Institucionální základ politiky - moderní stát a typy politických systémů Stát • Stát = souhrn rozmanitých institutcí, skrze které se vládne. • • Počátky či formování moderního státu ztotožňujeme se systémem centralizovaného vládnutí, k němuž v Evropě došlo během 17. století (formálně byla tato koncepce vyjádřena Vestfálskou mírovou smlouvou). Srovnání podmínek pro výkon moci Tradiční společnost Moderní společnost • omezené zdroje trad. moci ß není možná systematická kontrola celého území; • minimální bezprostřední vliv; • nejasné hranice • Mocenský rámec je vytvářen moderním národním státem, kt. je schopen kontrolovat každodenní život svých občanů. • jasné hranice Definice moderního státu • •Soubor či svaz politických institucí, který nad obyvatelstvem určitého území má monopol na legitimní užití fyzického násilí (fyzické moci) •Svrchovanost (suverenita) de iure i de facto •Vnitřní a vnější svrchovanost •Konec 20./počátek 21. stol. – oslabování suverenity -mezinárodní konvence -mezinárodní organizace -globalizace Znaky státu (1) • 1. Stát je suverénní (svrchovaný). Tzn. vykonává absolutní a neomezenou moc nad všemi jednotlivci a skupinami ve společnosti. Nad státem neexistuje žádná nadřazená autorita (vs. částečné vzdávání se suverenity ve prospěch nadnárodních institucí, např. EU) • • 2. Státní instituce jsou veřejné. Veřejné orgány odpovídají za přijímání a prosazování kolektivních rozhodnutí, zatímco soukromé instituce (rodiny, firmy, atd.) uspokojují soukromé zájmy jednotlivců. Znaky státu (2) • 3. Stát disponuje legitimní mocí. Tzn. jeho rozhodnutí se obvykle přijímají jako závazná pro všechny členy společnosti (jsou přijímány v tzv. veřejném zájmu = zájmu všech členů společnosti). • 4. Stát je nástrojem vlády. Autorita státu je podporována donucováním. Stát musí být schopen zajistit dodržování svých zákonů a trestání těch, kdo je porušují. Monopol legitimního užívání násilí (donucení) je základním atributem státní suverenity. • • 5. Stát je charakterizován určitým územím. Tzn. všichni, kdo na tomto území žijí, podléhají státní autoritě. Vnitřní: 1. funkce bezpečnostní (vnitřní pořádek) 2. funkce právní (vynutitelnost smluv a dohod) 3. funkce finanční a hospodářská 4. funkce sociální (redistribuce) 5. funkce kulturní Vnější: 1. zajištění vnější bezpečnosti 2. angažování se při naplňování světového (či alespoň regionálního) geopolitického míru představa tzv. minimálního státu Dělba moci • • Klasické dělení (Charles-Louis de Montesquieu): • Øzákonodárná moc (legislativa) = volené shromáždění Øvýkonná moc (exekutiva) = vláda Ømoc soudní (judikativa) = systém soudů Ø • Vzájemné vyvažování výše uvedených „mocí“ je podle klasických liberálů pilířem fungování státu a má primární význam pro zachování politické svobody. Součástí státní moci jsou také: byrokratický aparát, armáda, policie, místní a regionální instituce ad. Zákonodárná moc • Zákonodárnou mocí disponují na omezenou dobu volená shromáždění. •Hlavní funkce: -reprezentace; -tvorba legislativy; -kontrola exekutivy. • • Ve výjimečných případech je zákonodárná moc dána přímo lidem (referenda) nebo do ní může zasahovat i jiná moc (exekutiva např. prostřednictvím prezidentského veta). • • Vedlejšími funkcemi jsou příprava a rekrutace politických talentů a legitimace systému. Výkonná moc • Exekutiva je odpovědná za implementaci rozhodnutí politického systému. • • Rozlišujeme její: Øpolitickou část – je tvořena politiky a tudíž personálně propojená s volebním kláním a volebními cykly Øsprávní (byrokratickou) část – vykonávají nepolitičtí úředníci na základě kompetence (vzdělání) Ø • Důležitými funkcemi exekutivy jsou (1) tvorba politik (policy), (2) řízení a kontrola politického procesu, (3) iniciace legislativního procesu, (4) mobilizace podpory režimu, (5) byrokratické řízení, ale také (6) ceremoniální funkce. Hlavní rozdíly mezi státem a vládou - Stát je širší než vláda. Stát = všechny instituce veřejné sféry, vláda je část státu. - - Stát je stálá entita. Vláda je dočasná. - - Vláda je nástroj, jehož prostřednictvím se uplatňuje autorita státu. - - Stát je neosobní autoritou. - - Stát reprezentuje trvalé zájmy, společné dobro, naopak vláda reprezentuje dočasné priority vycházející z konkrétní politické platformy (politického přesvědčení) - Moc soudní • Základním rysem soudnictví v liberálně demokratických systémech je to, že soudci jsou nezávislí na ostatních větvích moci a vykonávají svou funkci nepolitickým způsobem. • • Jejím základním úkolem je rozhodování sporů. Funkcí soudců je autoritativně rozhodovat, co říkají právní normy. • • Váha soudního systému se stát od státu liší. Důležitou funkci plní soudnictví ve státech s psanou ústavou, kde se pravomoc vztahuje i na ústavu a soudcům umožňuje rozhodovat spory mezi hlavními státními orgány či spory mezi státem a jednotlivci. Formy systému vládnutí a) Z hlediska způsobu získání vlády, vč. složení nejvyšších státních orgánů a vzájemných vztahů mezi nimi b) z hlediska členění státu = územního rozdělení státu c) z hlediska uplatňovaného státního režimu = uspořádání polit. institucí (dělba moci) a metod používaných k regulaci společnosti Typy legitimity panství u Webera •Tradiční panství - panství je ospravedlňováno poukazem na zvyk, tradici. •Charismatické panství - je založeno na oddanosti a poslušnosti vůči jednotlivci s neobyčejnými vlastnostmi. •Legální panství - je založeno na poslušnosti vůči předem ustanoveným pravidlům. (a) Podle způsobu získání moci rozlišujeme: •monarchie – princip dědičnosti (viz tradiční panství u Webera •republiku – suverén nevykonává moc přímo, nýbrž prostřednictvím k tomu zřízených orgánů. Státní moc volena na základě formálních, ústavních pravidel (viz právně-racionální či legální panství) •diktatury (či autoritářské režimy)- jedná se o specifický případ soustředění moci v rukou konkrétního jednotlivce, skupiny osob (viz charismatické panství) . (b) Podle územního rozložení kompetencí rozlišujeme: a) státy jednotné neboli unitární - založené na existenci centrální vlády, kt. je svými kompetencemi postavena nejvýše b) státy federalizované - moc je rozdělena mezi centrem a jednotlivými konstitutivními složkami federalizovaného celku (c) Podle způsobu výkonu státní moci • •Demokratické •Nedemokratické (krajní podoba: totalitní režimy) •Hybridní Politický systém, instituce, režimy Politické režimy (demokratické) • Vzájemné vztahy mezi jednotlivými složkami moci ve státě určují konkrétní podobu politického režimu. • •Z hlediska dělby zákonodárné a výkonné moci rozlišujeme: • •a) prezidentský režim; •b) parlamentní režim; •c) poloprezidentský režim. Prezidentský režim (1) • Prezidentský režim je založen na striktním oddělení výkonné moci od moci zákonodárné. • •v legislativě dominuje parlament, ale nevlastní žádné exekutivní nástroje; •exekutiva (prezident) je naopak vybavena úplnou výkonnou mocí, ale postrádá zákonodárné pravomoci; •exekutiva (prezident) přímo volena lidem (+ „jakoby přímo“); •prezident je nejen (symbolickou) hlavou státu, ale také šéfem exekutivy (vlády, resp. administrativy v USA) a zároveň přímým nadřízeným výkonného státního aparátu; •prezident sám rozhoduje o složení kabinetu. • Prezidentský režim (2) • •Klasickým příkladem USA. • •V systému existují nástroje vzájemných brzd a protivah: •volené shromáždění (Kongres) výjimečně může prezidenta odvolat (např. v USA instituce tzv. impeachmentu); •prezident může zrušit rozhodnutí legislativního sboru (právo veta), ale nemůže rozpustit parlament; •do systému brzd a protivah vstupuje rovněž • moc soudní. • • http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/84/Electoral_map.svg/250px-Electoral_map.svg. png Bill Clinton Parlamentní režim (1) -parlamentní režim považujeme za převládající; -je založen na myšlence dělby moci, ale nepojímá ji striktně (spíše sdílení moci); -zákonodárná a výkonná moc spolupracují a dokonce se vzájemně doplňují: •a) volené shromáždění přímo ovlivňuje exekutivu, neboť ta může vládnout pouze s důvěrou shromáždění; •b) vláda má právo účastnit se zákonodárné aktivity parlamentu. • • Politická odpovědnost vlády vůči shromáždění a účast vlády v zákonodárném procesu jsou dvě základní definiční podmínky parlamentního režimu. Parlamentní režim (2) -funkce hlavy státu (prezidenta/krále) a funkce předsedy vlády (premiéra/kancléře) jsou odděleny; • • Hlava státu není běžným účastníkem politického procesu a zasahuje zpravidla jen v okamžicích krize (funkce arbitra). Prezident/král jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh jednotlivé ministry, tyto však potvrzuje volené shromáždění. Role hlavy státu se omezuje na reprezentaci země a na plnění ceremoniálních funkcí. • • Výkonná moc náleží předsedovi vlády, který ji vykonává společně s jednotlivými ministry. Vláda je odpovědná parlamentu jako celek, je tedy závislá na voleném shromáždění (které ji legitimizuje). Parlamentní režim (3) •Parlamentní režimy fungují v různých modifikacích: • qpremiérský parlamentarismus, kde vláda převažuje nad parlamentem (např. Velká Británie, kde volební systém umožňuje premiérovi disponovat jasnou kontrolou nad voleným shromážděním); qparlamentarismus s převahou shromáždění (charakteristické pro parlamentní režimy kontinentální Evropy, např. Itálie, Česká republika) qkancléřský systém, který se sice povahou blíží • parlamentarismu s převahou shromáždění, avšak předseda • vlády disponuje větší pravomocí nad exekutivou (př. Německo, • kde je kancléř neodvolatelný, nýbrž pouze „nahraditelný“ novým kancléřem, a kde kancléř sám jmenuje ministry bez nutné • podpory shromáždění) Angela Dorothea Merkelová 10 Downing Street Poloprezidentský režim • Nejdůležitější postavou v tomto systému je prezident, který je volen v přímých volbách. Prezident je současně hlavou státu a současně šéfem exekutiv avšak o výkonnou moc se musí dělit s premiérem. • •dělba moci je ve prospěch moci výkonné; •hlava státu (prezident) hraje důležitou politickou roli; •existují dva aktivní subjekty exekutivy: prezident a vláda • v čele s premiérem; •problém nastává v případě konfliktu mezi premiérem • a prezidentem (tzv. kohabitace) •klasickým příkladem je Francie. • • Režim, kde je prezident volen přímo lidem ještě nutně není poloprezidentský či prezidentský systém! Klíčové jsou reálné • pravomoci hlavy státu. http://t1.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcSRdMpDOgfMP5mOgAeN2R_9vEQAKu9GSAuA4nEvuDgRVANlTR3XbA Doporučená literatura k tématu •Sartori, G.: Srovnávací ústavní inženýrství. Praha: Slon, 2001. •Říchová, B.: Úvod do současné politologie (zejm. kap. č. 3). Praha: Portál, 2002. •Vodička, K., Cabada, L.: Politický systém České republiky. Praha: Portál, 2003, 2007, 2011.