pozadi4 FILANTROPIE 2. tutoriál Od almužen k sociáílnímu pojištění (str 98, Chudáci, žebráci a vaganti) Geremek 33 pozadi4 •Chudoba – dříve nedostatek podílu na moci, nyní nedostatek hmotného bohatství •Do r. 1500 – hlavní roli osobní formy svépomoci a almužnictví •Po r. 1500 odklon od osobních vztahů k abstraktnějším formám sociálních vztahů, k řešením právně fixovaným (viz Samaritánovo dilema a jeho řešení) pozadi4 Labore nutrior, labore plector Adam a Eva Posvěcující charakter má práce také v Benediktově řeholi a je součástí zbožného života. V kapitole 48 je psáno: Idleness is the enemy of the soul; and therefore the brethren ought to be employed in manual labor at certain times, at others, in devout reading.... then are they monks in truth, if they live by the work of their hands, as did also our forefathers and the Apostles . „Zahálka je nepřítel duše. Proto mají být bratři v určité hodiny zaměstnáni tělesnou prací, v jiné hodiny zase svatým čtením. ... Vždyť právě tehdy jsou skutečnými mnichy, když žijí z práce svých rukou jako naši Otcové a apoštolové“. Heslo benediktinského řádu Ora et labora postavilo práci na roveň modlitbě, což se v následujících stoletích významně odrazilo na hospodářském rozvoji Evropy. Díky práci řeholníků řídících se touto řeholí byla zúrodněna dosud nevyužívaná půda, díky husté síti klášterů se mohly velmi snadno a rychle šířit nové technologie a vědomosti. „These [Cistercian] monasteries were the most economically effective units that had ever existed in Europe, and perhaps in the world, before that time. Uznání práce a z toho plynoucí rozvoj tvořivosti vedl mezi 10. a 13. stoletím k tomu, co Jean Gimpel nazval průmyslovou revolucí středověku a co (podle kritiků weberovského konceptu protestantské etiky vedoucí ke kapitalismu) umožnilo rozvoj kapitalismu či jeho hlavních metod ještě před reformací . Práce v tomto období měla důležitou, nikoliv však dominantní roli v životě společnosti. Práce i chudoba měly svůj posvátný rozměr. Této skutečnosti odpovídalo i dobové pojetí dobročinnosti. Dobročinnost období středověku nikdy nezamýšlela odstranit nebo vyřešit společenské problémy. Středověká společnost neznala žádnou společenskou teorii chudoby a neusilovala o změny ve společenském řádu. Středověcí lidé přijímali biblickou myšlenku, že chudí budou na světě stále. Osobní úmysly, od nichž se odvíjely impulsy pro středověkou dobročinnost (spása duše, imperativ péče o rodinu, příbuzné a bližní) převažovaly nad společenským rozměrem dobročinnosti. pozadi4 Imperativ práce a prevence zahálky •Hesiodos – Práce a dny •Perikles – Program veřejných prací • •Práce – labor – travail - arabeit •Starý zákon – podíl chudých, sabatická léta •Nový zákon – „Nechce-li někdo pracovat, ať také nejí“ •Benediktova řehole (kol. 529?) – Ora et labora • • • pozadi4 Tři příklady reforem městské chudinské péče •Paříž – povinná chudinská daň a testování vhodnosti příjemců • •Benátky – dočasná daň, decentralizovaný systém pomoci, vypovídání žebráků z města • •Ypres – decentralizovaný systém s dobrovolnými příspěvky pod kontrolou městské samosprávy pozadi4 Poor Law a pracovní domy •Poor Law (1531) – povinnost starat se o chudé přechází na municipální orgány • •Hlavním prostředkem realizace domy nápravy a pracovní domy, první z nich stál v Bridewellu • •Kritika foucaultovské narace – pracovní domy nebyly nástroji nové sociální marginalizace, ale spíše projevem starého vládního paternalismu •(Harrington: Escape from the Great Confinement) • •I velké osoby dobročinnosti 17. století věnovaly své síly a majetek rozvoji pracovních domů jako prospěšné instituci pro pomoc chudým, • •Thomas Firmin (1632 – 1697) • • • pozadi4 Merkantelistická doktrína •Soustava doporučení pro hospodářskou politiku státu •Doktrína obchodní bilance –Obchodní ochranářství –Specifická struktura vývozu a dovozu –Mzdy, populace a spotřeba – sv. Maur - relikviář sv. Maura v Bečově nad Teplou pozadi4 •Myšlenka nulového součtu • •Podpora růstu populace, nízkých mezd a nízké spotřeby • •Bohatý stát chudých lidí Zde William Petty Někdy Teorie a Pojednání chápány jako odporující si, nebo vývojově odlišné, ale ve skutečnosti nové vydání Mravních citů vyšlo po pozadi4 Imperativ práce dnes -Veřejně prospěšné práce - -Společensky účelná pracovní místa - -Rekvalifikace - - Nejznámějším dobrodincem Janova byl patriot Francesco Vivaldi, který viděl, jakou zátěž pro Janov znamená jeho dluh, navršený válkami a nucenými půjčkami. dal v roce 1371 90 podílů (L 9.000), aby z vypláceného úroku vykupovala další podíly z Compera pacis (L 975,143 s3d11). Jeho dlouhodobé řešení bylo blízko úspěchu v roce 1454, kdy platby úroků získali 921.790 s3d11 – 100krát víc, než byl původní dar. Vivaldi umřel v roce 1395, takže nemohl vidět ovoce svého mimořádného daru. Občané města mu ale po roce 1467 postavili sochu na náměstí sv. Jiří, v témže roce, kdy jeho nadace definitivně vykoupila (a tedy i splatila) všechny podíly compera pacis. Dárcovství se rozmohlo natolik, že v roce 1597 držely fondy na splacení dluhu 28% všech podílů SG a hrozilo, že celý dluh převezmou v průběhu jedné generace. Situace byla o to těžší, že dalších 40% podílů bylo ve vlastnictví náboženských nadací, které na prodeji neměli zájem . Fondy na umoření dluhu byly však, tak jako všechno v Janově, soukromou záležitostí a neměly tedy moc nutit náboženské nadace, aby své podíly prodaly. Nevyhnutelným důsledkem bylo neúprosná omezení oběhu podílů vzestup cen podílů.V roce 1582 klesl výnos pod 3%, mezi roky 1603-1625 nebyl průměrný výnos větší jak 1,5%. V té době to bylo 12% z celkového veřejného dluhu. Free nation str 98. Jeho příklad strhl řadu dalších, kteří přispěli nejen na úhradu dluhu, ale také na dobročinné účely, jimž věnovali výnosy z podílů – na kostely, špitály a univerzity. Z toho vyplynulo i formalizování sochařských prací. Do daru ve výši 25.000 byl dárce odměněn jednoduchou deskou. Darem do 50.000 si vysloužil bustu, darem do 100.000 získal malou sochu a darem nad 100.000 lir získal sochu v životní velikosti umístěnou ve sněmovní místnosti syndikátu. pozadi4 Půjčka jako dobročinnost •Zákaz úroku – půjčka jako mutuum • •Zisk z půjčky se neodvíjel z úroku, ale od různých mezních užitků. • •Postupné rozdělení pravidel pro obchod a pravidel pro soužití pospolitosti •tj. statky určené ke spotřebě nemohou být půjčovány na úrok, statky určené k užívání mohou být spojeny s formou renty • •Mutuum x foenus x foenus nauticum • Damnum emergens - sdílené tiziko, úrok jako odměna možný cambium - směna, půjčka v jedné měně, splatnost v jiné v kurzu výhodném pro věřitele poena detentori - když se zpozdila splátka, byl možný poplatek z prodlení pignus - výnos ze zastavené půdy plynul věřiteli. úrokové stropy v Gubiu součástí smlouvy s městem. pozadi4 •Od. 12. století rozvoj obchodu •Mutuum x damnum emergens x cambium x poena detentori x pignus (mort-gage) •Koncept nákladů obětovaných příležitosti, tzv. lucrum cessans • •Úrok dovolen u obchodních transakcí při sdíleném riziku (podíl na zisku) nebo u monte communale (půjčky nucené a splátky opožděné) • •Florentské catasto (1427) – 78% toskánských rolnických rodin si půjčilo od jiných křesťanů, pouze 22% domácností si půjčilo u židovských peněžníků • •Drobné půjčky – 45 – 50% (Gubio) • Dobročinné instituce, jež užívaly svého kapitálu k drobným půjčkám nejchudším vrstvám, nalezneme také ve starověkém Římě . Císař Augustus vytvořil na počátku své vlády fond z majetku zabaveného zločincům, z něhož měly být proti zástavě poskytovány půjčky chudým ve výši poloviny hodnoty zastavené věci. Podobnou instituci vytvořil také Tiberius, rovněž římský císař Alexandr Severus půjčoval bezúročně chudým na nákup půdy . S pádem římské říše však peněžní ekonomika a s ní i tento druh dobročinných aktivit mizí. První doklady o zřizování fondů, určených k poskytování bezúročných půjček, máme ze starověkých Atén. Tam existovaly tzv. eranos, instituce vzájemné pomoci, které se na sklonku 5. století př. Kr. vyvinula v úvěrové instituce. Původně se jednalo o veřejnou hostinu, jejíž náklady byly rozloženy na členy pospolitosti buď tak, že každý účastník něco přinesl, nebo střídáním hostitelů. Později se pod stejným názvem (eranos) začali poskytovat i peněžní půjčky. Asociace vzájemné podpory eranistai půjčovala svým členům bezúročně peníze, jako způsob vyjádření vzájemné solidarity, měly však i řadu dalších funkcí. Připravenost přispět do těchto fondů byla u athénských soudů uváděna jako příklad občanské ctnosti a příklad dobročinnosti, neschopnost splácet byla známkou úpadku. Tento typ půjček dovoluje i Platón ve své Ústavě (915E), neumožňuje však vymáhání dluhu u soudu, neboť se jedná o dobročinnost. Půjčky eranos (eranos-credit) jsou totiž plodem přátelství, do kterého by soudy neměly zasahovat. Nicméně The strong obligation to lend was matched by a reciprocal obligation to repay as soon as possible . Přestože většina dochovaných příkladů půjček eranos zahrnuje bohatší občany, existují náznaky, že tato instituce poskytovala půjčky všem vrstvám athénské společnosti, od jejích špiček až k otrokům Další doklady o existenci tohoto typu peněžních fondů objevuje až v 15. století v Itálii pod názvem monte di pietà. Význam slova monte pochází z latinského mons, čili hora, v italštině v přeneseném významu značí velké množství, v tomto významu velké množství kapitálu. Prudentius (384-410) použil toto slovo k označení součtu almužen. K velkému rozmachu užívání pojmu monte pro určité typy veřejných fondů však dochází až ve vrcholném středověku. Prvními monte byly tzv. monte communale, fondy, které financovaly veřejný dluh. Obyvatelé města mohli v těchto fondech spořit a financovat veřejné výdaje výměnou za vyplácený úrok, což měla být pro italské obce cesta, jak se vyrovnat s rostoucími výdaji vlády. První fond tohoto typu vznikl v polovině 12. stol. v Benátkách pod názvem Mons profanus. Jeho účelem bylo vyrovnání schodků veřejných výdajů vzniklých v důsledku válek mezi papežem Alexandrem III. a Friedrichem Barbarossou . V Benátkách byly peníze, nutné k financování veřejných výdajů, získávány pomocí nucených půjček nesoucích úrok 5%, který se později stal standardem pro každá benátský státní dluh . Stejný účel měla i městské monte v Janově (vznik kolem roku 1300) a ve Florencii (1345). Název mons nesly také některé podílnické společnosti ve středověku, např. Mons aluminarius, sdružující kapitál potřebný k vytěžení ložisek ledku v Tolfě. Pod stejným názvem operovaly i některé pojišťovací společnosti. Ve Florencii existovala také tzv. Monte delle doti, kam otcové střádaly na věno svých dcer, rovněž za mírné úrokové zhodnocení, zajištěné opět díky investicím do veřejného dluhu . pozadi4 Historie dobročinných fondů •Eranos ve starověkých Aténách • •Alimenta • •Císař Augustus (31 př. Kr. – 14 po Kr.) – fond z majetku zabaveného zločincům na půjčky za zástavu • •Monte • Kořeny v době císaře Augusta – populační zákony, císař Nerva (96-98) dal těmto snahám nový směr – zřizoval za tím účelem nadace. Císař Nerva sám ustavil alimentační fond a jeho příkladu následovali i bohatí jedinci a obce, kteří poskytovali úvěry zemědělcům. Z úroků z těchto půjček, obvykle mírných a pětiprocentních, byly financovány dávky aliment . Na rozjezd fondu byly patrně využity peníze ukořistěné při dáckém tažení. Za Traiana (adoptivní syn Nerva) státní fond. Alimentace se prováděla v mnoha městech itálie ve větším měřítku pod dohledem císařských úředníků (kurátorů silnic) Kdykoliv se po Trajanovi ujímal nějaký císař vlády, byl vítán v Senátu pozdravem – Buď štastnější než Augustus a lepší než Traianus. Za Traiana dosáhla římská říše největšího rozmachu. Rozděloval congiaria – dutá římská míra, přeneseně dávky obilí a oleje pro obyvatele Říma. (?) Celkově máme tyto fondy doloženy z 91 tehdejších italských měst a městeček. Dávky pro levobočky o něco nižší. Dávky měly povzbudit porodnost, jak víme z Pliniova Panegyrika (28.5) Nelze předpokládat, že smyslem bylo podpořit menší vlastníky půdy, větší půjčky dostávali větší vlastníci, menší nebyli nijak preferováni. Ve Veleii šla více jak polovina počtu půjček za statkáři s majetkem větším jak 100 000 sesterciů, statkáři s majetkem pod 50 000 nebyli moc úspěšní. Navíc nebyli extrémně výhodné pro dlužníky, obvyklá renta z půdy činila 6% ročně, takže v systému aliment získávali jen 1% navíc Půjčky se poskytovaly do výše 8% odhadu hodnoty majetku dlužníka. Ve Veleia na tabulae z 300 příjemců jen 36 dívak – bylo výhodnější do programu přihlásit chlapce, 36 rodin patrně chlapce nemělo, tak museli přihlásit dívku. Plinius v Panegyriku uvádí, že chlapci budou posilou v boji a ozdobou v míru. Puellae Faustinianae – finanční podpora, vzdělání zdarma, patrně i věna. Alimenta máme doložena naposledy za Aureliana (214-275). Zánik patrně způsoben také ohromnou inflací 3. století pozadi4 Alimenta •Hmotná podpora sirotků a dětí z chudších rodin podpořena za císaře Nerva •Traianus založil státní alimentační fond a alimentace se rozšířila plošněji. •Z fondu se poskytovaly půjčky na pronájem půdy za obvykle 5% úrok, z úrokových výnosů se vyplácely dávky •Chlapci 16 sesterciů, dívky 12 sesterciů měsíčně •Alimenta pokračovala i ve 2. a 3. stol. po Kr., je o nich ale málo záznamů •Za Antonina Pia po smrti jeho zbožštěné ženy Faustiny vznikl fond na podporu neprivilegovaných mladých dívek Bohyně Annona s rohem hojnosti rozděluje dítkám Římský zvyk vydat minci při nějaké památné příležitosti – nacházíme ho ještě v papežském Římě. Bohyně hojnosti s rohem hojnosti ukazuje směrem do budoucnosti, dítě u nohou si drží ruku na žaludku. pozadi4 • • • • • • • • •Denár z doby Traianovi, oslavující Traiana a systém alimenta •IMPTRAIANO AVG.GER.DAC.P.M.TR.P.COS.VI P.P •S.P.Q.R.OPTIMO PRINCIPI/ALIM ITAL http://www.colorado.edu/classics/clas1061/Graphics/Alimenta.jpg pozadi4 • http://www.vroma.org/images/mcmanus_images/trajan_alimentacoin.jpg pozadi4 Dobročinné instituce, jež užívaly svého kapitálu k drobným půjčkám nejchudším vrstvám, nalezneme také ve starověkém Římě . Císař Augustus vytvořil na počátku své vlády fond z majetku zabaveného zločincům, z něhož měly být proti zástavě poskytovány půjčky chudým ve výši poloviny hodnoty zastavené věci. Podobnou instituci vytvořil také Tiberius, rovněž římský císař Alexandr Severus půjčoval bezúročně chudým na nákup půdy . S pádem římské říše však peněžní ekonomika a s ní i tento druh dobročinných aktivit mizí. První doklady o zřizování fondů, určených k poskytování bezúročných půjček, máme ze starověkých Atén. Tam existovaly tzv. eranos, instituce vzájemné pomoci, které se na sklonku 5. století př. Kr. vyvinula v úvěrové instituce. Původně se jednalo o veřejnou hostinu, jejíž náklady byly rozloženy na členy pospolitosti buď tak, že každý účastník něco přinesl, nebo střídáním hostitelů. Později se pod stejným názvem (eranos) začali poskytovat i peněžní půjčky. Asociace vzájemné podpory eranistai půjčovala svým členům bezúročně peníze, jako způsob vyjádření vzájemné solidarity, měly však i řadu dalších funkcí. Připravenost přispět do těchto fondů byla u athénských soudů uváděna jako příklad občanské ctnosti a příklad dobročinnosti, neschopnost splácet byla známkou úpadku. Tento typ půjček dovoluje i Platón ve své Ústavě (915E), neumožňuje však vymáhání dluhu u soudu, neboť se jedná o dobročinnost. Půjčky eranos (eranos-credit) jsou totiž plodem přátelství, do kterého by soudy neměly zasahovat. Nicméně The strong obligation to lend was matched by a reciprocal obligation to repay as soon as possible . Přestože většina dochovaných příkladů půjček eranos zahrnuje bohatší občany, existují náznaky, že tato instituce poskytovala půjčky všem vrstvám athénské společnosti, od jejích špiček až k otrokům Další doklady o existenci tohoto typu peněžních fondů objevuje až v 15. století v Itálii pod názvem monte di pietà. Význam slova monte pochází z latinského mons, čili hora, v italštině v přeneseném významu značí velké množství, v tomto významu velké množství kapitálu. Prudentius (384-410) použil toto slovo k označení součtu almužen. K velkému rozmachu užívání pojmu monte pro určité typy veřejných fondů však dochází až ve vrcholném středověku. Prvními monte byly tzv. monte communale, fondy, které financovaly veřejný dluh. Obyvatelé města mohli v těchto fondech spořit a financovat veřejné výdaje výměnou za vyplácený úrok, což měla být pro italské obce cesta, jak se vyrovnat s rostoucími výdaji vlády. První fond tohoto typu vznikl v polovině 12. stol. v Benátkách pod názvem Mons profanus. Jeho účelem bylo vyrovnání schodků veřejných výdajů vzniklých v důsledku válek mezi papežem Alexandrem III. a Friedrichem Barbarossou . V Benátkách byly peníze, nutné k financování veřejných výdajů, získávány pomocí nucených půjček nesoucích úrok 5%, který se později stal standardem pro každá benátský státní dluh . Stejný účel měla i městské monte v Janově (vznik kolem roku 1300) a ve Florencii (1345). Název mons nesly také některé podílnické společnosti ve středověku, např. Mons aluminarius, sdružující kapitál potřebný k vytěžení ložisek ledku v Tolfě. Pod stejným názvem operovaly i některé pojišťovací společnosti. Ve Florencii existovala také tzv. Monte delle doti, kam otcové střádaly na věno svých dcer, rovněž za mírné úrokové zhodnocení, zajištěné opět díky investicím do veřejného dluhu . pozadi4 Historie dobročinných fondů •Eranos ve starověkých Aténách • •Alimenta • •Císař Augustus (31 př. Kr. – 14 po Kr.) – fond z majetku zabaveného zločincům na půjčky za zástavu • •Monte • Nejznámějším dobrodincem Janova byl patriot Francesco Vivaldi, který viděl, jakou zátěž pro Janov znamená jeho dluh, navršený válkami a nucenými půjčkami. dal v roce 1371 90 podílů (L 9.000), aby z vypláceného úroku vykupovala další podíly z Compera pacis (L 975,143 s3d11). Jeho dlouhodobé řešení bylo blízko úspěchu v roce 1454, kdy platby úroků získali 921.790 s3d11 – 100krát víc, než byl původní dar. Vivaldi umřel v roce 1395, takže nemohl vidět ovoce svého mimořádného daru. Občané města mu ale po roce 1467 postavili sochu na náměstí sv. Jiří, v témže roce, kdy jeho nadace definitivně vykoupila (a tedy i splatila) všechny podíly compera pacis. Dárcovství se rozmohlo natolik, že v roce 1597 držely fondy na splacení dluhu 28% všech podílů SG a hrozilo, že celý dluh převezmou v průběhu jedné generace. Situace byla o to těžší, že dalších 40% podílů bylo ve vlastnictví náboženských nadací, které na prodeji neměli zájem . Fondy na umoření dluhu byly však, tak jako všechno v Janově, soukromou záležitostí a neměly tedy moc nutit náboženské nadace, aby své podíly prodaly. Nevyhnutelným důsledkem bylo neúprosná omezení oběhu podílů vzestup cen podílů.V roce 1582 klesl výnos pod 3%, mezi roky 1603-1625 nebyl průměrný výnos větší jak 1,5%. V té době to bylo 12% z celkového veřejného dluhu. Free nation str 98. Jeho příklad strhl řadu dalších, kteří přispěli nejen na úhradu dluhu, ale také na dobročinné účely, jimž věnovali výnosy z podílů – na kostely, špitály a univerzity. Z toho vyplynulo i formalizování sochařských prací. Do daru ve výši 25.000 byl dárce odměněn jednoduchou deskou. Darem do 50.000 si vysloužil bustu, darem do 100.000 získal malou sochu a darem nad 100.000 lir získal sochu v životní velikosti umístěnou ve sněmovní místnosti syndikátu. pozadi4 Monte di pietà – půjčka jako dobročinnost • •Kořen evropského drobného bankovnictví • •Cílem „půjčovat chudým osobám s tak nízkým úrokem, jak je to jen možné“ • •Zastavárny, půjčující na mírný úrok • •Belgie, Francie, Portugalsko, Mexiko • •André Breton, Michelangelo, Savonarola, Adam Smith • V fobě, kdy úředbně povolený úrok činí 25%, půjčuje bozkocský fond na 5%. V roce 1696 má mezi farníky rozpůjčováno 297 kop grošů míšeňských a v různých polnostech 112 kop míšeňských. S penězi nehospodařili semilští faráři, ale bozkovští sedláci. Úroky byly odváděny pečlivě. pozadi4 •Zdeněk Kalista – Česká barokní pouť •poutní místo Bozkov •„ z peněz vybraných v poutním kostelíku se vytváří jakási záložna, která pomáhá chudým podhorským hospodářům.“ • Zádušní pokladny byly během třicetileté války pleněny vojáky - soupis škod nám udělá představu o velikosti. Kostelní majetek představovaly daryuskutečněné s ohledem na spásu vlastní duše, skutek vykonaný "za duši" Aby nedocházelo ke splynutí beneficia a záduší, bylo záduší vyvedeno mimo přímou správu kněe. byli určováni laičtí správci - kostelníci. Samostatná kostelní majetek se v českých zemích objevuje od poloviny 14. století. tridentský koncil stanovil zásadu kontroly biskupa nad nad nakládáním se zádušním majetkem. Tato kontrola se (přinejmensším v Čechách, ale stala sporným místem mezi světskými patrony, kteří chtěli, aby biskup kontroloval jen mravy kléru, a biskupem, kterému koncil uložil povinnost dohlížet na beneficia a záduší. Majetek získaný z beneficia měl být použit na dobročinné nebo církevní účely. Poslední vůle kněží se měla týkat pouze soukromého majetku, nabytého např. dědictvím. Majetek beneficia měl být pouze užíván a v neztenčené míře předán dálším následníkům. Přebytky výnosů, které kněz nespotřeboval ke své obživě, měly být podle kanonického práva vynaloženy zpět na potřeby církve ana zbožné účely. V praxi však bylo hospodaření faráře obtížně kontrolovatelné. měly být využity na pozadi4 •Beneficium – souhrn obchodů a majetkových práv sloužících k obživě faráře •Záduší – kostelní jmění, určené pro potřeby kostela a údržbu jeho budovy –Záduší mělo vlastního správce pozadi4 •Záduší – pozemky (obvykle pronajímány za stálý plat nebo podíl na úrodě – 1/3 či ¼; přednostní nájem pozemku (kostelníkovi, kantorovi), doporučení, aby pozemky byly opakovaně pronajímány po třech letech co nejvýhodněji), železné krávy – byly vázány na nemovitost, stálé platy (peněžní i naturální (vosk na světlo, pšenice na hostie), poddaní (robotní práce) Bošilecká farnost 1592 - Tato kniha zřízena jest na žádost kostelníkův i vší osady záduší a kostela bošileckého [...] předně pro čest a chválu Boží, potom pro vzdělání (zvýšení) a opatrování záduší bošileckého, naposledy pro opatření a nynějších i budoucích kostelníkův, čímby jak vrchnost téhož záduší, tak osadní i jiní každého času spraveni býti bez omylu mohli. roku 1579 nařizuje třeboňský purkrabí rychtáři ve Štěpánovicích, aby od záduší půjčilmístnímu faráři do příštího sv.Jiří 14 kop. V některých městech byly účty záduší vedeny v v rámci obecních účtů (Lomnice nad Lužnicí. zádušní pokladny terčem zájmu vojáků, ztráta platební schopnosti dlužníků, zničení zádušní dokumentace) V Jílovicích se roku 1638 kniha záduší obnovovala na základě paměti "mužů na své poctivosti dobře zachovalých - rychtář, 4 kostelníci, 2 sousedé z jiných obcí farnosti) pozadi4 •Správa kostelního majetku (záduší) formou spoluúčasti farnosti (kostelníci), patrona a církevních orgánů •Vliv na nakládání s kostelními penězi měli i zástupci obecní samosprávy (rychtář), zejména ve městech •V prvním desetiletí třicetileté války doklady o záduší mizí Výhodou mohla být větší bezpečnost, zádušní truhlice uložené u kostelníků nebyly chráněny "od ohně neb zlých lidí", kostely navíc byly častým terčem rabujících vojáků. Zádušní truhlice mohli být uloženy jak u kostlelníků, tak v sacristiích kostelů- z obou mohli peníze zmizet Kostelníci nebyli příliš zdatní ve vedení účtů, účty někdy neseděly, částky chyběly či přebývali. Se složitějšími účetními operacemi si nevěděli rady. Na druhoustranu i panští písaři někdy bezpovolení nakládali s kostelními penězi. Kostelníci půjčovali ve vsích ve farnosti, byli geograficky limitováni. Vrchnostenská správa organizovala objemné půjčky ze sdružených prostředků záduší, které byly spolehlivější a byly dostatečně výnosné. Kritické hlasy zdůrazňovaly odtržení těchto peněz od života farnosti. Ustanovení o vícenásobném zámku známe z německých zemí z 15. století, v pražské arcidiecézi se toto ustanovení objevuje v rocve 1699 vkonzistorních nařízeních, v praxi však až do roku 1724 jen ojediněle. Přechod gruntu na nejmladšího syna (nejstarší syn až od dob Josefa II.). Nový hospodář musel vyplatit sourozence - tzc. vejrunk, obvykle půlroční splátky, trvající mnoho let. Vejrunk mohlo odkupovat kostelní jmění - za hotovou částku, určitou část jejich nominální hodnoty. V dobách válečných se však vejrunky měnily v dluhy hospodářů vůči kostelnímu jmění. (Pumpr) řešení platební neschopnosti - po 30. leté válce některé fantosti pouze aktivní dluhy a žádnou hotovost, schwarzenberská vrchnost přitlačila a začala vymáhat dluhy - buď formou vejrunků, nebo nepeněžní kompenzací - vykonání práce ve prospěch záduší. Kde nebyla naděje na splacení, byly dluhy odepsány, resp. byly napsány jako vydání - byl nutný souhlas patrona pozadi4 •Na třeboňském panství v 60. letech 17. století přechází hotovost záduší na vrchnostenský úřad, do správy hejtmana panství. •Uložení zádušních peněz u vrchnostenských úřadů se kolem roku 1700 stává v Čechách normou –Posílení bezpečnosti –Profesionalizace –Centralizace •Spor s církevními představenými o správu záduší řeší reskript z 9. října 1724 –Zde potvrzen princip tradiční farní pokladny s třemi zámky –Pokladna mohla být uložena v kostele nebo vrchnostenském sídle –Každoroční skládání kostelních účtů za účasti patrona, farář, vikáře a kostelníka • – – pAVEL pUMPR - Beneficia a záduší na třeboňsku pozadi4 • C:\Users\Franta\Desktop\olomouc\2015-03-21-3712.jpg pozadi4 • pozadi4 • pozadi4 • pozadi4 • C:\Users\Franta\Desktop\olomouc\2015-03-21-3715.jpg C:\Users\Franta\Desktop\olomouc\2015-03-21-3718.jpg kupuje sídlo v Řetězové ulici za 89 200 zlatých (1874) Přesídlila tam i Katolická beseda a vznikl velký společenský sál. Scházel se tam mimo jiné i umělecký spolek Mánes - Kotěr, Švabinský, Štenc, Mikoláš Aleš. Záložna na začátku vytvářela rezervy - celý zisk byl převáděn do rezervního fondu, který měl tvořit nejméně 300 000 zlatých. Původně měly být depozitní i úvěrové obchody realizovány pouze se členy, později (1878) se rozšířily na všechny. V témže roce nové vedení, rezervní fond byl omezen pozadi4 Svatováclavská záložna •30. 5. 1872 založena, cílem finančně zabezpečovat střední stav v Praze a blízkém okolí •Rychlý start – během dvou měsíců 156 členů, 133 vkladatelů a úložky 60 000 zlatých •O rok později se aktivity rozšířily i o zastavárnu •Právní forma družstva s ručením neomezeným •Bez problémů přežila hospodářskou krizi 70. let, investovala do nemovitostí, podporovala katolické i jiné aktivity (Mánes) •Vklady roku 1901 přesáhly 16,4 milionu K. Byly dvě - Důvěra a Česká záložna. Vkladatelé, kteří se zavázali, že své úložky rok či dva nevypovědí, měly získat vkladní knížku české záložny. Z celkové výše vkladů (asi) 16 mil. však bylo nakonec vyplaceno jen 14 milionů, věřitelé tedy nebyli odškodněni v plné výši. Vyšetřování vedl vládní rada státní policie V. Olič, který využil paniky a levně skupoval vkladní knížky záložny, protože věděl, že církevní hierarchie nenchá ústav padnout, a vkladní knížky pak se ziskem realizoval (zisk byl až patnáctinásobný. Když přišla kontrola, jeden z účetních na příkaz ředitele záložny Kohouta připsal před 74 000 2 a udělal tak z toho 274 000. Po kontrole ji zase vymazal, leč svého nadžízeného udal. Cestou do své vily v Dobřichovicích. Je u něj nalezen velký obnos hotovosti - 1924 zlatých v papírových penězích a 185 zlatých ve zlatě, dále cenné papíry a směnky vysokých hodnot. Problém se dařilo maskovat, protože Ort vyhrál v roce 1887 169 000 zlatých, což mu umožňovalo život na vysoké noze bez podezření. pozadi4 •22.3. 1902 umírá cestu vlakem vrchní účetní Josef Ort •První kontroly odhalují schodky v zastavárně, falšované účetní knihy ale neumožňují zpočátku stanovit přesnou ztrátu •Po půl roce byl celkový schodek vyčíslen na 7,9 milionu K •Likvidace – vznikly nové ústavy, které postupně přebíraly vklady Svatováclavské záložny • • Když se farář od sv. Jinřicha v Praze páter Janků dočetl, že Svatováclavská záložna je v problémech, požádal o radu nejvýznamnějšího ze svých židovských konvertitů, Emila Kubinzkého, průmyslníka a čerstvého nositele titulu svobodný pán. Ten si prohlédl podklady a prohlásil: "Důstojný pane, má víra je ještě nová a nedovedu tudíž odhadnout, jakých zázraků je schopen sv. Václav. A to by se musel hodně natáhnout, kdyby tu záložnu chtěl přivést do pořádku." Páter Janků ještě téhož dne peníze vybral, čímž zhodnotil svou dobrou pastorační práci. zastával úřad viceprezidenta pražské burzovní komory, byl prezidentem textilního kolegia, pražské burzy zboží a cenných papírů, viceprezidentem správní rady České eskomptní banky (Böhmische Escomptobank), správním radou Dolnorakouské eskomptní společnosti (Niederösterreichische Escompto-Gesellschaft) ve Vídni, prezidentem spolku průmyslníků Prahy a okolí, prezidentem eskomptní společnosti pro průmysl a obchod v Praze, cenzorem pobočky Rakousko-Uherské banky v Praze, prezidentem spolku rakouských bavlnářských průmyslníků, prezidentem tiskařské sekce téhož spolku, viceprezidentem a správním radou sokolovsko-chebské hornické společnosti pozadi4 • • •„Na zázraky musíme věřit já i Vy, ale peníze na ně ukládat nemusíme.“ Nejznámějším dobrodincem Janova byl patriot Francesco Vivaldi, který viděl, jakou zátěž pro Janov znamená jeho dluh, navršený válkami a nucenými půjčkami. dal v roce 1371 90 podílů (L 9.000), aby z vypláceného úroku vykupovala další podíly z Compera pacis (L 975,143 s3d11). Jeho dlouhodobé řešení bylo blízko úspěchu v roce 1454, kdy platby úroků získali 921.790 s3d11 – 100krát víc, než byl původní dar. Vivaldi umřel v roce 1395, takže nemohl vidět ovoce svého mimořádného daru. Občané města mu ale po roce 1467 postavili sochu na náměstí sv. Jiří, v témže roce, kdy jeho nadace definitivně vykoupila (a tedy i splatila) všechny podíly compera pacis. Dárcovství se rozmohlo natolik, že v roce 1597 držely fondy na splacení dluhu 28% všech podílů SG a hrozilo, že celý dluh převezmou v průběhu jedné generace. Situace byla o to těžší, že dalších 40% podílů bylo ve vlastnictví náboženských nadací, které na prodeji neměli zájem . Fondy na umoření dluhu byly však, tak jako všechno v Janově, soukromou záležitostí a neměly tedy moc nutit náboženské nadace, aby své podíly prodaly. Nevyhnutelným důsledkem bylo neúprosná omezení oběhu podílů vzestup cen podílů.V roce 1582 klesl výnos pod 3%, mezi roky 1603-1625 nebyl průměrný výnos větší jak 1,5%. V té době to bylo 12% z celkového veřejného dluhu. Free nation str 98. Jeho příklad strhl řadu dalších, kteří přispěli nejen na úhradu dluhu, ale také na dobročinné účely, jimž věnovali výnosy z podílů – na kostely, špitály a univerzity. Z toho vyplynulo i formalizování sochařských prací. Do daru ve výši 25.000 byl dárce odměněn jednoduchou deskou. Darem do 50.000 si vysloužil bustu, darem do 100.000 získal malou sochu a darem nad 100.000 lir získal sochu v životní velikosti umístěnou ve sněmovní místnosti syndikátu. pozadi4 Janov – dobročinnost z lásky k vlasti •Městská republika zmítaná dluhy •Vznik instituce San Giorgio •Podílníky i dobročinné instituce •Soukromí dobrodinci věnovali své podíly na úhradu dluhu •Francesco Vivaldi – za svůj přínos získal sochu •Četní následníci • UTOPICKÉ SYSTÉMY • Místní obyvatelé, měli stejně jako obyvatelé Starého světa, povinnost posyktnout špnělským statkářům (leníkům španělského krále), určitý díl práce výměnou za poskytování bezpečnosti, vzdělání a evangelizace. mittta - měkčí forma - indiáni byli povinni odpracovat dva měsíce v roce pro svého patrona a po zbytek roku byli volní. Náčelníci, ženy, děti a lidi nad 50 byli od této povinnosti osvobozeni. Yanacona - indiáni byli považování za válečné zajatce a jako pracovní síly byli využíváni trvale. Jezuité zjistili, že dva měsíce na plantáži ve společnosti conquistadorů spolehlivě zničilo celoroční misijní úsilí. Indiáni se vrací do vesnice arogantní a zpustlí. ... Nebo "nejenže Španělé dělají z Indiánů nevolníky, navíc je kazí, neboť jsou obtíženi mnoha hříchy, které naše prosté přírodní národy neznají. Zpočátk jezuité jen kontrolovali délku a podmínky služby indiánů na plantážích, postupně se ale jako lepší řešení ukázalo být vytvoření samostatných odlehlých osad. Umístění ve vnitrozemí kolem řeky Uruquay, která byla přerušena velkými vodopády, v oblasti, kam se Španělé, kteří cestovali hlavně po vodních tocích, mohli dostat jen obtížně. 1622-8 vzniklo v oblasti Guira 11 redukcí, z toho 9 bylo nájezdy útočníků zničeno zcela, dvě poslední se evakuovaly na poslední chvíli. Od povinnosti mitta byli osvobozeni indiáni shromáždění pouhou evangelizací (!). Vstup Španělům, míšencům, Portugalcům a černochům do redukci byl zakázán. Výnos jezuity, těžko říct, jak se dodržoval. var. paulistas, mamelucos, malocas. V roce 1628 nastoupil nový guvernér, stranící zájmům encomenderos a ačaly nájezdy banditů ze Sao Paola (španělská država), kteří v redukcích loupili a indiány prodávali do zajeí Mezi roky 1612 - 38 zničili více jak 30 redukcí a zajali (v pralese i v redukcích) přes 300 000 indiánů. Vesnice zničeny a vykradeny, také kostely. Španělé odmítly redukce chránit, čímž porušili podmínky encomiendy a redukce Jezuitské redukce •Jezuité přišli na kontinent 1549 •Do podmínek Jižní Ameriky byl aplikován evropský feudální systém – tzv. Encomienda –Dvě podoby – mitta a yanacona •Po roce 1611 začaly vznikat první redukce •Jezuitské redukce byly ze systému encomienda vyňaty •Vznik v odlehlé oblasti mimo dosah conquistadorů •První redukce zanikly v důsledku nájezdů bandeirantes Protože obrana byla naléhavá, vyzbrojil paraguayský provinciál jednotku indiánů puškami a mušketami. Protože to nebylo v souladu se zákonem (královské nařízení zakazovalo indiánům používat střelné zbraně, poslal do Španělska o. Montoyu, aby u dvora obhájil vytvoření ozbrojených oddílů v misiích. Jeho mise trvala šest let (1638-43), během ní přesvědčil španělský dvůtr, že ozbrojený indiánské jednotky jsou nejen nutnou podmínkou přežití redukcí, ale poslouží i jako ochrana španělských držav proti protugalské expanzi. tento argument zskal na síle poté, co se rozpadla v roce 1640 unie s Portugalskem. První velké vítězství Indiánů se uskutečnilo v roce 1639, zajatci byli odesláni guvernérovi do Assuncionu, který je ale propustil bez potrestání. Druhé vznamnější vátězství bylo v bitvě u Mborore, kde byli bandité vlákáni do pasti (500 mameluků a 3000 indiánů Tupí, tradičních nepřátel Guaraniů) prohrálo se 4 200 indiány kmene Guarani. Bitva probíhala s šavlemi a oštěpy, luky a šípy, mušketami a malými kanony a kanony na 3-4 výstřely, vyrobené z bambusu a stažené kůží. Po vítězství u Mborore se v Madridu na králův příkaz nechaly sloužit děkovné mše. Redukce měli od poloviny 17. století 20 000 můžů ve zbrani, mezi roky 1644 - 1766 bojovaly po boku španělské armády nejméně 60x a získaly si respekt španělské koloniální vlády. - Např. obrana Buenos Aires před Francouzi, Spojeno s platbou daně a závazkem chránit východní hranici impéria a poskytnotu španělským silám v případě potřeby oddíl vojska •Nově budované redukce hlouběji ve vnitrozemí, nutnost zřídit vlastní ozbrojené oddíly – 1638 •1649 – dekret vyjímající redukce z encomiendy • •Mezi lety 1622 – 1652 bylo zničeno 38 redukcí, dalších 22 funkčních založeno v bezpečnějších oblastech. Do roku 1707 přibylo 8 dalších • •Jezuitská republika Cura - měl svrchovanou autoritu v redukci, mohl učinit konečné rozhodnutí ve všech záležitostech redukce. Companero byl společník, koadjutor byl laický bratr či bratr, který nesložil 4. slib (poslušnost papeži). Všichni podléhali superiorovi, který objížděl v pravidelných intervalech města se svým doprovodem a prováděl kontrolu - zpovědník zpovídal, účetní kontroloval účetnictví, právník ověřoval zákonnost rozhodnutí představeného redukce (jednota právního názoru), dozorce kontroloval stav vojenských jednotek. Porušení pravidel nebo něco kontrola neschválila, bylo uděleno napomenutí. Consultores byli poradci a kontrola superiora. Curas a superior psali pravidelné zprávy pro provinciála, který každou redukci navštívil alespoň jednou ročně. Provinciál podléhal generálovi řádu, kterému psal zprávy o činnosti členů řádu v provincii . Cabildo - šapnělský model, městská samospráva v něm vykonávala všechny tři druhy moci - výkonnou, zákonodárnou a soudní. Radě předsedal corregidor, který byl navržen patres po poradě s náčelníky, a jmenován guvernérem oblasti (světská administrativa). V radě dále zasedali - náměstek - teniente corregidor, dva soudci - alcades, kteří rozhodovali o přestupcích a trestech v redukci Tresty v redukcích ve srovnání s Evropou progresivní, trest smrti neexistoval a mučení bylo zakázáno, v případě vraždy byl zločinec ve vězení a nebyl propuštěn, dokud nepodal přesvědčivý důkaz lítosti a nápravy. Jiné přestupky byly trestány mrskáním, pokud byl počet ran příliš vysoký, rozdělil se do více dní, aby nebyl ohrožen život viníka. Těžšími přestupky byly opilství a čarodějnictví, častějšími a lehčími byly přestupky z nedbalosti, jako poškozování obecního majetku, porážky dobytka či nevykonání uložené práce. , dva alcades de la hermandad, kteří byli pověřeni toutéž službou mimo redukce. Regidores, kteří dohlíželi na pořádek v různých okrscích a na různé skupiny obyvatel, kontrolovali rovněž účast dětí ve školách. Městské radě byl podřízen mayordomo, odpovědný za hospodaření komunity. V redukci obvykle kolem 50 náčelníků, mohli vybírat corregidora, měli na starosti konkrétní část redukce. Byli pověřeni výkonem nařízení schválených radou. Fungovali jako prostředníci mezi indiány a radou. Správa •Struktury jezuitského řádu –Generál řádu – provinciál – consultores - superior –Cura, compañero, koadjutor •Struktury samosprávy obce –cabildo •Struktury indiánského kmene •náčelníci • •Celkový počet jezuitů v redukcích nebyl více jak 90, počet indiánů kolem 100 000. • Guaraniové byli sběrači (ovoce, lov, rybaření), nebyli přivyklí zemědělství, nebyli schopni kalkulace, s využitím prstů byli schonpi naučit se počítat do dvaceti, ostatní bylo "hodně". Na počátku dostala každá rodina kus půdy a nářadí, avšak indiáni moc nepracovali a proto hladověli. Když dostali zásoby na tři dny, udělali velkou hostinu a druhý den přišli, že mají hlad. Když sklidili úrodu, přejídali se den za dnem, až došla, a pak šli na patres, e mají hlad. Jako nejlepší řešení se ukázaly sýpky, kam rodina odvedla svůj výnos a každý den dostala podíl (měli vlastní označené pytle. Odtud myšlenka zavést společné pole pro získání dodatečného zdroje potravin pro případ nouze. Indiáni, neochotní pracovat pro své dobro na vlastním poli, přišli na chuť práci na společných polích v kolektivu. Pole boží - obecní pozemky, kolektivní obdělávání odpovídalo tradicím indiánů . Obdělávání společných polí se trvale věnovali nejschopnější indiáni, všichni pak ale museli na společné dvakrát týdně v pondělí a v sobotu, mezi 18 a 50 lety (ti, co málo obdělávali vlastní půdu, častěji). Výnos společných polí pro vdovy a sirotky, pro řemeslníky (umožnilo dělbu práce), pro nákup soli, materiálu do dílen, spotřební zboží, vojsko a daň králi. Tupambae zpočátku jen obdělávání půdy, později chov dobytka, maté, řemesla a obchod. Na polích a v dílnách se pracovalo ne více než šest hodin denně, v neděli a o svátcch bylo volno. V neděli po mši se všichni shromáždili na náměstíkde se řešily záležitosti komunity za přítomnosti patres a cabilda, následovaly hry, tance, divadlo a společné jídlo. Osobní vlastnictví pozemků pro zajištění vlastní potravy. Každá hlava rodiny měla malý pozemek přímo u svého obydlí a velký pozemek mimo vesnici (tzv.chacra), který byl dost velký, aby uživil celou rodinu. Nářadí také sopukromým vlastnictvím rodiny, vše co se vypěšstovalo, šlo do zonačených pytlů a do společné sýpky, odkud byly v pravidelných iontervalech vydávány. Ekonomika •Základem veřejné vlastnictví výrobních prostředků v kombinaci se soukromým vlastnictvím •Všeobecná pracovní povinnost pro práceschopné v produktivním věku • •Vývoj ekonomiky redukcí metodou pokus-omyl •Soukromé hospodaření doplněno veřejným •Amambae x tupambae •Dělba práce mezi redukcemi, barter • Po uplynutí da'nových prázdnin - 10 let od zaloení redukce - musel redukce sehnat dostatek zboží pro odbyt na vnějších trzích. Poplatníky muži mezi 18-50, vyjma náčelníků a jejich prvorozených. Obchod uvnitř byl na základě bartru, vnější obchod zajišťovali dva laičtí bratři v Santa Fe a v Buenos Aires, muže mající zkušenost s obchodem . Vyměňovali výrobky z redukcí za věci pro redukce - sůl, municizbraně, kovy pro dílny, inkoust a papír, víno, atd. Čistý výnos redukcí byl (po odečtení nákladů) ročně kolem 70 000 pesos, tedy méně něž jedno pesso na osobu (daň králi 10 500 pessos. nejprve jediné komodita, kterou šlo snadno uplatnit na vnějších trzích. Lístky se však zpočátku dali získat jen v lokalitě Mbaracayu (200-300 km), odlehlé oblasti, kam se pdnikaly nekolik měsíců dlouhé expedice , při kterých docházelo i ke ztrátám na životech. Jezuitáům se však podařilo yerbu domestikovat a od roku 1710 měla každá reudkce vlastní plantáže, tzv. yerbales. Vývoz utěšeně rostl, což zneklidnilo obchodníky s yerbou v Assuncionu, kteří si vymohli uvalení kvóty na produkci yerby v redukcích (max. 12 000 arrobas, zatímco obchodníci obchodovali objem 60 000 arrobas.) Reudkce potřebovali ročně kolem 1/2 milionu yardů plátna na ošacení, prodával se jen přebytek. Spřádání bavlny byl úkol žen, dvakrát týdně půl libry bavlny. V roce 1631 při vzniku redukcí na východním břehu uRUGUAYE bylo přivedeno 1500 kusů dobytka. v roce 1631 byly redukce nájezdníky srovnány se zemí a dobytek se rozutekl, v ideálních podmínkách se pak rozmnožil mnohonásobně. Po padesáti letech si tak pravidelně mohli redukce z této zásobárny odehnat pár tisíc kusů dobytka pro svoji potřebu (masio v redukcích bylo sdvakrát týdně.) Roku 1713 ale dohoda z Utrchtu umožnila Britům obchodovat s Jižní Amerikou, což vedlo k růstu obchodu s lojem a kůžemi. Když obchodníci z Buenos Aires a Santa Fe vybili stáda v okolí svých měst, začali ohrožovat i stáda v okolí redukcí. Proto redukce zřídily dvě velké oblasti pro chov dobytka, každá s kapacitou 200 000 kusů. Estancia Yapeú a estancia San Miguel. reudkce měly vlastn tiskárnu od roku 1695, Buenos Aires a od roku 1780; odlišné dialekty kmenů byly sjednoceny v obecném jazyce guaraní, pro který patres vydali slovník •Platba daně králi – 1 pesso ve stříbře na muže a rok, později paušál –Yerba maté –Plátno • •Chov dobytka •Řemesla •Kulturní aktivity Indiáni bydleli původně ve velkhc chýších až por 200 lidí, což jezuitům nevyhovovalo jak z hlediska morálního, tak z hlediska hygienického. Navázaly ale na původní formy a vytvořily velké bloky budov s 6-8 místnosti (5-6metrů strana místnosti) vždy jedna místnost pro jednu nukleární rodinu. Zdi kamenné do 80 cm, pak cihly, před domem dlážděný chodník, krytý střechou s pálenými taškami. (Assuncion či v té době trhové vsi bez dlažby, domy z vepřivoc a s doškovými střechami.. Chrámy - trolodní či pětlodní, mohli pojmout až 6 000 lidí. Děti se učili v jazyce Guaraní číst, psát a počítat, španělštině se učili jen ti, kteří měli studijní předpoklady a byli určeni pro úřední kariéru. Poté, co všichni získali všeobecný základ, vyučili se podle svého tíhnutí k řemeslům. V určitém věku byli děti prováděny dílnami ,aby si mohli vybrat řemeslo, ke kterému pociťovali zvláštní sklon. U dívek na kurzy čtení a psaní navazovaly kurzy šití, vyšívání a vaření. Pomocí hudby si jezuité získávali srdce indiánů, hudba pomohla úspěchu společných prací (při odchodu na tumapbae hrála kapela, při pracíxh se zpívalo, za doprovodu hudby se obdělávala pole, stavěly budovy, kácely stromy, hudba hrála v poledne k obědu. •Veřejné služby –Vodovod a kanalizace, mlýn a pekárna, nemocnice, bydlení •Školství •Hudba • Mission san ignacio mini - Mapy Google - Windows Internet Explorer Každý uspokojoval své základní potřeby vlastní prací a úměrně svému úsilí. Podnikaví jednotlivci měli příležitost k rozvoji svých dovedností, ostatní dostali osvobození od hladu a nouze. Jezuité neusilovali o blahobyt či nadstandardní materiální zajištění Merkantilisté usilovali o bohatý stát chudých lidí, liberálové o chudý stát bohatých lidí. Jezuité o chudý stát chudých lidí; jejich komunita postupně poskytla velkoý stupeň blshobytu.S ohledem na přirozené rovnostářství indiánů a jejich zvyky se podařilo dosáhnout významného úspěchu. Budovali Utopii? •Vše, co je na redukcích svérázné, vzniklo jako důsledek vnějších tlaků –Izolace jako způsob zajištění bezpečnosti a zachování morálky –Politická autonomie v důsledku politických změn v Evropě –Veřejné vlastnictví se stalo doplněním vlastnictví soukromého, protože soukromé hospodaření nebylo schopno zajistit všechny potřeby komunity – –Chudý stát chudých lidí – –I když nemusíme pro bohatství žít, můžeme bohatství vytvářet. (J.M. Bochenski) • • – – – Zde William Petty Někdy Teorie a Pojednání chápány jako odporující si, nebo vývojově odlišné, ale ve skutečnosti nové vydání Mravních citů vyšlo po pozadi4 •Děkuji za pozornost. Zde William Petty Někdy Teorie a Pojednání chápány jako odporující si, nebo vývojově odlišné, ale ve skutečnosti nové vydání Mravních citů vyšlo po pozadi4 • Zde William Petty Někdy Teorie a Pojednání chápány jako odporující si, nebo vývojově odlišné, ale ve skutečnosti nové vydání Mravních citů vyšlo po pozadi4 Dvě tváře Adama Smithe? •Teorie mravních citů vs. Pojednání o podstatě a původu • -Základem lidského jednání tíhnutí k reciprocitě -Směny společenské (osobní) a směny tržní (neosobní) -(resp. rozvinutí scholastické tradice dvou typů spravedlnosti – komutativní a distributivní) Práce – labor – travail - arabeit Zde William Petty Někdy Teorie a Pojednání chápány jako odporující si, nebo vývojově odlišné, ale ve skutečnosti nové vydání Mravních citů vyšlo po Starší systémy stavěly soc. politiku jako systém v první řadě citu, filantropie kladla na první místo rozum (racionalismus osvícenství). pozadi4 Adam Smith •Teorie mravních citů vs. Pojednání o podstatě a původu • •Systémy, z nichž princip schvalování je odvozen od sebelásky •Systémy, které činí principem schvalování rozum •Systémy, z které činí principem schvalování cit pozadi4 Vznik moderní filantropie •Charita – tišení bolesti • x •Filantropie – léčba nemoci • •Moderní filantropie se rodí v Londýně v okamžiku, kdy občansky smýšlející jednotlivci přejali pro dobročinné účely akciovou společnost –Akademie –Čtenářské společnosti –Obecně prospěšné společnosti Dohoda, že budou poslouchat zákony vydané vůdci, které si sami zvolí (1620). Až do roku 1691 byla vláda kolonie založna na Mayflowerské smlouvě - základ americké demokracie pozadi4 American way •Amerika prochází ve zkráceném cyklu tím, čím kontinentální Evropa •Mezi prvními osadníky puritáni z Anglie, založili osadu Plymouth (1620) a jeho okolí (1629) •John Winthrop a „Město na kopci“ • pozadi4 Americká tradice charity •John Winthrop – náboženský vůdce • •Massachusetts Bay Company v roli vlády •Dobročinnost probíhala v rámci komunity –Individuální osobní péče hmotného charakteru –Výpomoc v rámci komunity (sirotci, staří lidé) –Vliv kontinentální tradice – disciplína, místní x cizí, zasloužilí x nezasloužilí •S růstoucím vlivem obchodního étosu (po polovině 18. století) posun ve vnímání charity od všeobecné bratrské lásky k almužnictví pozadi4 Znovuobjevení prevence zahálky •20. a 30. léta 19. století poznamenána turbulentním rozvojem raného kapitalismu •Narušování homogenních komunit, růst počtu nezaměstnaných strach z chudých •Chudoba začala být považována za důsledek lehkomyslnosti a neřesti •Tradiční problém měl tradiční řešení – vytěsnění chudých mimo komunitu, do pracovních domů a chudobinců pozadi4 Americká tradice filantropie •Benjamin Franklin (1706-1790) – „Nejlepší službou Bohu je činit dobro člověku“ • •Ujal se vytváření společností zaměřených na obecné blaho • •Usiloval o odstranění chudoby tak, že pomáhal chudým, aby si pomohli sami • pozadi4 Velká dobročinná hnutí 1. pol. 19. stol. •„Dobročinnost souvisí se sebezdokonalováním“ • •Rozšíření myšlenky příchodu Posledního soudu –Millennialismus • •Odmítnutí nauky o predestinaci – jednotlivec nyní mohl radikálně změnit (nejen) svůj osud • •Východiska pro dvě velká společenská hnutí – Hnutí za abstinenci a hnutí za zrušení otroctví pozadi4 Hnutí za abstinenci •Skutečný sociální problém •Hnutí přesvědčovalo prostřednictvím racionálních argumentů, nikoliv prostřednictvím zákonné prohibice (až na pokus v 60. letech) •Cestující lektoři, knihy, písně, divadelní představení •Abstinence vynucována na pracovištích – zaměstnavateli, později i odboráři Na konci dvacátých let vedle morálních arguámentů a zveličování nedostatků otrokářství se objevil i nový argument - otrokářství bylo líčeno jako neefektivní ekonomický systém, kazící pracovní sílu, vede k pokřivenému investováníbrzdí technologický pokrok, a kazí urbanizaci. Otroctví bylo popisováno jako ekonomicky neefektivní. pozadi4 Hnutí za zrušení otroctví •Kolonialisté • •Abolicionisté • •Nutnost zrušení otroctví, ekonomicky dobře etablovaného, prostřednictvím politické akce pozadi4 Po občanské válce (po 1865) •První „moderní“ válka – zabíjení na dálku, neosobní a mechanické • •Větší role vlády během války a rozsáhlá korupce vedly k rozšíření negativních postojů k vládním akcím • •Role vlády zredukována na udržování práva, rozvoj společnosti měl zajistit soukromý sektor pozadi4 Vznik nadací a „vědecká“ dobročinnost •Impulsem rozvoje soukromé dobročinnosti reakce na rozšíření popularity sociálního darwinismu, která se stala ideologií kapitalismu volné soutěže • •Ekonomice vládly trusty, oblasti dobročinnosti dominovaly velké nadace • •Vědecká dobročinnost vyžadovala vyšetření příčin nouze, poradenství a důkladnou kontrolu, případně snahu o preventivní předcházení vzniku nouze • pozadi4 Významné postavy americké filantropie přelomu 19. a 20. stol. • •Olivia Sage (Russel Sage Fundation) • •John D. Rockefeller • •Andrew Carnegie pozadi4 Olivia Sage (1828-1918) •Přechod od osobní dobročinnosti k organizované •Po smrti manžela množství žádostí o pomoc – přesměrovala je na dobročinnou organizaci Charity Organization Society, aby žádosti prověřovali a vyřizovali •Systematicky podporovala vzdělávání žen, vlastenecké aktivity a akce na ochranu zvířat •V roce 1907 založila Russel Sage Foundation pro „zlepšení společenských a životních podmínek v USA“ •Tato nadace zavedla definitivní profesionalizaci sociálních pracovníků • pozadi4 John D. Rockefeller (1839-1937) •Baptista, celý život odváděl desátek •Nejlepší investice jeho života v roce 1861 •V době občanské války obchod s masem a solí, později s naftou, v r. 1870 slučuje své aktivity do Standard Oil company s kapitálem 1 milión dolarů •Vede konkurenční boje •Roku 1902 se rozhoduje věnovat podstatnou část svého jmění na dobročinné účely (různé nadace a ústavy, sloučené později do Rockefellerovi nadace) •„Pomáhat nejnadějnějším, ne nejpotřebnějším“ pozadi4 Andrew Carnegie (1835-1919) •Začal jako údržbář strojů ve 13 letech •Ve 30 letech již obchoduje s naftou, železem a cennými papíry • •Esej „Evangelium bohatství“ •„Hromadění bohatství těmi, kteří mají schopnost a energii ho tvořit, znamená pro lidstvo nikoliv zlo, ale dobro“ … „Člověk, který umírá jako boháč, umírá v hanbě“. • •Doporučení bohatým, jak vydávat peníze Občanské sbory ochránců přírody PSráva pro veřejně prospěšné práce - federální - přes zimu Po ní správa pro podporu zaměstnanosti - miliony pracovních míst, miliardové náklady. pozadi4 „Nový úděl“ F.D. Roosevelta (30. léta 20. století) •Nové rozdělení hranic mezi státními a soukromými aktivitami •Veřejně prospěšné práce •Minimální mzda •Zákon o sociálním zabezpečení –Vytvoření penzijního fondu –Programy podpory v nezaměstnanosti •Vytěsňovací efekt pozadi4 pozadi4 Pomoc rozvojovým zemím • •Ekologové nemohou přijímat peníze od firem znečišťujících životní prostředí Relativní rozdělení darů Chutě se mění Dary na náboženské účely rostou každoročně, protože se však celkový objem darů zvyšuje, jejich relativní podíl na celkovém objemu klesá. Významně rostou odkyzy nadacím Položit otázku, proč lidé dávají? (pocit užitečnosti, radost z dávání, naplnění společných cílů, osobní uspokojení, snaha vyřešit problém) Dávání je radost. Lidé to dělají proto, že jim to dává dobrý pocit, společenskou vážnost nebo jim to ulehčuje svědomí (nějaké útlocitné povahy). Nebo - důležité - jim to umožňuje vyjádřit jejich morální hodnoty a přesvědčení. Chceme-li od někoho něco získat, musíme vycházet z jeho potřeb. Lidé rádi dávají peníze na : - něco konkrétního a důležitého - něco, co cítí, že je také jejich - rádi (bohužel) vidí výsledky co nejdříve - jsou potěšení, když jsou oceněni pozadi4 Rozdělení příjmů neziskového sektoru v USA (2004) Religion Gifts to foundations Environment/animals International affairs Health Human services Public-society benefit Arts, culture, & humanities Education pozadi4 Diskuse – proč (ne-)souhlasíte s následujícími tvrzeními •Je nevhodné užívat soukromé fondy k ovlivňování veřejné politiky •Aktivity nadací zasahují do demokratických procesů •Peníze nadací jsou „krvavé“a tudíž se jedná o pokrytecký způsob podlézání veřejnosti ve snaze napravit obraz loupeživých podnikatelů •Boháči zakládající nadace by udělali lépe, kdyby dávali vyšší mzdy pracujícím •Ekologové nemohou přijímat peníze od firem znečišťujících životní prostředí