Přednáška č. 1: Úvod do problematiky - co je politologie, předmět, přístupy, současný stav disciplíny •Neujasněná terminologie (nejen) v češtině: věda o politice - politologie – politická věda - politické vědy •Politologie - „polis“ (obec či řecký městský stát) + „logos“ (rozum, slovo) ALE správně: „politikos“ (občanský, ústavní, veřejný) + „logos“ NEBO „epistémé politiké“ (znalost či věda o veřejných věcech – Aristotelés) •Zahraničí: political science, la science politique, Politikwissenschaft Terminologie Vznik a rozvoj politologie •Dlouhá tradice politického myšlení – kořeny sahající do antiky („stará disciplína“) – Platón, Aristotelés • •August Comte (1. polovina 19. století) – program pozitivizace společenských věd (viz pozitivismus); • •Počátek rozvoje politické vědy ve smyslu moderních sociálních věd („mladá disciplína“) – empiricko-analytický směr bádání – poslední dvě století • •1857: 1. katedra PV (Kolumbijská univerzita) •Dodnes těžiště výzkumu v USA Politologie a ostatní spol. vědy •Filosofie – Platón: hledání předpokladů pro dobrý politický řád; Aristoteles: královská věda; Machiavelli, Hobbes, Rousseau, Hegel, Marx, Tocqueville, Weber •Sociologie – politická sociologie, teorie elit, sociologie organizace, politická socializace, sociální hnutí •Právo – souvislost s politickou filosofií, státovědou; Bodin– 1. použití pojmu politická věda (1576) •Ekonomie – politická ekonomie; otázka prvotnosti ekonomiky/politiky, re-distribuce, vztah státu a trhu •Historie •Psychologie – politický marketing, politické chování •Obecně je možné politologii chápat jako interdisciplinární vědu (tj. využívá i poznatků ostatních oborů) Teoretické přístupy v politické vědě •Normativně-ontologický (kořeny tohoto přístupu již v antice) – jde o nalezení správných objektivně existujících měřítek fungování politické obce/společenského řádu •Kriticko-dialektický/neo-marxistický – mj. Frankfurtská škola (od poloviny 60-tých let 20. st. - nejde „jen“ o analýzu, ale především o kritiku současného stavu) •Empiricko-analytický - analýza empiricky pozorovatelných fenoménů Zásady vědeckého přístupu ·Politologie jako moderní sociální věda ·Podmínka objektivity a hodnotové neutrality (viz tzv. pozitivistická tradice, nehodnotící princip v sociologii) ·Poskytne co nejrozsáhlejší a systematické poznání a vysvětlení politických jevů a událostí ·Důraz na odklon od normativnosti a spekulativnosti směrem k empiricko-analytický přístupům • Pojem politiky •Normativně-ontologický – politické jednání orientované na hodnoty a účely •Realistický – politické jednání je faktickým problémem identickým s fenoménem moci •Marxistický – politické jednání jako odvozené od socio-ekonomických vztahů •Sociálně-vědní – politické jednání jako pozorovatelný/měřitelný fenomén •Konfliktualistický – politické jednání lze odvodit z rozlišení přítel/nepřítel Hlavní disciplíny politologie I. 1.Politická teorie, polit. filosofie – dějiny polit. myšlení 2.Politické instituce a systémy – studium ústav, forem vlády, veřejné správy, ek. a sociálních fcí vlády, komparace polit. institucí a systémů 3.Studium polit. stran, zájmových skupin a veřejného mínění (označuje se někdy jako polit. sociologie) 4.Dnes již samostatný obor: Mezinárodní vztahy – studium mezinárodních organizací, mezinárodní politiky a mezinárodního práva •Alternativní dělení politologických sub-disciplín (zejména USA): •Srovnávací politika (vč. areálových studií) •Mezinárodní vztahy •Politická filosofie •Veřejná správa •Veřejné právo Hlavní disciplíny politologie II. Politologie v mezinárodním kontextu •The European Consortium for Political Research (ECPR) - www.ecprnet.eu/ •The American Political Science Association (APSA) - www.apsanet.org/ •International Political Science Association (IPSA) - www.ipsa.org/ •Central European Political Science Association (CEPSA) – www.cepsa.cz Česká politologie •Pracoviště: FF UK, FSV UK, FSS MU, FF UP, FF UHK, … •Asociace: Česká společnost pro politické vědy (http://www.cspv.cz/) •Časopisy: Politologická revue, Mezinárodní vztahy, Mezinárodní politika, Politologický časopis, Středoevropské politické studie Doporučená literatura •Schmitt, Carl. 2007. Pojem politična. Praha: Oikoymenh. •Berg-Schlosser, Dirk. Stammen, Theo. 2000. Úvod do politické vědy. Praha: ISE. •Heywood, Andrew. 2004. Politologie. Praha: Eurolex Bohemia. •Weber, Max. 1997. Autorita, etika a společnost. Praha: Mladá fronta. Přednáška č. 2: Politika jako předmět studia politologie 21.9. 2014 Obecná definice politiky • •Činnost spjatá s řízením a koordinací konfliktů a se spoluprácí v moderní společnosti (+ řešení vyvstalých sporů) Pokusy o systematické vymezení •1. Politika jako vláda státu (instituce a mechanismy) •2. Politika jako „věci veřejné“ (res publicae) – včetně občanské společnosti •3. Politika jako hledání konsenzu či kompromisu •4. Politika jako střet zájmů či boj (o moc). Pojem politiky •Normativně-ontologický – politické jednání orientované na hodnoty a účely •Realistický – politické jednání je faktickým problémem identickým s fenoménem moci •Marxistický – politické jednání jako odvozené od socio-ekonomických vztahů •Sociálně-vědní – politické jednání jako pozorovatelný/měřitelný fenomén •Konfliktualistický – politické jednání lze odvodit z rozlišení přítel/nepřítel Exkurz: Carl Schmitt •Konfliktualistický pojem politiky– politické jednání lze odvodit z rozlišení přítel/nepřítel •Politické vs. státní (ale: stát v oblasti politického dominuje) •Politika vs. morálka, estetika, ekonomika •Politično spočívá v chování určeném reálnou možností boje, v rozlišení protivníka/nepřítele •Nepřítel – Individuální vs. Kolektivní? Permanentní vs. Dočasný? •Nepřítel = (potenciálně) bojující celek lidí •Válka – není cílem, účelem ani obsahem politiky •Válka překračující hranice politična – degradace protivníka Trojdimenzionální chápání politiky •Mnohovrstevnatý pojem; je možné jej analyticky rozdělit na 3 dimenze •Polity – normativní a strukturální aspekty; statický prvek •Politics – střet zájmů/skupin/jednotlivců; dynamický prvek •Policy – obsahová/materiální dimenze; výstupy (outputs) ze systému Význam pojmu politika policy politics STÁT OBČANSKÁ SPOLEČNOST polity Vnímání politiky v ČR: politická kultura •vnímání politiky •česká specifika – nepolitická politika •participace – politická vs. občanská •Konsenzuální vs. konfliktní pojetí politiky • • Úryvky z textů českých politologů ke studentským protestům (jaro 2012) ČR: spokojenost s demokracií Are you satisfied with democracy? (1999) Percent Valid very satisfied ,8 rather satisfied 36,1 not very satisfied 48,5 not at all satisfied 12,7 Total 98,1 Missing no answer ,2 don't know 1,7 Total 1,9 Total 100,0 Are you satisfied with democracy (2008) Percent Valid very satisfied 2,4 rather satisfied 35,6 not very satisfied 42,7 not at all satisfied 13,9 Total 94,6 Missing no answer 2,9 don't know 2,5 Total 5,4 Total 100,0 ČR: politický systém political system: strong leader political system: experts making decisions political system: the army ruling political system: democratic Percent Percent Percent Percent Valid very good 7,0 Valid very good 16,5 Valid very good 1,0 Valid very good 26,7 fairly good 18,5 fairly good 40,3 fairly good 6,0 fairly good 45,5 fairly bad 23,9 fairly bad 19,3 fairly bad 23,0 fairly bad 11,8 very bad 38,0 very bad 10,8 very bad 61,9 very bad 4,6 Total 87,3 Total 86,8 Total 91,9 Total 88,5 Missing no answer 3,3 Missing no answer 3,1 Missing no answer 2,7 Missing no answer 3,2 don't know 9,3 don't know 10,1 don't know 5,4 don't know 8,3 Total 12,7 Total 13,2 Total 8,1 Total 11,5 Total 100,0 Total 100,0 Total 100,0 Total 100,0 ČR: důvěra v instituce President Government P.-Lower Chamber P.- Senate Regional Parliament Communal Parliament Mayor Regional Council President ČR: vnímání politické historie ČR: vnímání politické historie ČR: vnímání politické historie ČR: vnímání politické historie ČR: vnímání politické historie ČR: vnímání politické historie ČR: vnímání politické historie Doporučená literatura •Schmitt, Carl. 2007. Pojem politična. Praha: Oikoymenh. •Berg-Schlosser, Dirk. Stammen, Theo. 2000. Úvod do politické vědy. Praha: ISE. •Heywood, Andrew. 2004. Politologie. Praha: Eurolex Bohemia. •Weber, Max. 1997. Autorita, etika a společnost. Praha: Mladá fronta. Přednáška č. 3: Politická filosofie a teorie 21.09. 2013 •Úvod do politické filosofie •Klasická politická filosofie •Moderní politická filosofie •Současné otázky Struktura přednášky Tradice politické filosofie •Cílem klasické politické filosofie– odhalit objektivní pravdu o podstatě lidského života celku společnosti, zabývá se otázkami dobrého života a spočívá na metafyzickém základě • •Cílem moderní politické filosofie – promýšlet zvládání společenských konfliktů, spočívá na zpochybnění metafyzických základů etiky a politiky Klasická politická filosofie •Platón (427–347 př. n. l.) • •žák Sokrata •Hledání ideálního politického zřízení – vláda filosofů – obec jako realizace ideálu dobra •Hierarchie ve společnosti je spravedlivá •Hlavní třídy: vládci, bojovníci, pracovníci •Důležité ctnosti obce: moudrost, statečnost, rozumnost, spravedlnost • • • • • Klasická politická filosofie •Aristotelés (384–322 př. n. l.) • •„zoon politikon“ – „polis“ •Obec jako péče o dokonalý život – existuje kvůli němu •Typologie zřízení – hledání příčin úpadku států • 6 variant – 2 x 3 (dobré/špatné) •Království/tyranis – Aristokracie/oligarchie – Politeia/demokracie •Konflikt ve státu jako střet bohatých a chudých •Nejlepší ústava – kombinace oligarchie a demokracie •Tři ekonomické třídy – sociální podmínky stabilní obce – střední třída • • • • • • • Moderní politická filosofie •Thomas Hobbes (1588–1679) • •Zdůvodnění politické autority – zajištění bezpečí občanů a stability společnosti, ne usilování o dokonalost •Lidská přirozenost, přirozený stav •Teorie společenské smlouvy • • •John Locke (1632–1704) • •Přirozená práva jednotlivců – život, svoboda, majetek •Legitimita vlády – dodržování těchto práv •Vláda práva – omezená vláda založená na konsenzu ovládaných • • Moderní politická filosofie •Jean-Jacques Rousseau (1588–1679) • •Zdroj teorie radikální demokracie •Liberální svoboda vs. republikánská účast •Přímá demokracie vs. reprezentativní vládnutí •Deliberace vs. vláda většiny • • Současné debaty: moderní liberalismus vs. libertarianismus •Moderní liberalismus vs. libertarianismus (F. A. Hayek, J. Rawls, R. Nozick) • •Rawls: •(a) Každá osoba má rovné právo na plně adekvátní rozvrh rovných základních práv a svobod, který je slučitelný s obdobným rozvrhem svobod pro všechny. •(b) Společenské a ekonomické nerovnosti musejí splňovat dvě podmínky. Za prvé, musejí být spojeny s úřady a pozicemi přístupnými všem za podmínek férové rovné příležitosti; a za druhé, musejí sloužit k co největšímu prospěchu nejméně zvýhodněným členům společnosti. • •Nozick: •„stát jako noční hlídač“ Současné debaty: komunitarismus vs. liberalismus •Reakce na teorii spravedlnosti J. Rawlse : kritika předpokladů teorie spravedlnosti – lidé jako atomizovaná individua: •Hodnoty a normy se vytváří v rámci debat ve veřejném prostoru •Závislost jedince na komunitě/společenství •Koncepty pozitivních práv (vs. přirozená práva) a sociálního kapitálu •Úzké sepětí s republikanismem •Ch. Taylor, M. Walzer Současné debaty: komunitarismus vs. liberalismus •Deontologická (proceduralistická) etika vs. etika společného dobra (ctnosti) • •Je důležitější právo nebo dobro? •Formují etické účely jáství nebo jáství rozhoduje o účelech? •Co je prvotní – jedinec nebo společnost? • •Perspektiva ontologická (atomisté vs. holisté) vs. perspektiva obhajoby (individuální práva a svoboda vs. společný život a dobro kolektivu) •Souvislost s ekonomií: distributivní spravedlnost atd. • Současné debaty: republikanismus vs. liberalismus •J. Schumpeter •Alternativy mocenského uspořádání – T. Hobbes: boj všech proti všem vs. Leviathan X strukturovaná demokratická soutěž o moc založená na pobídkách •Poddání se moci vs. její omezení vs. soutěž o ni •Praktická definice: střídání politických stran u moci •Minimalistické pojetí – instituce •Problém reprezentativity voličů (vs. konsocianismus a problém menšin) Současné debaty: oživení marxismu • •(neo-, post-)marxismus vs. liberalismus • •Slavoj Žižek, Jacques Rancière, Alain Badiou, Étienne Balibar, Jacques Ranciére, Paul Virilio, Giorgio Agamben • • •http://www.youtube.com/watch?v=pvboWjvB4i0&feature=watch_response_rev • • • Doporučená literatura •ADORNO, Theodor W. HORKHEIMER, Max. 2002. Dialectic of Enlightenment. New York: Continuum. •CABADA, Ladislav. KUBÁT, Michal. 2004. Úvod do studia politické vědy. Praha: Eurolex Bohemia. •COHEN, Jean L. ARATO, Andrew. 1995. Civil Society and Political Theory. Cambridge: MIT Press. •KYMLICKA, William. 2002. Contemporary Political Philosophy. An Introduction. 2nd •edition. New York: Oxford University Press. •MALPAS, Simon. WAKE, Paul (eds.) 2006. The Routledge Companion to Critical Theory. Abingdon: Routledge. •SIM, Stuart. 2000. Post-Marxism. An Intellectual History. Routledge: New York. •SWIFT, Adam. 2005. Politická filosofie. Praha: Portál. •ŽIŽEK, Slavoj. 2008. The Sublime Object of Ideology. London: Verso. Přednáška č. 4: Politické ideologie 21.09. 2013 Definice •D. de Tracy (konec 18. stol.) – „všeobecná věda o idejích“ (určena pro systematickou analýzu myšlenek) •1. Marxistické pojetí: ideologie = myšlení odtržené od reality; falešné vědomí (pomáhající udržet vykořisťovatelský systém)- za komunismu už nebude potřeba. 2. Neutrální pojetí: ideologie = systematická politická doktrína předkládající komplexní teorii člověka a společnosti. • • Osa levice - pravice socialismus liberalismus konzervatismus fašismus anarchismus ? „Podkova“ Komunismus Liberalismus Konzervatismus Fašismus Socialismus Dvourozměrné schéma ideologií Konzervatismus •Reakce na průmyslovou revoluci a demokratickou revoluci •Zakladatelem konzervatismu je Edmund BURKE (18. st.). Další představitelé klasického konzervatismu: M. Oakeshott, R. Scruton aj. •Představitelé neokonzervatismu: Daniel Bell, Seymour M. Lipset, Samuel Huntington aj. •Principy: Tradice a historie, pragmatismus, nedokonalost člověka, meze racionality, organicismus, hierarchie, autorita, majetek. • • Konzervatismus •Autoritativní k. – podpora fašismu a nacismu •Paternalistický k. – posun blíže k levici; pragmatické úvahy – „střední cesta“ •Nová pravice – neoliberalismus a neokonzervatismus; reakce na 60./70. léta, ekonomickou krizi a úpadek tradičních hodnot, obavy z hodnot nové levice - M. Thatcher, R. Reagan •Rozdíl mezi americkým a kontinentálním konzervatismem (!). • Liberalismus •Klasický x moderní liberalismus •M.L.: Ovlivnění romantismem, reakce na vzestup socialistických myšlenek - Negativní x pozitivní svoboda - Napětí rovnost x svoboda (rovnostářský lib. vs. libertarianismus) •Neoliberalismus 20. st. (tedy ekonomický liberalismus) je především obhajobou tržních principů oproti praxi socialistických společností - nejznámější představitelé: Friedrich A. Hayek, Milton Friedman •Otázka univerzálních hodnot (lidská práva) Liberalismus •Zakladatel J. Locke (17. st.) – přirozená práva; dělba moci •A. Smith – volný obchod, neviditelná ruka trhu - skotské osvícenství •J.S. Mill – přechod mezi klasickým a moderním liberalismem •idea plnohodnotného rozvoje jednotlivce •Představitelé současného politického liberalismu: J. Rawls, R. Dworkin, R. Nozick ad. •Principy: individualismus, svoboda, rozum, tolerance, konsenzus, konstitucionalismus, sekularizace politiky • Socialismus •Vzniká jako reakce na průmyslovou revoluci. •Počátky představuje utopický socialismus vznikající na přelomu 18. a 19. st. (Saint-Simon, Ch. Fourier, R. Owen aj) . •Hlavní představitelé: Karl Marx, Friedrich Engels. •Pod hlavičku socialismu v politické vědě zařazujeme nesmírně široké rozpětí politických směrů. •Principy: kolektivismus/pospolitost, spolupráce, společenské třídy, rovnost, společné vlastnictví, odcizení, vykořisťování, historický materialismus, revoluce (komunismus) Socialismus •Revoluční x evoluční (reformistický) •(1) Revoluční/Komunismus: teoreticky rozpracoval V.I. Lenin - Avantgardní strana => mobilizace dělnictva, internacionalismus Stalinismus – model ortodoxního komunismu (v praxi totalitní režim) Západní marxismus – vzdání se myšlenky násilné revoluce Dělení ideologií Anarchismus •Víra ve spontánní samoorganizaci společnosti •Odpor vůči donucovací autoritě (státu) kvůli narušení individuální autonomie •Nikdy se nepodařilo získat moc •Principy: negace autority, dobrá přirozenost lidí a schopnost používat rozum, decentralizace, samospráva Feminismus •1. vlna – kampaň za volební právo žen (18.-20. století); jazyk přirozených práv (Locke) •M. Wollstonecraft, H. Taylor, J.S. Mill •2. vlna – od 60. let 20. století; širší a komplexnější analýzy společnosti • - Politika privátního - Patriarchát - sexismus - Pohlaví a rod (gender) => stereotypizace rolí •B. Friedan, S. de Beauvoir, G. Greer, J. Mitchell, S. Brownmiller • Environmentalismus •Pojem zavedl biolog E. Haeckel (1858) •Od 50./60. let 20. století •R. Carson – Silent Spring (1962) •P. R. Ehrlich – Population Bomb (1968) •Zpráva Římského klubu – The Limits to Growth (1972) •Příroda není pouze ekonomický zdroj; hledání nové rovnováhy. Environmentalismus •Teoretické pozice: •(1) Kritika vypjatého antropocentrismu × ochrana přírody má stále význam zejména z hlediska člověka •(2) Morální extenzionismus – organismy schopné trpět resp. vnímat: P. Singer a utilitární kalkul •(3) Zdráhavý holismus – vylučuje neživou přírodu •(4) Holistický ekocentrismus /hlubinná ekologie: J. Lovelock a „hypotéza Gaia“; A. Naess •Politické pozice: •od eko-kapitalismu přes reformistický environmentalismus a eko-socialismus po anarchoenvironmentalismus Doporučená literatura •Heywood, A.: Politické ideologie. Praha: Victoria Publishing, 1994. •ALTHUSSER, Louis. 1970. For Marx. New York: Vintage Books. •LACLAU, Ernesto. MOUFFE, Chantal. 2001. Hegemony and Socialist Strategy. London: Verso. •ŽIŽEK, Slavoj. 2008. The Sublime Object of Ideology. London: Verso. • Přednáška č. 5: Kolektivní političtí aktéři - politické strany, zájmové skupiny a sociální hnutí 21.09. 2013 •Politické strany •Zájmové skupiny •Sociální hnutí … + srovnání • Struktura přednášky Politické strany: definice •Dobrovolné, trvalé a otevřené útvary •Jejich členové sdílejí a prosazují společné principy či zájmy •Usilují o politickou moc (buď pro ni samotnou či s ohledem na obecné dobro) •Této moci se snaží dosáhnout prostřednictvím voleb (na rozdíl od zájmových skupin či hnutí) Politické strany: definice •Slovo politická strana odvozeno od slova „pars“¨, tj. část nebo díl. • •Minimalistická definice G. Sartoriho: • "politická skupina, jež se účastní voleb, jež je schopna jejich prostřednictvím prosadit své kandidáty do veřejných úřadů" • •Další kritéria (La Palombara - Weiner, Chmaj - Sokol - Zmigrodski, Novák): •trvalost organizační struktury •existence místních územních struktur a centrálního vedení •ideologická orientace či prezentace určitého programu nebo základního politického cíle •snaha získat společenskou podporu Vývojové typy stran •Klíčové procesy: růst významu parlamentu a rozšiřování volebního práva • •Elitní strana (do pol. 19. století) •Masová strana (druhá pol. 19 století) •Catch-all strana (od 60. let 20. století) •Strana kartelu (od 80. let 20. století) • Vývojové typy stran •Catch-all-party (všelidová strana) -O. Kirchheimer pro popis typu stran, který se po 2. světové válce v Evropě -odráží také vnitřní proměnu původně masových stran. •Znaky: -omezení ideologické náplně -zvýšení úlohy stranického vedení -snížení významu individuálního členství -menší důraz na úzké dílčí zájmy -zajištění přístupu k různorodým skupinovým zájmům • •Strana kartelu •- R. Katz a P. Mair – vzájemné prolínání se polit. stran a státního aparátu na úkor dosahování specifických programových cílů • Schéma základního společenského štěpení Konzervativci <¾> Liberálové (aristokracie) (buržoazie) 19. století: (vlastníci) Buržoazní strany <¾> (proletariát, pracující) 20. století: Socialistické strany Historicko-konfliktní přístup k vysvětlení původu stran •Nejznámější představitelé: americký politolog S. M. Lipset a norský politolog S. Rokkan. •Dílo Party Systems and Voter Alignments (Stranické systémy a uskupení voličů), publikované roku 1967. •Při analýze stranických systémů považují za rozhodující historicky podmíněné konfliktní linie (cleavages) – dodnes všeobecně uznávaná teorie •Jde o produkty vztahů v sociální struktuře a kulturní sféře společnosti 4 základní štěpné linie (cleavages) 1)rozpor mezi centrem a periferií (centralisté vs. autonomisté), např. u nás strana Moravané 2)napětí mezi státem a církví, např. křesťanské strany 3)napětí mezi městem a venkovem (venkovské zájmy vs. průmyslové zájmy), např. agrární strany 4)třídní štěpení společnosti (vlastníci vs. pracující), př. hlavní západní ideologické strany 5) • •+ další současná štěpná linie: •5) materialismus vs. post-materialismus, např. Strana zelených Funkce stran •reprezentace - funkce může být ohrožena v momentě přechodu na stranu kartelu •formování a doplňování politických elit •formulování cílů – s nástupem „catch-all“ se funkce částečně vytrácí •artikulace a agregace zájmů – strany představují mechanismus, skrze který společenské skupiny prosazují své zájmy •politická socializace a mobilizace – strany působí jako katalyzátor společenských konfliktů, které současně integrují, budují loajalitu k dodržování pravidel •organizace vlády Zájmové skupiny •Trvalá sdružení jednotlivců sdílejících nějaký zájem a jednajících společně s cílem ovlivnit veřejnou politiku •Typy: profesní komory, politické strany, odbory a řemeslnicko-stavovské organizace, nestátní neziskové organizace • •Ústava ČR, Hlava čtvrtá, Článek 27 •(1) Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. •(2) Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví. •(3) Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých. •(4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.“ Profesní komory v ČR 1.Česká advokátní komora: http://www.cak.cz •2. Česká komora architektů: http://www.cka.cz •3. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě: http://www.ckait.cz •4. Exekutorská komora: http://www.exekutorskakomora.cz •5. Komora auditorů ČR: http://www.kacr.cz •6. Komora daňových poradců ČR: http://www.kdpcr.cz •7. Komora patentových zástupců: http://www.patzastupci.cz •8. Komora veterinárních lékařů •9. Notářská komora ČR: http://www.nkcr.cz •10. Česká lékárnická komora: http://www.lekarnici.cz •11. Česká lékařská komora: http://www.lkcr.cz •12. Česká stomatologická komora: http://www.dent.cz • Sociální hnutí •M. Diani: •1. Sítě neformální interakce •2. Se sdílenou solidaritou/kolektivní identitou •3. Vstupující do kolektivního konfliktního jednání vůči jasně vymezeným oponentům •4. Které se z velké části odehrává mimo institucionalizovanou sféru sociálního života • •Ch. Tilly: 1.Trvalé kampaně proti autoritám 2.Konkrétní formy jednání a sdružování (repertoár) 3.Veřejná sebeprezentace Stará a nová sociální hnutí •Rozlišující znaky: • • hodnotová a ideová výbava, • organizační struktura a formy, • taktika a oblast (cíle) působení, • sociální základna • •Odbory? „Zelené“ neziskovky? Lidsko-právní organizace? Srovnání – nutné podmínky Zájmové skupiny Politické strany Sociální hnutí Formální organizovanost x x - Sdílený zájem x x - Usilování o moc ve volbách - x - Dobrovolné členství - x x Sdílená kolektivní identita - - x Konfliktní vztah k politickým elitám - - x Doporučená literatura •Císař, Ondřej. 2008. Politický aktivismus v ČR. Brno: CDK. •Fiala, Petr. Strmiska, Maxmilián. 1998: Teorie politických stran. Brno: Barrister & Principal. •Hloušek, Vít. Kopeček, Lubomír. 2010. Politické strany: původ, ideologie a transformace politických stran v západní a střední Evropě. Praha: Grada. •Klíma, Michal. 2003. Volby a politické strany v moderních demokraciích. Praha: Radix. •Novák, Miroslav.1997. Systémy politických stran. Praha: Slon. •Weber, Max. 1997. Autorita, etika a společnost. Praha: Mladá fronta. •Weber, Max. 1998. Metodologie, sociologie a politika. Praha: Oikoymenh.