluhu. Free nation str 98. Jeho příklad strhl řadu dalších, kteří přispěli nejen na úhradu dluhu, ale také na dobročinné účely, jimž věnovali výnosy z podílů – na kostely, špitály a univerzity. Z toho vyplynulo i formalizování sochařských prací. Do daru ve výši 25.000 byl dárce odměněn jednoduchou deskou. Darem do 50.000 si vysloužil bustu, darem do 100.000 získal malou sochu a darem nad 100.000 lir získal sochu v životní velikosti umístěnou ve sněmovní místnosti syndikátu. DSC_0039 Janov – dobročinnost z lásky k vlasti •Městská republika zmítaná dluhy •Vznik instituce San Giorgio •Podílníky i dobročinné instituce •Soukromí dobrodinci věnovali své podíly na úhradu dluhu •Francesco Vivaldi – za svůj přínos získal sochu •Četní následníci • pozadi4 Dar jako investice • pozadi4 Vznik moderní filantropie •Charita – tišení bolesti • x •Filantropie – léčba nemoci • •Moderní filantropie se rodí v Londýně v okamžiku, kdy občansky smýšlející jednotlivci přejali pro dobročinné účely akciovou společnost –Akademie –Čtenářské společnosti –Obecně prospěšné společnosti pozadi4 Po občanské válce (po 1865) •První „moderní“ válka – zabíjení na dálku, neosobní a mechanické • •Větší role vlády během války a rozsáhlá korupce vedly k rozšíření negativních postojů k vládním akcím • •Role vlády zredukována na udržování práva, rozvoj společnosti měl zajistit soukromý sektor pozadi4 Vznik nadací a „vědecká“ dobročinnost •Impulsem rozvoje soukromé dobročinnosti reakce na rozšíření popularity sociálního darwinismu, která se stala ideologií kapitalismu volné soutěže • •Ekonomice vládly trusty, oblasti dobročinnosti dominovaly velké nadace • •Vědecká dobročinnost vyžadovala vyšetření příčin nouze, poradenství a důkladnou kontrolu, případně snahu o preventivní předcházení vzniku nouze • –Dar má umožnit příjemci samostatnost, a proto –Musí být udělen nejprve nejnadějnějším, nikoliv nejpotřebnějším • • pozadi4 Významné postavy americké filantropie přelomu 19. a 20. stol. • •Olivia Sage (Russel Sage Fundation) • •John D. Rockefeller • •Andrew Carnegie pozadi4 Olivia Sage (1828-1918) •Přechod od osobní dobročinnosti k organizované •Po smrti manžela množství žádostí o pomoc – přesměrovala je na dobročinnou organizaci Charity Organization Society, aby žádosti prověřovali a vyřizovali •Systematicky podporovala vzdělávání žen, vlastenecké aktivity a akce na ochranu zvířat •V roce 1907 založila Russel Sage Foundation pro „zlepšení společenských a životních podmínek v USA“ •Tato nadace zavedla definitivní profesionalizaci sociálních pracovníků • pozadi4 John D. Rockefeller (1839-1937) •Baptista, celý život odváděl desátek •Nejlepší investice jeho života v roce 1861 •V době občanské války obchod s masem a solí, později s naftou, v r. 1870 slučuje své aktivity do Standard Oil company s kapitálem 1 milión dolarů •Vede konkurenční boje •Roku 1902 se rozhoduje věnovat podstatnou část svého jmění na dobročinné účely (různé nadace a ústavy, sloučené později do Rockefellerovi nadace) •„Pomáhat nejnadějnějším, ne nejpotřebnějším“ pozadi4 Andrew Carnegie (1835-1919) •Začal jako údržbář strojů ve 13 letech •Ve 30 letech již obchoduje s naftou, železem a cennými papíry • •Esej „Evangelium bohatství“ •„Hromadění bohatství těmi, kteří mají schopnost a energii ho tvořit, znamená pro lidstvo nikoliv zlo, ale dobro“ … „Člověk, který umírá jako boháč, umírá v hanbě“. • •Doporučení bohatým, jak vydávat peníze Občanské sbory ochránců přírody PSráva pro veřejně prospěšné práce - federální - přes zimu Po ní správa pro podporu zaměstnanosti - miliony pracovních míst, miliardové náklady. pozadi4 „Nový úděl“ F.D. Roosevelta (30. léta 20. století) •Nové rozdělení hranic mezi státními a soukromými aktivitami •Veřejně prospěšné práce •Minimální mzda •Zákon o sociálním zabezpečení –Vytvoření penzijního fondu –Programy podpory v nezaměstnanosti •Vytěsňovací efekt pozadi4 pozadi4 •Dar jako problém DSC_0039 Vznik sociálního státu • David Hanseman, Ludolf Camphausen Hanseman – narodil se vsi poblíž Hamburku, syn protestantského kněze. Rodina byla příliš chudá, aby mohla poslat na univerzitu všechny syny, proto byl David jako nejmladší předurčen ke kariéře obchodníka. Začal jako učedník v maloobchodě v městě Rheda, kde působil jako soukromý učitel v rodiněhraběte Bentheim – Tecklenburga. Tento bratr před začátkem svého dne u zaměstnavatele (4 – 6 hodin ráno) dával ještě svému bratrovi učební lekce. Jeho první samostatné zaměstnání bylo obchodní cestující s vlnou. Od roku 1817 se usadil v Cáchách, jednom z nejdůležitějších center textilního průmyslu v Německu, kde postupně založil několik firem. Nejznámější byla pojištovna Aachener Feuer-Versicherung Gesselschaft (1825), která o deset let později expandovala do Mnichova a přejmenovala se na Aachener und Münchener Feuer Versicherungs. Během tohoto období získal ohromné jmění. Celou dobu ho ale zajímaly i sociální otázky. Ustanovil, že polovina zisku půjde do Nadace pro podporu pilných“. Tato nadace užívala kapitálu k vyplácení příplatků k osobním úsporám pracovníků (princip užívaný i dnes – penzijní připojištění). Také se jednalo o spolek vzájemné výpomoci, který kromě spořitelních služeb nabízel vzdělávací programy a hlídání dětí (Businessmen and Politics in the Rhineland, 1789-1834, str. 315 Od autorů: Jeffry M. Diefendorf). Doufal, že tato společnost pomůže chudým získat pracovní dovednosti, kázeň a úspory, což se dále obrátí v rozvoj a pokrok. V roce 1837 obrátil Hanseman svůj zájem k železnicím. V té době byla celková délka pruských železnic sotva 600 km. Když umíral v roce 1864, činila přes 6000 km. Hanseman nejprve studoval zahraniční zkušenosti z výstavby železnic, zejména belgický státní systém a soukromý systém USA. Díky jeho intervenci vedla trať z Belgie do Kolína nad Rýnem přes Cáchy, kterým se podle původních plánů měla vyhnout. Nová železniční společnost Rheinische Eisenbahn-Gesellschaft do jedné z nejvýznamnějších železničních společností . Podílel se na vniku dvou dalších úspěšných železničních společností (1850, 1879 a 1880 byly znárodněny). Dokázal se prosadit navzdory odporu dalších zájmových skupin – pošta se obávala o ztrátu monopolu, sedláci se báli nedregionální konkurence, V roce 1843 se stává členem rýnského zemského parlamentu, roku 1847 členem pruského parlamentu. Jako jeden z představitelů liberalismu byl v revolučním roce 1848 na krátkou dobu jmenován ministrem financí, ještě téhož roku však byl odvolán. Krátce poté byl králem jmenován prezidentem pruské centrální banky, kde bhajoval privatizaci bank a obhajoval soukromé emise bankovních poukázek. (peněz). V důsledku tlaku opozice rezignoval na tento post v roce 1851. Jako liberál byl z dnešního hlediska velice umírněný, nikdy nezpochybňoval monarchii a neprosazoval všeobecné volební právo. Friedrich Harkort, Gustv Mevissen •Sociální problémy industriálních změn pociťovány v zemích s rozvinutou průmyslovou výrobou •Německo – bouře slezských tkalců 1844 –Programy dělnické svépomoci –Vzdělání • • • – Bismarck 1849 "Továrny obohacují několik jednotlivců, dávají však vzniknout mase proletářů, podvyživených dělníků, kteří jsou v důsledku nejistoty své existence nebezpečím pro stát. Stumm - jelikož je dělník povinován poslušností svému zaměstnavateli, je zaměstnavatel boží vůlí a zákonem vázán o dělníka pečovat v míře dalece přesahující podmínky pracovní smlouvy. Stum (člen říšského sněmu) měl zkušenost s důlním bratrstvem Knappschaften a chtěl, aby stát zavedl tento systém zabezpečení i v jiných odvětvích. Hlavním rysem tohoto systému v jeho podobě od roku 1854 bylo zajištění příjmu při nemoci, trvalé pracovní neschopnosti a při ztrátě živitele. (Jopp, Welfare State evolves. http://www.thebhc.org/sites/default/files/jopp.pdf ) V povinném státním sociálním pojištění viděl nejúčinnější z prostředků, jež má stát k dispozici v podpoře a povzbuzování pocitu jednoty a zájmu na jednotě mezi zaměstnavateli a dělníky. Baare se angažova ve spojitosti s povinným státním pojištěním pro případ pracovních úrazů. ... Instituce, které měly dosud za úkol chránit dělníka, jenž v důsledku úrazu či stáří ztratil svou schoponost pracovat a zůstal bezmocný, se ukázaly jako neadekvátní. ... příslušníci této společenské třídy hledají záchranu v podpoře cílů sociální demokracie." Prohlédl si, jak funguje systém státního zabezpečení. Silně ho ovlivnil zejména systém starobních důchodůNapoleona III. Stal se stoupencem myšlenky sociální monarchie, kdy se vláda chopí iniciativy ve velkých sociálních reformách a dostanetak pod svou kontrolu dělnické hnutí. Podpora a kontrola dělnického hnutí byl ostatně jeden z rysů francouzského systému. •Bismarck – v roce 1849 uvažoval o opětovném zavedení povinného cechovního systému jako ´osvědčené´ formy sociální ochrany –V roce 1862 byl pruským velvyslancem v Paříži •Posun v roce 1873 – hospodářská krize •Návrhy na povinné státní sociální pojištění podávají magnáti hutního a ocelářského průmyslu Carl F. Stumm a Ludwig Baare •Zahájení parlamentní sezóny, únor 1881 –Císař zaslal poselství, ve kterém stálo, že „vyléčení společenských neduhů nelze dosáhnout pouze prostřednictvím potlačování socialistických výstřelků, nýbrž je třeba je zároveň hledat pomocí praktického zvyšování blaha dělníků.“ •Signál k zahájení Bismarckovi kampaně za sociální pojištění V preambuli stojí: ... není toliko lidskou a křesťanskou povinností ... ale též zásadním předpokladem zachování státu ukázat nemajetným třídá, které jsou v rámci populace nejpočetnější a nejméně vzdělané, na bezprostředních hmatatelných výhodách, že stát neexistuje pouze jako nutné zlo a nebyl vytvořen prostě ani v zájmu ochrany lépe situovaných tříd ve společnosti, ale že je prospěšnou institucí, která slouží také jejich potřebám a zájmům." 1881 - Každý, kdo se může těšit na nějakou penzi ve stáří, je mnohem spokojenější a také zvládnutelnější než člověk bez jakýchkoliv vyhlídek. ...spokojenost nemajetných tříd za tyto výdaje rozhodně stojí. Jakožto země s jednou z nejnižších daňových sazeb si v tomto ohledu můžeme dovolit hodně. 1889 - projev před hlasováním o důchodech Pobýval jsem ve Francii dost dlouho, abych pochopil, že oddanost, kterou většina Francouzů pociťuje vůči vládě, ... zásadním způsobem souvisí se skutečností, že většina Francouzů pobírá nějaký, třeba jen malý důchod (byla to pravda?) ... Lidé am tvrdí: Stane-li se se státem něco špatného, přijdu o svou penzi ... a stát se tak stává jejich nezadatelným zájmem. Kdybychom měli v tšchto společenských třídách, které jinak nemají co ztratit a mylně se domnívají, že změnou by mohli získat hodně, 700 000 drobných rentiérů, kteří by čerpali svou penzi od státu, pokládal bych to za nanejvýš příznivé.I kdyby šlo jen o částky od 115 do 200 marek, udrží je to na nohou. I takové důchody by prostého člověka naučili dívat se na císařství jako na prospěšnou instituci. Měli relativně stabilní a dobře placenou práci, mohl isi tedy dovolit platit pravidelné příspěvky na pojištění. Hůře placení pracovníci v zemědělství, služebnctvo a dělníci v domáckém průmyslu byli do pojištění zahrnuti až později, jakkoliv mohlo být jejich strádání horší. Příjemcům se doporučovalo odejít na venkov, aby tak přispěli ke zvětšnení venkovské populace a přinesli na venkov více peněz a také práci, které jsou ještě schopni. Důchodový věk byl až do roku 1916 70 let, pak klesl na 65!! Zjistit naději na dožití tehdy a dnes. Roku 1881 neprošly. Původní podoba - dobrovolné pojištění se státními příplatky Bismarck poté opustil (fungovalo ve Francii - Caisse nationale de Retraites), ale dělníci ho odmítali. Zákon o starobním pojištění - vláda přispívala na každou penzi 50 marek ročně. Příspěvky byly progresivní ve čtyřech kategoriích. (V té době i mluvčí sociálních demokratů obhajoval důchody odvozené od příjmu a tvrdil, že kvalifikovaní dělníci mají ve srovnání s nádeníky "jiné potřeby". Pojištění platila spíše pojištěná strana než stát. •Zákon o úrazovém pojištění –Zákon přijat 1884 •Zákon o starobním pojištění –Zákony přijaty 1884 a 1889 –Nejprve zahrnuti průmysloví dělníci • •Invalidní a starobní pojištění mělo stačit na „nejzákladnější živobytí tam, kde je možné žít nenákladně.“ •Sociální pojištění představovalo odklon od osobní/obecní dobročinnosti a úkoly sociální péče převedlo na centrální vládu • Trendy systému I •Rozšiřování systémů sociálního zabezpečení –Zdravotní pojištění – 1885 – 26% pracovní síly (10% populace) – - 1970 – 97% pracovní síly (43% populace) – - 1983 – 90% populace –Úrazové pojištění – 1885 - 8% pracovních sil (7% populace) – - 1970 – 98% pracovních sil (43% –Pojištění proti nezaměstnanosti – uzákoněn 1927 – - 1930 – 44% pracovní síly (32% populace) – •Výdaje na sociální zabezpečení –Říšské Německo – méně než 5% HNP –V7marská republika – méně než 10% –60. léta – přes 20% HNP –70. léta – přes 30% HNP Platí zaměstnavatelé. Přispívají zaměstnavatelé i zaměstnanci, zejména však zaměstnanci. Zaměstnanci, zaměstnavatelé, stát. Trendy systému II •Centralizace (mírná) –Zdravotní pojištění – 1911 – 20 000 místních fondů – - 1919 – 13 500 místních fondů – - 1970 – 1 400 místních fondů –Úrazové pojištění – 1908 – 66 korporací, 48 zemědělských provozovatelů, 540 – regionálních a obecních agentur – - 1986 – 36 korporací, 19 zemědělských provozovatelů, 37 – zemských a obecních agentur –Sociální pojištění (starobní a invalidní důchody) – • U dělníka závislého na starobním důchodu to znamenalo 75% jeho mzdy před odchodem do důchodu, aby si zachoval životní úroveň (odpadají náklady spojená s výknem zaměstnání - doprava, daně, ...) Pohled pravice - žádoucí úroveň příjmu by měla být dána nejen sociálním pojištěním obecně, ale také soukromými důchody (připojištění) a úsporami. Proto důchod 50% mzdy před důchodem na odpočinek, zbytek vlastní zdroje. Zvyšování důchodů povinného systému znamená redistributivní nivelizaci příjmu z práce a velký krok sociální politiky k všeobecnému vydržování občana státem. Ochromení soukromé iniciativy škodí všem, je třeba povzbuzovat rozrůstání majetku občanů (zdroj investic pro ekonomiku) Snižování průměrné míry spořivosti zmenšuje akumulaci kapitálu a tím i ekonomický růst. DIferenciace dávek - princip: čím větší příspěvky, tím větší dávky. Levice 75% poslední mzdy má být vyplácena důchodem a má se automaticky přizpůsobovat růstu mezd. Trendy systému •1885 – důchod měl stačit na „nejzákladnější živobytí tam, kde je možné žít nenákladně.“ •Po WWII – úroveň dávek by měla člověku umožnit uchovat si životní úroveň, jíž dosáhl, když ještě pracoval. –Kolik má činit důchod? –1891 – důchod činil 13% mzdy –1937 – 20,5% –1956 – 34,5% • Opuštění principu příspěvků na holé živobytí a přijetí principu uchování ekonomického statutu jednotlivce, pokud je slučitelný s ekonomickými možnostmi společnosti Sociální ochrana příjmů by měla být slučitelná s ekonomickými stimuly Principy •Stát blahobytu má stále negativní konotaci: „Od sociálního státu je třeba odličovat zaopatřovací stát blahobytu, který je nebezpečím pro osobní iniciativu a zodpovědnost.“ • •Solidarita – povinnost asociací starat se o své členy •Subsidiarita – povinnost umožnit malým jednotkám hrát svou roli •Povinnost svépomoci • •Rovnost příležitostí, nikoliv rovnost výsledků Pro některé, kteří měli nízké příjmy, jsou dávky pomoci vyšší než dávky ze systému sociálního pojištění. Sociální pomoc •Podpora příjmů, oddělená od systémů sociálního pojištění •Vychází z tradice almužny a komunitní (obecní) pomoci chudým –Nárok založen na potřebnosti, výše má zajistit „důstojnou existenci“ –Předpokládá se, že se příjemce znovu uplatní v práci Princip nulového součtu - existuje pevné a omezené množství bohatství (chápáno zlato), pro ovládnutí jeho distribuce je potřeba aktivní zasahování. Výsledkem byla zvýšená pozornost věnovaná práci, nejvýznamnější psychologická změna oproti středověku. Práce se stala zdrojem národního bohatství a moci státu, nečinnost vedla v očích současníků k nespokojenosti, zločinu a sociálním nepokojům. Thomas Mun - vymezil se proti bullionistům, kteří chtěli zakázat vývoz zlata ze země. - není třeba mít příznivou obchodní bilanci s každou zemí, stačí jen celkovou pozitivní obchodní bilanci - reexport - pokud něco dovezu, zpracuji a prodám dráž, není důvod brínit tomuto importu. Fascinace Holandskem (Josiah Child) Vzdělání se považovalo za plýtvání - Brnard Mandeville - ve svobodném národě, kde není povoleno otrokářství, se nejspolehlivějším pokladem stává velké množství pracující chudiny. Young - Jen hlupák neví, že nižší třídy je třeba držet v chudobě, protože jinak by neprojevily žádnou snahu. Británie – stát minimálního standardu •Vychází z merkantilistické doktríny –Cílem je růst bohatství v dané zemi –Prostředkem jsou •Nízké mzdy •Růst populace •Omezování dovozu •Omezování spotřeby • •V 17. století se účelné využití veškeré pracovní síly se stalo státní politikou • • 17. století Svázanost dělníka se zaměstnáním - zákaz otulky a vracení do místa bydliště. Smlouvy měly být minimálně na jeden rok - lidé najatí na kratší období nežijí v takové poslušnosti a spořádaniosti jako ti, kteří jsou najíémáni na rok. Změna rpacovního poměru z obou stran se měla hlásit čtvrt roku předem. Ukončení učebního období v 21, ve statutárních městech ve 24 (ochrana trhu práce) Omezování mobility chudých (řemeslníky se mohli stát zejména jen děti řemeslníků, smyslem touha udržet velkou rolnickou populaci, protože merantilisté považovali zemědělství za základ společenské a hospodářské stability. Mzdy měly stanovovat místní smírčí soudci Věřilo se, že soukromá dobročinnost poáho nečinnosti a nehospodárnosti, proto dobročinnost převedena pod veřejné orgány, které měly pečlivě rozlišovat mezi uchazeči o podporu. Chudoba - stav člověka, který je nucen uchýlit se v zájmu zabezpečení holého živobytí k práci. Nouze - stav člověka neschopného pracovat či nexschopného získat výměnou za svou práci prostředky k životu. Soukromá dobročinnost se považovala za nedostatečnou či neefektivní outdoor relief - zabezpečení chudého mimo pracovní dům řídící zásadou musí být znevýhodnění závislých a tam, kde není možno umístit závislého do útulku, bylo nutno poskytovat dávky v naturáliích Základní principy •Zasahování do trhu práce •Nejchudší soběstačný na tom musí být lépe než ti, kteří jsou závislí na sociálním zabezpečení –Princip existenčního minima –Znevýhodňování závislých •Od 16. století omezování soukromé dobročinnosti jako příliš velkorysé • •1834 – reforma chudinského zákona –Starostí vlády je podpora v nouzi, nikoliv v chudobě –Navrženým řešením byl workhouse, odmítnuta byla podpora v hotovosti a outdoor relief • Roku 1906 se ujali moci liberálové s velkou početní převahou v parlamentu Roku 1908 navštěvuje Loyd George německo, aby studoval bismarckovský systém zdravotního pojištění a pojištění proti nezaměstnanosti. Zapůsobila na něj propracovanost a dokonalost celého systému a chtěl zavést podobný příspěvkový systém pro Anglii a Wales Kompenzace za pracovní úrazy v rizikových oborech, povinnost zaměstnavatelů pojistit své pracovníky Důchody nepříspěvkové - pracující se nepojišťovaly, důchody šly ze státního rozpočtu. Test potřebnosti - Od 70 let, 5 šilimků týdně horní sazba, (příjmy pod 21 liber ročně, 1 šilink týdně spodní sazba (příjmy pod 31 liber ročně) Test morálky - důchod nebyl pro ty, co přivykli pití, byli v předchozích 10 letech ve vězení, jsou na chudinské podpoře Důchody se vyplácely prostřednictvím pošt, nebyl spravován žádným úřadem, spadal pod Státní výbor pro cla a daně. Vzájemné pojišťovací organizace (resp. organizace vzájemné pomoci) zejména na vsích a malých městech, mají staletou historii, nsnad mají svůj původ už římských dobách. V 17. a 18. století velmi různorodé zaměření - pohřební bratrstva, pojištění krávy tOMUTO DOBROVOLNÉMU POJIŠŤOVACÍMU SYSTÉMU SE DOSTALO PODPORY roku 1875, kdy vláda vydává zákon o Friendly societes, který zavádí audity a registraci. Za konzervativní vlády Disraeliho. Spolky vyrůstaly v 17. a 18. století, po vydání zákona jejich počet akceleroval. Výsledkem je příliv dalších zájemců a ke konci 19. století existuje již více jak 27 000 těchto spolků. Častio to byl jediný způsob, jak se pjistit pro případ nemoci či nemohoucnosti ve stáří. Program pojištění proti nezaměstnanosti pokrývá 2,25 milionů dělníků v nestabilních oborech (hutnictví, loďařství, stavebnictví. Příspěvek zaměstnanev a zaměstnavatel (každý 2,5 pence) stát1,66 pence (týdně). Dávky činily 7 šilinků týdně, vyplácely je zprostředovatelny práce, jejichž díť stát budoval na základech obecních zprostředkovatelen od roku 1908, kdy je převzal - Pro všechny manuálně pracující od 16 do 70 let, kteří vydělávali méně než 250 liber ročně a nemanuální pracovníci s příjmem pod 160 liber. Týdně 4 pence od zaměstnance, 3 od zaměstnavatele a 2 od státu. Z toho placeny nemocenské dávky - 10 šilinků týdně, invalidní dávky - 5 šilinků týdně a mateřský příspěvek 30 šilinků týdně. Pojištění v nezaměstnanosti v roce 1918 přebytek 15 milionů liber, Počátky pojišťovacích schémat •Tzv. Friendly Societes •Zákon o odškodnění dělníků - 1907 •Zákon o starobních důchodech - 1908 •Zákon o národním pojištění - 1912 –Pojištění proti nezaměstnanosti –Zdravotní pojištění •Oba systémy generovaly až do roku 1921 přebytky. • Počet nezaměstnaných vrostl o 100% během 4 měsíců na přelomu 1920 - 1921 (700 000 prosinec 1920, 1,3 březen 1921, 1,9, prosinec 1921. D8vky byly garantovány na 47 týdnů, avšak reálně bylo na výplaty na 15 týdnů. Schodky hradil státní rozpočet velmi masivně. V roce 1920 šlo na podporu programu pojištění v nezaměstnanosti 3,4% výdajů státu na sociální služby, v roce 1931 to bylo 23,3% výdajů státu na sociální služby Dávky nebyly pro toho, kdo bydlel se svými příbuznými, nebo partner pracoval. Počer t dávek klesl úpravy velikostí dávek, změny podmínek, změny zahrnutých skupin. Přetrvávalo přesvědčení, že dávky se mají držet pod úrovní mzdy, aby se nestaly brzdou pracovní iniciativy. Ve 30. letech školicí a instrukční střediska, kde muži pracovali - kopali příkopy, pracovali na silnicích, planýrovali půdu, lámali kámen. Práce byla dobrovolná, pro mladé bez praxe podmínkou udělení dávek. Systém nehotový (vypadaly celé skupiny obyvatel)fragmentární nekonzistentní - špatné využívání matematických modelů) •1921 – systém se dostává do deficitu •1922 – zavedeno ověřování potřebnosti •1924 – zrušeno ověřování potřebnosti, zavedena podmínka „opravdového hledání práce“ •1924 – 1945 – záplatování systému •1942 – William Beveridge • Není věcí státu ovlivňovat distribuci příjmů nad hranicí chudoby, tam se o sebe měl postarat každý sám pomocí spoření či komerčního pojištění. Britské důchody nízké – v roce 1971 35% předchozího příjmu (Německo 60%, Francie 51,5%) Podobně i pojištění proti nemoci a proti nezaměstnanosti nižší než jinde v Evropě. Komerční pojišění či zaměstnanecké programy snižují tlak na vyšší státní důchody Systém ale výrazně modifikován - dávky státní pomoci z agentury NAB měy být nižší, než dávky ze systému pojištění, nakonec ale byly vyšší. Důchody z pojistného systému byly stále častěji od 50 let doplňovány dávkami z NAB, které ovšem byly podmíněny testem potřebnosti Nevýhoda - paušálně vybírané částky znevýhodňovaly dělníky s nízkým příjmem V 50. letech byl systém důchodů ve schodku, nezaměstnanost ale nízká, tak se přebytky převedly na důchody Snaha zavést příspěvky procentní, tedy odstupňované podle výše výdělku. Odpor to vyvolalo u konzervativců i u levice - levice - nechtěla přenést nerovnost z trhu práce do oblasti důchodů; pravice - chtěla omezovat státní zásahy a využívat test potřebnosti. Výsledkem protikladných názotů bylo uchování existujícího stavu. 1975 - Zákon o sociálním zabezpečení - pojistné schéma podloženo pojistněmatematickými výpočty. Pojištění povinné a všichni měli platit do jednoho fondu. Pojistné vycházelo z průměrného rizika, jednotné dávky znamenaly jednotné příspěvky a protože hodně pracujících nemělo dostatečné prostředky, jednotné příspěvky bylo třeba držet na nízké úrovni a v dsledku toho byly nízké i dávky. Zaměstnnaci platily procento ze mzdy, osvš paušál. Sazba vzrostla z 5,5% v roce 75 na 9% v roce 83. Zákon o sociálním zabezpečení (1975) Původně zamýšlená jako provizorium, než se pojistné systémy rozšíří na všechny byvatele, později samozřejmá část struktury, zabezpečující z daní dotovanou státní agenturu sociální podpory. Dávky byly selektivní a procházely kontrolou potřebnosti. Proti testu potřebnosti byli levicové strany, navrhovaly negativní daň z příjmu. Nový systém •Zajištění univerzálního sociálního zabezpečení občanů je věcí státu –Příspěvkový povinný systém –Rovný přístup – příspěvky a dávky stanoveny pro všechny stejné, na úrovni existenčního minima –Platby dávek z pojištění proti nezaměstnanosti podmíněny docházkou do rekvalifikačních středisek – –Sociální dávky – National Assistance Board • •Změny v systému až do 70. let minimální Zatímco v Německu se rodil pojišťovací systém pro různé skupiny dělníků, postupně, ve Švédsku většina zemědělců, kteří trvali na tom, aby jejich systém byl od počátku určen pro všechny. Podobně přání zemědělců ovlivnilo podobu systému, když odmítali příspěvkový systém - příspěvek zaměstnavatelů (zvýhodňoval by dělníky před zemědělci (OSVč) V zemi, kde většina osob nebyla v zaměstnaneckém poměru, se jako řešení ukázalo nejschůdnější financování z daní - příspěvek platil stát. Minimální dávky bez ohledu na příjem a třídní příslušnost. Roku 1884 vyzval liberál a stopuenec volného obchodu Sven Adolf Hedin k zavedení starobních důchodů a úrazového pojištění pro dělníky. Inspirace v Německu. Při diskusi v parlamentu ale zavržen postup vytváření systémů pro různé skupiny, a začalo se vycházet z principu jedné univerzální dávky pro všechny (živnostníci, zemědělci Protože do sociální ochrany měli být pojati všichni, příspěvky a dávky musely odpovídat tomu, co si mohli dovolit ti nejchudší. Nakonec zevedeny tři třídy starobních důchodů. Protože byl zákon schválen po třicetiletech diskusí, příznivý ekonomický rozvoj umožnil pokrýt celou společnost, což by předtím enbylo možné. Příspěvky od zaměstnavatele nahradily příspěvky od vlády. Švédsko •Charakter sociálního státu určoval ve Švédsku zemědělský charakter země •Roku 1913 zavedeny tzv. lidové důchod •Od padesátých let nárůst vlivu sociálního státu –ochrana příjmu občana –Snížení rozdílů v příjmu a statusu mezi klienty sociálního státu a účastníky trhu • Chudinské zákony přepracovány, zbaveny trestající funkce – vzniká rozsáhlá soustava podpor příjmu poskytující dávky v hotovosti •Doplňkové starobní důchody, postavené na soukromých úsporách Jednotné dávky nahrazené odstupňovanými podle výše příjmů na počátku 50. let Roku 1962 - zíkon o národním pojištění - všechny osoby nad 16 let věku s trvalým bydlištěm budou kryty národním důchodovým systémem. Základní důchod - univerzální kednotná dávka s příplatky, navázané na testování potřebnosti - dodatečný důchod, úměrný výdělkům - zohlednění statusu Příspěvek jednotlivce nízký, zaměstnavatel a stát hodně. Nemocenské pojištění povinné od roku 1955, všichni občané starší 16 let mohou čerat nemocenské dávky úměrné jejich příjmu (původně 90%). Původně hodně přispíval stát, nyní jen zaměstnanci a zaměstnavatelé. Provozují ji obce, test potřebnosti •Růst veřejného sektoru •Výdaje na sociální zabezpečení až 30% HDP • •Program podpory příjmu –Univerzální dávky – důchody, přídavky na děti, nemocenské dávky –Dávky s testem potřebnosti – sociální pomoc (malý podíl na celkových výdajích) •Zdravotní služby – placeny zejména z daní •Aktivní politika zaměstnanosti, udržující zaměstnanost na nízké úrovni •Komplexní systém sociálního zabezpečení •Rozsáhlé veřejné služby (zdravotnictví, školství, sociální služby) •Velká míra veřejné regulace •Vysoké zdanění DSC_0039 Samaritánovo dilema •James Buchanan (znáte z veřejných financí) •Pomáhat někomu znamená podlamovat jeho motivaci pracovat • • •Pomáhat či nepomáhat? • DSC_0039 Samaritánovo dilema II. •V modelu jsou dva hráči, A a B. A představuje možného Samaritána, jehož preference jsou nastaveny tak, že chce pomáhat druhému hráči hry, který je v nouzi. Samaritán má dvě volby: •A1 – nepomáhat •A2 – pomáhat, což znamená dát hráči B jako dar 30 $ •B představuje protihráče, potenciálního obdarovaného. I on má dvě možnosti jednání: •B1 – pracovat •B2 – nepracovat • DSC_0039 Samaritánovo dilema •A1 – nepomáhat •A2 – pomáhat, což znamená dát hráči B jako dar 30 $ •B1 – pracovat •B2 – nepracovat • DSC_0039 Samaritánovo dilema •Je řešením hra s postupnými tahy? •Zde začíná hráč A samaritan3 • DSC_0039 Samaritánovo dilema •Zde začíná hráč B Samaritan4 • DSC_0039 Hra vedená prostřednictvím agenta •Hrací varianty hráčů jsou tyto: •c = nabídnutí smlouvy •~c = nenabídnutí smlouvy •a = přijetí smlouvy •~a = nepřijetí smlouvy •w = pracovat •~w = nepracovat •h = pomáhat •~h = nepomáhat •p = zaplatit agentovi •~p = nezaplatit agentovi samaritan5 • Sociální podpora se stala právema přestal být spojována se stigmatem. Sociální politika byla nastavena na strategii vždy spolupracuj, což u některých cílových skupin uvedlo do života strategii Vždy podváděj Murray se vymezuje proti názoru, že drobné reformy a hospodářská konjunktura problémy vyřeší. Kvantifikoval lidovou moudrost - sociální podpora dělá z lidí lenochy, shovívaví soudci podporují zločinnost, sociálně uvědomělé školy věnují více energie dopravě do škol než učení), obecně nesouhlasí s přemírou do zákona vtělených práv. Zločinnost irostla, protože kleslo riziko dopadení a odsouzení. V polovině 70. let bylo v okrese Cook zapotřebí 13,6 zatčení, aby byl mladiství poprvé svěřen do polepšovny s pracovním výcvikem. Dále vstoupilo do hry pravidlo mazání záznamu o soudním řízení nezletilých. Mladitví věděl, že bez ohledu na to, co udělal, v 18 letech se vše vymaže. Mladiství praktick nenesly téměř žádnou odpovědnost/důsledky za své kriminální chování. Vzdělání - přesvědčit někoho, aby pilně studoval, když odměny jsou neurčité a časově vzdálené, bylo stejně těžké v roce 1960 i 1970. Studijní výsledky se však zhoršily zejména u dětí s průměrnými a podprůměrnými schopnostmi, jejeichž rodiče jim nebyli schopni pomáhat s úkoly. Při špatném školním výseldku obvyle hrály svou roli sankce - u lepších rodin přišly sankce za špatné známky doma, u ostatních na sebe brala sankce škola - důtky, školní disciplinární opatření, dočasné pozastavení studia, vyloučení ze školy. Do roku 1970 byly všechny tyto saknce omezeny. Škola již nemohla o trestání rozhodovat samostatně, jinak hrozil soudní proces. Tzv. "sociální postup" - postup do vyššího ročníku bez ohledu na studijní výsledky - se stal normou. Absence sankcí za špatný výkon vedla k tomu, že se část studentů přestala učit. Naopak učitelé měli motivaci nevyžadovat dobrý výkon, protože vzpurní studenti mohli znepříjemnit život svým učitelům více, než učitelé jim. Důsledkem bylo, že lepší studenti i náročnější učitelé odcházeli na soukromé a církevní školy, o to horší bylo zvládnout zbytek. Všechny tyto strategie ale vedly k dlouhodobému neštěstí. Hmatatelné stimuly, které může jakákoliv společnost realisticky nabídnout chudým mladistvím s průměrnými schopnostmi, většinou představují sankce, prostředky odstrašení: Když nebudeš studovat, vyhodíme Tě ze školy. dopustíš-li se trestného činu, zavřeme Tě do vězení. Nepracuj, ale my se postaráme o to, aby tvoje existence byla velmi nepohodlná. Do té doby byl soběstačný člověk statusově výše než člověk, který nebyl schopen udržet si zaměstnání a zanedbával rodinu, který byl naopak na nejnižší příčce společenského žebříčku. Sociální podpora nesměa být stigmatizována, ale začala být vydávána za právo. Lidé neměly statusovou motivaci vymanit se z příjmu dávek. Magnet školy - dostaly více peněz na náročnější studijní progrma, aby na městské školy v centru nalákaly bílé děti ze střední třídy. Brzy se však ocitly před dilematem - úroveň na jiných školách byla tak chabá, že nárokům dostálo jen málo černých studentů - mohli jet podle nároků nebo podle kvót, rozhodly se pro kvóty a důsledkem byl pokles úrovně. Bílí studenti odcházeli s pocitem, že ani ti nejlepší černí studenti (kteří měli být původně na tuto školu přijímáni, než se kvůli kvótám snížily nároky - jim nestačí. - záporná daň z příjmu - experiment v městských i venkovských lokalitách, trval až sedm let. Záporná daň z příjmu snižuje snahu pracovat. Žádoucí počet odpracovaných hodni klesl o 9% u manželů a o 20% u manželek. Největší pokles byl u skupin, u kterých bylo nebezpečí, že že způsobí ve snahách o snížení chudoby - manželky a mladí muži, u kterých byl pokles počtu hodin nižší o 43% u těch, kteří se neoženili, a o 33% u těch, kteří se oženili. Podstatně se zvýšila období nezaměstnanosti před vstupem do dalšího zaměstnání. Významně také narostl rozpad rodin - o 36% u bělochů a o 42% ( a až 66%) u černochů. Čím delší byla záruka příjmu - 3 - 5 let, tím horší byly důsledky. V olbasti rodinného života, kriminality a vzdělání. Rodina - mladý pár, Harold a Phyllis. Absolvovali průměrnou střední školu, ridiče jsou chudí. Oba právě s překvapením zjistili, že sex vede k reprodukci. V roce 1960 byly pravidla nastaveny tak, že svobodná matka dostane 63 dolarů týdně (dolary z roku 1980) za podmínky, že v domě není přítomen muž. Pokud si žena najde práci, dávky se jí krátí v poměru k příjmům 1:1. To oba neužíví, ani to neuživí dvě domácnosti. Bez ohledu na postoje rodiny či společnosti, není možné, aby žena živila muže. Harold musí jít pracovat a najde si zaměstnání v čistírně za 111 dolarů týdně - práce je otravná, nejraději by odešel, ale z pojištění proti nezaměstnanosti by dostával jen 25 USD, zůstává tedy v pracovním procesu a doufá, že natrefí na něco lepšího. Phyllis se můžw živit sama - podřadné zaměstnání za minimální mzdu - nic moc. Může pobírat dávky 63 USD - nemůže si ale přivydělávat a je bez muže. KDyž se vdá, tak jako manželé budou mít Haroldových 111 USD, nebudou mít dávky AFDC, ale může si přivydělávat. Jako optimální kakulace vyznívá žít spolu v jedné domácnosti (aˇˇt už jako manželé, či jako svobodní), Harold bude pracovat a Phyllis nebude obírat dávky. V roce 1970 Harold může nechat jít Phyllis na podporu - překážky byly odstraněny - činí více peněz - 106 USD a dalších 23 USD v potravinových poukázkách + další výhody - Medicaid zdarma - celkem reálně o 23 USD více než v roce 1960, a to bez práce. Navíc muž může být v domě. Navíc lze tuto částku navýšit přivýdělkem - pokud bude Phyllis pracovat, prvních 30 USD si může nechat, až poté se začnou dávky krátit. Staromódní řešení situace sňatkem a nástupem do práce se stalo ekonomicky nevýhodným. Pokud se Harold rozhodne neženit se, nepracovat a žít s Phyllis na hromádce, bude mít vyšší čistý příjem. Ženit se je hloupost z hlediska ekonomického (peníze)i neekonomického - zodpovědnost. Phyllis - sociální dávky jsou vyšší než příjem v Haroldově zaměstnání, navíc zaměstnání s sebou vždy nese riziko. Sňatek nepřinese žádné výhody, dítě znamená stejné ekonomické zajištění, jaké dříve představoval manžel. Zhlediska maximalizace příjmů jasně vítězí společný život, svobodní, Harold pracuje. Pokud se vezmou, mají zhruba stejný příjem, ať už Harold pracuje či nikoliv. Přesněji řečeno, daří se jim stejně dobře, ať už Harold pracuje či nikolivjestliže Harold občas pracuje a občas nepracuje, aby splnil podmínky por získání podpory - změněná pravidla podněcují ne dlouhodobou, ale periodickou nezaměstnanost. Protože práce je otrava, stejně jako v roce 1960, stácvá se rozumným a ekonomicky únosným periodicky nepracovat. Sečte-li se Phylissina podpora a podpora v nezaměstnanosti pro Harolda, vychází celkem 202 USD (z roku 1980), takže pohnutky k pravidelné práci nejsou nijak vysoké. V roce 1960 byly byly pravidla redistribuce nastavena tak, že se chovali způsobem pro svou třídu tradičním. V roce 1970 se racionálně rozhodli stát se "sociálním případem". DSC_0039 Reciprocita ve sporech o redistribuci III. •Charles Murray – Losing Ground •„Čísla se vydala špatným směrem v nesprávnou dobu“ •Motivace k neúspěchu –Maximalizace krátkodobého zisku –Zničení statusových odměn DSC_0039 • •Tři zákony sociálních programů –Zákon nedokonalé selekce –Zákon nezamýšlených odměn –Zákon čisté škody • •Doporučení –Lidé reagují na pobídku a odstrašení –Lidé nejsou ve své podstatě pracovití a mravní. –Lidé musí nést odpovědnost za své činy. • Navrhnout systém transferů, který by byl spravedlivý, férový a soucitný, vyžaduje těžké morální rozhodování, kde není problémem, kolik dobra si můžeme dovolit poskytnout (jak se nám běžně tvrdí), ale jak vůbec dobro konat.V debatě o sociální politice nestojí andělé proti účetním. Zákon nedokonalé selekce říká, že každé všeobecné pravidlo definující cílovou skupinu účastníků sociálního programu iracionálně vylučuje některé osoby. Nemůžeme-li diskriminovat (z latinského discriminare, tj. to divide, separate), pak nemáme způsob, jak opravdu přesně definovat „skutečně potřebné“. Každé kritérium pak zahrne „jistý okruh lidí, z nichž někteří budou nesporně těmi, jimž jsme chtěli pomoci, o jiných to nebude tak úplně pravda a další, kteří splňují literu požadavku potřebnosti, budou mnohem méně potřební než jiní, kteří ji nesplňují.“ Ve veřejné sociální politice vládla dříve tendence dopouštět se chyby směrem k vyloučení, tedy upřít pomoc některým skutečně potřebným než nechat proklouznout několik lenochů. Tento postoj souvisel s předpokladem, že se tím slouží většímu dobru, neboť dostává-li člověk nezaslouženou pomoc, je to špatné jak pro něho (podlamuje to jeho charakter), tak i pro celou společnost, jíž to dává špatný příklad. Pokud dojde k oslabení tohoto předpokladu, vede to nutně k programům se stále se zvětšujícími cílovými populacemi. Zákon nezamýšlených odměn říká, že každý sociální transfer zvyšuje čistou hodnotu toho, že se člověk nachází ve stavu, který je důvodem transferu. Existují sice skupiny, které jsou v nežádoucím stavu naprosto nedobrovolně, a nejsou proto existencí odměny ovlivněny. Řada jiných skupin, na něž jsou cíleny sociální programy, se však nachází v nežádoucím stavu s větší či menší pravděpodobností také kvůli své pasivitě či nedostatku vůle. Z toho důvodu pak programy usilující o změnu nežádoucího chování (např. rekvalifikační kurzy pro dlouhodobě nezaměstnané, odvykací kůry narkomanů či svobodné matky s dětmi) musí nabídnout stimulaci, která ve svých důsledcích buď zvyšuje atraktivnost nežádoucího chování, nebo snižuje tresty, které by s ním jinak byly spojeny. Zákon čisté škody říká, že čím menší je pravděpodobnost, že se nežádoucí chování změní dobrovolně, tím větší je pravděpodobnost, že program, který má takovou změnu navodit, způsobí čistou škodu. Sociální programy jsou většinou zaměřeny na lidi s malou motivací změnit nežádoucí chování, a proto stojí hlavně na pozitivní stimulaci (nikoliv negativní). Díky pozitivním stimulům se tak nežádoucí stav, vedoucí k účasti v programu, stává stále atraktivnějším pro lidi stojící mimo. Programy tak obvykle stimulují špatné chování, které umožňuje participaci na výhodách v rámci programu, a nejsou schopny ve větší míře motivovat chování dobré. Každý zásah do života společnosti je proto dle Murrayho třeba dobře zvážit a postavit na třech zásadách: 1. Lidé reagují na pobídku a odstrašení. Metoda cukru a biče funguje. 2. Lidé nejsou ve své podstatě pracovití a mravní. Při absenci vyvažujících tlaků se začnou vyhýbat práci a být nemorální. 3. Lidé musí nést odpovědnost za své činy. Má-li společnost fungovat, nemůže přihlížet k tomu, zda lidé opravdu jsou, či nejsou odpovědni za své jednání v nějakém konečném filosofickém či biochemickém smyslu. - člověku má být dána šance (milá) - má-li být sociální politika účinná musí obsahovat sankce (schopná odvety) - člověk se může o něco pokusit, může opakovaně neuspět a má mít právo na novou šanci - v případě neúspěchu následuje absence odměn (Odpouštějící) - Někteří lidé jsou lepší než jiní a zaslouží si větší díl (Nesmí závidět) Doporučení Lidé reagují na pobídku a odstrašení Lidé nejsou ve své podstatě pracovití a mravní. Lidé musí nést odpovědnost za své činy. Umožnit člověku dostat se tak daleko, jak daleko se lze dostat vlastní zásluhou. Sociální politika založená na právech je považována za strategii Vždy spolupracuj, která uvádí do života strategii Vždy podváděj. Murray myšlenku vládních transferů neodmítá, ale drží se záady, že každý má dostat, co si zaslouží. Člověk, který řadu let poctivě pracova, přišel o práci, když mu bylo 50, protože továrna, v níž byl zaměstnán,se ruší.Proč bych mu měl postupovat peníze na podporu v nezaměstnanosti a snad i trvalou sociální podporu? Protože ten člověk se lopotil celý život, přispěl společnosti svým dílem a nyní stojí tváří v tvář osobní katastrofě. Je jedním z mých bližních a já jsem rád, že část méh příjmu je použita jemu ku pomoci. (Nebyl bych ovšem rád, kdyby se převáděla tak velká částka, že bych potom nemohl splnit povinnosti vůči sobě a své rodině.) Jiný muž, zdravý a na vrcholu životních sil, odmítá pracovat. Nabízím mu práci a on ji stále není ochoten přijmout. Proč bych ho neměl nechat hladově a chápat to jako formu sebevraždy? Co když mám málo zdrojů a mohu buď oba držet na úrovni hlé existence nebo ělníka zajisti lépe a příživníka nechat mírně strádat? Nebo mám dost zdrojů - mám oběma poskytnout slušné zabezpečení, mám je mít ve stejné vážnosti? DSC_0039 Ideál příležitosti •Do sociální politiky se musí znovu zavést zásady osobní zodpovědnosti a penalizace špatného chování. • • •Člověku má být dána šance •Má-li být sociální politika účinná, musí obsahovat sankce •Člověk se může o něco pokusit, může opakovaně neuspět a má mít právo na novou šanci - v případě neúspěchu následuje absence odměn • Někteří lidé jsou lepší než jiní a zaslouží si větší díl pozadi4 Děkuji za pozornost • pozadi4 Ekonomie daru –Od daru k trhu – –Od daru k dani – –Od daru k sociálnímu zabezpečení – –Dar jako signál Samaritánovo dilema •James Buchanan (znáte z veřejných financí) •Pomáhat někomu znamená podlamovat jeho motivaci pracovat • • •Pomáhat či nepomáhat? • Samaritánovo dilema •V modelu jsou dva hráči, A a B. A představuje možného Samaritána, jehož preference jsou nastaveny tak, že chce pomáhat druhému hráči hry, který je v nouzi. Samaritán má dvě volby: •A1 – nepomáhat •A2 – pomáhat, což znamená dát hráči B jako dar 30 $ •B představuje protihráče, potenciálního obdarovaného. I on má dvě možnosti jednání: •B1 – pracovat •B2 – nepracovat • A1 – nepomáhat A2 – pomáhat, což znamená dát hráči B jako dar 30 $ B1 – pracovat B2 – nepracovat samaritan5 Hra vedená prostřednictvím agenta •Hrací varianty hráčů jsou tyto: •c = nabídnutí smlouvy •~c = nenabídnutí smlouvy •a = přijetí smlouvy •~a = nepřijetí smlouvy •w = pracovat •~w = nepracovat •h = pomáhat •~h = nepomáhat •p = zaplatit agentovi •~p = nezaplatit agentovi •